Slavná sněmovno! Mám obavy, pokud jde o provádění tohoto zákona. Zde musím sáhnouti do minulosti a upomenouti především pana ministra dr. Wintra a celou vládu, aby si laskavě povšimli mých vývodů. Mám svá příslušná data a doklady a statistický materiál, který rád zapůjčím, zvláště když tento materiál nesouvisí s dnešním denním pořadem, poněvadž shrnuje jen praktické a teoretické zkušenosti.
Slavná sněmovno! Na chvíli musím opustiti přímou oblast této vládní předlohy a přejíti k nemocenskému a úrazovému pojištění, kterážto instituce ještě před 15 lety v někdejších Uhrách, tedy také na Slovensku, byla nejmilejší a nejpopulárnější institucí a dělnickými masami oslavovaná, dnes se však stala institucí všeobecně nenáviděnou bez rozdílu, zda dělnictvem nebo zaměstnavatelstvem. A to mě nutí, abych na velectěné soudruhy v boji a přátele vznesl těžkou žalobu v této sněmovně, že čestné a v krutých bojích vybojované výsledky zdiskreditovali. Musím vznésti tuto žalobu, aby byla učiněna přítrž této soustavě, která dnes vládne na Slovensku v oboru nemocenského a úrazového pojištění. S Lehockým jsme společně seděli ve vězení. Musí dosvědčiti, že práce, kterou jsme a s námi všichni slovenští a budapešťští dělníci vykonali, byla úspěšná, že tato instituce byla tehdy nesrovnatelně lepší, administrace nepoměrně levnější a že celý aparát sloužil k léčení a povznesení zdraví dělnictva. Je tomu tak? A pohlédněte dnes na tuto instituci. Má jediný účel: národní štvaní a hromadění milionů a miliard. Jiného účelu nezná dnes byrokracie zemské nemocenské pokladny, kterou nenaleznete nikde jinde než na Slovensku. A to jest jediný účel. Tam nesedí sociální politikové. Tamější lidi nemohu porovnati s nikým jiným, než s německými a vídeňskými hakenkreuzlery. Jestliže na Slovensku bylo dělnické hnutí tak rozvráceno, jak jest, především jest tím vinno hospodářství nemocenského a úrazového pojištění. Slovenské dělnictvo bojovalo 15 let, samo si tuto instituci vybojovalo. Teprve když nejvyšší soud odsoudil zaměstnavatele, že musí ručiti za úrazy, vybudoval Szterenyi roku 1910 nový zákon o úrazovém a nemocenském pojištění. Tato věc byla uzákoněna. Maďarské dělnictvo si své nemocenské a úrazové pojištění vybojovalo a zřídilo.
V Československé republice přicházejí nyní lidé, kteří sociálnímu pojištění naprosto nerozumějí a ničí 20ti letou činnost, na níž především pracoval náš kolega Lehocký, který již 20 let působí ve službách sociálního pojištění. To vše jsem musil říci, abyste pochopili, proč na Slovensku dělnictvo nestojí v táboře pokroku, sociální demokracie, proč jest v táboře komunistů, křesťanských sociálů, v táboře slovenských autonomistů, proč soudruhové na Slovensku marně agitují pro sociální demokracii. V Maďarsku nebylo jiné instituce, kde by dělník měl volební právo, než do nemocenské a úrazové pokladny. Tam se dělníci, proletáři, učili používati volebního práva a bojovati; a i odtamtud byli dnes vyhozeni, poněvadž na Slovensku není autonomie, poněvadž ještě nebylo voleb, ale vládne diktatura. Co zde přede mnou prohlásil kolega, bylo jen kapkou do moře. Na svou politickou čest vás ujišťuji: tisíckrát a tisíckrát více bezpráví bylo spácháno, než zde prohlásil kolega.
