Když se to stane, pak nemám nic proti tomu, ale musí býti měřeno spravedlivě. Jestliže se tu odsuzuje, že nemá míti platnost sňatek od duchovního, který nebyl schválen, pak také úkony neschválených biskupů nemají platnosti a jako takové nechť jsou zrušeny! To bude jen spravedlivé, všem měřiti stejně podle zákona, a pak teprve budeme moci uznati tyto věci.
Jestliže tu bylo prohlášeno za úžasné, že prý je Bombera donucován, aby šel do pense, proč se neposílají do pense také ti, kteří jdou za hranice na druhou nebo třetí internacionálu, prohlašuji, že jezdí-li kdo na sjezd druhé nebo třetí internacionály, není placen z prostředků státních, ale ten, kdo je placen z našich státních prostředků a chodil by za hranice ostouzet tento stát, nemá co dělati ve státní službě! Tyto věci nemohou jíti do nekonečna. Musíme okřiknouti trochu tu přílišnou domýšlivost, která tu byla vystupňována trochu dále než měla býti. My nežádáme žádných výhod, nežádáme privilegií, žádáme jen, aby privilegia, která tu jsou, byla zrušena, aby bylo všem spravedlivě měřeno.
My nežádáme, aby byl zákon porušován k vůli nám, ale žádáme, aby byla dodržována ústavní listina, aby byla upevněna důvěra občanů, kteří mají ten stát rádi, budou-li věděti, že se všem občanům měří stejně před úřady, v rozpočtu i v životě vůbec. To se dosud nedělo, to dodržováno nebylo a proto jsem pokládal za nutné upozorniti na tyto nesrovnalosti našeho života a žádati, abychom my, dávajíce státu, co je státního, ale také Bohu, co je božího, dodržovali tu spravedlnost. Ale vy právě nedodržujíce toho, podrýváte na jedné straně náboženství, na druhé straně podrýváte také stát tím protistátním životem. Proto my, žádajíce spravedlnost, budeme se jí domáhati ve všem a v každém oboru našeho života. (Výborně! Potlesk).
Předseda (zvoní): Slovo má dále paní posl. Rosolová-Chleborádová.
Posl. Rosolová-Chleborádová: Slavná sněmovno! V celé rozpravě, týkající se rozpočtu, slyšíme mnoho stesků se stran oposičních i se stran vládních. Je v našem mladém státě ještě mnoho nedokonalého a mnoho je třeba uvésti na správnou cestu. Nejvhodnější doba pro všecky výtky je chvíle, ve které vláda předkládá sněmovně rozpočet. I já ve své dnešní řeči chci poukázati na některé zjevy v našem kulturním životě, jež potřebují nápravy, ale přes veškeré výtky každý z nás a hlavně Němci najdou v rozpočtu ministerstva školství mnoho, s čím musí býti spokojeni, jenomže schází upřímnost, aby se k té spokojenosti přiznali.
Mne na př. a jistě celou naši Moravu uspokojila položka pro filosofickou fakultu Masarykovy university v Brně. Je vidno, že ministerstvo školství vzdalo se aspoň pro letošek myšlenky na její zrušení a že universita Masarykova zůstane neokleštěna. Položka 113 milionů na vysoké školy hledě k jich počtu a n. k jejich potřebě není veliká. Musí býti dostatečnou hledě k celkovým poměrům státním. Dalo by se ledacos vytknouti při rozdělení dotací jednotlivým školám, hlavně položka 5 milionů na německou techniku v Brně měla by konečně zmizeti z rozpočtu, poněvadž díků od Němců se nám nedostane a těžko srovná český člověk ve své hlavě pojem spravedlnosti, měří-li se třem čtvrtinám Čechů tak, jako jedné čtvrtině Němců.
Studium na vysokých školách je podle zákona u nás přístupno i ženám. A tu je pro nás ženy nepochopitelno, že diplomy našich studentek nemají v očích státních úřadů tolik platnosti jako diplomy studentů. Co je pak platno studium našim dívkám, když úřady státní jsou pro ně zavřeny? Všechny resoluce, všechny stesky zůstávají nepovšimnuty. A tu s tohoto místa upozorňuji ministerstvo školství, aby zasadilo se o to, aby byly ženy přijímány do státních úřadů tak jako muži na základě své kvalifikace. Buď musí stát zameziti přístup ženám na universitní studium, nebo připouští-li je, musí diplomované doktory ženské tak přijímati do svých služeb jako doktory muže. Nestane-li se tak, ženy si toto právo vynutí.
