Začátek schůze v 10 hod. 55 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špaček, Špatný.
225 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Stříbrný, Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 316. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené na tento týden udělil jsem posl. Hlinkovi a inž. Nečasovi pro neodkladné záležitosti, posl. dr. Haasovi pro nemoc v rodině; na 18., 19., po př. 20. t. m. posl. Pastyříkovi; dodatečně na schůzi dne 16. t. m. posl. dr. Gagatkovi a dr. Patejdlovi pro neodkladné záležitosti.
Nemocí na tento týden omlouvá se posl. Hirsch.
Lékařské vysvědčení předložil posl. dr. Engliš.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Kamelského za posl. dr. Matouška; klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Karpíškovou za posl. Johanise.
Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr. Samka za posl. Špačka; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Grünznera za posl. R. Fischera.
Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Ulricha za posl. Pociska.
Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Votrubu za posl. Špačka.
Předseda: Došel dotaz.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. Šamalíka a druhů min. vnitra a spravedlnosti o exekuci nemocenských příspěvků.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5014. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu zákona, kterým vláda má býti zmocněna k prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou.
5015. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k provádění zákona o požitcích válečných poškozenců.
5016. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona o poplatkoch v pokračovaní pred rozhodčím súdom plodinovej burzy v Bratislave.
5017. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 291 Sb. z. a n., jímž se povoluje užití dílčích dluhopisů, jež vydá město Brno v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.
5018. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině.
5019. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.
5020. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925.
5021. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě.
5022. Zpráva výborů soc. politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 306. a 307. schůzi posl. sněmovny.
Výboru imunitnímu přikazuji tuto věc:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Žádost soudní stolice v Užhorodě ze dne 30. listopadu 1924, č. Tk VIII 1188/24-3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 13. prosince 1924, č. 16.789/24, za vydání posl. Šafranko k trestnímu stíhání pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., jehož se dopustil řečí na táboru lidu dne 3. srpna 1924 v Užhorodě (č. 558 im.).
Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž je:
1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné (tisk 4995).
Zpravodajem výboru pro dopravu a veřejné práce je pan posl. Jan Černý ze strany republikánské.
Má snad pan zpravodaj nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Nikoli.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.
Tím vyřízen je odst. 1 pořadu dnešní schůze a přejdeme k odst. 2, jímž je:
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1925 (tisk 4953).
Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. dr. Nosek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Korektur není.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je odst. 2 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme ke 3. odstavci, jímž je:
3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5009) zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (tisk 5021).
Zpravodajem výboru soc.-politického je pan posl. Malík, výboru rozpočtového pan posl. Jan Černý z klubu republikánského.
Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor soc.-politický, panu posl. Malíkovi.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! V době světové války, jakož i v době poválečné rozšířeny byly úkoly veřejné správy do rozměrů netušených. Vývoj šel tak daleko, že, ač vyčerpány byly všechny finanční prostředky po ruce jsoucí, ukázalo se, že stát všechny ony úkoly veřejné správy prostě plniti nemůže, nemá-li nastati úplný rozvrat celého národního hospodářství, celého státního ústrojí. V důvodové zprávě vládního návrhu zákona se praví: "Bez náležité rovnováhy mezi finanční schopností státu a potřebou finančních prostředků nutných k provádění daných úkolů nelze zajistiti řádné plnění těchto úkolů, aniž by tím byly ohroženy zdroje národního hospodářství ve státě. Tato okolnost staví zodpovědné činitele před úkol, především zmenšiti úkoly veřejné správy a po případě postarati se o to, aby byly obstarávány buď nižšími svazky veřejnoprávními nebo jinými orgány, dále zajistiti, aby úkoly, které nezbytně především stát musí plniti, byly obstarávány co nejjednodušeji a co nejúsporněji, tedy aby výdaje na veřejnou správu byly obmezeny na nejmenší nutnou míru."
