Předseda (zvoní): K podrobné rozpravě o prvé, politické skupině kapitol rozpočtových, není již nikdo přihlášen, listina řečnická jest vyčerpána a rozprava o této skupině je skončena.
Proto přikročíme k podrobné rozpravě o další skupině, t. j. o skupině druhé, finanční a kulturní, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly: V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, VI. a VI A. Příděly samosprávným svazkům, VII. Státní dluh republiky Československé, VIII. a VIII A. Pensijní a zaopatřovací požitky, XIII. a XIII A. Ministerstvo školství a nár. osvěty, s přílohou, XIV., XIV A, XIV B a XIV C. Ministerstvo financí, s přílohou, XXV. Likvidace repatriačních nákladů čsl. příslušníků.
Ke slovu v této skupině přihlášeni jsou: na straně "proti" pp. posl. dr. Spina, Deutschová, dr. Kubiš, Kunst, Schubert, Kirpalová a Hancko; na straně "pro" pp. posl. dr. Matoušek, R. Chalupa, Bezděk, Patejdl, Rosolová-Chleborádová, Aster, Rýpar, Rozsypalová.
Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr. Spinovi.
Posl. dr. Spina (německy): Slavná sněmovno! Používám příležitosti, abych při projednávání osvětové skupiny učinil několik poznámek ke školství. Především chtěl bych učiniti poznámku o minulé rozpravě školské. Přešuměla, zástupci obou stanovisek vydatně promluvili, sblížení obojího stanoviska nebylo však ke konci rozpravy naprosto pozorovati. Zjišťuji, že jsme se na německé straně také nevyhnuli kriteriu poklesu počtu žactva. Dokázali jsme, že přes pokles počtu dítek, drakonický postup proti německému elementárnímu školství nehorázně překročuje hranice nutné úspory, před kterouž ani my se neuzavíráme. Dokázali jsme, že se při péči o elementární školství nedostává školské správě nestrannosti proto, že se postupuje proti německému školství jinak než proti českému, že dále data oficielně zde uvedená jsou nesprávná, jedině vypočtena na oklamání obyvatelstva, zejména ciziny, protože odeskamotovala důležité položky, rozhodné pro celkový počet. Dále, že rdoušení našeho národního školství, které daleko přestřeluje, a zlá vůle zemských samosprávných a státních úřadů při vybudování našeho občanského školství schází nám jen v Čechách asi 33 občanských škol mají nedoznaný, vždy popíraný úmysl, aby naše elementární školství trvale stlačily, aby tím klesla úroveň vzdělání širokých německých mas lidových a aby takovým způsobem byly nakonec vsunuty do onoho cíle politiky národního státu, sledovaného ve všech oborech restrikce škol, provozované po šest let, aby totiž naše příští generace byly v budoucnosti tím jistěji zatlačeny také hospodářsky do pozadí. Dále jsme konstatovali, že takový kultuře nepřátelský postup byl umožněn státními zákony. (Posl. Patzel [německy]: Hanebné zákony!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Patzela pro tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Spina (pokračuje): To jest přesvědčení, které dnes proniká naše široké masy lidové až do posledního muže. Na tomto názoru nezmění ani čárky protidůvody s české strany.
Jakými důvody bylo zde z české strany operováno? Většina českých řečníků postavila se na stanovisko - mírně řečeno - prosté přímočarosti tím, že řekli: Činíme jen to, co se nám dělo ve starém státu. Vám, Němcům, musí býti ještě mnohem více školství odebráno, než zde dojde ke spravedlivému vyrovnání. Opatrnější z nich schovali se za kriterium nutných úspor. Číslice, které přednesl řečník socialistické strany Jaša o jabloneckém okresu, dokazují opak toho, co chtěl dokázati. Jest potvrzeno naše stanovisko, že ani menší počet dětí neospravedlňuje takový vražedný postup proti elementárnímu školství velepokročilého průmyslového okresu, protože právě hospodářská zvláštnost postavení naší pohraniční oblasti nesnese takového snížení možností lidového vzdělání a protože vůbec vedle počtu, jenž se vyjadřuje v brutální číslici, musí se také přihlížeti k jakosti, které čísly vyjádřiti nelze.
Čeho jsme hlavně postrádali, byla odpověď školské zprávy na materiál námi přednesený. (Výkřiky na levici.) Kdybyste byli měli čisté svědomí, kdyby byly důvody dostatečné, pak byl by musil chef zprávy školské nebo vedoucí úředník jeho odboru, k tomu ustanovený, přijíti na konec debaty s odůvodněným odmítnutím našich vývodů a našeho stanoviska. Tak jest to zvykem v jiných parlamentech. Z toho ze všeho nestalo se však nic. Ani jeden z českých řečníků neuznal to za hodno námahy, aby se pustil do merita věci. Byly to vždy všeobecné úvahy, zase jednou se obě protivné strany v řeči sobě vyhnuly a odhlasováním většiny jest věc zase jednou vyřízena.
Ano, vyřízena pro "demokratické" forum tohoto parlamentu, a to vyslovuji slovo demokratické s uvozovkami. Vždyť ostatně i dobré koaliční listy začínají již tisknouti slovo demokracie v uvozovkách. Věc není však pro nás vyřízena a není vyřízena pro veškeru cizinu, která stále více pozoruje věci, které se dějí zde ve středu Evropy, a na niž budeme apelovati, na niž musíme apelovati proto, že zde nenacházíme spravedlnosti, nýbrž jen nahé národní sobectví, zrozené z obou hlavních znaků našeho nynějšího světa, ze zášti a strachu.
Musíme však hledati zlepšení. Snad by změna způsobů zdola nahoru mohla přivoditi zlepšení. Upozornili jsme zprávu školskou při rozmluvách i zde ve sněmovně co nejdůrazněji na to, že při školství působí živly, které tam nemají co činiti. Jednoty, spolky a jednotlivci, a míním zde výslovně i české poslance a senátory, staly se případy přímého vměšování do úředních výkonů ve školství. Všechna čest panu kolegovi X. Y. z protistrany - nemusím zrovna jmenovati hlavního zástupce tohoto druhu pana Lukavského - ale míchati se nanejvýš svémocně do jednání úředních komisí, to přec jen nejde. Právě takováto vměšování, v nichž národnostní potlačovací válka se projevuje nejbezohledněji, způsobují venku ono oprávněné a nevýslovné rozhořčení, zejména prostého muže, a běda, jestliže se tento muž z našeho národa, dotčen v hloubi srdce, dá strhnouti k neopatrnému výroku. Ke škodě dostane se mu pak ještě nejen výsměchu, nýbrž i oprátky, ze které se těžko dostane. Nelze se pak diviti následkům, jež se dostavují u národa, který, jako německý národ, má smysl pro stát a úctu před státním pořádkem chtěj nechtěj v krvi. Při těchto křivdách nemáme pak žádné příčiny, abychom tento vývoj v našich lidových masách brzdili. (Výkřiky na levici.) Kolega Zierhut poukázal včera na zvláště křiklavý případ přehmatu, jehož se dopustili státní zaměstnanci při otázce zřízení menšinových škol. A táži se, zda a kdy státní úřad zavolá tyto státní zaměstnance k odpovědnosti a kdy je potrestá? Myslím, kdyby tu skutečně nebylo mnoho shnilého, nemohlo by se to státi, musil by se udělati konec, právě i tak jako s oním slavným "jemným tlakem", který se vykonává na německé rodiče, aby jejich děti navštěvovaly české menšinové školy. Co se v tomto směru děje, nedá se popsati. Můžeme pomalu veřejné resorty rozděliti na šovinistické, šovinističtější a nejšovinističtější. Každé nádraží a každý poštovní úřad poskytuje nám příklad, jak se postupuje. Myslím, že by se v tom měl udělati pořádek zdola nahoru, že by se to musilo vymýtiti, pak by bylo možno, že bychom i ve školských věcech přišli pomalu k nějakému uklidnění. Především musila by býti škola uchráněna před vlivem těchto přímo politických stran.
Požadavky všech německých řečníků vyzněly v tom, že žádáme osvětovou samosprávu. To jest naším nejvyšším cílem. Samospráva jest jediná důstojná forma pro opravdovou demokracii a pro národ, který jest si vědom své osvětové ceny. Jen ona jest s to, aby přivedla poměr obou národů co do školství na pravou míru. Požadavek naší školské autonomie nedá se s žádného hlediska popírati. Ba, když vyslovím slovo "autonomie", mělo by se v každém oku na protistraně zasvitnouti. Použil však, byť i jen jediný řečník z druhé strany, ve své odpovědi tohoto slova? A přec, jaký šibolet byl pojem samosprávy pro Čechy ve starém státě, jak v tisícerých modulacích vyzníval pojem samosprávy a právě dnes, kdy jest tu opět výročí vzpomínky na jisté moravské příběhy, připomínám, v jakých modulacích uváděl se proti nám při otázce zřízení druhé české university na Moravě požadavek národnostní samosprávy ve školství.
