Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Mikulíček nemá slovo.
Posl. inž. Záhorský (pokračuje): . . . které nás poučují o tolikerých možnostech různých výkladů. Což nemluví provádění pozemkové reformy za celou řadu příkladů?
Obsahem zákonů hospodářských podávají se nejlepší důkazy, že je stejně spravedliva tato sněmovna ke všem zemím a národům tohoto státu. Je-li zákon vodocestný z r. 1901 kusý pro nové složení našeho státu, má dnes Slovensko plné právo žádati, aby to, co mu z vodohospodářské akce náleží, bylo mu dáno zákonem a ne teprve mocí výkonnou.
Nemá-li již dnes tato sněmovna žádné účasti v připravování státního rozpočtu před jeho projednáváním ve výboru rozpočtovém, nemůže se usnášeti na zákonech, kterými se sama přímo vylučuje z takové účasti a spolupráce.
Je nejenom právem, ale také povinností zákonodárných sborů rozhodovati o technickém obsahu soustavného plánu pro úpravy vodních toků a o způsobu hospodaření fondového.
Kdyby páni referenti prostudovali dosud platný zákon z r. 1901, čís. 66 ř. z., o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek a zákony zemské, tento zákon doplňující, přesvědčili by se, že nemohou ponechávati výkonné moci bez újmy prestiže sněmoven, aby sama rozhodovala o soustavném plánu a o úhrnné výši stavebního fondu.
Nemluví ze mne snad zaujatost nebo stranictví - vždyť jako technik stál jsem vždy v prvých řadách průkopníků vodního hospodářství v nejširším rozsahu - nýbrž vědomí veliké odpovědnosti vůči státu a jeho veškerému obyvatelstvu. A toto vědomí dává mi dnes také zmužilost v nerovném a tvrdém boji politika s odborníkem.
Zákon z r. 1901, čís. 66 ř. z., byl také výsledkem politického boje, který zahájili naši říšští poslanci na říšské radě ve Vídni, aby vynutili na předsedovi Körbrovi pro historické země kompensace za alpské dráhy, budované za české peníze, ale přesto převyšuje svojí věcnou strukturou značně to, co činí po 24 letech pro soustavné a hospodárné využití vodstva hlava II. projednávané osnovy zákona. Také tímto zákonem mělo se dáti najevo, že stejně spravedlivě pečují zákonodárné sbory o veškeré země tohoto státu. Nevztahuje-li se zákon z r. 1901 na Slovensko, mohlo se tímto zákonem ukázati, že také jeho síť vodních toků je pojata do soustavného plánu, aby se pomohlo její úpravou mladému průmyslu slovenskému.
Ještě několik slov k resoluci první, k zákonu připojené. Výbor zemědělský a rozpočtový doporučují zřízení státní vodohospodářské rady v počtu 30 členů, která by projednávala jak celkový program na desetiletí 1926 až 1935, tak i na každý rok za tím účelem, aby zaručeno bylo soustavné a rovnoměrné provádění vodohospodářských podniků na celém území státním. V zásadě je souhlasiti se zřízením této vodohospodářské rady, neboť by nahrazovati mohla nynější rozptýlené komitéty, a to: při zemské komisi pro úpravu řek v Čechách, při komisi pro splavnění Vltavy a Labe v Čechách a při ředitelství pro stavbu vodních cest. Nelze však spokojiti se tím, aby ustavila tuto vodohospodářskou radu vláda nařízením prováděcím. Jestliže již zákon z roku 1901 v §u 3 určil, aby se zřídil poradní sbor z odborníků a zástupců interesentů, který by pečoval přiměřeným způsobem o jednotné řízení staveb vodních cest a úprav toků, bylo by rovněž formální vadou, kdyby neobsahovala hlava II. žádného ustanovení o vodohospodářské radě. To nelze dávati do resoluce. Tento formální nedostatek je povážlivým však i proto, poněvadž by se mohla vylučovati účast zákonodárných sborů při sestavování celkového soustavného plánu. Vodohospodářská rada mohla by připravovati pouze návrhy soustavného plánu, který by se předkládal sněmovnám k ústavnímu projednání.
Tedy i tato resoluce není dobře promyšlena a je dalším dokladem toho, že hlava II. předložené osnovy zákona neměla by se státi součástí zákona o státní pomoci při živelních pohromách roku 1925.
Místopředseda Buříval (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.
Posl. inž. Záhorský (pokračuje): Hned skončím.