Prosím pana ministra sociální péče a celou vládu, aby se rozhlédli po Slovensku. Vy tohoto území neznáte. Lidé, které jste tam vyslali - třeba byli řádní a dobří - nemají ani zdání o tom, co jest Slovensko, a neznají dělnictva. A dříve tomu nebude jinak, dokud neprostudujete celé území, které jest bohaté a krásné a z něhož by mohlo býti skutečně území, na něž by republika mohla býti hrda. Končím a opakuji, co jsem řekl na počátku: pro vládní návrh budeme hlasovati. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Jménem klubu německé křesťansko-sociální strany lidové jest mi ctí učiniti toto prohlášení:
Ačkoliv jsme si vědomi, že při vládnoucí většinové soustavě účinný vliv některé německé strany na předložený návrh jest vyloučen, přece nechceme opominouti vysvětliti s tohoto místa také své stanovisko k pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.
Německá křesťansko-sociální strana lidová podle svého programu se přičiňovala také v této sněmovně o to, aby se sociální pojištění jak hospodářsky nesamostatných, tak také hospodářsky samostatných stalo co nejdříve zákonem. Znovu zde zdůrazňujeme, že se poctivě a otevřeně stavíme za sociální pojištění také samostatných. Žádáme toho ve jménu sociální spravedlnosti a důstojnosti práce a pracujících lidí. Víme, že taková péče není možná bez ducha společenství a obětavosti. Jsme přesvědčeni, že jistého zajištění pro dny neschopnosti ku práci lze dosíci jen soustavou veřejnoprávní, nucené šetrnosti. Sociální pojištění osob samostatně hospodařících nesetkávalo by se najisto mezi zúčastněnými vrstvami s takovými oprávněnými a neoprávněnými pochybnostmi, kdyby, když tento návrh zákona se připravoval, byla více slyšena jejich přání, což bylo možné, aniž by se zákon opožďoval.
Klub poslanců naší strany, při poradách o návrhu pojištění osob nesamostatných a také ve výboru při poradách o tomto zákonu, vycházel z předpokladu, že obě pojištění budou provedena současně. Většinové strany v poslední hodině upustily od tohoto spojení. Klub žádá rozhodně, aby toto oddělení nebylo odsunutím pojištění osob samostatných na delší dobu.
Po stránce sociální tento návrh, jenž většinou zdělává sociální novinu, dává podnět k vážným pochybnostem. Výhody poskytované pojištěním osob samostatných nedosahují zdaleka očekávání a spravedlivých požadavků pojištěnců. I když připustíme, že při pojišťovací soustavě musí býti jakýsi poměr mezi pojistným a důchodem, přece musilo býti na druhé straně možno, aby stát spravedlivou daňovou reformou a šetrností ve veškerém státním hospodářství, zvláště zrušením neproduktivních výdajů, vytvořil lepší předpoklady pro sociální pojištění.
Po stránce národnostní je tento návrh pokračováním onoho neblahého českého centralismu, proti němuž jsme marně bojovali již při zákonu o pojištění osob nesamostatných. Ani tenkráte nebylo dbáno našich požadavků, aby pokud možno byla v oboru sociálního pojištění zavedena samospráva, zvláště ve správě a uložení ohromných pojistných kapitálů. Naše obavy, že se této ohromné organisace zneužije jako nástroje odnárodňování, jsou tím znovu posíleny.
Tyto a i jiné těžké pochybnosti pronesl náš zástupce v poradách výborových. Jistě bychom nebyli opomenuli také zde ve sněmovně pokusiti se o zlepšení tohoto zákona vhodnými pozměňovacími návrhy, kdyby byla byť jen nejmenší vyhlídka na úspěch. Při nedemokratické praxi v této sněmovně je taková možnost předem vyloučena. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto).
Nemůže tedy klub německé křesťansko-sociální strany lidové, ačkoliv tak velice si přeje, aby se všeobecné sociální pojištění stalo zákonem, zúčastniti se dalších porad o tomto návrhu v této sněmovně. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Stenzl.
Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Téměř 30 let starý požadavek, aby bylo vybudováno invalidní a starobní pojištění, vznášený německým pracujícím středním stavem, zvláště však vrstvami živnostenskými a obchodními, má býti uskutečněn vládním návrhem, o němž jednáme. Proti našemu předpokladu, že při tak důležitém sociálním zákonu vládní strany předloží zákonodárnému sboru ke schválení návrh skutečně odpovídající demokratickým zásadám, tento návrh pro český šovinistický směr koalice zúčastněné vrstvy trpce zklamal a rozhořčil. Jako se při veškerém zákonodárství v tomto státě, jenž nazývá se demokratický, jeví poškozování německého národního hospodářství, tak také při tomto návrhu zákona, předloženém ve sněmovně, jest znovu úplně patrný úmysl, přesunouti majetek z německého národního hospodářství do českého. Příspěvky placené téměř 11/4 milionem pojištěnců - z nichž asi čtvrtina bude z německého obyvatelstva - budou spravovány podle ustanovení tohoto návrhu jedině osobami, které jsou vhod držitelům moci v tomto státě. Německý živnostník a poplatník bude tedy zbaven svého práva, které mu přísluší, vykonávati vliv na správu kapitálu hromadícího se do milionů. Ustanovovati předsedu a místopředsedy, úřednictvo a zřízence sociálního pojištění, jest ponecháno téměř bez kontroly libovolnému uvážení osob, které německý národ v tomto státě nepovažují za rovnoprávné občany, nýbrž za dobrovolné přistěhovalce závislé na milosti českého národa a tím jest téměř vyloučeno, aby se při ustanovování úřednictva přihlíželo k našemu národu podle jeho berní síly a početnosti. Podle zásad demokratického kulturního státu nesměla by vláda při takovémto sociálním zákoně nikdy odmítnouti svého souhlasu k národní rozluce ve správě, žádané plným právem sbory, jež se o věci radily. Než ani v tomto případě, ze slepého, ničím neodůvodněného záští, nebylo hověno oprávněnému přání, aby byla zřízena národní samospráva, čím se plně projevuje jednostranný a násilím diktovaný charakter nekonsolidovaného státu. Pouštěti se podrobněji do meritorního jednání o tomto vládním návrhu; jakož i pokus, podati čistě věcné pozměňovací návrhy, pokládám jako příslušník oposice v této sněmovně, po zkušenostech, jichž jsme dosud nabyli, za úplně zbytečné a tvůrcům tohoto zákona ponechávám tedy plnou odpovědnost. Jako zákon o pozemkové reformě, zákon o restrikci úřednictva, daňové zákonodárství a mnoho jiných ohrožují existenci německého národa bez rozdílu stavu a povolání, tak také tento zákon vychází z týchž úmyslů. Při takovémto sociálním návrhu zákona, tak důležitém pro veškeré občany ve státě, moudře jste opomenuli, připravujíce zákon, dotázati se rozhodujících korporací, majících zvláštní zájem na tomto návrhu, o jejich mínění, abyste ponechali volnost jednání "pětce", postrádající jakéhokoliv právního podkladu k jejím politickým machinacím. Tento postup, který jest paškvilem demokracie, vzbudí rozhořčení a nedůvěru mezi všemi vrstvami německého pracujícího středního stavu, platícího státu ohromné dávky, a tento stav musí tedy všemi prostředky, jež má po ruce, zahájiti boj za reformu všech zákonů poškozujících národní hospodářství.
Ač naprosto uznávám nutnost sociálního pojištění osob samostatně hospodařících, zvláště drobných řemeslníků a živnostníků, přec musím, jako tou dobou jediný poslanec německé živnostenské strany, co nejrozhodněji odmítnouti tento návrh zákona v takovém znění. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Ďalšie slovo má pán posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Jsem zmocněn, abych jménem německé demokratické strany svobodomyslné učinil toto prohlášení.
Poslanci německé demokratické strany svobodomyslné musejí se co nejostřeji ohraditi proti formálnímu projednávání tohoto návrhu. Dokud budou takové nesmírně důležité otázky, jako sociální pojištění celých výdělečných skupin, věcí politických obchodů na levo a na pravo, nemůže býti skutečně cenný věcný obsah takových návrhů předmětem porad a úvah, naopak se tím obsah takových zákonů stává předmětem většinou velice nekalých obchodů, jejichž výhody konec konců jsou ve velice špatném poměru k útratám, které musí zaplatiti národní hospodářství jako celek. Tak se také stalo u tohoto návrhu. Po celé měsíce se za kulisami koalice vyjednávalo o tomto návrhu, byly ustaveny velké přípravné výbory, skládající se z odborníků a znalců a jednoho krásného dne, když se hodila politická konjuktura, nechal se tento poradní výbor zmizeti v propadlišti. Projednání ve sněmovních výborech shodovalo se s těmito předporadami po stránce vnitřní jakosti a loyálnosti postupu. Tak se mohlo státi, že dnes máme před sebou návrh, jemuž v důležitých bodech - zmiňujeme se zde jen o změně definice invalidity a stáří, kterážto změna provedena v poslední hodině, nebo o snížení příspěvků pro jednotlivá území - se naprosto nedostává pojistně-technického základu, a že s druhé strany máme před sebou ustanovení, stran jejichž proveditelnosti si tento zákonodárný sbor nedělá žádných starostí, ačkoliv právě tato ustanovení patří mezi ona, která v této celé látce byla nejvíce kritisována; máme zde na mysli vynechání jakéhokoliv ručení pro případ nezaplacení příspěvků.
Poslanci německé demokratické strany svobodomyslné prohlašují, že jsou si plně vědomi velkého významu tohoto sociálně pojišťovacího díla a že právě proto musejí odmítnouti účast na poradách a usneseních, která byla připravena označeným způsobem, a nyní se jen provádějí. Úplně uznáváme, že chudí živnostníci a obchodníci právě jako dělníci musejí míti právo odvolati se k veřejnosti, není-li jim dopřáno, z vlastních peněz postarati se o své stáří nebo o svou invaliditu, - jakož i o své vdovy a sirotky. Avšak podle našeho mínění má takové pojištění navázati především na přirozené poznání lidí, že si musejí vybudovati dobrovolné, jimi samými spravované pojištění, a tím bude se podporovati také zdravý pud šetrnosti výdělečných vrstev. Proti tomu se však v tomto návrhu těžce zhřešilo. Napadne snad živnostníku a obchodníku, aby platil příspěvky na toto státní pojištění, když, bude-li tytéž částky ukládati, bude dostávati při dnešní možnosti zúročení na př. po 35 letech více úroků, než jaký se mu přizná starobní důchod? A při tom byl by ještě vlastníkem uložené jistiny! Bohužel vládní koalice se ani nepokusila prostudovati tyto jednotlivé příslušné otázky s tohoto stanoviska" se stanoviska dobrovolnosti a samosprávy. Také zde má býti neúprosně zavedeno státní donucení proti vůli většiny zúčastněných - poukazujeme na projevy zemědělců a říšského svazu německých obchodníků. Státní donucení bude na konec jistě sloužiti k tomu, aby živilo ohromný český správní aparát, avšak pojištěnce bude odbývati drobty - viz ustanovení o výši důchodů a požitku důchodů. Pro takové dílo nemůžeme odevzdati své hlasy.
Sociální pojištění samostatně hospodařících osob, předložené k usnesení, bude pojištěnce zcela značně zatěžovati. Osoby samostatně hospodařící mají býti donuceny k úhrnnému příspěvku asi 300 milionů Kč ročně. Bohužel musíme pochybovati, že by naše hospodářství v této chvíli bylo s to, aby také uneslo všechna břemena, která na ně nakládá, veliké, právě v tomto státě prováděné dílo sociálního pojištění. Účetně vyplývá ze sociálního pojištění dělníků a osob samostatných, že národní hospodářství bude celkem zatíženo větším nákladem asi jedné miliardy Kč ročně. Není v duchu pocitu odpovědnosti, jehož vyžadujeme od každého parlamentního zastupitelstva, aby rozhodnutí o účinnosti tak dalekosáhlých zákonů bylo ponecháno nařizovací moci vlády. Sama sněmovna má nésti za to odpovědnost; jestliže se však tohoto úkolu, jako v tomto případě, zbavuje nebo musí zbaviti, poněvadž k dostatečné přípravě a předběžné poradě o tak důležitých návrzích pro chronické koaliční zmatky v československém táboře nenalézá času, nemůžeme hájiti takového parlamentarismu. Může se státi, že to s tímto zákonem pro jeho vnitřní nedostatky dopadne podobně, jako se zákonem o svatodušním pondělku. Jednoho dne nebude nikdo v tomto, státě připraven k jeho provedení, neslavně zmizí, jako neslavně se vynořil na obzoru a více poškodí než prospěje sociální myšlence pojištění samostatně hospodařících osob, jejíž velký význam jest všeobecně uznáván.
Za nejhorší nedostatek tohoto návrhu musíme však my Němci konečně označiti, že požadavku národní samosprávy, jejž jsme znovu vytýčili, nebylo nikterak dbáno v ustanoveních tohoto návrhu. Jest jistě správné, že každé státní sociální pojištění přináší zúčastněným užitek také tím, že se nahromaděných kapitálů užívá ve prospěch příslušného hospodářství. Kde však naleznou Němci v tomto zákoně záruku, že toho, čím sami snad z polovice přispěli, znovu užije ve prospěch také německého hospodářství nebo německých obcí jako stavebního nebo jiného úvěru? Správní sbor jest centralisován, jest skorem úplně pod diktátem vlády a pravděpodobně bude právě tak daleko vzdálen od zřetele na německé živly, jako komercialisační výbor železnic nebo podobné ústřední ústavy sloužící pouze českým koaličním stranám jako zaopatřovací ústavy. Německým stranám se však potom v praxi stane, že dostanou do ruky rozhodnutí, kterými se rozhoduje o jejich majetku, kterým však postižení nerozumějí. Proto musí býti zásadním požadavkem Němců, aby při všech takových zákonech, které si vyhrazují úpravu důležitých práv, ale také dalekosáhlých závazků německých výdělečných vrstev, žádali národní samosprávu.
Ze všech těchto důvodů odmítá německá demokratická strana svobodomyslná věcnou účast na poradách a usneseních o tomto návrhu zákona. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Jsem přesvědčen, že dnešní naše jednání sledováno je v kruzích malých podnikatelů, chudých samostatně hospodařících osob s pocitem radostného zadostiučinění. Jsem oprávněn, abych to zde konstatoval přes veškeré hlasy pochyb, které se zde ozývají o účelnosti právě projednávaného zákona.
Kdo zná život, tíži jeho u oněch vrstev, kterým zákon tento má zabezpečiti klidné stáří, dáti jim ochranu před žebráckou mošnou, kdo ví, že tyto proletářské a poloproletářské živly našeho sociálního tělesa jsou ve stejně bídné a těžké situaci po mnoho desítiletí trvající práci svého života, jako námezdní proletáři, ten každý uzná a pochopí, jaké naděje tito lidé upínají k zákonu námi dnes projednávanému.
Předpokládám, že zejména my sociální demokraté máme právo vysloviti jisté, radostné zadostiučinění dnes, kdy tvoříme druhou část veliké sociální reformy k zajištění pracovníků pro všechny případy životního jejich risika, že máme právo v tuto chvíli vzpomenouti dlouhá desetiletí trvající práce průkopnické ve věci sociálního pojišťování. Dnes je idea ta zralá a vyslovují se pro ni i mnozí z těch, kteří pokládali za povinnost svého života proti ní brojiti, proti ní se stavěti, proti ní bojovati. Nebyla totiž vždycky tato idea samozřejmou, dobře srozumitelnou všem těm, kterým má prospěti, ani některým z těch, kteří dnes budou pro ni hlasovati. Uskutečňujeme opět jednu z oněch socialistických "utopií", pro něž hnutí socialistické tolik zkusilo úsměšků a pohrdlivého krčení ramen. Tak je to s každou tou ideou, kterou socialistické hnutí před mnoha desetiletími vyslovovalo, a tak tomu bude do té doby, pokud snažení naše bude vedeno v souhlase se železnými zákony dějinného vývoje, pokud bude spjato s ušlechtilou zásadou spravedlnosti a s tou pevnou nevývratnou pravdou, že všichni lidé pracující také zasluhují, aby podle toho po zákonu, spravedlnosti a lidského soužití s nimi bylo jednáno. Bylo nám - a není tomu tak dávno - velice často předhazováno a vytýkáno, že cílem našich snah je proletarisace středních stavů a že jsme nepřáteli živnostnictva, řemeslnictva, malých zemědělců a sedláků, poněvadž socialismus může se uskutečniti jen na zničení těchto stavů, které prý stojí v cestě uskutečnění našich sociálních ideálů. A v souvislosti s tím bylo nám předhazováno dlouhá léta, že domáhajíce se sociálního pojištění pro osoby námezdně pracující, jsme nepřáteli osob samostatných, poněvadž si přejeme jejich proletarisace a poněvadž na jejich zničení zakládáme vítězství socialistických snah a socialistických ideálů. Mám za to, že dnes možno říci se zadostiučiněním, že také v této věci dostáváme satisfakci. Není to jistě neskromnost, řeknu-li, že sociální demokrat je hlavním spolutvůrcem tohoto velkého a důležitého zákona a že sociální demokracie je hlavní jeho oporou. To budiž konstatováno v závěru té, mnoho desetiletí trvající kampaně proti nám, jako domnělým nepřátelům středních stavů a jejich sociálního zabezpečení.
Není ovšem konec konců třeba diviti se tomu, že osnova tato přijímána jest se smíšenými pocity na pravo, a že při jejím projednávání projevuje se sociální nihilismus na levo. Odpovídá to zcela dobře jednak třídním zájmům jedněch, jednak zvrácené politické taktice druhých.
Pravím, že vítáme radostně tento zákon. On tryská z hluboké potřeby současného života naší národní společnosti. K třídě pracující, k těm, kteří se živí výsledkem své vlastní práce, nikoho nevykořisťujíce, nežijíce na úkor druhých, náleží zajisté ona proletářská a poloproletářská část pracující, nikoliv v cizích námezdních službách, nýbrž jakožto samostatní hospodářští podnikatelé. Jsou to živnostníci, jsou to řemeslníci, jsou to drobní zemědělci, je to krátce a dobře ta veliká část pracující třídy, jíž má zákon tento přinésti zabezpečení posledních dnů jejich života, klidné, spokojené stáří bez nedostatku, hladu a nouze.
Vzpomínám v této chvíli zejména našich drobných zemědělců, toho stavu naší zemědělské třídy, který očekává zabezpečení svého těžkého a trudného žití tímto zákonem. Vzpomínám jich zejména proto, poněvadž na venkově je tíha sociální beznaděje, tíha neurovnaných sociálních poměrů a kapitalistický útlak tak příliš zřejmý.
Velectění! Každý z vás, jda venkovskou vesnicí, vidí ty ruiny lidských postav: staré, zešedivělé starce nad hrobem, vysedávající na zápraží chudých venkovských chatrčí. Znáte ty postavy z venkovských pastvišť, které nemají ani v poslední hodinu svého žití chvíle oddechu, chvíle odpočinku. Znáte tento nejméně potřebný, na obtíž jsoucí, bohužel nezbytný inventář našeho chudého venkova. Dokud může, pracuje a těžko pracuje, nemaje ve svém životě žádných radostí, neužívaje ve svém životě ničeho z toho, co má i proletář v městě, kde se sbíhá výsledek lidské civilisace. Znáte ty ubohé, těžko pracující lidi, jichž denní modlitbou je práce a zase práce. A když tak byli celá dlouhá desetiletí 40, 50, 60 let pracovali, pak jim nastává nejhorší doba ztracené pracovní schopnosti a naprosto bezútěšného, nezaopatřeného stáří. Bohatý sedlák může žíti z výměnku, který si založí, odevzdávaje svůj majetek jinému, někdy špatně, ale někdy dobře. Ale ptám se, jaký výměnek má a může míti malý zemědělec, jaký výměnek může míti chudý venkovský člověk, když sotva co odevzdává svému právnímu nástupci na majetku a když vidí, že tento, vybavuje své sourozence, dlouhá léta těžko bude musiti pracovati, aby se udržel, tak říkaje, nad vodou.
Tito nejchudší - a je jich velká, obrovská většina - nemají na stará kolena ničeho.
V historických zemích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku máme kolem 1,200.000 držitelů zemědělských usedlostí a z těch, jichž výměra pozemková nečiní více než 5 ha, na 1,180.000. Velectění pánové! To jsou vesměs venkovští drobní zemědělci. To jsou lidé, kteří nemohou si založiti výměnek, který by jim skýtal zabezpečení ve dnech jejich stáří. To jsou lidé, kteří zůstávají na obtíž svých dětí těžce životem se probíjejících, to jsou lidé, kteří jsou nuceni nechati si denně mnohdy vyčítati sporou skývu chleba, kterou dostávají od mladých. A často tato tragedie zabezpečení, vlastně nezabezpečení pracujícího venkovského člověka, třeba samostatného, končí někde na provaze na půdě anebo skokem do vody . . .
Slavná sněmovno! Z té příčiny vítáme radostně tento zákon. Zaopatření chudinské, které podle zákona má léčiti rány chudoby ve dnech stáří, je zaopatřením nedostačujícím. Nechceme žádných almužen, odmítáme chudinské podpory v souhlasném přání všech těchto pracujících a žádáme řádné pojištění a řádné zajištění vlastní prací, vlastním přičiněním a z povinnosti lidské společnosti, pro niž tito lidé po celý svůj život poctivě pracovali a vytvářeli hodnoty.
Slyšeli jsme zde mnoho kritiky tohoto zákona. Mnozí pánové, aby zakryli nešlechetnost svého jednání, jsouce odhodláni hlasovati proti tomuto zákonu, kryjí se dokonce důvody formálními. To je odpovědnosti před dějinami nezbaví. Neslyšeli jsme žádných námitek proti oprávněnosti tohoto zákona, proti oprávněnosti požadavku chudých pracujících lidí po zabezpečení pro případ invalidity a stáří.
Nikdo neměl odvahy zde vystoupiti a říci, že ten člověk, jenž celý svůj život pracoval, nemá práva, aby se na stará kolena najedl. Velectění pánové a dámy! Neměl-li nikdo této odvahy, pak také nemá práva, aby se proti tomuto zákonu, jenž dává ne vše, ale dává aspoň něco, postavil, byť i kryl toto nešlechetné stanovisko jakýmikoliv jinými podružnými důvody.
Jedni praví: "Je to konfiskace majetku a rušení vlastnictví." Druzí nám tu proti tomuto zákonu praví: "To je švindl podvodných sociálních reforem." Poslouchal jsem bedlivě řečníka strany národně-demokratické, p. kol. Petrovického a konstatuji, že z jeho vývodů vysvítá jasně, že tato strana bude pro zákon hlasovati. Pak opravdu nechápu, jak může p. kol. Bergman a jeho hlavní list tak nepříčetně přímo psáti a útočiti na zákon, který projednáváme. "Nikdo", čtu zde v Roli, "nedočká se věku 65 let, ale platiti bude muset." Dokud nedokáže tento list, že není starců, kteří by na stará kolena nepotřebovali zabezpečení, do té doby není pravdou, co tuto list píše. Říkají-li nám jedni, že tento zákon je švindlem podvodných sociálních reforem, pak slyšme, co říkají druzí, stejní sice odpůrci zákona, jenže na druhém sociálním pólu. "Zákon tento - píše agrární deník "Role" - znamená konfiskaci soukromého vlastnictví. Zemědělec a živnostník budou nuceni po celá desetiletí odváděti část svého majetku sociální pojišťovně na tento zákon a zemědělci větší, kteří zaměstnávají čeleď a jiné námezdní síly, budou platiti o mnoho více, ti budou nuceni odevzdati účelům socialisačním obnosy statisícové." Drahota prý stoupne, poněvadž průmysl i zemědělství přirazí si pojistné premie k cenám svých výrobků." V závěru velkého protestního článku proti této ušlechtilé věci píše týž deník: "Je to zákon, jakého nemá žádný stát v celém světě" - byl bych rád, kdyby páni z komunistických lavic přihlédli také k těmto hlasům, ti, kteří říkají, že zákon tento jest švindlem - "zákon vyloženě socialistický, potírající soukromé vlastnictví a podlamující soukromé podnikání. Je to zákon, potlačující individualitu, zákon socialisační." Neprospěje-li tento zákon osobám samostatně hospodařícím, jak praví tenor těchto článků, pak se tážeme, komu má prospěti? Prý socialistům, slyšíte v odpověď. Nevím, jak si to páni představují. Mám za to, že tento zákon pojistí každého bez ohledu na jeho politické přesvědčení a že přijde stejně vhod chudáku sociálnímu demokratu, jako chudáku, řekněme třeba přesvědčení pana poslance Bergmana. Tento zákon způsobí prý drahotu tím, že budou premie převaleny do cen životních potřeb, píše list p. kol. Bergmana v jednom vydání, ve druhém vydání za dva dny nato lamentuje Družstvo statkářů a nájemců - prosím, to je zejména pozoruhodno - na velké zatížení, které vzejde z tohoto zákona pro zemědělství, ale hlavně pro rolnictvo, které prý si nemůže ohromné poplatky na sociální pojištění přiraziti k cenám, jako to mohou učiniti továrníci a živnostníci. Soudím, že všechny tyto liché, křivé důvody proti této věci nejsou ty pravé, že hlavní důvod spočívá v tom prostém faktu, že tento zákon má prospěti malému člověku a že je proti třídnímu zájmu bohatých. Vždyť neprotestují skupiny domkářů a malorolníků, družstva malých zemědělců, nýbrž družstva statkářů a nájemců, těch lidí, kteří jsou zabezpečeni i ve dnech stáří a kteří věru nečekají na starobní rentu, již tento zákon slibuje. Chápu, že pro lidi strany p. kol. Bergmana tento zákon neznamená než zatížení a žádný prospěch, ježto oni do roka víc prokouří, než kolik chudák pak dostane jako starobní rentu, aby z ní kryl všechny náklady svého života.
Proti této osnově zákona staví se jen nejpravější, nejreakčnější část venkovské selské buržoasie. A je to konec konců pochopitelno, že proti této věci stojí nejreakčnější část venkovské buržoasie, která se staví proti jakémukoliv sociálnímu pokroku, která se bránila až do války a do převratu nemocenskému pojištění svých zaměstnanců a která dodnes dovedla zabrániti aktivování úrazového pojištění zemědělských dělníků. Proto nás nemůže mýliti, co se se strany pana kol. Bergmana také proti této osnově praví, a lze jen litovati, že se tak může díti pod praporem jedné z koaličních stran.
Myslí-li pan kol. Bergman, že strašení té, jak jsem pravil, nejreakčnější části venkovské buržoasie, pomůže jeho frakci politicky na nohy, pak se velmi klame. Sociální vývoj spěje nezadržitelně nejenom působením agitace socialistické, ale i jinými silami a příčinami ke spravedlivé odměně za spravedlivou práci, k odstraňování sociálních křivd, a tento vývoj půjde i přes hlavy těch, kteří se domnívají, že kapitalistické výsady a nespravedlivý hospodářský a výrobní pořádek je možno zastaviti pouhou silou vůle nebo přání ať jednotlivců, ať určitých politických stran nebo frakcí.
S jiné strany, se strany nejkrajnější levice, z lavic komunistických, dokonce ústy předsedy komunistické strany pana kol. Hakena, slyšeli jsme tu včera slova nejostřejšího odsouzení této osnovy. Je prý to švindl sociálních reforem, dílo zrady a klamání a jde tu nikoliv o zabezpečení pracujících osob samostatně hospodařících, nýbrž o sociálně-patriotické sinekury.
Je trapno zabývati se takovýmto posuzováním zákona osobami, které samy byly zvoleny na program, v němž výslovně uskutečnění sociálního pojištění je uvedeno na předním místě. Když byl pan posl. Haken volen roku 1920 na program sociálně-demokratický, tehdy mu tento požadavek programu strany, za níž kandidoval, nevadil, a jsem jist, že mnozí z těch pánů, jichž účast v politickém životě není tak novou, mnohokráte šli s námi v den 1. května, aby manifestovali za požadavek starobního a invalidního pojištění za ten požadavek, který nyní zapírají, jako Jidáš Krista.