Dříve než udělím slovo přihlášenému řečníku, navrhuji, nebude-li námitek, řečnickou lhůtu 15minutovou. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Návrh můj je schválen.
Ke slovu je přihlášen pan posl. Burian.
Posl. Burian: Pánové! Sešli jsme se po prázdninách k prvé schůzi a již máme na pořadu schůze vydávání poslanců soudu. Politické poměry v Československu jsou tím dobře osvětleny. Imunita poslanců je jen na papíře ústavní listiny, ve skutečnosti však vládne lžidemokracie a pronásledování protivládních poslanců v Československu.
O vydání posl. soudr. Tausika bylo žádáno asi v 70 případech - jedině proto, poněvadž se všude bezohledně ujímá utiskovaného lidu. Známe našeho Heřmana všichni. Před válkou nebyl poslancem, ale mluvíval na schůzích proti kapitalistům a proti veškeré čeledi kapitalistů stejně takovým způsobem jako mluví dnes. Za Rakouska však jako neposlanec soudy stíhán nebyl, kdežto dnes za Československé republiky je jako poslanec nepřetržitě pronásledován, ba dokonce byl již odsouzen a soudní tabule v Košicích se nestyděla trest mu zvýšiti. Soudy v Československu tím názorně dokazují, že jsou zde pro kapitalistické vykořisťovatele a proti dělnické třídě. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Jsou-li takto koaliční mstivosti a kapitalistické třídní justici na pospas vydáni poslanci, tím více je jim na milost vydáno dělnictvo, které se domáhá svých práv. V Československu řádí persekuce zvrhlým způsobem v takovém rozsahu, že budeme o tom v rozpočtové debatě mluviti obšírně a velmi důkladně. Ale právě v poslední době nezasedání sněmovny došlo k velikému počtu nových bezpříkladných případů persekuce komunistů a tak musím již v této první schůzi jménem našeho klubu vznésti na vládu obžalobu, že zavádí v Československu z malých a nicotných důvodů svého sobectví režim pomsty a malicherné svévole proti svým odpůrcům.
Podle neúplných našich záznamů bylo v poslední době v Československu odsouzeno 159 soudruhů na 39 let a 5 1/2 měsíce do těžkého žaláře a vězení. Z nich je nyní 88 ve vězení. (Hluk. Výkřiky.) Mimo to jsou připraveny nové žaloby. V okresu moravsko-šumperském je obžalováno 86 dělníků, v kraji bratislavském 24. Pouhé slovo promluvené dostačí a soudy již vynášejí své rozsudky. Zvláště horlivě v katovském soudním řemesle vyznamenává se přičiněním pověstného Mičury soudní tabule v Košicích, která za posledních 6 měsíců vynesla rozsudků na dobu 17 1/2 roků žaláře a vězení.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana poslance pro jeho výrok o katovském soudním řemesle k pořádku.
Posl. Burian (pokračuje): Celý koaliční režim a celá vláda ukázaly se však ve své pravé reakcionářské a fašistické podobě v případě zatčení našich tajemníků soudr. dr. Václava Housera a soudr. Jílka. Jejich bezdůvodné zatčení provedené na základě denunciace připomíná nejhorší doby starého Říma a španělské inkvisice, když šílení Cesarové a ničemní inkvisitoři páchali své ohavné zločiny a zvůle proti každému, kdo upadl v jejich nemilost. Vládní strany dopustily se zde činu, který se vyznamenává jedině špinavostí a podlostí. Bídná a nesmyslná denunciace dostačila vládě k tomu, aby se vrhla s perversní chtivostí na dva předáky komunistické strany Československa . . .
Místopředseda Buříval (zvoní): Opětně volám pana řečníka k pořádku.
Posl. Burian (pokračuje): . . . v očekávání, že z celého případu vytluče nějaký volební manévr proti komunistické straně. Jedině z důvodu tak ubohého, aby zachránily nějaký mandát, neštítily se vládní strany zneužíti jména presidenta Masaryka. Pro volební vřavu, pro špinavé lovení mandátů byl jim vhodný i ten, o němž tvrdí, že ho ctí jako tatíčka. Tento perfidní manévr se vládě a vládním stranám samozřejmě nezdařil. Vykřikování do světa, že komunisté připravovali atentát na presidenta, musilo záhy ustati a skončilo blamáží vlády a vládních stran.
To je celkem známo, ale dnes máme přímo konkretní doklad o tom, jakým způsobem bylo postupováno, a můžeme zde odhaliti celý vřed tohoto komplotu, který byl osnován policií a ministerstvem vnitra proti komunistické straně. (Výkřiky. Slyšte! Slyšte!) To, co nyní přednesu, je světový skandál policie československé, ministerstva vnitra a důsledkem toho samozřejmě také celé dnešní koaliční vlády. (Tak jest!)
Přednesu zde konkrétní fakta a skutečnosti. Obdrželi jsme přípis propuštěného soudr. Šťastného, který celou věc přesně odhalil. Budu čísti z něho výňatek (čte):
Jindřich Grossmann učinil toto udání: "Koncem ledna 1922 přijela ke mně do Budějovic moje milenka Lenková, sekretářka komunistických zemědělců v Plzni, a sdělila mi, že dne 26. ledna 1922 byla účastna rozmluvy, kterou měl Bedřich Šťastný, sekretář komunistické strany v Plzni, s ruským vyslancem Kohlmanem. Lenkovou pozval Šťastný k rozmluvě jako tlumočnici, poněvadž sám neovládá dobře německý jazyk. Při rozmluvě jednalo se o toto: Kohlman byl vyslán z Moskvy komunistickou Internacionálou, aby v Československu byl spáchán atentát na presidenta Masaryka. V důsledku atentátu vznikne v Československu chaos a následkem tohoto chaosu vybuchne v Německu revoluce. Kohlman mluvil v Praze s dr. Houserem a sekretářem Jílkem. Ti jej odeslali do Plzně za Šťastným, poněvadž ten, jednak jako fanatický komunista, jednak proto, že je syfilitik a tudíž mu na životě nezáleží, zcela určitě atentát provede. Šťastný také před Lenkovou přislíbil Kohlmanovi, že atentát na Masaryka provede, načež mu Kohlman řekl, že potřebné peníze na provedení obdrží od Housera, kolik bude chtíti."
"Když mi tohle Lenková řekla" - praví dále Grossmann, - "odebral jsem se do Plzně, vyhledal Šťastného a ptal jsem se, co na věci je. Šťastný mi prohlásil, že výpověď Lenkové je správná, že však atentát neprovede."
Potud udání Jindřicha Grossmanna. Proti tomu učinil jsem po svém zatčení u vyšetřujícího soudce protokolární prohlášení následující: "Byl jsem sekretářem strany v Plzni do září 1921. Od toho dne jsem až do dneška nikdy v Plzni nebyl ani jedinou minutu, ani jsem Plzní neprojížděl. Od ledna 1922 do 28. února byl jsem sekretářem svazu domkářů při ústředním sekretariátě strany v Praze II., Myslíkova 15, "u Bubeníčků". Tedy inkrimovaného dne 26. ledna 1922 byl jsem v Praze a nikoliv v Plzni. Seděli jsme v sekretariátě s Jílkem ve vedlejších místnostech a proto Jílek nemusel posílati Kohlmana za mnou do Plzně, kde jsem nebyl, ale mohli jsme se domlouvati pohromadě hned v kanceláři v Praze. (Slyšte!)
Můj poměr k Lenkové v Plzni byl z důvodů rozporů o taktiku strany tak nepřátelský, že v posledních měsících svého pobytu v Plzni jsme spolu nemluvili a při setkání se ani nepozdravili. Tento fakt je znám všem čelnějším komunistům v Plzni. Je proto nesmysl, že bych ji pozval jako tlumočnici k tak nebezpečnému jednání, když jsem měl v Plzni jiné velmi důvěrné osobní přátele. Zvláště však je nápadno, k čemu bych potřeboval Lenkovou jako tlumočnici, když já sám umím německy lépe než Lenková.
Prohlašuji konečně, že jsem s Jindřichem Grossmannem jakživ nemluvil. Byl mi od prvního spatření nesympatický. Potud tedy moje obhajoba proti Grossmannovu udání. Na každý fakt mnou uvedeny udal jsem celou řadu svědků jak v Praze, tak v Plzni. (Různé výkřiky. Hluk.)
