Při dnešní příležitosti pokládám zvláště za nutné vytknouti nedostatečné provádění, ba nedbání zákona o úlevách eventuelně odpisech daní do konce r. 1923. Všeobecné stížnosti, zvláště z kruhů malých a středních poplatníků, jdou v tom směru, že berní správy zákona toho nedbají. A také není mi znám dosud ani jediný případ, že by pro okruh zmíněných poplatníků bylo dobrodiní tohoto zákona použito. Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Co na jedné straně řadě velkých poplatníků slevují se miliony, na druhé straně poplatníkům malým a středním ani haléře. Upozorňuji na tento fakt ministerstvo financí a žádám se vším důrazem, aby poučilo berní správy o jiné, spravedlivější praksi.
V řadě zákonů, které byly nebo jsou k jednání připraveny, jedním z velice důležitých byla daňová reforma. Vítali a s povděkem kvitovali jsme tuto tak dlouho žádanou a přímo nezbytnou předlohu; žel, že dosud nedošlo se tak daleko, aby se stala skutkem. Nejen důvody, aby berní zákony byly v naší republice stejné, aby byly shrnuty v jeden celek, nejen unifikace a kodifikace těchto zákonů, nýbrž zvláště slibované, očekávané a žádoucí opravy celého řízení předpisového činily tuto předlohu sympatickou, a naše strana svými odborníky platně spolupomáhala v přípravných, či - lépe řečeno - v opravných pracích. Dožadujeme se, aby na této předloze bylo pokud možno dále pracováno, aby s urychlením přípravné práce byly ukončeny a tato daňová reforma byla uzákoněna.
O snahách, jak upraviti a tím i zlepšiti dosud platné předpisy o řízení daňovém, pojednávati nebudu. To ponecháme si až k meritornímu jednání o předloze samé. Snahou naší bude, lepší ochranou poplatníka dojíti k spravedlivému, snesitelnému a rovnoprávnému rozdělení uložených břemen.
Při této debatě kol. Anděl kritisoval tuto daňovou předlohu a uváděl některé křiklavosti, které snad v původní předloze byly uvedeny, ale jistě činil tak z určité neznalosti, poněvadž není mu asi známo, kolik oprav a v jakém smyslu na této předloze bylo již vykonáno. Vezmeme-li zřetel k tomu, musím prostě konstatovat, že odsuzoval-li a vyslovoval-li kol. Anděl potěšení nad tím, že tato předloha nebyla předložena tomuto Národnímu shromáždění, což prý by bylo v zájmu poplatníků, svědčí to o jeho naprosté neinformovanosti, poněvadž, kdyby předloha byla předložena a přijata, svědčilo by to, že právě toto Národní shromáždění má smysl pro potřeby poplatníků, a že kdyby v různých těch směrech, na které poplatnictvo dnes naříká, byly opravy na daňovém řízení a na reformě daňové předsevzaty, bylo by to jen v zájmu poplatníků a k jejich veliké výhodě.
Praktické otázky živnostenské politiky náležejí ministerstvu obchodu, a tu mám další připomínky. Stěžoval jsem si již svého času na veliký rozdíl ve státním rozpočtu mezi položkami ministerstva zemědělství a ministerstva obchodu. Na prvé je preliminovaná potřeba okrouhle 277 milionů, na druhé 37 milionů Kč, čili zemědělství je věnováno šestkráte tolik co obchodu, průmyslu a živnostem, a započítáme-li položky na odborné školství, 87 mil. Kč, a živnostenské školství s odbornými kursy, 14 a 1/2 mil. Kč, které uvedeny jsou v potřebách ministerstva školství a nár. osvěty, činí to dohromady něco přes polovici toho, kolik věnováno je okrouhle na ministerstvo zemědělství. Zatím co na zemědělské výzkumnictví věnuje se na osobní a věcné výdaje přes 18 1/2 milionu Kč, na výzkumnictví při obchodu, průmyslu a živností ani haléře. Živnostnictvo má, pravda, zvelebovací ústavy, ty mají však jiné úkoly a na ně pamatováno je ani ne celými 2 miliony Kč. Výzkumnictví v oboru živnostenské výroby je nepostrádatelné a mělo by se pomýšleti na jeho upravení. Průmysl má svoje a zemědělství též, ale živnostnictvo nemá žádného. Nutno je