I jest nutna: a) reorganisace státní správy, b) náležitá úprava požitků státních zaměstnanců, konečně c) snížení počtu pracovních sil na míru skutečné potřeby. Všechny tyto otázky a tudíž také otázka snížení počtu zaměstnanců byly okolními státy již dříve před námi řešeny. Tak na př. v Německu činí restrikce ze stavu z 1. října 1923 u úředníků 16·3%, u zaměstnanců skoro 50%, u dělníků téměř 33%. V Rakousku bylo určeno, že bude do 1. července 1924 postupně propuštěno 100.000 státních zaměstnanců. Mimo to přikročeno bylo v Rakousku též k pronikavému zjednodušení veřejné správy. Ve Francii zabývají se problémem restrikce již od r. 1921. Počet restringovaných míst od 1. ledna do 30. listopadu 1923 přesahuje 62 tisíc osob. V Anglii činí restrikce u mužských zaměstnanců pouze 5·7%, kdežto u žen skoro plných 60%. V Italii pracováno na restrikci personálu již od r. 1921. K restrikci přikročily také Belgie, Polsko a dokonce i sovětské Rusko. Stejným problémem obírají se nyní v Maďarsku, Rumunsku a Jugoslavii.
I u nás počet státních zaměstnanců není v žádném poměru k počtu obyvatelstva, ani k hospodářskému stavu státu, nehledíc k tomu, že počet osob, které požívají od státu odpočivných a zaopatřovacích požitků, je nepoměrně veliký a příspěvky státu na tyto požitky zatěžují velmi citelně státní pokladnu. K tomu nutno uvážiti, že dosavadní rozpočet státní, v němž osobní výdaje dosahují již nyní neúměrné výše v poměru k celkovým výdajům. . . (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Zpravodaj posl. Malík (pokračuje): . . . jest nutno ještě vydatně snížiti, aby byl přizpůsoben skutečné hospodářské potenci státu. Za těchto okolností nezbývá jiná cesta, než kterou nastoupily již jiné státy, to jest zjednodušiti správu a omeziti počet pracovních sil na skutečnou potřebu. Pak také však bude dána možnost splniti oprávněné požadavky státních zaměstnanců za novou požitkovou úpravu, odpovídající výsledkům konané práce a drahotním poměrům. Těmito otázkami zabývá se i tato vládní předloha. (Výkřiky posl. Toužila.)
Projednávaná předloha jest jedním z nejvýznačnějších milníků při cestě, kterou se vzdalujeme od válečného stavu veřejné administrativy; ježto pak cíl, který sleduje tato předloha, náleží k nejzávažnějším úkolům státu, posuzoval sociálně-politický-výbor vládní návrh co nejsvědomitěji jak co do nutnosti, tak i co do účelnosti navrhovaných opatření. (Výkřiky posl. Toužila.)
V prvém směru padá na váhu, že válečné poměry zanechaly nám veřejnou administrativu přizpůsobenou oněm mimořádným úkolům, které byly státu uloženy jen za doby válečné; administrativní aparát z války převzatý jest tedy jak svým - za války neobyčejně zvětšeným - rozsahem, tak i svým vnitřním rozčleněním zařízen na úkoly, které - na štěstí - náleží již minulosti; naproti tomu není naše nynější administrativa dosti hybná a pružná právě pro úkoly specificky poválečné a při tom vzhledem k svému dnes již neodůvodněnému personálnímu rozsahu pracuje neekonomicky. Jest tedy - a toho si byl lid, jemuž administrativa slouží, vědom již od převratu - nutno přebudování veřejné správy co do kvality a kvantity, v posledním směru pak s hlediska úspornosti. Tím jest dána i nutnost zákonodárných opatření úsporných. (Výkřiky posl. Blažka.)
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Blažka, aby zachoval klid.
Zpravodaj posl. Malík (pokračuje): Pokud jde o obsah vládního návrhu a o otázku účelnosti navrhovaných opatření, dlužno si uvědomiti, že se navrhuje:
I. obmezení úkolů státu na míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu a obyvatelstva, jakož i zjednodušení a úsporné zreformování způsobu jich provádění;
II. obmezení počtu veřejných zaměstnanců na míru nezbytně nutnou, a to opatřeními co do odlivu a přílivu pracovních sil, regulováním jejich pohybu hodnostního a platového a účelným vzájemným vyrovnáváním meziresortním.