Z uvedeného je zřejmo, že policie mohla velmi snadno zjistiti, kdy jsem byl sekretářem v Praze a kdy v Plzni. Všichni svědkové potvrdili pravdivost mé obhajoby. Mohli jsme proto býti velmi brzy propuštěni. Avšak zde se nejednalo o zjištění pravdy, nýbrž jednalo se o to, aby naší straně stůj co stůj bylo prokázáno chystání atentátů, aby tak před volbami byl důvod k její persekuci a rozpuštění. Že tomu tak je, o tom svědčí tyto podrobnosti: Před vypuknutím atentátové aféry byl Grossmann již delší dobu ve styku s ministerstvem vnitra, kdež tuto aféru chystali. (Hluk. Výkřiky.) Když jsem byl po zatčení na pražském policejním ředitelství vyslýchán policejním radou Jandou, tu, aniž jsem věděl, kdo učinil ono famósní udání, řekl jsem Jandovi: "Pane rado, to je ohromná volovina, dejte si pozor, ať nenaletíte, budete míti z toho strašnou ostudu. Já nevím, kdo vám udání učinil, ale prohlašuji, že je to obrovský gauner."
Ukázalo se, že Grossmann byl mnohokráte trestán. To o něm policie věděla a proto mohla míti pochybnosti o jeho pravdomluvnosti. Avšak Grossmann se polici dobře hodil právě proto, poněvadž slušný člověk by se k takovému vylhanému komplotu nepropůjčil. Dobře si to policie a Grossmann nalíčil i s Lenkovou, neboť ta je již dávno nebožkou a proto nemůže mluviti. (Veselost. - Výkřiky.)
Jak veliký zájem měla policie a ministerstvo na atentátě, svědčí to, že během mého výslechu na policii, který trval asi 2 hodiny, kterýsi min. rada po třikráte telefonicky se dotazoval, jak vypovídám.
Policejní rada Janda pak přímo mi naznačil, když budu vypovídati proti straně tak, abych potvrdil Grossmannovy výpovědi, že nejen nebudu trestán, ale že za to mohu očekávati i odvděčení. (Slyšte! - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Buříval zvoní.) Po mém briskním odmítnutí takového pokusu teprve obrátil."
Pan předseda mne, když jsem použil určitých výroků, zde napomínal. Ale já myslím, že oprávněny jsou oproti tomuto darebáctví proti komunistické straně výroky daleko silnější, než jakých jsem použil, a myslím, že zde bylo proti komunistické straně policií československou a ministerstvem vnitra spácháno vyložené lumpáctví a křováctví.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka opětně k pořádku. (Posl. Toužil: Do kriminálu s takovým ministerstvem, které podporuje takový pokrok!)
Volám p. posl. Toužila k pořádku. (Výkřiky posl. Tausika.)
Posl. Burian (pokračuje): Já míním, že je povinností ministra vnitra, aby se z toho zločinu, který byl zde spáchán, zodpověděl zde ve sněmovně. (Výkřiky posl. Tausika.)
Já ponechávám to vládě, zdali je možno, aby ve vládě byl ministrem vnitra člověk, který trpí takovýto světový skandál a takovýto režim ve svém ministerstvu. (Různé výkřiky komunistických poslanců.)
Pánové, zdá se však, že vládní strany nemají ještě dosti na té ostudě, kterou zde utržily samy, kterou utržila policie a kterou utržilo také s touto policií i soudnictví v Československu. Zdá se, že chce se ještě dále pokračovati v těchto ostudných věcech.
Nyní hledají koaličníci nový volební manévr proti komunistické straně podáním žaloby na soudr. Jílka, Housera, Neuratha a tři jiné soudruhy. Pod záminkou, že prý šlo o jakési úklady proti Československé republice, byla uměle zkonstruována obžaloba jednak pro vyzvědačství, jednak pro finanční styky s exekutivou komunistické internacionály. Je to hotový fantastický román a snůška o připravovaných akcích komunistů proti Československé republice. To odvažují se proti komunistům lhát tytéž republikánské strany, sociální demokraté, čeští socialisté a agrárníci, kteří sami proti zájmům pracujícího lidu československého, proti demokracii a proti republice mají nejintimnější a nejdobrodružnější styky s monarchistickými státy balkánskými.
V téže době, kdy našim soudruhům byla dodána žaloba, objímali se naši slavní republikáni před tváří celé Prahy s hohenzollernským korunním princem rumunským a prováděli s ním po celém hlavním městě republiky nestydatý monarchistický kankán za asistence ohromného počtu republikánské policie. (Tak jest!) Včera zde v Praze vláda slavně vítala rumunského Hohenzollerna a plazili se před ním agrární i sociálně-demokratičtí ministři a českoslovenští hodnostáři.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Burian (pokračuje): To byla oslava monarchismu, to byl a je nepřátelský čin proti Československé republice! Styky s komunistickou internacionálou - politické i finanční - jsou však styky pro pracující lid československý a pro socialistickou republiku Československou. Veřejnost pracujícího lidu československého rozumí tomu již velmi dobře. Komunistickou stranu před dělnictvem takto zostuditi se nikomu nezdaří. Dělnictvo semkne se ještě pevněji kolem komunistické strany Československa a kolem komunistické internacionály. Nepotřebujeme se obhajovati, ale pranýřovat musíme a budeme postup vlády a vládních stran.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.
Posl. Burian (pokračuje): Obžaloba soudr. Jílka, Housera, Neuratha a tří jiných soudruhů ukazuje celé soudné veřejnosti něco přímo příšerného, což zakřiknout by měli nejen všichni dělníci, nýbrž i všichni právně cítící a smýšlející lidé bez rozdílu politických stran. Jde o vyložený úmysl vlády a vládních stran, donutiti státní návladnictví a soudy k tomu, aby se propůjčily k těm nejnižším službám ve prospěch volebních mandátových potřeb vládních koaličníků. Obžaloba našich soudruhů, to již není pouhá obvyklá kapitalistická třídní justice pro dobro a blaho českých, německých i židovských milionářů, to je přímá korupce i tohoto třídního soudnictví ve prospěch ulovení toho nebo onoho mandátu vládního.
Voláme k veškerému dělnictvu, aby elementárně protestovalo proti takovému nízkému a nečestnému postupu vládní koalice.
V časopisech jsou zprávy, že soud proti našim soudruhům má býti tajný. (Výkřiky. - Hluk.) Proti úmyslu tajného soudu ohrazujeme se co nejostřeji a žádáme za úplně veřejné konání soudu.
Komunistická strana Československa nemá příčiny něco skrývati . . .
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci a zdržel se všeho, čím by měl být vykonáván vliv na průběh soudního řízení trestního.
Posl. Burian (pokračuje): . . . ale naopak chceme našim odpůrcům veřejně strhnouti masky a chceme prokázati, že komunistická strana Československa koná čestnou činnost pro všechen pracující lid Československa a pro dosažení socialistické československé republiky.
Žádáme o propuštění soudr. Jílka, Housera a všech ostatních zatčených soudruhů. Žádáme veřejné konání soudu. Pryč s koaliční vládní perfidií! (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Rozprava je skončena.
Uděluji závěrečné slovo zpravodaji, panu posl. Votrubovi.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Případ, který zde projednáváme, zavdal příležitost kolegovi Burianovi k řeči, jejíž podstata bude musiti býti - a jsem pevně přesvědčen, že bude - prozkoumána a z povolané strany dána k ní náležitá odpověď. (Výkřiky posl. Blažka a Mikulíčka: To je demokracie!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Mikulíček nemá slovo. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)
Žádám pana zpravodaje, aby pokračoval.
Zpravodaj posl. Votruba (pokračuje): Jestliže kolega Burian zde vytýká, že již bylo tolikráte žádáno za svolení k trestnímu stíhání kolegy Tausika, není to ovšem vina ani imunitního výboru, ani této sněmovny, nýbrž je to vinou kolegy Tausika samého. (Výkřiky posl. Mikulíčka. - Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Chci jen říci, že případ, o kterém se jedná a kde jménem imunitního výboru navrhuji vydání kolegy Tausika, nezapadá nikterak do rámce řeči kolegy Buriana. Zde se nemůže mluviti o nějakém systému persekučním. (Hluk. - Výkřiky posl. Buriana a Mikulíčka.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Votruba (pokračuje): Má-li poslanec (Výkřiky posl. Toužila.) na veřejné schůzi tolik odvahy, že utrhá na cti veřejnému úředníku, (Výkřiky komunistických poslanců.), že ho obviňuje, že prodával rum na vagony, aby tak se dělil s obchodníkem o zisk, má míti podle pojmu o odpovědnosti také tolik odvahy, aby před soudem toto své tvrzení dokázal. Jestliže věříte, že tvrzení posl. Tausika jsou správná a odpovídají pravdě, pak se nebraňte jeho vydání, pak mu dejte možnost, aby před soudem pravdivost jejich prokázal. (Výkřiky.)
Žádám slavnou sněmovnu, aby podle návrhu imunitního výboru svolila k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna ve smyslu usnesení imunitního výboru svolila k trestnímu stíhání posl. Tausika, prosím, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Tím vyřízen je odst. 3 pořadu schůze a přistoupíme k odst. 4, jímž jest: