Jde tu však o vážnější věc nežli o pouhé zpronevěření se programu, na nějž tito páni byli zvoleni. Jde tu o názor celé velké politické strany, dokonce dělnické, na funkci sociálních reforem za kapitalistického výrobního řádu. Slyšeli jsme zde při projednávání prvé části sociálního pojištění, při projednávání pojištění osob námezdně pracujících, s tohoto místa p. kol. Kreibicha, který nám tu prohlašoval, že sociální reformy v kapitalistickém hospodářském řádu nejsou ničím jiným, než korupcí, jíž třída panující uplácí třídu vykořisťovanou. Z tohoto hlediska vycházel také včera p. kol. Haken, a proto i tato osnova je mu švindlem sociálních reforem, kapitalistickou korupcí, jíž se mají dáti získati socialistické strany pro lokajskou službu naší buržoasii.
Velectění pánové a dámy! Toto pojetí v samých řadách komunistických nese ještě neuschlé barvy, jimiž, mám za to, v Moskvě bylo natřeno. Nedávno, bylo to před projednáváním zákona o pojištění osob námezdně pracujících, v době, kdy se nevědělo, jak to s tímto pojištěním dopadne, v lednu 1924, "Rudé Právo" přineslo článek z péra p. kol. Hakena, nadepsaný "Boj za sociální pojištění." V tomto článku se nevěří v dobrou, upřímnou vůli "sociálních patriotů", tento dávný požadavek dělnictva uskutečniti a na konec pak v závěru se praví: "Připravujte všude půdu k boji za sociální pojištění; za sociální pojištění bude ještě nutno bojovati." To bylo v době, kdy osud sociálního pojištění nebyl znám, kdy strana komunistická měla za to, že takticky bude moci použíti proti nenáviděným "sociálním patriotům" toho, že nesplnili co slíbili a že tím způsobem zažene je do úzkých. Ale stalo se, čeho neočekávali. Sociální pojištění jak dělnické, tak i osob samostatných je zde. Co nyní? Má se uznati, že proroctví jejich byla nesprávná a že my jsme splnili to, co jsme slíbili, jak zde prohlásil s této tribuny ministr soc. péče kol. dr. Winter? To přece nejde! Proto musí býti toto dílo špatné, proto musí býti toto dílo podvodem, proto je to švindl sociálních reforem, poněvadž strana komunistická nemá dosti mravní síly, aby dobrý skutek svého odpůrce uznala.
Velectění pánové a dámy! Myslím, že komunistickou taktiku v této věci lze vyjádřiti krátkými větami: "Když to není, sem s tím! Když to je, pryč s tím!" Vždycky pravý opak, vždycky negace, aby tu byl agitační materiál proti nenáviděným politickým odpůrcům.
Myslí opravdu kolegové z komunistického tábora, že pracující třída má klidně a trpělivě čekati se svými existenčními požadavky a potřebami až k tomu okamžiku jimi stále slibovanému, ale odkládanému, kdy revolučním zasažením dělnické třídy kapitalistický řád bude vyvrácen ze základu a na jeho troskách nastolena bude proletářská komunistická diktatura? Do té doby má pracující třída zůstati ve stavu bezprávnosti i politické - logicky usuzováno - má zůstati bez jakékoli sociální ochrany, jakéhokoli sociálního opatření, má čekati jako věřící katolík až na to spasení po sociálně úspěšné vítězné sociální revoluci? Velectění, ta víra v posmrtnou spásu je stejné hodnoty jako tato komunistická víra ve všespásnost jejich sociální revoluce. Kdyby tato reforma byla švindlem sociálních reforem, kdyby byla podvodem na pracující třídě, tož buďte logičtí, působte ke zrušení nemocenského pojištění, to je také jedna z cen korupce bohatými na chudých páchané, působte ke zrušení pojištění úrazového, vezměte dělnictvu koaliční právo, vraťte je zkrátka do jeho poměrů let padesátých, neboť podle vašeho, čím hůře pracující třídě, tím lepším bude ona materiálem v revolučním snažení proletariátu.