První z těchto velikých akcí jest v osnově naznačena v základních rysech; vládě jsou uložena terminovaná opatření legislativní) § 3, odst. 1.) a zřízení reformní komise (§ 3, odst. 2.), jakož i provedení požitkové úpravy státních zaměstnanců (§ 3, odst. 3.). Všecka tato opatření považuje sociálně politický výbor za nezbytně nutná a klade váhu na to, aby i úkoly, které vzhledem ke své povaze nemohou býti vázány na pevný termín, byly vládou provedeny s největším uspíšením. Pokud jde o nový požitkový systém pro státní zaměstnance, považuje jej sociálně-politický výbor za nutný úkol již proto, že úprava požitků jest základem a východiskem pro vybudování moderního služebního řádu pro veřejnoprávní (nesmluvní) zaměstnance státu a veřejných svazů. (Výkřiky poslanců komunistických a soc.-demokratických. Předseda zvoní.)
Druhá z akcí osnovou navrhovaných jest aplikací zásad hospodárnosti na personální stránku administrativy. Jedná se tu především o snížení počtu zaměstnanců státních a jiných veřejných, úkol to, v němž cizina, jak důvodová zpráva přesvědčivě dokazuje, nás již předstihla. Sociálně-politický výbor nepovažuje za nevýhodu, že v našem státě přikročuje se k restrikci personálu poměrně pozdě a vítá velmi, že vláda podává své návrhy po prozkoumání zkušeností učiněných v cizině. Uplatnění zřetelů sociálních zejména favorisování dobrovolného odchodu zaměstnancova a aequitní momenty při nuceném odchodu, dále slušně vyměřené odbytné a zajištění odpočivných požitků a ustanovení o náhradách považuje sociálně-politický výbor za podstatné přednosti vládního návrhu.
Úsporná opatření co do přijímání nových sil pohybu hodnostního a požitkového a řádné úpravy kumulace požitků dlužno schvalovati jakožto důsledky základní myšlenky navrhovaného zákona.
Osobní rozsah předlohy není obmezen na zaměstnance státní, nýbrž vztahuje se i na jiné zaměstnance veřejné; v tom dlužno spatřovati výraz tendence, aby pro všecky zaměstnance veřejné platily ceteris paribus, t. j. při stejných podmínkách, stejné zásady pro úpravu služebního poměru. Tato zásada bude dojista uplatněna i v budoucím zaměstnaneckém řádě, a dlužno tedy vítati, že i v přítomné úpravě bylo na ni pamatováno.
Soc.-politický výbor změnil, doplnil, zmírnil celou řadu paragrafů vládního návrhu, zejména to platí o §§ 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 23, 27 a 30.
Kromě toho usnesl se sociálně-politický výbor, aby důvodová zpráva byla doplněna následujícími vysvětlivkami: Výbor očekává, že při normalisaci podle § 2 budou slyšeni také důvěrníci, sbory důvěrnické, závodní výbory a personální komise, pokud jsou tyto instituce zavedeny, a že do komise zmíněné v § 3 budou povoláni také zástupci odborových organisací státních zaměstnanců.
Omezení personálu (§ 4, odst. 1. osnovy) jest samozřejmě provésti tak, aby zbylý počet zaměstnanců nebyl nižší než potřeba sil, zjištěná ve smyslu § 2, odst. 3.
K § 6 se podotýká, že ustanovení odst. 4 bude použito také v případech, kdy zaměstnanec bez své viny nemohl splniti všecky podmínky ve smyslu ustanovení odst. 1.
Ustanovením § 8, odst. 3 zachovává se zaměstnanci i jeho dosavadní platový postup.
K § 10, odst. 2 se podotýká, že zjištění trvalé neschopnosti k výdělku, která byla konstatována úředním lékařem, bude na žádost strany přezkoumáno úředním lékařem případně vyšší stolice.
Ustanovení §u 14, odst. 5 bude prováděno tak, že bude přihlíženo u svobodných zaměstnanců a zaměstnankyň i k tomu, zda musí podporovati rodiče nebo sourozence. Ustanovení §u 14, odst. 7 týká se samozřejmě též legionářů a válečných poškozenců. Dále výbor očekává, že ustanovení §u 14, odst. 8 bude prováděno tak, že, pokud to připustí zájmy služební, bude přihlíženo k zaměstnancům, kteří přesluhují a kteří mají nárok na plné požitky odpočivné.
Pokud se týče učitelů vysokých škol dovoluji si učiniti toto prohlášení: K obavám, vysloveným při projednávání osnovy v soc.-politickém výboru ohledně učitelů vysokých škol, jsem zmocněn prohlásiti, že v důsledcích tohoto zákona nebude přikročeno ke zmenšování jich počtu.
Soc.-politický výbor považuje tento vládní návrh za železnou nutnost, kterou plníme v zájmu státu, v zájmu občanstva a také v zájmu státních a veřejných zaměstnanců samých.
Soc.-politický výbor navrhuje, aby vládní návrh zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě tisk 5009 přijat byl ve znění zprávy sociálně-politického výboru. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Janu Černému (rep.).
Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor projednal předlohu, která byla již schválena výborem soc. politickým, ve včerejší schůzi a věnoval zejména předloze této svoji pozornost po stránce příslušných důsledků s finanční správu státní. Hlavní finanční důsledek restrikce neobjeví se ovšem brzy v účtě státní správy, a to z toho důvodu, že příslušné úspory vzniknou teprve až po jich provedení a provedeno to bude tím způsobem, že dříve bude redukován počet zaměstnanců, čímž bude do určité míry úspora budoucí vyvážena předem příslušným vzrůstem platů odpočivných a zejména také vyplácením odbytného. Tento výdaj ovšem v dalších letech odpadne a teprve pak bude příslušné snížení osobních nákladů ve státním rozpočtu pozorováno.
Pokud se týče příslušných důsledků na státní výdaje, počítá se, že bude úspora tato znamenati okrouhle 100 mil. ročně. Samozřejmě, že příslušné provedení celé této věci neodpovídá právě nedávno schválenému rozpočtu, a bude jisto, že oproti tomuto rozpočtu zvednou se v příštím roce 1925 do určité míry výlohy v kap. VIII. "Pensijní a zaopatřovací požitky" a na druhé straně příslušná snížení osobních nákladů objeví se v úplně jiné kapitole rozpočtu ministerstva financí.
Z toho důvodu bude třeba, aby příslušná zvýšení výdajů v kap. VIII. byla hrazena virementem z úspor, docílených na aktivních požitcích prováděním výše uvedených úsporných opatření. Rozpočtový výbor konstatoval správnost tohoto názoru, připojil se plně k jednání výboru soc.-politického a doporučuje, aby byla tato předloha, jako pro státní finance naprosto důležitá a pro bytí státu naprosto nepostradatelná, schválena v tom znění, v jakém ji schválil výbor sociálně-politický. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Měli bychom teď zahájiti debatu, ale poněvadž tento odstavec a ostatní tři dosud neprojednané odstavce dnešního pořadu souvisí spolu jednak organicky, týkajíce se jednotné látky, t. j. úpravy poměrů státních zaměstnanců a úsporných opatření ve veřejné správě, jednak logicky tím, že provedení jedné části podmíněno jest provedením části druhé - neboť úsporami získány býti mají finanční prostředky pro úpravu přídavků - navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se debata o všech čtyřech odstavcích konala společně.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo s návrhem na sloučení rozpravy o odst. 3, 4, 5 a 6 pořadu souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tedy byla usnesena rozprava společná o odst. 3, 4, 5 a 6 dnešního pořadu.
Vzhledem k tomuto usnesení přikročím ke 4. odstavci pořadu, jímž jest:
4. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5010) zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích (tisk 5019).
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Malík, za výbor rozpočtový p. posl. dr. Matoušek.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, jímž je p. posl. Malík.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Osnova tato upravuje odpočivné a zaopatřovací požitky pro pensisty, kteří odešli z činné služby před 1. lednem 1925, a pro jejich pozůstalé.
