Slovenskí sedliaci už dnes nehľadia na vec ako v r. 1918 a voči systému, ktorý toto trpí a ktorý ani nedrží za slušné, aby odpovedal ohľadom nitrianskych volieb, a preto k takému systému nemôžeme mať dôvery. Stojíme zase pred voľbami a chceme veriť, že budú čisté, že ste úprimne zvedaví na mienku národa. Budeme tiež dozerať na čistotu volieb, a jestli tu nás nevyslyšíte a budeme-li cítiť, že sa nám krivda robí, pôjdeme tam, kde majú pre nás smysel a cit a kde nás vypočujú. My milujeme svoju zem, kultúru a jazyk a preto nechajte nás žiť slovensky a tým Slovákom neodpierajte ich slovenského chleba. Ja rozpočet tento neprijímam. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Trnobranský.
Posl. Trnobranský: Slavná sněmovno! Rozpočet na r. 1926 předložen byl poměrně záhy a jeho projednávání vyměřena lhůta kratší, než tomu bylo v letech minulých. Stalo se tak z důvodů politických. Toto Národní shromáždění ukončí svůj život, aby učinilo místo novým lidovým vyvolencům.
Československá strana socialistická ani okamžik nerozpakovala se zaujmouti k vládní předloze o rozpočtu své stanovisko. Rozpočet na r. 1926 státu povolí tak, jako povolila všecky předcházející. A ani v budoucnosti nebude státní rozpočet pro československé socialisty ničím jiným než státní nezbytností (Výborně!), kterou všichni politikové a všechny strany, jež stojí na principu státní myšlenky, musí státu dáti.
Hlasujeme pro tento rozpočet, třebaže obsahuje některé položky pro nás nepopulární, proti nimž máme mnohé námitky. A přinášíme skutečnou oběť svému přesvědčení, jestliže zvedneme ruce pro položky na katolický kultus. Ne všecky koaliční strany dodržovaly vždy tuto loyalitu. Kdybychom měli se říditi prejudičními případy, které se zde odehrávaly na příklad při projednávání zákona o úpravě svátků, měli bychom právo ze sněmovny odejíti ve chvíli, kdy bude se hlasovati právě o těchto položkách na kultus. My však zájem státu stavíme výš a proto, aby nebyl rozpočet na rok 1926 jako státní nezbytnost ohrožen, zvedneme ruce proň tak, jak jej vláda předložila a rozpočtový výbor schválil. To však neznamená, že bychom se vzdali oněch požadavků, které v otázce kulturně-politické klademe, naopak, my při této příležitosti zdůrazňujeme nutnost definitivní odluky státu a církve jakožto jediného východiska z dnešních neurovnaných církevně-politických poměrů vnitrostátních. Ve svém snažení po vyřešení náboženské otázky neustaneme a budeme vždy považovati za prvou svoji povinnost pracovati k vyřešení poměru státu a církve ve smyslu moderním a pokrokovém.
Před okamžikem kol. Hlinka mluvil zde o konfliktu, jenž povstal mezi námi a Vatikánem z důvodů oslav velikána české historie Jana z Husi. Zabýval se více méně otázkami rozporů diplomatických. Já připouštím, že tyto rozpory mohou býti interesantní pro toho či onoho diplomata, pro nás však vždycky bude vedlejším, jednalo-li se nebo jedná-li se s Vatikánem o oslavy nebo o přiznání práva na oslavy mistra Jana z Husi v tomto státě i kruhům oficielním. My žádným jednáním nikdy nedáme si brániti v projevu své národní vůle. (Výborně!)
Oposice, hlavně delegace něm. soc. demokracie, která poslednímu německo-nacionálnímu odboji proti rozpočtu na r. 1926 stojí v čele, vytýká nám, že tento rozpočet děláme neoprávněně, poněvadž schyluje se k novým volbám a nově zvolené Národní shromáždění že má jej odhlasovati.
Tento důvod nemůže býti námi uznán za správný. Je sice pravda, že dny tohoto zákonodárného sboru jsou sečteny, ale to nikterak nemůže překážeti jeho zákonodárné činnosti. Páni s německé strany musí se již na to připraviti, že československé strany, jimž záleží na blahu a rozvoji tohoto státu, budou pokládati za svoji největší povinnost zachování jednoty nutné k zabezpečení státních nezbytností, byť by se i volební období končilo. Konečně termín voleb není ještě pevně ustanoven a tato sněmovna podle zákona má ukončiti svoji činnost teprve v dubnu příštího roku. Nám tane na mysli zabezpečení zdárného rozvoje státu i pro budoucnost, a dáváme-li státu rozpočet na r. 1926, dáváme mu první podmínku zdravého vývoje v celém tomto roce, ať už poměry politické vyvinou se jakkoliv. Kdybychom tak neučinili, vydávali bychom se nebezpečí přísného odsouzení historie.
