Byla mi sdělena některá data, která přímo křičí po nápravě. Nedoplatky přímých daní dnes jen pro Čechy činí prý 2.600,000.000 Kč, nedoplatky do konce roku 1923 bez Prahy činí jen pro Čechy 1.484 mil. Kč. Tento stav je neudržitelným, státní správa vykazuje každoročně vzestupné částky na úrocích z prodlení. V rozpočtu na rok 1926 jest to 25 mil. 300 tisíc Kč, tedy více o 18,200.000 Kč proti roku předchozímu. A tu se ptáme snad oprávněně: Odpovídá tato částka úrokům alespoň 5%ním ze 2.600,000.000 Kč, nebo správněji, poněvadž tato částka vypadá pouze na Čechy, 5%ním úrokům nejméně ze 3.500 mil. až 4.000 milionů Kč, které vypadají na nedoplatky pro celou republiku? Může se mně směle namítnouti, že tato částka celá úrokům z prodlení nepodléhá a že tedy výnos úroků bude podstatně menší. Nikdo však nás nemůže přesvědčiti o tom, že stát, kdyby tyto nedoplatky měl v pokladně, nemusel by se dlužiti, a tím by získal ne úroky 5%ní, ale jistě ušetřil 8%ní. Tento stav, v době, kdy v potu tváře sháníme úhradu tísnivými novými daněmi a nedovedeme si vybrati ani to, nač máme nárok, co nám dávno patří, je tím osudnější, že tím netrpí jen hospodářství státní, ale že tím především trpí nevinně i hospodářství obcí, jichž základní důchod, přirážky k přímým daním, vybírá a vymáhá stát, ale ovšem ve skutečnosti činí tak dosti nedokonale. Cifra kol 3 miliard nedoplatků je zcela jistá. Takové pomoci těžko postrádá stát, ale daleko tíživěji postrádají jí obce, okresy a země. Kdyby z vykázaných nedoplatků 3 miliard jen polovina podléhala autonomním přirážkám, a to jest vzato střízlivě podle přiznaných důchodů státních na r. 1926 po vyloučení daní, které přirážkám nepodléhají, přijdeme k závratné cifře nedoplatků autonomních přirážek. Počítejme jen, že průměrně přirážky obecní, okresní, školní a zemské činí 500%, a vyvstane nám tu hrozivý schodek 7 1/2 miliardy Kč přirážek autonomních. Tento stav je nesnesitelný pro správu a nemožný pro existenci státu autonomních korporací. Stát, který převzal právo přirážky vyměřovati, účtovati a vybírati, převzal také soudobně neuhýbavou povinnost za důsledky z této činnosti zodpovídati. Jsme si vědomi, že vykázané nedoplatky na daních přímých mohou býti značně zredukovány, zmenšeny vyřízením odvolání, odpisy pro nedobytnost, použitím zákona ze dne 8. října 1924 č. 235 o úlevách při placení daní přímých, ale co bylo vykonáno v tomto směru? Dnes je desetitisíce nevyřízených odvolání u různých instancí finanční správy a my všichni máme smutné zkušenosti, že vyřízení odvolání těch, zlepšení přítomného stavu není možno čekati v dohledné době. Tážeme se, kdo je vinen? Odpovídám, že státní správa finanční sama, která nejen že prohospodařila cenný základ pro existenci Československé republiky, totiž zdatné a obětavé úřednictvo přetíživši je, ale ona si ani neuvědomuje, že nadchází doba, kdy jádro jeho úřednictva, berní úředníci, buď vymrou nebo odejdou do pense a státní správa finanční bude zde bez dorostu a zdatných sil. Jak jinak a prozřetelněji počínala si státní správa rakouská, která při zavedení reformy přímých daní z roku 1896 přijmula jen v historických zemích kolem 1000 nových sil. Jak postarala se u nás finační správa, aby zdolala nesmírné úkoly, plynoucí z války, jako vyřízení několikaletých nedoměrků, zúčtování jich a vybrání, a jak především postarala se o to, aby poskytla možnost, aby zdolány byly také nové úkoly za republiky navalované berním úřadům. Nešlo jen o malé věci. Dovoluji si jen zhruba na některé upozorniti; je to především okolkování bankovek, válečných půjček, soupis předválečných dluhů, výměna papírových korun, dvoukorun, předepsání a vybírání moučné dávky, vybírání na fond strojených hnojiv, výplata podpor v nezaměstnání, složitá repartice daně pozemkové, ve které se dnes málokdo vyzná, kumulování autonomních přirážek, vybírání obecních přirážek a výplata přirážek obecních, příděly ze státních daní, opisy bilancí obecních přirážek obcím, výkazy čtvrtletních splátek na daně z obratu, vybírání a počítání úroků z prodlení, prodej známek na dani z vína, komplex prací nutných pro vyměření a ukládání dávky z majetku, předpisování a účtování dávky, exekuční vymáhání, realisování vkladních listů na zadržené bankovky, novelisace zákona dávky z majetku, pozemková reforma, vzrůst agendy poplatkové, požitkový systém učitelský, likvidace a vyplácení učitelských platů pro školy menšinové, půl procentní stanovení poplatků soukromých zaměstnanců atd., ale hlavně co přineslo veliké zatížení jest, že občané dnes čím dále, tím více vyhledávají berní úřady, aby na základě přímých informací skutečně nabyly správného ponětí o svých daňových povinnostech.