Základní její myšlenkou jest odstraniti rozdíly mezi tak zvanými staropensisty a novopensisty tím, že se požitky prvnějších mají upraviti na částky, odpovídající pensijním základnám podle aktivních platů, náležejících dne 1. ledna 1925.
Vyrovnání toto jde však ještě dále potud, že přiznává stejnou sazbu procentní za stejnou služební dobu všem příslušníkům téže kategorie, dále stejné drahotní požitky a přirozeně také stejné povinnosti, pokud jde o placení daně z příjmu.
Jde tedy v parifikační snaze dále, nežli pro tytéž kategorie zaměstnanectva určený zákon č. 99/1921 Sb. z. a n.
Také na učitele na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kterých se týkají zákony č. 166 a 167/1924 Sb. z. a n., a které nebylo lze pojmouti do chystané regulace, ježto jejich služební poměr nemohl býti dosud vyřešen, jest chystaným zákonem pamatováno aspoň potud, že se jim má zvláštním opatřením dostati zvýšených výpomocí.
Zároveň se v duchu dosavadní praxe upravují odpočinkové platy duchovních správců a pomocných kněží, kteří mají nárok na odpočinkové platy z fondu státem dotovaného podle zákonitých předpisů.
Příležitosti vydání tohoto zákona bylo použito, aby reformována byla některá ustanovení zákona o pensijních požitcích státních zaměstnanců č. 2/1920 Sb. z. a n.
To platí jednak o maximu příspěvku na výchovu a sirotčí pense, kteréž bylo zvýšeno z dosavadních 1200 Kč na 2400 Kč, resp. z 2000 Kč na 4000 Kč a o započítávání úrazových rent na pense. Novota posléze zmíněná znamená podstatné zlepšení právního stavu vytvořeného čl. IX zák. č. 2/1920 Sb. z. a n., tím, že jednak nekratitelná částka pense zvýšena z 1/4 na 1/3 a že nad to vytvořena právní základna pro možnost krácení mírniti ještě dále v případech zvláštního ohledu hodných.
Ustanovení nového zákona, podle kterého se při úlevě ve příčině placení příspěvků pensijních nehledí na tak zvaná válečná léta, má odstraniti pochybnosti, které v tomto směru v praxi namnoze se vyskytly. Zákon činí také opatření, aby mohly býti odstraněny nebo zmírněny důsledky nesprávného přiznání, vyměření nebo likvidování odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, kterážto nesprávnost by jinak byla trvalým zatížením státní správy nebo trvalou újmou percipienta.
Osnova jest zpracována s hlediska opravdu humanního, neboť splňuje konečně v úplnosti tužby našich staropensistů, pokud byly proveditelny.
Mezi staro- a novopensisty nebude tudíž rozdílů až na to, že výhoda propočítání let nemohla býti v žádné formě přiznána pensistům daným do výslužby před 1. lednem 1921. Tuto nemožnost doličuje přesvědčivě důvodová zpráva vládního návrhu, stejně jako nemožnost poskytnouti staropensistům přeřadění do vyšších skupin.
Je pochopitelno, že takovéto vydatné zlepšení starých pensí vyžádá si značných obětí finančních.
Obtížný tento problém získati pro takový nadvýdaj vhodnou úhradu řeší zákon jednak zavedením 10% dávky z jízdného za osobní dopravu na drahách jednak 20 % dávky z poplatků telefonních.