proto, aby živnostnictvu dána byla příležitost poznati a shlédnouti všechny technické a chemické vymoženosti doby, event. naučiti se praktickému jich zavedení a používání v malé nebo střední živnostenské výrobě. K tomu náleží znalost náležitého zacházení s materiálem, jeho rozpoznání a využití. Snad nejlépe hodila by se k tomu forma musea, ke kterému byla by přičleněna tato výzkumná a výkonná část. Nejen pokus, nýbrž praktická potřeba výroby živnostenské toho žádá, aby nezůstávala stále pozadu, ale aby stejnými kroky s výrobou průmyslovou mohla jíti vpřed. Proto tento požadavek jest naléhavý a nepostrádatelný, Na zvelebování živností navrhují se necelé 2 mil. Kč. Zvelebovacích ústavů podobných máme celkem 11, a to v Praze, Brně, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Liberci, Pardubicích, Opavě, Chebu, německý v Brně a v Turč. Sv. Martině. Zvelebovací ústavy tyto pořádaly loni úhrn m 419 kursů s 10.019 účastníky nákladem jednoho milionu Kč, na který ministerstvo obchodu přispělo 320.000 Kč. Podle odborů bylo kursů krejčovských 90 (účastníků 2095), obuvnických 61 (účastníků 1201), na zpracování dřeva 32 (účastníků 635), na zpracování kovů 42 (účastníků 1035), pro malíře a natěrače 18 (účastníků 424), potravinářských 28 (účastníků 967), kosmetických 30 (účastníků 621), účetních, daňových a kalkulačních 51 (účastníků 1261), ostatních 67 (účastníků 1780). Tato zvelebovací činnost je jistě velmi úctyhodná a vychovává nám tisíce odborně zdatných jednotlivců. Zajímavé je, že v tomto počtu absolventů různých těch kursů je většina dělníků, což lze jen vítati jako přípravu pro příští náš zdatný dorost živnostenský. Přáli bychom si, aby tato činnost byla více podporována, aby mohla v širším a početnějším měřítku vychovávati nám dorost i samostatné mistry.
Na jednu však okolnost chci při této zvelebovací akci upozorniti. Odborníci tvrdí, že vyučování v těchto kursech je 10 až 15 roků stále stejné, nemění se, nepřizpůsobuje se době, nepoužívá moderních zařízení a vymožeností. Bylo by potřebí, aby, když již tyto kursy jsou pořádány, nebylo litováno event. nákladu, aby byly přizpůsobeny moderní době a dobovým požadavkům.
Bolestiva a dosud nevyřešena jest otázka živnostenských pokračovacích škol. I touto věcí měl jsem příležitost druhdy podrobněji se zabývati. V ministerstvu školství a nár. osvěty, v jeho oddělení odborného školství, vypracována byla již před třemi nebo 4 roky osnova, která měla upraviti základ našeho pokračovacího školství. Tato předloha zůstala však někde na stole některé korporace nebo snad i v samotném ministerstvu ležeti a k jejímu uzákonění nedochází. Byť tato předloha měla určité nedostatky, mohly býti odstraněny a předloha tato mohla býti přijata. Lituji toho v zájmu naší dorůstající mládeže živnostenské a dožaduji se předlohy této se vším důrazem, poněvadž pro celý živnostenský stav a zvláště pro náš dorost řemeslný je to téměř s příhanou, že školství průmyslové zůstalo více méně věcí náhody a že také jeho vnitřní zařízení, ať po stránce všeobecné nebo odborné, je naprosto nedostačitelné.
Při této příležitosti chci uplatniti další požadavek, aby školství průmyslové a živnostenské bylo přiděleno ministerstvu obchodu, jako je to se školstvím zemědělským, které je přiděleno ministerstvu zemědělství. K povznesení živnostenského dorostu slouží dále pořádání výstavek učňovských prací dílenských, jednak místních, kterých roku loňského bylo pořádáno kolem šedesáti, jednak ústřední učňovské výstavky, která pořádána bývá buď každoročně nebo přes jeden rok zde v Praze. Na výstavkách těch je viděti pokrok při výrobě a výchově našich učňů, neboť při nich vidíme často výrobek, který až překvapuje svojí přesností a také svou obtížností a určitou dokonalostí.
Otázkou samou o sobě je otázka živnostenského družstevnictví. Kdo pomáhati chce živnostnictvu k lepší existenci hospodářské a pomíjí družstevnictví, není na správné cestě. (Výborně!) Ten snad přeje vyniknutí jednotlivce toho kterého oboru za cenu živoření nebo zničení ostatních. Družstevnictví živnostenské, a to zvláště výrobní, nákupní a prodejné, zklamalo, a to ne vinou myšlenky, nýbrž chybami vedoucích činitelů. Nevidíme jiné cesty a jiného prostředku k podpoře živnostenské výroby a její lepší schopnosti konkurenční nežli vzájemnost a pospolitost družstevní.
Jestliže hospodářské družstevnictví živnostenské zklamalo a nemůže vykázati lepších úspěchů ve všech oborech, - v jednotlivých je vykazuje - za to družstevnictví úvěrní je na potěšitelném postupu. Vizme jen jeho stav k 31. prosinci 1923. Živnostenské záložny a družstva mají pět svazů: v Čechách dva, na Moravě dva a na Slovensku jeden. Těchto pět svazů má 335 záložen nebo úvěrních družstev se 44.473 členy. Počet podílů 98.675 v částce přes 13 mil. Kč a reservy přes 4 mil. Kč. Vklady a výpůjčky činí 229 1/2 mil. Kč. Zdá se to býti úctyhodné, ale uvážíme-li, že v republice naší odhaduje se počet samostatných živnostníků na 600.000, a vidíme-li, že teprve 1/12, čili každý dvanáctý živnostník je členem živnostenských záložen, nehledě k finanční stránce podílů i vkladů, tedy je patrno, že ta práce je naprosto nedostačitelna obsahu a rozsahu tohoto živnostenského družstevnictví. Koná-li nynější živnostenské družstevnictví finanční platné služby, co by mohlo vykonati, kdyby alespoň většina živnostníků byla v jeho středu, kdyby také dala k disposici své úspory a přebytky. Byla by to moc a pomoc pro živnostenské družstevnictví a pro podporu finanční jistě dostačitelná. Je zřejmo, co v tomto oboru sdružování možno vykonati. Vítáme proto zvýšení položky sloužící k podpoře živnostenského družstevnictví a úvěrnictví pro rok příští o 1/2 mil. Kč, ale zdá se nám nepatrná. Bylo by třeba pomoci větší. Ústředí finanční pro podporu živnostenského úvěrnictví se sice zřizuje, ale zřizuje se již příliš dlouho. Je potřebí, aby zájem živnostnictva po této stránce byl lépe chráněn, aby již jednou také toto ústředí uvedeno bylo v život. Dožadujeme se urychlení přípravných prací a zahájení jeho činnosti.
Ministerstvo obchodu a zvláště někteří úředníci za pozornost a podporu věnovanou živnostenskému družstevnictví zasluhují našich díků, jakož i zasluhuj díků za podporu živnostenského družstevnictví ministerstvo pro zásobování lidu, které svojí podporou zachránilo a pomohlo zachrániti některá naše ohrožená důležitá družstva.
Zadávání státních dodávek je z části přeneseno na ministerstvo obchodu, zvláště část, která je určena pro družstva živnostenská a dělnická. Kvota není však určitá, je třeba pamatovati a přidělovati větší část, aby tyto jednoty hospodářské mohly býti více zaměstnávány. Je to už v zájmu malých a středních našich výrobních vrstev.
Uzavírání obchodních smluv a navazování tak obchodních styků zahraničních náleží vedle ministerstva zahraničních záležitostí také do ministerstva obchodu. Důkazem toho, že věnována je tomu náležitá pozornost, jest časté projednávání podobných předloh a dodatků v našich zákonodárných sborech. Bohužel, že neustálené dosud finanční a hospodářské poměry nepřipouštějí definitivních a trvalých smluv. Máme ještě dosud, byť i omezené, povolovací řízení. Ze 657 položek celního tarifu je v dovozu volných 410 položek, z toho 68 částečně, v řízení ohlašovacím je 65 položek, z toho 32 částečně, a v řízení povolovacím 274 položky, z nichž 74 částečně. Ve vývozu jsou volné 593 položky, z toho 58 částečně, v ohlašovacím řízení 14 položek, z toho 11 částečně, v povolovacím řízení 114 položek a z toho 57 částečně. Percentuálně vzato je v dovozu uvolněno 63·9% položek a ve vývozu 87·1%. Kromě toho dochází k odstraňování povolovacího řízení obchodními dohodami, jak letos se to stalo ve smlouvě s Dánskem, Polskem, Řeckem, Švédskem, Švýcarskem, Tureckem a dodatkovou smlouvou s Francií a Rakouskem. Doufáme, že jako dosud i na dále nebude promeškána žádná vhodná příležitost k navázání a lepšímu upravení vzájemných obchodních styků pro náš zahraniční obchod a vývoz.