Samospráva byla přec miláčkem českého hnutí ve starém státě a my jsme Vám záviděli, jak jste dovedli v tuhém zápase krok za krokem vybudovati svou samosprávu. Ale dnes? Nikdo nevzpomene již této samosprávy, zmizela z politického slovníku. Jak pak to dopadá dnes se samosprávou i českých obcí a okresů? Vzpomínám, jak jsme kdysi ve Stálém výboru učinili návrh na samosprávu obcí ve věcech vyživovacích. Tu byl to uznaný zastánce samosprávy, sen. dr. Klouda, jenž vyslovil pochvalu: "Těší mne, že také Němci mají smysl pro samosprávu svých obcí." Co o tom slyším dnes? Vyčítáte nám stále, že tvoříme v naší politice jen hesla a že nejsme s to, abychom k Vám přišli s konkrétními požadavky. Dobře, chci Vám dnes předložiti základní myšlenky německé školské autonomie, svým jménem a ne jménem své strany, ani jiné strany, nezatěžuji tím nikoho.
Tyto základní myšlenky samosprávy na poli osvětovém znějí: "Německá menšina Československé republiky a všechny ostatní menšiny spravují všechno své školství ve všech stolicích v rámci všeobecného státního řádu vyučovacího činiteli, jež samy zvolí, kdyby to však nebylo z ústavních důvodů možné, činiteli, které určí stát, však jsou-li příslušníky dotčeného národa. "Správou" rozuměti dlužno rozhodování o všech záležitostech toho kterého menšinového školství a osob při něm působících, ale i právo zřizovati a rozpouštěti ústavy vyučovací. Dohled na školství některé menšiny, ať veřejné nebo soukromé, vykonává se výhradně školskými úřady stejného jazyka, v obci, okresu, zemi. To týká se i domácího vyučování. Obvody školní buďtež tak určeny, že se jako příslušná škola ustanovuje pro děti národnostní menšiny zásadně vždy nejbližší škola stejného jazyka. V nejvyšším školském úřadě budiž pro každou národnost ke správě jejího veškerého školství utvořeno zvláštní oddělení, k němuž budou přikázáni jako úředníci příslušníci té které národnosti. Toto oddělení tvoří nejvyšší stolici pro všechny školské a osvětové záležitosti menšiny, o niž jde. Rozpočty pro obor výchovný buďtež v Československé republice vykazovány odděleně podle národností. Podíl připadající na menšinu nechť se shoduje s podílem, jaký činí menšina v úhrnu státního obyvatelstva nebo v příslušné územní korporaci, vyjádřeny v procentech."
To jsou, velectění pánové, základní myšlenky, jež rozumí se, bylo by specialisovati. Tyto základní myšlenky neporušují žádný z platných předpisů, pohybují se naopak v duchu oněch idejí, podle nichž po válce byla prováděna nová úprava. Jsou však takové, že mohou přivésti klid do onoho správního odboru, v němž jest klid životní podmínkou, do školství, jež nikde nesmí býti politikum. Pánové s druhé strany mají příležitost vyjádřiti se k tomuto návrhu. Opominete-li to, pak prokážete na novo nedostatek dobré vůle ke konsolidaci našich školských poměrů a dáte nám do rukou velmi způsobilou zbraň pro poučení našich soukmenovců a naslouchající ciziny.
Chtěl bych ještě uvésti několik podrobností. Pan ministr vyučování mluvil o jednotřídních školách a musím na to poukázati, že nám nebyly zrušeny 3, nýbrž celé množství jednotřídních škol. Z Moravy a Slezska nemáme materiálu, v samotných Čechách bylo do dnes zrušeno 30 jednotřídních škol a mezi nimi několik s počtem žáků, který by již podle zákona vyžadoval jejich zachování. Poukazuji na případ Český Dub, kde byla zrušena občanská škola pro 120 dětí, na Náhlov, okres Česká Lípa, Proseč, okres Česká Lípa, a zvláště na Březno, okres Žatec, kde byla zrušena škola, do níž docházelo 33 dětí a počítati se mohlo 29. Pro školní rok 1925-26 docházely by 43 školou povinné děti. Poukazuji na Drahomyšl, okres Žatec, 28 dětí; česká menšinová škola, zřízená na jejím místě, má 9 dětí. Vrbice, okres Podbořany, Přehoř, okres Podbořany, Třeskonice, okres Žatec, Noviny, okr. Úštěk, Věvrov, okres Horšovský Týn, zrušená při 37 zapsaných dětech. Dolní Chrášťany, okres Prachatice, zrušena při 22 dětech, expositura Trutmaň pro obecnou školu v Pečínu, okresu Kaplice, 21 dětí. Náhlice v okresu vitorazském, Roudníky v okresu Ústí n. L., kde domácí obyvatelstvo jest německé, většina místa však česká, poněvadž se tam přistěhovali čeští dělníci. Charakter menšinové školy nebyl německé škole přiznán přes příznivé předpoklady a podmínky pro zřízení a trvání takové školy. Hříbojedy, okres Dvůr Králové, 26 dětí, zrušena proto, že zde není také česká škola, takže prý německé děti mají vykonávati stejnou cestu mimo obec jako 6 českých dětí. (Výkřiky na levici.) Bartoušov, okres Německý Brod, Bezdědice, okr. Česká Lípa, Hamr, okres Česká Lípa, Klíčov, okres Tachov, Dvorce, okres Německý Brod, Skupice, okres Žatec, Antonínův Důl, Karlov, Pávov, Frydnava, okres Německý Brod, Kunratice v okresu děčínském, Ličov, Najdek, okres Kaplice, Jezová v okresu Česká Lípa, expositura Filipov v okresu Domažlice. Přejeme si, aby tyto případy, které obyvatelstvo zvláště těžce postihují, byly znovu přezkoumány.
Mluvíme-li o jednotřídních školách, musíme v některých případech jako na náhradu pomýšleti i na zřízení menšinových škol. Nepotřebuji se ani slovem zmiňovati o tom, jak málo jich máme. Zmiňuji se o obci Roudník v okresu Ústeckém, Prapořišti v okresu Domažlice, Novy Přerov v okresu Mikulov a jiných, kde jsou již po dlouhou dobu žádány menšinové školy a nebyly povoleny. V oboru českého menšinového školství poukazuji na případ Vízemberk na severní Moravě. Když tam škola 1. září byla zřízena, přihlásilo se jedno české dítě, 3. září druhé a přes tyto 2 děti se nedostala. Dále si přejeme, aby byl znovu vyšetřen případ v Domašově, okres Šternberk. Obec o to usiluje již přes rok a zdá se, že jde o případ pasivní resistence okr. politické správy. Poukazují na to, že v německé obci Brodku byla zřízena česká menšinová občanská škola a že nebylo dosud povoleno zřízení německé občanské školy brodek jest hlavní místo malého, chudičkého jazykového ostrova brodeckého. Česká menšinová škola byla tam zřízena jako pasť na německé děti, které pro svou chudobu nemohou prostě jinam jíti. Podobný případ máme v Olbramovicích, okres Znojmo, kde česká občanská škola nebyla zřízena v sousední české obci, nýbrž právě v tomto německém místě. Mluvíme-li již o Moravě, táži se: "Jak mají se věci s doplněním gremia německé zemské školní rady v Brně?" Věc běží již po 3 roky, návrhy byly dávno učiněny a dodnes nestalo se žádné jmenování. Celá činnost gremia jest ochromena. Se vší rozhodností musíme žádati, aby konečně byli jmenováni členové za členy zemřelé nebo odešlé.
Jak se to má s neobsazenými místy zemských školních inspektorů v Praze? Zde byl restringován muž - mohu jeho jméno udati, jest to zemský školní inspektor Keil - muž v nejlepších letech, uznaně výtečný muž v oboru školském, který i z rodinných poměrů měl býti ponechán ve službě. Proč byl restringován, proč spočívá celá tíha na dvou zemských inspektorech, z nichž jeden ustanoven pro obecné školství, druhý pro střední školy? Dále bych prosil, aby konečně byly odstraněny skandální poměry v Jindřišské ulici. Tam jsou třídy se zvláštností, kterou nenajdeme nikde jinde na celém světě, totiž třídy stěhovavé, které nemají stálou učebnu, nýbrž každou hodinu vklouznou vždy tam, kde se náhodou nějaká díra uprázdní. Představte si význam tohoto vyučování! Tamní gymnasium má dopoledne po 3 dny v týdnu vyučování, reálné gymnasium odpoledne; bídné místnosti není možno ani čistiti ani větrati.
Lze vyučovati jen ve zkrácených hodinách. Volné předměty připadající jindy na volná půldne, musí odpadnouti, neboť hoši jednak nejsou nikdy volní a za druhé brání tomu velké vzdálenosti v Praze, aby děti vykonaly cestu dvakráte. Není tu dvoru, není tu místností pro zotavení, chatrná pavlač krášlí tuto školu. Dali jsme panu ministru Bechyňovi podobiznu, byl tak laskav a sám tam došel, aby se o tamních poměrech přesvědčil. Nic se však nezměnilo. Tabáková režie nestaví dále a přáli bychom si vysvětlení, proč budova tabákové režie na Seidlově poli se nedostavuje. Pomýšlelo se na přeložení do Mikulandské ulice. Tam jest umístěna cizí soukromá kolej a správa školská neměla moci ji odstraniti a umístiti tam státní třídy.
Chceme dále žádati nápravu ve věci německého úředního věstníku ministerstva vyučování. Prý z důvodů úsporných bylo zastaveno vydávání oficielního překladu. Státní nakladatelství vydalo jako náhradu z nouze, jako čistý obchodní podnik, překlad. Obce mu sily však předplatiti české vydání jako povinné vydání, ať učitel zná česky nebo ne, německé překlady nutno zvláště platiti. Žádáme opětné vydávání oficielního úředního věstníku, a to tím spíše, že sám jazykový zákon pamatoval pro školskou správu na výjimečná ustanovení a poněvadž se zdá, že pod záminkou úspory zde přec jen schází dobrá vůle. Žádáme dále, aby do restrikční komise ministerstva školství přišli i němečtí zástupci. Dnes, šest let po převratu, nesmí se u státních úřadů více takové věci díti, protože pak jest velice na snadě oprávněná výtka neobjektivnosti, ba znásilnění.
Na poli vysokého školství budiž mi dovolen dotaz, jak se to má s novostavbami pro německé vysoké školy v Praze a jinde. Před dvěma roky ve školské rozpravě mluvili jsme velmi obšírně také o otázce Hamletově s tím související. Musíme však žíti, naše ústavy musí dále existovati. Jak to dopadá s německou ušní klinikou Pifflovou, jak s dětskou klinikou Langerovou? Jest to ostuda kulturní, ostuda bez příkladu, která tam po léta panuje. Zcela nedostatečné místnosti, nemožné sály operační, zcela nedostatečné dotace; ale tak to vypadá i v ústavech a seminářích. Proč se neobsazují tucty profesorských míst na německých technikách, zvláště na pražské vysoké škole? Má to snad býti příprava pro sloučení obou vysokých škol studenou cestou? Přejeme si, aby se konečně přikročilo k těmto jmenováním. O povolávání profesorů z Německa a Rakouska pravím toto: Naše vysoké německé školy nemohou existovati než nejužším stykem a nejužšími vzájemnými vztahy k veškerému německému vysokému školství. To jest vysoké školství jedné kultury, to nemá co činiti s irredentou a neirredentou. Na slovanské straně, kde máme co činiti přece s řadou velmi rozmanitých slovanských kultur, naléhá se také ex officio na nejsilnější spolučinnost. Žádáme zejména, aby při povolávání říšsko-německých učenců byl vyřaděn duch policejní.
Máme německou hudební akademii, která nemůže žíti a nemůže umříti. Máme opět pěti starou píseň o rozpuštění konservatoře? Žádáme co nejnaléhavěji, aby této hudební akademii - nemáme jiné náhrady - byly alespoň poskytnuty státní prostředky k nejnutnějšímu živoření.
Jako nejvyšší korunu našeho vědeckého života máme naši německou společnost pro vědy a umění. Proč ministerstvo školství nevyhovělo ještě vyslovenému přání této učené společnosti, aby byla povýšena na akademii? Proč má i taková čistě osvětová věc býti snížena na předmět politického čachru?
