Pokud jde o zemědělství, je jisto, že nynějšího vysokého břemene daňového na dlouho nesnese. Už dnes je malý i střední zemědělec v situaci takové, že musí nechati stranou všechny investice, všechno zlepšování svého hospodářství, chce-li býti práv všem těm nesčetným požadavkům, které nám klade finanční správa a samosprávné korporace. Totéž platí i o malých živnostnících venkovských. Naše veřejnost - a bohužel - i některé úřady nepropracovaly se dosud k objektivnímu věcnému nazírání na situaci zemědělcovu. Lživé brýle, které jim nasadila válečná a poválečná hesla, nedopouštějí jim rovně viděti, a tak úplně přezírají, že důchod z pozemkového majetku není u malého a středního zemědělce bezzáslužným důchodem z kapitálu, nýbrž dobře zaslouženou mzdou za těžkou, mozolnou, krvavou práci, za práci, která nezná časového omezení, poněvadž má hluboký mravní základ, spočívající v charakteru venkovského člověka, v jeho lásce k půdě, v jeho lásce k rodině a v jeho pochopení pro stát. (Výborně!)
Venkovský člověk nepracuje jen proto, aby vydělal, nýbrž v prvé řadě proto, že práce je mu vrozenou nutností a potřebou jeho života. (Tak jest! Výborně!) Tím se právě dnes v době hamižného shonu po penězích, kdy peníze staly se božstvem, liší prospěšně od tak mnohých, kdož sami hromadíce bez práce nepřiměřené zisky, závidějí některým venkovanům, že si mohli zaplatiti dluhy. Nehledě ani k tomu, že je dosti zemědělců, kteří si dluhy zaplatiti nemohli, naopak se více ještě zadlužují, nesmí se zapomínati, že ty předválečné selské dluhy byly velikou sociální křivdou (Tak jest!), o jejíž odčinění starají se nejlepší naši národohospodáři.
Pokud se týče daňového zatížení zemědělství, nesmí se především přehlížeti, že daň pozemková není jediným břemenem, jež tíží půdu, nýbrž pouze jedním z mnohých. Jsou tu také daň z příjmu a daň z obratu, při kteréžto poslední nutno míti na paměti, že na rozdíl od ostatních výrobních vrstev nemá zemědělec faktické možnosti, ji přesunouti na kupce svých výrobků, takže daň tato zůstává lpěti na zemědělci, znehodnocujíc jeho práci.
A při tom je i nejmenší zemědělec nucen platiti daň z obratu i tehdy, když třeba celý rok následkem živelní pohromy nic neprodá (Tak jest!) z toho, co na svém poli vlastníma rukama vypěstoval a čím nakrmil řadu svých dětí. Tíha daňového břemene neleží však jen v jeho výši, nýbrž je ještě sesilována po stránce formální jednak roztříštěností daňových předpisů, jednak způsobem, jakým jsou daně ukládány. Naše daňové zákonodárství postrádá jakéhokoliv systému, spočívajíc po většině ještě na zákonech rakouských. Chce-li se kdo informovati o některé dani, musí prostudovati napřed celé zákoníky u daně domovní na př. až roku 1820. Jaký je z toho chaos, lze si snadno představiti.
I pro školeného právníka jest to práce dosti nesnadná, ale je naprosto nemožno žádati takové věci na prostém venkovském člověku. Přes to však, kdo z neznalosti zákona nevyhoví přesně své povinnosti, je trestán vysokými úroky z prodlení. Rovněž i prakse berních správ, která zavádí se nyní při vybírání nezaplacené daně z příjmu za minulá léta, je strašlivá. Vidíme, že venkovský poplatník je zaplavován šeky s ohromnými ciframi. Střední rolník na Pošumaví má platiti 8 až 9 tisíc korun. Měl stále dojem, že má zaplaceny všecky daně. Při informaci u berní správy se řekne, že obnos ten je provisoriem, že prostě znásobena byla předepsaná daň z příjmu za r. 1921 třemi, kdy konjunktura byla celkem dobrá a že platební rozkazy doručeny budou snad do konce roku, po schválení daňové komise, a že žádaný obnos bude možná snížen o 1/3. Zdá se mi, slavná sněmovno, že jednáním tím zbytečně dráždíme dnes tak strašně přepínané poplatnictvo. My znovu voláme po znovuzavedení berních knížek, řádném a včasném předpisování daní. Doufáme, že tento chaos, který jsem zde naznačil, vícekrát se opakovati nebude. Rovněž by bylo snad nutno a nezbytno zrušiti vybírání samosprávných přirážek berními úřady. Poplatnictvo více by si všímalo hospodaření obcí, okresů atd. a tím přirozeně i výše přirážek. Zdá se, že velmi často tu věcnou a někdy i nevěcnou kritiku poplatníků odnáší neprávem státní správa za činitele jiné. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Slavná sněmovno! S tohoto místa bylo již namítáno, že provedením pozemkové reformy a přídělem půdy drobným uchazečům zmenšena bude produkce zemědělská. Tomuto falešnému tvrzení snad již nikdo nevěří. My víme a jsme o tom přesvědčeni skutečností, že pracovitý, pilný, hospodářských otázek znalý venkovský domkář je nám plnou zárukou, že zemědělská produkce bude zvýšena. (Výborně!) Ti všichni nepřátelé pozemkové reformy lháti mohou, ale pravdu vyvraceti nesmí. (Výborně!)
Byla zde učiněna poznámka při útocích na Státní pozemkový úřad, že by měl býti označen firmou "U snědeného krámu". Hlasy ty by si snad přály, aby činnost Státního pozemkového úřadu byla již u konce s ohledem na jejich přátele, u kterých vyřešení pozemkové reformy je soustavně odkládáno a nebylo dosud podle platných zákonů provedeno.
Jen mějte strpení, pánové, na všechny dojde, třeba i na ty, kteří se urputně vzpírají. (Výborně!) Uchazeči v obvodu těchto latifundií netrpělivě čekají na zdárné vyřešení pozemkové reformy. Nejen že se pozemková reforma i na církevních velkostatcích prováděti bude, ta se prováděti musí. (Výborně!) Všichni uchazeči o půdu bez rozdílu politického přesvědčení si toho přejí, je to také jejich životní otázkou. Lid je zdrojem veškeré státní moci - praví ústava naše.
Příděl půdy musí býti proveden i na velkostatcích státních. Není přece možno, aby naše státní správa přehlížela oprávněné životní požadavky drobných uchazečů v okolí státních statků. Hospodářské posílení těch nejpotřebnějších musí i zde býti realisováno.
Stanovisko Němců k pozemkové reformě je známo. S tohoto místa mluvčí jejich vyhlašovali, že národní majetek německých zemědělců nesmí býti nijakým způsobem zkrácen nebo rušen a pravili, že všechen německý venkovský lid a s ním celý německý národ by povstal jako jeden muž, kdyby se někdo odvážil bráti našemu německému lidu naši německou rodnou půdu. Tvrzení toto je lživé, poněvadž se jedná přece o českou půdu československému lidu násilně ukradenou. (Výborně!)
Jeden německý kolega před několika dny prohlásil, že ani jeden kus dobytka nesmí se vypěstovati na družstevním statku ve Všerubech. Deputace dokonce prohlásila u Státního pozemkového úřadu, že budou rozhazovati hřeby po založených vzorných pastvinách. Z výhrůžek těch nemáme obav. Ale jest zajímavo letmo se vrátiti do dob starého císařství a vzpomenouti germanisace českých obcí a krajů německými renegáty a stanovisko jich k českému lidu právě v tomto kraji. Český lid se nikdy neodvážil za doby národní poroby k podobným provokacím a teprve už ne k vyhrožování a ničení majetku svých spoluobčanů.
Upozorňuji rozhodující činitele, aby věcem těmto a celému provádění pozemkové reformy ve zněmčeném území věnovali zvláštní pozornost. Doufáme, že naše vláda dovede si uhájiti svoji autoritu a že rovněž svými bezpečnostními orgány zajistí svým českým občanům státním bezpečnost majetku i života.
K pozemkové reformě musí přistoupiti co nejrychleji též reforma lesní, která by vrátila národu odcizené hvozdy šumavského pomezí, kdysi české. Čím rychleji, tím lépe, neboť jest nebezpečí v prodlení, hrozící našim lesům úplným vydrancováním. Naše lesní inspekce měla by způsobu a postupu kácení dříví v tomto zabraném majetku věnovati větší pozornost, než dosud. Oči českých lidí slzí nad plánovitým soustavným ničením našich českých hvozdů.
Pokud činnosti Státního pozemkového úřadu s jeho neúnavným předsedou dr. Viškovským v čele, celého správního výboru i všeho úřednictva se týče, nutno zde s pocitem radosti a uspokojení prohlásiti jménem všeho drobného zemědělského lidu a všech nabyvatelů půdy, kteří dosud byli raby a otroky, že plně a se zadostiučiněním uznáváme jejich těžkou, nadlidskou, vysilující a s nevšední ochotou vykonávanou práci směřující ke zdárnému vyřešení demokratisace půdy, této revoluční vymoženosti. Přejeme si, aby nadále neústupně setrvali v započaté práci a provedli toto veliké dílo až do konce, by historie jednou neřekla: Dělali jste to špatně.
Na vyřešení programu "úprava poměru církví ke státu" jenž je součástkou vládního programu, čeká netrpělivě náš lid. Poměry stávající jsou naprosto neudržitelné. Svátky národní i církevní zachovávají se prostě klidem práce ve většině úřadů a i těmi, kteří nejsou ani matrikovými katolíky.
Je to chaos, ze kterého nutno dostati se velmi brzy. Ve školách je v důsledku toho anarchie v docházce školní. Nám jest jasno, jak díváme se na svátky náboženské. Otázka víry jest otázka jedince, jest to určité příslušenství k určité sektě. Nemůže býti nikdo trestán nebo naopak odměněn za to, že jest u některé sekty náboženské. Jest nutna krajní tolerance, snášenlivost. Původně byl názor, že otázka ta rozřeší se prostě rozlukou, což spočívalo na mylném podkladu. Vyřešení této otázky jest velmi nutné i z důvodů hospodářských a není možno problém tak důležitý neukončiti. Vláda naše slíbila podporovati zdravý hospodářský rozvoj všech odvětví výroby a slíbila, že se bude říditi zásadou rovnocennosti a rovnoprávnosti mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou, vycházejíc z přesvědčení, že obě jsou důležitým činitelem a slíbila dále, že bude přihlížeti k tomu, aby jejich výrobní a odbytové podmínky upravovány byly podle stejných zásad, umožňujících zdravou soutěž vnitrozemskou i zahraniční, která jest nejsilnější vzpruhou pokroku a podnikavosti. Těmito zásadami má se tedy říditi naše obchodní, celní a dopravní politika podle programu dnešní vlády.
Prakse naší obchodní a celní politiky zasluhuje však objektivního a kritického posouzení jak s hlediska celého národního hospodářství, tak i zejména s hlediska zájmů našeho zemědělství a specielně našich drobných a středních zemědělců. Je pravda, že v obchodní politice uplatňují se dvě zásadní a odlišná stanoviska, a to zásada svobodné držby neboli volného obchodu a naproti tomu zásada ochranářská. Souhlasíme úplně, že naše obchodní politika za trvajících mimořádných poměrů hospodářských a valutárních, kdy zejména náš stát jest obklopen vesměs státy s rozvrácenými valutárními poměry, nemůže se ubírati výlučně ani jedním ani druhým směrem a že pro nás musí být i směrodatná politika střední cesty, která by odpovídala jak zájmům domácí výroby, tak i určitým ohledům na rozvoj našeho zahraničního obchodu.
Takovouto opatrnost zachovávají v obchodní politice všechny státy evropské, a tím více musí toho dbáti i stát náš, který má charakter státu vnitropolitického. Posuzuje-li se však správně dnešní stav naší obchodní politiky, jmenovitě dnešní úprava celního tarifu, dále systém t. zv. povolovacího řízení a všeobecná tendence vedení naší obchodní politiky, musí býti doznáno, že naše obchodní politika neubírá se zlatou střední cestou, nýbrž že zabloudila na cesty zcela odlišné.
Náš celní tarif autonomní spočívá na celním tarifu rakousko-uherském z r. 1906 a na jeho základních sazbách. Změněné poměry hospodářské a valutární brzy po převratu vedly k tomu, že za účelem vyrovnání valutárních rozdílů zavedeny byly do tohoto celního tarifu valutární koeficienty a že upraveno bylo povolovací řízení. Avšak způsob, jakým tyto otázky byly vyřešeny a prakse, která se udržuje, jsou naprosto nesprávné a zavádějí a udržují přímo křiklavou nesrovnalost mezi zemědělstvím a průmyslem v celém oboru naší obchodní politiky. Na jedné straně poskytla naše obchodní politika našemu průmyslu veškeré výhody a privilegia, která má vůbec k disposici, jako na př. úžasně vysokou celní ochranu, když pro celou řadu odvětví byly stanoveny a dosud skoro se udržují valutární koeficienty 20 až 30, kdežto dnešní koeficient valutový je 7. Povolovací řízení se provádí příliš jednostranně na ochranu průmyslu, takže u celé řady výrobků průmyslových jest udržován absolutní zákaz dovozu. Mimo to sníženými železničními tarify a jinými výhodami zjednává se podpora průmyslu. Tímto způsobem jest vybudován v naší obchodní politice pro průmysl silný ochranářský systém, jaký není možno pozorovati u žádného jiného státu evropského.
Naproti tomu při budování tohoto systému naší obchodní politiky bylo úplně zapomenuto na naše zemědělství, jehož zájmy v celém rozsahu obchodní politiky byly zatlačeny úplně do pozadí. Na nejdůležitější výrobky zemědělské, jako obilí, které představuje svojí hodnotou 5/6 produkce rostlinné, nebyla zavedena žádná cla, a u jiných odvětví, jako dobytka, masa, tuků a j. byla zavedena cla zcela nepatrná, jelikož tu byl stanoven koeficient buď 1 nebo 3. Račte posouditi, jaký jest poměr mezi těmito koeficienty zemědělských výrobků a výrobků průmyslových, kde jest 20 až 30. Také povolovací řízení bylo vytvořeno a provádělo se s určitým zahrocením proti našemu zemědělství, jelikož dovoz zemědělských výrobků jest buď vůbec volný, anebo jest zcela liberálně povolován, kdežto vývoz zemědělských výrobků i v odvětvích přebytkových byl a jest dosud brzděn anebo zakazován.
K tomu přistupuje dále i ta otázka, že z dovozu zemědělských výrobků z ciziny nevybírá se žádná daň obratová, takže na domácích potravinách spočívá 4 až 10% daňového břemene, které o tuto diferenci daňovou stlačuje ceny zemědělských výrobků na domácím trhu. Takovýmto způsobem jest vytvořen pro naše zemědělství přímo systém nejen bezcelnosti, a tedy volné tržby, nýbrž dokonce systém premiování dovozu cizích zemědělských výrobků, se kterým se nesetkáváme v žádném cizím státě.
Tedy takový jest vlastně stav naší obchodní politiky: na jedné straně přímo úžasně vypjatý ochranářský systém pro průmysl, a na druhé straně takřka úplná bezcelnost u výrobků zemědělských a dokonce osvobození dovozu od daně z obratu, systém dovozních prémií na dovoz těchto výrobků z ciziny. To jsou fakta, která nemůže nikdo popříti a já táži se jen, kde jest ta "zlatá střední cesta"? Tato zlatá střední cesta vůbec neexistuje, a my jako zástupci kruhů malozemědělských musíme konstatovati dle pravdy, že naše obchodní politika zaběhla na dvě cesty různé a to u průmyslu k silnému ochranářství a u zemědělství k úplné bezcelnosti.
Tato nesrovnalost v naší obchodní politice má těžké důsledky i pro vývoj našich hospodářských poměrů ve státě. Upřílišněná ochrana průmyslu umožňuje udržování vysokých cen průmyslových výrobků, ukládá těžké oběti domácím konsumentům, mezi které v první řadě náleží též 6 mil. našeho zemědělského obyvatelstva, průmysl sám ztrácí vývozní schopnost, ačkoliv právě ve vlastním zájmu má usilovati o zlevnění svých výrobních nákladů, snížení cen a stupňování vývozu. Nelze se potom diviti, že i cizina často nám vytýká, že náš průmysl prodává do ciziny někdy levněji, než na domácím trhu a tak vykonává dumping.
Naproti tomu naše zemědělství musí sice snášeti drahotu průmyslových výrobků, avšak samo je stlačováno touto nepřátelskou politikou v cenách hluboko pod výrobní náklady a namnoze i pod paritu cen světových. Tím vznikla nerovnováha v našem hospodářském životě, kdy naše výroba zemědělská je stlačována do pasivity, zejména v produkci obilní, což nemůže zůstati bez těžkých důsledků do budoucnosti. Tato těžká situace našeho zemědělství vnucuje nám přímo požadavek, aby v obchodní politice byla konečně již nastolena parita mezi zemědělstvím a průmyslem v celém rozsahu a aby odčiněna byla křivda, která se dosud na zemědělství soustavně páše.
Dokud trvá bezcelnost u výrobků zemědělských, musíme zdůrazňovati - a já to zde prohlašuji s největší vážností - aby odbourána byla též celní ochrana průmyslová. Všechny vrstvy zemědělského obyvatelstva jsou těžce poškozovány a specielně chudé kraje obilnářské jak na západě, jihu, i na Českomoravské vysočině atd., dosavadní obchodní politikou a nemohou déle setrvati v té reservovanosti, jakou zachovávaly dosud. V demokratické republice platí právo, spravedlnost a rovnocennost pro všechny a musí býti nastoleny též v obchodní politice! (Výborně!)
V dohledné době musí býti kladně vyřešena otázka ochrany domácí práce zemědělské proti cizí soutěži. Občanstvo naše, které již dávno uznalo nutnost celní ochrany pro průmysl, bude nuceno také uznati nutnost řešení celní ochrany v zájmu našeho zemědělství a musí dojíti k poznání, že agrární celní ochranná politika je nutna s hlediska celé veřejnosti státní a že je nejsprávnější politikou lidovou a konsumentskou. Náš celní tarif autonomní nachází se ve stavu, který je zcela nedostatečný jak ohledně systematiky, tak i sazeb a jmenovitě valutních koeficientů. Kruhy zemědělské již před dvěma roky navrhovaly, aby dříve, než budou ujednány obchodní smlouvy tarifní s cizími státy, byl dán do pořádku náš provisorní autonomní tarif, což mělo se státi přislíbenou revisí koeficientů, která by nastolila paritu mezi zemědělstvím a průmyslem, a teprve s takto řádně upraveným celním tarifem mělo se jíti do ciziny ke sjednávání obchodních smluv. Já se táži, kdy přijde k témuž poznání naše obchodní politika? Dnešní náš tarif má jednu základní vadu, že nejsou v něm restaurována zemědělská cla, která velmi často, při sjednávání obchodních smluv sloužila částečně ke kompensacím. A nyní je třeba domysliti, jak s tímto tarifem je vůbec možno jednati o obchodní smlouvu se sousedními zemědělskými státy, jako je Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie a jiné, když právě v položkách zemědělských našeho tarifu je úplná prázdnota a když nemůžeme jim na zemědělských položkách poskytnouti žádné slevy.
Opakuji důrazně, že pokládám za nejzákladnější předpoklad pro další obchodní jednání s cizími státy provedení revise našeho celního tarifu, při které by byla sjednána úplná rovnováha a parita mezi zemědělstvím a průmyslem. Za takových poměrů není možno jinak než konstatovati, že široké vrstvy zemědělského lidu jsou do krajní míry roztrpčeny nad dosavadním vývojem a dnešním stavem naší obchodní politiky a že udržování tohoto stavu musilo by vésti skutečně k nedozírným následkům hospodářským, sociálním a politickým. S tohoto hlediska doporučuji důtklivě, aby bez dalšího prodlení byla provedena revise celé naší obchodní politiky, jmenovitě další revise celních koeficientů a povolovacího řízení ve směru spravedlivé parity mezi zemědělstvím a průmyslem. Prohlašuji tak jménem všech malozemědělců bez rozdílu, jejichž mzdou jsou obnosy získané za zemědělské produkty, které oni poměrně nejvíce produkují. Musíte si plně uvědomiti, že po stránce státní je rentabilita zemědělství stěžejní ideou československou, ideou státní. Jenom domácí půda je věčně trvajícím zdrojem života. Které státy dříve, lépe a rychleji pečovati budou o vzkříšení a ochranu zemědělce, ty dříve a bezpečněji dospějí ke konečné konsolidaci svých dnes neutěšených poměrů.
Dovolávati se splnění vládního programu může jen ten, kdo plní loyálně závazky jiným. My děláme, co jsme slíbili. Při projednávání mnohých vládních předloh naše postavení bylo nejtěžší a bylo u našeho venkovského lidu méně srozumitelné. A proto naše věci, které jsou nezbytny k zabezpečení aspoň trochu snesitelné existence, musí býti také stejně chápány a na konec objektivně, rozumově a loyálně posouzeny a splněny. Žádné vykrucování a utíkání od daného slova! Vy zodpovědní zástupci stran konsumentských budete museti na konec kousnouti do tohoto kyselého jablka a zanechati zbytečného radikálčení a předhánění se v útocích proti základní složce našeho národa, našemu zemědělství, a přijmouti spravedlivý, opravdový požadavek našeho zemědělského lidu - rovnocennost výroby zemědělské a průmyslové. Bude to sice krušné a nepopulární v očích konsumentů, ale slovo dělá muže.
Jsem přesvědčen, že idea půdy ztělesněná v zemědělské demokracii bude v nedaleké budoucnosti ideou spojující strádající trpící pracovníky na půdě, kteří dosud otrocky, beznáročně připravují svým spolubratrům chléb.
Prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet, abychom dali výraz oddanosti, s jakou miliony drobného a středního zemědělského lidu venkovského lnou k republice, a radosti, s jakou sledují postupující konsolidaci mladého našeho státu, která je z předloženého rozpočtu zřejma. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Svoboda. Dávám mu slovo.
Posl. Svoboda: Ctěné Národní shromáždění! Státní rozpočet nese na sobě stopy úspor a škrtů. Přes to státní výdaje jsou veliké a zatížení obyvatelstva je vystupňováno do nejzazších možností. Relief rozpočtu vyznívá v důtklivé napomenutí snižovati postupně státní výdaje a snižovati také postupně daňová a platební břemena. Účelem státu demokratického a republikánského musí býti nejenom státní hospodářství správně a hospodárně spravovati, ale připustiti atmosféru politické a hospodářské spravedlnosti. Takto my rozumíme konsolidaci státu a konsolidaci poměrů s novým právním řádem bez připuštění hromadění bohatství daleko nad potřeby vlastníkovy a uzpůsobení státu, aby jeho účelem bylo veřejné blaho, umožňující širokým vrstvám lidovým upraviti si život hmotný a duševní bohatěji a uspokojivě, aby každý v novém uspořádání nalezl své konto. Správně to řekl prof. Masaryk ve své přednášce 30. března 1907 ve Val. Meziříčí: "Nestačí jen kázati o citech a ideálech lidskosti, musíme míti sociální zákony. Bída se neodstraní almužnami, nýbrž sociálními zákony. České svědomí se probouzí. Jestliže se v nás to české svědomí skutečně probudí, pak budeme milovati nejenom svého bližního, nýbrž láska k bližnímu se uskuteční sociálními zákony. Budeme usilovati o to, abychom nuzných, chudých neměli. Měli jsme v Táboritech první socialisty a komunisty, usilujme, aby mezi námi žebráků nebylo; to je ten náš český ideál."
Takto učil prof. Masaryk svého času národ uvažovati. A nyní táži se, jak ještě máme daleko k tomuto krásně definovanému českému ideálu. Zatímně jsme podnikali v tomto směru slibné začáteční náběhy, které musí býti doplněny soustavnou sociální politikou i nástupem k demokracii hospodářské, již budou musiti pochopiti i ti, kdož zásadně uznali demokracii politickou, ale takto zůstali státi na poloviční cestě. To je naše sociálně-politické credo, jehož zdůraznění považujeme za účelné právě při projednávání státního rozpočtu.
Pánové z komunistické strany přednášeli zde své stížnosti, označovali Československou republiku a celé její zařízení za neuspokojující, ale nenaznačili v žádném případě, zdali pánové v sovětském Rusku dovedli provésti něco lepšího a dokonalejšího. Hledají-li se u nás recepty, jakým způsobem poměry fakticky konsolidovat, hledejte je také v Rusku, jenže tam důsledky rozvratu, důsledky systému a režimu jsou daleko hroznější nežli u nás. Tam propouštění dělníků a státních úředníků bylo již provedeno s neúprosnou příkrostí a zkrátka poměry jsou tam toho druhu, že bychom se za ně u nás poděkovali. A při této příležitosti právě mohu poukázati na nejnovější zprávy, že nejenom v celkovém životě hospodářském, nýbrž i v ohledu zdravotním jsou tam poměry přímo strašlivé.
Samotný lidový komisař zdravotnictví Semjuško konstatoval fakt, že se tam nemocnice zavírají pro nedostatek finančních prostředků, že v jednotlivých oblastech je proti dřívějšímu stavu 70, místy dokonce jen 20 % nemocnic, takže lidu nemůže se dostati náležitého nemocničního ošetření. Ve skutečnosti statistika ukazuje, že ve většině případů nemocnice nezasluhují ani toho jména, jsou v bědném stavu, jak sám komisař zdravotnictví připomíná, nemají potřebného inventáře, ani léků, a nemocniční personál, jenž po celé měsíce nedostává platu, namnoze se živí zemědělstvím. Jaké poměry tam zavládly, viděti nejlépe z toho, že v rjazanské gubernii na př. na výživu jednoho nemocného připadá denně pouze 15 kopejek, ve pskovské gubernii dokonce 10 kopejek; tak tomu je v guberniích úrodných, v jiných, které jsou postiženy neúrodou, je to ještě horší. Uvádí se dále, že v jednotlivých guberniích nemocní musí býti živeni svými příbuznými a na jeden lék na př. v samarské gubernii se povoluje půl nebo 1 1/2 kopejky. To je obnos naprosto nedostatečný. Jak bylo zjištěno v jiném ohledu, na př. pokud jde o bytovou nouzi, ta tam vyvrcholuje daleko hůře než u nás. Na př. v Moskvě za osm let byly postaveny jen 4 domy přes to, že v této době řada domů byla zbořena nebo se stala k obývání nezpůsobilá.
Chci připomenouti pánům na komunistické straně, že kritisovati je lehko, lépe udělati těžko.
A nyní k jednotlivým ministerským resortům. Již v rozpočtovém výboru jsem připomenul, že potřeby Moravy nejsou ve státním rozpočtu dostatečně obstarány, a vyslovuji přání, aby se jim v příštím rozpočtu věnovala větší péče.
K ministerstvu železnic musím připomenouti, že nemá býti přehlížena potřeba rozšíření a upravení brněnského nádraží, které je nedostatečné, silnou frekvencí přetížené. Před časem bylo s naší strany usilováno, aby byla zjednána náprava, jmenovitě odlehčením hlavnímu nádraží zřízením osobního nádraží v Židenicích. Byla o tom podána v poslanecké sněmovně zpráva a poslanecká sněmovna ji akceptovala, ale ministerstvo železnic v tomto směru dosud nic neučinilo.
Dále chci připomenouti, že v dopravním výboru leží obsáhlý návrh na zřízení a výstavbu železničních dílen pro opravu strojů a vozů v Brně. Dílny jsou tam provisorní, nedokonale vypravené a tím se ztěžuje jejich náležité využití.
Ministerstvu pošt a telegrafů mám přednésti připomenutí, aby dlouho slibovaná stavba poštovní budovy ve Skalici byla konečně provedena. Zrovna tak zdůrazňuji a připomínám, že usnesením sněmovny byla dána nepřekročitelná lhůta pro zřízení šekového úřadu v Brně do 1. července roku 1926. Je nápadno, že v rozpočtu na rok 1925 není pro zřízení této odbočky žádná položka a že při stavbě budovy poštovního ředitelství v Brně před nějakou dobou byla sice vyvěšena firma, jako by se podnikala stavba odbočky šekového úřadu, tato firma byla však sejmuta, takže je jasno, že se stavba odbočky šekového úřadu jen markýrovala. Připomínám, že lhůtu do 1. července 1926 skutečně pokládáme za nepřekročitelnou.
Ministerstvu veř. prací připomínám opětně, aby věnovalo pozornost údolním přehradám na řece Dyji a Svratce - u Vranova a u Kyniček.