Se zřetelem na všechny uvedené okolnosti přijal sociálně-politický výbor tuto vládní osnovu a navrhuje, aby i poslanecká sněmovna vládní návrh zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích, přijala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. dr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené shromáždění! Rozpočtovému výboru přidělen byl vládní návrh zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích, aby přezkoumal předlohu tu z hlediska finančního a jmenovitě z hlediska úhrady. Zákonem čís. 99 z roku 1921 Sb. z. a n. byly upraveny staré pense zásadně tak, že pravidlem starý pensista i zaměstnanec nově vstupující do výslužby měl stejnou pensi, byl-li v témže platovém stupni a měl-li stejný počet let; tak bylo důsledně i u zaopatřovacích požitků pozůstalých. Avšak zákon čís. 394/1922 Sb. z. a n. způsobil v tomto směru podstatnou změnu, že zvýšil základnu pensijní pro zaměstnance, kteří v době jeho platnosti byli v činné službě. Bylo to zvýšeno na 75 %. Přirozeno, že tato okolnost i nestálé hospodářské poměry vyvolávají stálé stesky u těch pensistů, jejichž pense se nezvýšily v důsledku platové úpravy provedené zmíněným zákonem. Také obě sněmovny vyslovily přání, aby při úpravě požitků státních zaměstnanců bylo přihlédnuto k neobyčejně tísnivým hospodářským poměrům staropensistů.
Předložená osnova zákona upravuje dosavadní požitky odpočivné a zaopatřovací podle pensijních základen zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. a zákonů, kterými by byly tyto základny změněny, pokud tyto změny nabudou účinnosti nejpozději od 1. ledna 1925, a to pro všechny zaměstnance státní, jichž základní požitky byly zvýšeny podle zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., a pro všechny do služeb republiky definitivně převzaté zaměstnance státní těchže druhů, kteří se nedočkali v činné službě účinnosti zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., a zákonů, kterými by jeho pensijní základny byly změněny, pokud tyto změny nabudou účinnosti nejpozději od 1. ledna 1925. Dále upravuje zaopatřovací požitky pozůstalých po zmíněných osobách a pamatuje zejména na to, aby úprava mohla se poskytnouti i osobám vyloučeným podle ustanovení § 6 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 269 Sb. z. a n., § 5 a § 6, odst. 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 270 Sb. z. a n., a § 8 vlád. nařízení ze dne 29. listopadu 1923, č. 226 Sb. z. a n., a jejich pozůstalým, bude-li schválen vládní návrh zákona o úpravě župních pensí, v němž se zmíněným osobám poskytují výhody zákona č. 99/1921 Sb. z. a n.
Není pochyby, že předloženým zákonem zastaralý dávný dluh těm, kdo již dávno měli býti uspokojeni, se nyní vyplní. Valutové poměry a nejistota jich nejvíce se dotýkaly těch, kdo jsou na pevné platy odkázáni. Proto stát upravoval, postupně ovšem, ne v úměře, jak hodnota peněz poklesla, platy státních zaměstnanců. Jen na pensisty se nedostalo. Tito vlastně dávno zaplatili si plnoobsažnou minci do pensijních fondů, kapitál, z něhož měla jim býti vyměřena pense v úměru k předválečné hodnotě valutní. Proto byla zde nespravedlnost opravdu křiklavá. V podstatě dostává se staropensistům toho, co by měli, kdyby dnes ve své třídě a stupnici šli do pense. Tedy základna pensijní nevyměřuje se podle platu, který měli, když šli do pense, nýbrž podle platu, který by měli, kdyby se dožili poslední úpravy. Jistě, že nejideálnější by bylo, kdyby bylo zákonem stanoveno, že všechny úpravy aktivních zaměstnanců vztahují se též na pensisty.
Je přirozeno, že osnova musila počítati se všemi těmi změnami úprav platových, které nastaly po zákoně z r. 1919, a že musila upravovati pense tak, aby vyhovovaly všem změnám, jež nastaly po tomto roce, jako jsou zákon o propočítání let, změny pensijní doby ze 40 na 35 let atd. Tyto všecky věci jsou uvedeny v osnově tak, aby všem těm změnám, jež byly přijaty v uvedených zákonech, také byl dán výraz v ustanovení o pensích.
Pokud se týče nákladů, vypočítává osnova vládní, že bude státi předloha celkem 120 mil. Kč. Vypočítává, že u civilních požitků bude to dělati 38 mil., u železničních 40 mil., u učitelských 22 mil. a u vojenských požitků 20 mil. Kč. Osnova se ptá, jakým způsobem mají býti hrazeny tyto výdaje. (Hluk. - Předseda zvoní.) Uvádí, že nejprve musíme připočísti jako úhradu daň z příjmů, která podle ustanovení osnovy má býti nyní vybírána od staropensistů a která bude činiti úhrnem 20 mil., takže zbývá vlastně 108 mil. nekrytých. Osnova navrhuje, aby ke krytí takto nekrytého schodku 108 mil. použito bylo výnosu 10% dávky z jízdného a 20% dávky telefonní.
