To je několik poznámek měšťáckého časopisu bursovního, vycházejícího v Berlíně.
Je všeobecně známo,- nebo není to známo, zejména v Československu u určitých politiků, kteří bojují, nebo kteří stojí ve velmi výbojném postavení proti Svazu sovětských socialistických republik, ale měli by to zejména znáti a interesovati se o to zástupci dělnických stran, pokud se za takové vydávají - že situace dělnictva v sovětském Rusku zejména v posledních dvou letech se neobyčejně zlepšila a nejen že dělnictvo tam je etablováno vládou dělníků a rolníků - tedy politika nadvlády dělníka nad buržoasií - nýbrž že také po stránce hospodářské je dnes mnohem v lepších poměrech než dělnictvo západních států, zejména nejbližšího státu, jakým je Německo. Dělnictvo v Rusku má neobyčejně vybavenou organisaci družstevní. Sám jsem se přesvědčil osobně o úžasné vyspělosti organisací družstevních, které dodávají do jednotlivých továrních objektů velkých průmyslových závodů svoje zboží přímo, bez meziobchodu. Ale ještě další výhody má dělnická třída dnes v Rusku, a to nejen dělníci, nýbrž i malozemědělci na venkově: že prostřednictvím státních orgánů nebo družstevních organisací dodávají všecko nebo dostávají dělníci a malozemědělci na ruském venkově všechno zboží přímo se slevou jenom s nepatrným příplatkem režijním, takže cena zboží, která je dnes určována na volném trhu mnohem výše, je pro dělnictvo a zaměstnance veřejných a soukromých podniků nižší o 25 až 30%. Tedy to je okolnost, která jenom ještě budiž uvedena z toho důvodu, aby aspoň v tomto směru bylo trošičku vysvětleno, proč dělnictvo dnes v Rusku si nemůže stěžovati na svoje sociální postavení; nejen proto, že dosáhlo politické moci, nýbrž také, že hospodářské poměry jeho se skutečně neobyčejně v posledních letech zlepšily a zkonsolidovaly.
Do mocenské sféry imperialismu amerického, o kterém jsem předem mluvil, než jsem provedl toto extempore, zahrnuta je také Čína s velmi jasným účelem, postaviti totiž hráz proti bolševismu v Asii. Jestliže při tom ještě uvážíme, že Spojené Státy ovládají dnes výrobu v Kanadě, Mexiku a jižní Americe, vyrůstá nám zde pomalu velmi jasná kontura ohromných plánů, které si dělají Spojené Státy a jejichž společným cílem jest opanování světa pod pláštíkem "pacifismu". Nesmíme se dáti mýliti některými podřadnými zjevy, které by zdánlivě naznačovaly dočasnou stabilitu, jako na př. je tomu u kursu devis v New Yorku, kde v červenci roku 1923 pro Československo byl záznam 3 dolary, v lednu 1924 2·90 a v září 1924 2·99. Za to však vidíme značné změny v kursech pro Francii, které byly notovány loni 5·89, na začátku t. r. 4·7 a k závěru tohoto roku 5·29. Ale ani tyto kursy nejsou ustálené, poněvadž nelze očekávati zlepšení evropských valut při nutných velkých nákupech obilí v Americe.
Zajímavé jsou číslice, které nám ukazují pohyb cen. Jestliže označíme průměrnou cenu obilí roku 1913 a 1914 za 100, pak indexní číslo roku 1924 ve Spojených Státech pro srpen bylo 139, ve Švédsku 152, ve Švýcarech 170, v Japonsku 199, v Anglii 107, v Dánsku 231, ve Francii 477, v Italii 572. Naproti tom& Německo v tomto posledním období 120, Polsko 109, SSSR 164. V Československu tendence zdražovací byla velmi nápadná v obchodě en gros v červenci a srpnu tohoto roku. Nyní se dostavuje zdražování v maloobchodě, a možno říci, že celkové zdražení důležitějších předmětů výživy a spotřeby denní značí průměrně 20%.