Ministerstvu soc. péče dlužno připomenouti, že stavební ruch, kterým bylo umožněno vybudování a zřízení asi 45.000 nových bytů, musí nyní býti doplněn novým zákonným opatřením, aby mohlo býti vybudováno při nejmenším ještě jedenkrát 45.000 bytů, má-li býti bytová nouze skutečně zažehnána a má-li býti v tomto směru zjednána radikální náprava.
Podali jsme svého času návrh, v němž jsme žádali zavedení t. zv. zákonné stavební povinnosti. Žádali a zdůrazňovali jsme, aby jmenovitě oblasti postižené bytovou nouzí byly prohlášeny za zvláštní oblasti bytové nouze, aby jednotlivci, kteří mají velké podniky a větší příjmy, byli zákonem povinováni vystavěti určitý počet bytů, jmenovitě podle počtu lidí zaměstnaných v jejich závodech, aby takovýmto způsobem prostě soukromé a zámožné vrstvy byly donuceny stavět byty a tím umožnily zažehnání bytové nouze.
V Brně, kde bytová nouze je veliká, městská rada a městský stavební úřad zabývaly se otázkou, jakým způsobem by mohlo býti čeleno bytové nouzi. Byl v tom směru vypracován zvláštní elaborát, který bude doporučen ministerstvu soc. péče. Při stavebním ruchu jedná se hlavně o odklizení velkých těžkostí a závad, vyskytujících se při finančních podporách. I když máme dobrý zákon, naráží se na těžkosti v ohledu finančním. Proto se navrhuje, aby stát poskytl pro soukromníky i družstva dosavadní systém podpory ve formě vyplácení půjčky stavebními losy, místo aby odkazoval jednotlivce na bezúspěšné hledání úvěru. Stát zapůjčoval by již vydané a dosud nezužitkované cenné papíry za určité garancie - podle postupu stavby - asi tak, jak děje se to u soukromých peněžních ústavů, v nominální hodnotě Zájemník či čekatel platil by pak úroky státu a státu by odpadlo alespoň placení kvot, jež dnes platí ústavům finančním. Soukromý zájemník, maje v ruce cenný papír místo dosavadního bezcenného papíru se slibem podpory, postaral by se již ve svém zájmu sám, bez státu, o umístění jeho v širších vrstvách tím, že by jednotlivé práce zadával jen těm podnikatelům nebo živnostníkům či řemeslníkům, kteří by kromě hotových peněz přijali i percentuelní část - podle ujednání mezi nimi - oněch cenných papírů. Stavební losy zdají se pro tento účel dosti lákavými pro svůj plán výherní. Doporučuji ministerstvu soc. péče k úvaze tyto náměty.
Dále bylo stavebním městským úřadem v Brně uvažováno, aby lidé bydlící ve starých bytech a platící nižší činže, byli jaksi přitaženi ku podpoře stavebního ruchu tím, že by se vzala v úvahu zvláštní půjčková dávka. Bylo by spravedlivé žádat, aby jmenovitě velkým městům vláda povolila při nejmenším pro příští rok 1925 vybírati v rámci činžovního haléře půjčkovou dávku, t. j. určité percentuelní zvýšení činže ve starých domech, stupňované podle počtu pokojů. Pro byty o kuchyni a jednom pokoji by se dávka nevybírala. Vybírání v rámci činžovního haléře se doporučuje proto, aby nebylo zapotřebí nového úředního aparátu pro vybírání dávky. Peníze takto získané zůstaly by majetkem jednotlivých nájemníků a byly by sloučeny ve zvláštní fond obecní pro stavbu levných bytů typových. Elaborát je obsáhlý, a já dovolím si ještě zvláště ministerstvo soc. péče na jeho detaily upozorniti.
Jinak ministerstvu soc. péče chci ještě připomenouti, že z řad válečných poškozenců je vyslovováno přání, aby přihlášky nároku na odškodnění byly lhůtově prodlouženy, protože je celá řada případů, kde vdovy po válečných poškozencích nemohou se dovolati svého práva a uplatniti příslušných nároků. Tak jako v rozpočtovém výboru i zde zdůrazňuji, že je žádoucno, aby živnostenská inspekce byla doplněna a zdokonalena přibráním inspekčních sil z řad dělnictva, aby bylo co nejdříve provedeno náležité a soustavné organisování zprostředkování práce a aby také co nejdříve byl schválen zákon o dělnických dovolených.