Rozpočtový výbor uznává, že krytí je obtížnou věcí v každé osnově a že i zde nebude snad přijato plně s jednomyslností sněmovny. Ale není pochybnosti, že jistě tato věc je zdravější, když my třeba nepopulárními prostředky hledíme plně krýti výdaje, jež spojeny jsou s osnovou, než kdybychom snad bez ohledu na to, co bude osnova státi, prostě přikázali určité přídavky státním pensistům, neboť tím by se mohlo státi, že by zase naše valuta následkem inflace mohla se znehodnotiti, čímž by se nepomohlo gážistům a staropensistům, ježto, kdyby dostali určitý přídavek a při tom hned následkem nastalé inflace znehodnocena byla valuta, vlastně by tento přídavek nic pro ně neznamenal.
Proto lze vítati, že vládní osnova se stará tak uspokojivě o úhradu.
Rozpočtový výbor vítá toto tak pečlivé starání se o úhradu a uznal vzhledem k tomu, že jiných úhrad nenašel, že tato úhrada může býti přijata na krytí výdajů, jež jsou spojeny s touto osnovou. Z těchto důvodů rozpočtový výbor a já jako referent doporučuji slavné sněmovně, aby osnova zákona o staropensistech a vyrovnání jejich s novopensisty byla přijata jako zákon. (Souhlas.)
Předseda (zvoní) Přejdeme podle usnesení také k dalšímu odstavci, jímž je:
5. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5011) zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 5022).
Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan posl. G. Navrátil, za výbor rozpočtový p. posl. Rýpar.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji p. posl. G. Navrátilovi.
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Z předložených osnov, které mají řešiti v první etapě veliký problém státních a ostatních veřejných zaměstnanců, zajisté je nám nejbližší osnova, která upravuje poměry těch, kteří jsou hospodářsky nejslabší. Mezi ty patří zajisté především všechny ty oběti válečných a poválečných poměrů - pensisti, to jest všichni ti, kteří jsou odkázáni na chudou skývu zaopatřovacích požitků. Nemám v úmyslu vyličovati poměry těch, o které se jedná. Již dosti slov bylo zde o nich promluveno oběma pány referenty, pokud se jednalo o poměry civilních státních zaměstnanců, a mohu jen konstatovati, že poměry vojenských pensistů, vojenských gážistů jsou ještě daleko bídnější, neboť jeden moment přichází v úvahu, a to ten, že ani poslední úprava, která přece jen přinesla státním zaměstnancům ve výslužbě určité plus, a to úprava na základě zákona č. 99/1921, nebyla vojenským gážistům vůbec dána. Proč se tak stalo, nevím, myslím, že snad i složitost otázek vojenských vysloužilců zavinila mnoho, poněvadž těžko bylo vpraviti do určitých poměrů u civilních státních zaměstnanců složitý aparát vojenských gážistů. Vítám proto, že nyní souhrnně veškeré tyto křivdy se aspoň z části napravují a že konečně zde byl předložen zákon, který stejným způsobem měří vojenským gážistům jako civilním. Podkladem celé úpravy, jak také bylo ostatně řečeno při civilních státních zaměstnancích, je vlastně platový základ podle zákona č. 394/1922, čímž určitá unifikace mezi staropensisty a novopensisty byla provedena. U vojenských gážistů byla i tato otázka obtížnější, protože nebylo tak lehko pro různé ty rozvrstvené složky této služby nalézti ihned úplně spravedlivé východisko pro srovnání s platy, které jsou stanoveny pro civilní státní zaměstnance.
Zvláštních okolností, které bych musil zvláště odůvodniti, není, neboť otázka sama byla ve výboru naprosto nespornou, a mohu s povděkem konstatovati, že nebylo nikoho, kdo by byl vznesl námitky proti návrhům, a také nebylo nikoho, kdo by snad chtěl přemrštěnými požadavky zákona, který předkládáme, zneužíti nebo jeho cenu zlehčovati.