Při tom všem je ještě další okolnost, která ve spojení s drahotou znamená skutečně sociální ponížení a proletarisaci nejširších vrstev pracující třídy, a to úžasná nezaměstnanost. Tak v Anglii počet nezaměstnaných činí na 1 1/2 milionu, v Německu 1·8 milionu, ve Spojených státech severoamerických 3 miliony a s menšími státy střední Evropy můžeme říci, že ve světovém hospodářství kapitalistickém je nyní bezmála 7 milionů dělníků bez práce. Za těchto okolností usiluje buržoasie o znovuzavedení měšťáckého řádu sociálního pod svým politickým vedením. Činí to v jemnější formě než před válkou, ale podstata zůstává stejná. Je ovšem otázka, zdali se s tím mohou smířiti nebo dokonce při tom pomáhati také vrstvy nemajetné, zejména dělníci a drobní zemědělci. Dříve ovšem scházela organisovaná síla odporu proti buržoasii a nebylo zde kladného plánu pro boj pracující třídy a konečný jeho cíl. Nyní však zde vyrůstá světová potence, a to v podobě komunistické internacionály, jejíž jednotlivé sekce bojují za osvobození pracující třídy v jednotlivých státech. Jejich zápas znamená snahu o zrušení režimu kapitalistického ve smyslu hospodářském a dobytí politické moci vítězným proletariátem měst a venkova.
Také v Československu se dělnictvo a drobní zemědělci nalézají v poměrech, které u nich musejí vyvolat snahu o změnu sociálního a hospodářského zřízení, to znamená, porážku dnešního kapitalistického systému a všech jeho výhonků. A vedle toho také oprávněným požadavkům národnostních menšin v Československu se dosud nevyhovuje. V Československu jsou ve vládě nejen měšťanské, nýbrž i socialistické strany a tvoří koalici, která nese odpovědnost za politický režim a za dnešní sociální řád. A právě při projednávání rozpočtu na r. 1925 vyniká znovu a mluví nejjasnější řečí, jak je ve vládním návrhu hospodaření na příští rok měřeno vrstvám majetným a jak vrstvám nemajetným. (Výkřiky posl. Toužila.) Státní výdaje pro r. 1925 jsou rozpočteny na 9.573,585.801 Kč, státní příjmy na 9.301,334.419 Kč, takže celkový schodek činí 273 milionů. Z položek rozpočtových největší je zúrokování a amortisace státního dluhu. Pouze splátka na vnitřní státní půjčku vyžádá si 1.672,500.183 Kč a úrok s pouze částečnou splátkou zahraniční půjčky je vyměřen na 131,340.706 Kč, takže celkem se správními výdaji pouze tato kapitola znamená zatížení československého poplatnictva ve prospěch kapitalistických upisovatelů cizích i domácích částkou 2.128,474.458 Kč. (Posl. Toužil: Jak je asi velký ten dluh?) Myslím, že ani snad nejvyšší kontrolní úřad dosud nezná všech položek státního dluhu. Parlament československý a jeho členové nemohou dnes svým voličům říci, jak je vlastně složen státní dluh československý, nehledě ani k okolnosti, že dosud není stanovena t. zv. splátka za osvobození a reparační část, která připadá na Československo. To jsou dosud efemerní číslice, které nevyšly najevo, které možná jsou dosti značné a které by při spočítání a účtování právě této položky padly velmi jistě na váhu. Vláda chce svým povinnostem dostáti vůči věřitelům - přirozeně, poněvadž musí - ale její politika hospodářská není toho druhu, aby mohla zabezpečiti zlepšení existenčních poměrů pracujících vrstev Československa.
Ale také její zahraniční politika svojí konservativností, lpěním na politickém dogmatu, anebo ohledy na státy západní je dnes zejména pro hospodářství státu nezdravá. Československo má vyslanectva, která mají rozpočet 42 mil. Kč, konsuláty, jichž udržování má státi 50 mil. Kč, takže legace československé jsou jistě velmi dobře vybaveny. Jde jen o to, zdali jejich praktická činnost odpovídá skutečné potřebě obyvatelstva a zdali celý kurs naší zahraniční politiky je správný, neboť Československo oficielně prohlašuje, že stojí na zásadě zachování míru a že chce konsolidovati vlastní poměry vnitřní. Ale zapomíná se při tom na okolnost, že je státem průmyslovým a exportním. Trhy jinde jsou již obsazeny Francií, Anglií a Italií a Německo nyní začíná nebezpečně konkurovati svým zbožím v cizině. Jediným odbytištěm skutečně velkým může býti evropský východ, se kterým nechce vláda prozatím uzavříti právní smlouvu, a tím přirozeně proraziti navázání stálých a zdravých obchodních styků se sovětovým Ruskem. Máme mírové smlouvy a pořádají se konference odzbrojovací a při tom všechny státy zbrojí na celé čáře a rovněž poměrně malé Československo vykazuje ohromné rozpočtové výlohy pro vojenské účely. Francouzská vojenská mise stojí 8,210.000 Kč, na požitky vojenských gážistů se vydá 358,175.110 Kč, na požitky mužstva však pouze 70,705.390 Kč. Zato nakup a třídění koní vykazuje položku 19,729.530 Kč, kromě toho však ještě pro chov vojenských koní - máme tedy dvojí druh koní, vojenské a nevojenské v ministerstvu národní obrany a ještě jiné koně, nejen čtyřnohé - je vyhrazeno 1,663.040 Kč, což jistě je značným vydáním včetně položek pro chov dobytka, zařaděných v rozpočtu ministerstva zemědělství, a kromě toho je v rozpočtu ještě jedna položka pro koně, t. j. pro chov koní z resortu ministerstva zemědělství 22,932.623 Kč.
