Na pražské plodinové burse znamenáno je, pokud mi je známo, nejméně půl druhého tisíce různých obchodníků zemědělskými plodinami. Ti všichni mají zájem na cenách znamenaných v kursovním lístku pražské plodinové bursy. Ne všichni mají právo určovati tyto ceny, které jsou znamenány v kursovním lístku. K tomu vyvolena je z bursovní rady t. zv. cenová komise, která po trhu usnáší se na znamenání cen kursovního lístku.
To je jedna otázka, o které bych se rád zmínil. Pražská bursa má více než 50 bursovních radů. Téměř dvě třetiny z nich je voleno legálními obchodníky z řad průmyslníků, legálního obchodu i družstevníků. Třetinu jich jmenuje vláda. Plných 18 je jmenováno vládou. Kdo tam je jmenován za vládu, kdo tam je volen za ty legální obchodníky? Kdo je za družstevníky, kdo je za průmysl? Pánové, prosím, projděte si noviny - v měsíci lednu bylo to všechno v novinách znamenáno a naleznete jmenování těch, kteří určují ceny na pražské plodinové burse. Neříkám a říci nemohu, že určují ty ceny jednostranně. Pokud mám po ruce poslední kursovní lístek opravený poslední úterý, ceny na Pražské burse poklesly, poklesly u všeho obilí, poklesly také u mouky. A zajímavé je, pokud jsem mohl sledovati na Pražské plodinové burse a co již zde bylo řečeno s tohoto místa také dnes, že o luštěniny, tak výživný zemědělský produkt, není vůbec na Pražské plodinové burse zájmu. U nás v naší vlasti největší zájem je o bílou mouku. Říkám: Ceny poklesly. Chceme-li jíti věci na kloub, musíme také kalkulovati, zdali odpovídá ve skutečnosti cena mouky a cena otrub původnímu produktu zemědělskému, obilí. Nebudu se tou věcí zde zabývati a nebudu prováděti ciferně kalkulaci před sněmovnou, poněvadž tu si může každý provésti sám docela jednoduchým počtářským příkladem, když si dá od kteréhokoli mlynáře předložiti rozpočet, kolik ze kterého druhu obilí vyrobí mouky, kolik otrub a podle kursovního lístku si určí, jakou cenu má míti mouka, vyrobená z produktů zemědělských.
Jednoho bych si přál: když naše slavná vláda na bursách jmenuje bursovní rady má k tomu podle zákona právo - aby hleděla také k tomu, aby do těch bursovních rad jmenovala zájemníky všech vrstev a nejmenovala tam lidi politicky jednostranné. Přibíjím zde veřejně na pranýř, že z 54 bursovních radů na Pražské plodinové burse je jeden jedinký lidovec. Jeden jedinký, opakuji, a mám za to, že u nás v Čechách je strana lidová daleko silnější a má daleko větší právo na zastoupení i v této bursovní radě, která určuje cenu potravin.
Slyšel jsem, ale nechci bráti za to odpovědnost - kol. Rychtera ve své řeči se o tom také zmínil a adresoval tu výtku do ministerstva zásobování - že bylo řečeno oproti burse a těm, kteří na burse skoro vládnou, že bude bursa zavřena. Bylo také řečeno ne ústy kol. Rychtery - to jsem slyšel naprosto někde jinde - že se těm, kteří se na burse zabývají obchodem a starají se o import produktů, kterých u nás máme nedostatek, eventuelně bude vypláceti podpora v nezaměstnanosti. Považoval bych to za velice silné gesto, které bylo řečeno do řad občanstva naší republiky.
K zajištění výživy, k docílení zlevnění chlebovin, hlavně mouky, dovezli jsme slušný počet vagonů chlebovin z ciziny. Pokud mně je známo, mohli jsme zjistiti, že do měsíce září loňského roku bylo dovezeno k nám od Nového roku v r. 1924 více jak za 1 miliardu korun zemědělských produktů, aby docíleno bylo zlevnění potravin pro konsumní vrstvy. Ta miliarda se nám pak nedostávala ovšem pro obchod, průmysl a pro běžnou tržbu vůbec. Neříkám, že nesmíme z ciziny dovážeti, ale jen tenkráte, když nemáme dostatečnou zásobu produktů svých, ale to, že v té době a jmenovitě r. 1922, když jsme měli dostatečnou sklizeň, když jsme měli žita nadbytek, se k nám dováželo z ciziny, to považuji za hřích na zemědělcích spáchaný, který se státu mstí.
Také zemědělec má právo na to, aby jeho práce byla honorována. Při 60 až 70 Kč za 1 q žita, při ceně 100 Kč za brambory, když se mají sázeti, a při 10 Kč, když se na podzim prodávají, nemůže zemědělec hospodařiti, takové hospodářství vede ke katastrofě. Ta katastrofa také přišla. Nechceme-li býti vysazeni zvůli ciziny, musíme býti soběstační, musíme býti sklizní kryti. Není tomu dávno, co honosilo se "Právo Lidu", že za několik let pokročí produkce zahraniční tak daleko, že náš trh bude zásoben laciným obilím ze zahraničí. Radujte se, pánové z "Práva Lidu", dnes ze svojí krátkozrakosti. Cizina nás dnes už "zaplavuje laciným" obilím i moukou! Ale žert pryč! Faktem je, že laciná produkce domácí byla znemožněna, ubita a zahraniční konkurence dusí nejen naše zemědělce, ale vyssává také konsumenty.
Každý živnostník má právo, - a to mu nikdo nesmí vzíti - vrhnouti se na to odvětví výroby, které mu více vynese. Každý dělník má právo, aby volil si zaměstnání, které zajišťuje jeho existenci. Nám zemědělcům odvažují se mnozí národohospodáři vytýkati, že zemědělci vrhají se na pěstování plodin, eventuelně průmyslových produktů, které jejich námahu lépe rentují a kryjí. Pokládám za nutno s tohoto místa prohlásiti, že i zemědělci mají právo, aby si volili takový produkt, který rentuje jejich práci a že mají právo se zaměstnávati výrobou jeho. Každý z nás má právo na to, aby žil, ať je to producent nebo konsument. Faktem zůstává, slavná sněmovno, že sklizeň roku 1924 byla slabší nejen u nás, ale jak to také pan ministr Stříbrný ve svém vládním prohlášení uvedl, byla produkce plodin zemědělských, jmenovitě chlebovin, slabší na celé zeměkouli. U nás v Čechách zabývá se statistickými daty a jmenovitě o sklizni vydává svoje úřední výnosy Státní úřad statistický. Z jeho tabulek můžeme se dověděti, že po hektaru pšenice ozimy loňského roku klesly více než o 2 1/2 q. Rovněž žito pokleslo dle výnosnosti. Také ječmen i produkty jiné. Nebudu probírati podrobně statistická data, poněvadž jako rolník jsem přesvědčen, že veškerá statistika může se mýliti, a nemusí býti úplná a do posledního puntíku pravdivá. Statistická data jsou pouze směrnice, které nejsou neomylným a tak přesným pravidlem, že by se od nich nikdo uchýliti nesměl. Jedno je jisto: produkce poklesla, poklesla proto, poněvadž rolník neměl tolik prostředků hmotných, aby té matce zemi za plodiny mohl zase náhradou na živinách dáti umělým způsobem to, co z ní vyčerpal.
Zde opětně dokumentuje se staré naše přísloví, které jsme tolikrát opakovali před shromážděním, že nemá-li rolník, nemá ani dělník a nebude míti ani pán. Rolnický stav je základem veškeré lidské společnosti. Produkce rolníkova živí nás všechny a zájem státu vyžaduje, aby rolnictvo bylo soběstačné, poněvadž pak bude také soběstačným stát. Podle známek po Novém roce letos, které se jeví v hospodářském životě, dovolil bych si téměř s určitostí prohlásiti, že produkce letošního roku, bude-li příznivé počasí, kterým nevládne nikdo, ani příroda, bude úroda lepší, poněvadž rolnictvo loňského roku mělo lepší tržbu, a může více investovati do půdy, ze které musí nutně vytěžiti to, co veškeré lidstvo k výživě potřebuje.
Dnes byla zde již několikráte zmínka o tom, že na světovém obilním trhu zdražovatelem je Rusko, které druhdy bylo zásobárnou Evropy a které v poslední době místo aby zásobovalo Evropu, samo ještě obilí nakupuje. Fakta ta jsou dokázána a nedají se oddisputovati. Nezvratnou pravdou je, že zemědělské státy neprodukují a nemohou produkovati a dodávati na trh tolik, kolik nutně potřebujeme.
Druhým činitelem, který při cenách plodin a drahotě bývá bit, je naše zemědělské družstevnictví. Nebudu o něm mluviti široce. Zmínili se o tom již jiní pánové, kteří obhajovali zemědělské družstevnictví, a byli zde také kolegové, kteří hájili družstevnictví konsumní. Já zmíním se pouze o jedné věci. Dostal se mi včera do ruky časopis, který útočí na družstevnictví vůbec. Mám za to, že tento časopis nepřinesl tuto zprávu první, nýbrž že ji čerpal také odněkud odjinud. Je zde prohlašováno, že ministerská rada to byla, která se usnesla odpustiti družstevnictví 22,521.059 Kč 57 haléřů, které družstevnictví dluží Státnímu obilnímu ústavu. (Posl. Laube: A z toho 12 milionů družstva zemědělská!) Pane kolego, nejsem přesně informován, ale to, co je zde psáno, je lež alespoň pro nás. (Čte:) "Sdružení spotřebních družstev v Praze, lidovci 2,319.000." Jako starosta Svazu hospodářských družstev československých, v němž je soustředěno veškeré lidové družstevnictví v Čechách, prohlašuji, že my Státnímu obilnímu ústavu nejsme dlužni ani haléře a také jsme nikdy Státnímu obilnímu ústavu dlužni ani haléř nebyli. Konečně se zde praví (čte): "Jednota svépomocných družstev v Brně lidovci - dluží a dostane odpuštěno 1,070.000". I to je lež, jak tvrdí kol. Bezděk.
Takovými zbraněmi se proti nám jíti nesmí. To si my družstevníci, a jmenovitě my lidovci, líbiti nedáme.
Jestliže ze řad obchodníků, jimž konsumní a spotřební družstevnictví a eventuelně i výrobní družstva konkurují, se bojuje proti nám takovými zbraněmi, pak mohu klidně říci, že ten boj nevyhrají. Ten boj vyhrají poctiví družstevníci a k těm se hlásíme.
Řeči, které byly proneseny v této drahotní debatě, nejsou a nebudou žádným koeficientem cen. Ceny nebudou regulovány řečmi, které zde pronášíme, ani těmi články, které jsou a budou napsány v novinách. Ceny plodin se regulují podle nabídky a poptávky. Ten zákon se měniti nedá. Pokud nebude dostatečné výroby a přiměřené poptávky, ceny řádně regulovány nebudou.
Proto žádám, aby náš národ, resp. jeho poplatnictvo, dal svému státu všechno, co má k disposici, a to je v prvé řadě poctivá práce ve prospěch státu. (Výborně!)
Dovolím si zmíniti se ještě o jedné věci. Zástupce vlády, náměstek ministerského předsedy ministr Stříbrný ve svém prohlášení zmínil se také o stabilisaci naší československé koruny. Prohlašuji, že náš lid na toto prohlášení již dávno čekal. Jenom pro zopakování a pro vštípení v paměť dovolím si ocitovati z vládního prohlášení to, nač specielně náš lid čekal: "Vláda pokládá za účelno doplniti projev svůj o vývoji cenovém vytčením svého stanoviska k otázkám finančním i měnovým, které v poslední době byly ve veřejnosti přetřásány, aby nemohlo býti více pochybováno o nezvratném úmyslu vlády všemi prostředky pracovati na stálém zlepšování státního finančního hospodářství a tím udržeti stabilitu naší měny i našich hospodářských poměrů, která právem je hrdostí naší republiky.
Tím také učiněna bude přítrž nesmyslným pověstem, jako na př. o novém kolkování peněz, o znehodnocení měny a pod."
Na toto prohlášení náš drobný lid již dávno čekal, poněvadž jsou zde škůdci našeho státu uvnitř státu, kteří štvou proti státu, že naše koruna se neudrží. Vláda prohlašuje, že stabilisace je zaručena - a to jsou tyto dva body z prohlášení pana ministra: 1. Koruna československá stabilisovaná na úrovni, dané vývojem posledních dvou let, zůstává i nadále měnou československou. 2. Cedulové bance ukládá se za povinnost pečovati o stabilitu československé koruny na této úrovni. Já mohu ujistiti, že za toto prohlášení bude náš lid plně vděčen. Prohlášení toto také samozřejmě plně schvalujeme a za ním také stojíme. Všichni buďme si toho jisti, že budoucnost našeho státu může býti zabezpečena jen tenkráte, když učiníme všechno a dáme všechno, co máme, pro tento náš stát, abychom z něho učinili ve skutečnosti ráj, který si tak v té Škroupově písni pochvalujeme. Náš celý klub bude hlasovati pro vládní prohlášení. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Řečnická listina jest vyčerpána, rozprava je skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, schvaluje-li sněmovna prohlášení čili nic. Sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá. Takový návrh však podán nebyl.
Přikročíme tudíž k hlasování o vládním prohlášení, které bylo zároveň odpovědí na naléhavé interpelace tisky 5041 a 5043.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s vládním prohlášením, předneseným panem náměstkem předsedy vlády, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila vládní prohlášení a vyřízeny jsou naléhavé interpelace:
p. posl. Dietla, dr. Czecha, Pohla a druhů vládě o opatřeních proti drahotě (tisk 5041) a
p. posl. Skaláka a soudr. vládě o opatřeních vlády proti rostoucí drahotě (tisk 5043).
Paní posl. Malá a soudr. podali 9 resolučních návrhů, týkajících se zrušení nebo úpravy daní a dávek státních,
Připomínám, že otázka přípustnosti resolučních návrhů v debatě o vládním prohlášení vyskytla se již v 63. schůzi poslanecké sněmovny dne 11. března 1921, kdy k námitce, pokud se týká k návrhu pp. posl. Šrámka a Malypetra bylo usneseno požádati ústavní výbor za dobrozdání o tom, lze-li ke hlasování o vládním prohlášení podle §u 65 jedn. řádu připojiti též hlasování o návrzích resolučních.
Ústavní výbor na základě referátu p. posl. dr. Matouška vyslovil ve schůzi dne 5. srpna 1921 názor, že "po vládním prohlášení a po provedené o tom rozpravě nelze připustiti žádné návrhy resoluční, neboť způsob rozpravy o vládním prohlášení a hlasování o něm je přesně předepsáno v §u 65 jedn. řádu. Rozprava končí se hlasováním, schvaluje-li sněmovna prohlášení čili nic; sněmovna se může usnésti, že hlasování odkládá. Tyto předpisy jsou rázu obligatorního a nelze připustiti, aby při tom bylo hlasováno o jiných věcech."
V tom smyslu znělo dobrozdání ústavního výboru.
Tento výklad jednacího řádu přijal usnesením ze dne 23. listopadu 1921 též subkomitét předsednictev obou sněmoven zřízený pro některé otázky jednacího řádu.
Vzhledem k tomu nedám hlasovati o zmíněných resolučních návrzích pí. posl. Malé a soudr., poněvadž podle tohoto výkladu jednací řád takových návrhů vedlejších nepřipouští. (Výkřiky posl. Malé.)
Přerušuji projednávání pořadu schůze.
Než přikročím k ukončení schůze, jest nám rozhodnouti ještě hlasováním podle § 69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu o interpelaci označené za naléhavou, která rozdána byla ve včerejší 322. schůzi posl. sněm. dne 11. února 1925.
Jest to naléhavá interpelace posl. Tauba, R. Fischera, Hackenberga, Dietla a druhů vládě o reformě přímých daní (tisk 5046).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5046. Naléhavá interpelace posl. Tauba, R. Fischera, Hackenberga, Dietla a druhů vládě o reformě přímých daní.
Tážeme se vlády:
1. Zamýšlí vláda předložiti sněmovně návrh zákona na reformu přímých daní, a zamýšlí-li, jaké jsou základní rysy této reformy?
2. Jaká zákonodárná opatření hodlá vláda navrhnouti sněmovně, aby daňové zatížení jednotlivých tříd obyvatelstva bylo uvedeno v soulad s jejich berní způsobilostí?
3. Zamýšlí vláda, projednávajíc parlamentně tyto věci, postupovati tak, aby bylo zaručeno skutečné vykonávání zákonodárného práva celým Národním shromážděním?