Proto jménem výboru soc.-politického navrhuji a prosím, aby slavná sněmovna přijala návrh tak, jak byl výborem schválen. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, panu posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Vládním návrhem, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich, hodlá vláda odstraniti rozpor mezi tak zvanými staro- a novopensisty. V tomto návrhu nemohla provésti odstranění rozdílů mezi staro- a novopensisty vojenskými. Osnova, kterou jsme řekl na prvém místě, nedotýká se ovšem všech poživatelů odpočivných a zaopatřovacích požitků, beroucích tyto požitky z titulu služby veřejné. Vojenské pensisty a jich pozůstalé bylo nutno vypustiti jen proto, že u nich není dosud zákonem provedena úprava, odpovídající ustanovením zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., a že tudíž u nich neprovedeno zařadění do příslušných stupňů platových, zejména u gážistů mimo hodnostní třídy a poddůstojníků z povolání, takže schází nutný základ pro úpravu podle zákona č. 394 z r. 1922 Sb. z. a n. Úprava vojenských pensí se zřetelem na zákon č. 99/1921 Sb. z. a n. jest pak značně složitá, takže nebylo ani možno pomýšleti na to, aby snad tato úprava byla pojata také do tohoto zákona.
Tak odůvodňuje tedy vláda, že nepojala do prvého zákona i vojenské pensisty, aby tím odstranila rozdíl mezi staro- a novopensisty vojenskými, nýbrž že přišla, jak již bylo řečeno, se zvláštním návrhem pro úpravu zaopatřovacích požitků vojenských osob a pozůstalých po nich, aby tak i těmto, mohl bych říci nejubožejším, pomohla, a zvláště jejich pozůstalým jakous takous dostatečnou existenci poskytla.
Výhody zákona z 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., pak zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a zvláště zákona ze dne 17. února 1922, č. 76, a vládních nařízení k tomu ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., mají se také dostati těm, kteří vstoupili do pense před t. zv. novopensisty a takovýmto způsobem má býti pro budoucnost zajištěna jejich existence.
Zákon sám sestává ze dvou částí a to z §§ 1-15, kde se mluví o gážistech, kteří dosud žijí, a z §§ 16-31, kde se jedná o pozůstalých, to jest o vdovách a dětech, kterým se také zajišťuje existence.
Rozpočtový výbor projednal ve své včerejší schůzi tento návrh, probral důkladně všechny paragrafy, jakož i hlavně rozpočtenou náhradu výdajů, kterých bude vyžadovati tento vládní návrh, pozastavil se zvláště u jednoho bodu, t. j. u § 3, gážistů vyšší hodnostní třídy bývalé rakousko-uherské armády, kterým se navrhuje výslužné podle nejvyššího platového stupně VI. hodnostní třídy, ačkoli byli za své služby mnohdy ve vyšší hodnostní třídě; VI. hodnostní třída rovná se vlastně I. stupni V. hodnostní třídy. Rozpočtový výbor byl by vyhověl rád i přání těchto, než, bohužel, nebylo to možno vzhledem k úhradě, a doporučuje proto, kdyby snad mnohý případ byl naléhavý, aby se hledělo i těmto vyhověti cestou milosti. Jako soc.-politický výbor neučinil ve vládním návrhu žádných podstatných změn, nepodal pozměňovacích návrhů ani resolucí, tak také výbor rozpočtový neučinil ve vládním návrhu žádných podstatných změn, nebyly podány pozměňovací návrhy ani resoluce. Rozpočtový výbor připojil se k tomu veledůležitému návrhu vládnímu, jímž má býti pomoženo těm nejubožejším, a jménem rozpočtového výboru dovoluji si doporučiti návrh čís. 5022, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, tak, jak jej přijal soc.-politický a rozpočtový výbor k laskavému schválení. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ježto byla usnesena rozprava společná, přikročíme ještě k odst. 6 pořadu, jímž je: