Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jednáme o odst. 1 pořadu, totiž o zprávě výborů dopravního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona, podle kterého stát nabývá drah, zaručených státem anebo zemí Českou, a žádám ho, aby mluvil k věci. (Výkřiky na levici.)

Posl. Grünzner (pokračuje): Následky restrikce budou zhoršení služebních turnusů, při jejichž sestavování se již dnes nedbá zákona o osmihodinové době pracovní a překročuje se, vykořisťování personálu větší měrou, prodloužení úředních hodin, s čímž již dne 1. března bylo započato, zvýšení nebezpečí v železničním provozu a ovšem v souvislosti s tím vznik nehod, které se nemohou nedostaviti. (Výkřiky na levici.) Zákonem o úsporných opatřeních, jakož i zákonem o komercialisaci podniků zamýšlí se zavésti jistý druh zamerikanisování. §em 6 restrikčního zákona byla již zrušena všechna práva na jmenování, stabilisaci, přeřazení a pod. Mimo to ruší § 30 tohoto zákona všechna práva opírající se o služební řády a předpisy pensijních fondů a již nabytá. Najisto se zamýšlí jednak dosíci úspor restrikcí personálu a jednak opatřiti si laciný personál. Ruší se třída stálých pracovníků, zato se zavádí třída nestálých, prohlašuje se všem dělníkům, kteří již byli stálí a dostávali vyšší mzdu, že ve chvíli výpovědi mohou již znovu prohlásiti, že vstupují jako nestálí dělníci, při čemž ovšem ztrácejí všechny drahotní požitky a musejí se dříti za hanebnou mzdu. I zde jest zřejmý úmysl: chcete míti personál, s nimž by se mohlo házeti, jak byste chtěli. Směřuje to proti pragmatikálním právům, proti definitivnímu ustanovení, chcete míti pracovní síly, které byste dnes přijali a zítra je mohli vyhoditi. Protestujeme co nejostřeji proti takovému postupu, proti tomu, že se státním zaměstnancům odnímají práva, která si vybojovali v dlouholetých bojích. Při složení správního výboru ke komercialisaci drah učinili jste to právě tak jako při ustavení komisí pro restrikci personálu. Do tohoto výboru nebyl vzat ani jeden zástupce oposičních stran, ba dokonce ani zástupce odborových organisací. Již dnes se ozývají hlasy, že tento výbor nedosáhne onoho výsledku v obchodním vedení podniků, jak se chce světu namluviti. Nemáme také k této činnosti a k tomuto opatření důvěry. Nemůžeme také pominouti, abychom vládu při této příležitosti neupozornili na její povinnost, aby konečně podala sněmovně zákon, jednající na základě římských a vídeňských dohod, o převzetí aktivních nebo neaktivních zaměstnanců, kterých ještě žádný nástupní stát nepřevzal. O zaměstnancích na odpočinku nelze mluviti, poněvadž tito ubožáci nedostávají výslužného, nýbrž jen výživné, čímž jest jim odňato právo na režijní výhody a drahotní přídavky. Zdá se, jakoby vládní koalice chtěla čekati, až tito lidé vymrou, aby se jim vůbec nemusila platiti žádná pense. To jsou věci, přes které se chladnokrevně přechází, jde-li však o to, aby se obyvatelstvu pustilo žilou zavedením nových daní a cel, tu se hned ví o prostředcích a cestách, aby podobné plány a opatření byly provedeny. Pokud víme, pracuje se již o takovém zákoně. Očekáváme, že nyní vláda nebude s tím více prodlévati, aby konečně i tito ubožáci byli zbaveni nejistého osudu. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. H. Bergmann.

Posl. H. Bergmann: Slavná sněmovno! Usnesení vlády ze dne 22. května 1924 o postupném zestátnění všech vedlejších drah v Československé republice znamená veliký národohospodářský problém, jehož vyřešení odpovídá nejen přání úzkého kruhu zájemníků a krajů, jimiž tyto vedlejší dráhy probíhají, nýbrž i požadavku celé široké naší veřejnosti, ať již přináleží vrstvám zabývajícím se zemědělskou, průmyslovou nebo řemeslnou výrobou, ke kruhům obchodním nebo k vrstvám v poměru námezdním nebo konsumentském. Proto má tento čin vysoký význam národohospodářský, dopravně-politický, finanční, kulturní i sociální.

S těchto hledisek vítáme obdivuhodnou energii a usilovnou snahu pana ministra železnic, vyřešiti tento veliký problém co nejrychlejším tempem a nejkratší cestou, o čemž svědčí právě projednávaná předloha o převzetí 48 místních drah v Čechách a na Moravě státem. Je to důkaz, že pan ministr správně chápe úkol železnice v moderním státě a snaží se nejenom učiniti dopravu železniční co nejdochvilnější, nejspolehlivější a konkurence schopnou také po stránce obchodní, nýbrž i skoncovati administrativní jednání o takovém spletitém problému, který touto předlohou začínáme řešiti, rychlíkovým tempem a nikoli, jak to bývá u nás ve státní správě zvykem, tempem nákladního vlaku, který zastavuje u každého sloupu, u každé překážky, vzdychá a oddychuje, nemoha s místa pod tíhou nákladu byrokratických skrupulí a prkennosti.

Podíváme-li se na 48 příloh "úmluv" mezi státem a akciovými společnostmi těchto 48 místních drah, z nichž každá úmluva jest individuelního rázu, musíme vysloviti panu ministru železnic uznání, že tak v krátké době od usnesení vládního podařilo se mu překonati všecky formálnosti povahy finanční, hospodářské i správní, aby zestátnění předmětných drah mohlo býti uzákoněno. Tím více nutno tuto pružnost jednání vítati, poněvadž, kdyby se měl pan ministr železnic ohlížeti na zákon ze dne 18. prosince 1920, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních podnicích a na prováděcí nařízení k tomuto zákonu ze dne 25. září 1924, č. 206, nemohli bychom se vůbec zabývati touto předlohou, neboť dovoluji si pochybovati, že by řádný obchodník veden jsa jen úzkým svým zájmem, mohl převzíti pasivní podniky, na něž by ročně doplácel 8 milionů Kč z převzatých garancií, 30 milionů Kč provozních schodků a pokles provozních příjmů okrouhle 20 milionů Kč ročně a k tomu ještě likvidační náklady 2 miliony Kč, kdyby mu vedoucím motivem nebyl vyšší zájem státu a jeho občanstva.

Máme tedy o jeden důkaz více, že státní podniky, najmě železnice a pošty nemohou býti spravovány výhradně jen pod zorným úhlem výdělečnosti. Vedoucím motivem správy těchto podniků musí býti také v neposlední řadě jejich úkol správní, kulturní a sociální vedle úkolu národohospodářského a bezpečnostního pro stát.

Řekl bych, že tyto úkoly vynikly hned při této první příležitosti jako daleko silnější argument, než všechna ta u nás velmi často zdůrazňovaná snaha, postaviti na prvé místo pouhou výdělečnost státních podniků. Při prvním tomto kroku byla otázka výdělečnosti postavena do pozadí.

Tím nikterak nechci říci, že bychom měli prosperitu a aktivnost státních podniků pustiti se zřetele, ba naopak, měli bychom učiniti vše, aby státní podniky splnily naše očekávání v obou směrech, aby totiž byly schopny plniti úkoly správní, kulturní, sociální, národohospodářské a bezpečnostní, ale byly také při tom aktivní a prosperovaly.

Zdá se mi však, že schází nám mnohdy odvaha překonati různé ohledy a zájmy, jež brzdí slibný vývoj hospodaření státních podniků. Jest mi nevysvětlitelno, proč tak dlouho otálíme se zrušením zákona ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., o osvobození od poštovného, proč tak dlouho otálíme se zavedením úsporného řízení při poštovním úřadě šekovém a s projednáním zákona o zřízení poštovní spořitelny?

Osvobození od poštovného zrušilo již Dánsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko a zamýšlejí je zrušiti Norsko, Belgie, Francie a Švýcarsko. Tímto osvobozením od poštovného uchází poštovnímu podniku okrouhle 110 milionů Kč ročně na příjmech. (Slyšte!)

Obavy, že by poštovní spořitelna poškozovala lidové peněžnictví, jsou úplně liché, neboť nejde o nějakou novotu, nýbrž o instituci, kterou jsme zde za Rakouska měli, která nepoškozovala nijak lidové peněžnictví, nýbrž je vhodným způsobem doplňovala, poněvadž mohla vniknouti i tam, kde lidové peněžnictví naprosto vniknouti nemohlo, a svádějíc do státní pokladny nepatrné praménky úspor od nejmenších vkladatelů a střádalů, shromažďovala ve státní pokladně za úrok celkem nepatrný značné hotovosti peněžní. Pro nás by zřízení poštovní spořitelny mělo ještě daleko větší význam na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Obě osnovy byly již dávno ministerstvem pošt vypracovány a snad i ministerské radě předloženy.

Jejich uzákonění přineslo by státu nemalý prospěch, neboť nemůžeme chtíti, aby pošta vydělávala, když ji nutíme, aby kde komu dopravovala zásilky zadarmo a tuto její povinnost stále rozšiřujeme ještě o nový okruh institucí, požívajících osvobození od poštovného. Podáváme tím nový důkaz, že úkoly státních podniků v našem celém státním životě jsou přece jen daleko důležitější, než jen pouhá otázka výdělečnosti.

Přál bych si, aby obě zmíněné osnovy byly nám co nejdříve k projednání předloženy, poněvadž toho vyžaduje výsostný zájem státu a před ním musí ustoupiti všechny zájmy jiných korporací, jež snaží se projednávání těchto osnov oddáliti.

Národohospodářský význam projednávané předlohy jeví se v tom, že kraje, kterými probíhají státem přebírané místní dráhy, budou se moci lépe hospodářsky vyvíjeti, neboť jejich produkce zemědělská, průmyslová a řemeslná, zbavena jsouc zatížení vysokých dopravních sazeb, lépe se rozvine a obchod oživí, a zestátnění těchto drah bude dotyčným krajům pravým požehnáním. Zjednodušením správní agendy a sjednocením správy docílí se snížení režie, které přijde k dobru našemu národohospodářství se všemi ostatními důsledky oživené produkce a čilejšího obchodu zmíněných krajů.

Po stránce dopravně-politické znamená převzetí těchto drah rozšíření státní železniční sítě o nových 1859 km trati, takže budeme míti ve státním provozu celkem 10.984 km tratí pod jednotným vedením a volnou disposicí státní železniční správy. Pro případné bezpečnostní opatření mobilisační znamená to značné ulehčení v zájmu obrany státu. Naše dopravní politika železniční bude moci zachovávati jednotný směr a jednotností tarifů čeliti konkurenci soukromé dopravy.

S hlediska finančního znamená předloha značné ulehčení zemským rozpočtům v Čechách a na Moravě, ale na druhé straně značné zatížení rozpočtu státních drah. Zde stát přináší velikou oběť, aby dokázal našemu mnohdy ať právem nebo neprávem nespokojenému občanstvu, že má pochopení pro jeho potřeby a ulehčení tíže daňových břemen. Nežádá-li pan ministr železnic pro rok 1925 z titulu zestátnění těchto drah úhrady vyšších nákladů a doufá-li, že bude je možno uhraditi v rámci rozpočtu podniku státní dráhy, nutno tuto snahu vřele vítati v zájmu urychlení celé věci, zejména když máme mnoho trpké zkušenosti, jak těžko se u nás vždy hledá úhrada na různá vydání ve státní správě, jde-li zejména o státní zaměstnance.

Po stránce kulturní znamená postátnění místních drah značné sblížení venkova s kulturními středisky okresními, krajskými i zemskými, jež umožní snížení dopravních sazeb i možnost urovnanějších jízdních řádů.

Po stránce sociální přinese zestátnění místních drah značné ulehčení námezdním vrstvám, jež dojíždějí za prací i úřadem do větších míst, a konsumentským vrstvám v těchto krajích, mnohdy zapadlých, mělo by přinésti toto zestátnění a s ním spojená úprava tarifní značnou úlevu v cenách dováženého zboží, ovšem neuváznou-li tyto úlevy dopravní opět v kapsách meziobchodu, jak se u nás pravidelně stává.

Z těchto důležitých hledisek a důvodů bude náš klub s radostí hlasovati pro předlohu, která přináší tolik výhod dotčeným, po většině dosud zanedbaným a macešsky odstrkávaným krajům. S tím větší radostí budeme hlasovati pro tuto předlohu, neboť tentokráte i denní tisk dovedl oceniti dobrou snahu našeho klubovního kolegy a sama "Národní Politika" ze dne 23. dubna 1925 v čís. 111 napsala, že zůstane nespornou zásluhou ministra Stříbrného jakožto šéfa železničního resortu, jestliže přes všechny překážky podařilo se přivésti tuto akci k cíli. Uznání zásluh v nynější době, prodchnuté upřílišněným kriticismem, politickou zaujatostí a stranicko-sobeckým materialismem, je tak vzácnou květinou, že i my dovedeme si ji jistě vážiti a ji oceniti.

S hlediska personální politiky vítáme rozhodnutí železniční správy vtělené v §u 5, že přejímá železniční oddělení zemského správního výboru v Praze se vším personálem a se všemi jeho právy i závazky do služeb státních. Zestátnění místních drah považujeme také za součástku reformy státní správy, ačkoliv je to etapa, která spíše státní finance zatěžuje, a proto bychom si přáli, aby bylo konečně započato i s tou součástkou reformy státní správy, která má přinésti ulehčení státním financím a zjednati předpoklad pro konečnou a uspokojivou úpravu poměrů našich státních zaměstnanců.

Bohužel však nevidíme, že bychom se k tomuto cíli nějak přibližovali, poněvadž nedošlo dosud k utvoření komise pro reformu státní správy a komise pro nový požitkový systém státních zaměstnanců, jichž utvoření bylo slíbeno na základě §u 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286, který ukládá vládě, aby do 31. prosince 1925 podala osnovy o reformě státní správy a novém požitkovém systému, ba členům soc.-politického výboru nebyla dosud ani dodána statistika státních zaměstnanců, slíbená panem ministrem vnitra při projednávání zákona čís. 286, aby se mohli připraviti na jednání o novém požitkovém systému. Přál bych si, aby k tomuto jednání došlo v době co nejkratší, a vítám v tomto směru stanovisko naší strany, jež žádá, aby otázka nového požitkového systému byla rozřešena ještě před ukončením tohoto zákonodárného období a před vypsáním nových voleb. Bylo by na místě - vzhledem k bohatosti a obsažnosti materiálu, který má býti zpracován - aby osnovy mohly býti předloženy k diskusi a k parlamentárnímu projednání co nejdříve.

Svědčí to o naprosté nepohotovosti a nepřipravenosti naší státní administrativy, která se obmezila na pouhé, namnoze přímočaré a duchu zákona odporující provádění restrikce, jako by tato byla již spasnou hvězdou, která nás má přivésti do zaslíbené země, a nebylo by potřebí se zmíněnými problémy zabývati.

Zákonem čís. 394/1922, čís. 404/1922 a čís. 286/1924 bylo státně-zaměstnanecké právo v našem státě valně otřeseno a naše státní administrativa rozmnožuje ještě tuto právní nejistotu a právní chaos v poměrech státních zaměstnanců opatřeními a výkladem zákonů, jež namnoze vyvolávají dojem, jako by určitým kruhům v tomto státě šlo jen o to, aby nespokojenost různých vrstev občanských byla vybičována na nejvyšší míru, aby byl v tomto státě stále neklid a vzrušení a zejména aby státní zaměstnanci byli neustále a soustavně provokováni a popouzeni proti vládě, proti zákonodárným sborům, proti státu, aby mohlo této nespokojenosti a neklidu býti využito pro skryté reakční cíle.

Poukáži jen na některé ukázky tohoto počínání naší byrokracie, která neustále státního zaměstnance zneklidňuje, aby se nemohl klidně věnovati svému povolání, své práci, svému úkolu a své službě.

§ 7 zákona čís. 286 se vykládá takovým způsobem, že se odpírá ministerstvem vnitra a financí propočítávati služební dobu i zaměstnancům, která se dříve započítávala a kteří nastoupili státní službu před vydáním tohoto zákona, ačkoliv ostatní resorty proti této praxi se ohražují. Tak na př. odmítlo ministerstvo vnitra a financí započítati dopravním poštovním úředníkům skupiny C i D služební dobu, ztrávenou ve vlastnosti volné úřednické síly.

§ 8 zákona čís. 286 se nerespektuje, a co nejvíce překvapuje, že v resortu, který má býti strážcem práva a spravedlnosti, přihodil se takový případ: Jde o kancelářského pomocníka Vincence Rautenkrance v Ilavě, který byl přemístěn ze služby železniční do služby soudní a jeho požitky byly tím zkráceny z 10.778 Kč na 8.054 Kč ročně. Když se týž domáhal ochrany §u 8 zákona čís. 286, byl pod pohrůžkou propuštění donucen podepsati prohlášení, že se spokojuje s vyměřeným platem, ačkoliv § 8 tohoto zákona praví velmi jasně, že v tomto případě nesmí býti zaměstnanec na svých požitcích, právech i postupu zkrácen. K takovému násilnému výkladu zákona nelze mlčeti, poněvadž by se tím parlamentarism v očích lidu zdiskreditoval, aby se pomalu demokracie našemu lidu co nejvíce zošklivila.

§ 9 zákona č. 286 praktikuje železniční byrokracie tak, že zamítla žádosti vypověditelných zaměstnanců o dobrovolný odchod ze státní služby, aby je v zápětí vypověděla a připravila je tak o výhody tohoto zákona, ačkoli vláda ve svých pokynech k restrikci stanovila postup co nejblahovolnější. Stejně odepřelo ředitelství Praha-Jih odbytné zaměstnanci na základě falešných informací, že jest majitelem domku a 3 korců polí, ačkoliv zákon něco podobného neustanovuje. Ředitelství v Brně pensionovalo hradláře, otce 6 nezaopatřených dětí, ve věku 47 let, protože trpí 2 měsíce vyléčitelnou oční chorobou, za to však ponechávají se ve službě přesloužilci přes 60 roků staří pod pláštíkem nepostrádatelnosti nebo zaměstnanci, kteří byli po stránce jazykové velice blahovolně kvalifikováni.

§ 8 zákona čís. 287 vykládá ministerstvo financí tak, že výhodu podle IV. článku zákona čís. 2 z r. 1920 odnímá i zaměstnancům, kteří této výhody před vydáním zákona čís. 287 požívali, ačkoli zákon nemá zpětné platnosti.

Do nebe volající jest způsob provádění restrikce četnickou správou. Celá československá veřejnost byla nedávno vzrušena odvahou a statečností, jakož i svědomitým konáním povinností četnického kapitána Hanuše při bouřích v Trenčíně, který byl při této příležitosti raněn velkým kamenem do hlavy, až se zhroutil a nalézal se dlouho v ošetřování. Místo aby se mu dostalo odměny za tento hrdinný čin, poslala mu četnická správa tyto dny, aniž vyčkala superarbitračního řízení, restrikční arch s odůvodněním, že prý jeho služební výkon je podřadný a kvalifikace není zvláštní. Takové tedy odměny dostává se svědomitému důstojníku, který nasadil při konání svých povinností život, v době, kdy mnoho rakušáckých generálů a důstojníků má býti v četnické správě i nadále zachováno. Namísto pochvaly - restrikční arch! Dovede se četnická správa vžíti do situace tohoto muže, jemuž způsobila tímto postupem daleko větší bolest, než ve službě utrpěné zranění, ačkoliv je to jeden z nejlepších výkonných důstojníků našeho četnictva a léčením svého zranění octl se v prekérní hospodářské situaci?

Provádění restrikce, zejména na poštách, začíná pociťovati již i naše veřejnost . . .

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. H. Bergmann (pokračuje): . . . a bouří se proti jejím důsledkům, ačkoli si měla uvědomiti, že bez restrikce úkonů a nároků naší veřejnosti na státní administrativu nedá se prováděti restrikce zaměstnanců, i kdyby se sebe více protahovala služební a pracovní doba, zostřovaly turnusy atd., bez předchozího nebo současného provádění velkorysé reformy státní správy, jak jsme ji navrhovali my již r. 1920. Našeho volání nebylo uposlechnuto a dnes dostavují se toho důsledky. Kdybychom již od r. 1920 byli pracovali na reformě státní správy, mohli jsme také postupně zmenšovati počet státních zaměstnanců přirozeným odchodem, úmrtím, pensionováním nebo výstupem ze státní služby a nepřijímáním nových uchazečů, čímž bychom byli docílili daleko lepších výsledků, nežli lze očekávati od restrikčního zákona. Podlomíme-li existenci státního zaměstnanectva, podlomíme současně i moc demokracie a umožníme reakci, aby těžila z nespokojenosti, zklamaných nadějí a zklamané důvěry, ze znechucení, lhostejnosti a zoufalství. Spolehlivost, spokojenost a věrnost zaměstnanců je pilířem demokracie - a proto neodkládejme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Žádný řečník není již přihlášen. Debata je skončena.

Zpravodaj pan posl. Votruba si nepřeje doslovu.

Dávám závěrečné slovo zpravodaji rozpočtového výboru, panu posl. Buřívalovi.

Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Pan předseda mne zbavil povinnosti, abych reagoval na výtky p. posl. Grünznera, poněvadž s předlohou projednávanou nejsou vlastně v souvislosti a týkají se restrikčního zákona čís. 286 a 287. Nebudu tedy k nim přihlížeti.

Avšak p. posl. H. Bergmann zmínil se o §u 5 tohoto zákona, pokud se týče přejímání personálu zaměstnaného u železničních odborů dotyčných zemských politických správ. A tu poznovu - aby rozptýleny byly všechny obavy, které vyrůstají - upozorňuji na závazné prohlášení, které učinil v této věci p. ministr železnic, že totiž převzati budou tito zaměstnanci přímo do služeb ministerstva železnic, že tedy není příčin k nějakým pochybnostem, a že bude naloženo v této věci tak, jak si toho dotyční zaměstnanci, kteří se stávají přespočetnými, přejí.

O různých stescích zaměstnanců do prakse, která se provádí určitou částí naší byrokracie, myslím - to platí oběma pánům řečníkům, panu posl. Grünznerovi jakož i panu posl. H. Bergmannovi - budeme míti možnost promluviti na jiných místech, při jiné příležitosti, kdy se to bude přimykati k materii, kterou právě budeme projednávati.

Doporučuji opětně jménem rozpočtového výboru, aby této předloze dostalo se ústavního schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odkládám po vyřízení odst. 3, k němuž, nebude-li proti tomu námitek, ihned přikročíme. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy jednati o odst. 3 pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor dopravní je pan posl. inž. Záhorský, za výbor ústavně-právní pan posl. dr. Hnídek, za výbor rozpočtový pan posl. inž. Černý.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavněprávního, panu posl. dr. Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Ústavně-právnímu výboru bylo předloženo usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za výpůjčky Ústředních elektráren, akciové společnosti v Praze, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů k ukládání nadačních sirotčích a podobných kapitálů.

Naše vláda, totiž ministerstvo veř. prací, zároveň se Zemským výborem a městem Prahou založila akciovou společnost zvanou Ústřední elektrárny, akciová společnost v Praze, jejímž úkolem je vybudovati tepelnou elektrárnu v Ervěnicích a rozváděti z ní elektrickou energii po území mosteckém a ve středních Čechách. Mimo to má převzíti do provozu také od obce pražské najatou elektrárnu Holešovickou a využitkovati vodní síly na střední Vltavě a pak dodávati elektrickou energii na území, o kterém jsem právě mluvil.

Stavební práce spojené s vybudováním této elektrárny jsou již skoro všechny hotovy a rovněž také i stavba dálkového vedení z Ervěnic do Prahy v délce 86 km.

Tento podnik, který má dalekosáhlé důsledky a velikou důležitost pro celé střední Čechy a území této elektrárny Ervěnické, bude vyžadovati velkého nákladu. Investiční náklad na potřeby prvé výstavby elektrárny ervěnické činí okrouhle 190 milionů korun a je hrazen z části akciovým kapitálem, zálohami akcionářů. Zbývá však ještě hraditi 100 milionů korun. Nyní běží o to, aby těchto 100 milionů korun bylo získáno, a tu se zmocňuje tato akciová společnost v Praze, aby mohla vydávati dílčí dluhopisy, které by měly pupilární jistotu.

Ústavně-právní výbor posoudil toto usnesení senátu se stanoviska ústavně-právního, ježto zde běželo o otázku zmocnění vlády a o otázku pupilární jistoty těchto dílčích úpisů. Pokud se týče zmocnění vlády, je nasnadě, že jiná forma než zmocňovací není vůbec možna, takže ústavně-právní výbor vyslovil souhlas s touto formou zmocnění vlády, aby převzala garancie za těchto 100 milionů korun na výstavbu celého velkolepého podniku, který se připravuje. Ústavně-právní výbor mohl to tím spíše udělati, poněvadž zde běží o elektrisaci velkého území středních Čech a celého Mostecka.

Co se týče otázky druhé, totiž pupilární jistoty těchto dílčích dluhopisů, není obavy, že snad by stát nebo ten, kdo má tyto dlužní úpisy, nějakým způsobem mohl přijíti o peníze. Rentabilita tohoto podniku je zaručena jednak tím, že výroba elektřiny v této elektrárně ervěnické bude laciná, poněvadž užije se méně hodnotných druhů uhlí, které dnes nevyužitkovány leží na haldách, a pak jistě dnešní rozvoj průmyslu a spotřeba elektřiny v zemědělství přispěje k rentabilitě celého tohoto podniku. Není tedy žádných obav a proto ústavně-právní výbor mohl s dobrým svědomím přistoupiti k usnesení senátu, kterým vláda se zmocňuje, aby převzala garancii za tuto půjčku, a za druhé aby těmto papírům byla přiznána také pupilární jistota.

Ústavně-právní výbor doporučuje slavné sněmovně přijetí tohoto zákona. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor dopravní, panu posl. inž. Záhorskému.

Zpravodaj posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, slavná sněmovno! Jako zpravodaj výboru dopravního podávám tuto zprávu k usnesení senátu Národního shromáždění o vládním návrhu zákona (tisk senátu 2124 a 2134), kterým se zmocňuje vláda, aby převzala státní záruku za výpůjčky Ústředních elektráren, akciové společnosti v Praze, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů, na tyto výpůjčky vydaných, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.

Ústřední elektrárny, akciová společnost, založená ministerstvem veřejných prací v zastoupení státu spolu se Zemským správním výborem českým v zastoupení české země a s hlavním městem Prahou, mají za první úkol vybudovati tepelnou elektrárnu na státním dole Hedvice v Ervěnicích u Mostu s dálkovým elektrickým vedením do Prahy a s transformačními stanicemi v Praze, jejichž investiční náklad činí okrouhle 190 milionů Kč.

Na hotových prostředcích má k disposici společnost Ústředních elektráren celkem 90 milionů Kč.

Podle §u 9 stanov je společnost oprávněna vydati dílčí dlužní úpisy, jimiž by získala úhradu zbývající částky nákladu na stavbu, avšak s podmínkou, že úhrnná částka dluhopisů, jež jsou v oběhu, nepřevýší 9/10 hodnoty realit a zařízení, sloužících trvale k účelům elektrického podniku této společnosti.

Řádné zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů je podle stanov společnosti zajištěno jednak veškerým jejím jměním a jednak zvláštními zárukami.

Výpočtem rentability podniku je prokázáno, že veškerá jeho zařízení budou před uplynutím 30 let odepsána a že zápůjčka, státem zaručená, může býti splacena úplně z příjmů za elektrickou energii během téže doby.

Výhodné poměry provozní elektrárny ervěnické zabezpečují na dlouhou řadu let její značnou prosperitu, která bude také stupňována se vzrůstající spotřebou elektrické energie.

Je zajímavé, že můžeme uvésti dokonce již dnes čísla, a to ze zprávy, která je připravena pro zasedání valného shromáždění na 30. červen t. r. V této zprávě se uvádí, že při dodávce 100 milionů KW hodin obci pražské bude 1 KW hodina státi 35 h a každá další KW hodina 4 h. Při dodávce 120 milionů KW hodin bude průměrná cena 1 KW hodiny pouze 30 h a při dodávce 150 milionů KW hodin bude průměrná cena za 1 KW hodinu již jen 25 h. Naproti tomu však jeví se výrobní cena za 1 KW hodinu v holešovické elektrárně za stejných předpokladů při dodávce 100 milionů KW hodin 42 h za 1 KW hodinu, při dodávce 120 milionů KW hodin 39 h, a při dodávce 150 milionů 35 h. Tedy je viděti, že elektrárna ervěnická může energii vyráběti velmi levně, jakkoli náklady na stavbu jsou mnohonásobné proti oněm podnikům, jež byly vybudovány před válkou. Zejména je zjevné, že, jestliže se splní předpoklady, které jsou obsaženy v této zprávě, budeme míti také příležitost, abychom jedenkráte vyslovili projev uznání technickým svým úředníkům v centrálních úřadech.

Svým návrhem žádá vláda o ústavní zmocnění, aby převzala v zastoupení státu záruku za výpůjčky, jež by opatřily sobě Ústřední elektrárny až do výše 100 milionů Kč, tak aby svoji hotovost 90 milionů Kč, dosud k disposici jsoucí, mohly doplniti na 190 milionů Kč, jimiž by nabyly potřebného nákladu investičního pro dokončení podniku.

Vláda poukazujíc, že přes 50% kapitálu společnosti Ústředních elektráren je v rukou státu a že veřejná užitečnost tohoto podniku je všeobecně známa, očekává, že docílí se státní zárukou příznivějších podmínek při uzavření zápůjčky a že zajistí se dílčím dlužním úpisům větší hodnota, a to bez obav, že by byla nucena někdy státní správa na základě této záruky něco platiti za společnost Ústředních elektráren.

Podnik Ústředních elektráren zasluhuje pro všeobecnou prospěšnost podpory státu, která mu bude prokázána, převezme-li stát záruky za půjčky, učiněné ve smyslu navrhovaného zákona, jimiž nabude podnik prostředků, nutných k dokončení velikého díla, jímž Ústřední elektrárny započaly plniti svůj důležitý úkol.

Rychlým dokončením ervěnické elektrárny s veškerým příslušenstvím prospěje se velikým oblastem středních a severovýchodních Čech a zejména hlav. městu Praze s okolím, jehož ozdravění důrazně požaduje rychlou elektrisaci státních drah, zejména jejich provozu nádražního. Poněvadž Ervěnická elektrárna bude vyráběti energii spalováním odpadkového uhlí státního dolu Hedvika u Ervěnic, které dosud se odváží na důlní odkliz, aniž je jakýmkoliv způsobem zužitkováno, je také ve prospěch příjmů státní pokladny, podporuje-li se navrženým zákonem brzké dokončení započatých prací.

Správná ekonomie provozu Ervěnické elektrárny předpokládá ovšem, že její provoz bude kombinován záhy také s využitkováním vodní síly na střední Vltavě. Jest si proto přáti, aby konečné rozluštění také tohoto projektu bylo realisováno v době nejbližší, neboť jen tím způsobem bude také umožněno, aby se použilo vydatné elektrické energie k levné výrobě dusíkatých látek, nutných nejen k intensivnímu obhospodařování půdy, nýbrž obzvláště také k eventuelní obraně našeho státu.

Dopravní výbor uváživ přednesené důvody navrhuje, aby poslanecká sněmovna přijala zákon, kterým se zmocňuje vláda, aby převzala státní záruku za výpůjčky Ústředních elektráren, v témž znění, na kterém se usnesl senát ve 263. schůzi dne 23. dubna 1925. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, panu posl. inž. Černému.

Zpravodaj posl. inž. Černý: Slavná sněmovno! Právě bylo referenty výborů dopravního a ústavně-právního konstatováno, že zákon, který se předkládá slavné sněmovně ke schválení, je plně odůvodněn a že jest ho nejvýše doporučiti. Také ho oba páni referenti doporučují. Dopravní výbor zabýval se otázkou, která jest tenorem celého zákona, do té míry, že studoval i celou rentabilitu tohoto podniku, dále poukázal na příslušné velmi dobré národohospodářské důsledky, které bude míti soustavné provádění elektrisace na základě této veliké výrobní jednotky pro celou Československou republiku.

Rozpočtový výbor také podrobil tento zákon příslušné kritice. Pokud se týče zatížení, nemůže rozpočtový výbor konstatovati, že by tento zákon přinesl vůbec nějakého zatížení Československé republice. Nedá se vůbec očekávati, že by podnik tak slibně založený a tak výborně fundovaný měl nějaké nepříznivé důsledky pro státní hospodářství, naopak bylo prokázáno, že výrobní ceny elektrické energie budou v celé široké oblasti naší Československé republiky sníženy tak, že se tím docílí příslušných velikých národohospodářských prospěchů. Potřebné množství energie, které může posloužiti výrobě dusíku, poslouží také tomu, že náš stát stane se soběstačným právě v této, pro stát tak velice důležité, výrobě dusíkových surovin.

Rozpočtový výbor uvážil veškeré okolnosti a uznal, že nelze jinak, než vřele doporučiti tento zákon poslanecké sněmovně ke schválení. Konstatuji jen, že zákon tento bude míti nikoliv zatěžovací, nýbrž velmi dobré důsledky pro státní hospodaření z toho důvodu, poněvadž snížením výrobní ceny a tím také snížením dodávací ceny elektrické energie pro velkou řadu konsumentů, posílí se hospodářská situace těchto konsumentů, kteří jako zdaňovací objekt budou schopni, aby státu vyšším zdaněním přinesli prostředky ke zdolání jeho úkolů.

Z toho důvodu usnesl se rozpočtový výbor doporučiti poslanecké sněmovně schválení tohoto zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K jednání o tomto odstavci pořadu schůze dostavil se za ministerstvo veř. prací odborový přednosta inž. Vaňouček.

Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova tohoto zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Jelikož nebyly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Tím je vyřízen odst. 3 pořadu dnešní schůze.

Dokončíme teď jednání o odst. 1 pořadu, totiž: