Vedle této otázky při slučování obcí jde také o účelnost. Vidíme, že všechna největší města vyrostla z tohoto procesu slučovacího. Vídeň, Paříž, Londýn a všechna světová města neustále zabírala území sousedních obcí a v nutnosti potřeb komunikačního rozvoje a uplatnění společných zájmů neustále a neustále vytvářela se tato velká města, aby mohla své poslání na poli komunálním snadněji vykonati. Posuzujeme-li otázku slučování s tohoto hlediska účelnosti, shledáváme, že stejně, jako to bylo v minulosti, že jednotlivé obce a jednotlivá města z důvodu vlastní potřeby a svého rozvoje se slučovala, tak je to nyní a bude to také v budoucnosti. Kromě toho jde o motiv zjednodušení správy. Malé obce ve velkých obvodech průmyslových nemohou obstarati svůj úkol, poněvadž nemají prostředků na udržování aparátu administrativního, na úřednictvo a správu technickou. Nemohou-li tedy malé obce tento úkol vykonávati, může tento úkol vykonávati komuna velká. Velká města mají své technické úřady, mají značný počet úřednictva, velká města mají svá zvláštní oddělení zdravotní a mají zařízení, kterými mohou konati velkoryse politiku komunální. To všechno chybí obcím malým. Malé obce nemohou uvalovati na poplatnictvo velké poplatní povinnosti a z tohoto důvodu rozvoj těchto malých obcí je zastaven, poněvadž tu není prostředků a náležité administrativy, není tu také dosti odborných úřadů, které by mohly působiti ke zdárnému rozvoji těchto malých obcí. Proto i z tohoto důvodu, jednak zjednodušení správy a na druhé straně proto, aby se usnadnil i rozvoj malých obcí, dochází k těmto slučovacím projektům. Já bych poukázal zejména na důležitou otázku zřízení Velké Plzně, kde, můžeme říci, věc slučovací je příkladem této potřeby vytvoření velkých komun. Velká Plzeň skládá se z 5 obcí; 4 obce, které byly dosud samostatně vedeny, měly samostatnou správu, splynuly nyní s obcí plzeňskou. Všecky 4 obce, které jsou s Plzní sloučeny, nemohly dosud, nemajíce prostředků, rozvinouti svoji činnost na poli reformním a na poli rozvoje celé obce. V těchto obcích bydlí přes 80 % zaměstnanců, kteří pracují v plzeňských podnicích. Bylo tedy nespravedlivé, když těchto 80% zaměstnanců odvádělo svoji sílu do podniků plzeňských, na druhé straně byli však vyloučeni z výhod a nároků, které mají a uplatňují zaměstnanci, kteří bydlí v Plzni, poněvadž tam bytů dostati nemohli. Právě na tomto příkladu vidíme, že jest nejvýše nutné a účelné a pro velkorysé vyřízení komunálních otázek nezbytné vytvořování velkých celků komunálních, které jsou s to, své úkoly plniti.
Dnešní rozprava o tomto zákonu poskytuje příležitost, hovořiti také o různých otázkách komunálních. Chci poukázati zejména k tomu, že na posledních sjezdech a konferencích komunálních pracovníků všech stran a jmenovitě také na komunálním sjezdu strany soc. demokratické, bylo mnoho stížností na to, že byrokracie zvyšuje své úsilí o to, aby podlomila síly naší autonomie, aby její působnost omezila a její práva zmenšovala. Předlohy, které byly nedávno projednávány, byly svědectvím této snahy proti autonomii. A my bychom si přáli, aby od tohoto úsilí bylo upuštěno, poněvadž nelze snésti, aby nejhlavnější složka, obec, o kterou se stát opírá, byla ve svých základech oslabena, aby její právo bylo ztenčováno.
Chci poukázati k tomu, že i v podaných předlohách, které dostali páni poslanci dnes na své stolky, projevují se snahy, s nimiž nelze souhlasiti. Zejména tu poukazuji na osnovu zákona o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, kde v §u 3 se sice praví, že korporace a ústavy uvedené v předchozím odstavci, tedy obce, okresy, země a župy, mohou uděliti obdobné odměny svým zaměstnancům, avšak s tou výhradou, když k tomu dá souhlas nadřízený dohlédací úřad a bude-li pak s tímto opatřením souhlasiti finanční státní úřad, jejž určí vládní nařízení.
S tím, aby úprava poměrů zaměstnanců stala se se souhlasem nadřízeného úřadu, možno souhlasiti, nelze však souhlasiti s tím, aby obce a autonomie vůbec byly dávány pod kuratelu berních správ. Toto ustanovení je neslýchané a mohlo vyplynouti buďto z neznalosti věcí nebo z animosity proti naší autonomii. Víme, že obec má svou finanční komisi, do které nadřízený úřad jmenuje polovinu členů. Víme, že obec a autonomie vůbec je podřízena ustanovením zákonů, která jsou velmi přísná, a že stát má už nejen zajištěný dozor, ale že naproti autonomii jsou taková opatření, že každá lehkomyslnost je z hospodářství obcí vyloučena. A proto nutno zavrhnouti, když opětně přichází se v těchto osnovách s tendencí proti autonomii a nota bene, když autonomie má býti postavena pod poručnictví správ finančních. Stačí, jak pravím, aby zde zůstalo ustanovení, že má spolurozhodovati dohlédací úřad, ale není možno, aby obec byla podrobena dozoru nebo poručnictví okresní finanční správy, po př. i kdyby šlo o zemskou správu nebo snad i o ministerstvo. Musíme trvati na tom, aby autonomie měla svoje právo neztenčené. V autonomii jest jistě tolik pochopení a rozumu, že správy obcí, okresů a zemí vykonávají svoje úkoly s největší svědomitostí a s největším vědomím odpovědnosti.
Já bych si také stěžoval, že Státní statistický úřad dosud nevydal autonomní statistiku. Jen část výsledku sčítání lidu, pokud se týká také obcí, okresů a zemí, vyšla, avšak podrobná statistika, která by zjistila stav a výkon naší autonomie, zejména v dobách nejtěžších, v dobách poválečných, dosud vydána nebyla. Jest žádoucno, aby tato statistika jako obraz činnosti obcí a stavu obcí vydána byla. Nejen stát, ale i autonomie potřebuje dat, o která by mohla opříti různé akce. Potřebujeme těchto dat také pro různé předlohy zákonné a potřebujeme jich proto, abychom mohli konstatovati, jaký byl, jest a jaký může býti rozvoj naší autonomní činnosti.
Pokud se týče zákona o slučování a rozlučování obcí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, doporučovali bychom, aby se zřením na výsledky a zkušenosti ze slučování a rozlučování obcí u nás v historických zemích zavedla se prakse pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. U nás se stalo mnoho případů, zejména rozlučovacích, se kterými nelze souhlasiti. Obce, které tvořily jednotný celek, byly ne z důvodů hospodářských a administrativních rozloučeny, ale byly rozlučovány ze zcela jiných motivů, mnohdy politických. Varujeme před takovým jednáním pro praksi na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž takovéto rozlučování obcí může způsobiti daleko větší škody, ježto se vytvoří zpravidla dva celky: jeden, který je finančně zabezpečen, a druhý, který finančně zápasí a je neschopen k životu. Ministerstvo vnitra spíše má podporovati snahy po slučování obcí. Tam, kde jest odůvodněno rozlučování pro vzdálenost dvou míst, která tvoří jednotný správní celek dnes, budiž, ale zejména budiž kladen důraz na to, aby, kde poměry a zejména kde obvody průmyslové vyžadují vytvoření velkých komunálních celků, usnadněn byl rozvoj dalekorysé komunální politiky. Doporučujeme, aby tyto projekty byly schvalovány, aby vláda tyto projekty podporovala a uskutečňovala.