Konečně upozorňuji i na špatnou slohovou úpravu druhé věty 1. odstavce §u 6, která zní: "Vláda učiní opatření, aby k zamezení škod, způsobených vodními živelními pohromami, a k hospodářskému využití . . ."Já myslím, že je těžko zameziti to, co se již stalo. Není správná stylisace "způsobených" nýbrž má státi správně: "Vláda učiní opatření, aby k zamezení škod, způsobovaných" - do budoucna - "vodními živelními pohromami atd. . . ."
Poukazuje opětovně na veškeré nedostatky a vady hlavy II., vyzývám kolegiálně, pane kolego Dubický, oba pány referenty, aby znovu uvážili, nebylo-li by lépe, aby se stala zákonem pouze hlava I., která by se doplnila novým dalším § 6, asi tohoto znění: "Vládě se ukládá, aby připravila pro jednotné a soustavné vodohospodářské podnikání v nejširším rozsahu náležitý program a zároveň navrhla účelnou a hospodárnou organisaci vodohospodářských úřadů a pak obé v návrhu zákona dala k ústavnímu projednání za tím účelem, aby potřebné finanční prostředky mohly býti opatřeny úvěrními operacemi, jimiž by se zřídil zvláštní fond vodohospodářský. Aby mohl se připraviti a po ústavním projednání plniti soustavný program za účasti veřejných úřadů, zájemníků, odborníků technických a národohospodářských, budiž zřízena vládou vodohospodářská rada."
Touto cestou učinili bychom více nejenom pro vodní hospodářství, nýbrž i pro prestiž této sněmovny. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové! Už téměř 3 měsíce uplynuly od doby, kdy velké oblasti jednotlivých krajů jižních Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi postiženy byly katastrofálními živelními pohromami, které zničily nejen úrodu, nýbrž i v mnoha případech drobným venkovanům veškerý jejich skrovný majetek, potraviny, šatstvo, dobytek a v nesčetných případech i hospodářské i obytné budovy, jakož i živnostenské provozovny byly odplaveny. Katastrofa přihnala se s takovou prudkostí, že postiženým nezbylo někde ani času na záchranu holého života, takže i několik lidských životů padlo dravým živlům za obět. Pravdivost tohoto tvrzení nemůže nikdo popírati, neboť to dokazuje sama důvodová zpráva vládního návrhu.
Proto každý objektivně soudící občan tohoto státu očekával, jakmile došly zprávy o katastrofálních, vše ničících živelních pohromách, že bude okamžitě svolán tento zákonodárný sbor, aby zoufalým nešťastníkům, kteří bez vlastní viny byli ožebračeni nejen o svou celoroční mozolnou práci, nýbrž i o skrovný majetek, poskytl ze státních prostředků dostatečné podpory. Vždyť je to samozřejmou povinností každého státu, a tím více demokratické republiky, aby svým občanům, uvrženým do nezaviněného neštěstí, poskytl podpory tomuto neštěstí přiměřené. Úkol státu a tím méně této republiky není přece vyčerpán tím, když se prostřednictvím berního šroubu dělí s pracující třídou o každé sousto, když zavazuje tuto třídu k vojenské povinnosti a když zkracuje pracující třídu rafinovaně zosnovanými zákony o její občanská politická práva ústavní listinou zaručená, nebo když nezištné idealisty a hlasatele učení o lepším příští pracujícího lidu dává špiclovati a odsuzovati na dlouhá léta do žaláře, nýbrž účelem státu jest, aby v neštěstí, které postihlo jeho občany, poskytl těmto rychlé a vydatné pomoci. Leč snílkové, kteří tuto samozřejmost od našich vládních stran očekávají, dočkali se trapného zklamání. Vládní koalice, hlavně sociální patrioté, místo uspokojení těch, kteří zoufale volali o pomoc, prováděla hanebnou komedii s odjezdem papežského vyslance Marmaggiho a zločinným způsobem inspirovala proti naší straně aféry atentátové.
Až konečně dnes, po třech měsících, se handrkuje, co se má ožebračeným nešťastným chudákům ze státních prostředků poskytnouti. Předložený vládní návrh však dokazuje, že vládní koalice chce řešiti osud neštěstím postižených ubožáků tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Bezprostředně potom, když postižené kraje byly zničeny živelními pohromami, objížděli páni poslanci vládní koalice autem postižené oblasti, slibovali modré s nebe a předbíhali se, aby kde která koaliční strana z neštěstí těchto chudáků politicky co nejvíce vytěžila. A dnes, po třech měsících, přichází s flastříčkem pomoci 36 milionů Kč, který má zalepiti škody, odhadnuté už dnes na sta milionů Kč. Je nutno nejostřejší kritice podrobiti tuto státní pomoc, která se rovná plivnutí do moře a která nestačí nešťastníkům účelně pomoci. Domkářům a malorolníkům, kteří se celý život lopotili, aby mohli této republice odváděti daně a vychovati syny pro armádu, dává se v neštěstí o 30 milionů Kč méně, nežli některým kontrarevolucionářům ruským, kteří se válejí po velkoměstských kavárnách, dává se jim o 43 miliony méně nežli hospodářsky dobře situovaným klerikálům a dává se jim pouze 54tý díl toho, co pro příští rok je určeno na neproduktivní militarismus.