A tyto neuvěřitelné práce byly vykonány s méně silami, než jak pracovalo se za dob normálních. O tom nám podají nezvratný doklad suché cifry:
V roce 1914 bylo berních úředníků v Čechách celkem 1447, u berních správ 520, tedy celkem 1967. Za války ubylo 536 a po převratu převzato na Slovensko 190 sil. Tedy celkový úbytek činí 726. Stav 1. prosince 1924, - tedy již po návratu postrádatelných úředníků ze Slovenska, bylo u berních úřadů 1269, u berních správ 824 úředníků, to jest o 178 sil méně proti roku 1924 a u berních správ o 304 více. Ale tento přírůstek u berních správ byl naprosto nutný, neměla-li vůbec agenda uváznouti. Co znamená úbytek 178 úředníků proti r. 1914, vystoupne velmi jasně, povážíme-li, že jedině dávka z majetku přivodila nových 772.833 poplatníků a že s tímto decimovaným personálem přece bylo nejen předepsáno, ale také súčtováno a vybráno na tuto dávku z majetku kolem 5 miliard Kč. Je pravda, že sice přijmuto bylo za republiky kolem 600 nových sil, ale to nikterak nestačilo krýti úbytek odchodem na Slovensko a úbytek za války, tedy schodek 726 sil, o nichž jsem mluvil dříve.
Každý by očekával, že za takového stavu věcí bude finanční správa do krajnosti zapracovaný personál hájiti, ale fakta svědčí o opaku - 77 úředníků je sice vedeno ve státu berního úřednictva, ale jsou přiděleni jinam. 39 pohltil berní úřad Praha VII. a súčtovací oddělení berní správy I. a II. Aby pak míra tohoto hospodářství byla dovršena, dopustila ještě berní správa, aby v tomto úřednictvu řádil ještě zákon restrikční, který přivodil dobrovolný odchod 72, nucený 21 úředníků a připočteme-li úbytky mimo restrikci, resignace a úmrtí do 30. září 1925 57 sil, znamená to další úbytek 266 sil, t. j. z vykázaných 21. února 1924 2093, zbývá na všechnu ohromnou zodpovědnou agendu 1827 sil, nebo-li o 140 méně než v r. 1914 za zcela normálních poměrů.
A důsledky? To jsou ty ohromné nedoplatky přímých daní a přirážek přes 10 miliard, to jsou ty desetitisíce nevyřízených rekursů, to jest ten všechen balast, přes který denně klopýtáme, nevědouce si rady. A dále je to také důsledek, že dnes stoupá zoufalství tohoto příslovečně pilného stavu a mizí obětavost úřednictva berního, které klesá pod tíhou nelidského úkolu. Tento stav, který připravuje stát a obce o důchody a o dobré úředníky, trpěti nemůžeme a nebudeme a nemá-li finanční správa tolik porozumění pro vlastni své úkoly, musíme je míti aspoň my. Dosavadní pokusy o zjednodušení finanční správy, jako na př. rušení berních úřadů, musí naraziti nejen na odůvodněný odpor občanstva - jde tu o vlastní jejich zájem - ale ono také neznamená naprosto žádné zmenšení práce, pouze přenesení této práce do sídla politických okresních úřadů. Považujeme tyto pokusy, které se provádějí přímo s umíněností, za akci zcela pochybenou. To je ta stará myšlenka z Rakouska. Tam ovšem byly jakési předpoklady v neproduktivních alpských horských okresech a velice řídce zalidněných okresech haličských. Tyto důvody u nás chybí a existuje-li ještě chorobná myšlenka, že z berních úřadů možno učiniti úřady zúčtovací a je úplně odříznouti od styku s občany, je to smutný doklad, že se vysoká byrokracie nepřeorientovala, a že nežijeme ve starém státě. Ani ve starém Rakousku nevyskytla se zrůdná myšlenka zabrániti občanům, aby se bezprostředně informovali o svých daňových povinnostech, tím méně u nás v demokratické republice. Vychází se tu z naprosto mylných předpokladů, co znamenají účetní oddělení centrálních úřadů, a toto mylné nazírání nutno opraviti. Je třeba konstatovati, že účetní oddělení centrálních úřadů jsou ve styku pouze s příslušnými úřady, ale berní úřady jsou ve styku s tolika poplatníky, kolik skutečně jich na okresu existuje. Berní úřady musí býti ve styku se všemi poplatníky a každá myšlenka na zvrácení toho stavu musí vnésti jen nedůvěru a nenávist ke státnímu zřízení. Máme se tu právo tázati, kde takové návrhy se rodí. Je to snad výsledek práce oné komise pro reorganisaci státní správy? A je-li, nemůžeme vysloviti než odůvodněné obavy, že komise pracuje bez slyšení interesentů, že pracuje jednostranně a na škodu tohoto státu. Nepronášíme zajisté jako zástupci nejširších vrstev lidových neskromné přání, aby tato opona, která dnes zastírá práci této reorganisační komise, se zdvihla a abychom viděli tuto komisi při práci.
Na okraj debaty rozpočtové padlo vládní prohlášení p. ministra zdravotnictví na dotaz koalovaných stran o depopulaci v tomto státě. Tento chorobný zjev je sice průvodným zjevem politice válečné, trpí jím celá Evropa, ale bylo by osudným nedopatřením, kdybychom tento smutný fakt přecházeli pouhým konstatováním. Úbytek obyvatelstva znamená ochuzení státu a společnosti o plody tvořivé práce, zmenšení a úbytek statků a historie nás učí, že takoví národové sesláblí byli prostě odklizeni národy třeba méně kulturními, ale zdravějšími. Pan ministr zdravotnictví snesl mnohé důvody depopulace, ale zdá se mi, že základní příčinu, hospodářské poměry, zastrčil jaksi až do důvodů méně vážných, ač některé jím uvedené příčiny, jako drahota, tíseň bytová, obavy z většího počtu dítek, přinášející nové náklady - to vše vyrůstá z hospodářských poměrů. Pan ministr zdravotnictví více zdůraznil mravní stránku problému, jehož oprávněnosti neupíráme; schází tu jistě ucelený světový názor, jež by člověka vedl k šťastnějšímu a plnějšímu vyžití, ale všechny výklady o mravnosti padají na půdu neplodnou, nejsou-li zde odpovídající poměry hospodářské.
Lidová moudrost to řekla v přísloví: "Nouze láme železo", tím spíše také morálku. A abych snad mluvil konkretně právě k důvodu depopulace, uvádím zde moudrost starých, že "bez chleba přestává i láska". Dovoluji si uvésti, že naše rozpočty nejsou v tomto směru vinníkem malým. Břemena, která jsou zde ukládána daněmi a dávkami, jsou skutečně velmi platným činitelem vzestupu indexových čísel. Dnes již můžeme po určitém odstupu časovém směleji souditi. Používám zde dat "Statistické příručky republiky Československé", II. dílu, z letošního roku. Podle těchto dat činily daně spotřební, k nimž - ovšem uchyluji se zde od příručky - dlužno také připočísti cla, monopoly, daň z obratu a kolků, poplatků, daně dopravní, jen v milionech: r. 1919 1016 mil., r. 1920 3852 mil., r. 1921 6165 mil., r. 1922 6304 mil., r. 1923 5381 mil., celkem úžasnou částku 22.720 mil., tedy průměrně na jeden rok 4.544 mil. Daně přímé s poplatky kolkovými a právními: r. 1919 939 mil., r. 1920 1600 mil., r. 1921 2464 mil., r. 1922 2422 mil., r. 1923 2445 mil.; celkem daně přímé 9.872 mil., průměrně v jednom roce 1.974 mil. Kč. Podle sčítání z r. 1921 máme v republice obyvatel 13,613.172. To znamená při průměrném výnosu daní nepřímých, spotřebních, okrouhle 4.544 mil. zatížení na hlavu, ať vydělávající neb nevydělávající, dospělou neb nedospělou, 334 Kč, a u daní přímých při průměrném výnosu za 5 let 1.974 mil. Kč, zatížení na hlavu 145 Kč.
Tedy celkové zatížení daněmi přímými i nepřímými na hlavu činí 479 Kč.
Toto obrovské zatížení daňové stává se ještě nesnesitelnějším, poněvadž daně přímé jsou daně, které velmi snadno se přesouvají a zasouvají, a skutečně kumulují se na konec na ty, kteří se brániti nemohou. Na této šikmé ploše, zdá se, že jsme ještě neudělali posledního kroku. Jediná naše moudrost, když hledá se úhrada, spočívá v tom, že se hledá v daních spotřebních. To jest ovšem dalším krokem k depopulaci a každé hovoření o morálce zůstává zde plané. Musíme hledati proti těmto daním spotřebním korektivy do jisté míry v ulehčení daní přímých. Je naprosto nutno, aby při obmýšlené reformě daňové při stanovení minima daňového pro daň z příjmu, budoucně nazývanou důchodovou, bylo skutečně přihlíženo k tomu, aby daněprosté minimum splývalo s existenčním minimem, a tím aby aspoň částečně širší vrstvy lidu byly chráněny. Jinak nemůžeme než poukázati na to, že při potřebě rozpočet zvýšiti platí pořád slova Rašínova, že si hrajeme na velmoc, dále, že musíme v novém rozpočtu poskytnouti pomoci všemu tomu, co by skutečně zaměstnanost a blahobyt lidu zvýšilo. V tom směru nutno se především pozastaviti, jakým způsobem my, stát převážně průmyslový, hledíme skutečně přispívati na jednotlivá ministerstva.
Zejména vynikne tento rozdíl u ministerstva zemědělství. Na ministerstvo průmyslu, obchodu a živností je dáno okrouhle 37,193.000 Kč, na ministerstvo zemědělství 226,700.000 Kč, tedy šestkráte více. Dovolil jsem si v jedné rozpočtové řeči z dřívějších let ukázati podrobně na tento rozdíl. Nechci zde hovořiti pro snížení rozpočtu ministerstva zemědělství. My víme, co pro nás zemědělství znamená, ale chci tím zdůrazniti, že tak, jako je podporováno zemědělství, musí býti také podporována ministerstva jiná. Jinak, půjdeme-li tímto směrem, který zde byl naznačen, nezabráníme depopulaci, naopak budeme docela vědomě pro depopulaci pracovati, budeme pracovati pro zkrácení lidského života, pro soustavné vystěhovalectví a nakonec podlomení existenčních podmínek tohoto státu.
Vedle ministerstva národní obrany s hrubým nákladem v letošním rozpočtu 1.935 milionů Kč, je nejtíživější položkou státní dluh s obrovskou částkou 2.050 milionů Kč. Tento dluh je stejně nesnesitelně tísnivým státu, jako je tísnivý každý dluh soukromému podnikateli. Chci tím říci, že jsme se dlužili koruny znehodnocené a dnes jsme nuceni platiti úroky a spláceti v korunách hodnotných, nehledě k tomu, že kurs dnešních státních papírů je naprosto neutěšený. Navazuji v této souvislosti na osud dávky z majetku.
Dávka z majetku dospívá stadia svého naplnění. Je snad až na nepatrné výjimky vyměřena a předepsána a také již upravena podle novely o dávce z majetku z roku 1923, hlavně však tato dávka se realisuje. Počítáme-li s úhrnným předpisem 9 miliard a snížením asi 1 1/2 miliardy, zbývalo by doplatiti na dávce z majetku 7 1/2 miliardy. Na tuto povinnost je zaplacena částka velmi značná 5 miliard, tedy celé dvě třetiny. Naskýtá se zde otázka, jak této obrovské sumy použíti. Může mně býti namítnuto, že účel dávky je v zákoně přesně vyznačen, jako zlepšení valuty a zbytku má býti použito na úplatu nejtíživějších dluhů, které byly spojeny s ustavením a zřízením republiky. Nicméně bylo by možno uvažovati, zda vývoj věcí neurčuje dnes některá jiná hlediska. Především nutno vyzvednouti, že jsme dospěli v úsilí za zlepšení naší valuty k určitým výsledkům, kterých není již možno měniti. Zákonem o cedulové bance v článku 3. rozloučili jsme se s myšlenkou dalšího hodnocení koruny a spokojujeme se pouze stabilisací koruny. Bylo by tedy za takového stavu uvažovati, zda tato stabilisace je výsledkem dávky z majetku, či výsledkem činnosti jiné. Podle mého soudu stabilisace není jen výsledkem dávky z majetku, snad jen z části nepatrné. Stabilisace koruny je výsledkem stabilisace hospodářských poměrů, je výsledkem naší aktivní obchodní bilance. Dále je výsledkem úsilí o zavedení rovnováhy v našem rozpočtu a tu nutno uvažovati, jakým způsobem této obrovské částky pěti miliard má býti využito. Kdyby theorie kvantitativní šla do krajnosti, snad by doporučovala naprosté zničení, spálení vybraných těchto částek. Je ovšem otázka, zda by zničením těch 7 1/2 miliardy se také posloužilo naší valutě a zda těch 7 1/2 miliardy je pro nás částka zcela nehodnotná. Není tu sporu, že při stabilisaci koruny representují tyto miliardy značnou hodnotu, která může býti ještě zvýšena, naprosto však nemůže býti zničena. Tyto vybrané miliardy dávky z majetku mají pro nás především takovou hodnotu, jako miliardy, které jsme si vydlužili na různé výpůjčky s tím ovšem příjemným rozdílem, že zde trvají pro nás závazky, kde jsme se dlužili, musíme platiti úrok a vrátiti vydlužený kapitál, při dávce z majetku nikoliv.
To, co jsem uvedl, nutí nás uvažovati, zda nastal zde již výhodný okamžik, aby skutečně s dávkou z majetku bylo naloženo tak, aby byl přesunut účel dávky - snad po opatření částek nutných ku kovovému pokladu, jak v § 1 dávky jest uvedeno, k nahrazení tísnivých dluhů spojených se zřízením Československé republiky.
Náběh se stal již v zákoně o cedulové bance čís. 102/XXV, ovšem ve formě půjčky. Na každý způsob není racionelním hospodařením, držeti dnes obrovskou částku 5 miliard beze všeho užitku. Tohoto luxusu si nedopřál žádný stát, který si uložil dávku z majetku, zatím co nejméně z 5 miliard státního dluhu platíme 1/4 miliardy ročně úroků. To konečně bychom mohli jistě vykonati bez zpronevěry dávky z majetku původnímu účelu, kdybychom úroky, jež platíme nyní držitelům státních půjček po jich splacení refundovali zpět jako splátku na vydlužené částky daně z majetku. Ve dvaceti letech bylo by 5 vydlužených miliard zpět a při nízkém kursu státních dluhopisů bylo by nejméně o 8 miliard státních dluhů méně.
Prohlásili jsme v rozpočtovém výboru v závěrečné schůzi, že stanovisko naše k rozpočtu je stanoviskem naším k tomuto státu. V dnešních poměrech není možno odloučiti osudy pracující třídy od osudů státu, v němž žije. Považujeme proto za svou povinnost, poskytnouti státu všeho, co k jeho existenci a k plnění jeho úkolů je třeba. Hospodářství státní je podnikem nevýdělečným. Stát sice na jedné straně béře a na druhé straně zase vydává, na konec jsou obě ruce prázdny. Nám jde o to, aby bral všem spravedlivě, podle platební síly každého jednotlivce, a také rozdával spravedlivě, každému dle jeho odůvodněné potřeby. Není k věci potřebí velkého úsilí, aby se prokázalo, že jsme značně od takové spravedlnosti vzdáleni. Nebyli bychom však socialisty, kdybychom si neřekli, kde jsou důvody tohoto neutěšeného stavu; a tu musíme přiznati, že tento stav je důsledkem staletí trvajícího vývoje, na který měli vliv ti, kteří měli hospodářskou a politickou moc v rukou. Dostává-li se tedy pracující třída koncem století XIX. k moci politické, neznamená to ještě, že dospěla k potřebné síle hospodářské, jež by změnila dnešní stav dle našeho přání. Nicméně bylo by krajně nespravedlivým nedoznati, že pracující třída zůstala bez moci a vlivu hospodářského. Vždyť pracující třída vnutila řešení velmi naléhavých otázek sociálních buržoasii ve svůj prospěch. Odstranění čtyř velkých risik dělníka, nemoci, úrazu, stáří, invalidity a nezaměstnanosti, staví dělníka na pevnější půdu hospodářskou, dává mu vyšší úroveň životní a uschopňuje ho k dalšímu emancipačnímu boji.
Hlasujeme tedy pro rozpočet, třeba že má své stíny, a to jako pro podmínku dalšího vývoje tohoto státu v plném přesvědčení, že československá sociální demokracie po konsolidaci dělnického hnutí bude schopna přejíti ku konečným svým úkolům, k osvobození práce a jejího nositele dělníka. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Kubiš.
Posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňa! Predložený rozpočet na rok 1926 s jeho množstvom číslic robí na človeka dojem, ako by vstupoval do mohútnej hustej hory a nevyznal sa uprostred tých mnohých vysokých stromoch. Povinnosťou členov tohoto zákonodarného sboru by bolo, skúmať toto obrovské množstvo číslic a učiniť na ne svoje poznámky a námietky. Vylúčenou vecou, ba púhou nemožnosťou je trebárs čo i len finančnú časť tohoto rozpočtu podrobiť zovrubnej kritike.
Keď i porovnáme tento rozpočet s rozpočtami minulých rokov, vidíme istý pokrok, a to pokrok v tom smere, že sa náš štát, pokiaľ sa týka finančného hospodárstva, konsoliduje. Je to zaiste pre všetkých tých, ktorí máme o tento štát záujem, zjavom potešiteľným. Povinnosťou mojou je ale i poukázať na niektoré zjavy v našej štátnej správe, ktoré do istej miery znamenajú ťažké poškodzovanie verejného záujmu.
Náš daňový systém je neudržitelný. Priemyselníci, obchodníci, roľníci a i robotníci toľko si sťažujú na nesnesiteľné dane a menovite slovenský priemysel je ten, ktorý pre nemožný daňový systém, najmä pokiaľ cudziny sa týka, nie je schopný konkurencie. Množstvom nepriamych daní sú práve najširšie vrstvy ľudu zaťažené, poneváč tieto nemajú možnosti túto daňovú tieseň na koho presunúť. Predložený rozpočet vykazuje zmenšenie schodku, ale pri tom vykazuje zvýšenie riadnych výdavkov a zvýšenie riadnych príjmov, čo toľko znamená, že máme rozpočet aktívny, ale obeťou tejto rovnováhy je zase len poplatníctvo.
Pán minister vnútra zoštátnil obecných notárov na Slovensku, odňal im kataster a daňovú agendu a pán minister financií vyrubením daní poveril nezkúsených, nezapracovaných, slovenské pomery neznalých exponentov berných úradov. Že skutočnosť uvádzam, priklincujem nasledovný prípad.
Prednostom priamych daňových záležitostí pre okres Žilinu bol istý exponovaný Mlejnek, ktorý ako choromyseľný vyše jedného roku viedol túto agendu na úkor poplatníctva tak, že istému roľníkovi Martinovi Talapkovi v Tepličke pri súpise majetku odhadnul 10 husí v roku 1914 na 20 korún a v roku 1919 ich cenil na 2000 korún a od tejto diferencie mu vyrúbil daň z prírastku na majetku! Tohoto výtečného finančného správcu z úradu vyviedli do ústavu choromyseľných. Preto vyzývam gen. finančné riaditeľstvo v Bratislave, aby si všimlo apelát podaných poplatníctvom tohoto okresu a exekučné vymáhanie daní zastavilo.
Obviňujem finančné riaditeľstvo na Slovensku zo straníckosti, menovite čo sa týka udelenia a odňatia výčapných licencií. Aby som svoje tvrdenie dokázal, uvádzam tento prípad. Ešte za maďarskej vlády mal Pavel Mičech, Slovák z Konskej, licenciu. Za to, že tento statočný Slovák nechcel v jeho krčme dovoliť šarapatenie a politickú agitáciu posl. Vrabcovi, tento ho udal na fin. riaditeľstvo v Trenčíne, že štval proti štátu a prezidentovi. Fin. riaditeľstvo v Trenčíne sadlo na lep denuncíantovi Vrabcovi a Mičechovi licenciu odobralo. Nuž či tu nie je zjavná straníckosť, či nebolo povinnosťou riaditeľstva vec súdu oznámiť a len v tom prípade mu zničiť existenciu, keď by udajné štvanie proti štátu právoplatným rozsudkom bolo bývalo preukázané. Vrana vrane oko nevyklove, preto gen. fin. riaditeľstvo v Bratislave tento protizákonný výnos potvrdilo, takže celá záležitosť sa pred najvyšším správnym súdom nachádza. Žiadam v tomto prípade prísné vyšetrovanie a varujeme pred možnosťou podobných pádov.
Nastolený rozpočet, ako som už i pripomenul, ďaleko presahuje mieru toho, čo poplatnosť obyvateľstva v tejto dobe snesie. Stále sa hovorí na všetkých stranách o tom, že musíme šetriť, nutnosť toho prízvukuje i pán minister financií bez toho ale, že by sa mu podarilo uplatniť svoju snahu u niektorých svojich ministerských kolegov. Platí toto predovšetkým o pánu ministrovi poľnohospodárstva, ktorý neberie ohľadu na finančnú situáciu štátu a svoje položky výdavkov stále stupňuje. Mám ten dojem, že toto ministerstvo má akýsi zvláštny ráz, ktorý sa nesrovnáva s povahou štátnych úradov, v ňom vládnu ľudia stranícky a odbornícky príliš špecializovaní. Toto ministerstvo pre svojich politických stúpencov nové a nové úrady sriaďuje a takto poplatníctvo obťažuje.
Prichádzam k druhému oboru štátnej správy, k ministerstvu nár. obrany. Musím poznamenať, že celý náš štát je po uši vo zbrani, na miesto škôl, nemocníc, regulacií a humanitných inštitúcií po celom Slovensku v každom mestečku sa budujú kasárne. So žiaľom musíme konštatovať, že pri vojenských dodávkach slovenský priemysel je úmyselne obchádzaný, slovenskí remeslníci zo štátnych objednávok sú úplne vylúčení, a preto žiadame, aby objednávky pre vojsko umiestnené na Slovensku boly zaopatrované predovšetkým od priemyselníkov a remeselníkov slovenských. Pri tejto príležitosti sa musím ohradzovať proti násilnému zúčastňovaniu sa vojska pri oslavách smerujúcich a urážajúcich cit a náboženské presvedčenie prevážnej väčšiny národa slovenského. Za potrebné považujeme naše vojsko odpolitizovať nutnosť tohoto odpolitizovania sami velitelia a dôstojníci vojenských sborov uznávajú, a preto dôrazne žiadame, aby pri chystanej volebnej reforme odňaté bolo tak aktívné ako i pasívné volebné právo každému činnú vojenskú službu konajúcemu vojakovi a dôstojníkovi. Toto isté má byť prevedené i pri četnictve a finančnej stráži. Vojsko má slúžiť k obrane vlasti, četníctvo má hájiť bezpečnosť obyvateľstva, a preto tieto orgány nesmú byť použité za nástroj jednotlivých politických strán. Na Slovensku mnohé vojenské budovy sú ešte označované nápisy českými. Preto žiadame, aby tieto boly odstránené a nahradené nápisy písaný správnou slovenčinou. Tak podobne protestujeme proti tomu, aby slovenskí vojaci trestaní boli preto, že sa pri vyvolávaní na miesto "zde" hlásia slovenským "tu".
Čo sa rezortu pána ministra pravosúdia týka, chcem poukázať na nemožnú konfiškačnú prax, ktorá sa prevádza na Slovensku menovite proti tlači strany našej. My uznávame, že sloboda nemôže byť tak absolútna, aby každý mohol robiť, čo chce, je treba istého obmedzenia, ale skutočnosť nám ukazuje, že páni cenzori na Slovensku majú ten úmysel, aby našu tlač ožobráčili, ba úplne znemožnili. Upozorňujeme pána ministra, aby jeho cenzori v Čechách lepšie si všímali tlače českej, lebo vidíme, že v českej tlači vychádzajú mnohoráz také výplody zúrivcov proti katolicizmu, ktoré naše náboženské presvedčenie hluboko urážajú. Menovite tlač socialistická sa v tejto príčine môže chlubiť; medzi iným môžeme kedykoľvek čítať, že katolícka cirkev je "spoločnosťou pomazaných vrahov", vidíme oplzlosti "Volné Myšlenky" a vidíme, že páni cenzori dvojakou mierou merajú.
Pán minister sa ponosuje na nedostatok sudcovského dorastu, ale uvážme si, čo je příčinou tohoto. Dnešné hmotné položenie sudcov nikoho neláka do sudcovskej služby, ktorí za svoju namáhavú a odpovednú prácu nie su honorovaní tak, ako by si toho zaslúžili. Otázka vysokoškolákov je už tak pálčivou, nutnou, aby vláda ju rozlúštila čím prv, lebo nechuť vysokoškolských vzdelaných osôb ku štátnej službe pre nedostatky spravodlivého honorovania zmenšuje a snižuje počet a kvalitu vedúceho úradníctva tak, že povstanú štátu škody zrovna nenahraditeľné. Pravosúdie je veľmi citeľným barometrom pre tlak sociálnych a hospodárskych pomerov na život štátny. Klesanie mravov, sociálna bieda, nedostatky živobytia sú príčinou vzrastu súdnej agendy, preto je treba povzniesť moralitu obyvateľstva riadnou náboženskou výchovou v školách. Zvýšenou agendou súdnou postihnutí sú však najviac sudcovia, lebo ten istý počet sudcov musí zdolať väčšie množstvo práce. Preto volajú dnes sudcovia po uľahčení sudcovskej agendy. Treba je povzniesť auktoritu sudcov, dať im ústavnou listinou zabezpečené postavenie a odmeniť ich za namáhavú prácu riadnou úpravou ich platov, lebo taláre, ktoré teraz sudcovia na Slovensku dostali, ani ich auktoritu nepozdvihnú, ani ich hmotné položenie nezlepšia.
Tu musím poukázať na veľký počet odsúdených Slovákov na základe zákona na ochranu republiky. Najčastejší prípad je, že četník je v jednej osobe udavačom i svedkom, čo je dostatočné k posúdeniu. Prosíme pána ministra pravosúdia, aby zo Slovákov týmto spôsobom martyrov a nepriateľov nášho štátu nefabrikoval. V záujme poriadku a bezpečnosti majetku žiadame snižovanie počtu podmienečného odsúdenia pre delikty spáchané zo ziskuchtivosti. Pán kol. dr. Buday v rozpočtovom výbore sa už zmienil o volebnom súde, menovite čo sa týka nitrianskych župných volieb, kde sťažnosť našej strany od r. 1923 podnes nie je vybavená. Bez poznámky poukazujem na prípad pozbavenia mandátov Práška a Rychteru a na vybavenie našej sťažnosti o zrušení mandátu posl. Vrabca.
Chcem sa v krátkosti zabývať otázkou štátnych zamestnancov. Ani terajší systém pôžitkov podľa hodnostných tried a platových stupňov, ani chystaná vládna predloha štátnym zamestnancom nevyhovuje, ba túto poslednú odmieta ú ako takú, ktorá zhoršenie ich hmotného položenia znamená. Šetrenie sa hlása na všetkých stranách a vláda nevidí neprirodzené množstvo ministerských kresiel. U nás je preto neprirodzené množstvo štátnych úradníkov, poneváč úrady sa tvorily k vôli politickým stranám a ich prívržencom. Máme na Slovensku župné úrady práce, úrad pre povznesenie lenárstva. Úradníci týchto úradov sú štátom platenými kortešmi agrárnej strany. Naša strana a pridržuje zásady snížiť počet úradníctva, ale odmeniť ich spravedlive, ale toto snižovanie sa nesmie diať na úkor a újmu úradníkov lovákov. Čo najrozhodnejšie sa ohradzujeme proti tomu, aby pri reštrikcii, ktorá je teraz v plnom prúde, boli prepúšťaní Slováci.
Vo včerajšej reči p. posl. dr. Hajn pripomenul, že Slovensko nesmie byť spravované proti smýšľaniu obyvateľstva poznámka iste povedaná v pravom čase o skutočnosti však vidíme, že na Slovensku sa opak toho deje. Na miesto decentralizácie sa tá najurputnejšia byrokratická centralizácia prevádza. Slovensko vám dalo pri župných voľbách ráznu odpoveď, že sa terajším režímom ďalej spravovať nedá a som pevne presvedčený, že pri nastávajúcich voľbách národ slovenský ohromnou väčšinou schváli program a zásady našej strany, a uisťujeme vás, že si žiadosť a vôľu ľudu slovenského naším vlivom pri štátnej správe uplatníme. My, keď sme sa dožadovali toho, na čo pán kolega dr. Hajn včera vládu upozorňoval, boli sme menovaní vlastizradcami, Maďarónmi a nepriateľmi štátu. Pri tejto príležitosti však chcem nežne upozorniť pána posl. dr. Hajna, aby pri jeho dobrej vôli šidlo nehľadal a dláto netratil. On hľadá na Slovensku Rusov a národ slovenský nevidí. Či to nie je miešaním sa do slovenských záležitostí? Na terajšom území Slovenska márne hľadáte Rusov, lebo obyvatelia tých krajov, na ktorých vy pražskými okuliarmi vidíte Rusov, sa pyšno a hrdo hlásia k národu slovenskému.