V tom mínění, že zejména pro Slovensko bude použito zkušeností ze slučování a rozlučování obcí u nás v historických zemích, v přesvědčení, že vláda bude podporovati snahy po vytvoření velkých komun, budeme pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo dávám zpravodaji p. posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Oba páni řečníci, kteří mluvili k této předloze, vyslovili souhlas s tímto zákonem, podle kterého má býti na Slovensku prodloužena lhůta k provádění slučování a rozlučování obcí. Ovšem vyslovili zde některá přání a některé náměty, ke kterým je nutno zaujmouti stanovisko.
Co se týče pana kol. Práška, který se zde také zmínil o rozlučování okresů, tedy o změně hranic okresů, je třeba dívati se na tuto otázku hlavně se stanoviska potřeby obyvatelstva. Je nutno, aby obyvatelstvo mělo co nejužší styk s úřady, a není možno od obyvatelstva žádati, aby konalo velké cesty, třeba dva dny trvající, aby se mohlo se svým úřadem dohodnouti a aby u svého úřadu mohlo zaříditi to, čeho potřebuje.
Státní správa musí býti při otázce změny hranic okresů velmi opatrná, aby snad nenarazila na potřeby obyvatelstva, které - jak jsem již řekl - musí býti se svými úřady ve styku co nejužším. Dokladem toho je rušení berních úřadů. Berní úřady v některých menších okresech byly zrušeny a mělo to dalekosáhlé důsledky, poněvadž poplatník nemohl v důsledku vzdálenosti místa, kde bylo sídlo berního úřadu, dojíti do berního úřadu, aby se mohl informovati o své platební povinnosti, a pak z toho vznikaly rozličné nepříjemnosti a neshody. Proto je třeba, aby se v této věci bral zřetel na potřeby obecenstva.
Souhlasím s kol. Pikem, aby bylo šetřeno účelnosti při slučování a rozlučování obcí. Ale ovšem zde prakse zase ukázala, že věci se mají namnoze jinak, než se myslilo. Na př. při slučování obcí. Zde některé obce, které byly sloučeny s většími celky, byly neobyčejně poškozeny proto, poněvadž neměly těch výhod, které měl ten větší celek, k němuž byly připojeny, přece však musily platiti na tyto větší celky. Také zde tato otázka není tak jednoduchá.
Co se týče odvolávání na § 3 nejnovějšího zákona, který byl o odměnách státním zaměstnancům předložen, dle kteréhož jsou komuny vázány na souhlas finančních úřadů, to dle mého názoru není omezení samosprávy. Něco podobného již máme při povolování přirážek obecních. Obecní přirážky nad 200 % jsou vázány nyní na souhlas zemského finančního ředitelství. V tomto zákoně není nic jiného než opakování toho, co zde bylo. Je nutné v této chvíli, aby tu byl opatřen souhlas vyššího úřadu.
Jestliže byly snad některé obce rozloučeny z důvodů jiných než hospodářských, myslím, že přece jen vláda si zde počínala dosti opatrně a nikde hrubé nedopatření se nestalo. Nelze také nutiti některé obce, aby samy platily na záležitosti, ze kterých nemají naprosto žádného užitku, na části obcí druhých, a bylo proto pomýšleti na rozluku. Konec konců právě námitky, které zde byly proneseny se strany mých pánů předřečníků, potvrzují, co jsem řekl ve svém referátu, že totiž je třeba, aby stát přikročil k provedení změny obecního zřízení. Obecní zřízení bylo v důsledku poválečných událostí změněno v tom smyslu, že některé záležitosti, hlavně chudinství, školství a komunikace, má převzíti stát. Všechny řeči mých předřečníků potvrdily, že stát musí přistoupiti k provedení změny obecního zřízení, a pak odpadnou stížnosti, které zde byly proneseny na dnešní autonomii a zákon o slučování a rozlučování obcí bude tu míti blahodárné účinky.
Na základě toho doporučuji znovu slavné sněmovně, aby přijala tento zákon tak, jak je doporučen ústavně-právním výborem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Měli bychom nyní hlasovati, ale odkládám ve smyslu §u 57 našeho jednacího řádu hlasování o této osnově až po vyřízení odst. 3 dnešního pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Přistoupíme nyní k jednání o odst. 2 pořadu, jímž je: