Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány odpovědi.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
5320. Odpověď vlády na interpelaci posl. Slavíčka a spol. ve věci útoku papežské Stolice proti presidentu a vládě republiky Československé (tisk 5259).
5321. Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. Hlinky a spol., že Msgr. Marmaggi, zástupce Svaté Stolice u naší vlády, opustil naši republiku (tisk 5261),
II. vlády na interp. posl. Hillebranda a druhů, že papežský nuncius demonstrativně opustil Prahu (tisk 5260),
III. předsedy vlády na interp. posl. Böhra a druhů o Husových slavnostech (tisk 5269).
Předseda: Dne 6. srpna 1925 byly poštou tiskem rozeslány Těsnopisecké zprávy o 351. až 360. schůzi posl. sněmovny a Zápisy o 348., 350. a 351. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápisy o 352. až 360. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byla tiskem rozdána publikace Mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", ročník VI, č. 7 až 9.
Dne 6. srpna 1925 byly poštou tiskem rozeslány a současně přikázány výboru iniciativnímu tyto návrhy:
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
5300. Návrh posl. dr. Holitschera, Blatné, Kirpalové, Deutschové a druhů na novou úpravu trestních ustanovení o vyhánění plodu.
5304. Návrh posl. Windirsche a druhů, aby drobným zemědělcům byla odepsána daň z příjmu.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tyto návrhy:
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
5312. Návrh posl. dr. Czecha, Hackenberga, Schweichharta a druhů na vydání zákona o nabytí státního občanství a domovského práva.
5317. Návrh posl. dr. Spiny a druhů vládě, aby podporovala obce v Lanškrounském okrese, těžce postižené živelní pohromou.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádosti.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Žádosti:
Zem. trest. soudu v Praze ze dne 15. července 1925, č. Tl XIV 117/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Kaufmanna pro přečin proti bezpečnosti tiskem proti Janu Bachheiblovi článkem "Hakenkreuz und Sowjetstern", uveřejněným v čís. 8 časopisu "Volkszeitung" ze dne 9. ledna 1925 (č. 669 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 15. července 1925, č. Tl XIV 323/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Vraného pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem proti Karlu Práškovi a Jaroslavu Rychterovi článkem "Soud provedl očistu" uveřejněným v čís. 94 časopisu "Večer" ze dne 25. dubna 1925 (č. 670 im.),
kraj. soudu v Liberci ze dne 22. července 1925, č. Tk VIII 1826/24, za souhlas s trest. stíháním posl. Kreibicha pro přečin podle §u 15 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí dne 27. července 1924 na táboru lidu v Liberci (č. 671 im.),
soudní stolice v Užhorodě ze dne 14. července 1925, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 22. července 1925, č. 9397/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Gátiho pro přečin podle §u 14, č. 5 a podle §u 15, č. 2 a 3 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí 26. února 1925 na táboru lidu v Mukačevě (č. 672 im.),
okres. soudu v Hodoníně ze dne 15. července 1925, č. T IV 664/25/4, za souhlas s trest. stíháním posl. Koutného pro přestupek podle §u 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., a pro přestupek podle §u 2 zák. shromažďovacího, jichž se dopustil 19. května 1925 v Hodoníně (č. 673 im.),
zem. soudu v Opavě ze dne 18. srpna 1925, č. Tk IX 773/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Schollicha pro přečin podle §u 14, č. 1 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí 21. května 1925 v Rázové (č. 674 im.),
zem. soudu v Opavě ze dne 22. července 1925, č. Tk IX 772/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Brunara pro přečin podle §u 14, č. 1 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí 23. května 1925 na sjezdu ve Vídni, uveřejněnou v časopise "Deutschösterreichische Tageszeitung" ze dne 26. května 1925 (č. 675 im.),
okres. soudu pro přestupky v Praze ze dne 22. července 1925, č. T IV 1147/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Maška pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 r. z., trestný podle §u 493 tr. z., ca inž. Bachrach (č. 676 im.),
okres. soudu ve Falknově n. O. ze dne 6. srpna 1925, č. Tv V 124/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Mazance pro přestupek podle §u 20, č. 2 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí na neoprávněné schůzi dne 21. června 1925 v Chlumu sv. Máří (č. 677 im.),
okres. soudu na Smíchově ze dne 10. srpna 1925, č. T VI 1215/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Warmbrunna pro přestupek podle §u 502 tr. z. (č. 678 im.),
zem. trest. soudu v Brně ze dne 7. srpna 1925, č. Tk XVI 2531/25/2, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Hanreicha pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, spáchaný řečí na schůzi dne 25. května 1925 v Brně (č. 679 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 13. srpna 1925, č. Tl XIV 415/25/4, za souhlas s trest. stíháním posl. Myslivce pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem obsahem článku "K aféře Františkánů", uveřejněného v časopise "Čech" dne 29. května 1925 (č. 680 im.),
okres. soudu v Šumperku ze dne 11. srpna 1925, č. Tv 379/25/5, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Hanreicha pro přečin podle §u 14, č. 5 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí v Šumperku a Hanušovicích dne 7. června 1925 (č. 681 im.),
sedrie v Trenčíně ze dne 9. srpna 1925, č. Tk VI 903/25/19, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 17. srpna 1925, č. 10.138/25, za souhlas s trestním stíháním posl. Tausika: 1. pro přečin pomluvy okres. úřadu v Trenčíně, 2. přečin pomluvy okres. náčelníka dr. Galvánka a inž. Boška, kvalif. podle §u 1, §u 3, odst. 2, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914, 3. přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. na ochranu republiky, 4. přečin urážky generála Gajdy a úředníka pol. správy podle §u 2, §u 4, odst. II, §u 6 zák. čl. XLI z r. 1914, 5. přečin urážky četnictva podle §u 2, §u 4, odst. II, § 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914, 6. pro přečin podle §u 15, č. 2 zák. na ochranu republiky, 7. pro přečin podle §u 18, č. 1 a 3, §u 14, č. 5 téhož zákona a 8. pro přečin podle §u 1 8, č. 1 a 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., jichž se dopustil výroky dne 11. ledna 1925 na komunistickém táboru v Trenčíně (č. 682 im.),
sedrie v Prešově ze dne 2. července 1925, č. Tk 224/25/3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 20. srpna 1925, 9731/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro trojnásobný přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 3 zák. na ochranu republiky, pro zločin výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky a pro dvojnásobný přečin šíření nepravdivých zpráv podle §u 18, č. 1 a 2 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., jichž se dopustil řečí 28. prosince 1924 na schůzi v Prešově (č. 683 im.),
okres. soudu v Michalovcích ze dne 16. srpna 1925, č. T 552/25/8, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 20. srpna 1 925, č. 10.377/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin pomluvy podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 proti Alexandru Vološinovičovi v Michalovcích (č. 684 im.),
kraj. soudu v Uh. Hradišti ze dne 3. července 1925, č. Tk XII 896/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Mikulíčka pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. na ochranu republiky a pro přestupek podle §§ 487, 488 tr. z. a čl. V zák. ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ex 1863, jichž se dopustil řečí dne 20. dubna 1925 v Hodoníně (č. 685 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 22. srpna 1925, č. Tl XIV 447/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Najmana pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem spáchaný článkem v "Reformě" ze dne 19. června 1925 proti Emanueli Turkovi z Pelhřimova (č. 686 im.),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 20. srpna 1925, č. Tk 39/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Schweichharta pro přečin urážky na cti spáchaný tiskem proti staviteli Ruehrovi a inž. Schacherlovi (č. 687 im.),
sedrie v Levoči ze dne 8. srpna 1925, č. Nt III 249/25, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 27. srpna 1925, č. 10.289/25 za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na veřejném shromáždění v Smolníku 30. května 1925 (č. 688 im.),
sedrie v Levoči ze dne 31. května 1925, č. Nt III 246/25 předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 27. srpna 1925, č. 10.609/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro zločinnou výzvu k trestným činům podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky, pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 5 téhož zákona, pro přečin pomluvy předsedy soudní tabule dr. Mičury podle§u 1, §u 3, odst. II č. 1 a 2 zák. čl. XLI z r. 1914 a ublížení na cti gen. Gajdy podle §u 2, §u 4, odst. II téhož zák. čl., pro přečin schvalování trestných činů podle § 16, č. 1 zák. na ochranu republiky a pro přečin podle §u 14, č. zák. 1 ze dne 19. března 1925, č. 50 Sb. z. a n., jichž se dopustil 21. ledna 1925 řečí na veřejném shromáždění v Levoči (č. 689 im.),
sedrie v Prešově ze dne 20. srpna 1925, č. Tk 414/25/1, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 26. srpna 1925, č. 10.584/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin utrhání a urážky na cti vládě podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 a pro zločin podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky spáchané řečí dne 1. května 1925 na veřejné schůzi v Prešově (č. 690 im.),
sedrie v Košicích ze dne 1. června 1925, č. Tl III 86/24, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 28. srpna 1925, č. 10.652/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Borovszkého pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 2, §u 3, §u 4 zák. čl. XLI z r. 1914, spáchané tiskem proti dru E. Švendovi (č. 691 im.),
sedrie v Levoči ze dne 21. srpna 1925, č. Nt III 256/25, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 31. srpna 1925, č. 10.610/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Labaje pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. na ochranu republiky, spáchaný řečí na veřejném shromáždění v Spišskej Belej 14. června 1925 (č. 692 im.),
okr. soudu v Rožnově p. Radhoštěm ze dne 2. září 1925, č. T 417/25/2, za souhlas s trest. stíháním posl. Vahaly pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 496 tr. z. proti dr. Frant. Pospíšilovi (č. 693 im.),
sedrie v Bratislavě ze dne 7. srpna 1925, č. Tl XVIII 99/25/3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 3. září 1925, č. 10.857/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Hlinky pro dvanácteronásobný přečin podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2 resp. §u 2, §u 4 zák. čl. XLI z r. 1914 spáchaný tiskem v časopise "Slovák" ze dne 18. dubna 1925, článkem "Levočský dokument" (č. 695 im.),
okr. soudu v Hustu ze dne 2. září 1925, č. T 1181/25, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 5. září 1925, č. 10.913/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Kurťaka pro přestupek podle §u 41 zák. čl. XL z r. 1914 proti Krivuljakovi (č. 696 im.),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 1. září 1925, č. Tl 91/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Wenzela pro přestupek urážky na cti spáchaný tiskem (č. 697 im.),
okr. soudu v Děčíně ze dne 10. září 1925, č. T V 672/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Wenzela pro přestupek proti bezpečnosti cti podle u 496 tr. z. ca Raymann (č. 698 im.),
zem. soudu v Opavě ze dne 31. srpna 1925, č. Tk IX 628/25/6, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Hanreicha pro přečin podle §u 17, č. 1, odst. 2 zák. na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na sjezdu 10. května 1925 v Štyrském Hradci (č. 699 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 10. září 1925, č. j. Tl VII 584/25/2, za souhlas s trest. stíháním posl. Beutela pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem obsahem článku "Der Tag lügt" uveřejněného v časopise "Volksrecht" z 20. srpna 1925 (číslo 700 im.).
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji tyto přípisy:
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisy:
okr. soudu v Mor. Ostravě ze dne 13. července 1925, č. T VIII 948/25, kterým se odvolává žádost ze dne 20. dubna 1925, týkající se souhlasu s trest. stíháním posl. Koutného pro přestupek podle §u 312 tr. z, (pres. sd. 342. schůze - č. 627 im.),
hlav. stát. zastupitelství v Košicích ze dne 10. srpna 1925, č. 9994/25 a připojené vyjádření soudní stolice v Hustu ze dne 6. srpna 1925, kterým se v původní žádosti ze dne 20. června 1925, č. 7865/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Mondoka pro přečin kvalifikovaný podle §u 2 a §u 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914 odvolává z důvodu, že ministerstvo vnitra odepřelo dáti zmocnění ke stíhání pro tento delikt (pres. sd. 350. schůze, zpráva 5268 - č. 655 im.),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 18. srpna 1925, číslo Tl XIV 168/25/7, kterým se zastavuje trest. řízení proti posl. Stivínovi pro přečin proti bezpečnosti cti (pres. sd. 342. schůze - č. 634 im.).
Předseda: Předseda vlády zaslal tyto věci:
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisem ze dne 24. července 1925, č. j. 16.907/25 m. r., dávkové řády vydané vládním nařízením ze dne 18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.
Předseda: Přikázal jsem výboru rozpočtovému.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisem ze dne 21. srpna 1925, č. j. 17.981/25 m. r., vládní nařízení ze dne 17. srpna 1925, č. 181 Sb. z. a n., o zajištění domácí spotřeby řepového cukru ve výrobním období 1924/1925.
Předseda: Přikázal jsem výboru zásobovacímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisem ze dne 15. září 1925, č. j. 19.171/25 m. r., dávkové řády vydané vládním nařízením ze dne 4. září 1925, č. 185 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.
Předseda: Přikázal jsem výboru rozpočtovému.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 15. července 1925:
č. j. 16.450/25 m. r., vyjádření ministerstva železnic k resoluci, týkající se úpravy jízdních řádů pro osobní dopravu na nově sestátněných drahách, k tisku 5205,
č. j. 16.451/25 m. r., vyjádření téhož ministerstva k resoluci, týkající se urychleného sestátnění místních drah na Moravě, Slezsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i vybudování celostátní železniční sítě, k tisku 5221.
Předseda: Obě tato vyjádření přikázal jsem výborům dopravnímu a rozpočtovému.
Zápisy o 353., 355. až 360. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a byly podle téhož paragrafu vytištěny.
Přejdeme k pořadu schůze, k 1. jeho odstavci, jímž je:
1. Zpráva výborů živnostenského a zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 5212) zákona o úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 5224).
Zpravodajem za výbor živnostenský je pan posl. Netolický, za výbor zahraniční pan posl. Hrušovský.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Zákon, který máme projednati, není novým, je to jen obnovení zákona, který končil 30. červnem roku letošního a jehož pravomoc má býti po dobu další, až do 30. června 1926, prodloužena.
Je to zákon zmocňovací, který dává vládě právo, aby dojednané obchodní smlouvy s cizími státy mohla způsobem nařizovacím uvésti v platnost. Ovšem dojednané smlouvy ty musí býti předloženy zákonodárným sborům, jak posl. sněmovně tak i senátu, aby o nich rozhodly, a jakmile by jeden nebo druhý zákonodárný sbor nepřijal těchto obchodních smluv, nařízení to přestává míti platnost.
Proti zmocňovacímu zákonu byly již svého času s počátku vyslovovány určité pochybnosti, že je to zmocnění, které jde příliš daleko a dává vládě do ruky důležitou moc, že by třeba i nepopulární a nevýhodné smlouvy obchodní mohla uzákoniti. Zapomíná se však na druhé straně, že tento zmocňovací zákon má účel, aby obchodní smlouvy a dohody s cizími státy se zřetelem na náš obchod a průmysl mohly býti uvedeny okamžitě v platnost a tím aby našemu obchodu a průmyslu mohla býti dána příležitost, eventuelně výhodně uzavřených obchodních smluv a navázaných styků s cizinou využiti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Zákonem tím zplnomocňuje se vláda nejen k vyhlášení obchodních smluv, nýbrž eventuelně i k jich změnám. Tedy v případě, jak v §u 2 je uvedeno, kdyby ve státě, s nímž uzavřena jest naší republikou, obchodní smlouva, v důsledku zvláštních veřejných i jiných opatření, jako poskytováním vývozních nebo jiných výhod, zavedením delší pracovní doby nebo jiných nepříznivějších sociálních podmínek pracovních a pod., nebo v důsledku znehodnocení měny, způsobena byla domácí výrobě mimořádná soutěž, mohou býti vládním nařízením učiněna vhodná ochranná opatření, zejména stanoveno zvláštní clo, nebo přirážka ke clu na dotyčné zboží. Tedy i se stanoviska ochrany domácí práce lze tento zákon doporučiti, poněvadž, když by ve státech jiných byla zejména doba pracovní nad 8 hodin prodloužena nebo tamějším výrobkům poskytnuty by byly zvláštní vývozní premie, tedy vláda může okamžitě čeliti ze zmocnění tohoto zákona opatřením, kterým by tyto výhody průmyslu jinostátnímu byly vzaty.
Vedle toho v §u 3 jedná se také o celním území a vybírání cla. K §u 3 zákona ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., o celním území a vybírání cla připojuje se touto osnovou zákona odstavec 2, tohoto znění:
"Z tohoto dočasného snížení nebo zrušení cel může býti vyloučeno zboží pocházející nebo přicházející ze států, které s Československou republikou neuzavřely dosud obchodních smluv, pokud se zbožím československého původu nakládají méně příznivě než se zbožím jiným."
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností pojednal o zmocňovacím zákoně tomto a se zřetelem k tomu, že naše výrobní i obchodní podmínky závisejí příliš mnoho na sjednání příznivých obchodních styků s cizinou a že jde o to, aby eventuelní dohody byly uvedeny v platnost co nejdříve, usnesl se doporučiti slavné sněmovně, by zákonu tomuto dostalo se ústavního schválení.
Obavy, které byly vyslovovány při projednání tohoto zákona, odpadají, jak jsem již uvedl, z toho důvodu, že zmocňovacím zákonem tímto sněmovna nikterak nezadává své kontrolní a rozhodující právo. Výhody, které z tohoto zákona našemu obchodu, průmyslu a dělnickým vrstvám mohou vyplynouti, jsou tak důležité, že jistě slavná sněmovna se usnese podle návrhu výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, jímž je p. posl. Hrušovský.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! Môj kolega referent výboru pre priemysel, živnosti a obchod v dostatočnej miere vyzdvihnul nutnosť zákona, ktorý prítomne prejednávame a uviedol tiež príčiny, pre ktoré po dlhšiu dobu budeme vždy operovať so zmocňovacím zákonom, so zákonom oberajúcim sa látkou, jednou z najdôležitejších hospodárskeho života, totiž látkou spadajúcou do colnej politiky.
Ja som bol už niekoľkokrát referentom vyslaným zahraničným výborom pri prejednávaní tohoto zmocňovacieho zákona a preto vlastne dnes by som sa musel iba opakovať, keby som chcel dokladať argumenty, ktoré viedly vládu a zákonodarné sbory k tomu, aby tento zmocňovací zákon bol prijatý. Rád by som sa však dotknul - vzhľadom k tomu, že bolo v istej časti tlače útočené proti predĺženiu zmocňovacieho zákona - podstaty veci so stanoviska ústavne-právneho a so stanoviska politického.
Obchodné smluvy sú iste dôležité hospodárske ujednania, siahajúce hlboko do hospodárskeho života štátov, ktoré ich uzavrely a preto je pochopiteľné, keď revolučné Národné shromaždenie viazalo ratifikovanie týchto smlúv Národnému shromaždeniu. Vyslovilo tento svoj názor menovite tým, že priamo do ústavnej listiny vložilo povinnosť predkladať obchodné smluvy obom snemovniam Národného shromaždenia. § 64 našej ústavnej listiny hovorí, že smluvy obchodné, ďalej smluvy, z ktorých pre štát alebo občanov plynú akékoľvek bremená majetkové alebo osobné, obzvlášte i vojenské, ako i smluvy, ktorými sa mení štátné územie, potrebujú súhlasu Národného shromaždenia. Dá sa tedy chápať pojímanie také, ktoré v tejto veci odmieta zmocňovací zákon, trebárs že bol limitovaný a trebárs by on vonkoncom neznamenal prenesenie ratifikačného "pouvoiru" Národného shromaždenia na vládu. Takéto ponímanie je menovite na mieste v dobách normálnych. Neviem, či patriční, ktorí majú námietky proti zmocňovaciemu zákonu, považujú tiež dnešné roky za normálné so stanoviska národohospodárskeho. Domnievam sa, že sotva.
Ja by som patrične upozornil na praksi, aká v tomto obore panuje u väčšiny štátov, u ktorých v prísnom smysle pri šetrení ústavnosti niet príčiny mať najmenšiu pochybnosť. Rešpektujú ústavu do poslednej litierky čo do formy, ale počítajú s kategorickým imperatívom hospodárskeho života, aký je dnes. Tieto štáty, rešpektíve ich vlády, aby rešpektovaly ústavu vlastnú, neuzavierajú síce ani obchodných smlúv, ani konvencií, a vnútropolitické ústavne-vládné predpoklady obchádzajú tým, že proste používajú bezforemných tak zvaných agreementov alebo arrangementov, ktorými obídu nutnosť ústavného ratifikovania. Vo skutočnosti vec je tu jedna a tá samá, rozdiel je iba vo forme. Formálné je pokračovanie ústavné a vecné je pokračovánie v záujme verejného hospodárskeho života. Domnievam sa, že cesta, ktorú volila československá vláda prítomnou predlohou zmocňovacieho zákona, je vždy priamejšia, poskytujúc dostatočnú kontrolu sborom zákonodarným, neuzurpujúc ich kompetenciu, než prosté obchádzanie príkazov ústavy formulkami. Kto pre stromy predsa vidí i les, kto nechce s kúpeľom i dieťa vyliať, kto počíta s príkazmi praktického života, i keby to bol ten najúzkostlivejší obhájca ústavnosti, musí schváliť riešenie tejto pálčivej otázky tak, ako sa to u nás deje, lebo i v tomto prípade nutno nám pripamätovať si pravdivosť toho príslovia, že litera zabíja, ale duch oživuje.
Rád by som sa len letmo dotknul ešte jednej otázky, ktorá často býva u nás ventilovaná pri príležitosti sjednávania obchodných smlúv. Je to otázka t. zv. ochranných ciel. I tu musím vyzdvihnúť tú okolnosť, že otázka ochranných ciel sa celkom ináč javí v dobách normálnych a v dobách ťažkých hospodárskych krízí, ako je i vleklá svetová kríza hospodárska poválečná. Keď sa hovorí o ochranných clách priemyslových, tak neslobodno nám prezerať jednu veľmi závažnú okolnosť. Zvýšenie alebo vôbec aplikovanie vyšších ciel má v dobe poválečnej svoj špecifický cieľ a význam. V poválečných dobách bolo treba chrániť štáty, stenajúce slabou valutou, tým, že sa omedzoval zbytočný dovoz, menovite dovoz prepychových článkov, aby bola zachovaná možnosť platebnej schopnosti pre potrebné potravné články a suroviny. Tieto ochranné clá nemaly preto výlučne za cieľ ochranu domáceho priemyslu proti zahraničnej konkurencii, ale predovšetkým maly za cieľ, zamedziť zhoršenie obchodnej a platebnej súvahy, tedy ochranu meny. Toto by som chcel pripomenúť tým, ktorí príliš jednostranne dívajú sa na otázku parity priemyslových a zemedelských ciel.
Myslím, že neprekročím medze stanovené naším jednacím poriadkom, ani medze politickej slušnosti, keď ako člen zahraničného výboru použijem tejto príležitosti prehovoriť niekoľko slov k vysoko dôležitému jednaniu zahranične-politickému o garančnom pakte. Vieme, že konsolidovanie politických pomerov je nevyhnuteľným predpokladom normálneho hospodárskeho života, a preto otázka zabezpečenia mieru súvisy po istú a po dôležitú mieru i s látkou, ktorou sa prítomne oberáme. A konečne iste je na mieste, keď si členovia zákonodarných sborov všímajú jedného z najpálčivejších medzinárodných problémov, akým je garančný pakt a otázka bezpečnosti, ktorá sa dotýka i nás a je dnes akutnou. My úplne chápeme tú snahu Francie, ktorá toľkokrát už a tak krute bola Nemeckom napadnutá, že sa chce zaistiť proti útoku so strany Nemecka. Táto snaha Francie je starého dáta a bola zdôrazňovaná opätne už za války. Charakteristickým je pre túto skutočnosť memorandum maršála Focha zo dňa 8. januára 1918, ktorým odmieta každú annexiu a žiada si jedine mať Rýn za vojenskú hranicu pre západnú mocnosť až do tých dôb, kedy pokračujúci vývin Spoločnosti národov dovolí, aby táto Spoločnosť prevzala úlohu západných mocností. Ako vieme, ženevský protokol mohol snáď najlepšie priblížiť Spoločnosť Národov k tomuto cieľu. Žiaľ, ženevský protokol do života nevstúpil. Na mierovej konferencii Francia s veľkou Britaniou usilovali získať Ameriku ku kooperácii pre rekonštrukciu a zabezpečenie mieru v Europe. Amerika však neprejavila záujem o europské otázky v tomto smere. Francia urazená vo svojom úsilí získať kooperáciu a cítiac sa opustenou, obrátila sa k politickému, vojenskému a diplomatickému systému rovnováhy mocí, a požiadavok garancií v mierových smluvách, ktoré by zkrúšily Nemecko, stal sa pre Franciu nutnosťou. Odzbrojenie Nemecka ako garancia proti útoku nemôže padať príliš na váhu, lebo, ako zkúsenosti z války ukázaly, v dnešnej dobe možno veľmi rýchle armádu vyzbrojiť. Preto usilovala Francia o uzavrenie obrannej smluvy s Veľkou Britaniou. 28. júna 1919 bol de facto podpísaný garančný pakt medzi Franciou a Angliou v tom smysle, že Anglia sa zaviazala prijsť Francii na pomoc v prípade nevyvolaného útoku so strany Nemecka. Smluva táto však mala klauzulu, že platnosť jej, i keby bola ratifikovaná, závisí od toho, či Amerika ratifikuje podobný garančný pakt, ktorý bol zjednaný medzi Franciou a Amerikou. Anglická snemovňa ratifikovala smluvu, ale Amerika zásadne odmietla ratifikovať jak túto smluvu, tak i mierové smluvy vôbec, pretože sa nechce vmiešovať ďalej do europských vecí. Tým podpísaný garančný pakt s Angliou stal sa neplatným.
Musím zdôrazniť, že i vtedy, ako i v nastávajúcom jednaní o garančný pakt, jednalo sa vždy výlučne o zabezpečenie hraníc Francie a Belgie so strany eventuelného útoku Nemecka. O východných hraniciach Nemecka, tedy o Československu a o Poľsku reči nebolo. Nezáviselo to ovšem od Francie, ale jedine od toho, že Anglia výlučne čo sa týče západných hraníc, bola morálne nútená dať Francii zabezpečenie. Francia temer bez prerušenia, počínajúc od r. 1919, usilovala stále o uzavrenie nového garančného paktu s Angliou. Bolo v tejto veci jednané tak behom roku 1921, ako i na konferencii v Cannes r. 1922, ako konečne i v Janove.
Takto sa veci majú a nie v takom smysle, ako keby Francia bola záujmy Československa zradila. Francia nesčíselnekrát dokázala skutočnú a uprimnú spojeneckú vernosť, o ktorej pochybovať s našej strany bolo by najväčším nevďakom a predovšetkým politickým hriechom. Hájil som vždy francúzsku orientáciu našej politiky zahraničnej ako správnu a poukazoval som na nesprávnosť takej politiky, ktorá by chcela spoliehať na Angliu. Naše spojenectvo s Franciou nezakladá sa výlučne na citových momentoch. Bolo by to zaiste chybou, keby sme politiku svoju len na tom základe stavali, ale hlavne na reálnych záujmoch, na spoločných styčných bodoch zahranične-politických, ktorých je celý rad.
Jestli je možná dohoda Nemecka s Franciou, neznamená to ohroženie našich záujmov, naopak. Náš minister zahraničia v jednom svojom expozé už pred roky hájil ten názor, že pre záujmy Československa by bolo treba iba vítať vyrovnanie rozporov francúzsko-nemeckých. Tento jeho názor bol schválením jeho expozé Národným shromáždením akceptovaný.
Jestliže sa poukazuje na úsilie o sblíženie sa Poľska s Ruskom, tak i v tomto ohľade môžeme len želať si takéhoto sblíženia. Československá zahraničná politika musí mať záujem na tom, aby Poľsko šlo s nami a šlo i s Ruskom. Československé stanovisko v tejto otázke i naše stanovisko k Rusku bolo vždy určované snahou vytvoriť takú situáciu, ktorá by viedla Poľsko na túto cestu. Taká politika je politikou solídnou a reálnou.
Je veľmi zaujímavé, že sa teraz vyskytujú v československej verejnosti hlasy, ktoré vytýkajú našej zahraničnej politike - a vytýkajú nesprávne - že sa nestará o sblíženie Československa s Ruskom a vytýkajú to tie kruhy, ktoré do nedávna vehementne potieraly také pokusy o sblíženie. Je potešiteľné, že prišli títo páni k zdravým a správnym názorom, ale divne sa vyníma, keď dnes vytýkajú nekonanie toho, čo vlastne sami svojho času prekazili. Snáď sa naša verejnosť pamätuje, že pred istým časom - myslím, budú tomu už 2 roky - pri príležitosti prejednávania obchodných smlúv so sovietským Ruskom a Ukrajinou, o nichž som referoval v zahraničnom výbore, navrhol som zahraničnému výboru prijatie známej rezolúcie, ktorou sa vláda vyzýva, aby vo vhodnej chvíli uznala de jure sovietské Rusko. Moju rezolúciu zahraničný výbor prijal, a to jednomyseľne. Jednomyseľne, vďaka loyálnej neprítomnosti členov istej koaličnej strany. Rezolúcia táto, trebárs bola výborom jednomyseľne prijatá, nedostala sa do plena Národného shromaždenia k odhlasovaniu, a následkom toho, že k nej boly viazané i menované obchodné smluvy, ani tieto, a to následkom ostrého a rozhodného protestu istých politických faktorov, ktorí potierali akékoľvek sblíženie naše so sovietským Ruskom.