Důležitá otázka autonomního celního tarifu je stále ještě oddalována udržováním povolovacího režimu ve státech vůkolních a také tím, že valutární a hospodářské poměry států vůkolních toho nepřipouštějí.
Legislativní činnost ministerstva obchodu vykazuje živnostenský řád pro Slovensko a Podkarpatskou Rus s příslušnými 26 prováděcími nařízeními, mimo řadu zákonů jiných. Řad předloh, po kterých živnostnictvo volá, je připravena. Jsou to zejména zákon o nekalé soutěži, o podomním obchodě, průkaz způsobilosti v živnosti hostinské, o úpravě živnosti elektrotechnické, o úpravě stavebních živností, o zrušení resp. omezení úlev při nastoupení živnosti z důvodů války, o rovnocennosti vysvědčení odborných škol; pro Slovensko pak o horských výrobcích, o drobném prodeji lihovin a úpravě některých koncesovaných živností. Žádá se, aby i tyto předlohy byly projednány, a doufáme, že v zájmu živnostnictva se tak stane jistě brzy po nových volbách.
Zvláštní zmínky zasluhují přípravy k revisi živnostenského řádu. Náš živnostenský řád má celou řadu bolavých míst, nejasných nebo neúplných ustanovení, která nutno změniti nebo doplniti a živnostnictvo téměř všech oborů volá důrazně, aby se tak stalo, a v čem státi se to má. Ministerstvu obchodu byly povolanými sbory dodány patřičné návrhy a očekáváme proto, že obsáhlou přípravnou práci vykoná a vyhovující celkový návrh předloží.
Byť bychom i měli celou řadu naléhavých přání v zájmu a prospěchu živnostnictva, z nichž některá jsem uvedl, a byť bychom i nebyli úplně spokojeni s tím, co pro živnostnictvo bylo vykonáno, nemůžeme říci, že by se pro živnostnictvo nedělalo nic, že by pro jeho potřeby, ochranu a podporu nebylo porozumění a dobré vůle. Naopak, řada zákonných opatření a nařízení svědčí o tom, že nynější vláda a většina se o živnostnictvo stará, je chrání a podporuje. Poukazuji na zákon o invalidním a starobním pojištění, kterým stát převzal na se povinnost připláceti miliony k invalidním a starobním rentám, až zákon začne působiti. Zaplatí je poplatníci, je pravda, ale zabezpečení před následky nehod a stáří má význam a cenu daleko větší. Daňovým břemenům bude ulehčeno a budou lépe uspořádány, nespokojenost se živnostenským řádem jeho revisí odstraněna, volání po dalších opatřeních zákonných připravenými předlohami vyhověno; kde tedy jsou vážné důvody k tomu odsuzujícímu tvrzení a tvrdé často, ovšem nesprávné kritice? Pracovati se musí, zjednávati pochopení a souhlas, pomáhati jiným, aby pomoženo bylo i mně - to jedině je správná cesta, po níž možno jíti k úspěchům a konečným cílům. My touto cestou šli a půjdeme dále. Chceme státu dáti co potřebuje, aby mohl žíti a povinnosti mu uložené plniti, a jsme jisti, že i on dá nám svoji ochranu a pomoc, kde jí bude třeba a kde bude sloužiti nejen prospěchu stavu, nýbrž i prospěchu celku.
S hospodářského a stranického hlediska mohou býti různé názory na živnostenskou politiku a na poměr ke státu a jeho potřebám. Podle toho také může býti upraven taktický postup. Dělati zásadní oposici v daných okolnostech není podle našeho názoru správné, ani prospěšné. Živnostnictvo jako kladný živel hospodářský má eminentní zájem na tom, co v našem státě se děje, co a jak se tvoří. Jako složka těsně spojená s celkovým životem národa sdílí jeho starosti i slasti. Hospodářská prosperita jeho vázána je z velké části na to, v jakých poměrech žije jeho okolí, jeho konsument, a proto oddělování, ba nepřátelství jedněch proti druhým nemůže přinésti prospěchu ani výhod, nýbrž vyloženou ztrátu. Proto my s těchto hledisk béřeme se cestou společné práce v zájmu jednotlivých složek, ale i v zájmu celku.
Ve společné kladné práci vidíme těžkou sice a odpovědnou povinnost, ale jedinou cestu, jak tvořiti nové lepší poměry. Ne kritikou a negací, nýbrž kladnou tvořivou prací můžeme budovati a zachraňovati.
Výsledky potvrzují náš názor. Proto na dosavadní cestě půjdeme dále a v důsledku toho budeme i pro státní rozpočet hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Gáti.
Posl. dr. Gáti (maďarsky): Páni a dámy! Zúbožený a nespokojný ľud Podkarpatskej Rusi, utlačený kolonisticky v ohľade politickom i hospodárskom, nemôže od rozpočtového návrhu očakávať zmeny, lebo vláda sa nepoučila zo zkúseností posledných volieb, ba naopak, každým možným prostriedkom snaží sa pomstiť za to, že ľud úprimne sa priznal ku svojím zásadám.
Strana komunistická na poslednom kongrese v Mukačeve nastolila problém otázky národnostnej a siahnuc až na korene nerestí, konštatovala, že národy Podkarpatskej Rusi nemohly dosiaľ použiť svojho práva sebaurčovacieho, avšak chcú ho použiť a zahajujú boj za vydobytie svojich práv. Ač kongres bol vyslaným úradným orgánom pre toto svoje stanovisko rozpustený, ozýva sa od oslobodzovacej myšlienky celá Podkarpatská Rus a naša strana čeliac každej persekúcii, postaví do osy svojich najbližších akcií s baurčovacie právo tunajších národov. Bez rozdielu straníckeho prostredia mobilizuje celý delný ľud utlačovaných národov Podkarpatskej Rusi, ľud z dedín a robotníctvo z miest; postaví sa v čelo oslobodzovacej snahe pol miliona ľudu a za pomoci robotníctva sveta, v prvom rade proletariátu českého, moravského, slovenského a nemeckého v republike, potom haličského, bukovinského, besarabského, ukrajinského a maďarského bude bojovať dotiaľ, kým všetky rusínsko-ukrajinské územia nebudú spojené pod vládou zemedelských a robotníckych rád v úzkom spojenectve so sovietskymi republikami a v úzkom spojenectve s národami uplatňujúcimi právo sebaurčovacie a s robotníckymi vládami národa slovenského, maďarského, českého a nemeckého.
Hranice Podkarpatskej Rusi proti Slovensku ešte nie sú definitívne ustanovené a jej hranice nie sú vôbec hranicami národnostnými. So severa a severovýchodu oddeľuje tunajších Rusínov od ich haličských a bukovinských rusínsko-ukrajinských bratov hrebeň Karpatov, ktorí by na súvislom území od sovietskej Ukrajiny až po Tisu mohli žiť svojím národným životom, keby ich dohodový imperializmus nebol hodil za korisť trom panujúcim národom.
Fakt tento znamená toľko, že dikcia wilsonovského sebaurčovacieho práva buržoáznej demokracie je obyčajnou lžou a heslo toto slúžilo čiste k tomu, aby dalo deleniu zvíťazivších štátov a ich vazalov tiež morálny náter. Kmeny ruské - medzi nimi aj ukrajinskí Rusíni - dostali sa k neodvislej národnej slobode len vo spojenectve sovietskych republík, veľmoci kapitalistické Rusínov neoslobodily, českí slavianskí bratia dali im na miesto imperia maďarského imperium české a Rumuni a Poliaci však provodzujú tú najhanobnejšiu a najukrutnejšiu hrúzovládu nad územiami za Karpatami, poťažne nad ich Ukrajincami.
Hranice západné sú podľa pozitívnych zákonov prezatýmné, avšak fakticky československá buržoázna vláda snaží sa vyše stotisíc Rusínov poslovenčiť na Slovensku a je nesporný fakt, že v bývalých župách Šarišskej, Užhorodskej, Zemplínskej, Abaujskej, Gemerskej a Spišskej žijú na súvislom území Rusíni pod naprostým národnostným útiskom.
Z toho musíme konštatovať, že 1. juhoruské kmeny - Rusíni, Ukrajinci, Bielorusi - žijú v kompaktnej jednotnosti na území súvislom, 2. od severných ruských kmenov neodlučujú ich hranice národnostné, lež hranice ťažené kapitalizmom, 3. budúcnosť a osud Rusínstva, hľadíme-li na hospodárske, etnografické a politické pomery, závisí od spojenia všetkých ruských kmenov, 4. národných slobôd a samostatností požívajú len ruské kmeny vo spojenectve sovietských štátov, ktoré maly možnosť a príležitosť rozhodovať o vlastnom osude; ruské kmeny stenajúce pod systémom kapitalisticko-imperialistickým nemôžu svojho sebaurčovacieho práva provodzovať a sú roztrženými koloniami troch panujúcich národov.
Tieto zistenia vyplývajú logicky z dnešného stavu hraníc.
Ani hranice južné nie sú hraniciami národnostnými, lebo viac ako stotisíc Maďarov na súvislom území olúpili o národný život a títo spolu s Maďarmi, ktorí žijú na Slovensku tiež na súvislom území od Maďarska odtrhnutom, dostali sa ako národnostná menšina do hospodárskeho područia. Národ, ktorý v Podkarpatskej Rusi nad Maďarmi panuje, nie je národ rusínsky, lež národ český. Ač v rôznej miere, predsa však oba národy sú utlačené a podrobené štátnemu úradnému jazyku českému, ústrednému zákonodarstvu a ústrednej verejnej správe.
Nahľadiac k menším tunajším zlomkom národnostným, vo dvoch väčších národnostných územiach nemohol ľud podľa hraníc uplatniť svojho sebaurčovacieho práva, a to v území rusínskom i maďarskom.
Nad národami Podkarpatskej Rusi provodzuje imperium politicky česká centrálna vláda. Česká vojenská vládna správa organizuje, odvádza a velí vojsku v reči českej. Dane vyrubujú podľa centrálnych zákonov berné úrady české a vymáhajú ich úradníckym sborom, ktorý je z 95% český. Vládna správa finančná je tiež centrálna a česká, a taká je aj finančná správa; 80% finančných strážnikov sú Česi. Centrálou eráru, pozemkového úradu a lesného úradu je Praha a ich orgánovia sú z 80 až 90% Česi. Duch, jazyk a sbor četníctva a policie je z 80 až 90% český.
Ústredná správa prevádza sa prostredníctvom obvodných notariátov, okresov, žúp a civilnej správy. Táto je hlavou ústrednej vrchnosti a jej referenti sú Česi a len medzi personálom konceptným a pomocným lzä najsť tu a tam niekoľko Rusínov a Ukrajincov, Maďara takmer ani jedného. V čele žúp, vynímajúc župu užhorodskú, sú župani českí, a župan užhorodský, Želtvai však spolu so všetkými Rusíny, ktorí sú v úradoch, je bezpáterný a ku všetkému pohotová hračka centrálnej vlády. Hlavní slúžni sú s nepatrnou výnimkou Česi a protirevolucionárski ukrajinskí uprchlíci, bez ohľadu na to, úradujú-li v okresoch rusínskych či maďarských. Medzi obvodnými notármi je už pomerne viac Rusínov z Podkarpatskej Rusi, avšak polovica notárov je česká.
Vo správe obcí a miest má ľud vzdor obecným voľbám len nepatrné slovo a moc exekúčna je prostredníctvom notárskych úradov v rukách štátnych úradníkov. V čele veľa miest a obcí je vládny komisár. Je krikľavým dôkazom koloniálnych pomerov, že zastupiteľský sbor hlavného mesta Užhoroda rozpustil župan Želtvai už pred 1 1/2 rokom s hlúpym odôvodnením a od tých čias je v čele mesta na hanbu našu český vládny komisár a vláda ani nepomýšľa na to, aby vypísala voľby.
Železnice sú naprosto centrálne spravované so sídlom v Čechách a na Slovensku, českými úradníkmi a prevažne českým personálom. Starí železničiari a vôbec starí úradníci boli v prevažnej väčšine nahradení Čechmi a procedúra táto trvá ešte vždy, ba sa ešte stupňuje.
U súdoch sú sudcovia a štátni zástupci sedriálni z 80 až 90% uprchlí Rusi a Ukrajinci, a veľa ich je tiež u súdoch okresných. Počet maďarských a rusínskych sudcov tunajších príslušníkov nepresahuje ani 10 až 20%. Súdny personál je zo 70% český. Naša súdna tabula je na Slovensku a náš najvyšší súd je na Morave.
Ešte vo školskom rezorte uplatňujú sa pomerne najviac živly z Podkarpatskej Rusi, ač vrchnými úradníkmi referátu sú prevažne uprchlí Rusi, Ukrajinci a Česi. Školský jazyk je hračkou občianskych strán a Rusínov vyučujú vo troch jazykoch. Vysokých škôl nemáme a viac ako 30 ľudových starých škôl nepôsobí.
Súhrnom tedy: vládna moc a verejná správa nie je odvislá od vôle ľudu, je systému centralistického, závisí od pražskej vlády a je vedená prevažne českými elementy byrokraticky. Vo vlastných záležitostiach má ľud Podkarpatskej Rusi to najmenšie slovo a sotva bere účasť na štátnej správe a administrácii. Rovnaký systém sleduje Anglia v Indii, Francia v Maroku a Tunise, Holandsko na jednotlivých ostrovoch a totiž tunajší vládny systém je systémom koloniálnym. Najvyšším fórumom vo všetkých záležitostiach je vláda v Prahe; nemáme ani jediného samostatného úradu.
Zákony vynáša v Prahe česká buržoázna väčšina. Zákony nie sú sjednotené: kde české, kde zase maďarské zákony sú smerodajné dľa toho, ktoré sú viac reakcionárske. Vec štátneho občianstva a obecnej príslušnosti je nesrovnaná, nepočíta s faktickými pomery obyvateľstva a obzvlášte proletárske obyvateľstvo môže s hľadiska policajného podľa pozitívnych pomerov kedykoľvek pozbavené byť svojej príslušnosti. Vláda nechce otázku túto upraviť a kým Česi bezpodmienečne a uprchlí Rusi a Ukrajinci však na základe darovaných dekrétov požívajú občianskeho práva v Podkarpatskej Rusi, dotiaľ robotníci a zemedelci tam príslušní z väčšej časti kedykoľvek môžu byť vyhostení jednak preto, lebo ich otcovia nenarodili sa v tomto území, jednak však preto, lebo i keď sa tuná narodili, nemuseli podľa maďarského zákona platiť tu dane pred rokom 1910 a ani ich platiť nemohli. Tento systém, ako sa z občianskym právom nakladá, je tiež koloniálny a nezávislý na vôli obyvateľstva týchto území.
Na poli práva spolčovacieho a shromažďovacieho uplatňujú sa v tomto území zákony viac reakcionárske a povolenie shromaždení závisí od ľubovôle hlavných slúžnych a policie; odvolacie právo v tomto smere nemá významu a octli sme sa tam, že bez policajnej asistencie nemôžeme konať ani schôdzky členské, ba ani odborové a prednostenské. Robotnícke hnutie a vôbec spolky podrobené sú takto policajnej kuratele.
Koloniálny systém je v ohľade hospodárskom ešte okatejší.
Obyvateľstvo je zo 70% zemedelské a maloroľnícke. Prevažnú časť tvoria domkári. Výmera pôdy Podkarpatskej Rusi činí 2,189.615 katastrálnych jutár, z toho viac ako polovica, 1,100.200 kat. jutár sú lesy a len 19·4%, t. j. 424.545 kat. jutár je orná pôda.
Lesy sú z väčšej časti majetkom eráru. Z lesov má obyvateľstvo len škodu zverou spôsobenú, ktorá sa nenahradzuje a lesné prestupky, za ktoré musí platiť pokuty alebo ho zavrú. Erár sám gazduje špatne, stromy v lesoch hnijú a ešte ani chemické továrne nedostanú dreva za prijateľné ceny, čo je na pr. jednou hlavnou príčinou odbúrania továrne v Bočkove a nezamestnanosti veľa tisíc továreňských robotníkov.
V lesoch súkromných prevádza sa turecké hospodárstvo a krikľavým prípadom na to, ako sa obecné a urbariálné lesy spravujú, je prípad v Goronde, kde sa ľud zbúril preto, lebo nemohol sa dostať ku drevu zo svojich vlastných lesov; úrady dopomohly k obchodu veľkokapitálu.
Prevažná časť pozemkovej plochy je v rukách eráru a veľkostatkárov. Lesné pasienky zalesňujú prez to, že je nedostatok pasienkov, čo ľud nesmierne roztrpčuje, ako sme to videli z krvavých udalostí v Polone. V rukách malých gazdov a domkárov je sotva 100.000 jutár zeme, a tedy rozdelíme-li túto pôdu medzi zemedelcov, nepríde na jednoho ani jedno celé jutro. A predsa štát zaberá ohromné lány zeme v najúrodnejšom okolí, v území Tisy, hlavne z dôvodov národnej obrany a kolonizuje tam československých legionárov, čím tamojších chudákov, ktorí túžia po pôde, činí bežencami. Rusínov kolonizujú proti ich vôli inde a na pôde Rusínov neprevádzajú tú mizernú pozemkovú reformu, ktorá je ostatne i beztoho hračkou a agitačným prostriedkom volebným pre stranu českých agrárnikov; je ona len kúpnou cenou pre nákup duší k voľbám a hodí sa iba k tomu, aby boháčom opatrila pôdu, kdežto bezzemkovia sú takmer z pozemkovej reformy vylúčení.
Charakteristickými symptomami dnešného stavu pozemkovej otázky je tedy, 1. že delný ľud nemôže sa dostať k pôde, lesu a pasienku. 2. že prevažná časť pôdy je v rukách veľkostatkárov a eráru, 3. pôdu, ktorá patrí ľudu, zaberá štát a kolonizuje, 4. pôda je vnadidlom vlád v záujme udržovania koloniálneho režímu.
Všetko to znamená, že dedinský ľud, malí gazdovia a chudobní bezzemkovia Podkarpatskej Rusi môžu sa k pôde dostať len tak, 1. jestliže všetky rusínsko-ukrajinské územia budú slúčené, a tedy zvíťazí-li v Podkarpatskej Rusi oslobodzovacia národnostná politika III. internacionály, 2. jestliže pozemkový úrad a prideľovanie pôdy dostanú sa pod právomoc dedinských rád - sedliackych rád - a ich ústrednej rady Podkarpatskej Rusi, 3. prejdú-li erárné lesy do rúk národov Podkarpatskej Rusi, 4. jestliže československá buržoázia a jej vláda nebude mať ani slova vo veciach pozemkových.
Osud sedliakov, maloroľníkov a dedinských proletárov Podkarpatskej Rusi je tedy nerozlučiteľne spojený s osudom III. internacionály a preto musia dediny s revolučným robotníctvom miest v úzkom spojenectve bojovať za sebaurčovacie právo a oslobodenie Podkarpatskej Rusi.
Dnešné položenie priemyselného robotníctva je zúfalé a beznádejné. Práce je málo, mzdy sú nízke, kapitál diktuje a drahota i úžera slávia svoje orgie. Primerane pomerom koloniálnym bol veľkopriemysel odbúraný, malý priemysel umiera a český priemysel a obchod rozširuje sa v obrovských rozmeroch. Robotnícke inštitúcie sú byrokratické, ústredňa nemocenského poistenia je v Bratislave a položenie nemocných robotníkov a ich podporovanie je ubohé. Dane sú obrovské a rovnako postihujú delný ľud dedín i miest. Verejných prác je málo, štát málo investuje v tejto zemi a málo stavia. V Aknaslatine prepúšťajú miestnych soľných baníkov a nahradzujú ich Čechmi. Obrovská robotnícka invázia je v prúde z Česka a tamojší starí robotníci pozbavujú sa chleba. Mezdné boje sú ťažké a na stávkujúcich strieľa četníctvo, ako sa to stalo v tehelniach v Beregsáse. Nové továrne sa nestavajú a starých ubýva. Priemyselné robotníctvo je tedy do krajností roztrpčené a preklína koloniálnu politiku, zátvor hraníc a cíti, že i priemysel rozkvitne len vtedy, jestliže budú ruské územia slúčené a jestliže Podkarpatská Rus bude mostom medzi sovietskými štáty a priemyslovými štáty západnej Europy.
Riešenie národnostnej otázky je tedy nielen otázkou politickou, ale najmä otázkou hospodárskou, ktorá znamená pre ľud pôdu, pre priemyslové robotníctvo prácu, pre obyvateľstvo postavenie a zamestnanie, stupnovaný obrat a lacnotu.
O ľude Podkarpatskej Rusi rozhodovali v Amerike, Paríži a v Prahe americkí Rusíni, dohodoví diplomati a českí štátnici. Ako parodiu pripustili k slovu v roku 1919 tiež tak zvané národné rady, čili niekoľko kňaz v, pánov a niekoľko Rusínov na provázku k nim priviazaných. Obyvateľstva Podkarpatskej Rusi a jej národov nikto sa neopýtal, čoho si prajú, kam chcú náležať a akej štátnej formy si prajú. Po tejto stránke nikto nebol zvedavý na mienku ľudu Podkarpatskej Rusi, ba zákonnými bašťami zamedzili i možnosť prejavu.