Na střední školy, gymnasia, reálky a střední školy dívčí je položka v rozpočtu 144,579.460 Kč. Středních škol máme slušný počet. Jen v Čechách je jich 147, z nich 39 německých, 8 českých dívčích, 6 německých. Na Moravě 66 škol, z nich 17 německých, dívčích českých 2 a dívčích německých 3. Slezsko má 15 středních škol a z nich jen dvě dívčí české a jednu dívčí německou. Máme v dívčím školství mnoho doháněti za dívčími školami německými. Na Slovensku je 46 škol středních, z nich 38 slovenských. Kdyby chtěli Slováci býti upřímní, museli by místo nenávisti rozhlašovati po celém Slovensku díky a uznání českému státu za starost a péči, kterou věnuje slovenskému školství. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ministerstvo školství připravilo a předložilo veřejnosti návrh na reformu středního školství. Postrádala jsem tam však úpravu vzdělání učitelského. Je to již starý požadavek učitelstva, aby přípravným studiem pro toto povolání byla celá střední škola. Otázka ústavů učitelských je důležitá hlavně pro učitelský dorost ženský. Nelze jiným způsobem čeliti soukromým ústavům než reformou učitelského vzdělání. Žádám ministerstvo školství, aby tuto věc řešilo zároveň s otázkou reformy střední školy. Správa státní vydává na 31 učitelských ústavů v Čechách 7 a 1/4 milionu, na 10 ústavů na Moravě 2 1/2, ve Slezsku na 4 ústavy 1,062.000, na Slovensku na 11 ústavů 2 3/4 mil. Je viděti, že zrušením ústavů učitelských by správa státní ušetřila. Se stanoviska ženského nutno žalovati, že počet žákyň neomezuje se stejně na ústavech učitelských jako počet žáků. Abiturientský kurs byl letošního roku přístupen jen absolventům škol středních a nikoliv absolventkám. Vidím v tom veliké poškození ženských zájmů a varuji ministerstvo školství, aby příštím rokem podobným způsobem nepřátelským vůči ženám nepostupovalo.
Naše odborové školy těší se značné přízni tohoto ministerstva a bylo by jen ve prospěch státu, i kdyby pro toto odvětví škol mohlo ministerstvo disponovati co možná největším obnosem. Je jen žádoucno, aby absolventi těchto škol hleděli hlavně prakticky se uplatniti.
K živnostenským školám musím podotknouti, že přidělením těchto škol přímo ministerstvu školství se k rozkvětu těchto škol nepřispělo. Zájem, který měly obce a země o tyto školy tímto centralismem se značně zmenšil.
Naše rodinné školy v době popřevratové velmi zdárně se vyvíjejí. Je potřebno, aby stát na tomto odvětví dívčích škol nešetřil a pokud možno hleděl ulehčiti obcím a ženským spolkům, které s nevšední obětavostí tyto školy zřizují a vydržují.
Již minulého roku zmínila jsem se o rodinných školách klášterních. Musíme-li trpěti existenci těchto škol je třeba, aby ministerstvo školství žárlivě střežilo vyučovacího ducha těchto škol. Ovzduší klášterní není právě nejvhodnějším místem pro rodinné školy.
O školách menšinových lze s potěšením konstatovati, že ministerstvo školství v tomto směru hodně vykonalo. Zůstává však dosud mnoho nevyléčitelných bolestí a bude trvati ještě dlouhou řadu let, než bude odčiněno všechno bezpráví, které rakouská vlád na našich českých lidech ve zněmčeném území páchala. Nejnaléhavější je otázka školních budov. Přes všecko úsilí odpomoci této naléhavé potřebě, jež státní správa vynakládá, jeví se tu nedostatek velmi citelný. Máme ještě mnoho měst, kde české menšinové školy jsou naprosto nedostatečně umístěny a přímo pro účely vyučovací nedůstojné. Je v zájmu státu i v zájmu jeho cti, aby pokud možno nejdříve měly naše menšinové školy své vlastní budovy, aby nebyly Popelkami mezi ostatními školami, nýbrž rovnocennými sestrami.
Bolavou kapitolou v našem národním školství je stav měšťanských škol. Tyto "lidové university" upadají následkem prosincového zákona, jímž nepatrně odstupňován byl plat učitelů škol měšťanských. Máme dnes stav tohoto školství takový, že skoro 50% učitelských sil je na těchto školách bez odborné zkoušky. Ještě letos na podzim má býti projednán nový požitkový systém pro státní zaměstnance, naskytuje se tu příležitost napraviti křivdu učitelům měšťanských škol.
Je také konečně čas, aby ministerstvo školství a nár. osvěty předložilo návrh o zřizování obvodových měšťanských škol, aby konečně umožněno bylo každému občanu absolvovati školu měšťanskou. Je také nutno odděliti správu školskou od správy politické. Je to starý požadavek učitelstva. Školství má se samostatně vyvíjeti a nemá býti závislé na úřadě. jiném. Při dnešním stavu restrikce je potřebí veliké obezřetnosti, aby školství nebylo zbaveno nejlepších svých sil, aby nebylo škodlivě okleštěno a tím podlomeno. Šetřiti je dobré a potřebné, ale na pravém místě. Nerozumné šetření, hlavně ve školství národním mohlo by míti velmi neblahé následky.
Osnova zákona pro školy pomocné, pro děti duševně úchylné, byla již loňského roku urgována. Tato osnova prošla již všemi instancemi, všechny sporné body byly dohodnuty a přece marně čekali jsme, až ji ministerstvo školství předloží.
Zrovna tak je tomu s předlohou o školách mateřských. I zde je dohoda, že tuto předlohu má předložiti ministerstvo školství. Čekali jsme celý rok, ale marně. Členové kulturního výboru měli by žádati podporu v nezaměstnanosti se zpětnou platností, jelikož ministerstvo školství žádnou větší předlohu ku projednání tomuto výboru nedalo. Nebyla předložena celá řada návrhů, tolikráte znovu a znovu od ministerstva školství žádaných.
Kromě návrhů již jmenovaných je potřebí novelisace zákona o okresních sborech osvětových a o zřízení lidových knihoven. Tento zákon vykazuje velké nedostatky v praxi, osvětové instituce musejí býti finančně zajištěny.
Státní správa musí také míti možnost přinutiti liknavé k práci. Za dnešních poměrů stát financuje, ale zmíněné možnosti nemá. Doufejme, že ministerstvo školství předloží žádané předlohy příštímu parlamentu. Stát při tak velkých finančních obětech má právo žádati, aby ze škol našich vycházeli občané vyzbrojení potřebnými vědomostmi, pevného charakteru, schopní přinésti všechny oběti svému státu, lidé ducha svobodného, pracovití, pevných zásad mravních. Škola má býti jedině státní, neboť jen státní škola prodchnutá svobodným a pokrokovým duchem vykoná svoje poslání. (Výborně! Potlesk).
Místopředseda Buříval (zvoní): K podrobné rozpravě o této druhé, finanční a kulturní skupině rozpočtových kapitol není již nikdo přihlášen, listina řečnická jest vyčerpána a rozprava o této skupině jest tedy skončena.
Proto přistoupíme k podrobné rozpravě o další skupině, to jest skupině hospodářské, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly: XV. a XV A. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, XVI. Ministerstvo pošt a telegrafů, s přílohou, XVII. Ministerstvo železnic, s přílohou, XVIII. a XVIII A. Ministerstvo zemědělství, s přílohou, XX. a XX A. Ministerstvo veř. prací, s přílohou, XXI. a XXI A. Ministerstvo soc. péče, XXII. a XXII A. Ministerstvo pro zásobování lidu, XXIII. a XXIIIA. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, s přílohou.
Jako řečníci zapsáni jsou dosud: na straně "proti" pp. posl. Böhr, Stenzl; na straně "pro" pp. posl. Mašek, Karpíšková, Košek, Moudrý, Votruba, Benda, Pěnkava, dr. Samek, Pik, Fr. Navrátil, Pocisk, Kopřiva, Jan Bečko, Tadlánek, Ant. Novák.
Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "pro", jímž je pan posl. Mašek.
Posl. Mašek: Slavná sněmovno! Po mnoha úchylných scestích, k nimž svedl nás v chaotické době poválečných hesel nejeden nezdařený experiment, vracíme se opět k té, za jejíž cíl se zaručila dějinná zkušenost: k cestě nenásilného a klidného vývoje. Neboť ukázalo se v nejednom přesvědčivém případě, že tak jako nesvědčí násilná transplantace vegetaci z tohoto pásma do jiného, nelze paušálně provozovati ani transplantaci hesel a method politického, sociálního a kulturního života bez obavy, že samo prostředí svými individuelními předpoklady se jí vzepře.
A tak setkáváme se na vývojové cestě především s dobře míněným a byť ne pozdě, přece opožděně ceněným Rašínovým heslem "pracovat a šetřit" v praksi. Jest to přirozený důsledek zklamání poválečných hesel, slibujících hospodářský blahobyt všemu lidu, bude-li zaveden nový výrobní a společenský řád jako výslednice nových třídně organisačních method. Nic však nezabránilo tomu, aby vynikající vlastnosti národa československého, pracovitost, dovednost, šetrnost a vlastenectví se neuplatnily svým vlastním způsobem v našem hospodářském životě. Individualismus, který byl vždy tvůrčí silou při vybudování nových hodnot, razí si opět cestu překážkami, jež mu byly kladeny. A tak můžeme s uspokojením pozorovati, že lid český, který svou vlastní silou a bez cizí pomoci vybojoval si jak na poli kulturním, tak i hospodářském přední místo mezi kulturními národy, nedá se spoutati novými dogmaty a že říditi se bude jen těmi zásadami, které vyvedly jej z otroctví k nynější samostatnosti. Dnes možno již s potěšením konstatovati, že kritická doba prvních let poválečných, ohrožující naší samostatnost, minula bez velké pohromy a to zásluhou většiny občanstva, zejména však zásluhou lidu zemědělského, který neochvějně zůstal věren svým osvědčeným zásadám, i když část konsumentských vrstev pod vedením ministerstva zásobování připustila drancování provozovacího majetku zemědělcova, arci v mylném názoru, že se tak děje v zájmu všech konsumentů. Přes to však lid zemědělský nenásledoval příkladu ruského mužíka v pasivní resistenci, neřídil se líbivým heslem "málo pracovat a dobře žít", ba naopak tím více napjal síly své v plném přesvědčení, že koná svoji vlasteneckou povinnost a že celý národ v dohledné době pomůže vymaniti z bludu, do něhož jej zavedly poválečné methody. Naděje tyto nezklamaly a dnes již s uspokojením možno mluviti o konsolidaci poválečných poměrů i zdravém národohospodářském vývoji. Pro budoucnost však nutno vyvarovati se všeho, co brzdilo by tento vývoj, zejména však nutno z programu státotvorných stran škrtnouti omezování práva soukromého vlastnictví. Každá civilisace spočívá v prvé řadě na úctě k soukromému vlastnictví, neboť zůstává vrozenou snahou civilisovaného občana zajistiti si svoji neodvislost a blahobyt právě soukromým vlastnictvím, jež musí býti státem bezpodmínečně uznáváno i chráněno. Veškeré podnikání musí býti ponecháno občanstvu, neboť státní podnikání ubírá možnost občanstvu podle svých vlastních sil a schopností podporovati rychlý rozmach národohospodářský a tím vzrůst všeobecného blahobytu. Proto zdůrazňuji, nutno se v našem budoucím zákonodárství vystříhati všeho, co by znamenalo omezení soukromého vlastnictví a svobodného podnikání.
Konsolidace našeho státu dokumentována je nejlépe státním rozpočtem pro rok 1926, který vykazuje přebytek 15 mil. Kč. Zásluhu o tento tak mimořádně příznivý výsledek našeho státního hospodářství má ovšem nesporně ministr financí inž. Bečka, který se řídil přesně intencemi zvěčnělého dr. Rašína. Ale přece jen největší zásluhu získalo si občanstvo samo, které s obdivuhodnou obětavostí poskytovalo státu ony finanční prostředky, jichž bylo nezbytně potřebí k docílení tak příznivého výsledku a k úhradě nezaplacených účtů z první doby poválečné, z doby státního nehospodářství.
Uvážíme-li, že náš daňový systém - důsledek to hrozící finanční katastrofy - pohltil každoročně 80 až 90% čistého zisku podnikatelova, nad to pak ještě dávka z majetku zatížila podnik až do výše 50% ceny majetku, o to zajisté větší uznání náleží vrstvám středním, a to zejména našim zemědělcům. Pro budoucnost nutno však míti na zřeteli, že tyto vrstvy přepínaly svých sil jedině pod zorným úhlem prospěchu celostátního a že nelze zneužíti této příkladné obětavosti, nemá-li nastati všeobecná nedůvěra k parlamentu i státní správě a z toho zase plynoucí ochablost výrobní. Bude tedy nutno co nejdříve přikročiti k uzákonění reformy daňové, která by znamenala ulehčení všemu poplatnictvu a která by také měla vliv na snížení výrobních nákladů, tím pak i všeobecné snížení všech životních potřeb. Jedině tímto způsobem lze povzbuditi chuť ke práci, pracovní energii a důvěru v lepší budoucnost.
Daňovou reformu musí doprovázeti úsporný systém ve státní správě, zejména pak nutno odstraniti systém subvenční, který slouží zpravidla zájmům stranicko-politickým a který pohltil stamiliony státních příjmů. Také našim samosprávným úřadům nutno vytyčiti nový směr. Stranická legitimace nesmí platiti více než schopnosti a vzdělání, hrubá moc více než rozumová a poctivá práce. Jen tak lze v samosprávě dopracovati se účelné a šetrné administrativy.
Restrikčním zákonem měl býti zaveden úsporný systém ve státní správě a také v rozpočtu je na úsporu tu pamatováno ve všech resortech. Jedině ministerstvo zásobování, ač již před třemi roky mělo býti zrušeno, vykazuje opět potřebu 13 milionů. Zůstává záhadou, proč tento zcela zbytečný úřad nebyl již naprosto likvidován? (Výborně!) Jeho působnost omezuje se na zákaz vývozu zemědělských plodin, ač každý ví, že omezování vývozu těch produktů, které se za hranicemi dobře platí, jest úžasnou škodou národohospodářskou.
Ale ministerstvo toto zavinilo ještě i další ohromné škody tím, že stanovilo nízké maximální ceny na ryby po celou dobu sedmi roků, což způsobilo snížení produkce o 50%, kdežto my jsme v době předválečné byli zemí vývozní po stránce rybí produkce, mimo to jsme zásobovali veškeré naše obyvatelstvo, - dnes nejen že nestačíme zásobovati, nýbrž přivážíme ohromná kvanta ryb hlavně z Jugoslavie, - dále že zakázalo vývoz ovoce, okurek a jiných zemědělských plodin, čímž zaviněna úplná zkáza sta vagonů těchto cenných výrobků. Proto celá veřejnost volá pochopitelně po okamžitém zrušení tohoto úřadu, a nestane-li se tak, pak nelze zabrániti šíření pověsti, že toto ministerstvo udržuje se pouze proto, aby byl uspokojen některý politik, který za každou cenu chce býti ministrem. Vždyť jeho úřednictvo samo musí míti zájem na tom, aby se činně uplatnilo v jiných resortech, kde jeho práce bude míti positivnější a daleko lepší výsledky.
V rozpočtu ministerstva financí vykázán příjem daně z vodní síly obnosem 20 mil., tedy nižší o 8 mil. oproti roku minulému. Daň tato placená malým počtem podnikatelů znamená úžasné jejich zatížení, aniž by bylo možno přenésti ji na širší vrstvy obyvatelstva. Její vznik spadá do doby, kdy celé naše státní hospodářství blížilo se finanční katastrofě a kdy hledány byly záchranné prostředky ve světovém slovníku daňovém. Jediné Švýcarsko mělo se nám státi vzorem pro tuto daň, leč výnos podle tohoto vzoru byl by příliš nepatrný a proto použito vysoké sazby. Toto mimořádné zatížení drobného a středního mlynářského průmyslu, který nad to ještě nepožívá celní ochrany jako průmysl ostatní, podlomilo konkurenční schopnost jeho výroby a vrhá jej v nebezpečí postupného úpadku. Předseda společenstva mlynářů pan Ptáček správně vypočítal ztrátu vzniklou přívozem mouky z ciziny na 250,112.289 Kč, jež by odpovídala melnému za doma semleté obilí. Mnoho-li by z obnosu tohoto získalo dělnictvo v mlynářském průmyslu zaměstnané, dále živnostnictvo pracující pro mlynářský průmysl, a stát na daních, lze snadno spočítati. Leč zájem národohospodářský a zájem státní musil i zde ustoupiti zájmům stranicko-politickým a to i za cenu zničení tak důležitého průmyslu domácího.
Stejně nepříznivě pohlíží se na drobný průmysl pivovarský, který za Rakouska požíval daňových výhod, o které byl v republice zákonem o dani z piva úplně připraven. Bývalý referent ministerstva financí pan dr. Kačírek věnoval veškerou péči velkoprůmyslu v tom přesvědčení, že menší průmysl určen je k zániku. Kdo však bedlivě studuje naše národohospodářské poměry jak s hlediska čistě hospodářského, tak i sociálního, musí dojíti k poznání, že nelze podporovati výhradně velkovýrobu na úkor drobného průmyslu a živností, neboť takovou monopolisací výroby dospěli bychom k zániku drobného průmyslu a živnostnictva, jež tvoří se zemědělstvím nejpevnější pilíř, na kterém spočívá celá klenba našeho samostatného státu, zejména však jeho finanční síla vzdorující sociálním převratům. Stejně i konsumentstvo octlo by se v nebezpečném područí tohoto výrobního monopolu a jeho zájmy byly by značně ohroženy.
Z celkového rozpočtu vyřazeny jsou opět státní podniky samostatně účtující. Jim připadá úkol vykázati rentabilitu svého provozu a podle výsledku bude pak možno posouditi jich význam pro stát. Je pochopitelno, že podniky ty vyžadovati budou reorganisaci celé správy a také delší doby, než přizpůsobí se moderním technickým a zejména komerčním požadavkům, před které je postaví soukromá konkurence. Proto právě lze požadovati, aby výsledky byly každoročně příznivější, až by dosáhly plného zúrokování investovaného kapitálu. Státní provoz pošt a telegrafů vykazuje pro rok 1926 zisk 168,094.129 Kč, tedy oproti roku minulému méně o 73.500.000 Kč. Bude proto nutno snížiti režii, která v době poválečné dosáhla výše, znemožňující i při vysokých poštovních a telegrafních sazbách dopracovati se příznivějšího výsledku. Důvodová zpráva nedostatečně osvětluje tento nižší příjem proti roku 1925 vzestupem úrokového břemene z investovaného kapitálu, jakož i převedením nákladů pensijních. Tento schodek mohl býti vyrovnán, jak jsem uvedl, snížením režijních nákladů, kdyby - jak lze souditi - stranicko-politické zájmy nekřížily práci vedoucích činitelů.
Ministerstvo železnic snižuje osobní náklad v důsledku restrikce o 40·5 mil. Kč. Tím zvyšuje se příjem na 232,770.000 Kč. Bude-li i nadále ministerstvo železnic hledati prostředky k úsporám osobních i věcných nákladů a přikročí-li jako každý jiný podnikatel ke snížení tarifů, lze očekávati vyšší provoz a tím také vyšší výnos.
Ministerstvo zemědělství kap. XVIII a XVIII A., s přílohou - překvapilo i letos kusou zprávou o provozu státních statků a státních průmyslových podniků. Příloha tato předkládá k posouzení celého provozu příjem z majetku státního částkou 508,045.200 Kč, lesy určené k převzetí podle zákona o pozemkové reformě 69,801.000 Kč a statky, jež převezme stát za rozparcelované státní statky, částkou 25,000.000 Kč. Tyto dvě položky vyrovnají se stejným vydáním a jsou tedy položkami průběžnými. Vydání u státních statků a veškerého průmyslu činí pak celkem 527,178.000 Kč, takže resultuje čistý příjem 78 mil. Kč.
Podkarpatská Rus vykazuje příjem státních statků nynějších i těch, jež budou ještě převzaty od pozemkového úřad úhrnem 62,681.000 Kč, vydání pak 52,850.000 Kč. Veškerý tento majetek vykazuje čistý příjem 87,763.000 Kč, tedy nižší výnos o 47 mil. proti roku minulému. Podle důvodové zprávy vlastní stát náš 500.777 ha půdy lesní a jiné v zemích historických a na Slovensku a 362.048 ha v Podkarpatské Rusi, mimo to pak zemědělské a lesní průmyslové závody. Ku posouzení celkového i detailního provozu chybí tu výpočet výnosu lesů, výnosu rybníků, půdy zemědělské a průmyslových závodů. Nelze také posouditi, zda hospodaří se na těchto podnicích rationelně, zda dodržuje se ročně dřevní etát, zda nekácí se více, než obnáší roční přírůstek. Nelze konečně posouditi, zdali prodej výrobků děje se za ceny nejvyšší a j. Nemožno-li poslancům posudek ten si získati, nelze tak ovšem ani kontrolnímu úřadu poskytnouti možnost řádné kontroly lesního hospodářství, zejména, když úřad tento postrádá technického oddělení, které by hospodářské plány mohlo kontrolovati. Z předloženého kusého rozpočtu lze však zjistiti, že plocha lesního majetku se zvýšila o 12.500 ha, výnos pak že snížil se o 47 mil. oproti roku 1925, že výnos 1 ha půdy lesní, polní, rybniční a j. i s průmyslovými závody na půdě té se nalézajícími obnáší pro 1 ha 156 Kč v zemích historických a Slovensku a 28 Kč v Podkarpatské Rusi. Na investice věnováno v zemích historických 1,800.000 Kč, na Slovensku 11,590.000 Kč a v Podkarpatské Rusi 1,500.000 Kč. Tyto výnosové číslice nemohou nikoho uspokojiti a bylo by v zájmu ministerstva zemědělství, kdyby celé veřejnosti poskytlo možnost zjistiti příčiny tohoto neúspěchu a podalo zároveň nástin další své projektované činnosti v zájmu zlepšení provozu. Stát převzal od pozemkového úřadu lesní půdu za cenu přejímací, tedy velmi nízkou s nepatrnou přirážkou 2 až 15% nehledě k půdě převzaté na základě mírových smluv bez náhrady s celým inventářem. Občanstvo má tedy právo žádati, aby výnos tohoto velikého majetku odpovídal jeho skutečné ceně. Lze konstatovati, že úřednictvo zaměstnané na státních statcích má prvotřídní kvalifikaci, že dovede rationelně hospodařiti a že má nejlepší snahu dopracovati se příznivých výsledků. Vinu tedy nutno hledati jinde. Kdyby sněmovně byl předložen rozpočet podrobný, jak tomu je u jiných státních podniků, nepochybuji, že by odborníci chybu nalezli.
Jinak rozpočtu ministerstva zemědělství nelze celkem ničeho vytknouti, bylo by si však přáti, aby sekce meliorační a elektrisační při udělování subvencí brala vždy zřetel na podniky, budované v krajích horských, tedy chudých, které nutně vyžadují vyšší podpory než kraje bohaté Ke zvýšení výroby zemědělské bylo by nutno věnovati daleko větší obnosy ze státních prostředků zejména chudším zemědělským krajinám, leč snaha o snížení rozpočtu na minimum ukládá zemědělství, aby od požadavku svého pro tuto dobu ustoupilo a vyčkalo doby příznivější. Od jediného požadavku nelze však zemědělcům ustoupiti a to od celní ochrany zemědělských výrobků. Pokud nebude docíleno parity mezi zemědělstvím a průmyslem, nelze doufati ve zvýšení zemědělské výroby až k úplné soběstačnosti státní.