Tak se jeví ve světle pravdy láska vládních koaličních stran k drobnému venkovskému lidu, láska, o které všechny koaliční žurnály denně palcovým písmem jezovitsky deklamují, aby tím rozum těchto venkovanů zmátly a podle svých potřeb preparovaly. Při projednávání tohoto zákonného návrhu sami vládní poslanci vytýkali nynějšímu režimu, že rozdělování podpor postiženým je zdlouhavé a že jsou případy, že se postiženým a zničeným rolníkům ani povinné daně neodpisují. Musí tudíž takový nešťastník platiti daně i z toho, co mu rozpoutané živly zničily. Po dravém přírodním živlu přijde do zničené chalupy vykonavatel nic méně dravějšího státního systému a sebere, co zde ještě zůstalo. Berní úřady při tomto nelidském počínání se prý vymlouvají na císařské nařízení z r. 1917, podle kterého je odpis pozemkové daně i těmto ožebračeným nešťastníkům zakázán. Je tento stát opravdu podařená demokratická republika! Dělníci se odsuzují podle císařského Prügelpatentu z r. 1854, a rolníci, mnohdy i členové strany p. min. předsedy Švehly, jsou opět berním exekutorem fendováni podle císařského nařízení z r. 1917. Vládní koalice nechce odstraniti tyto staré plesnivé císařské copy, poněvadž zde není k tomu, aby hájila zájmy československých pracujících chudáků, nýbrž denně dokazuje, že je oddanou služkou v hájení zájmů cizích kapitalistů, a těmto tyto císařské Prügelpatenty a nařízení jdou po všech stránkách velmi k duhu.
Letošního roku dostoupily škody následkem přívalů a povodní po celém československém území rozměrů, jichž v postižených oblastech není pamětníků; tak zní důvodová zpráva. Ale zamlčuje, že jednou z hlavních příčin takových katastrof je přímo zločinné plundrování lesů. Majitelům lesů, ať cizím šlechticům, nebo domácím spekulantům, se pohrozilo pozemkovou reformou, ale místo aby jim byly hned lesy vyvlastněny, tak jak to učinily sověty v Rusku, ponechává se jim ještě čas, aby mohli lesy co nejvíce vykořistiti, a pak teprve vyplundrované je Československá republika převezme. Aby se obešly staré rakouské zákony o lesním hospodářství, dělají majitelé lesů t. zv. paseky prosvětlovací, kde ponechávají na vzdálenost 100 až 150 m jeden strom od druhého a kde potom opravdu sluníčko na lesní půdu už svítí. Ale zachytiti eventuelní příval vody, není taková paseka schopna. Spousta vody, kterou jinak zadržela půda lesní, řítí se do údolí a ničí všechno pracujícím zemědělcům. A při tom všem se dovoluje abnormální lichva dřevem, nejen s dřevem pro potřebu stavební a nábytkovou, nýbrž i s dřevem palivovým. Jsou kraje, kde les, majetek velkostatkáře, hraničí přímo s obydlím obyvatelstva, a přesto tam lidé v zimě mrznou. Já sám v takovém kraji bydlím. Dělníku, který dostává 8 až 15 Kč denní mzdy, nelze při dnešní drahotě koupiti metr palivového dříví, který před válkou stál okrouhle asi 4 K, a dnes ho lichváři vyšroubovali na 80 Kč! A když si jde takový dělník na poloshnilý klest, který by se v lese stejně zničil, tak ho naši četníci, kterých jste nasadili čtyřikrát tolik jako za Rakouska, udávají a soud ho odsoudí do vězení a ke ztrátě volebního práva, poněvadž důvody činu, které byly ve skutečnosti hlad a nouze, označí soud za nečestné.
Dále uvádí důvodová zpráva, že ministerstvo vnitra poskytlo již okamžité podpory na nákup potravin, šatstva, krmiv a osiva, ve všech případech, kde potřebné předpoklady byly zjištěny. Panstvo mělo na zjišťování těchto předpokladů asi dosti času, přes to již před 14 dny sami vládní poslanci v zemědělském výboru si stěžovali, že, ač je ne čas k setí, přece postižené obyvatelstvo obilí k setí potřebného dosud nedostalo. Ovšem zástupce ministerstva vnitra vysvětlil, proč, poněvadž na pomoc pohromou postiženým až do 24. září r. 1925 se vydal poměrně směšně nízký obnos 1,821.900 Kč. Tedy pro desetitisíce nešťastníků jenom o 300.000 Kč více, než na representační byt pana ministra Udržala, a pouze dvakrát tolik, co v r. 1924 prosvítil a propálil na státní účet francouzský generál Mittelhauser.
