Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

2. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 4943) zákona o výši daně z cukru (tisk 4954).

Zpravodajem je pan posl. Roudnický, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Vládní návrh tisk 4943 navrhuje prodloužení daňové přirážky též pro rok 1925. Odst. 2 bodu 1 §u 1, čl. I. zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 260 Sb. z. a n., stanoví, že k dani cukerní platí se přirážka daňová na 100 kg cukru 16 Kč. Tento zákon však končí 31. prosince 1924. Vláda nezbytně této daňové přirážky pro příští rok potřebuje na povinnosti, které má, aby totiž vykonala platné zákony. Z daňové přirážky v obnosu 16 Kč ze 100 kg cukru může se počítati roční příjem 40 mil. Kč. Poněvadž Národní shromáždění nedalo vládě žádné náhrady na povinnosti plynoucí jí z plnění zákona, nezbývá, než aby vláda žádala znova povolení daňové přirážky i pro rok 1925. Loňského roku při vládním návrhu o této daňové přirážce osnova zákona žádala sloučení daně z cukru s daňovou přirážkou. Daň z cukru obnáší na 100 kg 38 Kč. Vláda sloučila to s 16 Kč válečnou přirážkou v jeden celek 54 Kč, poněvadž se domnívala, že nebude možno v budoucnosti daň z cukru snížiti. Rozpočtový výbor však vládní osnovu zákona o cukerní dani změnil. Domníval se totiž, že v budoucnosti přece bylo by možno cukerní daň odbourávati a že by také tato daňová přirážka, dříve válečnou nazývaná, mohla býti přece v dohledné době odbourána. Z toho důvodu rozpočtový výbor původní znění vládního návrhu změnil, rozdělil je na 2 díly a stanovil, že má zůstati cukerní daň v neztenčené výši v obnose 38 Kč a daňová přirážka 16 Kč.

Dlužno zde upozorniti, že v době předválečné cukerní daň obnášela téměř 50 % ceny, z 1 kg cukru platilo se 76 h. Daň z cukru obnášela 38 K, tedy plných 50 %, kdežto dnes při ceně 5 ·20 Kč obnáší cukerní daň 38 Kč plus 16 Kč daňové přirážky.

Konečně dlužno připomenouti, i kdyby vláda přišla se snížením dávky cukerní a odbouráním daňové přirážky cukerní, že konsumentu by pomoženo nebylo, poněvadž tak jako při uhelné dávce zmizelo by ono snížení v kapsách nekonsumentských. Zatížení spotřebitelů daní 54 Kč za 100 kg čisté váhy řepového cukru nebylo nikterak nepřiměřené a je proti předválečnému daňovému zatížení poměrně značně nižší. A proto rozpočtový výbor, když rokoval o vládním návrhu tisk 4943, navrhl, aby vládní návrh o výši daně z cukru byl přijat Národním shromážděním tak, jak jej byla vláda podala, totiž že odst. 2 bodu 1 §u 1 čl. I zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 260 Sb. z. a n., o výši daně z cukru se mění a bude zníti takto: "K této dani vybírati se bude prozatím do konce roku 1925 daňová přirážka ve výši 16 Kč za 100 kg čisté váhy."

Článek II zní: Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925 a provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Rozpočtový výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby tento vládní návrh přijala tak, jak se na něm rozpočtový výbor usnesl. (Souhlas.)

Předseda: K jednání o tomto odstavci pořadu dostavil se za ministerstvo financí min. tajemník Blatenský.

Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Hlasování také o tomto odstavci odkládám až po vyřízení odstavce následujícího. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme k jednání o odst. 3. pořadu.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Nosek, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Osnova zákona respektive novely k zákonu o daních osobních z 25. října 1 896 jest přímo školským příkladem, jak možno na jednu a tutéž otázku dívati se různým způsobem podle toho, zda postavíme se na hledisko čistě teoretické nebo zda chceme respektovati také ohledy praktické potřeby při řešení příslušné otázky.

Jde zde o to, zda pasivní úroky z vypůjčených kapitálů v podnicích podrobených veřejnému účtování mají býti považovány za součást zdanitelného výnosu, nebo mají-li býti pokládány za odpočitatelné břímě.

Postavíme-li se na stanovisko čistě teoretické a řekneme-li, že výnosem příslušného podniku podrobeného veřejnému účtování je všeliký výnos z kapitálů trvale činných a tedy trvale investovaných v příslušném podniku, pak přijdeme přirozeně k logickému závěru, že také pasivní úroky placené z hypotekárních dluhů jsou pokládány za částku poplatného výnosu a jako taková podléhají zvláštní dani výdělkové s její 10%ní sazbou s dalším případným zvýšením a přirážkou rentabilitní, a dostaneme se tedy k tomu závěru, že musí se platiti z pasivních, dlužných úroků daň.

Důsledky po této stránce mohou býti někdy velmi málo vítané. Je všeobecně známo, že tato zvláštní daň z podniků podrobených veřejnému účtování již svojí základní sazbou hodně vysokou měla namnoze za následek, že různé podniky, které hned v prvních dobách svého trvání potřebují značných investic, nejsou obyčejně s to vynésti nějaké obnosy, které by byly jako dividendy rozdělovány, byly v některých případech finančním působením tohoto zákona přivedeny k hospodářské nemožnosti. Zákonodárství některých jiných států respektuje obyčejně prvopočáteční svízele a hospodářské obtíže podniků vyvolaných nově v život. Já bych uvedl příklad praktický, který ještě z předválečné doby je mi znám, kdy jedna belgická společnost v bývalém území rakousko-uherském v někdejší Krajině, v místě zvaném Galenka Islak založila doly na antimon. Je pochopitelné, že tato ruda nemůže v prvních dobách založení společnosti rentovati se do té míry, aby již byly zde značné zisky, aby bylo možno vypláceti dividendy atd. Ale k tomu ještě přistoupilo, že ještě u nás musila se platiti t. zv. daň minimální, tedy 1 promile ze základního kapitálu. Když takové provozování trvá delší dobu bez podstatného výsledku, má to za následek, že značná část akciového kapitálu je tímto neplodným provozováním ztravována, odejme to chuť příslušným podnikatelům čekati snad na lepší doby a má to za následek zánik provozu a tím také očekávaných zdrojů výnosových v budoucnosti, že by se totiž v okolí takového podniku usadilo mnoho samostatných živností a podniků, které by zase platily daň výdělkovou, že celá řada úředníků a dělníků nebudou platiti daň příjmovou atd., a všechno to dohromady stává se těžkou brzdou hospodářského podnikání a provozování.

Jestliže s tohoto stanoviska posuzujeme příslušná zákonná ustanovení, pak docela dobře chápeme tuto vládní osnovu, která přichází s návrhem, aby v praksi ustanovení toto bylo změněno potud, abychom za určitých kautel vůbec vyloučili tyto pasivní úroky placené z hypotekárních zápůjček ze základu zdaňovacího, aby tyto úroky byly podrobeny pro budoucnost ne 10%ní zvláštní dani výdělkové, nýbrž pouze 2%ní dani, aby tak tyto obnosy investované v průmyslových, obchodních a dopravních podnicích byly zdaňovány jenom takovým penízem základním, jako jsou zdaňovány úroky z obyčejných půjček daní rentovou.

Po této stránce nutno upozorniti ještě jaksi na zvláštní momenty, které právě v poválečné době vyvolaly čilejší zájem o tuto otázku. Hospodářské poměry v sousedních státech, na které jsme odkázáni s vývozem své industrie, byly a jsou takové, že je možno s nimi obchodovati jen na delší dobu. Když na př. se jedná o dodávku naší Zbrojovky nebo našich vagonek do ciziny, ať jde o Rumunsko, Uhry nebo Jugoslavii, je pochopitelno, že tato naše odbytiště, nové to státy, nemohou zaplatiti ihned, že potřebují vždycky dlouhodobého úvěru, ale naše tuzemské podniky, které jsou nuceny, aby vůbec nějaké obchody do zahraničí činily, tyto úvěry poskytovati, zbavují se svých provozovacích kapitálů, dostávají se do nemožnosti opatřiti si suroviny, vésti provoz svého podniku, dostávají se tedy do situace velmi stísněné a musejí zase samy se obraceti k těm, kdož by jaksi na podchycení jejich života a udržení jejich hospodářského podnikání byli s to a ochotni dáti jim k disposici potřebné obnosy.

A nyní musíme uvažovati asi tímto způsobem. Dejme tomu, že by se některému takovému podniku, ať by šlo o naši továrnu hospodářských strojů anebo lokomotiv, vagonů osobních anebo nákladních, či o naši Zbrojovku, zkrátka, že by se skutečně takovému ústavu podařilo získati potřebný úvěr a úvěr ten by byl na př. na 8%. Když počítáme, že těchto 8% placených pasivních hypotekárních úroků bylo započítáno do základu zdaňovacího, a vezmeme-li zřetel k tomu, že podle známých zákonných norem nemůže daň výdělková s přirážkami z bilančních zisků vykázaných, pro účely daňové zvláště upravených, zabrati pro sebe více než 8%, pak to znamená, že by zde ještě z těchto pasivních úroků až 8% se mohlo platiti, takže prakticky přijde, počítáme-li 8krát 8 jest 64, takovýto úvěr ne na 8%, nýbrž na 14.6%. Je přirozeno, že spíše může takový podnik přijmouti úvěr na 8%, než na 14.6%. Tomu podniku samotnému je to úplně lhostejno pro hospodářské jeho výsledky, zdali platí 8% úroků a vedle toho ještě z toho 6.4% daně na ně připadající, anebo musí-li to všechno kalkulovati jako pasivní úrok. Pro něj je to jednoduše výdajovou položkou zvyšující režii, je to položkou, která ztěžuje jeho hospodářskou konkurenci, a jestliže jeho kalkulace ukáže, že za těchto podmínek nemůže vyráběti, pak přirozeně nemůže úvěru toho vůbec uzavříti, nemůže si vůbec obstarati potřebného provozovacího kapitálu a dostává se do té situace, že bude musiti svůj provoz zastaviti. Uvádím všechny tyto případy proto, aby bylo docela jasno a zřetelno, že se zde nemůže snad ani zdaleka mluviti o jednostranném nějakém favorisování zájmů podniků a institucí kapitalistických a pod. Vždyť přece všichni musíme již se stanoviska čistě sociální politiky míti zájem na tom, aby se pracovalo, aby široké vrstvy dělnické neupadaly v nezaměstnanost a tím státní pospolitost se nedostávala do nutnosti vypláceti podporu v nezaměstnanosti, poněvadž je přece známo, že jistě každý dělník raději vztáhne ruku po poctivém výdělku, kterého poctivě řádnou svojí prací si zaslouží, než aby chtěl podporu v nezaměstnanosti.

To jsou všechno vnitřní důležité motivy, kterých nesmíme nikterak přehlížeti při zákoně, o kterém se právě jedná. Přihlédneme-li nyní ještě k dějinám tohoto zákona, musím upozorniti na zajímavou věc, že poměrně již velmi dávno byl předložen poslanecké sněmovně, že zde však byly určité politické pochybnosti, je-li vhodné právě naznačeným způsobem tuto otázku řešiti. Ale konečně přece je přišlo se k názoru - zajisté jediné správnému - že není možno zde spatřovati nějaké jednostranné favorisování, nýbrž že jsou to vážné věcné důvody, které pro uzákonění ve smyslu návrhu právě předneseného mluví. Poněvadž ovšem předkládá se osnova k ústavnímu schválení téměř o dvě léta později, než byla předložena vládou, bylo nezbytno, aby výbor rozpočtový předsevzal určitou změnu původní osnovy, zejména pokud se týká rozšíření onoho počtu let, ve kterých bylo nebo je, resp. bude ještě možno takové hypotekární zápůjčky kontrahovati, a kdy také ještě bude možno státní správě příslušné výhody v celém rozsahu doznati.

Zde tedy hned v článku I se stanoví, že úroky z dluhů, uzavřených v obchodních letech 1922 až 1925, započtou se při vyměřování daně výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních do základu zdaňovacího pouze pětinou, pokud dluhy v uvedených formách uzavřené nečiní více, nežli kmenový kapitál v podniku samém činný.

