Předseda (zvoní): Před zahájením schůze byl tiskem rozdán vládní návrh finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet a rozpočet státních investic pro rok 1925 (tisk 4905).
Slovo si vyžádal pan ministr financí inž. Bečka. Dávám mu je.
Ministr financí inž. Bečka: Slavná sněmovno! Velikou pravdu obsahují slova: Čísla mluví! Kdo chápe jejich řeč, dovede si vytvořiti jasný obraz zdánlivě i nejsložitějších problémů dění lidského. Dobrá správa a řádné vedení každého lidského podnikání zrcadlí se nám v několika řádcích konečných cifer účetní zprávy. V rozpočtech i velikých říší konečná cifra přebytku nebo schodku mluví řečí velmi srozumitelnou. Ovšem dospěti k této cifře není věcí snadnou, a abychom jí náležitě porozuměli, je potřebí znáti mnohé podklady, na nichž byla stanovena.
Náš státní rozpočet na r. 1925 končí bohužel, schodkem poměrně k číslům celkového rozpočtu sice nevelikým, t. j. obnosem 272,251.382, přece však jen schodkem. Neodvolatelnou povinností, které ústavní činitelé nemohou býti ze žádných důvodů zbaveni, jest, aby tento schodek z našeho rozpočtu vymizel nadobro, neboť musíme si býti vědomi, že nemůžeme býti závislí na dočasné situaci trhu peněžního, možno-li opatřiti nedostávající se prostředky pro hospodaření státu. Proto musíme své hospodářství zaříditi tak, abychom byli soběstačnými. Proto jest nám nezbytným příkazem, abychom vydání upravovali podle příjmů. Proto bylo nutným příkazem přiblížiti vydání rozpočtu řádného a vydání státních podniků úhrnné cifře šestnácti miliardám, když bylo zřejmo, že nad tuto cifru státní příjmy stoupnouti nemohou. Snad bude se mně namítati, že je to zásada úzkoprsé hospodářské politiky, že jest to politika malorysá, že má-li býti získán větší příjem, musí býti odvaha dříve investovati, podporovati a usnadňovati vše, co podporu žádá a chce jí dosíci, ať je to korporace veřejná či soukromá nebo docela jednotlivec. Taková politika u mnohých byla by politikou velkorysou, byla by namnoze politikou líbivou, a to tím více, že dnes každý, ocitne-li se, ať z jakýchkoliv důvodů v těžší hospodářské situaci, obrací se na stát: "Státe pomoz, jinak jsem nucen podnik uzavříti; a ty přijdeš o daně a budeš platiti podporu nezaměstnaným." Střežím se takové velkorysosti. Byli jsme v době minulé a jsme namnoze právě i v době přítomné svědky toho, jak takové velkorysé experimenty končily a jak skončí ty, které dosud neskončily. Kritika je vždy snazší opravdové práce. Činnost hospodářská musí býti vedena klidnou, cílevědomou rozvahou a ne snad pouhými líbivými hesly. Vláda ve svém hospodaření vedena jest, jak již v loňském svém výkladu rozpočtovém měl jsem příležitost zdůrazniti, účelnou šetrností. Důkazem toho jest i letošní rozpočet, z něhož je zřejmo, že vydání státní pro r. 1925 jsou snížena opět o více než o miliardu Kč v řádném rozpočtu. Úspor těchto bylo možno docíliti však ponejvíce jen v nákladech věcných, neboť v nákladech osobních, jež spočívají na právních podkladech a zákonitých ustanoveních, není možno škrtati bez náležité úpravy příslušných předpisů a zákonů. Je nesporno, doufám, v celé naší veřejnosti, že je i zde nutno dojíti k náležité úpravě, která by přispěla k uspokojivému žití a bytí státního zaměstnanectva všech kategorií, a to aktivních i pensionovaných, aniž by při tom státní rozpočet byl zatížen přes možnou míru. Problém tento jest těžký, ale při dobré vůli a rozumné rozvaze dá se řešiti, a pevně věřím, že toho bude dosaženo, ano říkám, že toho dosaženo býti musí. (Potlesk.)
Nutno však upozorniti, že dosavadní náš rozpočet nadměrně jest zatížen výdaji osobními a že tudíž zvýšení o nová sta milionů v žádném případě nesnese, a nutno tím více k tomu bráti zřetele, když uvážíme, že vydání osobní jsou trvalá a jejich sta miliony, kapitalisovány na řadu let, značí skutečné výdaje miliardové.
Věcná vydání v dané nutnosti možno snáze upraviti nežli tomu jest u vydání osobních.
Vláda jest si vědoma důležitosti rozřešení této celostátní otázky, jednání již o ní započala a vláda spoléhá na plnou podporu Národního shromáždění v této věci.
Sledovati postup vývoje našeho státu srovnáváním určitých položek rozpočtových z let předešlých s položkami na r. 1925 jest tentokráte ztíženo, neboť uvedením v činnost zákona o státních podnicích čís. 404 z r. 1922 dospěli jsme k tomu, že mohli jsme sestaviti skutečný administrativní rozpočet, v němž hospodářství státních podniků projevuje se pouze svými zisky nebo schodky. Takovýmto uspořádáním jest dán přehled nákladu na vlastní správu státní a z něho lze seznati, jaký poměrný díl připadá na každého příslušníka státu z nákladů na tuto správu. Vedle toho v jednotlivých kapitolách rozpočtových a příslušných k nim přílohách podnikových lehce stanoviti se dá, kolik z určitého resortu připadá na správu a kolik na podnik jak ve výdajích, tak i v příjmech.
Slyšel jsem hlasy, že snad nemělo se při stupovati v tak rozsáhlé míře ku provedení zákona podnikového, jak se stalo, a to z důvodů, že jednak není dosti přesně rozhodnuta a určena činnost objektů, jež zařazeny jsou do podnikového hospodářství, a že zvláště nutno rozhodnouti, zda činnost ta či ona je více hospodářská či státně administrativní, jako je tomu zvláště u pošt a železnic. Též jsou pronášeny obavy, zda tím, že podrobné položky podniků jsou vyřazeny z přímého rozpočtu resortního, neunikají kontrole parlamentní a přímému rozhodování odpovědného ministra financí.
Pokud se týče této obavy, byla již pronášena také při projednávání zákona č. 404 z roku 1922 a uznáno, že tomu tak není, neboť zařazením položek těch do rozpočtu podnikového, který je přílohou k rozpočtu státnímu, podléhá týž dostatečnou měrou kontrole parlamentní a bylo uznáno, že je potřebí a záhodno, aby parlament nebyl zbytečně zatěžován přespřílišnou drobnou prací. Pokud pak jde o kontrolu ministerstva financí, jest v prováděcím nařízení k zákonu samotnému v mnohém směru o ni účinněji postaráno, než tomu bylo posud.
Je přece samozřejmo, že posud ministerstvo financí bylo omezováno pouze vlastně na kontrolu ciferní, nemohouc přímo zasahovati do vnitřního hospodaření jednotlivých resortů. V důsledku vládního nařízení ze dne 3. října 1924, čís. 206 Sb. z. a n., jest však svým zástupcem ministerstvo financí přímo zúčastněno na hospodaření ve státních podnicích, majíc vedle toho vyhrazeno ve věcech finančních právo veta. Ovšem, že při tom hleděno musí býti k tomu, aby podnikové hospodářství mělo skutečně dosti potřebné volnosti a hbitosti.
Jelikož v rozpočtu na r. 1925 nejsou uvedeny výkazy osobních a věcných výdajů státních podniků - neboť nedocházejí výrazu v jednotlivých kapitolách rozpočtových - není ovšem tento výkaz ani v celkovém výkazu uváděn. A to i z toho důvodu, že v předloženém administrativním rozpočtu jsou ještě vedeny leckteré položky, jež zatěžovati by měly podniky. Jest zřejmo, že v příštím rozpočtu budou tyto položky přeřazeny. Příčina, proč nestalo se tak letos, spočívá v tom, že rozpočtové podklady byly dříve sdělány, než došlo k vyhlášení prováděcího nařízení k zákonu čís. 404 a že po přesném stanovení rozpočtových položek nebylo již času do všech podrobností rozpočet rozděliti. Jsou to zejména osobní platy a odměny, jež dosud hradilo ústředí, dále pense a různé paušály. Proti celkovým výsledkům jsou to však cifry nepatrné.
Z obdobných technických důvodů jsou provedeny srážky u konečných cifer výdajů některých kapitol, jelikož tato srážka byla provedena teprve při konečné redakci státního rozpočtu na interkaláře a jiné úspory.
Státní náš řádný administrativní rozpočet na r. 1925 vykazuje výdajů 9.573,585.801 Kč a příjmů 9.301,334.419 Kč, tudíž schodek 272,251.382 Kč. Chceme-li míti správný úsudek o poměru výdajů a příjmů rozpočtů na rok 1924 a 1925, nutno srovnati výdaje a příjmy roku předchozího s výdaji a příjmy na rok 1925 na témže podkladu sestavené.
Celkový výdaj rozpočtu na r. 1924 byl 16.993,976.905 Kč. Výdaje na r. 1925, sestavíme-li je na témže podkladě jako na rok 1924 a rozdělíme-li je na výdaje administrativní, jež by pak činily 9.571,623.521 Kč, a na výdaje podnikové, jež by pak činily 6.402,545.287 Kč, činí dohromady 15.974,168.808 Kč. Jsou tudíž výdaje na 1925 proti r. 1924 menší o 1.019,808.097 Kč. Příjmy byly na rok 1924 preliminovány celkem obnosem 16.391,293.591 Kč. Příjmy na rok 1925, sestavíme-li je na podkladě příjmů na rok 1924 a rozdělíme-li je na příjmy administrativní, jež činily by pak 7.574,126.785 Kč a na příjmy podnikové, jež by pak činily 8.127,790.641, činí dohromady 15.701,917.426 Kč. Jsou tudíž příjmy na rok 1925 proti roku 1924 menší o 689,376.165 Kč.
Rozpočet státních investic vykazuje preliminovanou potřebu 1319 milionů, tudíž o 910 milionů méně proti roku letošnímu. V roce letošním oproti roku loňskému jest znatelné polepšení v poklesu příjmovém, přes to, že sleveny byly veliké miliony na dávce uhelné, na dani přepravní, jakož i ve přepočítání a upravení tarifů na drahách, na dani z vodní síly, na clech a i jiných zdrojích státních příjmů, což dává úhrnem cifru nejsoucí daleko od miliardy, bez jakékoliv úhrady všech těchto slev státního rozpočtu. Není tudíž správné tvrzení, že v roce letošním nebylo ničeho sleveno na státních břemenech, ale je jisto, že v důsledku těchto slev v letošním roce hospodaření státní bylo velmi ztíženo a musilo býti vedeno velmi opatrně, nejen se zřetelem k tomu, nýbrž i k obtížím, vzniklým z vývoje poměrů dřívějších. Náš stát od počátku svého obnovení musil si vlastně vše znovu vytvořiti, a to téměř vše z vlastních prostředků. Až dosud byla uzavřena jediná zahraniční půjčka, a to půjčka na Londýn a Nový York z r. 1922, a to ve dvou etapách, a domácí půjčka investiční kol 600 mil. Kč. Proti tomu vedle běžného státního hospodářství v letech 1919 až 1924 byly v rozpočtech státních věnovány značné obnosy na investice, a skutečně provedené investice budou přesahovati 8000 milionů. Tento obnos opatřen byl právě jednak výše řečenými půjčkami, jednak krátkodobými poukázkami. V dobách průmyslové stagnace nahromadily se vklady v našich peněžních ústavech, odkud ochotně byly dávány pro potřeby státní na krátkodobé úvěry. Průmysl při svém oživení má větší potřebu prostředků a obrací se přirozeně na peněžní ústavy, jež důsledkem toho žádají alespoň částečné splacení povolených úvěrů krátkodobých čili poukázek. Bylo by v zájmu průmyslu našeho zajisté velmi prospěšno, kdyby mu bylo ulehčeno opatření prostředků provozovacích, což by se mohlo státi zvláště splacením státních poukázek, a to buď z nově vytvořených úspor obyvatelstva naší říše, nebo ze získaných zahraničních půjček. Tato poslední cesta vedla by ovšem spíše k cíli, poněvadž, má-li se našemu průmyslu vyhověti, musilo by se tak státi urychleně, což ovšem není dobře možno cestou první. (Předsednictví se ujal místopředseda dr. Hruban.) Ovšem refundovati krátkodobé půjčky vlastní dlouhodobými půjčkami zahraničními za normálního chodu státního hospodářství, bylo by nesporně nemoudré, ale vzhledem k tomu, že tyto krátkodobé půjčky byly obraceny cele na státní investice a že jich honorováním dostalo by se nové vzpruhy našemu průmyslu, není ani tato cesta zásadně zavržitelnou. Theorií dala by se snad dovozovati výhodnost jiných opatření, ale účelnost a věcná skutečnost káží spíše bráti se cestou činné práce. Bankovní úřad ministerstva financí, jemuž se podařilo i za krajně nepříznivých okolností, jak se vyvíjely zejména při útoku mezinárodní spekulace na francouzský frank, ochrániti korunu před znatelnějšími výchvěvy kursu, musí v plném souhlasu s tendencemi vlády i nadále prováděti tuto politiku, která zabezpečuje všemu životu hospodářskému možnost kalkulace, přispívá k stabilisaci poměrů mzdových a platových, i úrovně cenové, pokud nepůsobí na domácím trhu cenové pohyby trhů světových - a jest v důsledku toho i důležitou oporou pro rozpočty státu a všech korporací veřejných. Zásada, že zdravá politika měnová nemůže býti provozována bez přísné politiky uvěrové, uplatňuje se postupně nyní i ve státech, kde do nedávna panovaly názory opačné. Jest proto přirozeno, že bude sledována důsledně i u nás, a doufám, že také se strany obchodu a průmyslu bude podporována. Vítal bych v tom směru zejména hojnější používání obchodní směnky, která umožňuje snáze kontrolu úvěru a jest sama sebou bezpečnější basí jeho, než příliš ochotné poskytování úvěrů nezaložených. Zjevy poslední doby v zahraničí dokázaly správnost toho, co bylo uvedeno.
Podrobnosti jednotlivých kapitol, velevážení, nemíním zde uváděti. K tomu bude dána příležitost v rozpočtovém výboru. Chtěl bych jen nejnápadnější rozdíly vysvětliti. Ke kap. V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, vykazuje se oproti roku letošnímu zvýšení nákladů osobních, které jest nutné, aby doplněn byl počet systemisovaných míst na stav, jehož konečné vybudování úřadu k provádění zákonem předepsané kontroly nezbytně vyžaduje. Ke kap. VI. Příděly samosprávným svazkům: Nutnost omeziti státní výdaje na míru pokud možno nejmenší byla příčinou, že též na rok 1925 nebyly do návrhu rozpočtu kap. VI pojaty "Všeobecné příděly zemím", neboť i zemím musí býti stejným příkazem šetřiti jako státu. Musí-li stát mnohé potřeby a mnohá přání odkládati na dobu pozdější, může se tak státi též u zemí. Všeobecné příděly zemím nespočívají na zákonném podkladě. Celková suma preliminovaných přídělů samosprávným svazkům na rok 1925 dosahuje úctyhodné výše téměř 7795 milionů Kč. Výše těchto přídělů zakládá se výhradně na výnosech daní, po př. poplatků, preliminovaných v kap. XIV, t. j. u ministerstva financí, z nichž zákonem stanovený podíl byl sem plně zařaděn.
Vážení! Nyní přicházím k velice důležitému oddílu, t. j. ke kap. VH. Státní dluh.
Podle finančního zákona na rok 1924 měla býti v tomto roce opatřena úvěrem potřeba rozpočtového schodku obnosem
603,000.000 Kč
a potřeba investiční do výše
2.230,000.000 Kč,
úhrnem tedy
2.833,000.000 Kč.
Ke krytí této potřeby byly uzavřeny v roce 1924 tyto půjčky:
6%ní státní pokladniční poukázky splatné 1. srpna 1924 obnosem 300,000.000 Kč;
dále vydaná část investiční půjčky z roku 1923 v obnosu 35,000.000 Kč;
8%ní československá zahraniční půjčka (druhá část) ve výši asi 550,000.000 Kč;
na úpisech IV. státní půjčky v r. 1924 přijato celkem 160,000.000 Kč, tedy oproti dříve uvedené sumě opatřeno krytí 1.045,000.000 Kč.
Naproti tomu splatila finanční správa v roce 1924 tyto státní dluhy:
6% státní pokladniční poukázky splatné 1. července 1924 v obnosu 350,000.000 Kč;
poukázky splatné 1. srpna 1924 v obnosu 200,000.000 Kč; splatné 1. října 1924 v obnosu 19,000.000 Kč;
od 1. ledna do 30. srpna 1924 na valutovou půjčku splaceno asi 140,000.000 Kč, úhrnem tedy splaceno na státní dluh ca 709,000.000 Kč.
Zbylo tedy z výtěžku půjček přibližně 336,000.000 Kč.
Ježto však finanční správa kryla v r. 1924 až dosud zálohou z pokladničních hotovostí investiční potřebu ve výši asi 653,000.000 Kč, jest patrno, že dosavadní běžné hospodářství státní v roce 1924 jest nejen soběstačné, nýbrž umožnilo finanční správě takový pokladniční stav, že z něho mohly býti poskytovány zálohy pro investice.
Hledíc ke státnímu dluhu, nesla se snaha finanční správy v r. 1924 nejen k tomu, aby nebylo třeba uzavírati nové půjčky, nýbrž i k postupné konsolidaci půjček dosavadních. V té příčině podařilo se část dluhů ve výši více než 1.000,000.000 Kč pokladničních poukázek jednoročních přeměniti v poukázky tříleté, běžící do roku 1927.
Nyní přicházím k cifře, na kterou bych si dovolil zvláště upozorniti členy poslanecké sněmovny. Je to položka 600,000.000 Kč, kteráž, jako bylo loňského roku, i v roce letošním má býti dána na splátku státních dluhů.
Ke kapitole VIII. Pense, poznamenávám:
"Pensijní a zaopatřovací požitky" vykazují oproti roku letošnímu pro rok 1925 zvýšení výdajů o 12 4 mil. Kč, tedy asi o 2%. Větší potřeba odůvodněna je zákonnou úpravou služebních požitků a pensí u státních zaměstnanců civilních, vojenských a četnických, jakož i u obecních a obvodních lékařů, při čemž usnadněním odchodu na odpočinek počítá se s větším počtem pensistů.
Za základ výpočtu pensijních a zaopatřovacích požitků pro r. 1925 vzata byla skutečná potřeba v r. 1923 s připočtením přírůstku vzniklého různými zákonnými úpravami platovými a pensijními.
Tomuto zvýšení výdajů odpovídá s druhé strany zvýšení očekávaných příjmů na pensijních příspěvcích o 6.5 mil. Kč, jež jest odůvodněno tím, že povinnost platiti 8%ní příspěvky pro účely pensijní rozšířena byla na všechny státní zaměstnance v činné službě vůbec.
Ke kapitole IX. Předsednictvo ministerské rady, upozorňuji, že podstatné snížení nastalo u tit. 4 "Státní pozemkový úřad" tím, že odpadlo dotování kolonisačního a náhradového fondu, jelikož příslušné zákony terminovány jsou do konce roku letošního.
Přicházím ke kapitole XI. Ministerstvo národní obrany. Srovnáme-li návrh rozpočtu na rok 1925 kap. XI. "Ministerstvo národní obrany" s rozpočtem na rok 1924, jeví se nám číselně úspora ve výši 484,537.920 Kč celkového loňského výdaje. Této změny dosaženo předně tím, že ve výdajových položkách rozpočtu ministerstva národní obrany nepřicházejí hrubé výdaje státních podniků ve výši 22,925.500 Kč, protože podniky ministerstva národní obrany jsou vesměs aktivní a následkem toho zařazeno je jen jejich aktivní saldo do příjmů resortních.
Vedle toho čs. závody na výrobu zbraní v Brně byly v r. 1924 akcionovány. V rozpočtu na r. 1924 vykázán pak byl hrubý jich výdaj částkou 125,488.760 Kč.
Další úspora nastala zavedením 18měsíční presenční služby vojenské. Podle zákona ze dne 2. července 1924, č. 176 Sb. z. a n., bude počet vojska v době od 1. října do 31. března 150.000 mužů, od 1. dubna do 30. září 150.000 mužů. Tímto opatřením uspoří se proti r. 1924 asi 127,000.000 Kč.
Taktéž do rozpočtu nezařazena částka na žold a stravné, jelikož řešení jich náleží do úprav státního zaměstnanectva a bude současně s těmito vyřešena. Tento obnos pohybuje se v celkové výši asi 68 mil. Kč.
Tudíž naznačenými opatřeními, týkajícími se státních podniků a počtu vojska, nastává v rozpočtu ministerstva národní obrany proti r. 1924 změna asi 343,414.260 Kč.
Zbývající úspory ve výši asi 141 mil. Kč dosaženo tím, že počítá se proti rokům dřívějším s pomalejším doplňováním mobilisačních zásob, s pomalejším vyzbrojováním armády, jakož i s tím, že při vystrojení a vyzbrojení armády celkem již dobrým materiálem, zmenšují se při menším jeho opotřebení také náklady udržovací.
Ministerstvo školství a nár. osvěty, kapitola XIII.: Rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty je v celku nižší než rozpočet na r. 1924. Tohoto snížení bylo dosaženo hlavně tím, že byla vypuštěna položka "Zálohy zemím na zvýšené platy učitelské", ježto stát právně není povinován k tomuto výdaji, v menší míře pak tím, že vybavení ústavů vzdělávacích a vědeckých bylo rozvrženo na delší řadu let.
Naproti tomu nutno zařaditi do rozpočtu náklad na jednorázovou výpomoc učitelům škol nestátních na odpočinku a jich pozůstalým na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zákonů č. 166 a 167 z r. 1924 a dále dle těchže zákonů náklad na pensijní a zaopatřovací požitky učitelů a dětských opatrovatelek škol nestátních, jakož i pozůstalých po nich, do konečného rozvrhu majetku zemských pensijních a zaopatřovacích ústavů ve smyslu mírových smluv.
Pokud se týče středních škol, byl rozpočet jejich snížen. V snižování nákladů na tuto kategorii škol je třeba pokračovati, poněvadž, jak se všeobecně dnes již uznává, máme středních škol nadbytek. Vláda je v tomto směru odhodlána plánovitě a postupně rušiti, případně slučovati školy různých kategorií v jednotlivých městech.
Naproti tomu bylo nutno vyhověti potřebám čsl. kolonií v cizině a zvýšiti přiměřeně úvěr k tomuto účelu.
Stejně bylo nutno zvýšiti úvěr pro ochranu památek hlavně v důsledku zařazení nové položky na adaptaci hradu Zvolena. Ve snaze snížiti státní výdaje pro r. 1925 bylo nutno také snižovati i podpory na umění a lidovou výchovu. Stalo se tak jen měrou nejnutnější s plným ohledem k těmto kulturním nezbytnostem.
Do rozpočtu kultu zařazeny byly mimořádné přídavky, poskytované duchovenstvu v důsledku poválečných poměrů hospodářských na podkladě resolucí Národního shromáždění a vyplacené až do zákonné úpravy zálohou obdobně v r. 1924 jednak u položky "Doplňky dotací" a jednak u položky "Jednotný drahotní přídavek".
U kapitoly XIV. Ministerstvo financí mohu poznamenati, že jako u všech ostatních kapitol bylo stejně, ba v mnohém směru více hleděno jen k potřebám prokazatelně nutným a do příjmů zařaděny obnosy stanovené jednak podle průměru r. 1923 a jednak prvé polovice roku 1924. Mohu s potěšením konstatovati, že příjmy státní v r. 1924 pohybovaly se téměř v mezích rozpočtem stanovených nebo něco vyšších nad rozpočet sám. Jest to důkazem, že rozpočet loňský byl sestaven s ohledem na skutečné potřeby. V mnohých význačných složkách rozpočtových jest shoda tato pozoruhodnou.
Ke kapitole XV. Ministerstvo obchodu, připomínám: Naše obchodní bilance byly dosud a doufejme, že budou i v budoucnu, aktivní. Starati se o tuto aktivnost jest přední povinností našeho státu, jehož průmysl při svém značném rozsahu jest převážně odkázán na odbytiště zahraniční. Za účelem umožnění konkurence tohoto průmyslu s průmyslem cizím jest nezbytně nutno starati se pokud možno o přímé spojení našeho výrobce se zahraničním, resp. zámořským obchodníkem, po případě i konsumentem. K účelu tomu nutno v prvé řadě využíti zmezinárodnění našich hlavních řek a přístavních pásem nám mírovými smlouvami v Hamburku a ve Štětíně otevřených. Ovšem nutno tu počítati s tím, že využití toto vyžadovati bude i na státu finančních obětí, zejména nutno počítati s nájemným a zařizovacími náklady přístavišť říčních a námořních, včetně skladišť v Hamburku, Štětíně a jinde a stejně se nelze z důvodů shora uvedených uzavírati nutnosti případného podporování čsl. podnikání říčního i námořního.
Kapitoly XVI. a XVII. Ministerstvo pošt a telegrafů a ministerstvo železnic značně se změnily, poněvadž na novou úpravu těchto dílčích rozpočtů měl podstatný vliv zákon podnikový.
Ministerstvem pošt a telegrafů, včetně s poštovním úřadem šekovým v r. 1924 stanoven byl očekávaný přebytek 236,020.230 Kč letošní pak vyznačen obnosem 238,573.177 Kč.
U ministerstva železnic vyčíslen byl v roce 1924 přebytek 428,719.660 Kč, kdežto r. 1925 obnosem 148,245.966 Kč.
Pokles očekávaného přebytku proti roku 1924 má důvod hlavně v tom, že provedeno bylo snížení přepravní daně s dřívějších 30% na 15%, t. j. o kvotu, která přicházela k dobru z daně této železnicím, a že také úměrně byl snížen březnem 1924 počínajíc tarif pro dopravu zboží a poskytnuty ještě další výhody tarifní, čímž zmenšeny příjmy podniku železničního velmi podstatně takovou měrou, že úbytek ten pravděpodobně nebude vyrovnán ani očekávaným zvětšením dopravy.
Výdaje kapitoly XVIII. Ministerstvo zemědělství, v rozpočtu na rok 1925 po všeobecné "srážce na další interkalář a jiné úspory" činí:
výdaje administrativní
209,794.215 Kč,
výdaje podnikové (státní statky a lesy)
401,389.575 Kč,
výdaj celkem
611,183.790 Kč,
což jest u srovnání s celkovými výdaji v rozpočtu téže kapitoly na r. 1924 obnosem 655,366.342 Kč preliminovanými asi o 44 milionů Kč méně.
Pokud se týče příjmů zmíněné kapitoly, rozpočteny byly celkem na 559,581.592 Kč z čehož připadá na administrativu 23,452.092 Kč a na podnik státních lesů a statků 536,129.500 Kč, což činí u srovnání s celkovými příjmy preliminovanými na rok 1924 obnosem 526,4,76.371 Kč, asi o 33 mil. Kč více.
Na tomto zvýšení participuje administrativa obnosem asi 3 mil. Kč, na podnik pak připadá zbývajících 30 milionů Kč, čímž by dosaženo bylo u státních statků a lesů vykázaného přebytku.
Ke kapitole XX. Ministerstvo veřejných prací, jest poznamenati toto:
Ve státním rozpočtu na rok 1924 byly vykázány k této kapitole výdaje částkou
739,024.793 Kč,
příjmy částkou
492,541.267 Kč,
takže tato dílčí kapitola končila rozpočtově v r. 1924 schodkem
246,483.526 Kč.
Naproti tomu v návrhu státního rozpočtu pro rok 1925 vykazují se u této kapitoly výdaje částkou
315,826.510 Kč,
příjmy částkou
83,736.495 Kč,
tedy převyšují výdaje příjmy o
232,090.015 Kč.
Menší výdaje i příjmy v této celé kapitole pro rok 1925 mají obdobně jako v některých kapitolách předchozích důvod svůj v tom, že při podniku "státní báňské a hutnické závody" v sumáři finančního zákona vykazuje se pouze očekávaný výsledek, t. j. rozdíl mezi očekávanými příjmy a výdaji; vzhledem k tomu, že při podniku tom očekává se pro rok 1925 přebytek, vykazuje se jen příslušná částka v rozpočtu na straně příjmů.
Ještě bych se dotkl kapitoly XXI.: Ministerstvo sociální péče. Tato kapitola je nám zvláště, řekl bych, zrcadlem našeho hospodářství novodobého.
Ministerstvo sociální péče jest totiž jedno z ministerstev, které oproti roku 1924 ve výdajích opětně stouplo, a jest nejlepším důkazem vedle ministerstva zdravotnictví, jaké veliké obnosy republika naše jest ochotna obětovati na sociální potřeby.
V tomto ministerstvu zařaděný náklad na stavební ruch dlužno počítati k poválečným břemenům, jež značně zatěžují státní finance. Zatížení toto je tím těžší, jelikož ve svých finančních důsledcích bude trvati ze všech poválečných břemen asi nejdéle, t. j. od 35 do 50 let podle procenta amortisace státní záruky.
Částku 184 milionů Kč pro účel tento v rozpočtu na rok 1925 zařazenou nelze však považovati za definitivní výši roční státní podpory na stavby, jež byly resp. budou provedeny na základě dosavadních zákonů o stavebním ruchu, ježto jednak stavby ty nejsou všechny dosud dokončeny a jednak vyúčtování všech i dokončených staveb není dosud provedeno.
K poválečným břemenům náleží také náklady na péči o válečné poškozence. Dosud, t. j. do 30. června 1924, vyplaceno bylo na celou tuto péči celkem 1,992.655.748 Kč. Roční potřeba na tuto péči dosahuje nyní, kdy konečně vyměřeny byly již všemi zemskými úřady pro válečné poškozence všechny důchody, vrcholu a bude se přirozenými poměry stále - třebas zvolna - snižovati.
Značnou výši této roční potřeby dlužno vysvětliti jednak příliš širokým okruhem osob, jimž nárok na důchod byl přiznán, jednak tím, že k důchodcům dosud je vyplácena drahotní přirážka v neztenčené míře.
K údělům poměrů poválečných dlužno čítati mezi jiným i nezaměstnanost. S pokračující kondolisací hospodářských poměrů klesal a klesá počet nezaměstnaných dosti rychle a lze se důvodně nadíti, že v brzku bude na normální výši mírové.
Dosavadní způsob podpor v nezaměstnanosti vyžádal si od převratu do konce června letošního roku celkového nákladu 1.129,702.990 Kč. Nový způsob poskytování podpor podle způsobu gentského nebude nikdy vyžadovati tak značných finančních nákladů.
Vážená sněmovno! Souborně vzato je snížení rozpočtu pro každý dílčí rozpočet na rok 1925 poměrně daleko tíživější, než bylo v roce předchozím; nezbývá však, než této železné nutnosti se podrobiti, neboť káže tak dobro státu. Ono přikazuje, aby každý resort upravil účelně své hospodářství podle prostředků k disposici jemu jsoucích, s náležitým ohledem na celek.
Jsem bezpečen, že s prostředky stanovenými v rozpočtu na rok 1925 může býti dobře vystačeno ke správnému vedení hospodářství státního.
Státní hospodářství za rok 1924 značí veliký kus práce na konsolidaci naší milé republiky; pevně věřím, že i rok 1925 bude dalším nezadržitelným pokrokem a že přiblížíme se k žádoucímu cíli.
Končím své výklady k státnímu rozpočtu, jako dovolil jsem si tyto ukončiti v roce minulém:
Blaho republiky budiž nám nejvyšším zákonem!
Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh pp. posl. Pika a Remeše, aby o prohlášení pana ministra financí inž. Bečky zahájena byla ihned rozprava; rovněž p. posl. dr. Czech navrhuje zahájení rozpravy o prohlášení pana ministra financí.
Dám o obou návrzích, které jsou v podstatě shodné, hlasovati najednou.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s uvedenými návrhy pp. posl. Pika a dr. Czecha na zahájení rozpravy o prohlášení pana ministra financí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrhy tyto jsou přijaty.
Před zahájením debaty vyžádal si slovo k prohlášení pan ministr zahraničních věcí dr. Beneš. Uděluji mu je. (Potlesk.)
Ministr věcí zahraničních dr. Beneš: Slavná sněmovno! Dnešním mým úkolem jest podati v rámci výkladu o zahraniční politice československé podrobnější vysvětlení o posledních politických událostech v Ženevě a o t. zv. Protokolu ženevském. Vím dobře a upozorňuji na to hned na počátku, že úkol tento je neobyčejně obtížný. Je velmi těžké vyložiti krátce v běžné politické mluvě komplikovanou stavbu diplomatického aktu, do něhož je vloženo veliké množství právnických principů a různých thésí, jež předpokládají samy podrobnou znalost Paktu o Svazu Národů a celou řadu politických událostí, smluv a jednání, jež se vážou od posledních pěti let k mírovým smlouvám a k Paktu. Předpokládá to také obeznámiti se s celým problémem odzbrojovacím, jak se nám jevil před válkou a nyní po válce. Musím se tudíž omluviti, bude-li dnešní můj výklad příliš naplněn řadou různých faktů politických a zásad ženevského Protokolu, jehož text je všem znám z denního tisku. - A i tak musím mnoho důležitého prozatím nechati stranou, jsa ochoten k věci se vrátiti v diskusi, bude-li to nutno.