Končím a shrnuji své vývody ve větu: Snažíte se šílenou rychlostí vše, co se zdá nutným, dostati pod střechu, dokud mezinárodní situace zdá se k tomu příznivou. Také postup proti našemu německému školství zdá se nám částí tohoto šíleného spěchu. Šílená jízda vozu naráží však stále častěji napravo i nalevo na tvrdé patníky. Šílený nerozvážný spěch pozbývá však vlády nad povozem a může také vésti do propasti. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr. Matoušek.
Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Při této skupině, finanční, sluší předem zdůrazniti, co znamená pro stát a jeho konsolidaci dosažená rovnováha v rozpočtu My jsme vždy dokazovali, že naše politická samostatnost je vázána na hospodářskou a finanční samostatnost. Ukazovali jsme vždy na nebezpečí, které by vzešlo z toho, kdybychom vešli na cestu Rakouska a Maďarska.
Ještě letos v květnu ve francouzském tisku prošla zpráva, v níž se navrhovalo: "Un groupement économique des Etats danoubiens"; zpráva našla odezvu ihned v balkánském tisku, který tento návrh vítal. Co by taková podunajská federace pro nás znamenala, netřeba dovozovat. Nejlepší a nejúčinnější obranou proti takovýmto snahám je letošní náš rozpočet. Po této stránce nebyla rovnováha rozpočtová ani dost doceněna.
Naše strana ovšem může i jinak s uspokojením vítati tuto rovnováhu, poněvadž je způsobena také tím, že princip soukromého podnikání byl zaveden do železnic a pošt. Tedy nikoliv státní socialism, překotná socialisace a fedrování družstevnictví vyvolalo tento zdravý stav našich financí, nýbrž to, že naše národohospodářské principy zavedeny byly do státních podniků.
Podobný význam jako rovnováha rozpočtová má ta okolnost, že nejvyšší náš kontrolní úřad předkládá nám ve chvíli, kdy jednáme o rozpočtu pro rok 1926, účetní závěrku na r. 1923, kterou budeme moci ještě letos projednati v tomto zasedání. Toto včasné předložení účetní závěrky je nejlepší odpovědí těm, kdo v debatě rozpočtové vytýkají našemu státu nesprávné hospodaření a nedostatečnou konstituční kontrolu jeho. Jako správní soudní dvůr je kontrolou nad celou správou státní, je strážcem zákonů a ústavy tam, kde by v demokracii státní správa šla na politické zcestí, tak nejvyšší kontrolní úřad měl by míti možnost, aby se stal opravdovým nestranným strážcem státního hospodaření. Jako správní soud, tak nejvyšší kontrolní úřad musí býti prost všech vlivů politických, aby mohl konati plně svůj úkol.
Do této skupiny finanční patří také příděly zemím. K tomuto oddělení třeba uvésti, že dnešní poměr mezi státem a zemskou správou je nezdravý. Nejhorší je, že tato neujasněnost škodí jak financím státním, tak financím země. Tak zv. přídělové hospodaření mohlo by býti konečně odstraněno a nahrazeno řádným rozdělením kompetence. Touto neujasněností trpí na př. nejvíce naši učitelé, kteří zrovna jako za Rakouska neví, čí dnes jsou. Platy jim upravuje Národní shromáždění, ale platit je má země. Tím se dostává učitelstvo do nepříznivé situace, že na příklad dávno odhlasované, úřednictvu dávno vyplacené přídavky dosud vyplaceny nejsou. Je nebezpečí, že i při novém požitkovém systému vydobudeme sice rovnoprávnost učitelů s ostatními středoškoláky, ale bude to mít potud jen theoretický význam, že krytí musí opatřiti země. Zde musí se státi náprava. Nejlépe by bylo upraviti právní poměry podle skutečného dnešního stavu. Dosavadní dualism měl snad smysl za Rakouska, kdy v zemské správě cítil se učitel volnějším. Dnes tento důvod odpadl. Po této úpravě volá jmenovitě učitelstvo na Slovensku. V tom směru bude třeba co nejrychleji provést reformu v tom smyslu, aby učitelstvo bylo na roveň postaveno úřednictvu a to nejenom ve příčině platů podle nového požitkového systému, ale také ve příčině ostatních práv státním zaměstnancům příslušejících.
