Máme záborovým zákonem zajištěny velkostatkářské lesy, ale kdykoliv někdo z nás řekl, že je bude jednou nutno převzít, vždycky protivníci se odvolávali na to, že státní vedení jejich bylo by nešťastné. Je nutno, aby tento předsudek byl vymýcen. Stát při rozumném vedení by mohl míti ohromný prospěch z lesů, který jinak plyne do kapsy cizinců. Mohl by s našimi obcemi vytvořit velkou kooperaci a mohl by vytěžiti netušené obnosy, kterých potřebuje on i naše obce. Vytáhl jsem si číslice z r. 1921 a ty svědčí o tom, že lesní statky státní už tehdy - ač nebyly vedeny obchodně a intensivně - nesly průměrně 485 Kč z 1 ha čistého zisku. Pouze na Slovensku to činilo 70,262.000 Kč, v Podkarpatské Rusi 40,310.000 Kč, v Čechách 5,530.000 Kč. Na Moravě jsou ponejvíce státní statky bez lesů. Stát sice četné pohraniční lesy převzal, ale zdá se, že se bojí kousnout do tohoto jablka. Musím však konstatovati, že jsou tu jisté rozpory mezi lidem, tedy národem, a vůdci politických stran. My od počátku této republiky usilujeme o to, aby si stát vzal lesní latifundie místech důležitých, a dal lidu za to k disposici státní půdu. Tento náš požadavek vyslovují v krajích, kde státní půda se nalézá, i příslušníci všech politických stran. Jinak je však tomu u jejich vůdců. Vůdcové stojí proti tomuto požadavku lidu. Já zastupuji župu, v níž leží panství Hodonín, Velké Pavlovice, Čejkovice a Židlochovice. Jsou to státní statky, rozlehlé v pěti soudních okresích. Představte si, že zde leží 17.847 ha půdy, což jest okrouhle 100.000 měr. Daleko široko v těchto pěti okresích není viděti žádné jiné půdy než státní. A v těchto krajích jsou desetitisíce malých lidí, kteří se živí z půdy a půdy své mají nepatrné množství. Všichni tito lidé, ať patří ke kterékoliv straně, chodí za námi a ptají se, co je s parcelací státní půdy, a my musíme odpovídati: Vaši vůdcové v Praze, v Národním shromáždění, všude, kde mají právo, hájí zásadu, že se státní půda parcelovati nemá. V Čechách je této půdy 54.713 ha, ve Slezsku 34.352 ha, na Slovensku 50.406 ha; tedy v celé republice 158.568 ha půdy státní, která je úplně vyloučena z parcelace, a mezitím, co stát podle zákona parceluje druhým, tuto půdu si kavalírsky chová uzamčenu pro sebe tak, že vycházejí celé okresy na prázdno. Zrovna v těchto dnech podal jsem opětně řadu petic z obcí na okresu židlochovickém a klobouckém. Učinil jsem dotazy u některých obcí na Židlochovsku, a tu výsledek byl překvapující. Ukázalo se, že by lid sehnal hotově finanční prostředky, jen kdyby stát opravdu měl dobrou vůli, tuto půdu jim nějakým způsobem do přídělu dáti.
Kdybychom žádali od státu půdu a ničeho mu za to nedávali, nedivil bych se. Ale on si může za to vzíti lesy, o jejichž převzetí se vyrojují stále a stále nové pochyby. Toto pochybování je rozšiřováno těmi vrstvami a kruhy, které pochybují o všem a nejvíce o našem státě. Pak se nedivte, že přichází pan opat Zavoral a prohlašuje, že budou usilovat o to, aby církevní statky byly vyloučeny z parcelace, stejně jako státní, a že to učiní otázkou poměru lidové strany ke státu.
Byl by to prapodivný poměr. My v tomto státě žijeme bez ochrany naší výroby, dávkou z majetku jsme dali polovinu svých usedlostí také, ale ještě jsme nikdy neřekli, že učiníme celní ochranu zemědělství nebo jiné svoje postuláty otázkou svého poměru ke koalici nebo ke státu.
Konstatuji, že my budeme se vší tvrdostí státi na tom, aby byly plněny zákony národní revoluce, ať už o nich pochybuje kdo nebo ne.