Pánové, dovolte, abych při této položce, která dostupuje tak značné výše, si vzpomněl na úporný boj, který má naše mládež studentská zejména v Praze. Není to nelogické, že do souvislosti uvádím materielní a sociální poměry studentstva vysokoškolského s péčí o chov koní, jak v resortu ministerstva národní obrany, tak v resortu ministerstva zemědělství, a to proto, poněvadž zde se vyhazují a v pravém slova smyslu vydávají desítky milionů korun na péči pro koně, na druhé straně se šetří pro péči o lidi.
Máme vysokoškolské studentstvo v Praze, které trpí nedostatkem bytů, nedostatkem materielních svých potřeb a přes všechny své snahy a akce nebylo možno, aby sociální péče pro toto studentstvo byla nějakým řádným způsobem dotována. Vysokoškolské studentstvo stěžovalo si na veřejných schůzích na tuto okolnost, ale přes všechen nátlak zvenčí vláda koaliční považovala za zbytečné měniti něco v položce, která je titulována "sociální péče pro studentstvo", nechala všechno při starém a já jsem se dověděl cestou soukromou, že položka věnovaná na sociální péči pro studentstvo byla teprve v poslední chvíli zvýšena z nepatrného obnosu 1,800.000 Kč na 7 mil. Kč.
Na letectví se preliminuje 120 milionů, na zvláštní bojové prostředky 21 3/4 milionu, na dělostřelecké výzkumy - škoda, že zde není pan ministr nár. obrany, který by mohl býti tak laskav a odpověděti na skromný dotaz, co vlastně máme rozuměti těmi výzkumy a vynálezy v oboru dělostřeleckém v Československu, a jakých pokroků, po případě jakých originálních vynálezů jsme již v Československu dosáhli, že obnosy, které jsou věnovány tomuto účelu v každém rozpočtu, tedy i v tomto rozpočtu na r. 1925, dělají sumu 9 1/2 mil. Kč. Zato na osvětovou činnost se má vydati pouze 2,177.400 Kč; možná, že příslušný resort ministerstva nár. obrany se řídí heslem, že tam inter arma silent musae, kde je mnoho zbraní a se bojuje - dnes se ovšem nebojuje, nýbrž se jezdí jen na koni a cvičí se, jak ukáži při druhých položkách - tam osvětová činnost usínala a usíná.
Při tom výcviku záložníků a cvičení vojska je zajímavé, jak vláda dovede různé položky nevinným způsobem označovati a pokřtíti. Nemáme již u nás v Československu obvyklé a jistě všem proti srsti jsoucí bývalé "manévry" za starého režimu, ale máme "výcvik záložníků" a "cvičení vojska", které si vyžadují pro příští rok velikých sum. Neznám disposice generálního štábu, také jistě není možno, abychom znali rozpočet ministerstva nár. obrany pro příští rok v tomto směru, ale zdá se mi, že budou příští rok tyto manévry velmi rozsáhlé, poněvadž budou státi o 20 mil. Kč více než letos, čili celkem 86,445.420 Kč.
Vnitřní politika stojí ve znamení zostřené persekuce proti dělnictvu. Není možno mluviti o svobodě shromažďovací a volnosti projevů. Schůze pořádané zejména v oblasti slovenské a karpatoruské jsou zakazovány, brutálním způsobem rozháněny, ale také jsme byli svědky násilného zakročení policie na př. v hlavním městě Praze při projevech proti drahotě. Byl jsem očitým svědkem mobilisace pražské policejní posádky proti pražskému dělnictvu 17. září t. r. Kdo tam nebyl, nedovede si představiti, v jaké síle vyrukovala policejní stráž proti dělnictvu, které šlo demonstrovati proti drahotě a chtělo věděti usnesení ústředního zastupitelstva pražského o prostředcích proti nejstrašlivější ráně, která doléhá na dělnictvo, - drahotě. Sta policejních zřízenců se všech stran staroměstského náměstí byla stahována a vytvořila dvojitý řetěz, který táhl od Staroměstské radnice a Mikulášské třídy a zatlačoval massy ze Staroměstského náměstí. Upozorňuji na tento případ, který se stal v hlavním městě, jako na nepříčetný, nepřípustný a také úplně zbytečný, poněvadž dělnictvo poznalo, že tímto způsobem se mu brání v akcích, které mají ráz jistě všeobecný, a že se má dělnictvo připraviti o právo ozvati se tam, kde má býti slyšán jeho hlas proti hydře drahoty, která je dnes podporována i koaliční vládou Československa. Ale nejen to. Dělníci, kteří chtěli demonstrovati proti drahotě a kteří šli v proudech ze všech předměstí pražských - a továrny pražské jsou přece na pražských předměstích a v okolních obcích - a šli z různých končin, jako Vysočan, Dejvic, Košíř, Motola, Bubenče, ze vzdálenějších míst Karlínska a Smíchovska, byli zastaveni na veřejných pasážích, při přechodech mostů, před Štefánikovým a Palackého mostem a nebylo jim dovoleno vstoupiti do města, do Prahy. Táži se, jakým právem zakročuje tady policie, jakým právem zakazují policejní orgánové - exponenti ovšem ministerstva vnitra v tomto případě - vstup dělnictvu, proletariátu Velké Prahy do města, do středu Prahy, poněvadž to je znemožnění nejen projevu, nýbrž i volného pohybu každého občana, na který má bez rozdílu každý právo - a tedy i pražský proletář.
Není třeba, abych uváděl zde případy mnohem kritičtější, mnohem strašlivější, které dopadají dneska k tíži ministerstva vnitra, jako byla Svaljava, město ležící na úpatí Karpat, město s okolím proletářským, město, které dnes je sídlem hlavnoslúžnovského úřadu, v jehož čele stojí člověk, který již dávno měl býti zbaven této funkce, poněvadž se proň nehodí. Já jsem ve Svaljavě byl, zdržoval jsem se tam v únoru a březnu t. r. a shledal jsem, jaké jsou poměry zejména sociální ve Svaljavě a okolí. Pánové, kdybyste shlédli bídu a strašlivý útlak, kterým tam trpí takový venkovský gazda a proletář zemědělský, chápali byste, jak musí účinkovati brutální vystoupení tamějšího slúžného proti dělníkům, kteří přišli a kterým bylo dovoleno ve všech místech Podkarpatské Rusi demonstrovati v ten den, jenom ve Svaljavě to bylo zakázáno, poněvadž tam snad měla býti za každou cenu provedena demonstrace se strany vlády.
Pravými oporami společnosti - v tomto případě ovšem buržoasní - jsou jistě za daného stavu policejní orgány, na které se má věnovati 134,955.000 Kč, a četnictvo, které má státi 233,067.567 Kč. Za to péče o občanské poškozence je dotována nepatrným obnosem 755.000 Kč.
V otázkách kulturních máme smutné zkušenosti právě v posledním roce. Nejnižší školství obecné je velmi špatně vybudováno, třídy jsou přeplněny a školy jsou v budovách zdraví dětskému namnoze nebezpečných. Při tom učitelské síly nemají takové materielní základny, která odpovídá jejich kulturnímu poslání. Jak se měří - ovšem dvojím loktem - organisacím kulturním nebo tělovýchovným, které jsou vedeny třídními zájmy dělnickými, a korporacím druhým, o tom svědčí nesčetný počet případů zamítnutí žádostí o propůjčení tělocvičen a školských místností pro Jednoty sdružené ve Federaci DTJ.
Národní školství, třeba by, jak už bylo řečeno, bylo nedostatečně vypraveno a neodpovídalo dnešním požadavkům a u něhož by methody vyučovací měly býti změněny ve smyslu škol pracovních, má letos býti dotováno pouze obnosem 135 mil. Kč proti dřívějšímu obnosu 206 mil. Kč. Proletářští studenti ovšem mají býti odbyti pouze obnosem 71/2 mil. Kč v položce sociální péče o studentstvo, a přes všechny protesty právě studentů bez rozdílu politického přesvědčení - až na některé vyloženě buržoasní studenty, tak zvanou jeunesse dorée pražskou - nemá býti postaráno o nemajetné studenty v té míře, jak by to skutečně zasluhovali.
Ale vláda se nestará ani o podporu literatury a písemnictví. Je viděti, že v oboru kultury ducha považuje se za nutné nejvíce šetřiti, neboť na místo dosavadních 2,142.000 Kč chce věnovati pouze 1,842.000 Kč na písemnictví, místo 4,370.000 Kč dává na lidovou výchovu 3,865.000 Kč, za to ovšem pečuje velmi ochotně a s nevšední láskou, což je při dnešní koalici docela srozumitelné, o podporu náboženského kultu, která znamená - vyjádřeno v číslicích - pro příští rok 69,607.367 Kč. Nuže, pánové z koaličních stran, co je s vládním programem, ve kterém je také úprava poměru mezi církví a státem a mezi církví a školou ve smyslu úplné rozluky?
Nestará-li se vláda, poněvadž nemůže a nechce, o kulturní potřeby obyvatelstva, nemá přirozeně pochopení ani o veřejnou hygienu, jak o tom svědčí snížení položky pro potírání epidemií z 2 a 1/2 milionů na 1,690.000 Kč, redukce položky pro zdravotní péči o mládež ze 4,450.000 na 3,350.000 Kč, a konečně položka pro tělovýchovu snížena ze 3,800.000 na pouhých 2,198.000 Kč.
Vážení pánové! Při této kapitole jest potřebí, abychom zde upozornili na velmi drastickou okolnost, která se týká hlavního města Prahy. Jako člen finanční komise města Prahy zjistil jsem, že vláda, resort ministerstva financí, nejenom že nepodporuje město Prahu v otázkách, které jsou nejvýš naléhavé, jako jest veřejná hygiena, jako jest veřejná komunikace, nýbrž vláda zůstává dokonce dlužna Praze obnosy, které již měla zaplatiti před dlouhou dobou a které Praze scházejí k plnění povinností tak důležitých, jako jsou právě komunální povinnosti největšího města republiky Prahy.
Tak na př. uvedu tyto konkretní číslice. Ministr zásobování Franke slíbil původně na stavbu stánků prodejních, které byly a měly býti za tím účelem etablovány v pražských ulicích, aby se zamezila aspoň částečně spekulace životními potřebami, 250.000 Kč, ale dal pouze 50.000 Kč. Slib ten byl učiněn náměstku starosty pražského, našemu soudruhu Skálovi. Vláda srazila 6 milionů Kč z přídělů, které byly původně vyměřeny pro Prahu. Ale nejen to: vláda nevyplatila dosud obnosy, kterých Praha nejenom potřebuje, nýbrž má dostati od ministra financí; vláda dluhuje dosud na učitelských platech Praze 4 miliony korun. Pánové, teď se jedná v Praze o velmi důležitou drahotní akci, totiž o výplatu příspěvků nouzových úředníkům a zřízencům pražských obcí. Obnosy, které jsou k disposici, nestačí ke krytí a příslušné orgány nemohou povoliti obnosů dalších, poněvadž jsou vázány literou zákona nepřekročiti preliminář. A když vláda v těchto věcech zanedbává své povinnosti, když v nejprimitivnějších povinnostech zůstává pozadu, jak si potom počíná v jiných věcech, kde není vydána takové kritice a kde její povinnost zůstává někdy zatušována pod zástěrou určitého vládního tajemství!
Je zde, pánové, ještě jeden důležitý případ. Upozorňuji, že nás klub dostal memorandum a možná, že i ostatní kruhy poslanecké dostaly stejné memorandum jako náš klub. Je to dokument doby a dokument slabosti dnešní koaliční vlády. Hlavní město Praha ve svých zdech má tisíce lidí, kteří jsou bez přístřeší. Nejsou to pouze dělníci, nejsou to pouze proletáři z továren, jsou to i příslušníci t. zv. středních vrstev, poloproletáři, inteligence, různí intelektuálové, kteří se přistěhovali do Prahy nebo bydlí v Praze, ale ztratili by. Ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy usneslo se 17. září t. r., aby obec Pražská vystavěla co nejrychleji pro rodiny bez bytů v obvodu Velké Prahy asi 400 až 600 bytů o jedné až dvou místnostech nákladem 6 milionů korun. Ve zmíněném memorandu se praví: "Není sporu, že bytová nouze jest nejtěžší sociální a hospodářskou závadou, vyvolanou válkou a mimořádnými poměry poválečnými. Není možno ani zdaleka změřiti a odhadnouti těžké mravní a hospodářské újmy, jež postihují rozvratem bydlení jednotlivé rodiny. Chudé vrstvy lidové bydlí dnes v místnostech, jež s hlediska veřejného zdravotnictví a hygieny jsou pravým výsměchem všem předpisům zdravotně policejním." (Posl. Toužil: Máme dnes celé obce z vagonů!) Anebo ze zahradních stánků a domečků, kde bydlí celé rodiny na periferiích města a jsou rády, že mohou v době nastalých mrazů se skrýti.
Pánové, znám případy dětských nemocí, nemocí žen, zejména dělnických, odsouzených bydlet ve vlhkých podzemních místnostech v předměstích pražských, které přes všecky žádosti, chození a doprošování se nemohly dostat ani v těch domech, na které ukázaly a ve kterých byly volné byty, slušný příbytek, kam by se mohly nastěhovati. A zde v memorandu stojí dále: "Ve středu města v souterrenních a malých místnostech, jež původně určeny byly za sklepy, bydlí dnes pohromadě často několik generací, starci, staří i mladí manželé s osobami dospělými a malými dětmi, žijí tak život závadný nejen v ohledu zdravotním, nýbrž i mravním.
Poměry bytové na periferii města jsou pak ještě mnohem žalostnější. Rodiny osob nezaměstnaných, dělníků a gážistů v největší tísni bytové sáhly již samy k svépomoci a bydlí v zakoupených starých železničních vagonech, v nichž hygienické a morální účinky společného bydlení jsou přímo strašné." Nevím, kolik stojí jeden vagon, ale pokud jsem se dověděl, přijde na 600 až 700 Kč, takže i tato své pomoc jest člověku nemajetnému úplně nemožná, poněvadž si takový vagon koupiti nemůže. Dále zde stojí, že městský fysikát, poukázal právem nesčíslněkráte na katastrofální důsledky těchto poměrů a vyslovil nejoprávněnější obavy, že poměry ty mohou vyvolati i největší nesnáze v ohledu zdravotním a býti příčinou nejhorších epidemických nemocí, proti jejichž potírání ministerstvo zdravotnictví snižuje položku aspoň o polovičku. A proč vám to zde povídám? Poněvadž obec pražská, největší komuna československá, nemůže sehnati mizerných 6 milionů Kč, ač podala, jak jest na první stránce tohoto jejího podání uvedeno, 33 bankám, peněžním ústavům, velkým pojišťovacím společnostem, žádost o půjčku, která by byla zúrokována podle běžných pravidel. Nemůže dostati 6 mil. Kč a možná že se dočkáme toho, že ti, kteří se těší na ubytování před nadcházející zimou alespoň v těch nouzových barácích, budou zase na ulici.
Jestliže však jsou zde zásadní námitky proti dosavadnímu způsobu ochrany zdraví duševního i tělesného, jak jej provozuje koaliční vláda, pak dělnictvo a drobní zemědělci mají největší právo postaviti se proti nedostatečné sociální péči, která jest svěřena zvláštnímu resortu ministerstva soc. péče. Byl přijat zákon o sociálním pojištění, který má řadu organisačních, správních i finančních nedostatků, a to takových, že nebylo možno pro návrh vládní v této podobě úplně změněné proti původnímu návrhu znalců nám zástupcům dělnictva a proletářské třídy v tomto státě hlasovati. Jak vážně vláda chápe svoji povinnost pro plnění tohoto zákona, který sama dala přijmouti oběma sněmovnami, o tom podává nad slunce jasnější důkaz položka věnovaná pro sociální pojištění na r. 1925 obnosem 7,828.000 Kč, ve které jest zahrnuta suma, která má stačiti nejen na přípravy pro zavedení invalidního a starobního pojištění, nýbrž i na výplatu všech důchodů, resp. nedoplatků důchodových pro příslušníky československé, usazené v cizině nebo zraněné tam a bydlící v Československu. Také péče stavební a bytová má býti opatřena obnosem pouze 186 mil. Kč. Péče o mládež znamená ve světle rozpočtu mělo by se vlastně říci v temnotě rozpočtu pouze 15,078.000 Kč. (Posl. Toužil: Tady je jen smysl pro to, aby byla dobrá péče o koně!) Ta už je vyjádřena těmi číslicemi, které jsem před tím uvedl; pan generální zpravodaj mně měl však loni za zlé, když jsem mluvil o péči o dobytek v Československu v souvislosti s péčí o lidi, poněvadž prý to bylo příliš drastické a ostré. Tedy zde je viděti, že tyto názory jsou sdíleny nejen mnou, nýbrž i jinými. Ostatně každý nepředpojatý člověk nahlédnutím do rozpočtu přijde na tuto okolnost a musí v tomto směru odhadnouti sociální péči dnešní koaliční vlády jakožto velmi malou, ba skoro minimální.
Kapitola o válečných poškozencích má sama o sobě velmi mnoho stinných stránek. Nezaměstnaní dělníci, kterým se utrhává na jejich podpoře, nebo se jim podpora dokonce úplně odpírá, mohou se přesvědčiti ve snížení položky pro ně určené ze 70 na 41 1/2 mil. Kč, jak vážně otázku nezaměstnanosti řeší vláda koalovaných stran. Nezaměstnanost se rovněž nezmenší snížením položky na investice o 910,147.000 Kč. Všechny stavby veřejné mají býti uhrazeny v příštím roce částkou 1.319,083.000 Kč, při čemž je ještě velmi nejisté, zda-li bude tento obnos vládou požadovaný vůbec vyčerpán, poněvadž už bylo řečeno v minulé debatě o rozpočtu investičním, že tu nejde vlastně o program investiční, nýbrž o plán, a já bych to nazval spíše program, jenže koncertní, ze kterého se některá číslice, někdy velmi podstatná, škrtne pro nedostavení se toho umělce. V tomto případě ovšem umělcem je ministerstvo financí, které škrtá, takže potom ovšem prostředky k provádění toho koncertu scházejí.
Charakter třídní vyniká však hlavně z rozdělení příjmů státních. Hlavní břemeno spočívá na drobných poplatnících. Daně přímé, které konečně se rovněž převalují, byť i byly placeny formálně jinými poplatníky, na dělníky a pracující vrstvy vůbec, vykazují v rozpočtu státním pouze zlomek celého daňového kontingentu. Na daních osobních má se vybrati 1.399,947.000 Kč, z toho daň tantiem činí 17,600.000 Kč. Daně reální jsou vypočítány na 219,370.000 Kč, z toho daň pozemková 140 mil., osobní daň z příjmu 800 mil. Pánové, bylo by jednou velmi na místě, aby ministerstvo financí, když dovedlo vydati prováděcí nařízení o vybírání osobní daně z příjmu - bylo to dobré nařízení - také dbalo, aby se všemi berními úřady dodržovalo. A nyní máme zákon o úlevách daní přímých do konce roku 1923. Pánové, upozorňuji a přímo zde již nyní na to poukazuji, že mezi dělnictvem a drobným venkovským lidem je vážné podezření, že tohoto zákona má se užívati jen ku prospěchu velkých poplatníků. Máme případy, že velcí kapitalisté, majitelé továren a velkých objektů obchodních, kteří si chtěli pomoci, jednoduše neplatili daní. Máme konkrétně zjištěny případy, že se dnes vyplatí neplatiti daně, poněvadž úrok dnes běžný je vyšší než úrok z prodlení, vymáhaný berní správou. Máme případy, že se velmi liberálně postupovalo proti velkým poplatníkům, ale velmi brutálně proti poplatníkům malým. Pánové, mám zjištěný případ, o kterém jsem včera mluvil, případ člověka, který je takovým proletářem, majitelem kolotoče, má "koníčky", člověk, který je stižen epilepsií. Je dlužen pár korun a za to je stíhán berní správou s místa na místo, a již několikráte byl podroben kapesní prohlídce, a dokonce prohledali i jeho manželku, aby stát o těch několik korun nepřišel. Pánové, je to trochu nerozumné a myslím, má-li se tohoto zákona k něčemu použíti, pak mělo by to býti ve prospěch těch, kteří skutečně platiti nemohou, ale na druhé straně měl by zákon býti přísným proti těm, kteří platiti mohou, ale různými spekulacemi se své platové povinnosti vymykají.
Hlavní břemeno spočívá na drobných poplatnících. Dan z obratu je rozpočtena na 1.590,000.000 Kč, daň spotřební na 1.904,000.000 - t. j. maso, cukr atd. - a cla na 845,500.000 Kč. Při tomto rozdělení poplatnosti se ještě měšťanským stranám zdá, že zatížení je nestejné, a velmi dobře charakterisoval toto mínění generální zpravodaj o rozpočtu prof. dr. Srdínko, který výslovně řekl v rozpočtovém výboru: "Investice bude zemědělec konat, ale jen tehdy, bude-li jeho práce stejně honorována, jako průmyslová. Budeme soběstačnými, třeba nám dnes schází 25% pšenice. To se dá vyrovnati zvýšením intensity. Je to část vládního programu dosáhnouti rovnováhy mezi cenou výrobků zemědělských a průmyslových." To přeloženo do srozumitelné češtiny, znamená uvalení cel na zemědělské produkty pod heslem "parity", zejména na obilí, a to tedy znamená všeobecné zdražení další všech životních potřeb, nejen zemědělských, poněvadž hospodářský život v kapitalistickém zřízení je řetězem, v němž jeden článek je spjat s druhým a změna v jednom vyvolává nutně změnu také v ostatních. V tomto případě by stoupnutí ceny obilí mělo okamžitě za následek zdražení obuvi, šatstva, prádla, bytů atd., jak jsme to již poznali při různých příležitostech. To ovšem našim velmožům agrárním naprosto nevadí, jejich třídní zájem je jim bližší nad zájem celku.
Shrneme-li tedy v přehledu všechny naše kritické poznámky, přijdeme k výsledku, že Československo zadlužené značně v cizině, jehož vláda pomýšlí na nové finanční operace, zavazuje se čím dál tím více zahraničnímu kapitálu, zejména anglo-americkému. Zdejší kapitalistická třída je lhostejná k osudům svého vlastního státu. Neupisuje půjčky a sabotuje dokonce všechny finanční operace a její láska k vlasti se zastavuje před jejími tresory. Je patrno, že státem nejsou ti, kteří těží z daného stavu hospodářského a žijí bez práce na útraty jiných, že státem není kasta vyšinulců, zbohatlíků a spekulantů, jejichž parlamentní exponenti považují za nutné, žádati vládu o rozhodné vystoupení proti komunistické straně, která ve skutečnosti je tlumočníkem vůle pracující třídy, zastánkyní zájmů proletariátu proti těm, kteří státu ke svým sobeckým účelům zneužívali a dále zneužívati chtějí.
Zmínil jsem se již o stíhání administrativním a o persekucích, které dnes stíhají revoluční hnutí dělnické třídy, ale všechny tyto akce nezlomí sílu dělnictva třídně uvědomělého. Toto si najde již cestu, po které půjde za dosažením především aktuelních požadavků těchto: 1. Odstranění dnešního, drobný lid zatěžujícího daňového systému, 2. plánovitá ochrana nezaměstnaných a nebydlících, 3. kontrola nad výrobou a stíhání zaměstnavatelů výrobu sabotujících nebo neoprávněně omezujících, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde jde vlastně o kolonisační plán na zničení tamějšího průmyslu, 4. zvýšení mezd dělnických, úpravy platů státních zaměstnanců s předběžnou výplatou výpomoci jim a jejich rodinám, 5. zavedení invalidního a starobního pojištění všech osob, se zajištění existenčního minima a aktivování starobního zaopatření pro všechny dělníky a drobné zemědělce od 55 let věku.
To jsou dočasné postuláty. Naše zásadní požadavky jsou: Socialisace výroby a rozdělení statků; zrušení všech třídních rozdílů, tedy zejména rozdílů majetkových a sociálních. Tyto cíle jsou ovšem dostažitelny pouze potlačením diktatury buržoasie ve všech kapitalistických státech a zřízením vlády dělníků a malých zemědělců, vytvořivších také za tím účelem jednotnou bojovnou frontu pracující třídy Československa. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)