K dalšímu oddělení "Zaopatřovací platy a pense" uvedl bych, že pensijní zákon, jímž jsme postavili v zásadě staropensisty na roveň novopensistům ve svém provedení leckde zklamal. Pensisté musí dnes platiti daň z příjmů a leckde nahromadily se nedoplatky, takže dostává mnohý pensista po úpravě vlastně méně, po případě příplatek zcela bezvýznamný. V tom směru bude musiti nový parlament revidovat pensijní zákon a dotyčné tvrdosti pokud možná odstranit, po případě přizpůsobit novým platovým poměrům státního zaměstnanectva. Rovněž sluší upraviti pensijní požitky samosprávným pensistům. Bude třeba projednati návrh, který jsem v této věci sněmovně podal. Sluší litovati, že krátce vyměřená doba této sněmovně nepřipouští, abychom o těchto skutečně naléhavých otázkách ještě v tomto zasedání pojednali.
Ministerstva financí dotýkají se tři velmi vážné otázky, jež měly dojíti řešení ještě v tomto zasedání. Je to nový požitkový systém státních zaměstnanců, daňová reforma a zákon o stavebním ruchu. První týká se širokých vrstev státních gážistů od posledního výhybkáře až po sekční šéfy; druhá týká se výrobních, obchodních vrstev a i všech, kdo platí daň z příjmu z pevných platů; třetí pak těch nejubožejších, kteří dnes - kdy za státní peníze máme sice luxusní vily, ale nemáme dost opravdu nouzových bytů - buď vůbec nebydlí aneb, což je totožné, bydlí v nemožných a k tomu přeplněných bytech.
Tyto věci životních zájmů nejširších vrstev obyvatelstva se týkající nebudou vůbec řešeny v tomto zasedání i anebo nebudou řešeny úplně. A ptáte-li se proč, dostanete tajemnou odpověď - že musí býti volby. A chcete-li vědět, proč musí býti volby, proč má předčasně odejíti tento parlament - nikdo na to uspokojivě neodpoví. A přece musí každý uznati, co škod bude způsobeno tím, že odejde tento parlament, aniž by vyplnil celý koaliční program. My jsme vždy trvali na tom a trváme dodnes, že se má mluviti jen o parlamentní práci a ne o volbách. A prohlašujeme již dnes, že učiníme odpovědny za všecky škody, jež budou občanstvu způsobeny předčasným ukončením prací parlamentních ty, kdo vyvolali předčasné volby a kdo tím možnost parlamentní práce zmařili. Namítá se, že je možno v tomto parlamentu vše vyříditi, i když bude předčasně rozpuštěn. Tomu přece nikdo rozumný neuvěří, že by rozpočet, požitkový systém, stavební ruch, daňová reforma, volební reforma, obecní statek atd., že by všechno to mohlo býti vyřízeno do 15 října! Je pravda, že některé věci snad budou vyřízeny, ale pod tlakem a agitací volební je málo pravděpodobné, že by mohly býti vyřízeny k plnému uspokojení občanstva.
Nový požitkový systém státních zaměstnanců je ze všech uvedených předloh nejzralejší k řešení a přece i zde působí nutnost okamžitého řešení značné potíže. Není pochyby, že se základními zásadami nového systému požitkového všichni souhlasí. Odměňovat zaměstnance podle předběžného vzdělání, podle důležitosti místa, jež zastává, odloučiti časový postup od povýšení, povyšovati na systemisovaná místa, jež by byla zařazena do různých tříd podle jich důležitosti a významu - to všechno jsou zdravé a správné zásady, s nimiž každý musí jen souhlasiti.
Všechno však spočívá v tom, jak tyto zásady budou prakticky provedeny. Dnešní spěch vyvolaný diktátem voleb nutí nás, že celou otázku požitkového systému budeme řešiti ve dvou etapách, a to vlastním zákonem a pak prováděcím nařízením. V tomto prováděcím nařízení bude provedena projektovaná systemisace. Není pochyby o tom, že způsob, jakým budou systemisována jednotlivá místa v jednotlivých resortech, ukáže teprve, jestli a pokud zákonem přijatý požitkový systém bude úřednictvu příznivý. Nejsprávnější postup by byl ten, aby tato systemisace provedena byla zároveň s požitkovým systémem. To je však při dnešním spěchu vyloučeno. My jsme si sice vyhradili, že prováděcí nařízení bude předloženo před vydáním témuž sboru, který projednával zákon, ale při rozpuštění sněmovny jdeme s tímto nařízením docela do neznáma, do budoucí sněmovny. Že tato nejistota není zaměstnancům státním na prospěch, není potřebí dovozovat. Při státních zaměstnancích dopouští se dokonce ti, kdo vynucováním předčasných voleb maří definitivní vyřešení požitkového systému, zrady na státních zaměstnancích. Ti, kdo odhlasovali restrikční zákon - a tím rozhodli se pro "méně zaměstnanců" - musí splniti slib v tomto zákoně daný, že zbylí úředníci budou lépe placeni.