Vládní předloha o rozpočtu není projednávána způsobem kvapným, porušujícím jednací řád tohoto domu, jak nám bylo se strany německé oposice a hlavně německé sociální demokracie vytýkáno. Každá sněmovna a každý výbor její jest autonomní určiti si lhůtu k projednání zákona. Učinili jsme tak i v tomto případě a sami jsme přinesli oběti, aniž jsme jich žádali od pánů ze strany oposiční. V tom nám nemůže nikdo zabraňovati, abychom my v zájmu rychlejšího vyřízení předlohy neuchopili se slova. Páni z oposice do syta mohli v rozpočtovém výboru volnosti slova využíti a také tak učinili.
Obzvláště straně naší vytýkali, že spolu s ostatními dbá na zabezpečení práceschopnosti naší sněmovny. Pan posl. Hackenberg s kyselou ironií vytýkal nám, že ve starém rakouském parlamentě mařili jsme obstrukcí jednání říšské rady. Ano, vážení pánové, ve starém rakouském parlamentě obstrukcí mařili jsme jeho činnost, a já se domnívám, že tato politika národně-sociální strany byla velikým jejím úspěchem. (Výborně!) Naše obstrukce ve vídeňské říšské radě byla předehrou velikého děje, který skončil vítězstvím práva a spravedlnosti. Ona směřovala proti násilí, kterým sužováni byli národové slovanští v dřívější monarchii. Poměry se podstatně změnily, republiku Československou nelze přirovnávati k rakouské monarchii. (Výkřiky německých poslanců.) Rakouský parlament byl pouze pláštíkem habsburského absolutismu. (Výkřiky německých poslanců.) Tato despocie vůbec ho nepotřebovala. Po leta ho nesvolávala a vládla bez něho. Nepotřebovala proto také opatření pro zabezpečení jeho pracovitosti.
Strana naše svojí obstrukcí nepostihovala parlamentarismus, ale mařila pustý podvod, pravím, pustý podvod, jenž kryl všechno to násilí a utiskování, jež bylo pácháno na neněmeckých národech v bývalé říši rakouské. Činila tak v zájmu spravedlnosti národní a v zájmu socialismu, který nezná a zavrhuje každé nadpráví. (Výkřiky německých poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Trnobranský (pokračuje): Německá sociální demokracie patřila k oné národní menšině, jež nad většinou jiných národů v Rakousku vládla. Zúčastnila se této nadvlády aktivně, dokázala to při německo-nacionální obstrukci proti Badeniho jazykovým nařízením a při celé řadě jiných případů, kdy šlo o právo a spravedlnost národní.
V Československé republice je parlament skutečnou vládní mocí, je vytvořen na principech nejširší demokracie. Mimo Národní shromáždění není ve státě moci zákonodárné. Ono je také korektivem vlivně zasahujícím do způsobu vládnutí. Vláda je mu odpovědná. Proto bylo nutno učiniti opatření, aby tato jediná zákonodárná moc ve státě nebyla ve své činnosti rušena ani šovinistickými ani jinými vášněmi. Ano, naše strana zúčastnila se na vytvoření jednacího řádu tohoto parlamentu v zájmu demokracie a v zájmu národa. A jak dosavadní zkušenosti ukazují, dobře jsme učinili. (Výborně!)
Německá oposice bude v nedlouhé době postavena před nutnost revise své dosavadní politiky. (Výkřiky posl. Pohla.) Neustálou negací nemůže býti vyčerpán politický život německé části občanstva našeho státu. Němečtí obyvatelé mají větší zájem na rozvoji státu československého, jeho hospodářském postavení a sociálních poměrech, než aby mohli se trvale spokojiti jen s tak povrchní politikou, jakou dělají jeho zástupcové v tomto parlamentě od svého zvolení. Německý lid již dnes by pochopil, ba uvítal by aktivní politiku alespoň jedné části německé delegace v tomto parlamentě. Přímo k tomu byla předurčena německá sociální demokracie. Jest její chybou, že svého úkolu nepochopila a bude jejím tragickým proviněním, jestliže toho v nejbližší budoucnosti nepochopí. Ona sama se vyřadí tím ze seznamu života schopných politických hnutí v tomto státě a zanikne. Domnívám se, že již nejbližší říšské volby ji o tom dostatečně poučí.
Trvalá politická negace byla by odůvodněna očekáváním nových světových katastrofálních událostí. Tyto by snad do jisté míry mohly odůvodniti iredentistickou politiku německé oposice. Leč ukončením světové války na dlouhá staletí je vyloučena nová podobná éra.
Němci v tomto státě nemají naděje, že by v blízké budoucnosti mohli změniti svou občanskou příslušnost. Nezbývá jim než připoutati svůj vývoj k vývoji celého státu. Neučiní-li tak, utrpí velmi mnoho a odpovědnost za všecky jejich neúspěchy padne na hlavu nerozumných politiků, žijících pro nesmyslnou politickou negaci a nemajících smyslu pro skutečný život státu a svého národa.
Způsobem v pravém slova smyslu politováníhodným odmítají rozpočet zástupci strany komunistické. Jako obyčejně se svým úsudkem nemají mnoho námahy. Jsou struční. Prohlašují prostě, že tento stát je vytvořen na zásadách kapitalistických a nemají nic jiného co říci, než že strana jejich usilovati bude o revoluci, kterou změniti míní principy sociálního řádu.
Projevy tyto jsou dalším z mnoha důkazů neschopnosti komunistické strany Československa. Připouštím, že komunisté mohou míti své oposiční stanovisko. Odbýti však jednání o tak důležitém opatření zákonném, jakým jest státní rozpočet, podobným prohlášením nestačí. Či chtějí snad namluviti svým stoupencům, že provedením jejich revoluce přestaly by všechny obtíže hospodářského a sociálního rázu, pod kterými sténá poválečný svět, komunistické Rusko nevyjímaje? Není celá řada problémů hospodářských a sociálních tak vážného druhu, že již dnes měla by komunistická strana při všech svých principielních zvláštnostech důvod k činnosti opravné? Dělnictvo české musí se odvrátiti od takových svých zástupců, kteří nemají smyslu pro jeho bolesti a pro odstraňování tíže, která na něm spočívá. Dělnictvo české také tak učiní a podepře zdravá socialistická hnutí, jež mají smysl pro současný život a ochranu jeho práv. Skutečnost, že již osmý rozpočet státní sestaven byl poměrně snadno, včasně předložen a že jest rozpočtem přebytkovým, dokazuje, že základy státu jsou dobré a konsolidace hospodářská zdárně postupuje. Vývoj obchodní bilance opravňuje k naději, že zůstane trvale aktivní. Také platební bilance, ačkoliv její zjištění je obtížnější a ne tak přesně možné jako bilance obchodní, zdá se, že dobře se vyvíjí. Ustálený kurs československé koruny je toho dokladem. Jsme tím potěšeni, leč mnoho je dosud příčin, pro něž nemůže nadejíti uspokojení trvalé a které nutí nás vysloviti názor, že i tento rozpočet nevyjadřuje přesně a spolehlivě skutečný stav státních financí. Není tím vinna vláda, ani kterýkoliv jiný činitel vnitřní, ale všeobecné hospodářské a politické poměry Evropy. Kdyby vývoj odvislý byl jen od vnitřních sil, bylo by naše postavení snazší. Otázka, kolik bude vítězná Dohoda žádati na nás pod titulem reparací, zneklidňuje. Budou-li nám vyměřeny reparační platy nepřiměřeně vysoké, ohrozí naše státní hospodářství a aktivita státních rozpočtů po dlouhý čas bude znemožněna. Zvýšením státního dluhu o částky reparační přepiaty budou finanční schopnosti státu a poplatní síla občanstva. Podle zpráv, které tu a tam proskočí, skutečně hrozí nám, že za hodnoty, převzaté po bývalé říši, bude na účet válečných náhrad žádána částka neúměrně vysoká, a tu si nutno položiti otázku, zdali vůbec je spravedlivo, že Československé republice předepisuje se jakákoliv válečná náhrada? Vždyť světové války zúčastnili jsme se jako národ již od jejího počátku po boku vítězů. Přinesli jsme jako ostatní těžké oběti na krvi pro společnou věc. Hmotně byli jsme postiženi tak jako každý jiný, již před mírem versailleským samostatný stát. Vítězové také uznali ještě v průběhu války, že jsme rovnocennou válečnou mocí, že jsme tedy samostatným státem.
Hodnoty, jež převzali jsme z bývalého státu, jsme již zaplatili. Náš státní dluh obsahuje onu část předválečného dluhu rakouského, již podle mírových smluv byli jsme povinni převzíti a který těmito hodnotami byl zaručen. Železnice a jiná zařízení byla po převratu ve stavu desolátním. Stačila jen krátká lhůta ještě a provoz by byl absolutně nemožný. Museli jsme znovu je budovati, tisíce kilometrů kolejí bylo vyměněno, miliony pražců musilo býti nahrazeno, vozový park, ať již pro osobní dopravu nebo pro dopravu nákladů, byl ve stavu neupotřebitelném. Miliardy vydala republika, aby mohla hodnot po starém Rakousku převzatých skutečně použíti. Přímé telefonní spojení musili jsme teprve zřizovati. Chtěli-li jsme mluviti telefonicky s naším hlavním slovenským městem - Bratislavou - mohli jsme tak učiniti jenom přes Vídeň. Rovněž s Ostravou neměli jsme přímé telefonní linky, o východním Slovensku ani nemluvě. Zaplatili jsme tudíž na znovuzřízení železnic a pošt po Rakousku převzatých obnos, který by bylo možno přirovnati k nákladům na úplně nové vybudování podobných zařízení.
