Předseda (zvoní): Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Ke slovu není již nikdo přihlášen. Debata je skončena.
Závěrečné slovo dávám panu zpravodaji posl. dr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! O předloze, která je vlastně jenom jednak recepcí starých předpisů a jednak unifikací, rozpředla se jistě debata, která zasáhla šířeji, než snad sám návrh zákona si zasluhoval.
Kol. Burian prohlašoval, že jsme my, koalované strany, výkvětem reakce a že vlastně sloužíme těm, kteří chtějí náboženstvím ohlupovati lidi. Nebudu se pouštěti do merita této námitky, jen tolik chci uvésti, že slova tato měla by býti srovnána se skutečností. Slova a fráze nic neznamenají, skutek je větší a výmluvnější. 46% komunistů je dosud v katolické církvi podle statistiky, již komunisté sami vydali. Pan kol. dr. Šmeral byl do dlouhé doby ještě příslušníkem katolické církve za války a kol. Skalák, nemýlím-li se, je dosud příslušníkem evangelické církve. Tedy, když zde mluví příslušník komunistické strany proti každé církvi a proti ohlupování všemi církvemi a náboženstvím, myslím, že v první řadě by bylo třeba, kdyby chtěl poctivě mluviti, aby srovnal slova a skutky a hned v první řadě ve svém vlastním ovčinci učinil pořádek.
Pan kol. dr. Buday stěžuje si zase naopak, že prý tímto návrhem bereme lidu náboženství. To je falešné: My nemluvíme o náboženství, my upravujeme poměry, jež každý stát musí upravovati. Zajímavo je, že pan kol. dr. Buday stojí proti této předloze, že bude hlasovati proti ní, ačkoliv sám ve skutečnosti prohlašoval - a věřím mu, že to skutečně věří - že náboženství je nejhlubším přesvědčením každého člověka. Ale to mne jako poctivého člověka vede k tomu, že bych nechtěl, aby člověk byl nucen na venek prohlašovati, že věří v určitou církev a v určitá dogmata, ve skutečnosti se však dávno rozloučil s touto vírou. Ale zákon mu ztěžuje a znemožňuje, aby se rozloučil s touto vírou, jen proto, aby určitá organisace byla silná. To nechce náš stát, náš stát chce ulehčiti, aby člověk, který se rozloučil s přesvědčením, se svou církví, mohl jednoduchým způsobem také tomuto rozloučení vnitřnímu na venek dáti výraz, aby mohl jednoduchým způsobem s touto organisací se rozloučiti. To děláme touto předlohou a dopouštíme, aby jako u nás, bylo toto i na Slovensku, aby, když se někdo rozlučuje s vírou určité organisace, učinil to prostě prohlášením, aby nemusil choditi dvakráte k bývalému knězi, v nějž už nevěří. To je zjednodušení této věci.
Z celé debaty jest viděti, že koalované strany jistě, ačkoliv tu názory jsou tak rozdílné, shodují se v jednom, co ve sněmovně francouzské tak výstižně jeden řečník při debatě o církevních věcech vyslovil. Řekl, že pokud jde o otázky náboženské a organisační, má platiti zásada: L'église libre dans l'état souveraine - Svobodná církev, ale ve státě suverenním. Pokud jde o víru, o dogmata, nechť platí zásada: L'église libre dans l'état neutre. To myslím, že u nás bude, a jest zásadou všech koalovaných stran, že jsou přesvědčeny, že stát a církev mají své úkoly plniti, a to oba podle svého přesvědčení, svých zásad, ale že nemůže stát podle dogmat žádné církve říditi svoji organisaci, rovněž tak, že musí organisace církevní, pokud se týče dogmat a věrouky, býti svobodnou, ale v té době, kdy stává se organisací a částí státu, musí býti podrobena státu, v němž žije. To, myslím, jest přesvědčením koalovaných stran. A jestli kol. Schweichhart zde zlomyslně nás na to upozornil, jak jsme směle šli do toho státu a řekli, že půjdeme pokroku vstříc, to již nám musí připustiti, že nám v jednotlivých různých světových názorech, přes to, že tak se různíme hospodářsky a sociálně, zůstává něco, co překlenuje všechny ty propasti, že patříme k jednomu národu, který po tolik století zkoušel, a že právě proto to národní vědomí překlenuje všechny propasti. Tu radost při tom máme, že i tak jako Čechové nalezneme shodu v určitých zásadách a že v nejožehavějších věcech, jako jest otázka víry a organisace církevní, našli jsme se v kompromisu.
Musím při té příležitosti odpověděti p. kol. Práškovi na některé jeho dotazy. Kol. Prášek odpustí, já zrovna tak mohu přiznati, že nejsem spokojen plně s předlohou právě proto, že je to kompromis, a tudíž nemůže kol. Prášek ode mne chtíti, abych zde jako referent pronesl své intransigentní stanovisko v otázce patronátu, v otázce §u 7, v otázce pohřbívání a v otázce úpravy užívání kostelů. Tento zákon jest kompromisním návrhem a k tomuto kompromisu přistoupila strana kol. Práška zrovna tak jako strana naše. Nelze tedy jinak než bráti to, co jest zde, a prostě hlasovati pro to, poněvadž to bylo ujednáno kompromisem, k němuž musila dáti souhlas také strana kol. Práška. (Posl. Prášek: Ale výklad!) Pokud se týče výkladu, k tomu přistoupím. Obracel jsem se k tomu proto, aby to nevypadalo, že jen strana kol. Práška má toto intransigentní stanovisko. My máme též své stanovisko.
Co se týče výkladu jednotlivých ustanovení zákona, o nichž mluvil p. kol. Prášek, myslím, že pokud se týče §u 7, odst. 1 rozumějí se slovy "oprávněnými k tomu osobami" osoby podle občanského zákona oprávněné, tedy rodičové, po případě poručníci a ti, kteří podle občanského zákona jsou vůči mrtvému nebo tomu, kdo se dožaduje určitého náboženského úkonu, i k jiným věcem oprávněni.
Co se týče patronátu, tu se přiznám, že bychom měli přistoupiti k řešení této otázky, ale jakmile jsme ji nedořešili, nezbývá než přijmouti § 8, který není tak přísný, jak by se zdálo, poněvadž mluví jen o patronátech věcných. Pokud se týče pohřbívání: Já jsem měl tytéž pochybnosti jako kol. Prášek, ale mně v tom jednání kompromisním uspokojila jedna věc, ze místa na konfesijních hřbitovech se nemohou udíleti církví, které hřbitov patří, nýbrž administrativní vrchností se schválením politických úřadů. Teď, když máme toto ustanovení, bude dobře, když budeme žádati, aby politické úřady daly si předložiti všecky hřbitovní řády, aby tímto způsobem nebylo zneužíváno tohoto předpisu tak, jako se dosud dálo, že jinověrci byli sice přijímáni na cizí konfesijní hřbitovy, ale že byla jim vykázána místa nedůstojná.
Pokud se týče podaných návrhů pozměňovacích, podává kol. Burian návrh, aby § 1 měl znění, že "osoby až do dokonaného 16. roku jsou bez vyznání" a teprve "od dokonaného 16. roku svého věku je každý oprávněn rozhodovati svobodně a samostatně o svém náboženském vyznání." Myslím, že to zrovna neodpovídá principu svobodného přesvědčení, aby hoch do 16 let byl držen v nevíře, zrovna tak, jako jsme pro to, aby hoch do 16 let byl v rodinné výchově. A nemohu se vysloviti pro to, aby tímto způsobem bylo dekretováno pro děti do 16 let bezvyznání. Proto žádám, aby návrh kol. Buriana byl zamítnut.
Kol. posl. Schweichhart žádá, aby v §u 6, odst. 2 místo "vyřízení" bylo vloženo slovo "potvrzení". Tentýž návrh kol. Schweichhart činil v ústavně-právním výboru a já znovu odůvodňuji, proč jsem proti tomuto návrhu. V § 6 totiž uvádí se, že úřad v 1. odst. uvedený vydá do 1 měsíce podateli písemné vyřízení a zároveň zpraví o tom představeného nebo duchovního správce opuštěné církve. Kol. Schweichhart žádá, aby místo slova "vyřízení" bylo vloženo slovo "potvrzení", poněvadž jest toho domnění, že tento úřad nic nevyřizuje, nýbrž pouze potvrzuje oznámení. Bylo by to tak, kdyby nebylo v §u 6, odst. 1 ustanovení, že písemné oznámení o vystoupení několika osob smí býti učiněno jen za členy téže rodiny, tedy kolektivní oznámení se omezuje a nepřipouští se kolektivní oznámení na př. z určité schůze. A tedy takovýto případ musí úřad luštiti, musí rozhodnouti, zdali to oznámení odpovídá skutečně §u 6, zejména také, je-li oznámení individuelní řádně podepsáno osobou, která oznámení činí, nebo zdali osoby, které činí oznámení kolektivní, patří k členům téže rodiny podle §u 6, odst. 1. Tedy úřad, k němuž přichází oznámení, nepotvrzuje pouze, nýbrž meritorně vyřizuje, tudíž to slovo "vyřizování" lépe se hodí a vyhovuje pojmu, který potřebujeme v §u 6, odst. 2. Proto navrhuji, aby návrh kol. Schweichharta byl zamítnut.
Týž pan kol. Schweichhart žádá, aby § 8 nahrazen byl ustanovením: "Příslušníci církve nebo náboženské společnosti nesmějí býti donucováni k peněžitým a naturálním příspěvkům nebo k poskytování prací pro kultové a dobročinné účely ve prospěch jiné církve nebo náboženské společnosti. Rovněž tak se nesmí použíti veřejných peněz (státních, zemských, župních, okresních a obecních) pro účely církve nebo náboženské společnosti."
V tomto odstavci je to, o čem jsem mluvil při výkladu pana posl. kol. Práška, že nemůžeme vypustiti ustanovení o patronátech, dokud nemáme tuto otázku patronátu řešenu. Druhá otázka by byla, přiznám, vlastně logickým řešením otázky odluky církve od státu, totiž, aby každá církev si plně hradila své výlohy. Ale pokud to nemáme plně rozřešeno, bylo by nejvyšší nespravedlivostí, abychom některým církvím připouštěli určité příplatky a ostatním církvím příplatky tyto zamítli. Proto, obzvláště v tomto stadiu, dokud nemáme věc definitivně rozřešenou, nesouhlasím s návrhem p. kol. Schweichharta a soudr.
Posl. Schweichhart a soudr. dále navrhují, aby v § u 10 byly odst. 1 až 3 nahrazeny ustanovením:
"Všechna dosavadní pohřebiště přecházejí do vlastnictví a správy politické obce, pro niž byla dosud určena. Nikdo nesmí zameziti, ani zakázati nebo rušiti pohřeb, nebo umístění uren s popelem."
K tomu navrhuje, aby v odst. 4 byla škrtnuta slova "až 3".
Tato ustanovení jistě zase, jak jsem prve řekl, byla by důsledně provedena odlukou církve od státu, ale poněvadž tímto zákonem neřešíme vlastně celou odluku, nýbrž rozšiřujeme jen platnost některých ustanovení na celou oblast a jen některých otázek se dotýkáme, nemůžeme zde také zásadně zasahovati do těchto právních poměrů a sluší i tento návrh posl. Schweichharta a soudr. zamítnouti.
Pp. posl. Burian a soudr. navrhují, aby v § 11 byly odst. 2, 3 a 4 škrtnuty; to jsou ustanovení, která žádají, aby i u jinověrců, když jsou určité služby boží v kostelích kterékoli církve, v blízkosti jejich kostelů se nekonaly takové práce, které by rušily pobožnost. To je, myslím, otázka slušnosti a taktu, a musí jistě tyto předpisy přijmouti každý. Zdálo by se nanejvýše, že by jich nebylo třeba, ale v našich poměrech, kde jsme byli svědky toho, že kostely, místo aby byly místem, kde se lidé modlí, právě pro nedokonalost našich předpisů stávají se místem, kde se dějí šarvátky, je viděti, že je třeba tyto věci v tomto směru určitým způsobem reglementovati. Proto navrhuji, aby návrh posl. Buriana a soudr., žádající škrtnutí odstavce 2, 3 a 4 §u 11 byl zamítnut.
Pozměňovací návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. k § 11 zní:
V odst. 1 budiž škrtnuto slovo "cizí".
V odst. 2 buďtež škrtnuta slova "však po čas bohoslužby".
V odst. 4 budiž škrtnuto slovo "obvyklých".
Zdá se mně, že tak, jak jsem to uvedl v ústavně-právním výboru, i tyto návrhy vyplývající z nepochopení toho, co v §u 11 dekretujeme. V §u 11 nedekretujeme žádný klid sváteční nebo nedělní, nýbrž upravujeme poměry interkonfesijní, mezi příslušníky různých církví, jak má příslušník té které církve při obřadech, při procesích a pod. se chovati, aby neurazil církve druhé. Zde nemůžeme dekretovati nedělní klid nebo sváteční klid. Já, abych vyhověl kol. Schweichhartovi v této věci, v důvodové zprávě jsem uvedl, že tato ustanovení §u 11 nemají co činiti s ustanovením nedělního klidu. Nedotýkají se předpisů o nedělním klidu, které jsme dříve přijali. Navrhuji proto, aby návrh posl. Schweichharta a druhů v tomto směru byl zamítnut.
K §u 14 navrhují pp. posl. Schweichharta soudr., aby byl škrtnut. § 14 jedná o tom, že také vojákům, tedy příslušníkům vojska, a chovancům veřejných státních ústavů (vychovatelen, ústavů pro slepé, nalezinců, léčeben, opatroven atd.) má býti umožněno vyučování náboženství, po případě účast na bohoslužbě. Myslím, že to odpovídá zásadám občanské svobody, neboť i vojáci i chovanci těchto ústavů jsou lidé, kteří mají právo, když jsou příslušníky určité církve, aby jim bylo umožněno býti účastni bohoslužeb a vyučování v určitém náboženství. Navrhuji tudíž, aby návrh kolegy Schweichharta a druhů na škrtnutí §u 1 4 byl zamítnut.
Další pozměňovací návrh poslanců Schweichharta a druhů týká se §u 17, který by zněl:
"Vedení matrik přechází na politické obce".
Říkám zase, že by to bylo důsledkem při provádění rozluky církve a státu a definitivní úpravě poměru církve a státu, aby se takto mohla ta věc řešiti, ale zde při parciálním řešení nemůžeme sáhnouti k tomuto řešení bez náležité přípravy, kterou bychom musili míti, kdybychom tuto funkci převedli na politické úřady. Proto navrhuji zamítnutí.
Kol. Burian a soudr. navrhují, aby § 17 zněl: "Matriky vedou obecní úřady. Podrobné předpisy vydá vláda nařízením".
Z týchž důvodů jako dříve navrhuji zamítnutí návrhu kol. Buriana a soudr.
Ke konci podotýkám, že souhlasím s kolegou Práškem v té věci, že není pravda, že bychom tímto návrhem vyřešili celý problém tak, jako bylo v některých listech hlásáno. Parciálně jen některé části řešíme, na kterých jsme se dohodli a které jsou schopny, aby byly řešeny. Na př. při užívání hřbitovů litovati sluší - a musím v tom souhlasiti s kolegou Práškem - že nemohla býti dořešena otázka hřbitovů, která je rovněž tak palčivá, jako užívání kostelů, poněvadž více než kde jinde doléhá na potřeby našeho lidu, který chce míti v kostelích útočiště, aby se tam v nejtěžších chvílích modlil a ne aby se tam musil domáhati svých práv, a dokonce aby kostely, jako chrámy boží, byly předmětem šarvátek, jak se to stále dosud děje. Není pravda, že by věc byla dořešena, nýbrž je to parcielní úprava, je to nepatrná splátka na celé dořešení problému, které nás ještě čeká.
Z těch všech důvodů trvám na návrhu, aby předloze zákona dostalo se ústavního schválení ve znění, jak ji zpráva ústavně-právního výboru předkládá. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Budeme hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se).
Se zřetelem na podané návrhy míním dáti hlasovati takto:
O §u 1 hlasovali bychom nejprve ve znění navrženém pp. posl. Burianem a soudr.; nebude-li přijato podle zprávy výborové.
O §§ 2 až 5 hlasovali bychom podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
Pak bychom hlasovali o §u 6 v úpravě navržené pp. posl. Schweichhartem a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §u 7 bychom hlasovali podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O §u 8 budeme hlasovati nejprve ve znění navrženém pp. posl. Schweichhartem a soudr.; nebude-li přijato, podle zprávy výborové.
O §u 9 hlasovali bychom podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O §u 10 bychom hlasovali v úpravě navržené posl. Schweichhartem a soudr.; nebude-li přijato, podle zprávy výborové.
O §u 11 hlasovali bychom nejprve v úpravě navržené pp. posl. Burianem a soudr.; nebude-li přijata, v úpravě návrhu pp. posl. Schweichharta a soudr.; bude-li i tato úprava zamítnuta, podle zprávy výborové.
O §§ 12 a 13 hlasovati budeme podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O §u 14, jehož škrt navrhují pp. posl. Schweichhart a soudr., budeme hlasovati positivně podle zprávy výborové, čímž rozhodnuto bude též o návrhu na škrtnutí.
O §§ 15 a 16 hlasovati budeme rovněž podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.
O § 17 hlasovali bychom nejprve ve znění navrženém pp. posl. Schweichhartem a soudr.; nebude-li přijato, ve znění návrhu pp. posl. Buriana a soudr.; bude-li toto znění zamítnuto, podle zprávy výborové.
Konečně bychom hlasovali o §§ 18, 19 a 20 o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých oddílů a o úvodní formuli zákona podle zprávy výborové, k nimž není pozměňovacích návrhů.
Je snad proti tomuto způsobu hlasování nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě řekl.
K §u 1 je návrh pp. posl. Buriana a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Buriana a soudr.:
§ 1 nechť zní:
"§ 1.
(1) Osoby až do dokonaného 16. roku jsou bez vyznání.
(2) Od dokonaného 16. roku svého věku je každý oprávněn rozhodovati svobodně a samostatně o svém náboženském vyznání."
Předseda: Kdo souhlasí s §em 1 v této úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Burian a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Buriana a soudr. je zamítnut.
Teď budeme hlasovati o §u 1 podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1 je schválen podle zprávy výborové.
O §§ech 2 až 5 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§y 2 až 5 jsou schváleny podle zprávy výborové.
K §u 6 je návrh pp. posl. Schweichharta a soudr.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
2. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a druhů:
V §u 6, odst. (2) budiž místo slova "vyřízení" vloženo slovo "potvrzení".
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 6, jak ji navrhují pp. posl. Schweichhart a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. je zamítnut.
Kdo teď souhlasí s §em 6 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 6 je schválen podle zprávy výborové.
O §u 7 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 7 je schválen podle zprávy výborové.
K §u 8 je návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
3. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a druhů:
§ 8 budiž nahrazen ustanovením:
"Příslušníci církve nebo náboženské společnosti nesmějí býti donucováni k peněžitým a naturálním příspěvkům nebo k poskytování prací pro kultové a dobročinné účely ve prospěch jiné církve nebo náboženské společnosti.
Rovněž tak se nesmí použíti veřejných peněz (státních, zemských, župních, okresních a obecních) pro účely církve nebo náboženské společnosti."
Předseda: Kdo souhlasí s §em 8 v této úpravě, navržené pp. posl. Schweichhartem a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s §em 8 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 8 je schválen podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §em 9 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 9 je schválen podle zprávy výborové.
K §u 10 je návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a druhů k §u 10:
Odstavce 1 až 3 buďtež nahrazeny ustanovením:
"Všechna dosavadní pohřebiště přecházejí do vlastnictví a správy politické obce, pro niž byla dosud určena. Nikdo nesmí zameziti, ani zakázati nebo rušiti pohřeb, nebo umístění uren s popelem."
V odst. 4 buďtež škrtnuta slova "až 3".
Předseda: Kdo souhlasí s §em 10 v této úpravě, navržené pp. posl. Schweichhartem a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s §em 10 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 10 je schválen podle zprávy výborové.
K §u 11 je návrh pp. posl. Buriana a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5. Pozměňovací návrh posl. Buriana a soudr.:
V §u 11 buďtež odstavce 2, 3, 4 škrtnuty.
Předseda: Kdo souhlasí s §em 11 v této úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Burian a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Buriana a soudr. je zamítnut.
Teď je zde návrh na úpravu téhož paragrafu, jak ji navrhují pp. posl. Schweichhart a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
6. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a druhů k §u 11:
V odst. 1 budiž škrtnuto slovo "cizí".
V odst. 2 buďtež škrtnuta slova "však po čas bohoslužby".
V odst. 4 budiž škrtnuto slovo "obvyklých".
Předseda: Kdo souhlasí s §em 11 v této úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Schweichhart a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pánů poslanců Schweichharta a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s §em 11 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 11 je schválen podle zprávy výborové.
O §§ 12 a 13 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 12 a 13 jsou schváleny podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí teď s §em 14 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 14 je schválen podle zprávy výborové a tím současně je zamítnut negativní návrh, jejž podali páni poslanci Schweichhart a soudr. a škrtnutí tohoto paragrafu.
O §§ 15 a 16 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se,)
To je většina. §§ 15 a 16 jsou schváleny podle zprávy výborové.
K §u 17 je návrh pp. posl. Schweichharta a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
8. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta a druhů:
§ 17 nechť zní:
"Vedení matrik přechází na politické obce."
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou, jak ji navrhují pp. posl. Schweichhart a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pánů poslanců Schweichharta a soudr. je zamítnut.
Teď je zde úprava téhož paragrafu, kterou navrhují pp. posl. Burian a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
9. Pozměňovací návrh pp. posl. Buriana a soudr.:
§ 17 nechť zní:
"§ 17.
Matriky vedou obecní úřady. Podrobné předpisy vydá vláda nařízením."
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 17, jak ji navrhuje právě přečtený návrh pp. posl. Buriana a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Buriana a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s §em 17 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 17 je schválen podle zprávy výborové.
Teď budeme hlasovati o §§ 18, 19 a 20, jakož i o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých oddílů a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 18, 19 a 20, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna osnovu tuto přijala ve čtení prvém.
Druhé čtení vykonáme po přijetí návrhu na zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu, které je na pořadu dnešní schůze.
Přikročíme tedy k tomuto 3. odst. pořadu, jímž je:
3. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu byly projednány osnovy:
a) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk 5130),
b) zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání (tisk 5136).
K odůvodnění návrhu uvádím, že zamýšlené zkrácené řízení má se vztahovati toliko na zkrácení lhůty mezi prvým a druhým čtením jmenovaných dvou osnov. Ježto normální čtyřiadvacetihodinová časová mezera mezi prvním a druhým čtením vyžadovala by zvláštní nové schůze, která by obsahovala toliko druhá čtení těchto osnov a neměla by než ráz více méně formální, činí se tento návrh na řízení zkrácené podle §u 55 jedn. řádu, o kterémž návrhu dám hlasovati.
Kdo tedy souhlasí, aby jmenovaným dvěma osnovám přiznáno bylo zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím zkrácené řízení bylo přiznáno a přikročíme ihned ke druhému čtení uvedených dvou osnov.
Nejprve je:
Ad 3 a). Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk 5130).
Místo nepřítomného p. zpravodaje výboru rozpočtového posl. dr. Medveckého žádám pana předsedu rozpočtového výboru posl. Bradáče, aby laskavě převzal referát.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Bradáč: Nemám.
Předseda: Korektur není, budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Na základě usnesení o zkráceném řízení přikročíme k další osnově:
Ad 3 b). Druhé čtení osnovy zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání (tisk 5136).
Zpravodajem je pan posl. dr. Matoušek.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Jen nepatrné změny v §u 18, odst. 1, vyznačené ve výtisku zprávy výborové, který odevzdávám předsednictvu.
Předseda: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvním, s korekturou v §u 18, odst. 1, jak ji vyznačil pan zpravodaj ve výtisku zprávy výborové, odevzdaném presidiu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Přejdeme k odst. 4 pořadu, jímž je:
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas k trest. stíhání posl. Tausika pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 4876).
Zpravodajem je p. posl. Mach. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! Vrchní státní zastupitelství v Košicích žádá podáním ze dne 22. srpna 1924, č. j. 11.325, aby sněmovna vyslovila souhlas podle § 24 úst. listiny s trestním stíháním posl. Tausika, stíhaného sedrií v Levoči pro přečin podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky.
Podle trestních spisů imunitnímu výboru předložených stíhaný posl. Tausik na veřejné schůzi v Mníšku dne 8. prosince 1923 jako řečník pronesl výrok: "Buďte, milí bratří, připraveni na světovou revoluci."
Imunitní výbor jest toho názoru, že v tomto případě jde o projev politické povahy, který nepřekročuje meze dovolené kritiky, související s výkonem poslaneckého mandátu, a navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby posl. Tausik k trestnímu stíhání vydán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati.
Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Tausika.
Vyřízen jest odst. 4 pořadu. Přejdeme k odst. 5, jímž je:
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas k trest. stíhání posl. dr. Körmendy-Ékese pro přečin utrhání na cti vládě podle §u 1 a 8, č. 2 zák. čl. XLI z r. 1914, podle §§ 1, 2 a 3, odst. 2, č. 2, §u 4, č. 2 téhož zákona, pro přestupek a přečin podle §u 18, č. 1 a 2 a přečin podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky (tisk 4879).
Zpravodajem je p. posl. Rouček, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. Rouček: Slavná sněmovno! Hlavní státní zastupitelství v Košicích žádá za svolení k trest. stíhání posl. dr. Körmendy-Ékese pro delikt podle zákona na ochranu republiky a utrhání na cti vládě, kterého prý se dopustil na veřejných schůzích dne 11. března 1924 v Hustu.
Na této schůzi posl. dr. Körmendy-Ékes podle udání vinil vládu, že vyhání z úřadů úředníky starého režimu, že židům v Maďarsku žije se jako v zlatém jezeru a v Československé republice jako v jezeře, z něhož voda vyprchává, že místo přístupu k úřadům mají Maďaři nejvíce práva k odchodu z Československé republiky, že dnešní vláda na maďarském národě jen násilí provádí a že musí býti odstraněni všichni, kteří tuto politiku provádějí.
Imunitní výbor považuje projev posl. dr. Körmendy-Ékese za politický, vidí v něm jen velmi ostrou kritiku vládního systému (kterou schvalovati ovšem nemůže) a navrhuje poslanecké sněmovně, aby posl. dr. Körmendy-Ékes k trestnímu stíhání vydán nebyl.