Začátek schůze v 11 hod. 20 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.
Zapisovatelé: Bradáč, dr. Gažík.
196 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr. Winter; za ministerstvo věcí zahraničních odb. rada dr. Friedmann.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 365. schůzi poslanecké sněmovny.
Na dnešní schůzi udělil jsem dovolenou: posl. Tomikovi, Pechmanové, Kasíkovi a Kleinovi pro neodkladné záležitosti.
Chorobou na dva dny omluvil se posl. dr. Hruban.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. dr. Noska a posl. Roudnického za posl. Fr. Světlíka a posl. Rozsypalovou; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. dr. Spinu za posl. Böllmanna; klub poslanců "Deutsche soc.-dem. Arbeiterpartei" dne 26. září 1925 posl. Dietla za posl. Beutela a posl. Tauba za posl. Hackenberga, dne 29. září 1925 posl. R. Fischera a posl. Hackenberga za posl. Jokla a Schweichharta.
Předseda: Předseda senátu sdělil sem tyto věci.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Předseda senátu sdělil přípisy ze dne 17. a 18. září 1925, že senát:
ve 275. a 277. schůzi dne 13. července a 17. září 1925
přijal osnovu zákona, kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze (tisk 2172 sen.);
schválil obchodní a plavební úmluvu mezi republikou Československou a Švédskem, sjednanou a podepsanou ve Stockholmu dne 18. dubna 1925 (tisk 2182 sen.);
ve 274. a 277. schůzi dne 9. července a 17. září 1925 přijal osnovu zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců (tisk 2177 sen.);
ve 274., 277. a 278. schůzi dne 9. července, 17. a 18. září 1925 schválil dohodu o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednanou v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, č. 314 Sb. z. a n. (tisk 2173 sen.);
ve 277. a 278. schůzi dne 17. a 18. září 1925 přijal osnovu zákona, jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami (tisk 2180 sen.);
schválil:
1. Úmluvu mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách, podepsanou v Praze dne 18. června 1924 a závěrečný zápis k této úmluvě; 2. Úmluvu mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění, podepsanou v Praze dne 12. července 1924 a dodatek k této úmluvě (tisk 2188 sen.).
Dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách ze dne 18. června 1924, podepsaný v Praze dne 14. května 1925 (tisk 2189 sen.).
Předseda: Došly tyto dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotazy:
posl. Roudnického a druhů ministru školství a nár. osvěty:
o protizákonném sloučení tříd obecné školy chlapecké a dívčí v Sadské v oddělení pro vyučování náboženství,
o škodách způsobených těžkopádnou administrativou školských úřadů našemu školství,
o nesprávném sloučení 4 tříd obecné školy v Libici nad Cidlinou v jedno oddělení pro vyučování náboženství řím.-katolickému,
o protizákonném omezení vyučování náboženství řím.-katolickému na české menšinové škole v Hostinném;
posl. inž. Nečase ministru vnitra:
ve věci nespravedlivého zatěžování četnických gážistů vydáními na kasárenský úklid, potřeby atd.,
o zkracování četnických výkonných gážistů jednostranným výkladem předpisů a norem ministerstva vnitra, prostými rozkazy správních velitelů,
ve věci zkrácení strážmistra četnického v. v. Josefa Kloidy na vyrovnávacím přídavku podle §u 11 zákona 286/24;
posl. Slavíčka a Netolického ministru financí o nestejné praxi finančních úřadů.
Předseda: Došla dále odpověď vlády na dotaz posl. dr. Gagatko o krvavých událostech v obci Kerecke v Podkarpatské Rusi.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy a usnesení.
Zástupce sněm. tajemníka. dr. Mikyška (čte):
5329. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926 (tisk 5319).
5340. Usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1062 a 2177) o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců.