Takové jsou logické závěry vašeho stanoviska k osnově, kterou dnes projednáváme. Bohudík většina pracující třídy československé nesdílí tyto vaše nihilistické názory v oboru sociální politiky, neboť vidí ze zkušeností všedního života, že naopak dělník čím více je zkrušen tíhou života, čím je bezprávnější, čím více na něho doléhá tíseň hmotné nouze o nezbytné existenční potřeby, tím povolnějším je nástrojem svých vykořisťovatelů, tím menším je revolucionářem. Naopak, pracující třída zabezpečená, žijící na jisté sociální úrovni života, je také pracující třídou uvědomělou, kulturní, sebevědomou a citlivou, citlivější než kdy jindy proti jakémukoli druhu sociálního bezpráví, na ní páchaného; a právě tato inteligentní, uvědomělá, zabezpečená pracující třída to bude, která změní tvářnost kapitalistického světového pořádku. Ne massy ubídněných, zničených a zdeptaných lidí, nýbrž, pravím, massy inteligentních a zabezpečených, boji o lepší sociální pořádek se zasvětivších lidí to budou, které vybojují vítěznou bitvu s mezinárodním kapitalismem.
Já bych však chtěl obrátiti pozornost pánů z komunistické strany v této věci do vlastních jejich řad. Od dvou let komunistická strana vynakládá velké úsilí na získání venkova, nejen malých zemědělců, ale také zemědělců středních. A my známe její heslo o vládě dělníků a rolníků a víme, že soudí, že pro vítězství jejich ideálů je nezbytně nutno, aby tyto lidi získala do svého tábora. Ale ve své agitaci moudře nepřichází k těmto lidem s revoluční ideologií, s revolucí. podle toho střihu, s jakou přichází k proletariátu průmyslovému, nepřichází se k těmto lidem s heslem proletářské diktatury, naopak přichází se s požadavky veskrze praktickými. Přichází se s požadavkem snížení daní na malé a střední sedláky; přichází se s demokratisací zemědělské rady a jiných zájmových korporací výroby zemědělské, přicházejí komunisté s pojištěním dobytka, které má asi velmi málo co dělati s jejich stále opakovanou sociální revolucí . . . (Výkřiky posl. Johanise.) Přicházejí se spoustou požadavků z arsenálu politické, sociální a hospodářské práce těch nenáviděných sociálních patriotů. A do této kategorie nezbytných dnešních potřeb malého zemědělce náleží také zabezpečení pro případ zmrzačení a pro případ stáří. Ten venkovský člověk, který vás vyhání ze své vesnice, když mu tam přicházíte s recepty revoluce, vás poslouchá, když mu vykládáte o povinnosti lidské společnosti zabezpečiti jeho stáří a zabezpečiti ho před hladem v době mrzáctví. Ten člověk venkovský má pochopení pro tyto praktické potřeby svého života a vy se jim z důvodu politické agitace také velmi kompromisně přizpůsobujete. Ale pak nechápu, proč včera zde byla pronesena ústy pana kol. Hakena nihilistická řeč proti této osnově. Je dobře tak. Bude třeba ji jen rozšířiti mezi venkovským lidem, k němuž, jak jsem pravil, přicházíte s těmi metodami sociálně patriotickými, aby mu bylo jasno tak, jako v mnoha jiných vašich podnicích dávno už jasno mu je. (Hlas: Haken je pro pojištění dobytka, ale proti pojištění lidí!) Ano, pro pojištění dobytka jsou, ale nejsou pro pojištění chudých lidí.
Ale já bych přesvědčil pány ještě něčím, jak jejich stanovisko je křivé, nesociální a pracující třídě nepřátelské. Chci citovati hlas jednoho z hlavních činovníků organisace zaměstnavatelské v Československu, pana Verunáče. Tento pán v lednu 1924 rozepsal se v "Národních Listech" o chystaném sociálním pojišťování dělnickém a takto jej posuzuje:
"Není každá sociální reforma na první pohled snadná a teoreticky oprávněná také úloha prakticky snadno proveditelná, a právě u tak velkého díla, jako je pojištění sociální, jež má přinésti zabezpečení nejen dělnictvu, nýbrž i občanům samostatně výdělečně činným (jako živnostníkům a p.) pro případ nemoci, stáří, invalidity, jest třeba uvážiti, že, věnují-li se tak značné obnosy za dnešních poměrů na provedení reformy, je to velká koncese tlaku po sociálním zlepšení, ale koncese, která patří národu, jeho blahobytu, nikoliv jedné třídě." To je správně usuzováno. Sociální pojištění je koncese tlaku širokých vrstev lidových, usilujících o sociální zlepšení, o zabezpečení jich života v nejkritičtější chvíli. A když zde máme toto vysvědčení, pravím jednoho z hlavních činitelů naší organisace zaměstnavatelské, pak odpusťte, lidé budou spíše odvozovati logické závěry z tohoto vysvědčení, nežli z dutých, neupřímných, farisejsky znějících deklarací, přednášených nám zde se strany komunistické.
Dnes nám zde vystoupil jiný bojovník proti sociálnímu pojištění osob samostatných, z řad slovenské strany ľudové. Já věřím, že páni, kteří tuto stranu vedou, na sociální pojištění nečekají, že, není-li z nich každý pojištěn soukromě, pak jen proto, poněvadž ví, že na stará kolena hladu míti nebude. Jde však ne o toho, kdo má, kdo je zabezpečen ve dnech stáří, nýbrž o ty, kteří nemají a kterým na stará kolena nezbývá než žebrácká mošna nebo obecní pastouška. Pánové z ľudové strany jsou zástupci katolického křesťanství a pochybuji, že najdou v učení svého Mistra jedinou řádku k podepření tohoto svého tvrdého, nespravedlivého a nešlechetného stanoviska. (Výkřiky posl. Hlinky.) Ať si to vyrovnají se svým křesťanským svědomím a přesvědčením, když slovenský lid, bohužel, není ještě tak daleko, aby si to s nimi sám vyřídil.
Slyšíme zde, velectění pánové a dámy, od včerejška plno obav o přespřílišném zatížení jak pojištěných, tak našeho celkového národního hospodářství. Především jde tu tedy o finanční zatížení individuální. Každý, kdo bude chtíti býti pojištěn, musí platiti nejméně 12 Kč měsíčně pojistné premie nebo 22 Kč. Že mnohý z pojištěnců těžko bude sháněti k prvnímu tyto peníze, o tom není pochyby. Také není sporu o tom, že zejména ve východní části naší republiky, na Slovensku, na Podkarpatské Rusi, v územích naturálního hospodaření, nikoliv peněžního, (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) tato povinnost bude velmi těžká. Je potřebí vysloviti přání, aby orgány provádějící toto pojištění neexekvovaly okamžitě, aby měly náležitý smysl pro těžkou hospodářskou a finanční situaci těchto malých lidí a aby jinými prostředky snažily se umožniti jim placení této pojistné premie.
Nuže, velectění pánové a dámy, to že je konfiskace majetku? Tu bude platiti každý sám na sebe! Jenom almužny žebráků jsou zadarmo. My je odmítáme, chceme řádné pojištění, řádné zajištění, chceme, aby placením pojistných premií založili jsme si nárok na dávky podle zákona. A je něco jiného exekvovati pro daň někdy nespravedlivou a exekvovati pro pojistnou dávku, aby ten člověk v nejtěžším případě svého života netrpěl pak sám i se svou rodinou hlad i bídu.
Mám za to, že to bude také jeden z prostředků hromadění hodnot v našem státě, čehož chceme docíliti také velmi často z pravé strany zdůrazňovanou spořivostí a odříkáním v potřebách. Právě z této strany měla by tato věc býti spíše vysvětlena a lid pro toto pojištění vychováván, nežli mu pojištění to zošklivováno.
A všeobecně, o tom není pochyby, dávky pojistné a pak renty plynoucí z tohoto zákona dolehnou citelně na náš národohospodářský život. Nemám však obav, že by tím základy našeho národohospodářství mohly býti v nejmenším dotčeny. Nejde o to, zda celkový úhrn naší národní výroby snese břemena plynoucí z tohoto zákona, ale o to, aby část z tohoto úhrnu naší národní výroby byla věnována k zabezpečení těch, kteří na ní mají největší podíl. Jde tedy o jakousi korekturu v rozdělení našeho národního důchodu. Což jsme tak chudí v našem národním hospodářství, že nemůžeme uchrániti své pracující členy bídy a nouze na stará kolena, nebo v případě neštěstí, jež jim vezme pracovní schopnost? Máme-li tomu věřiti, pak nesmíme viděti ten život v naší národní společnosti. Ale vizte jen přepych života bohatých dnes, přepych, o jakém se nám v českých zemích nikdy ani nesnilo. Vizte plné luxusní lázně, které hostily dříve jen špičky aristokracie a členy panovnických rodů, a podívejte se, kdo se tam povaluje, podívejte se, kdo tam plnými hrstmi rozhazuje peníze. To je naše buržoasie průmyslová, jako zemědělská, jako finanční, to je ta, která nemá peněz na sociální zabezpečení těch, kteří jí její důchody vydělávají.
Podívejte se jen na různé druhy nákladných sportů, na různé druhy nákladné turistiky u nás a na jiné projevy rozmařilosti a mrhání penězi a statky těžce vydělanými. A v té době, kdy jedna část naší národní společnosti takto žije, kdy jí není nic nedostupného, kdy má na všechno peníze, co skýtá jen lidská civilisace a poživačnost, v té době nemá peněz na lidi, kteří se ve službách lidské společnosti zmrzačili nebo zedřeli, v té době máme plniti ulice žebráky, žebračkami a dětmi, kteří nemají k večeři ani kus suchého tvrdého chleba? Odpusťte, dokud budou u nás tyto poměry, do té doby nikdo nesmí, kdo je ušlechtilý a kdo má kus srdce a svědomí, přijíti s námitkou, že není peněz k zabezpečení vdov, sirotků, žebráků a lidí, ve službách společnosti lidské zestaralých.
Velectění pánové a dámy! My bychom rádi, aby nákladů tohoto pojištění bylo co nejméně použito k neproduktivním účelům. Neproduktivním vydáním v této věci je správa. My jsme tisíckráte ochotni sednouti s vámi a udělati správu co nejjednodušší, aby, co se od lidí vybere, se jim vskutku vrátilo, aby to nepohltila drahá administrace, aby to nepohltila armáda úředníků, zřízenců atd. Jen, prosím, přijďte, jednejme! Ale máme zkušenosti jiné, zejména z projednávání pojištění osob dělnických, jak právě v této věci, když šlo o zjednodušení správy a její zlacinění, ty vrstvy, které dnes se obávají velikých nákladů sociálního pojištění, se v této věci nerozumně chovaly.
Tento zákon dá jistotu a klid životu malých lidí a na příště nebudou lidé trpěti bezesnými nocemi starostí o to, co, bude s nimi v případě mrzáctví a stáří.
Já bych chtěl ještě vyzvednouti v souvislosti s tímto zákonem jeho význam vzhledem k povznesení našeho venkovského života v každém směru. Bude musiti býti zorganisována léčebná péče, činnost preventivní na venkově, předcházení úrazům, předcházení předčasné sešlosti atd. Je toho, bohužel, velmi potřebí. Naše sídliště rostou velmi nerovnoměrně a nebezpečně. Vizte města vybavená vším, co dává lidský duch, technika a lidská civilisace! Vizte vedle toho obce, jen hodinu cesty vzdálené, tak primitivní, jak byly před staletími, jimž se nedostává toho nejnutnějšího. Není kanalisace, není světla, není toho nejprimitivnějšího. Tvrdím, pánové, že problém komunální politiky je problém malé venkovské obce, a já se těším, že tento zákon podnítí organisovanou a soustavnou snahu za povznesení nejen zdravotního, ale vůbec sociálního života našeho venkova.
Bylo si zde ústy pana kolegy z lavic ľudových poslanců stěžováno na přílišný rozmach alkoholismu na Slovensku. Je toho co nejživěji litovati, jako zjevu, který ničí lidskou inteligenci a lidskou činorodost. Ale bylo by dobře, aby pánové, kteří dospěli k tomuto přesvědčení, zeptali se sami sebe, zda nejen svou činností, ale i nynější politikou k tomuto smutnému stavu slovenských poměrů nepřispěli. A já se obávám, kdyby nám zde měl býti podán výklad o tom, kdo intervenoval u finančních úřadů za udělování těch kořalečních, pivních a jiných koncesí na Slovensku, že by, bohužel, mezi nimi bylo mnoho poslanců ze strany ľudové. Pak, velectění pánové, ta věc není sama o sobě, ta roste ze všeobecných poměrů slovenských a na té zaostalosti má také vinu ten, kdo nepřeje lidovýchovné práci a kdo lid poutá v jařmo duchovní i hmotné poroby. Já se obávám, že vedle maďarského feudalismu jsou to především činitelé a politika slovenské ľudové strany.
Zákon tento je dílem - toho jsme si vědomi - těžkých poměrů, on má své chyby a nedostatky, ale přináší dobrou věc, přináší zásadu, na níž dále budeme budovati, až k dosažení zákona úplně vyhovujícího. Rádi budeme však proň hlasovati. Kéž brzy vstoupí v činnost a přinese těžko pracujícímu lidu očekávané ovoce!
A na konec pak ještě, velectění pánové a dámy, dovolte, abych projevil radost nad tím, že ministr sociální péče kol. dr. Winter ohlásil zde podání osnovy zákona o zaopatření starců a stařen, kteří dobrodiní těchto zákonů účastni nebudou.
Mám jen to nejživější přání vedle toho, které jsem již vyslovil, aby tento zákon přišel brzy, aby byl co nejvydatnější a aby přesvědčil tyto lidi, že na sklonku svého života dočkají se lepších bohdá časů, a aby je přesvědčil o dobré vůli Československé republiky, alespoň na konec jejich žití dáti jim skromnou odměnu za celoživotní jejich námahu. Končím s přáním, aby tento zákon vykonal své dílo, a prohlášením, že rádi pro tento zákon budeme hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Teska. Dávám mu slovo.
Posl. Teska: Ctěná sněmovno! Projednávaná vládní osnova zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří je stejně tak nedostatečná, jako je zákon o invalidním a starobním pojištění dělníků. Uzákoněním této předlohy nebudou malí živnostníci a rolníci hospodářsky zabezpečeni v invaliditě a stáří, jako nebudou zabezpečeni dělníci a jejich ženy. Nebudou také zabezpečeny manželky samostatně hospodařících, když ovdoví, ani děti, když osiří. Proto si dovolím podrobiti tuto předlohu stručné kritice, v níž poukáži na některá tvrdá, pro pojištěnce z nižších řad nepříznivá ustanovení. Předem však prohlašuji, že komunistická strana v Československu je pro zaopatření starobní a invalidní všech sociálně slabých pracujících vrstev, je tedy také pro zaopatření invalidní a starobní malých živnostníků a rolníků. Toto zaopatření žádáme také pro jich ženy nebo družky, doplněné řádnou ochranou nedospělých dětí.
Proto navrhujeme k předloženému zákonu podstatné změny ve směru zlepšení této předlohy a mezi jiným žádáme, aby pojistné dávky byly rozšířeny o bezplatnou lékařskou pomoc a léky pro všechny členy rodin sociálně slabých pojištěnců.
Zaopatření malých živnostníků a rolníků a jich rodin by mělo býti vybudováno tak, aby pro ně zaručovalo jak v případě invalidity, tak také ve stáří takový důchod, který by jim stačil k výživě, to jest ke krytí nutného existenčního minima. Takovéto zabezpečení by musilo býti postaveno na principu, aby hospodářsky silné vrstvy byly povinny nésti břemeno se zaopatřením hospodářsky slabých. To by bylo sociálně spravedlivé. Vládní předloha zákona není zpracována na této zásadě. Koaliční vláda ani nemůže takovou předlohu dáti vypracovati a parlamentu předložiti, neboť tato vláda nehájí zájmů malých lidí, naopak hájí zájmy majetných.
Předloženou vládní předlohu o invalidním a starobním pojištění samostatně hospodařících osob má se vyvolati ve veřejném mínění dojem, že vláda také něco dělá pro malé živnostníky a rolníky. Místo zaopatření malých živnostníků a dělníků v jejich invaliditě a stáří bude zavedeno zákonem povinné, sociálně velice slabé a nedostatečné pojištění, z něhož budou vyloučeny ženy, družky i dospělé děti, i když v podniku otcově spolupracují. Povinnému pojištění podle tohoto zákona budou podrobeny všechny osoby, které provozují na vlastní účet podnik výdělečný, podléhající všeobecné dani výdělkové nebo jinaké zaměstnání podrobené této dani nebo dani pozemkové, po případě osoby, na jichž účet je takový podnik provozován. Budou tedy zákonně pojištěni pro invaliditu a stáří malí živnostníci společně s velkými fabrikanty, malí obchodníci s velkoobchodníky a nejmenší domkáři s velkostatkáři.