Státní pozemkový úřad bude v našich zemích na rok hotov s přídělem půdy. Budeme žádati vším úsilím, aby se ihned započalo s přebíráním lesů. Není možno, aby národní vláda se starala o daně, vojsko, smlouvy, zahraniční politiku, o stávky, podpory v nezaměstnanosti, o zaměstnance fabrik a cizácká protistátní vláda seděla na ohromných lesních statcích a hospodařila, bohatla, šířila korupci a demagogii, jak se na našem venkově šíří. (Výborně!) Tím bychom jen prodlužovali utrpení našeho českého lidu, který od této německo-šlechtické vlády snáší daleko větší příkoří, než za starého řádu a za starého Rakouska. Proto voláme k vládě: Vezměte lesy co nejdříve a utvořte kooperaci se svazky obcí a komun za tím účelem. Vezměte si lesy za státní půdu a tuto dejte lidu, ať je schopen platit daně a vyrábět na vlastním chléb!
Chci říci ještě několik slov k úbytku našich státních příjmů. Československé území jsme sice od Vídně odtrhli, ale neodtrhli jsme od ní, velkoobchod a velkoprůmysl. Musím konstatovati, že o osudech výroby, investic a bohužel i cen rozhoduje se ve Vídni. Československo je dobré k tomu, aby zde pánové měli fabriky - centrální kanceláře si ponechali ve Vídni. U nás jsme jim dobrými, jen špatně placenými dělníky a odběrateli, ve Vídni se vše dojednává a řeší se tam i ceny. Tam leží těžiště celého našeho průmyslu a výroby. Zboží se dodává obchodníkům a grosistům z československé továrny, účty dostávají však z Vídně, opatřené sice naším kolkem, ale přece jen z Vídně, poněvadž tam leží hlavní bureau, které provádí i kalkulace. Takových továren je nepřehledná řada - aparát zde a knoflík od něho ve Vídni. Tam zaměstnávají tyto kanceláře sta úředníků a zřízenců, jichž příjmy jsou zakalkulovány do ceny a do tovární režie, zatím co my nemáme pro svůj studovaný proletariát míst a náš ministr obchodu nemá na toto vedení vlivu.
Musíme žádat, aby ten, kdo má u nás fabriku, měl u nás také bureau a ne, aby jedna část podléhala zákonům Československé republiky a druhá republiky Rakouské.
V našem státě máme nepřehlednou řadu cizích pojišťoven, z nichž ohromné miliony zisků plynou za hranice, do Vídně, Berlína a Budapešti. Vytáhl jsem si ze schematismu číslice, které zrovna křičí po tom, abychom se postavili proti jakékoliv nostrifikaci cizáckých pojišťoven u nás.
Podle statistiky přijat byl všemi pojišťovnami v Československé republice, a to jak domácími, tak i cizozemskými, na premiích v odboru požárním obnos 153,567.138·61 Kč. Z toho připadá na pojišťovny domácí s vedením českým a jinojazyčným 129,748.200·61 Kč. Na pojišťovny čistě se správou českou a to jak na akciové, tak i na vzájemné, připadá obnos 55,692.427·49 Kč. Na pojišťovny čistě české a vzájemné připadá pouze 50,250.614·88 Kč na vzájemné a 5,441.812·61 Kč na akciové.
Z celého obnosu 153,567.138·61 Kč připadá tedy na české ústavy jen 55,692.427·49 Kč, kdežto na cizí pojišťovny 97,874.711·12 Kč.
Po schválení mírových smluv tak jako v jiných zemích, měla i otázka pojišťovnictví pro nás býti rozřešena ve prospěch domácího pojišťovnictví. To se však nestalo, naopak, tato dosti důležitá otázka zůstala dosud nerozřešena. Cizí pojišťovny klamou veřejnost tím, že činí dojem, jako by byly znacionalisovány, avšak na př. "Continentale", "Merkur" a na Slovensku skoro všecky maďarské pojišťovny zůstaly v jádru tytéž a pouze jako volavka byl přibrán jeden Čech do správní rady. Ovšem, při tom akciový kapitál zůstal v rukou cizinců. Je pravda, že pojišťovny tyto platí daně, avšak premie z větší části ve způsobu zajišťování odcházejí zase do ciziny, a z těchto daň přijímají jiné státy. Celá řada pojišťoven, jako "Fénix", "Dunaj" atd., nemá dosud vyřešenu otázku koncese, přes to vláda mlčky povoluje jim provozování obchodů, ačkoliv tyto pojišťovny mají generální správu ve Vídni. Mimo to pojišťovny tyto spojeny jsou v Konkordátním svazu a přes urgenci domácích pojišťoven až snad na jedinou, nejsou domácí pojišťovny do tohoto svazku připuštěny.
Z našich domácích pojišťoven ani jediná neprovozuje obchod zahraniční a měla-li některý, musila jej stornovat.
Je nutno, aby v zájmu veškerého pojišťovnictví se konečně rozřešila palčivá otázka koncese, ovšem tak, aby české pojišťovnictví, které jest jistě důležitou složkou národohospodářskou, nebylo poškozeno.
Jsem povinen říci několik slov k rozpočtu ministra zemědělství. Oproti roku 1924 je menší o 50 milionů. Nevím, co je možno podniknouti s tím obnosem a myslím, že ani sám náš pan ministr zemědělství to neví, poněvadž s takovým rozpočtem se nedá vůbec nic podniknouti. Kdykoliv v této sněmovně byla debata o drahotě, vždycky všichni řečníci ukazovali na potřebu zvýšení produkce. Působilo to na mne vždy jako laciné gesto, poněvadž příčiny drahoty tkví v celém souboru jiných finančních, hospodářských i zahraničních okolností.
Ale řekněte mi, jak lze ministru zemědělství zvyšovati produkci s takovým rozpočtem, jaký mu byl předložen po restrinkci? V době národní revoluce a dlouho po ní dávali jsme státu miliardy. Platili jsme ještě větší rekvisice obilí, tuků, dobytka a luštěnin než za Rakouska. Byli jsme pod diktátem všelijakých rad, předpisovaly se nám ceny, žádaly se od nás oběti. Ve starém revolučním Národním shromáždění se proti nám vytvořil socialistický blok, který nám ničeho potřebného pro zemědělství nepřiznal a také nepropustil. Toliko nám ministr financí později velkomyslně přiznal, že jsme byli elementem, který prý se nejdříve propracoval k hospodářské konsolidaci. Koncedoval nám, že nevedeme žádných stávek, neděláme žádných vybočení z kolejí, ale staráme se o nápravu svého hospodářského vývoje. Bylo to v době, kdy se stávkovalo, vyvolávaly puče, nosily šibenice a rabovaly dvorce. Naši lidé se vrhli do práce, a co válka podvrátila a zanedbala, rychle dávali do pořádku. Navalila se nám pak dávka z majetku a trvalo se na ní houževnatě i když klesly produkty na třetinu.
Ale naším sladem, cukrem, líhem se vyplácela celá administrativa, a myslím, že kdyby nebylo peněz za tyto naše produkty, mnohý náš ministr financí by nebyl měl čím vyplatiti ani úředníky ani celý státní aparát. Několik ministrů financí to přece dobře pamatuje a ví, třeba že u nás četní lidé mají krátkou paměť.
Když jsme hájili zásadu, že je třeba přece také chránit práci a existenci zemědělských lidí, jako bychom házeli hrách na stěnu. Ba všecky strany a směry se postavily a staví proti nám v této otázce. Dokonce v drahotních periodách se tvrdilo, že uzavíráme hranice a jsme odpovědni za drahotu. A přece je známo, že v tomto státě je všecko dokořán otevřeno, a to tak důkladně, že by nás průvan pomalu odnesl, kdybychom daněmi nebyli jak to jednou "Národní Listy" napsaly dobře přibiti k milé rodné zemi.
Bylo by však potřeba trochu otevřít na ministerstvo zásobování, které dosti času zásobování kazí a které je jedním ze zbývajících přežitků poválečné doby.
Rozpočet ministra zemědělství je naprosto nedostatečný, je to patrně odměna za vše, co jsme společné státní práci přinesli na obětech.
Bylo by naivností mysliti, že si chceme nechat platiti povinnost rozpočtem, ale poměr státu k nám jako k nejsilnější složce své je opravdu "kavalírský". Zdá se mi, že všecko děláme proto, aby nás cizina obdivovala, jak jsme státem humanním, dobročinným, sociálním a pokročilým. Pokročilost našeho zemědělství je ovšem vedlejší, ta je přece populární dle mínění našich reformátorů jen ve státech zaostalých. A přece vedle toho, že plníme krámy masem, mlýny obilím, pivovary sladem, cukrovary řepou, dodáváme celé společnosti, skomírající velkoměstským životem, také fysické zdraví a intensivnost. Byl jsem na sjezdu slovanských sedláků v Jugoslavii, kde podepřeli jsme bulharskou budoucnost a federaci balkánského pořádku a slovanské solidarity, která musí býti uznána za správnou i ministrem zahraničí našeho státu, a tam jsem čerpal víru, že my máme budoucnost stejně v Rusku, jako v Polsku, Bulharsku i v Jugoslavii a Československu. Bylo mi potěšením, že jako my revoltovali proti dynastii Habsburků, mohli jsme vysloviti sympatie těm, kteří revoltují v Bulharsku proti dynastii Koburků, a že přes všecky osnované vraždy selských vůdců tento boj vyhrají a spojí se s námi v zahraniční selské národní a slovanské politice střední Evropy.
Vláda a stát nesmí zapomínati, že my svou povahou jsme nejsilnější oporou našeho osvobozeného státu. Stotisíce našich drobných lidí za nynějšího finančního přetížení pouze živoří. Já bych mohl vyprávěti nekonečné kapitoly o jejich tvrdém životě, a mohl bych velmi sytými barvami dokázati, že tento tvrdý jejich život je daleko tvrdší, než je život každého kapitálem porobeného průmyslového dělníka v našich fabrikách. Ale přece jsou tito lidé věrni státu a národní své samostatnosti. Stát se musí na ně dívati jako na své ochránce a vojáky, hotové brániti ho proti všemu a všem. Československo žije uprostřed samých nepřátel, a uvnitř jich má také dosti. Poslední fáse komunistického hnutí u nás je ve znamení rozbití naší republiky. Bylo zde již řečeno bývalým panem ministrem dr. Dérerem, že Moskva dala rozkaz: Trhati a rozbíjeti se musí naše republika. A přece naše republika těmto lidem splnila, oč marně padesátiletí bojovali. Nikdo z nás se přece nedívá na otázky dělnické nepřátelsky, my jsme hlasovali pro každý rozumný návrh, ale naši komunisté, stejně jako ľudovci, podvracejí československý stát, kde mohou. Mýlí se velmi, že získají pro revoluci, o níž sní, naše zemědělce střední i malé, ač jim už i p. dr. Šmeral na sjezdu mluvil velmi sladce a prapodivně o sovětských zásadách a názorech o majetku našich sedláků, čili jinými slovy, mazal jim med kolem úst. Jestli nekomunističtí dělníci, inteligence, živnostníci a státní zaměstnanci jsou považováni za ochránce státu, prohlašuji, že my jsme jimi desetkráte spíše. Ne nadarmo komunističtí řečníci prohlásili na svém sjezdu, že bez venkova, sedláků a chalupníků, není revoluce. To my potvrzujeme, a měla by si to naše vláda vštípiti v paměť. Vrstva, která představuje miliardovou hodnotu práce, která je státotvorná, státu věrná a oddaná, nesmí a nemá býti takovým způsobem potírána a odstrkována, jako se to děje v našem národě a v této síni naší poslanecké sněmovny. Také my chceme řadu zákonů pro sebe a pro své masy. Také my chceme úroky z obětí, také my se hlásíme o své. Šest let, pánové všech stran v tomto shromáždění, děláme s vámi zákony, zákony pro druhé a často proti nám, musíte tedy také uvěřiti, že přichází doba, kdy my také požadujeme zákony pro ty nesčetné masy pracujících lidí na půdě, které v tomto shromáždění zastupujeme. My chceme žíti a pracovati ve svém státě, nechceme se zadlužovati a rozmnožovati státní mizerii. Umožněte nám to, pánové ve vládě i v tomto parlamentě, a budete na tom dobře nejen vy, nejen všechny ostatní vrstvy, ale především také stát.
Prohlašuji jménem klubu republikánských poslanců zemědělského a malorolnického lidu, že budeme hlasovati jednohlasně pro rozpočet na rok 1925. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prerušujem jednaní o dennom poriadku.
Dovolenou na včerajšú schôdzu udelil som dodatočne posl. Vrabcovi z rodinných dôvodov.
Máme ešte niektorá presidiálna sdelenia.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Do výboru soc.-politického vyslal klub posl. "Christl. soz. Volkspartei" posl. Schälzkyho za posl. Böhra.
Do výboru rozpočtového vyslal klub posl. "Deutsche Nationalpartei" posl. dr. Keibla za posl. inž. Kallinu.
Místopředseda dr. inž. Botto: Mezi schôdzou bola tlačou rozdaná zpráva:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
4934. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru ústavněprávního o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 4803) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1759 a 1947) o přeměně společností s ručením obmezeným v družstva.
Místopředseda dr. inž. Botto: Mezi schôdzou boly tlačou rozdané odpovedi. Prosím o sdelenia.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
4904. Odpovědi:
I. min. vnitra na interpelaci posl. Mondoka a druhů a událostech ve Svaljavě (tisk 4800),
II. min. soc. péče na interpelaci posl. Mikulíčka, Koutného a soudr., že v továrně na obuv firmy Baťa ve Zlíně jest soustavně porušován zákon o osmihodinné době pracovní (tisk 4748/XI),
III. min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti molestovania Slovákov pre nosenie autonomistických odznakov (tisk 4748/IX),
IV. min. vnitra na interpelaci posl. Blažka, Hakena a soudr. o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva a vůbec o poměrech četníků (tisk 4677/VI),
V. vlády na interp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, aby služby zproštění železniční zaměstnanci do služby byli znovu povoláváni (tisk 4439),
VI. min. vnitra na interpelaci posl. J. Fischera a druhů, že karlovarské státní policejní komisařství zakázalo černo-červeno-zlatou ozdobu praporu (tisk 4381/IV),
VII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi, která se poslední dobou provádí proti časopisu "Deutsche Tageszeitung" v Karlových Varech tisk 4824/VIII),
VIII. min. financí na interp. posl. dr. Keibla a druhů o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům (tisk 4551/I),
IX. min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interp. posl. Svetlika a súdr. o straníckom jednaniu úradov za textilnej stávky na Slovensku (tisk 4551/XVI),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Toužila, Hakena a soudr. o konfiskaci brožury "Pryč s válkou" vydané v Praze roku 1924 (tisk 4824/II),
XI. min. soc. péče na interp. posl. Malé a soudr., že jsou hrubě porušována ustanovení zákona o osmihodinné době pracovní, týkající se sobotní práce žen (tisk 4748/X),
XII. min. vnitra na interp. posl. Tománka a soudr. v záležitosti městské t. zv. "samosprávy" hlavního městě Slovenské Krajiny (tisk 4443/X),
XIII. předsedy vlády a min. vnitra na interpelace posl. Tománka a spol. v příčině zrušení spišsko-starovesského okresu (tisk 4443/VI),
XIV. min. financí na interp. posl. dr. Lodgmana a druhů o dovozu soli (tisk 4748/IIII),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. J. Mayera a druhů o novém neospravedlněném zabavení časopisu "Deutscher Landruf" (tisk 4793/III),
XVI. min. financí a soc. péče na interp. posl. Schälzkyho, V. Marka a druhů, aby při vyměřování poplatkových ekvivalentů bylo přihlíženo k obecně prospěšným stavebním družstvům (tisk 4385/IV),
XVII. vlády na interp. posl. Witticha a druhů o svévolném činu vrchního notáře Josefa Bellaie při volbě vrchního účetního města Bratislavy (tisk 4443/XVIII).
Místopředseda dr. inž. Botto: Podľa usnesenia predsedníctva poslaneckej snemovne navrhujem, aby budúca schôdza konala sa zajtra dňa 20. novembra 1924 o 10. hod. dopol. s
poriadkom:
Nevybavené odstavce poriadku schôdze dnešnej.
Sú proti tomu námitky? (Nebyly.)
Niet ich. Končím schôdzu.
(Konec schůze v 6 hod. 55 min. večer.)