Pozemkový úřad ve svém rozpočtu vykazuje opět potřebu 27,074.685 Kč. Podrobiti dnes činnost Státního pozemkového úřadu, jakož i výsledky pozemkové reformy přesné a obšírné kritice, považuji za bezvýsledné. Správně uvedl dr. Lukavský ve své řeči, přednesené ve sněmovně, že teprve soud budoucnosti bude pro nás rozhodným. Víme však předem, že soud ten příznivý nebude. Položíme-li dnes otázku, koho uspokojuje pozemková reforma, uslyšíme tuto odpověď: majitelé vyvlastněných velkostatků stěžují si do nízké přejímací ceny, kterou sotva hradí hypotekární dluhy a dlužné daně, drobní nabyvatelé z velké většiny jsou nespokojeni s vysokými přirážkami ceny přídělové a to zvláště tam, kde zbytkové statky přidělují se za ceny nepřiměřeně nízké. Velká část drobných nabyvatelů půdy získala sice 1 ha půdy, ztratila však celoroční výdělek u velkostatku, který je pro ně nenahraditelným. Nejvýše a právem jsou však nespokojeni bývalí zaměstnanci na velkostatcích, kteří zbaveni své existence ocitli se v kritické situaci. Ti pak, kterým přiděleny zbytkové statky, po většině horší bonity a malé výměry, trpí nedostatkem provozovacího kapitálu, takže těžko jim je propracovati se k lepší budoucnosti. České menšiny ve zněmčeném území sledují s rozhořčením, jak naděje jich na znárodnění půdy zklamala. Čeští malí a střední velkostatkáři těžce nesou demagogickou agitaci, vedenou některými politickými stranami proti těmto českým lidem, kteří v nejtěžších dobách pomáhali národu k hospodářskému posílení výkupem půdy velkostatkářské a v době války místo Rakousku odváděli výrobky své českému lidu. Ministr financí je nespokojen miliardovou ztrátou na dávce z majetku a stamilionovou ztrátou na daních přímých, celek národa je nespokojen proto, že se přehlíží zájmy národohospodářské a národní. Proti těmto všem jen malá skupina osob i mluví nadšeně o pozemkové reformě a to jsou nabyvatelé zbytkových statků, jimž přiděleny z protekce nejkrásnější objekty za ceny přídělové, neboť každý z nich, jak sám president Státního pozemkového úřadu dr. Viškovský prohlásil, obdržel milionový dar. Doufám pevně, že v příštím pracovním období po reorganisaci dospěje Státní pozemkový úřad k lepším výsledkům a že zejména vyvaruje se všeho, co dosud zavdalo podnět k této všeobecné nespokojenosti. Doufejme, že příští parlament tyto otázky dovede lépe řešiti než my.
Leč i přes všecky oprávněné stesky nutno se pozastaviti při vzpomínce, že zanedlouho rozejde se tento parlament, aby učinil místo nově zvolenému. Přehlédneme-li činnost tohoto, musíme přece jen doznati, že koaliční systém československých stran vykonal veliké dílo pro svůj národní stát a při tom jeho největším úspěchem je nesporně rozpočet pro rok 1926. Bude jistě přáním celého národa československého, aby příští parlament v tomto konsolidačním díle pokračoval, aby se však vyvaroval těch chyb, které v národě vyvolaly nespokojenost a to zejména nespokojenost všech středních vrstev, které zájmům celostátním i národním přinesly oběti největší. A tím vracím se mimovolně k tomu, co jsem předeslal na počátku, že je svrchovaně třeba nastoupiti vývojovou cestu, jíž přesný směr udají zkušenosti, získané za působení tohoto parlamentu. I když leckterý dobře míněný námět náš selhal, zůstane poučením pro další budoucnost. A dosáhne-li příští parlament i toho, po čem jsme často marně volali, nadřadění zájmu celostátního zájmům stran a jednotlivců, pak nepochybuji, že vyjdeme vstříc nové a skvělé budoucnosti. Naše upřímná láska k tomuto státu bude provázeti příští parlament vždy jen radostně na této vzestupné cestě. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto předmětu a projednávání pořadu schůze vůbec.
Dovolenou na týden udělil jsem p. posl. dr. Markovičovi pro neodkladnou cestu do ciziny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem dále posl. Stenzlovi z rodinných důvodů.
Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
5313. Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1923 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.
Místopředseda Buříval: Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tento návrh:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
5354. Návrh posl. Szentiványiho a súdr. o pensijných nárokoch učitelských síl na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, pensionovaných na základe vládnych nariadení zo dna 15. aprila 1920, č. 269 Sb. z. a n., a zo dňa 29. novembra 1923, č. 226 Sb. z. a n.
Místopředseda Buříval: Zápisy o 363. a 364. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 5. října 1925 v 1 hod. odpol.
s pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu 369. schůze.
Jsou proti tomu mému návrhu námitky? (Nebyly.)
Není tomu tak. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 9 hod. 35 min. večer.)