5341. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2170 a 2180), jímž poskytují se daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
5178. Návrh posl. Koudelky a soudr. na vydání zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového.
5318. Návrh posl. Hellera, Křepka a druhů, aby byl vydán honební zákon pro Čechy, Moravu a Slezsko s Hlučínskem, Vitorazskem a Valčickem.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji tyto věci.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Přípis okresního soudu na Smíchově ze dne 8. září 1925, č. j. T VI 1215/25, kterým se zastavuje trestní řízení proti posl. Warmbrunnovi pro přestupek podle §u 502 tr. z. ca Jan Halánek (pres. sd. 361. schůze - č. 678 im.),
žádost okres. soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. září 1925, č. T VII 527/25/I, za souhlas s trest. stíháním posl. F. Beutela pro přečin proti bezpečnosti cti ca Habesohn (č. 706 im.).
Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, a to k jejímu prvnímu odstavci, jímž je:
1. Rozprava o vládním prohlášení ve věcech školských.
Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr. Lukavský.
Posl. dr. Lukavský: Slavná sněmovno! V poslední době vidíme, že jsou opět aranžovány protesty Němců na táborech lidu, v žurnalistice, na zahraničních výstavkách proti "rdoušení" německých škol u nás. Protestuje se ovšem také proti pozemkové reformě, proti restrikci německých státních zaměstnanců a dokonce také proti propouštění německých dělníků z českých závodů.
Každému, kdo vážně, nepředpojatě sleduje u nás politické poměry, je jasno, že všecky tyto protesty jsou diktovány ne pravdou, nýbrž politikou našich Němců proti existenci našeho státu a jeho klidnému vývoji. Je to systematické hanobení našeho státu, jako by neměl dostatek smyslu především pro věci kulturní, jako by rdousil školství národních menšin našeho státu, jako by neplnil mírových smluv.
Toto hanobení není nové, nýbrž opakuje se od převratu a zvláště před a po začátku školního roku a je prováděno všemi německými stranami. Články v řetěze tohoto postupu proti našemu státu jsou též podané interpelace německých sociálních demokratů a interpelace ostatních německých stran. V těchto interpelacích nešetří se nejostřejšími slovy. Praví se na př. v interpelaci německých sociálních demokratů, že předsedové zemských školních rad postupují proti německému školství nepřátelsky. Je prý to věc strašlivá, příčící se všem pojmům demokracie. V interpelaci se uvádí, že prý bylo zrušeno asi 20 jednotřídních německých obecných škol a asi 1200 až 1400 německých tříd na obecných školách. Byly prý zrušeny obecné školy, které existovaly 100 a více let bez ohledu na komunikace, vícetřídní školy byly přeměněny na méně třídní. To prý zhoršuje možnost osvojiti si onen stupeň vědomostí, který žactvo uzpůsobuje k boji o existenci a který ho činí odolnějším proti zpátečnickým a nacionalistickým vlivům.
Toto vše prý popuzuje tím více, když se vidí, jak se v "čistě" německých místech zřizují české menšinové školy pro 2 až 3 české děti a jak se naplňují tím, že se do těchto škol přivádějí německé děti získávané pohrůžkami a sliby.
Interpelace druhých německých stran zase uvádí, že prý pro školní rok 1925 až 1926 bylo zrušeno 900 německých školních tříd a že prý restrikce německého školství byla provedena nad 10%, u českého školství pod 10%. Při provádění restrikce prý naše úřady nepočítajíce s přesným podkladem porušily školní zákony a pokoušely se je obejíti úskoky. Mimo to prý jednaly s krutou přísností, i když počet dětí ve třídě klesl jen o několik málo dětí pod nejvyšší výměru stanovenou zákonem, a nikterak prý nepřihlížely k pomíjejícímu rázu úbytku dětí. Provedení zákona restrikčního prý ukazuje, že restrikce byla provedena ostřeji jen tam, kde bylo možno jí postihnouti německý národ.
Tedy žaloby, kdyby odpovídaly pravdě, jistě povážlivé. Na tyto žaloby odpovídáme:
Především žádný Němec, je-li veden jen snahou po pravdě, nemůže neuznati, že v našem obecném a měšťanském školství od převratu, ať se to týká kterékoli národnosti, je veliký pokrok. Uvedu jen některá úřední data.
Roku 1918 připadalo na jednu třídu obecné školy 49·5 žáků a letos 39·7 žáků. A jaký je rozdíl mezi českými a německými školami? Na českých školách připadá letos na jednu třídu 39·09 žáků a na německou 39·21 žáků. Němci dosáhli v Čechách od převratu 23 nových měšťanských škol. Dosáhli jich v místech, kde jich za Rakouska dosáhnouti nemohli. Na jednu třídu české měšťanské školy v Čechách připadá 47·3 žáků a německé školy 46·2 žáků, na Moravě na českých školách 43·8 žáků, na německých 37·6 žáků. Kdo tedy může tvrditi, že se chováme k německému školství macešsky?
Tážeme se dále, kolik německých škol na Slovensku měli Němci dříve? Žádnou! A dnes tam mají 113 obecných škol s 227 třídami. Kromě toho jsou při jedné škole slovenské a tří maďarských německé pobočky. Státních škol německých je 24, občanské školy 2 s 8 třídami a mimo to při dvou slovenských a jedné maďarské pobočky, celkem 20 tříd. Rozumí se samo sebou, že nemohl trvati privilegovaný stav německého školství, jaký byl před převratem. My ještě v osmdesátých letech minulého století měli jsme škol o něco více než polovic, ač Němci tvoří jednu třetinu obyvatelstva. Stav tento se sice postupem doby lepšil, ale kdybychom měli uvésti své české školství na niveau, odpovídající národnostnímu poměru českých a německých dětí hned po převratu, museli bychom i tehdy proměniti na př. jen v Čechách více než 1000 německých tříd na české. Takové bylo bezpráví páchané na našem školství. A ještě dnes mají u nás Němci poměrně více obecných a měšťanských škol, nežli jim podle národnostního poměru patří. Kolikráte již jsme to Němcům připomenuli, ale není to nic platné, neboť se úřední cifry nerespektují a uvádějí se vlastní cifry. Víme, že se pánové nemohou spřáteliti se stavem, jaký vytvořila světová válka.
Pokud se týká zrušování škol, nemůžeme přece za úbytek dětí. Nemůžeme na př. za to, že vezmeme-li v úvahu stav žactva roku 1914 a stav 1. září 1925, jeví se úbytek přes 387.000 dětí. A jeví-li se úbytek na německých školách poměrně větší než na školách českých, nutno uvážiti, že tehdy mnoho a mnoho tisíc českých dětí bylo na německých školách. Vždyť i v statistikách, které sepsali Němci, museli uvésti, že bylo roku 1918 a německých školách 15.207 českých dětí. Dětí těch bylo jistě mnohem více. Tyto děti dostaly se do škol, kam jedině patřily, do škol českých.
Bohužel nejsou vysvobozeny ještě všechny české děti, a připočteme-li tyto děti k počtu ostatních českých dětí, seznáváme, že úbytek dětí na české a německé straně je celkem stejný. Trpí tedy úbytkem stejně školy české i německé a restrikce osobní a věcná provádí se stejně. Na základě zákona čís. 286 Sb. z. a n. byly zrušeny předsedou zemské školní rady v Čechách pouze čtyři jednotřídní školy, a to dvě německé a dvě české. Jsou to německé školy Bezdědice, škol. okres Dubá, a Věvrov, škol. okres Horšovský Týn. Do jednotřídky v Bezdědicích bylo zapsáno 15 započitatelných dětí, z nichž tři mají otce Čecha a tři matku Češku. Není pro nás žádnou tajností, že škola tato měla poslání jen germanisační. Německé děti byly přikázány do nedaleké německé školy ve Žďáru, spojení je dobré po okresní silnici.
Do jednotřídní německé školy ve Věvrově v okresu Horšovskotýnském bylo zapsáno 16 započitatelných dětí. Ve škol. roce 1925/26 vstoupilo do této školy pouze jedno dítě. Děti byly přikázány do německé školy v Borovici, vzdálené od Věvrova 1·6 km. Je zajímavo, že, když roku 1894 žádala obec Věvrov za zřízení samostatné školy, bylo v protokole o komisionelním šetření konstatováno, že cesta z Věvrova do Borovic je vozová, v celku dobře schůdná. Tehdejší školní inspektor prohlásil, že školy nebo expositury ve Věvrově není potřebí, protože děti věvrovské mohou bez obtíží docházeti do sousední obce Borovice. Rovněž okresní lékař se tak vyjádřil. Též i dnešní zástupcové obce Věvrova musili po zrušení školy přiznati, že vzdálenost obou obcí je nepatrná a že mezi oběma obcemi je cesta schůdná. Jednotřídka v Borovici má pouze 19 dětí, tedy více než měla škola ve Věvrově.
Dále byla zrušena česká jednotřídka v Jablečnu, škol. okres rokycanský, protože vykazovala pouze 9 započitatelných dětí. Děti byly přikázány do obecné školy ve Zbiroze, vzdálené asi 3 km.
Posléze zrušena česká jednotřídka v obci Veské ve škol. okresu pardubickém. Na počátku škol. roku letošního vykazovala pouze 11 započitatelných dětí, budova byla temná, chatrná. Obec Veská má podle posledního sčítání lidu celkem 91 obyvatel, a nelze tu očekávati podstatného vzrůstu školních dětí. Děti přikázány do české školy obecné v Lánech u Dašic, vzdálené 2·2 km, spojovací cesta je schůdná.
Taková byla tedy restrikce jednotřídek v Čechách, to je to restrikční "rdoušení" německých jednotřídek, to je ten nestejný loket v německém a českém školství!
A nyní se ještě podívejme, jaké jednotřídky - a těch mají Němci proti nám nepoměrně více - byly Němcům zachovány. Německá jednotřídka v Janovicích u Broumova s 8 dětmi, v Kohlingu u Falknova má 12 dětí, v Háji u Frýdlantu 13, v Novině u Jablonce 11, v Myslinkách u Jáchymova 14 dětí, v Halbmeilu u Jáchymova 8 dětí. Tedy takovéto jednotřídky byly Němcům zachovány, ježto se bral zřetel na poměry komunikační. Proč Němci nepřiberou i toto do obrazu, který stále kreslí o naší nekulturnosti?
Pokud jde o zrušení tříd postupných následkem úbytku dětí, nutno vzíti v úvahu, že Němci mají poměrně mnohem více jednotřídek než my. Německých jednotřídek, které mají méně než 40 dětí a které by tedy podle zákona mohly býti zrušeny, mají v Čechách Němci 555 a my pouze 491. To je jistě křiklavý nepoměr.
Letošního školního roku bylo nařízeno v Čechách uzavření zatímních poboček, a to českých 273 a německých 146, ale ke zrušení těchto tříd by musilo dojíti i bez restrikce, ježto nejsou počtem žactva odůvodněny a byly zřízeny za určitých podmínek pouze na dobu jednoho školního roku. Zvýší-li se počet žactva, nebude překážek, aby opět byly otevřeny.
Dvojtřídka se může redukovati na jednotřídku, klesne-li počet dětí pod 60. Avšak postupovalo se tu mnohem blahovolněji, a to tak, že když klesl počet dětí až pod 45, spojily se zatím třídy ke společnému vyučování v jednu. Děti jsou vyučovány podle dosavadních osnov, organisace tříd se nemění, také učitelské místo zůstává zachováno. Teprve, když úhrnný počet dětí ve dvojtřídce klesl pod 40, byla dvojtřídka redukována na jednotřídku.
Provisorní pobočky jsou zřizovány pouze na jeden rok, když má třída aspoň 81 žáků. Ale bylo smluveno i v tomto případě se zemským správním výborem jako vydržovatelem škol, že může býti taková pobočka otevřena, i když má jen 75 dětí, jestliže již existovala roku minulého. Nemá-li tohoto počtu, musí za ni býti žádáno a rozhoduje pak o tom vedle zemské školní rady též zemský správní výbor. Je tedy viděti, že praxe školská je mnohem mírnější, než stanoví zákonné předpisy. Není tedy naší vinou, že frekvence tříd na německých školách je slabá. Máme ovšem takové případy na českých školách, ale nevoláme jako posl. Kostka, že jdeme zpět do středověku. Na př. na německé obecné škole smíšené v Rybništi, škol. okres varnsdorfský, nebylo zapsáno letos do I. třídy žádné nové dítě, takže v celé třídě bylo pouze jedno děvče, repetent, které třídu podruhé opakuje. Na německé občanské škole v Jindřichovicích ve škol. okrese frýdlantském jest úhrnem letos zapsáno pouze 86 dětí (ve třídě 3. této školy je pouze 14 dětí), na německé občanské škole dívčí v Novém Městě pod Smrkem, školní okres frýdlantský, je úhrnem toliko 83 dětí.
Mnoho se mluvilo o německém školství v Jablonci n. N., v Liberci, v Chebu. V Liberci bylo 6 obvodů s 11 školami a 37 třídami, z nichž bylo v minulém školním roce 1924/1925 otevřeno 29, ostatní pro nedostatek žactva byly přechodně zavřeny. Nyní je tam stejný počet obvodů a týž počet škol s 24 třídami.
Němečtí sociální demokraté vytýkají ve své interpelaci, že nebudou již míti 4-5třídních, zkrátka vícetřídních škol. Měli by je však jistě, kdyby užili svého vlivu v místních školních radách a působili k tomu, aby se přizpůsobily školní obvody novým poměrům, takže by na příklad v Liberci se daly utvořiti tři školní obvody, a to buď s 3 školami smíšenými, z nichž každá by měla 5 definitivních hlavních tříd a 1 třídu pobočnou, nebo s 1 školou chlapeckou, 1 dívčí a 1 smíšenou s tolikéž třídami. Toho však místní školní rady nechtějí učiniti, ač by to bylo opatření pouze dočasné. Zrovna tak je tomu v Jablonci n. N., v Chebu a jinde. V Jablonci n. N., kde v posledních dnech byl uspořádán protestní projev proti t. zv. rdoušení německých škol, uvítali návrh zemské školní rady v Praze a vyslovili jejímu předsedovi dík za blahovůli. To ovšem nepřekáželo, aby hned na to se proti opatření zemské školní rady co nejostřeji neprotestovalo. Tady je nejlépe viděti, oč skutečně Němcům jde.
My ovšem také dobře víme, odkud jsou vysílány a živeny podněty k takovýmto veřejným protestům. Němci mají u nás nadbytečný počet učitelských ústavů. Mají jich 9: v Č. Budějovicích (koedukační), v Chebu, Chomutově, Liberci, Litoměřicích, Praze (koedukační), ve Stříbře, Trutnově, Ústí nad L. Dříve absolventi těchto učitelských ústavů nacházeli místa v alpských zemích, zvláště v Rakousku. Dnes tomu tak není. A ježto rušením tříd nebo jejich spojováním následkem úbytku žactva přicházejí němečtí učitelové o místa, chápeme, že ženou politické strany k protestům. Jde jim zvláště o zachování vedoucích učitelských míst. Je zajímavo, že v jednom memorandu, podaném našemu školskému úřadu, bylo žádáno, aby na škole, která vznikla stažením 2 škol, zůstali 2 ředitelé, 1 ředitel pro nižší třídy a druhý pro vyšší třídy.
Pokles žactva se jeví zvláště ve větších městech a v krajích průmyslových. Vidíte na př. v Liberci, o němž se tolik mluví, v Christianstadtu, ve druhé třídě školy dívčí, kde bylo letos zapsáno jenom 9 žákyň, nebo na dívčí škole ve Starém Liberci, kde ve druhé třídě bylo zapsáno jenom 6 žákyň. V Albrechticích u Jablonce bylo r. 1918 302 dětí, letos pouze 86, v Šumburku 346, letos jen 94. Jest však diviti se zvláště německým sociálním demokratům, že nevyužijí svého vlivu ve správách poněmčených obcí, aby se přizpůsobily školní obvody novým poměrům. Vždyť tady jde zvláště o děti dělníků, bydlících na periferii obcí. Kdyby tak učinili, nemusili by vytýkati, že mají pak pro své děti ménětřídní školy, které nevyhovují potřebám, že nemohou dáti dětem to, čeho potřebují pro další svůj život.
Nám také není tajno, jak si Němci pomáhají, aby nahradili úbytek školních dětí, zvláště ve školách na jazykové hranici. Shromažďují zde zdaleka sirotky a vydržují je tu jen za tím účelem, aby umírající školy udrželi. Neshromažďují jen sirotky od nás, nýbrž také z ciziny, z Rakouska, zvláště také z Německa. Každoročně volají z říše velký počet německých dětí - podle udání československých příslušníků, není to však nikde kontrolováno - bydlících v Německu a v Rakousku, pod záminkou, že jdou ty děti k nám na prázdninový pobyt. Přes to však zůstávají ty děti u nás i po prázdninách a navštěvují u nás německé školy.
Uvedu případ: Ve Štětí a v okolí, v kraji národnostně smíšeném a velmi důležitém, kde Němci chtějí udržeti stůj co stůj tak zv. svou državu, je 43 dětí, bydlících jednak ve Štětí, jednak v Radouni, Chcebusu, Stračí a Počeplicích, které se narodily v Lipsku nebo v Drážďanech. Jejich příslušnost je udávána buď do různých zněmčených obcí u nás anebo do obcí v Německu. Pobyt resp. zájezd takových dětí je povolován československým konsulátem v Berlíně. Povolení obstarává Jugendamt v Lipsku prostřednictvím politického presidia v Lipsku. Kam dítě přísluší svým domovským právem, oznamuje toto vyučujícímu učiteli. Nějakých osobních dokladů děti nemají. Děti ty se měly zdržeti v Československé republice do 28. srpna, ale zůstaly tu i přes tento čas a navštěvují zde německé školy pomáhajíce při zahájení školního roku k udržení tříd, které by musely býti pro nedostatek dětí zavřeny.
Při tom vzpomínám, kolik německých středoškoláků z Německa a Rakouska studuje na našich státních středních školách a kolik profesorů a tříd musí jen k vůli nim vydržovati naše správa vyučovací. Podívejme se na statistiku školskou v Praze, v Chebu a jinde. Vzpomínám, jak uboze je postaráno o základní vyučování dětí příslušníků našeho národa, Čechů-vystěhovalců v Německu a jak německá vláda zamítla žádost za soukromou českou školu v pohraniční konečné železniční stanici v Brodu n. Lesy, již jsme chtěli pouze pro děti československých železničních a finančních zaměstnanců. Školu tu bychom byli vydržovali sami pro děti příslušníků našeho státu a přece ji nepovolila ani bavorská vláda ani ústřední vláda berlínská. Tyto české děti musejí buď jezditi vlakem přes hranice do české školy u nás a většinou do Domažlic, nebo musejí choditi do německé školy bavorské. Tam dovolujeme, aby byly na našich veřejných školách německé děti přicházející k nám z Německa na prázdninový pobyt a zde nám nebyla povolena ani soukromá škola pouze pro děti čsl. státních zaměstnanců, kteří musejí konati státní službu bezprostředně za hranicemi našeho státu.
Tak bychom mohli uvésti mnoho jiných srovnání, aniž bychom museli při tom bráti doklady z jedinečné historie utrpení našeho školství před převratem, aby vyniklo, kde je nebo byla krutost, o níž interpelanti mluví.
Pan posl. dr. Spina prohlásil, že čísla neznamenají nic, mají-li jen dokazovati to, co se dokázati chce. To však mu pranic nevadí, aby svými čísly dokazoval to, co dokázati chce, to je tak zv. rdoušení německých škol. To, co vytýká nám, činí sám, jenže v povážlivější míře, ježto užívá svých cifer přizpůsobených petitio principii, ač Němci mohou snadno kontrolovati cifry úřední, zvláště když pro tyto otázky mají svůj zvláštní spolek. Posl. dr. Spina zdůrazňoval potřebu vícetřídních škol pro Němce proto, že mají vysoko vyvinutý průmysl. Docela jiné požadavky mají prý obyvatelé průmyslových krajů než obyvatelé rovin, kteří se živí zemědělstvím.
Nevím, jak by byl spokojen jako příslušník strany agrární, kdybychom u nás zavedli ještě klíč ve školství podle terénu půdy, podle povahy zaměstnání obyvatelstva. Jsou horské kraje, v nichž se lid živí jen zemědělstvím a nemohou tam býti vícetřídní školy prostě proto, že vzdálenost obcí, neschůdnost cest to nedovolí. Byli to právě naši Němci, kteří si v dobách, kdy měli politickou moc v rukou, vytvořili u nás ohromnou řadu jednotřídek a k tomu často i v obcích, jež nejsou daleko od sebe a jejichž spojení není špatné. My ovšem víme, proč. Byly to především důvody germanisační. Dnes nejsou poměry takové, že by pro kraje zemědělské jen proto, že jsou to kraje zemědělské, stačily školy ménětřídní. Výše našeho zemědělství, jeho veliký význam pro celé naše hospodářství žádá stejně vyvinutého školství jako průmysl. V době, kdy jezdí do továren dělníci z míst vzdálených mnoho a mnoho kilometrů, jak to nejlépe vidíme na přeplněných dělnických vlacích, nelze pak z tohoto důvodu mluviti o nějakém rozlišování ve struktuře škol podle onoho hlediska.
A pokud se týká zřetele k životnímu povolání, jež v určitém kraji převládá, to náleží do osnovy měšťanských škol. Jsme pro povinnou docházku do měšťanských škol a osnova měšťanských škol je tak pružná, že se dá vyhověti potřebám toho neb onoho kraje.
Posléze uvedl p. dr. Spina ve své řeči, že Němci ztratili v Plzni 72.5% tříd, v Českých Budějovicích 79% tříd. Ovšem neřekl, proč museli tolik ztratiti, on neřekl, že do německých plzeňských tříd chodilo před převratem 25% českých dětí - z 2100 úhrnem chodilo na 600 českých - neřekl, že do německých škol plzeňských chodilo mnoho dětí z blízkého zněmčeného okolí. Německé plzeňské školy žily z českých dětí a německých dětí z okolí. Po převratu české děti šly tam, kam jedině patřily, do českých škol a německé děti z okolí navštěvují dnes svoje školy doma, nebo blíže, jednak, aby tam udržely stávající třídy při životě, jednak, aby tam byly založeny nové školy.
Ostatně p. posl. dr. Spina neřekl, že naše česká školní správa povolila Němcům novou měšťanskou školu v blízkém Touškově, tu školu, kterou nemohli Němci za Rakouska nikdy dostati, poněvadž bývalý poslanec dr. Schreiner z důvodů politických měl zřetel jen k Plzni, aby němectví se tam udrželo.
Posl. dr. Spina neřekl také, že zanikla německá kolonie v Třemošné u Plzně, poněvadž přestaly pracovati tamní sklárny, kde němečtí kolonisté byli zaměstnáni. Tady je nejkrásněji viděti, že cifry neznamenají vskutku nic, když se za každou cenu musí dokázati to, co se dokázati chce. A pokud jde o německé školství v Plzni, z něhož dnes zbyly obecná škola chlapecká a dívčí, měšťanská škola chlapecká a dívčí a z něhož dnes měšťanské školy jsou minoritními školami státními, byl jim a je zaručen takový rozvoj, že bychom si přáli, aby byl stejným způsobem zaručen rozvoj našich českých škol menšinových nedaleko za Plzní, nikoliv snad v minulosti, nýbrž i dnes. A přátelé posl. dr. Spiny mají na tom mnoho viny, že o volný rozvoj školství pro děti českého národa, tak spravedlivě, jako to je u německého školství, postaráno není.
Posléze p. dr. Spina dává nám mravné naučení, abychom spěli k intensitě národního života a nikoliv k expansi. Náš boj za práva českých rodičů, náš boj za české školy ve zněmčených krajích, vedený po tolik desetiletí před světovou válkou, nás dostatečně poučil, co je to německá expanse. Tehdy jsme neslyšeli z těch úst, jež k nám dnes mluví, ani jednoho varovného hlasu. A je-li expanse zavržitelná u malého národa, soudíme, že je mnohem zavržitelnější u národa velikého. A ten, kdo stále operuje s ciframi z r. 1918, ten, kdo chce stále udržovati t. zv. državu, vytvořenou násilím a bezprávím, ten, kdož nechce pochopiti nezbytnost našich českých škol ve zněmčených krajích, jež zakládati jsme povinni nejen z důvodů národních, nýbrž z hlubokých důvodů mravních, z důvodů lidskosti, o kterýchžto momentech pánové z německého tábora dnes tolik mluví, ten k nám nemluví přesvědčující řečí. Ať nám řeknou pánové, kde jinde je lépe postaráno o rozvoj školství německé minority a ať nám jen řeknou, jaké plány měli zrovna v oboru českého školství, kdyby dosáhli cílů, za jakými světová válka Němci byla vyvolána. (Souhlas.)
Pan posl. dr. Spina nám dává další poučení: Je prvým požadavkem lidskosti, prvým zákonem sociologie, aby každý podle možnosti se vzdělával. Ten, kdo brání jednotlivci nebo národu ve snaze po vzdělání, dopouští se smrtelného hříchu. Pan posl. dr. Spina doporučuje, aby jeho rady jako hesla byly vyznačeny na dveřích úřadoven našeho ministerstva školství. Není toho třeba, neboť skutečný stav školství jak českého, tak národních minorit mluví mnohem určitěji, než jakékoliv nápisy na dveřích. My se však pamatujeme na kancelář ministerstva školství, kde nám řekl německý ministr vyučování: Váš požadavek po zřízení české školy jest sice podle zákona oprávněn, ale já rekurs nemohu přes to vyříditi, proto nechám jej zde ležeti, ježto zřizování českých menšinových škol je politikum a Němci by toho nesnesli. A tu šlo o školu, do níž bylo zapsáno několik set dětí. Německý ministr a jeho úředníci si z toho pranic nedělali, že se dopouštějí smrtelného hříchu.
Proti tak zv. německé državě, jež byla Němcům za Rakouska východiskem jejich školské politiky, stojíme na půdě práva a spravedlnosti. Neprováděli jsme a neprovádíme žádnou odvetu za to, co Němci za Rakouska na našem školství napáchali. Stačí čísti v knihách, jež sami Němci o školství u nás napsali, aby vyniklo, jak Němci za Rakouska se chovali k českému školství. V Honezovicích na Stříbrsku měli Němci pro 26 dětí veřejnou dvoutřídku, pro 56 českých dětí v téže obci byla tam jednotřídní matiční škola a proti ní ještě byl veden vyhlazovací boj. Ale Němci nezměnili svého smýšlení vůči našemu státu ani za republiky. Je to nejlépe viděti na jejich boji proti našim menšinovým školám. Tyto školy jsou také předmětem jejich útoků jak doma, tak i v zahraničí. Ačkoliv zřizováním českých minoritních škol nevznikají žádná břemena obcím, přece vedoucí činitelé němečtí podnikají vše, aby školu znemožnili. Jde tu především o získání prozatímních místností. A ukáže-li některý německý občan ochotu vůči české škole, je systematicky bojkotován. Nejkrásnější případ vidíme nyní v Kostelci u Stříbra, v obci, která až dosud ukazuje neklamné známky dávné české kultury. Tam bylo usneseno v obecním zastupitelstvu, že ti občané, kteří ukázali vlídnější tvář nové české škole, mají býti zapsáni na věčnou paměť do černé knihy na obecním úřadě, ti občané jsou vylučováni z hasičského sboru atd. A nejzajímavější při tom je, že takový vyhlazovací boj vedou renegáti.