Po vyřízení tohoto zákona odevzdáme vládě podrobný materiál o škodách způsobených živelními pohromami. Nejen v jižních Čechách, na Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale také v severních Čechách, v Jablonci n. N., v Grünwaldu, v Rejnovicích, Prošvicích a ve Smržovce. Jde tu vesměs o dělníky, malorolníky, domkáře a malé živnostníky, kteří byli silně poškozeni. I když tu jde o jednotlivé částky zdánlivě nevelké, musí se vzíti v úvahu, že pro tyto chudé lidi ty neveliké škody znamenají katastrofální ztráty a ve mnoha případech i zničení veškerých provozovacích prostředků.
Zvláště upozorňuji na veliké škody, které utrpěl pro sociální péči velice důležitý ústav ve Cvikavě v severních Čechách. Tam zařídily nemocenské pokladny ve Cvikavě, České Kamenici, Rumburku a Misdorfu teprve v únoru tohoto roku ozdravovnu pro dělníky. Tento ústav byl povodní t. zv. Friedrichova potoka v noci z 11. na 12. srpen tak silně poškozen, že úřední komise určila částku 27.580 Kč potřebných na úhradu škod. Žádáme, aby co nejrychleji vláda v tomto případě zvláště zasáhla a tím odstranila jakékoliv nebezpečí hrozící oné ozdravovně. Jestliže vláda má dostatek prostředků k sanování bankovních ústavů, které byly buržoasními a klerikálními zloději vykradeny a kteréžto rozkradené peníze byly z velké části prohýřeny, musí míti dosti prostředků i pro sanování všeobecně užitečného sociálního ústavu.
Avšak nejen zmíněnému ústavu, nýbrž celému městu Cvikavě hrozí další podobné katastrofy vzhledem k úplnému nedostatku regulace jmenovaného potoka. Nebezpečí je nyní větší, než bylo dříve, poněvadž následkem řáděni mnišky musely býti v ohromném rozsahu vykáceny státní lesy bývalého císařského panství v Zákupech. Proto je svrchovaný čas, aby dávno již projektovaná regulace potoka cvikavského byla provedena. Dále upozorňuji na nejvyšší nutnost provedení regulace řeky Mumlavy od Nového Světa a Harrachova, na kterou jsme již loňského roku upozornili v interpelaci. Tam hrozí nové pohromy v budoucnosti, nebude-li tato regulace provedena.
Ve velmi vleklém počínání vládní koalice v projednávání tohoto návrhu vidíme, že koalice nemá dobré vůle vydatně nešťastníkům pomoci. Po tak hlučném humbuku navrhuje k pomoci nešťastníkům částku, která naprosto nedostačuje. Podáváme k této věci pozměňovací návrhy, kterými má býti předloha k prospěchu zainteresovaných domkářů a postižených malorolníků při regulacích jakož i malých obcí, na jejichž pozemku regulace probíhá, velmi zlepšena.
Podali jsme také v zemědělském výboru návrh, aby byly při eventuelních regulačních pracích podle hlavy II. této vládní osnovy zřízeny komise ke kontrolování pracovních a mzdových poměrů při této regulaci. Pánové ze strany agrární a také ze strany soc. demokratické se tomuto mému návrhu opřeli; pánové ze strany soc. demokratické dokázali, že poměry při veřejných pracích jsou diktovány pracovně a mzdově podle platných kolektivních smluv. Víme, jak dnes v tom kterém pracovním podniku se smlouvy kolektivní dodržují, a víme, že v takových poměrech organisace dělnictva stojí následkem rozeštvanosti sociálních patriotů. Dnes právě k těmto pracím zemědělským, pokud stát je platí, hlásí se dělníci, kteří nemohou nikde stálé práce najíti, dělníci, kteří mají příčinu býti krajně nespokojeni a kteří přirozeně bývají orientováni politicky nejradikálněji. Tito dělníci nechtějí plniti organisace sociálních patriotů a v důsledku toho nemají možnosti, aby podle jejich kolektivních smluv se jejich mzdové a pracovní poměry uplatnily. Je charakteristický a na dnešní poměry naprosto nepřiléhavý názor, jaký zaujal vůči tomuto dělnictvu pracujícímu na regulacích a stavbách přehrad pan zpravodaj v zemědělském výboru, člen strany agrární. Je pravda, snad jeho slova mohla býti správná před 10 lety, kdy se říkalo, že dělnictvo pracující na regulacích a na vodních stavbách je dělnictvo složené ze ztracených existencí, že jsou to t. zv. bratránci anebo také barabi. Je pravda, že tomu tak bývalo v dobách, kdy člověka, který šel na stavbu nebo do továrny, se zaměstnavatel ptal, neví-li o 10 až 20 dělnících, aby je přivedl. Tehdy byla poptávka po pracující síle. Dnes, kdy vinou kapitalistického režimu v kapitalistické výrobě jsou desetitisíce dělníků bez práce, nejsou to již bratránci, barabi, jsou to pořádní živitelé několikačlenné rodiny a budou to napříště vámi ze státního zaměstnání restringovaní státní železniční a učitelští zaměstnanci. V mnoha případech jsme svědky, že kantor, který loňského roku živil se ještě prací ve škole a perem, bude příště a na příští rok tlačiti kolečko právě tak, jako to dělal poslední bývalý bratránek. Proto bylo jistě na místě, aby návrh, který jsme v zemědělském výboru podali, byl z objektivního hlediska přijat, poněvadž by byl užitečný. Přesto vládní koalice ho nepřijala, poněvadž byl podán stranou komunistickou, jako nepřijme kterýkoliv návrh naší strany, byť to byl návrh sebe lepší, který by státu nijak neuškodil. Uvedl jsem případ, jak se zadávají práce, jak se u zemského stavebního úřadu pucují kliky, jak se pracuje zákulisně, aby ten nebo onen to uchvátil. Z poukázaného milionu vyplatí se 600 tisíc, ostatní shrábne podnikatel do kapsy, poněvadž dělník za dvanáctihodinovou práci je odměňován 10 až 12 korunami. Z toho důvodu, že šlo o návrh podaný stranou komunistickou, vládní většina v zemědělském výboru opravný můj návrh zamítla; a jak praxe v tomto parlamentě se vůbec provádí, není naděje, že bude přijat v plenu.
Podali jsme také opravné návrhy, které mají zlepšiti při takových živelních pohromách postavení malorolníků a domkářů a umožniti chudým obcím regulaci v jejich katastru. Za dnešních poměrů není to možno.
Známe spoustu takových obcí, kde platí se sotva 1000 nebo 1200 Kč přímých daní a v této obci se provádí regulační plán za milion korun. Tato obec podle stávajících předpisů je povinna 15% příspěvkem. Může se ona uvázati, aby jednou provždy měla zaplatiti 150.000 Kč, které by ji úplně hospodářsky zmrzačily? To je vyloučeno, a v důsledcích toho ne v jednom případě intervenoval jsem na zemském stavebním úřadě v Brně. Vrchní stavební rada Horák prostě odpověděl: "Řekněte občanům, ať se usnesou v obecním zastupitelstvu, že zaplatí 15% příspěvek, a začneme s regulací již zítra". Poněvadž obec to platiti nemůže, nereguluje se a veškerá celoroční jejich práce na polích následkem nedostatečné regulace je povodněmi ničena. Návrhy své k tomuto zákonu nepodali jsme z nějakých důvodů agitačních. Mají čistě věcný podklad, mají podklad ten, že stát nebude značněji postižen až na to, že částka 136 milionů Kč má býti zvýšena na 150 milionů Kč. Jinak byli by z větší části těmito návrhy postiženi soukromí podnikatelé, kteří mají největší zisky z vodocestných prací. Jestliže naše návrhy neschválíte, je to vaše věc. Drobný lid pozná, že nemáte chuti a dobré vůle mu pomoci, a drobný lid z toho odvodí důsledky. Drobný venkovan, domkář a zemědělec musí hledati cestu, aby pomocí námezdních dělníků, třebas i proti vám, sám si pomohl. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Simm.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Nemáme příčiny stavěti se proti projednávání tohoto vládního návrhu o státní pomoci při živelních pohromách. Chceme naopak provedení tohoto návrhu podporovati, ačkoliv míra toho, co tento návrh na pomoci poskytuje, zdá se nám příliš úzce vymezenou a podle našeho názoru musila by býti dále rozšířena. Ale podporujeme přece tento návrh, protože odpovídá i našim přáním a poněvadž nikoliv na posledním místě vznikl z naší iniciativy. Jest známo, že ihned, jak se velké neštěstí z 11. na 12. srpna stalo známým, byly to německé strany, které co nejnaléhavěji žádaly na vládě pomoci v tomto vládním návrhu na črtnuté. Jestliže přesto zaujímáme k vládnímu návrhu stanovisko, děje se tak proto, že jsme nuceni přičiniti k tomuto návrhu několik poznámek.
Především musíme, vážené dámy a pánové, kritisovati průtah při tomto návrhu. Od měsíce srpna, měsíce oné živelní pohromy, která zasáhla státní území, uplynuly dlouhé týdny, po které zůstali živelní pohromou postižení bez pomoci. To jest podle našeho mínění těžká chyba, kterou lze sotva napraviti. Nekritisujeme to ve zlém úmyslu, abychom se snad stavěli nějak nevlídně k zákonu, nýbrž jen proto, abychom snad do budoucna touto kritikou dosáhli nápravy. Považuji za nutné, aby vláda v případě takového neštěstí byla se svou pomocí trochu rychleji na místě, než se stalo tentokráte. Po ukazujeme tu na příklad starého Rakouska, které v případech takových živelních pohrom nečekalo po týdny a měsíce s poskytnutím pomoci poškozeným, nýbrž skoro v tu chvíli bylo po ruce. Víme, jaké výmluvy jsou uváděny, že snad technické obtíže pro přípravu a provedení zákona, zejména parlamentní technické obtíže, byly tak velké, že nebylo lze zákon rychleji podati. Ale, vážení, zmiňujeme se o tom, že na příklad za starého Rakouska poskytnutí pomocí při takových pohromách bylo téměř v tu chvíli po ruce, i když žádné rozpočtové prostředky nebyly k disposici. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Tomu mělo býti tak i zde, a myslím, že by nebylo napadlo žádné straně, aby nebyla snad dodatečně povolila prostředky ke zmírnění nouze, která vznikla z těchto škod způsobených živelními nehodami. Musíme to uvésti, abychom aspoň pro budoucnost dosáhli v tomto směru zlepšení. Bylo by to bývalo hrozné, kdyby poškození nebyli bývali podporováni samosprávnými sbory, obcemi, okresy a soukromou obětavostí. Snad by byli ještě dnes živelní pohromou postižení, pokud jde o zničení domovního majetku, beze střechy nad hlavou, a pokud jde o prostředky provozní, stály by podniky ještě dnes a dělníci byli by bez práce. Prosíme proto, aby tato kritika byla vzata na vědomí, abychom při nejmenším v budoucnosti, kdyby mělo dojíti opět k takovým pohromám, čehož si nijak nepřejeme a več nedoufáme, přece byli obrněni pomocí.
Působilo velké roztrpčení, že v některých případech berní úřady dokonce po živelních pohromách bezohledně postupovaly. Jsou mi známy případy z jabloneckého okresu, jež se mají asi takto: Jsou zde domkáři, kteří byli postiženi živelní pohromou v noci z jedenáctého srpna, malí majitelé domů, jimž byla odnesena střecha s domu nebo jejichž dům byl úplně zničen a se kterými po dokonané pohromě, ba často málo hodin po tom, tamní berní úřad přímo trýznivým způsobem jednal bez zřetele na škodu, kterou jim živelní pohroma způsobila, jimž byl předložen účet na daních a vyhrožováno bezohledně exekucí, aniž by byl býval brán nejmenší zřetel na to, co se jim přihodilo. Nevím, byla-li to šikana dotčeného úřadu nebo šikana některého berního úředníka; ale přece chci pana ministra financí také na tuto věc upozorniti, aby nevzniklo roztrpčení, které musí se státi ohromným v myslích lidí, kteří téměř několik hodin před tím byli postiženi nevýslovným neštěstím a k nimž nebylo ani tolik ohledů, aby jim bylo poshověno v povinnostech, kterým měli oproti státu dostáti ve formě daní. Upozorňuji na tuto věc.
Těžké škody nutno zaznamenati zejména v okresu jabloneckém. V okresu Jablonci zuřila v noci z 11. na 12. srpna 1925 smršť, k níž najde se paralela jen v amerických smrštích, o nichž často čteme. Budiž mi prominuto podati zde podrobnosti soupisu velké škody, která jen v jabloneckém okresu byla způsobena touto smršťovou pohromou přehledně uvésti, že touto ohromnou vichřicí utrpělo 49 stran škody na stavbách v částce 812.850 Kč a třicet stran škody věcné v částce 106.585 Kč, že tedy touto ohromnou katastrofou byla způsobena jen v jabloneckém okresu úhrnná škoda 919.435 Kč. Mám před sebou několik fotografických snímků jednotlivých poškození a dovoluji si je předložiti ke studu panu zpravodaji o návrhu zákona. Doufám, že pohled na tyto obrazy postačí, aby se dostalo zvláště této oblasti pomoci, která souhlasí s úmyslem tohoto zákona. Škody staly se dále v libereckém okresu, pak ve východních a jižních Čechách, o čemž budou míti příležitost promluviti ještě jiní kolegové.
S čím bych se chtěl poněkud obšírněji zabývati, jest druhá hlava projednávaného vládního návrhu zákona o státní pomoci při živelních pohromách. Nelze zajisté neuznati ceny první hlavy zákona. Cena první hlavy jest nesporná, poskytujeť přece ve svém provedení zmírnění bídy těch, kteří srpnovou pohromou byli poškozeni. Jsem však toho mínění a dovoluji si to také zde projeviti, že cena druhé hlavy cenu hlavy prvé převyšuje. Druhá hlava ukazuje velkým rysem do budoucna, když v prvém odstavci §u 6 praví: "Vláda učiní opatření, aby k zamezení škod způsobených vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva byla urychleně provedena úprava vodních toků (regulace, stavba přehrad atd.) podle celkového soustavného plánu." Tendence druhé hlavy jest dvojí: především chce působiti prohibitivně, chce zameziti budoucí škody z povodní. Jet však také tvořivá, chce nejen zlomiti škodlivý vliv těchto živelních pohrom proti lidem, ale chce také velkou sílu, která spočívá v živelních zjevech, využitkovati pro lidi. Sledujíce tendenci druhé hlavy, přikročujeme ku práci, kterou jiné státy, zejména Rakousko a Německo, již dávno velmi pečlivě uskutečnily.
Chci-li k tomuto úmyslu druhé hlavy zákona učiniti několik poznámek, děje se tak proto, že zastupuji oblast, kde již soukromá iniciativa tuto myšlenku sledovala po desítiletí, a že já pro znalost prací této soukromé iniciativy mé oblasti cítím se k tomu povolaným, abych o těchto věcech promluvil několik slov. Jest to severočeské vodní hospodářství, které již za starého státu význačným způsobem obrátilo svou pozornost na hospodářské využití vod a v tom oboru vytvořilo skutečně uznané vzorné dílo, které na konec nebylo jen využitím vod této oblasti, ale také chránilo sousedy těchto toků. My v severních Čechách, kteří jsme autonomně již dávno myšlenku zákona v jedné části státního území provedli, těšíme se z toho, že toto dílčí provedení má býti nyní oficielní státní činností zdokonaleno, jak to bylo naším ideálem. Z naší zkušenosti prosíme, aby bylo hodně soustavně postupováno při pracích ku provedení tohoto zákona, které podle plánu §u 6 mají býti zahájeny a jejichž výslednicí jest prospěch, kterého nelze pro stát a národní hospodářství dnes ještě ani odhadnouti. Naznačil jsem již, čeho jest třeba: Zkušenosti, které v tomto oboru byly získány, kotví dosud jen v hlavách podnikatelů soukromého vodního hospodářství. Těchto zkušeností nutno ku provedení zákona využíti. Resoluční návrh doporučený zemědělským výborem ukládá vládě, aby zřídila třicetičlennou vodohospodářskou radu. Navrhovatelé myslí při tom na vzor poradního sboru pro vodní cesty. Při ustavení této vodohospodářské rady mohou mimo příslušná místa státní býti přibrány i samosprávné vodohospodářské svazy, věci znající sdružení zájemníků polabských, a to s užitkem pro stát. Přejeme si toho. Poukazuji znova na to, že přibrání těchto lidí s jejich dlouholetou praxí jest ohromným prospěchem pro stát, že přibrání jejich jest nezbytné pro stát sám, právě tak jako jejich přibrání souhlasí s jejich požadavky a přáními. Ustavení této vodohospodářské rady poslouží soustavnému vyřízení prací tohoto zákona. Vodohospodářská rada musí míti po ruce bezvadný statistický materiál. Jak se to má s tímto materiálem? Tu musíme říci: Bohužel nikoliv nejlépe. Stará vídeňská vláda povolila kdysi založiti vodní katastr. Měl obsahovati registraturu všech vodních toků a vodních sil celého mocnářství, věc, která směřovala k plánu, který jest zakotven v tomto zákoně, k němuž směřovalo také již staré Rakousko. Tehdejší vodní katastr bral ohled bohužel jen na alpské země a v tom byla velká chyba. Přezkoumání v tomto směru také s ohledem na Československo jest nutným předpokladem pro práce podle tohoto zákona. Založením tohoto vodního katastru má se umožniti, aby se dospělo k úsudku, aby se zjistilo, kde by se práce, jež mají býti zahájeny, provedly co nejúčelněji a kde jich jest co nejvíce třeba. Musíme se zmíniti, že se počátek této soustavné práce v oblasti Československé republiky již stal. Zmiňuji se o pracích pražského hydrografického ústavu, který za své práce, jež doplňují práce starého Rakouska a směřují ku sepsání vodních sil a vodních toků na území Československé republiky, zasluhuje pochvaly. Tento ústav se snaží, aby dohonil to, co dosud bylo opominuto. Jestliže soupis všech řek, které nutno upraviti, a všech vodních toků, které nutno učiniti užitečnými, bude soustavně dále prováděn, poslouží se tím věci neobyčejně. Vybudovali jsme dnes na přítoku Jizery, který ovládá sotva 10% Jizerských hor, 10.000 ks a také jsme je využili. Mimo to používá se v Jizerských horách snad dalších 10.000 ks, tedy celkem snad asi 20.000 ks. Dalo by se však podle bezvadných odhadů vodních techniků v této oblasti použíti 100.000 ks. Podobně jako v Jizerských horách jest tomu i všude jinde. Chci tímto příkladem jen uvésti, že výsledkem celé akce, která se druhou hlavou tohoto zákona připravuje, mohla by býti revoluce pro všechno národní hospodářství, která by mohla jen blahodárně působiti. Koncem akce bylo by vytvoření neslýchané nádržky nově získaných sil pro hospodárné vedení závodů, nejlépe charakterisované heslem o bílém uhlí. Podle anglického výpočtu z r. 1911 bylo ve starém Rakousku poruch vodních sil asi 6,400.000 ks; vybudováno bylo do války ani ne 1,000.000 ks, jen 850.000 ks. Tyto číslice anglické statistiky nejsou podle novějších výzkumů dostatečné. Po dle novějších bádání zaznamenáváme pouze a jedině v Československu 3 1/2 milionu vodních sil schopných využití, z nichž bylo vybudováno pouze 520.000. Vidíme tedy, kolik práce jest vykonati ještě ve smyslu tohoto zákona a jak jest nutno tuto práci konati co nejsoustavněji, abychom s ní došli k dobrým koncům.
Chceme-li tyto 3 1/2 miliony vodních sil přinutiti k práci národohospodářské, musíme především zmoci samotnou vodu. Musíme se pokusiti o regulaci vodních toků, a to takovou, jaké si přejeme a jaká by byla ve prospěch a k užitku národního hospodářství. Musíme zříditi sklady, ve kterých by se voda, které nemohou v deštivém období a v době, kdy tají sněhy, podniky pro využití vodních sil využíti, nahromadila a tak dlouho zadržela, až by jí v době chudé na deště mohlo býti použito. Musíme při všech řekách, které přicházejí v úvahu, jak míním, zříditi podobné nádržky, jež se obecně nazývají "přehradami", abychom tím upravili celkový jejich odtok. Kdyby se takové přehrady postavily všade tam, kam podle našeho soudu a zejména podle mínění vodních hospodářů patří, nebyla by potřeba takových nových přehrad, které by, jak jsem již řekl, celé národní hospodářství blahodárně zrevolucionovaly, více tak veliká. Stačil by snad zcela malý počet na celém státním území. Při jejich založení nutno ovšem bráti zřetel a to jest úmysl zákona - na živelní pohromy, na povodně. Nutno zříditi přehrady, jež nejsou jen hospodářským využitím oné řeky, oné vody, ale které mají i dosti místa, aby zachytily a uchovaly velké vody, takže přehrady splňují ve smyslu zákona dvojí tendenci, předně aby ochránily sousedy před povodní a za druhé také prospěly národnímu hospodářství. Věc vyžaduje - a v tom se shoduji docela s kol. inž. Záhorským, jenž mluvil přede mnou - důkladného studia.
I my jsme toho mínění, že studia, která předcházela tomu, aby tento zákon mohl býti předložen, zejména pokud jde o jeho druhou část, nebyla konána důkladně, aby mohlo býti přikročeno ku provedení. Bude třeba dalšího zevrubného studia této věci, aby provedení bylo co nejvíce praktické a hospodárné. Práce jest - už jsem to naznačil - velmi zajímavá a blahodárná, protože její výslednicí jest nejen zkrocení tísně, která dnes ještě tak často ohrožuje lidi tohoto státu, nýbrž i, jak jsem naznačil, ohromný užitek pro národní hospodářství. Dnes musejí majitelé vodních děl, na příklad v horách, v Jizerských horách, v Krkonoších a v jiných horách přihlížeti k tomu, jak v době bohaté na deště a v době tání voda přetéká přes jez, a jednak musejí v době chudé na déšť, v létě, zastaviti provoz pro nedostatek vody.