Cena po Rakousku převzatých železnic může býti odhadnuta nejvýše cenou, za kterou vykupovali jsme dráhy některých soukromých společností, jichž stav byl lepší, než stav železnic po Rakousku převzatých. Cenu tuto však, jak jsem již řekl, zaplatili jsme převzetím částky rakouského státního dluhu předválečného. Státníci poválečné Evropy při řešení otázky reparační, pokud se týče naší republiky, podají důkaz, jedná-li se jim skutečně o hospodářské ozdravění střední Evropy, jejíž jsme centrem. Rozhodnou-li proti nám, dopustí se nespravedlnosti, odsoudí nás k dlouhotrvající těžké hospodářské krisi, která nezůstane bez politických otřesů.
Zatížení rozpočtu umořováním a úrokováním dosavadního státního dluhu je již nyní značné. V kap. VII. preliminována je částka 2.050,698.317 Kč. K tomu dlužno připočítati amortisaci a zúročení státní záruky poskytnuté ve smyslu zákona o stavebním ruchu za úvěry poskytnuté stavebníkům. Zúrokování a amortisace těchto záruk činí 252,380.000 Kč. Na konto státního dluhu nutno přičísti také 50 milionů Kč ročně, jimiž po dobu 40 let dotován bude zvláštní fond pro zmírnění ztrát poválečných. Konečně v podnikovém rozpočtu železnic nacházíme položku 243,645.520 Kč na zúrokování státních pokladničních poukázek. Úhrnem tyto náklady činí 2.596,723.837 Kč, čili 25% veškerých státních příjmů. Toto zatížení je zajisté tak vysoké, že jakékoliv zvýšení státního dluhu o jiné částky, než investivně produktivní, které by přivedly nový zdroj příjmů do státní pokladny, znesnadnilo by příští rozpočet a ohrozilo jeho rovnováhu. Přebytek rozpočtu na r. 1926 je preliminován částkou 15 milionů Kč. Je to jistě přebytek tak malý, že sebemenším zvýšením státních výdajů bude úplně vyčerpán. Nemůže tedy býti poukazováno, že náš rozpočet je aktivní a tato aktivita uváděná ve spojitost s možností zaplacení a převzetí vyšších částek reparačních. Aktivnost státního rozpočtu nebude však trvalou, nebude-li současně hospodářský život uveden v rovnováhu. Mnoho ještě nám schází k dosažení tohoto přání. Celé význačné obory výroby jsou postiženy vleklou a trvalou krisí. Stavební ruch udržován byl ve skromném stavu jen za těžkých finančních obětí státu anebo přímo státním podnikáním stavebním. Skončením platnosti zákona o stavebním ruchu téměř zastavena byla další výstavba nových potřebných bytů. Statistika o stavebních povoleních ve Velké Praze od 1. ledna 1925 to jasně dokazuje. Dělnictvu stavebnímu hrozí nová těžká nezaměstnanost a co horšího, rodinám bez bytu mizí jakákoliv naděje, že získají obydlí. Otázka bytová je v této době jedním z nejpalčivějších problémů našeho státu. Včera skončili jsme rozpravu v tomto domě o úpadku populace. Nemožnost dosažení bytu je myslím jednou z největších příčin úbytku porodů. Nová manželství nemohou býti uzavírána pro nedostatek bytů. Rodiny nemohou se rozmnožovati, poněvadž nemají naděje, že by získaly větší byt, než dosud používají. Vláda nevyhne se nutnosti dále přispívati zaručením úvěrů k výstavbě nových bytů. Nebude snad již potřebí záruky tak vysoké, jaká byla poskytována v letech minulých, ale záruka nejméně 40 % je absolutně nezbytná, bez této záruky státní stavební ruch se neobejde. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Situace na světovém trhu cukerním a vývoj cukerní výroby ve státech, kam jsme dosud cukr vyváželi, nevěští nic dobrého pro tento nadmíru důležitý obor naší výroby. Aktivita cukrovarů je udržována nepřiměřeně vysokou a neoprávněnou cenou cukru uvolňovaného pro domácí konsum. Uvážíme-li, že vývoz cukru byl v letech od převratu uplynuvších jedním z nejvýznačnějších položek naší obchodní bilance, uvážíme-li, že na dalším udržení dobré konjunktury spočívá existence tisíců dělníků cukrovarnických, a uvážíme-li konečně, že naše zemědělství srostlo tak s pěstováním cukrovky, že celé kraje zemědělské jsou z velké části na cukerní výrobu odkázány, jeví se nám budoucnost ve velmi neutěšené perspektivě. Pasivita cukerní výroby mohla by v budoucnosti míti velmi neblahý vliv na rozpočet státní a jeho rovnováhu ohroziti.
Nejtěžší však krisí výrobní je postižena naše výroba uhelná. Většina menších dolů s uhlím méněcenným je zavřena a nepracuje. I několik větších jam bylo uzavřeno, ba dokonce celé revíry hrozí zastavením práce. V ostatních dolech pracuje se v týdnu nejvýše 3 až 4 směny, 100 tisíc hornických rodin jest ohroženo bídou a hladem. Zbývající dosud zaměstnaní horníci vracejí se s výdělkem 80 až 100 Kč týdně ke svým rodinám. To pochopitelně z daleka nemůže postačiti na krytí nejnutnějších jejich potřeb. Zde je vláda povinna zasáhnouti co nejdůrazněji a učiniti vše, aby uhelná krise, která zachvátila uhelnou výrobu, byla alespoň zmírněna.
Na prvém místě nutno obmeziti dovoz zahraničního uhlí na nejnutnější potřebu. Bohužel v našich obchodních smlouvách nebylo dostatečně postaráno a pamatováno na ochranu domácího uhelného průmyslu, ba výhodami, které jsme jiným státům učinili, pokud uhelné dopravy se týče, ulehčili jsme konkurenci cizozemského uhlí nejenom u nás, ale i ve státech, kamž jsme naše uhlí vyváželi. Je nutno proto, aby exportu našeho uhlí do ciziny poskytnuta byla co možná největší státní podpora. Uhelná dávka na uhlí exportní může býti ihned odstraněna, aniž se to dotkne význačněji státních příjmů. Vývoz uhlí do ciziny téměř ustal. Neresultuje tudíž dávka za vyvážené uhlí vyšším obnosem v úhrnném obnosu, kterým výnos uhelné dávky pro r. 1926 je odhadován. I když zvýšíme náš vývoz tímto opatřením, neublížíme tím státním financím, naopak prospějeme uhelnému průmyslu a prospějeme těžce trpícímu horníkovi. Nemůžeme-li z důvodů mezinárodních přikročiti k úpravě tarifních výhod pro naše exportní uhlí, pak je nutno, abychom náš export podporovali jinou cestou. A byť by to třeba bylo formou předválečných exportních premií, sloužila-li by tato cesta k ozdravění našeho uhelného průmyslu, musí býti provedena.
Konečně je nutno, aby byly využity všechny moderní vynálezy k chemickému zpracování uhlí, jimiž v mnohém oboru spotřeby domácí stali bychom se soběstačnými. Daňovými úlevami, jakož i řadou jiných výhod dalo by se ulehčiti vzniku těchto podniků a jejich rozvoji na území našeho státu.
Na uhelné krisi mají nemalou vinu také podnikatelé. V době dobré konjunktury stali se pohodlnými, nesnažili se strojní zařízení závodů do té míry upraviti, aby mohli konkurovati s výrobou zahraniční, neinvestovali prostě do podniku. Dnes ovšem tuto překážku, toto zanedbání velmi těžko bude lze odstraniti, je-li vůbec za dnešních okolností odstranitelná.
Já nikterak nechci zastírati, že nynější krise na uhelném trhu je trvalá a že je chorobou celé Evropy. Nutno přizpůsobiti se těmto okolnostem. Musíme převésti přebytečné pracovní síly z průmyslu uhelného k jiným zdrojům výživy. Prováděním pozemkové reformy obzvláště v krajích severočeské uhelné pánve můžeme mnoho dobrého způsobiti, bude-li ovšem při přídělu půdy přihlíženo k uchazečům z řad horníků, kteří jsou ochotni přejíti k zaměstnání zemědělskému. Tato ochota je patrna u velké části našich horníků. Několik dobrých zemědělských družstev již působí, zbývá jen, aby se jim dostalo potřebné půdy k družstevnímu obhospodařování. Zásadou našeho státního úřadu pozemkového musí v tomto směru býti: žádné zbytkové statky do rukou jednotlivců v obvodech postižených krisí uhelného průmyslu (Výborně!), všechny pak do rukou družstev, která budou utvořena nezaměstnanými horníky. Vedle toho pokud možno přidělení půdy oněm horníkům, kteří mají možnost a jsou ochotni zemědělstvím se obživovati.
Krise uhelného průmyslu dotýká se nás také politicky. Neumožníme-li setrvání českých horníků na severu, oslabíme tamější své posice do té míry, že z mnohých většin stanou se opět v některých severočeských obcích české menšiny. I s tohoto stanoviska nutno je uhelnou krisi řešiti včas a s patřičnou rozvahou.
Jako jeden z neblahých důsledků deflační politiky zůstala dosud nevyřešena otázka státních zaměstnanců. Některými zákony sníženy byly jejich příjmy do té míry, že zdaleka neodpovídají jejich životním potřebám. Státní zaměstnanci ve své většině pochopili nutnost opatření, která musila býti v důsledcích deflace učiněna. Nutno zde veřejně konstatovati, že státní zaměstnanci jsou živel vědomý si svých povinností, který má dalekosáhlé zásluhy na konsolidaci našich vnitřních poměrů. Státní zaměstnanci trpěli, aby stát mohl žíti. Nepochopili by však, kdyby v době, kdy jest možno alespoň částečně vyjíti jim vstříc a poskytnouti jim určitou pomoc, tak se nestalo. (Výborně!)
Již při sjednávání restrikčního zákona byli jsme bez rozdílu stran vedeni snahou použíti získaných úspor na úpravu platů zbylých státních zaměstnanců. Řekli jsme si, že je možno po provedení restrikčního zákona přistoupiti k reformě požitkového systému. Vzpomínám si na projev gen. referenta o rozpočtu kol. dr. Srdínka, který loňského roku pravil, že je lepší a prospěšnější míti méně státních zaměstnanců dobře placených, než mnoho špatně honorovaných.
Restrikční zákon skutečně znamená trvalou úsporu v příštích letech, rokem 1927 počínaje, v částce 225,422.000 Kč. Čteme tak ve vysvětlivkách k předloze finančního zákona na rok 1926, zpracovaných ministerstvem financí. My jsme však vedle toho k úhradě vydání na úpravu státně-zaměstnanecké otázky povolili značné nové příjmy. Obsaženy jsou v těchto položkách rozpočtových: Kolky vyšší proti roku 1925 o 63 mil. Kč, právní poplatky vyšší proti r. 1925 o 64 mil. Kč, dávka z jízdného, nově ustanovená dávka, 49 mil. Kč, dávka z telefonních poplatků 26 mil. Kč, dávka za úřední výkony ve věcech právních preliminována byla částkou 79 mil. Kč.
Vedle toho na úpravu platů státních zaměstnanců určen byl smluvní příplatek rafinerií z cukru zdaněného pro tuzemskou potřebu, jenž je preliminován částkou 220 mil. Kč.
Tyto vyšší příjmy činí úhrnem více než 720 mil. Kč. I když úspora vyplývající z restrikčního zákona, nebude resultovati efektivně, plně ve státních výdajích roku 1926, a i když počítáme s tím, že příplatek z cukru není nadlouho udržitelný, vzhledem k nutnosti zlevnění cukru doma konsumovaného, z bývá přece jen na úhradu nového požitkového systému částka, která umožní nutná opatření ve prospěch státních zaměstnanců. Ani okolnost, že z těchto mnou vyjmenovaných nových příjmů část byla věnována na úpravu požitků staropensistů, nemůže padati na váhu, poněvadž odúmrtím staropensistů vydání na úpravu této otázky bude postupně a jistě snižováno.
Zaráží mne, že v rozpočtu na rok 1926 ministerstvo financí zkonsumovalo tyto vyšší příjmy.
Očekával jsem, že se objeví v přebytku rozpočtovém. Domnívám se však, že jsou učiněna opatření, aby jakmile nový požitkový systém vejde v platnost, úhrada byla uvolněna.
Deflační vývoj naší valuty způsobil našemu národnímu hospodářství značné ztráty, které bez veřejné pomoci není možno uhraditi. Velmi těžce byla postižena svépomocná družstva, neboť ona nemohla bez ohrození své existence provésti soudní vyrovnání, jímž byla by uvedena v naprosté nebezpečí. Znamenalo by to, že by celá 40letá pilná a záslužná práce hospodářské demokracie byla zahubena.
Zákonem ze dne 7. října 1924 o Zvláštním fondu řešili jsme tuto záležitost. Lituji, že dodnes, ačkoliv od vyhlášení zákona uplynul celý rok, nebyl zákon ještě proveden. Pouze některým bankám byly poskytnuty výhody ve formě záloh nebo nízko zúročených vkladů, státem zaručených. Výhody tyto dostupují značných částek. Na podporu svépomocného hospodářského podnikání nestalo se však do této doby ničeho. Po vyhlášení zákona do dvou měsíců měl býti zpracován jednací rád kuratoria Zvláštního fondu, který nahrazovati měl a má prováděcí nařízení vládní. Návrh tohoto jednacího řádu zpracován byl teprve ke konci června 1925 a dosud není hotov.
Důsledky tohoto průtahu jsou velmi trapné, neboť pasivita postižených družstevních podniků vzrůstá o debetní úroky často až 13%. V poslední době byly učiněny po usy, aby byl oddálen počátek fondové úrokové služby na 1. leden 1926. Připouštím, že fondu bylo by tím ulehčeno. V povinnosti úrokové naproti tomu však zatížena by byla sanační podstata, která vzhledem k přihlášeným ztrátám, hlavně podniků bankovních, je značně již přetížena.
Družstevní podnikání plně zaslouží si veřejné podpory, po které volá, neboť ono zainteresuje široké vrstvy, pracující na hospodářském vývoji státu a učiní z nich pevný fundament naší státní budovy. Hospodářská součinnost drobného občanstva může se zdárně vyvíjeti a přivoditi hospodářské zdemokratisování jen na zásadách svépomocného družstevnictví. (Výborně!)
Poslední zprávy o jednání zahraničním přináší zvěst o událostech dalekosáhlého významu politického. Abych tak řekl, děj se cosi velikého, nastávají významné změny v zahraniční orientaci velikých evropských států. Evropa se politicky přeskupuje. Lituji, že situace naše není takového druhu, abychom byli zbaveni všech obav. Náš poměr ke státům jiným není dosud zcela upraven. Zvláště diplomatické styky s Ruskem nejsou dosud navázány, přes to, že strana naše a i mnozí jiní již od zřízení státu našeho naléhají na uznání Ruska dle práva. Nestalo se tak dosud vzhledem k odporu jedné význačné složky vládní koalice. Domnívám se, že je to velmi těžká chyba a že tato chyba může se nám při dalším ignorování tak velikého a mocného činitele politického, jakým je Rusko, těžce vymstíti. A proto při této debatě o rozpočtu
na rok 1926 znovu reklamuji starý požadavek československé strany socialistické, jménem jejímž žádám, aby Rusko de jure naším státem v nejbližší době bylo uznáno. (Výborně!) Rozpočet na r. 1926 je nesporným úspěchem této vládní koalice, je úspěchem republiky. Může směle býti doporučen nejen ke schválení v této sněmovně, ale i občanstvo jistě sympaticky jej uvítá a proto československá strana socialistická prohlašuje, že tento rozpočet schválí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Kafka.
Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové, první zvolené lidové zastupitelství československého státu jest již několik měsíců ve stavu agonie. Podaří se ovšem tu a tam injekcí heroických prostředků na krátkou dobu vzbuditi dojem jeho zdánlivého života, nelze však pochybovati, že tento stav jest beznadějný. A přes to jste měli odvahu troufati si, aby takovýto organismus učinil rozhodnutí největšího rozsahu, která jsou určena, aby působila v daleké budoucnosti, přes to troufáte si chtíti, aby státní rozpočet - nechci říci projednal - nýbrž vyřídil parlamentně nebo aspoň vzbudil zdání, že jej parlamentně vyřídil. Vnucuje se přímo srovnání s osudem ubohého umírajícího člověka, jehož posledních minut cyničtí lékaři a advokáti zneužijí k tomu, aby jim podepsal závěť, jíž by při jasném vědomí nikdy byl nepodepsal. Bohužel, v našem případě nemáme civilního soudu, aby prohlásil tuto závěť za neplatnou a nemáme ani trestního soudu, aby tento manévr správně odsoudil.
Pánové! Stojíme však nejen u lože umírajícího, stíny smrti snášejí se již také na organismus, který v tomto státě odedávna měl větší význam než parlament: Soumrak bůžků koalice započal. Nepochybuji o tom, že také zde na krátkou dobu nějakými umělými prostředky oživíte beztoho zakalené vědomí drahého nemocného, avšak přece přiblížila se doba, kdy nutno pomýšleti na nekrolog. Píší-li se nekrology, musí si člověk býti vědom toho, že v tomto světě, v němž sotva existuje něco dokonalého, není ani čerta úplně černého, ani anděla úplně bílého. Ve své touze po nestrannosti usiloval jsem tedy nalézti na koalici aspoň nějaký dobrý vlásek. Pochopíte, pánové, nejen pánové s této strany, nýbrž i pánové s druhé strany, že to byla velmi nevděčná a velmi namáhavá práce. (Posl. Bechyně: Dokonce heroická!) Skutečně, heroická, jak správně říká kolega Bechyně. Skutečně se mi také podařilo najíti jen jedinou dobrou vlastnost na vaší soustavě, a to dobrou vlastnost s výhradou, je-li vůbec a zvláště v politice dobrou vlastností, totiž vaši důslednost, důslednost, jíž ovšem neužíváte vždy, která se však jistě a nezbytně ukazuje vždy ve vašich hlavních hříších, které jsou pro vás charakteristické.
Dámy a pánové! Soustava, kterou koalice před lety zahájila násilím a neupřímností, tato soustava koalice protloukala se po celá tato léta násilím a neupřímností a násilím a neupřímností ukončujete toto první a jak doufám, poslední období slavné své činnosti. Můžeme se diviti a podivujeme se po této stránce vašim pokrokům, představíme-li si poněkud vývoj parlamentarismu, vyjmeme-li jednu část z vaší parlamentní činnosti, pozorujeme-li, jak jste během let projednávali státní rozpočty. Nejprve jste poskytovali dosti času k projednání rozpočtu, nejprve, byť i nikoliv úplně upřímně, přece aspoň zevně, poskytovali jste oposici možnost, aby s vámi vyjednávala o návrzích, na nichž jí záleželo, tu a tam v nejprvnějších letech přijali jste výjimečně některý návrh, ovšem jen resoluční návrhy, o nichž jste byli přesvědčeni, že se jimi vláda, jíž byly adresovány, beztoho říditi nebude. O rok později byli jste již tak daleko, že jste všechny pozměňovací návrhy zásadně zamítli. Příštího roku dosáhli jste již takového pokroku, že pan generální zpravodaj již předem rozptýlil všechny naděje na věcné projednávání pozměňovacích návrhů a podnětů s naší strany, použiv prvních slov, aby prohlásil: Zanechte vší naděje; vše, cokoliv přednášíte, jsou pouhá slova bez jakéhokoliv významu! A nakonec letošního roku odhodili jste veškerý stud, porady o státním rozpočtu, ono parlamentní jednání, které ve všech parlamentech na světě jest vrcholem parlamentní činnosti, snížili jste na komedii. Co jste to vlastně učinili? Ještě v době, kdy jste byli sami mezi sebou, vytvořili jste jednací řád, který dlužno nazvati uměleckým dílem, který se stal, jak lze velmi dobře pochopiti, uměleckým dílem v utlačování všeho toho, co by mohlo býti nepohodlné dočasné většině; vždyť jste přece měli mezi sebou nejlepší odborníky v obstrukci, když jste pracovali o tomto jednacím řádu. A tak jste téměř pro každou situaci učinili opatření; avšak v politickém životě se vyskytnou groteskní situace, jichž nemohli předvídati ani mistři v obstrukci. A tak se stalo, že jste chtěli letošního roku velmi rychle projednati státní rozpočet, poněvadž chcete volby. Že chcete volby, jest naprosto odůvodněné, neodůvodněné jest však, že chcete rozpočet projednati rychle ještě před volbami. Máte poněkud strach před složením příštího parlamentu a především působil zde ohled na cizinu a potřeba zahraniční půjčky. Přání, míti rozpočet brzy v kapse, octlo se nyní v konfliktu s předpisy vašeho jednacího řádu. Tento jednací řád má pro projednávání rozpočtu i při zkráceném řízení minimální lhůty. Tyto minimální lhůty nejsou však dodržovány a vy vyrovnáváte se s tímto porušením vlastního jednacího řádu, prohlašujíce: "Tyto lhůty platí přece jen pro zkrácené řízení, pro pravidelné řízení však neplatí." To tedy znamená, když bylo v jednacím řádě ustanoveno zkrácené řízení, že i v revolučním parlamentě uznali jste nutnost ochranných opatření pro menšinu; tato ochranná opatření však obcházíte, neprojednávajíce rozpočet řízením zkráceným a domníváte se, že se pak nemusíte starati ani o minimální lhůty. Pánové, usnesli jste skvostné zákony, skvostné nejen se stanoviska jejich účinků na obyvatelstvo, nýbrž i skvostné se stanoviska svých method a soustav. Avšak ani nejlepší zákony ve vašem smyslu nic nepomáhají, a tu se druží k zákonodárství důstojně právní věda. Jednou jsem již prohlásil, že je a bylo mnoho států, v nichž jest kabinetní justice. Vy však jste vytvořili něco docela zvláštního, totiž kabinetní právní vědu. A bohužel vyskytnou se u vás vždy lidé, právníci, kteří mají odvahu nemožné vaše výklady legitimovati zdánlivým právnickým důvodem. (Posl. dr. Hanreich [německy]: To jsou doktoři levice!) Ano. V této republice jsou skvěle vyvinuty dvě vědy. Koaliční právní věda a koaliční technika. V obou spočívá strašlivě vážná neúcta k demokracii a parlamentarismu. Dnes se obrací účinky tohoto systému proti nám, avšak nesmíte zapomínati, že se vaše methody staly ponenáhlu tradicí československého parlamentu a že účinky této tradice ucítí také jednou velmi nemile na svém vlastním těle jednotlivé vaše strany.