To je tedy hlavní závada při projednávání požitkového systému, že se mluví víc o volbách než o parlamentní práci.
Vytýkalo se také z těchto míst ministru financí, že obnosů určených na úpravu platů stát. zaměstnanců jinak použil. Poněvadž by se lehko mohlo vykládat, že ministr financí a jeho fiskální stanovisko překáží vyřešení nového požitkového systému, nutno zde konstatovati toto: Jak ministr financí, tak předseda vlády, prohlásil výslovně, že účelové dávky musí býti věnovány svému účelu. Jestli ministr financí tyto příjmy uvedl ve příjmech, konal jen svou povinnost: podávati reální a pravdivý rozpočet. Odhlasuje-li se však nový požitkový systém, budou přirozeně dotčené účelové daně věnovány svému účelu. Témuž účelu bude věnován také výtěžek z restrikce. V tom směru ovšem nutno zatím počítati se skromnějším výtěžkem restrikce, než jak se čekalo. Vina spočívá v tom, že restrikce v některých resortech byla špatně prováděna. Jestli v ministerstvu železnic restringuje se schopný úředník, odborník ve svém oboru, ale tak, že na jeho místo musí přijít úředník se stejným platem, a jestli na konec uzná se nespravedlnost restrikce a musí se vyrovnat zvýšením pense - pak ovšem takováto restrikce nejen, že nic nevynese, nýbrž působí ještě větší vydání. V tomto směru nelze viniti restrikční zákon, nýbrž jeho nesprávné a často stranické provádění. Za tohoto stavu věci nestačí ovšem odhlasované daně k plnému krytí požitkového systému. Ministr financí, aby nebyla žádná překážka v provedení zákona, našel úhradu, s kterou projevili již souhlas členové úřednické desítky. Nelze proto v nejmenším činiti výtky ministru financí, naopak zůstává jeho zásluhou, že překonal všechny - zvlášť ty finanční obtíže - které by uzákonění předlohy stály v cestě. Na konec zdůrazňuji znovu, že nejvíce projednávání požitkového systému škodí spěch a tlak předvolební agitace.
Pokud se týče daňové reformy datuje se snaha po snížení nesnesitelných daňových sazeb již od ministrování dr. Rašína. Byl to právě on, který při posledním svém rozpočtu prohlásil, že daňový luk nesmí být dále napínán, naopak, že zde musí nastat uvolnění. Od té doby našim přičiněním došlo jednak k zákonu o odpisu daní, k reformě dávky z majetku a přírůstku na majetku a ministr financí vedle toho vydal i nařízení, aby při výměře a vybírání daní postupováno bylo liberálně. Konečně dnes přípravy k všeobecné daňové reformě došly tak daleko, že ministerstvo financí mohlo by předložiti osnovu zákona, kterým by se jednak sazby daňové snížily, jednak řízení - které dnes poplatníky zrovna tak tíží jako sazby - zjednodušilo. V době, kdy jiní demagogicky brojili proti daním, jež sami odhlasovali, zatím co oni psali rekursy proti platebním rozkazům tak špatně instruované, že musely být zamítnuty připravilo ministerstvo financí obsáhlý návrh na reformu přímých daní. Práce pokročila tak, že by mohl být zvolen i výbor pro projednání této velké zákonodárné práce. Bylo také úmyslem zvoliti zvláštní výbor ze sněmovny a ze senátu, který by se mohl věnovati jen této práci. Kdo zmařil tuto úspěšnou zákonodárnou práci? Daňovou reformu maří zase ti, kdož vynucují předčasné volby. Bohužel, že mezi nimi jsou i ti, kdo se pokládají za jediné zástupce živnostenských zájmů. Zdá se opravdu, že se bojí, aby provedenou reformou daňovou neztratili jediné agitační heslo do voleb. Takto ovšem přijde živnostnictvu a výrobním vrstvám příliš draho toto bojovné volební heslo.