Je přirozeno, že musí zákon respektovati také ony případy, kde rok obchodní nekryje se s rokem občanským, a odtud máme potom vloženo příslušné ustanovení, že se také jedná o obchodní dvouletí 1921/22, jakožto počáteční termín, a pak o termín závěrečný - obchodní rok 1924/25. Tedy po této stránce plně vyhovuje příslušným potřebám čl. I tak, jak byl zde přednesen, a z téže intence vychází i druhý odstavec čl. I., který poskytuje tuto výhodu na dobu 25 let, počínajíc berním rokem, který následuje bezprostředně po obchodním roce, v němž zápůjčka byla uzavřena, aby totiž bylo možno hned při sjednávání úvěru kalkulovati amortisační lhůtu na 25 roků. Jde zde totiž o to, aby takové kapitály provozovací byly získány, a poněvadž se u nich přirozeně jako při zjevech mimořádných musí počítati také s jich amortisací, chce se dáti výhoda jen tam, kde skutečně jde o kapitály tohoto způsobu. Pak je zde přirozeně stanovena 25tiletá lhůta.

A ještě jeden moment potřebuje zdůvodnění při tomto zákoně, a to ten, že uvedená výhoda vztahuje se i na rok 1921 v těch případech, kde jde o výrobní podniky samosprávných svazků i tehdy, když není onoho poměru mezi vlastním kapitálem podniku a mezi celkovým jměním dotyčné obce, poněvadž zde tyto podniky jsou docela samostatnými korporacemi a nemělo by pražádného praktického smyslu, zejména ne se stanoviska dotyčného výrobního odvětví, uváděti provozovací kapitál v nějakou souvislost s celkovým jměním obce vůbec. Že to zajisté odpovídá jen intencím dnes všeobecně platným, které se projevují na poli podpory elektrisace atd., je potvrzeno dalším ustanovením této zákonné osnovy, že příslušné výhody vztahují se, resp. že nejsou brány podnikům, které požívají zvláštních výhod podle příslušných zákonů o zahájení soustavné elektrisace, takže zde také není přiznaným výhodám na překážku, jestliže příslušný podnik vedle výroby podniká také obchod s cizími výrobky, je-li tento obchod sám významu jen podřadného.

Ve stručnosti nutno tedy zdůrazniti ještě jedenkráte, že zde opouští uvedená osnova zákonná to theoretické stanovisko, jako by pasivní úrok z kapitálu trvale v podniku investovaného byl částí poplatného výnosu, že je považuje za součást provozovací režie a z těchto hledisek že zásadně uznávajíc odpočitatelnost těchto úroků, zdaňuje je jednou pětinou z toho důvodu, aby nebyly zdaňovány výše, než kterýkoli jiný úrok placený z jinakých kapitálů, takže po této stránce má nastati úplná uniformita.

Poněvadž jde o osnovu, která nemá nic jiného za účel, než podporovati hospodářský rozvoj po stránce výrobní, podporovati zaměstnanost našeho dělnictva, doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby této osnově dostalo se plénem sněmovny ústavního schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůta 20minutovou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Dávám slovo řečníku zapsanému, jímž je pan posl. dr. Samek.

Posl. dr. Samek: Slavná sněmovno! O návrhu zákona, jímž má měněno býti částečně ustanovení §u 94, lit. c) zákona o osobních daních přímých z r. 1896, zpravodaj rozpočtového výboru pan posl. dr. Nosek promluvil tak obšírně a tak dokonale, že k jeho řeči nemám již mnoho co podotknouti.

Chci zdůrazniti, že tato osnova zákona, třeba je kratinkou - vždyť obsahuje jenom jeden článek a klausuli prováděcí - je přece jen osnovou neobyčejně důležitou a významnou v ohledu národohospodářském a v ohledu finančním. Zajisté všichni v dobré paměti ještě máme, v jaké situaci byla celá řada našich podniků nejen velikých, nýbrž i středních, nejen výrobních, také obchodních po převratě, kdy jednalo se o to, aby opatřily si dostatečné prostředky finanční, aby mohly přejíti od hospodářství válečného k hospodářství mírovému, kdy šlo o to, aby opatřili si dostatečných prostředků, které byly ztraceny nebo umístěny v cizině.

Peněžní prostředky přirozeně sháněly se jak bylo možno, jednak zvětšováním vlastních provozních prostředků, rozšířením akciových kapitálů, resp. kmenových podílů - a zde máme statistiku nejlepším svědectvím, jak tento proces velmi rychle pokračoval, ale přirozeně ani druhý prostředek získávání úvěru nezůstal nepoužit. Úvěr byl hledán způsobem nejrozmanitějším, byl hledán v tuzemsku a také v cizině. A je pochopitelno, že čím lepší záruka a čím větší slib co do zúrokování, tím i větší naděje byla, že bude úvěr získán. Že v této snaze opatřiti si úvěr pro podniky nejen obchodní, ale i ostatní, leckde zašlo se dále, než kázala opatrnost, ukázalo se později. Nebudu rozebírati otázku peněžních ústavů, které se přespříliš angažovaly, byly to nejen banky, ale i jiné peněžní ústavy, byly to také spořitelny a chci jen konstatovati, že snad nikde, aspoň nevím o takovém případě, nebyl zlý úmysl, ale jak zkušenost napotomní ukázala, někde nebylo dostatek opatrnosti. Opakuji: Sháněly se prostředky, aby naše hospodářské podniky mohly býti založeny, rozšířeny a jistě při životě udrženy. Bylo to nejen na prospěch podnikatelů, ale i na prospěch všech v podnicích zaměstnaných, a tedy konečně na prospěch celku. Je pochopitelné a již jsem to řekl, úvěr tím snáze bylo možno opatřiti, čím lepší bylo zajištění, a forma zajištění volena byla nejrůznější: hypotéka, prioritní obligace atd. Pokud se týče úrokové míry, mohu říci, že ta, která u nás byla vymiňována, nebyla největší. A jestliže bychom mohli pole výše úrokové míry posuzovati vyspělost a konsolidaci našich hospodářských poměrů, mohu říci, že naše poměry snesou čestně srovnání s poměry hospodářskými i ve velkých státech. V našich sousedních státech i v jiných úrok poskytovaný ze zápůjček byl daleko větší než úrok, který se platil u nás. Nebudu citovati ve slavné sněmovně, co je všeobecně známo.

Slavná sněmovno! Bylo zajisté nutno v této době obraceti se na kapitál také do ciziny. Otázka, zdali je to národohospodářsky a politicky správné, abychom si vypůjčovali v cizině, čili nic, otázka neobyčejně důležitá, není předmětem mého zkoumání při této příležitosti, ale chtěl bych říci všeobecně, že hledati za hranicemi kapitál k účelům čistě konsumním, spotřebním, nebylo by rozumné, ale hledati za hranicemi kapitál k účelům produktivním, k udržování a rozmnožování produkce, to zajisté v celku možno nazvati zdravým. Jestliže tedy naše průmyslové a obchodní podniky obracely se do ciziny, aby si zde opatřily provozní kapitál, mám za to, že nejen neměli jsme žádné příčiny to nevítati, nýbrž obráceně, mohli jsme býti tomu povděčni, jakmile jsme se přesvědčili, že naše volné, k disposici jsoucí kapitály nestačí, aby kryly veškeru úvěrovou potřebu.

Poněvadž úroky bylo a jest nutno platiti také do ciziny, stáli jsme před otázkou, zdali je národohospodářsky a finančně-politicky správné, abychom nechali úroky odplynouti bez zdanění.

Finanční správa, jak pan zpravodaj dr. Nosek podtrhl, s odpovědí přišla r. 1922: předložila osnovu zákona, kterou se zabýval až do této doby rozpočtový výbor, takže nyní osnova zákona přichází již jako náležitě projednaná a rozvážená před plenum slavné sněmovny.

Sporná jest otázka, jak mají býti zdaněny úroky, které musí z kapitálů dříve již naznačených býti placeny, t. j. mají-li býti zdaněny daní výdělkovou, resp. mají-li býti zdaněny daní rentovou. Kdyby nebylo zvláštního opatření zákonného, byly by zdaněny daní výdělkovou podle II. hlavy zákona o dani výdělkové, tedy tak zvanou zvláštní daní výdělkovou, která je velmi vysoká. Zpravodaj dr. Nosek to na příkladech velmi správně vysvětlil. Je jasno, že národohospodářsky by to zdanění bylo přílišné, finančně-politicky, kdyby se to dalo držeti, t. j. pro finanční státní pokladnu by to snad bylo dobré, o tom nechci pochybovati, ale je otázkou, je-li to národohospodářsky správné, a na to musím odpověděti záporně. Národohospodářské hledisko musilo konec konců také býti směrodatné. Poněvadž však nezdaněně není možno tuto věc propustiti, bylo nutno učiniti další opatření, které se týká daně rentové. Tedy oboje dohromady podává nám řešení po stránce národohospodářské i po stránce finanční přijatelné.

Chci vytknouti, že osnova má význam nejen pro podniky soukromohospodářské, o kterých je řeč v článku I, odst. 1, ale ona má stejně velký význam pro podniky veřejnohospodářské, tedy pro podniky, které jsou v majetku obcí, okresů, zemí a po případě státu, jako jsou elektrárny, plynárny, vodárny atd. Pro tyto jest stanovena ještě dvojí odchylka ve směru příznivém, tedy dvojí privilegium favorabile v jejich prospěch, na což si dovoluji zvláště upozorniti.

Osnova má význam nejen pro futuro, nýbrž také pro praeterito, poněvadž vyřešuje podněty, které už zde od r. 1921 resp. 1922 byly a vyřešeny nebyly. Aby se však nemohlo tohoto zákona zneužívati, tomu brání ustanovení odst. 3, kde se praví, že výhoda uvedená neplatí v případech, kde výpůjčka je pouhou přímou nebo nepřímou konversí dluhů uzavřených již před obchodními roky 1922 až 1925 ve formách §u 94, lit. c) zákona o osobních daních z příjmů.

Chtěl bych shrnouti celkový úsudek a vyjádřiti, jak by eventuelně na tuto předlohu snad mohla se dívati cizina. Slyšel jsem poznámku, že tato předloha je do jisté míry volavkou pro zahraniční kapitál, aby jen do našich podniků nebál se dále investovati, poněvadž, ačkoli se jedná o zápůjčky až do r. 1925 uzavřené, není vyloučeno, že podobná opatření stanou se také v budoucnosti. Chtěl bych na to odpověděti hned: Tato osnova není nijakou volavkou, nijakým lákadlem pro cizí kapitál. Nikoliv, toho nepotřebujeme, poněvadž pro cizí kapitál, který zde u nás v našem národohospodářství chce pracovati, musí býti pohnutky daleko silnější: těmi je naše hospodářská síla, naše hospodářská konsolidace. A že hospodářská konsoace u nás dík pracovitosti, dík střízlivosti veškerého občanstva, dík své práci podnikatelstva i pracujícího lidu pokračuje, o tom přece nemůže býti pochybnosti. A to cizí finančníci vidí, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Připouštím, že snad u nás je tu a tam někdo, kdo ještě holduje zásadě: Své si nechám, o cizí se budu dělit, ale to jsou naprosté výjimky. Tato zásada u nás nikdy skutkem se nestane, o tom můžeme býti přesvědčeni.

Slavná sněmovno, podle návrhu zákona kapitál úvěrem do hospodářských podniků investovaný dostává patřičné ochrany proti přílišnému daňovému zatížení, ne však ve formě, že by pro tento kapitál tvořilo se nějaké privilegium, ale že se stanoví zdanění snesitelné a spravedlivé. Se zřetelem na tento charakter osnovy doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu podle zprávy rozpočtového výboru přijala. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.

Pan zpravodaj se vzdává závěrečného slova.

Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona tohoto má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Jelikož nebylo podáno pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou v celku.

Námitek proti tomuto způsobu hlasování není? (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Vyřízen jest odst. 3 pořadu dnešní schůze.

Teď vrátíme se k odst. 1, kde již provedena byla debata a také proneseno slovo závěrečné p. zpravodajem a zbývá nám o něm rozhodnouti hlasováním.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Hnídek.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli. Ani zde nebyl podán pozměňovací návrh a budeme tedy hlasovati o celé osnově najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení navrhnu také na pořad schůze příští.

Vyřízen jest odst. 1 pořadu dnešní schůze.

Teď přikročíme ke hlasování o odst. 2.

Zpravodajem je p. posl. Roudnický.

Také zde již promluvil pan zpravodaj, debata odpadla, zbývá nám rozhodnouti hlasováním.

Osnova zákona tohoto má 2 články, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly, dal bych tedy hlasovati o celé osnově najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomuto způsobu hlasování není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém p. zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Přejdeme k odst. 4, jímž jest:

Zpravodajem výboru soc.-politického za omluveného a nepřítomného p. posl. Malíka stanovím místopředsedu výboru tohoto, p. posl. Čuříka, za výbor rozpočtový je zpravodajem p. posl. Buříval.

V předešlé schůzi dospěli jsme až ke hlasování, jež bylo odloženo.

Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Osnova tohoto zákona má devět paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly. Dal bych tedy hlasovati o ní v celku, najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími devíti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Vyřízen jest odst. 4 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k 5. odstavci pořadu.

Také zde zbývá již jen rozhodnouti hlasováním, jež bylo v předešlé schůzi odloženo.

Zpravodajem je pan posl. Netolický.

Osnova tohoto zákona má sedm paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy ani zde nebyly podány, dal bych tedy hlasovati o celé osnově v celku najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomuto způsobu hlasování není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě řekl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími sedmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu také na pořad schůze příští.

Vyřízen je odst. 5 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 6, jímž jest:

Zpravodajem výboru zemědělského je pan posl. Dubický.

Má pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Dubický: V článku I buďtež arabské číslice jednotlivých odstavců dány do závorek.

V článku I, odst. 8, má státi místo slova "pastvy" slovo "pastvin" a v článku I, odst. 10, druhá řádka, budiž vynechána čárka za slovem "stranou".

Předseda: Budeme hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou uvedeného zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, s korekturami právě teď uvedenými panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, s opravami navrženými panem zpravodajem.

Vyřízen je odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 7, jímž jest:

Zpravodajem za výbor pro průmysl, obchod a živnosti je pan posl. Kamelský. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Kamelský není přítomen. Stanovím místo něho místopředsedu téhož výboru p. posl. Petrovického.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan posl. dr. Medvecký, jenž jest nepřítomen a omluven. Místo něho určuji místopředsedu téhož výboru p. posl. dr. Hnídka.

Mají páni zpravodajové nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Petrovický: Nikoli.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek. Rovněž ne.

Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu také ve čtení druhém, a to, jak zdůrazňuji, ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.

Přerušuji projednávání pořadu schůze, ale upozorňuji, že dnes ještě bude se konati z důvodů formálních schůze druhá.

Před ukončením rozhodneme hlasováním podle §u 69 jedn. řádu, zda a kdy je zahájiti rozpravu o interpelacích, označených za naléhavé, které rozdány byly ve 311. schůzi posl. sněmovny dne 10. prosince 1924. Jest to naléhavá interpelace posl. dr. Czecha, Tauba, Hackenberga a druhů o nových redukcích německých škol obecných na Moravě (tisk 4979) a naléhavá interpelace posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky o téže věci a téhož znění (tisk 4981).

Žádám za přečtení obou záhlaví a shodného petitu.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tážeme se pana ministra:

Jak může pan ministr ospravedlniti výnos presidia zemské školní rady na Moravě, který nezákonitým způsobem rozšiřuje a ulehčuje oprávnění zrušovati školy?

Jaká opatření zamýšlí učiniti, aby se posledního roku úbytku dětí nepoužilo k novým hlubokým zásahům do německé školní državy?

Předseda: Budeme hlasovati. Poněvadž jde u obou těchto naléhavých interpelacích o text totožný, dám o jejich naléhavosti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby byla těmto dvěma za naléhavé označeným interpelacím přiznána rozprava podle §§ 69, 65 a 68 jedn. řádu a aby rozprava tato se zahájila ihned, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava těmto naléhavým interpelacím přiznána nebyla.

Zbývá ještě rozhodnouti o dovolených.

Posl. Blatná žádá dodatečně za udělení dovolené na schůze dne 25., 26. a 27. listopadu a dne 3., 4. a 10. prosince t. r.; posl. Dietl a Heeger na schůze dne 3., 4. a 10. prosince, t. j. na 8 dní; posl. Mondok a Šafranko na 303. až 311. schůzi; posl. Sedorjak na schůze 302. až 307.; posl. dr. Jabloniczky žádá za dovolenou od 10. do 23. t. m.; posl. Hausmann žádá za dovolenou do 18. ledna 1925 - vesměs pro neodkladná zaměstnání.

Kdo souhlasí, aby žádané dovolené byly uděleny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jsou žádané dovolené uděleny.

Přikročuji k ukončení schůze a navrhuji příští schůzi za pět minut, tedy o 1/2 4 hod. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 313. schůze.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.