V průběhu jednání o tomto předmětu jsem naznačil, ovšem jen všeobecně, že zde jsou zdroje příjmů, kterými by se mohly takové výdaje krýti. Uvalte přirážky na abnormální příjmy bohatců v Československé republice, zatěžkejte vyššími poplatky ty, jichž příjem roční přesahuje - řekněme - 30.000 Kč, vymáhejte to od těch, kteří mají abnormální majetek v Československé republice, a zkonfiskujte abnormálně vysoké jmění za tím účelem, abyste pomohli těm, kteří dnes trpí ne vlastní vinou a kteří v tomto státě vykonávají nejodpovědnější a, můžeme říci, nejnamáhavější práce a kteří jsou odměňováni neobyčejně špatně a odsouzeni k tomu, aby nad jejich hlavami visel Damoklův meč, který může každou chvíli spadnouti, poněvadž bude rozhodovati pouze příslušný šéf oddělení toho kterého státního úřadu, zdali státní zaměstnanec se svojí rodinou bude vyvozen na dlažbu anebo zdali bude milostivě ponechán ve státním zaměstnání v dnešní době všeobecné hospodářské krise, sociální mizerie. A to je to nejstrašnější při této předloze, že vláda přikročuje k řešení otázky státně-zaměstnanecké v tom smyslu, že chce zbaviti existence 34.000 aktivních státních zaměstnanců, k nimž ovšem ještě je potřebí připočísti na každého státního zaměstnance průměrně 3 osoby, ženu, 2 děti, po případě družku nebo příbuzné rodiny, ascendenty, otce a matku. U těchto příslušníků rodinných jde vlastně pro příští rok o strašlivou situaci tísně, do které uvrhává vláda a vládní koaliční strany 120.000 osob pro rok 1925, v té době, kdy v Československé republice hrozí hospodářská krise, kdy v soukromém podnikání není možno uchytiti se žádnému zaměstnanci, obchodně kvalifikovanému, odborně vyškolenému, a kdy státní zaměstnanci se svojí jednostrannou kancelářskou kvalifikací, se svým uměním psáti a čísti, se svojí, řekl bych, tak zaškatulkovanou kvalifikací v určité době nedostanou žádného zaměstnání v soukromých podnicích, poněvadž průmyslník, obchodník, spekulant potřebuje kvalifikovaných lidí, kteří něco dovedou a nemusejí se učiti, když vstoupí do zaměstnání do jeho podniku. Právě v této době tito lidé z těchto důvodů, kdy celkový stav hospodářský v Československu je takového druhu, že není-naděje na některé zlepšení, že naopak výroba bude podle všech předpokladů následkem Dawesova plánu - který nedopadne jenom na ostatní státy, nýbrž také na Československo, které je exportním státem a které nebude moci za těchto poměrů s Německem, jehož kapitalistická třída bude sanována, ovšem na útraty proletariátu německého, soutěžiti na mezinárodních trzích - v Československu značně omezována, závody budou po případě zavírány a naděje na jiné zaměstnání pro státní zaměstnance, propuštěné z dosavadního zaměstnání u státních podniků nebo úřadů, bude úplně marná. Tím ovšem je vinna koalice, která je dnes držitelem moci v Československu, že vyvolává se řešení otázek státně-zaměstnaneckých právě na dnešní dobu.
Ale pohlédněme na znění zákona, který jedná o opatřeních ve veřejné správě. Já jsem měl potěšení svého času býti delegován klubem komunistické strany Československa do jedné vynikající parlamentní korporace, která nesla hrdý název "Úsporná komise: Nad očekávání brzy zahynula. (Výkřik: Na úbytě!) Tato úsporná komise, výmysl snad určitých politiků a národohospodářů na slovo vzatých, zhynula předčasným skonem. Zdali to byly úbytě či jiná choroba, nevím, ale když úsporná komise, jejíž kompetence byla vyhrazena určitým jednacím řádem., nebyla respektována ani nejpovolanějšími činiteli v tomto státě, nemůže ovšem potom šetřiti, když na jedné straně právě bude snaha šetřiti, a na druhé straně v týchž směrech se vyhazují miliony. Ale v této úsporné komisi byl původně plán, aby se reformovala státní správa. Tyto plány se vyskytovaly občas. V rozpočtovém výboru projevili jsme svoje stanovisko k reformě státní správy. Avšak, vážení pánové, reformovati státní správu od zeleného stolu největšími byrokraty Československa půjde těžko, poněvadž je potřebí na tuto reformu znalců života, těch lidí, kteří jsou výkonným orgánem, a nikoliv těch, kteří jsou pouze representanty státní moci v Československu.
Proto by bylo dobře, aby při reformě státní správy se pamatovalo na účast praktiků ze státní správy a na účast praktiků i mimo státní správu stojící. To se má státi zřízením zvláštní komise. My budeme míti komisi, která podle § 3 bude v zájmu jednotného provedení všech těchto nutných opatření zřízena a bude složena z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení a působnost a pracovní program budou stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší. To se tu velmi krásně povídá. Pokud se týče vypracování stylistického, není možno tomuto návrhu zákona vůbec ničeho vytýkati, ale pokud se týče věcných předpokladů, jsou tu takové nehoráznosti a, řekl bych, přehmaty, které se poznají teprve tehdy, až se přikročí k realisaci tohoto zákona. My jsme upozornili právě na tuto okolnost, že má býti svolána komise, do které bude vláda jmenovati své zástupce, jimž uloží, aby v zájmu jednotného řízení a vedení státní správy našli určité prostředky. Navrhovali jsme, aby v této komisi zasedali zástupci zaměstnaneckých organisací, aby tam zasedali také zástupci odborových ústředen dělnických a aby v ní byl zastoupen také stálý výbor závodních rad a výborů tak, aby součinnost a praktický význam této komise skutečně měl určitý účel. Náš návrh v tomto směru podaný byl zamítnut, poněvadž se nedalo předpokládati, že koalované strany na něj přistoupí, protože se jim zdálo, že stojí v diametrálním rozporu s tím, co stojí v zákoně, a poněvadž odporuje intencím tohoto zákona. My ovšem nepředkládáme návrhů, aby vyhovovaly intencím tohoto zákona, naopak naší intencí bylo, aby tento zákon, který sáhne na nejzákladnější práva státních zaměstnanců, byl znemožněn.
V § 13 tohoto zákona je ustanovení, že "Zaměstnanec, který má kratší nezapočitatelnou služební dobu než 10 roků, může býti přeložen do výslužby s odbytným jednou pro vždy", a toto odbytné prý bude činiti polovinu odbytného stanoveného v § 9, to je poloviční plat násobený tolika lety, kolik pracoval státní zaměstnanec ve státním podniku nebo úřadě. Ale státní zaměstnanec může býti donucen, aby vystoupil ze zaměstnání. Pošle se mu rekomandovaný dopis, u kterého bude samozřejmě recepis. Státní zaměstnanec jednoho krásného dne se probudí, přijde poštovní zřízenec, státní zaměstnanec dostane zapečetěný ferman, ve kterém se mu oznamuje, že je propuštěn ze státního zaměstnání a že to musí potvrditi. Nejpovedenější je ovšem ustanovení, které je obsaženo v §u 13, kde se mluví o nuceném odchodu. Tedy kdo nebude chtíti, bude museti jíti. Ale kdo bude donucen k odchodu ze státního zaměstnání, může dostati větší odbytné, když tento nucený odchod bude sám považovati za odchod dobrovolný. Jak někdo může toto sestaviti v jednom odstavci, má-li trochu logiky, jak může ve svém svědomí srovnati nucený odchod s dobrovolným odchodem, nedovedu si sám vysvětliti. Ale účelem tohoto odstavce je následující okolnost: Aby se nezdálo, že tolik státních zaměstnanců odešlo nuceně do výsluhy, dává se jim právo, aby ten svůj nucený odchod presentovali anebo charakterisovali sami jako dobrovolný odchod, za několik korun, které se jim vypočítají - je to průměrně o 25% více, než by dostali, kdyby byl jejich odchod považován za nucený.
Nejstrašlivější je ovšem ustanovení tohoto zákona obsažené v §u 30, v němž stojí: "Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré služební a pensijní předpisy i smlouvy tomuto zákonu odporující." Tím vlastně je řečeno všecko. Státní zaměstnanec platil si 30 až 40 roků na pensi, platil osobní daň z příjmu každého roku, pokud na něj připadala určitá kvota, měl nabytá práva jako státní zaměstnanec. Nezapomeňte, pánové, že právě proto státní zaměstnanec vstupoval do státní služby, poněvadž měl tak zvanou zabezpečenou existenci, nemohlo se s ním tak zacházeti jako se zaměstnanci soukromými. Ale i o soukromé zaměstnance je postaráno zákonem o obchodních pomocnících, kde je řečeno, jakým způsobem se může dáti výpověď, za jakých okolností může býti zaměstnanec propuštěn bez odůvodněné výpovědi a kdy má právo sám dáti výpověď s termínem 6nedělním ve kvartálu. Tedy tu je postaráno o soukromé zaměstnance, ale státní zaměstnanec měl zabezpečenou budoucnost pensionováním, že měl naději na pensi za 40letou službu svou, lépe řečeno, práci svou, za to, že se spokojil s peněžitým obnosem ve formě svého platu, za to trpělivě snášel různé ústrky, poněvadž jej čekala, třebas špatná, přece jen zajištěná budoucnost v pensi. Tentokráte berou se jim nabytá práva, § 30 jedním škrtem bere jim to, co doposavad měli, a to nazývám nejbrutálnějším zasažením do dosavadního práva státního zaměstnance bez rozdílu kategorie, naprosto neomluvitelným zasahováním, které pozná státní zaměstnanec na své kůži, až začne býti prováděn.
Úkoly státu, které v tomto případě má zejména vláda koaliční, nebyly splněny. Styk s občanstvem, pokud je možno mluviti o něm za takového režimu, je ne pro občanstvo, nýbrž často proti občanstvu. Svoboda tisku ve smyslu platných zákonů a nařízení je omezována, je sešněrována na minimum. Jmenování a povyšování státních zaměstnanců má býti zastaveno, odbytné má býti minimálně vypláceno, zaměstnanci obcí mají býti v této mizerné, řekl bych, reciprocitě postaveni na totéž stanovisko jako státní zaměstnanec. Já se divím těm pánům, kteří tu mluvili, že hájili vyrovnání rozdílu mezi státními zaměstnanci a mezi zaměstnanci určitých podniků, korporací veřejnoprávních, vždyť pomaloučku a v určitých případech už teď je postavení státního zaměstnance horší než postavení veřejnoprávných korporací a ústavů.
Velký problém státní správy se touto předlohou nerozřeší. Administrativa měšťanského státu, zatížená ohromnými náklady na vojsko a orgány policejní, přesahující možnost finanční, poněvadž měšťanská třída nechce platiti, musí býti potom přítěží a balastem produktivních vrstev. Úhradu, kterou se tu vykazuje návrh zákona na úpravu platu pensistů, nemůžeme my považovati za správnou. Proti této úhradě jsme vznesli v rozpočtovém výboru svůj protest. Jde tu se stanoviska všeobecného o úžasný útok na existenci státních zaměstnanců a jejich groš. Ženy a děti mají býti vydány bídě a nouzi, nejistotě existenční v době nejhorších poměrů hospodářských, ve kterých právě dnes žijeme.
Protestujeme proti tomuto velikému násilí a budeme s největší rozhodností hlasovati proti předloze o propouštění státních zaměstnanců. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo k prohlášení dávám p. posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich (německy): Dámy a pánové! Jako při pamětihodném parlamentním projednávání tak zvaného zákona na ochranu republiky také tentokráte rozhodli se německé měšťácké strany a němečtí sociální demokraté hrdinným útěkem usnadniti vládní koalici uskutečnění jejích úmyslů a znemožniti účinný, celou veřejnost burcující odpor. Tato taktika jest úplně pochopitelná u německých měšťáckých stran, které v tomto státě bojují s českou buržoasií jen o koryto, o podíl na vykořisťování německých a českých dělníků. Nelze se jí také diviti u slovenských klerikálů, cílem jejichž boje jest výlučný monopol hospodářské a duševní vlády nad ubohým slovenským lidem, a kteří by za cenu takové autonomie hospodářského vykořisťování a duševní nadvlády byli ochotni každé vládě schváliti největší zločiny. Horší však jest, když strana německých sociálních demokratů spolupůsobí při této taktice. Před zástupy německého dělnictva v tomto státě zjišťujeme, že vůdcové německých sociálních demokratů jako vůdcové německých odborových organisací amsterodamského směru sice v příznačném souhlase s českými sociálními demokraty a socialisty, kteří jsou spoluvinníky na těchto hanebných zákonech, odpírají vyzvati společně s mezinárodními rudými odborovými organisacemi zástupy státních zaměstnanců a dělnictvo k boji proti tomuto ohromnému útoku, že však společně se zástupci německých měšťáckých stran vyjednávají s panem Švehlou, ačkoliv jest jasně zřejmo, že žádné vyjednávání s vládou nemůže již tento útok odvrátiti. Se zástupci mezinárodních, k boji odhodlaných organisací třídně uvědomělého dělnictva všech národů tohoto státu nechtějí vůdcové německé sociální demokracie ani vyjednávati, naproti tomu jdou ruku v ruce s vůdci českých sociálpatriotických odborových organisací, kteří jako politikové jsou společně tvůrci těchto návrhů a pokládají za svůj úkol zlomiti odpor těchto organisací a jejich členů proti nim. Tážeme se německých dělníků, kteří náleží sociálně-demokratickým odborovým organisacím a jdou za sociálnědemokratickou stranou, mohou-li vážně bráti takový boj, jenž nyní vyvrcholuje ve společném útěku, v jednotné frontě s německými měšťáky, agrárníky a přívrženci skobového kříže. Zároveň však vyzýváme německé dělníky v tomto státě, aby vstoupili do jednotné, mezinárodní, třídní, bojové fronty rudých odborových organisací a komunistické strany. Nikoliv společná práce se zrádnými vládními socialisty, nikoliv vyjednávání s touto vládou, jejíž kapitalisticko-agrární nenávist proti dělnictvu dosáhla vrcholu, a také nikoliv mezinárodní jednotná fronta s německými měšťáky, nýbrž pouze a jedině mezinárodní jednotná fronta revolučního proletariátu všech národů tohoto státu může odvrátiti tento útok jako veškeré hanebné útoky kapitalistických lupičů a odstraniti tuto celou vládní soustavu hospodářského, politického a národního znásilňování pracujících tříd. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má p. posl. Darula.
Posl. Darula: Pánovia a panie! Nebudem sa podrobne zaoberať témou denného poriadku, poneváč kluboví kolegovia českej národnosti podrobne dokázali, aký švindel páchajú koaličné strany a aké komediantstvo prevádza vláda, len aby uhájila pohodlie a bujnosť života boháčov tejto republiky.
Vláda koalovaných strán predložila celý súbor štátno-zamestnaneckých predlôh, ktorými chce upraviť hmotné pomery úradníctva a zamestnanectva a zdánlive má sa nimi previesť tiež reforma štátnej správy. Jestliže niekde je úpravy materiálnych pomerov a právnych predpisov štátnych zamestnancov, tak ako reformy celej agendy v úradoch štátnych a verejných najvýš treba, tedy je tomu tak na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.
Toto územie tvorí vlastne oblasť, v ktorej dosiaľ nebolo prevedené ani to, čo je dávno faktom v t. zv. zemiach historických. Toto je vinou dnešného režímu, ktorý pre potreby obyvateľstva ako na Slovensku, tak v Podkarpatskej Rusi nemá pravého pochopenia, poneváč mu záleží len na tom, aby nad obyvateľstvom bez rezdielu národnosti vládol. Preto i duch, ktorým sú ovládané odpovedné orgány štátnej správy na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, odporuje smýšľaniu slovenského a ruského obyvateľstva, nehľadiac ani k tej okolnosti, že vo veľa prípadoch na najodpovednejších miestach exponovaní úradníci a reprezentanti vládného ústredia nemajú primeraných a potrebných znalostí záujmov a pomerov domáceho ľudu. Ale okrem tejto všeobecnej okolnosti je tu ešte ďalšia a nie menej vážna totiž tá, že o slovenských zamestnancov nie je postarané a krikľavou konkrétnosťou je, že kontingent úradníctva neskladá sa z kvalifikovaných domácich pracovných síl, prečo je i napiatie vrcholné medzi pridelenými úradníkmi a tými, ktorí zastávajú svoju prácu a sú domáceho, slovenského pôvodu. Po väčšine jedná sa o Slovákov, ktorí majú podriadené miesta, kdežto prednostné, skutočné exponentné miesta v štátnej a verejnej službe sú prideľované často málo kvalifikovaným, alebo nekvalifikovaným osobám, ktoré sú na Slovensko a Podkarpatskú Rus prideľované z rôznych dôvodov.
Úradná pôsobnosť takýchto ľudí je vedená vždy istou tendenciou vládnuceho a iste nevyvoláva sympatie domáceho ľudu, ale biedu, ba odpor, opovrženie až k cudzineckej nenávisti.
Na základe dnešného stavu je možno hovoriť o skutočnom nedostatku administratívneho osobníctva a výkonného úradníctva ako v štátnych úradoch, tak štátnych podnikoch, menovite na železniciach a teraz prichádza vláda s predlohoma, ktorými chce dosavádné práva štátneho zamestnanectva, už i dnes obmedzené, ztenčené, celkom zničiť, pri tom zavesuje Damoklov meč nad hlavy štátnych zamestnancov tým, že chce drakonickým spôsobom prepustiť na budúci rok 10 % štátnych zamestnancov s nepatrným odbytným bez udania dôvodov a tým pripraviť nielen ich, ale aj ich rodiny o výživu a vohnať celé desaťtisícky do zúfalstva, rodinnej biedy v pravom slova smysle do otroctva.
Práve na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi možno hovoriť, že chystané opatrenie vlády vecne je neprevediteľné, nielen pokiaľ sa jedná o úradníctvo a zamestnanectvo, ale taktiež o učiteľstvo, je tu faktická núdza pracovných síl, správnych i kultúrnych. Ale vláda svojmi návrhy pristupuje len s ohľadom na úspory v rozpočte, k zničeniu existencie desaťtisícov štátnych zamestnancov a učiteľov a pri tom majú byť ešte donútené samosprávné korporácie k rovnomernej bezohľadnosti voči svojim zamestnancom.
Preto my zástupcovia proletariátu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi voláme vás na odpovednosť. Predali ste a zruinovali polovicu priemyslu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Znivočili ste Krompachy, predali Bočkov, Zvolen, Hermanec a Čadcianske továrne. Zastavili ste prácu v Komárne atď. atď. Ste odpovední za zbedačenie slovenského robotného ľudu a i keď ste už polovicu lesov odpredali, vháňate tamojší ľud do hôr, do zelených kádrov a raz trpko budete odpykávať tú zlotrilosť, ktorú páchate na dobrom tomto ľude.
Pánovia a dámy! U nás na Slovensku pospolitý ľud hovorí, že politika je pánske huncútstvo, o dnešnej koaličnej politike sa však utvorilo iné mienenie ľudu a hovorí sa, že je to pánske sviňstvo.
Áno, je čas, aby tento Augiášov chliev koaličný bol vyčistený a celá špina, celé to sviňstvo koaličnej politiky odstránené a slovenský ľud je blízky k tomu, aby nápravu si zjednal, k čomu ho konečne doženú pomery. Toto je odkaz chudoby zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Potlesk komunistických poslanců).
Předseda (zvoní): Pan posl. Pik navrhuje konec debaty.
Dám o tomto návrhu hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo s návrhem p. posl. Pika na konec rozpravy souhlasí, prosím, by zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat.
Zapsáni jsou jako řečníci na straně "proti" pp. posl. dr. Gáti, Warmbrunn, Koutný, Haken, Skalák, Rouček, dr. Hnídek, Moudrý, Molík, dr. Šrobár, Hampl, Šamalík, Fr. Navrátil, Roudnický, Košek, Kamelský, Petrovický, Pik, Ulrich.
Vyzývám tyto pány poslance, kteří jsou zapsáni jako řečníci "proti", aby zvolili hlavního řečníka "proti" a odevzdali za tím účelem hlasy své na stolek zapisovatelský na levé straně předsednické estrády. (Děje se.)
Na straně "pro"zapsáni jsou jako řečníci pp. posl. Kučera, Karpíšková, Jan Černý (soc.-dem.), Tayerle, dr. Šmeral, Burian, Svetlik, Merta, H. Bergmann, Teska, David.
Žádám tyto pány poslance, zapsané za řečníky "pro", aby zvolili hlavního řečníka "pro", a to u stolku zapisovatelského na pravé straně předsednické tribuny. (Děje se. Výkřiky komunistických poslanců.)
Prosím o klid.
(Po přestávce:)
Zvoleni jsou za hlavní řečníky na straně "contra" pan posl. Pik, na straně "pro" paní posl. Karpíšková.
Poněvadž mluvil poslední řečník se strany "contra", dávám slovo hlavnímu řečníku na straně "pro" paní posl. Karpíškové.
Posl. Karpíšková: Vzdávám se slova.