Nezavádí se tedy pojištění pouze pro ty osoby, které ho skutečně potřebují, ale pro všechny, tedy i pro ty osoby, které ho nepotřebují. V důvodové zprávě je uvedeno, že nebylo možno najíti nějakou objektivní hranici, která by odlišovala osoby, jež pojištění potřebují od osob, jež ho nepotřebují. Proto prý se vláda rozhodla pro všeobecné pojištění osob samostatných a zahrnuje do pojištění vědomě i osoby, jež pojištění nepotřebují, avšak za pojistné, jehož na nich vyžaduje, dává jim stejný ekvivalent v důchodu vypočítaném stejně jako u osob nesporně potřebných. Pouze státního příplatku k důchodu dostane se jenom těm, kteří nebudou míti příjmu podrobeného dani z příjmů.
V tomto stanovisku vlády je sociální slabost, jíž je prodchnuta celá předloha. Sociálně spravedlivé by bylo, aby pojistné příspěvky byly stanoveny pro bohaté vyšší, naproti tomu důchody pro všechny stejné, a to takové, aby stačily k výživě pojištěnce i členů jeho rodiny, tedy ženy a nedospělých dětí. Důchody by se měly poskytovati pouze těm pojištěncům, jejichž výživa bude následkem invalidity nebo stářím skutečně ohrožena.
Pojistná povinnost vzniká v 18. roce věku, ovšem pouze u těch osob, které budou již v těch letech majiteli podniků výdělečných nebo když se na jejich účet bude takový podnik provozovati. Synové nebo dcery, pracující společně s rodiči v jedné živnosti nebo hospodářství bez ohledu na jejich věk, pojištěni nebudou. Teprve, až převezme syn nebo dcera živnost nebo hospodářství, bude podléhati pojištění. Až vejdou v účinnost zákony o invalidním a starobním pojištění, budou všichni lidé starší 60 let státi mimo tyto zákony. Do pojištění se nebudou moci již přihlásiti. Tito všichni lidé dnes ještě nevědí, dostanou-li také nějakou starobní podporu, za jakých podmínek ji budou dostávati a v jaké výši. Koaliční vláda měla dosti času rozluštiti tuto palčivou a sociálně naléhavou otázku, ale neučinila dosud ničeho. Vláda se ovšem nerada stará o potřeby chudých, zedřených lidí.
Posl. soudr. Toužil, člen klubu komunistické strany, podal již roku 1922 podrobně vypracovaný návrh zákona na státní podporu starobní, která by se vyplácela všem starým a nemajetným občanům, příslušníkům republiky Československé, tedy dělníkům, živnostníkům i rolníkům, starším 60 let, a to počínaje již dnem 1. ledna 1923. Podle návrhu soudr. Toužila měla se tato podpora vypláceti z prostředků státních, a to oprávněné osobě ročně 2.400 Kč, měl-li oprávněný manželku nebo družku, v roční výši 3.600 Kč a na každé nedospělé dítě s příplatkem 300 Kč ročně tak, že nejvyšší státní starobní podpora nesměla převyšovati ročně obnos 4.800 Kč. Podle tohoto návrhu poslanců komunistické strany mělo býti postaráno o všechny osoby, které nebudou již pro své stáří pojaty do invalidního a starobního pojištění. Koaliční strany ovšem nechaly tento velice důležitý návrh nepovšimnut a samy také pro tyto staré lidi nic neučinily. Neměly času rozluštiti tuto otázku, neboť se staraly předem o zabezpečení zájmů kapitalistů. Proto podáváme opět k předloze resoluci, v níž žádáme, aby starobní zaopatření těchto osob bylo co nejdříve zajištěno.
Nárok na dávky plynoucí z pojištění osob samostatných má počínati po zaplacení 36 měsíčních příspěvků. Je to tříletá čekací doba, taková, jako je v pojištění dělnickém. Tak jako jsme se domáhali při projednávání zákona o dělnickém pojištění kratší čekací doby, žádáme, aby i v tomto zákoně byla čekací doba stanovena na 24 měsíčních příspěvků.
Pro malé živnostníky a rolníky je velice důležité, mnoho-li budou do pojišťovny platiti a co jim bude pojišťovna dávati. Předloha stanoví měsíční pojistné 22 Kč. Má tedy každý pojištěnec zaplatiti ročně na své invalidní a starobní pojištění částku 264 Kč. Ač je toto pojistné poměrně nižší proti pojistnému dělnickému, je přece tak vysoké, že veliký počet malých živnostníků a rolníků a zejména rolníků žijících v horských krajinách, na Slovensku a Podkarpatské Rusi nebude je s to platiti. Pojistné příspěvky budou obvodové úřadovny vymáhati exekucí a takoví pojištěnci budou na zákon pohlížeti ne jako na dobrodiní, ale budou v něm cítiti novou vládní metlu, kterou je jim ztěžován život. I když se zavedou pro určité vrstvy pojištěnců nižší pojistné příspěvky 12 Kč, budou pro mnohé pojištěnce velikým břemenem. Bohatí továrníci, velkoobchodníci a velkostatkáři lehko zaplatí měsíčně 22 Kč na své pojištění a také by lehko zaplatili několikanásobné pojistné, jenom kdyby vláda měla odvahu, vyšší pojistné od nich žádati.
K dávkám, které bude pojišťovna samostatných poskytovati pojištěncům, žádáme, aby byla připojena, jak jsme již uvedli, bezplatná lékařská pomoc a poskytování léků, a to nejenom pojištěncům, ale i všem členům jejich rodin v případě onemocnění. Vždyť žije mnoho rolníků a živnostníků v obcích, kde není lékaře, jichž majetkové poměry jim nedovolí zavolati lékaře, onemocní-li některý člen rodiny. Lékaři žádají nepřiměřený honorář za ordinaci, povoz k dovezení lékaře stojí mnoho peněz. Proto je dnes mnoho nemocných členů rodin malých živnostníků a rolníků bez lékařské pomoci. Pojištěnci by takové ustanovení uvítali, neboť by v něm viděli jistý užitek, který by měl praktický význam pro všechny pojištěnce. Bezplatná lékařská pomoc a poskytování léků by se ovšem mělo poskytovati pouze méně majetným pojištěncům, bohatí nechť si lékaře a léky zaplatí sami.
Nárok na důchod invalidní bude míti pojištěnec, bude-li invalidním a klesne-li následkem jeho invalidity výnos jeho podniku pod polovinu výdělku posledních tří let. Pojištěnec musí prokázati invaliditu nemocí a nárok na důchod invalidní může uplatniti, prokáže-li, že výnos jeho podniku klesl pod polovinu následkem jeho invalidity. V dělnickém pojištění může uplatniti pojištěnec nárok na důchod invalidní, je-li invalidním a nemůže-li následkem své invalidity vydělati více nežli jednu třetinu průměrného výdělku. Zde jest pro samostatné pojištěnce zlepšení, neboť prokáže-li samostatný pojištěnec, že výnos jeho podniku klesl pod polovinu následkem jeho invalidity, může dostati invalidní důchod, kdežto dělník musí prokázati, že nemůže vydělat více nežli jednu třetinu obvyklé mzdy, aby uplatnil nárok na důchod invalidní. Nestavíme se proti tomuto zlepšení, pouze to konstatujeme. Přes to však bude malým živnostníkům a rolníkům velice těžko prokázat, že následkem jejich nemoci nebo invalidity klesl výnos jejich podniku pod polovinu, aby tak uplatnili nárok na důchod invalidní, i když budou k práci neschopni. Je skoro prakticky nemožné, aby malý rolník, i když je invalidním, k práci neschopným, mohl připustiti, aby výnos jeho podniku klesl pod polovinu a nemůže tak připustiti zejména jeho manželka a děti, neboť kdyby se to stalo, byla by výživa celé rodiny podlomena a udržení hospodářství ohroženo. Je-li malý rolník nemocen, musí práce, které vykonával, když byl zdráv, vykonávati za něho ve zvětšené výkonnosti jeho manželka, ano i nedospělé děti, bába, děd nebo jeho příbuzní, neboť se musí snažiti kolektivně zvýšenou prací nahraditi ztrátu pracovní síly otce. Malá hospodářství jsou zatížena velikými daněmi a kdyby jejich výnos měl klesnouti pod polovinu, musely by rodiny z těchto usedlostí utéci. Naproti tomu velcí továrníci, velkoobchodníci i velkostatkáři snáze uplatní nárok na důchod invalidní, neboť použijí při průkazu poklesu výnosu svých podniků všech různých nahodilostí, nemajících nic společného s jejich osobní činností v podniku. Až vejde zákon v platnost, budeme svědky případů, že malý rolník nebo živnostník, ač bude invalidní, nebude bráti invalidní důchod, zatím co bohatý člověk, i když nebude jeho existence ohrožena, důchod invalidní dostane.
Na důchod starobní bude míti pojištěnec samostatný nárok automaticky, když dožije 65. roku svého. Nárok na důchod starobní u samostatných není vázán žádnou podmínkou. V zákoně o dělnickém pojištění je ustanovení, že nárok na důchod starobní může uplatniti pojištěnec, když bude 65 let stár a když nebude vykonávati práce nebo služby, z nichž by měl příjem větší jedné třetiny toho, co zdravý zaměstnanec obyčejně vydělává. Samostatný pojištěnec může však také již dostati starobní důchod v 60 letech, a to za dvojích podmínek: Bude-li si platiti zvláštní pojistný příspěvek, může dostat v 60 letech plný starobní důchod; může však také dostat v 60 letech starobní důchod bez placení zvláštního starobního příspěvku ve snížené výměře. Podobného ustanovení v zákoně o dělnickém pojištění není. Je to opět jisté zlepšení pro samostatné pojištěnce, kterého dělníci nemají. My ovšem navrhujeme, aby důchod starobní byl vyplácen samostatným pojištěncům již v 55 letech, tak jak jsme to už navrhovali, když se projednával zákon o dělnickém pojištění.
Vdovy po pojištěncích samostatných budou míti nárok na důchod vdovský, budou-li neschopné výdělku. Zde je ustanovení jednodušší a není vázáno hranicí výdělku vdovy nebo vdovce, jako je tomu v zákonu o dělnickém pojištění, podle něhož vdova nebo vdovec nemohou dostat důchod vdovský, i když jsou neschopni výdělku, ale vydělávají-li přece nad jednu třetinu obvyklé mzdy. Je to též jisté zlepšení pro vdovy po samostatných pojištěncích.
Také v ustanovení o odbytném pozůstalým po pojištěncích samostatných je nový odstavec, kterého není v pojištění dělnickém. Podle tohoto doplnění dostanou pozůstalí po pojištěncích samostatných, jichž pojistná doba bude delší než 10 let, vyšší odbytné. Snad proto, že pozůstalí po samostatných jsou lépe situováni nežli pozůstalí po dělnících, dostanou vyšší odbytné.
Základní požitky důchodců jsou vyměřeny na tutéž výši jako při pojištění dělnickém. Pokládáme je za nedostatečné a domáháme se, aby byly zvýšeny, jako jsme to žádali při projednávání pojištění dělnického. Též státní příspěvky budou vypláceny důchodcům v takových částkách, jako důchodcům dělnickým. Žádáme též, aby také tyto státní příspěvky byly zvýšeny, aby důchody aspoň částečně zaručovaly nutnou výživu důchodcům. Má-li tento zákon zmírniti bídu a utrpení těch, kteří se stali následkem těžké práce invalidními a sestárli, jest jejich právem, aby dostali takový důchod, aby z něho mohli býti živi. Nedávejte důchody bohatým, a zejména ne státní příspěvek, ale zvyšte důchody těm, kteří toho také skutečně potřebují.
Tento zákon není prodchnut sociálním duchem. Má značné vady. Správa pojišťovny nebude zbudována demokraticky. Byrokracie zapustí kořeny do celého tělesa pojišťovací administrativy. Pojištění si nebudou spravovat pojištěnci a budou do něho silně zasahovat orgány státní. Zásada "pojištění pojištěncům", kterou jsme hájili při projednávání zákona dělnického, je i v tomto zákoně odsunuta. Tento zákon nezmírní třídní společenské protivy mezi malými živnostníky a rolníky na jedné a mezi fabrikanty, bankami a zemany na druhé straně. Naopak, jeho provádění tyto protivy ještě zostří a odhalí. Podáváme zlepšovací návrhy k této předloze a žádám sněmovnu, aby v poslední chvíli se pro ně vyslovila a tak zlepšila nedokonalé dílo koaliční vlády. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)