Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze v 11 hod. 40 min. dopol.

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

183 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 293. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi uděluji posl. Prokůpkovi a Svetlikovi pro neodkladné zaměstnání; dodatečně na schůzi 292 i pro dnešní schůzi posl. Brožíkovi, J. Černému (soc. dem.), Oktavcovi, Pociskovi a Prokešovi vesměs pro neodkladné záležitosti.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám za sdělení:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru rozpočtového vysílal klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Windirsche za posl. Kaisera.

Předseda: Došly některé spisy, dotazy, odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Krause ministru nár. obrany, že byla zamítnuta žádost Josefa Rosnera v Německém Jablonném o úlevu v branné povinnosti,

posl. dr. Dérera ministru financí v otázke štátnych dodávek a nezamestnanosti v továrni Tekla v Uh. Skalici na Slovensku,

posl. Davida a dr. Patejdla ministru vnitra ve věci zavedeného vyšetřování stran výnosu ministerstva vnitra o názvu "Sudetendeutschland",

posl. inž. Junga ministru nár. obrany o zvláštním případu povolání k vojenské službě.

Odpovědi:

vlády na dotaz posl. Patzela o valorisaci pensijních nároků velkostatkářských úředníků a zaměstnanců, o vyplácení odbytného v hotovosti a o osvobození od kolků a poplatků při vyplácení odbytného velkostatkářským úředníkům a zřízencům,

min. soc. péče na dotaz posl. dr. Lodgmana o nedělním klidu v Chomutově,

min. soc. péče na dotaz posl. dr. Keibla o zavedení úplného nedělního klidu podle čl. IX, § 75 živnostenského řádu v obchodech v České Lípě,

min. soc. péče na dotaz posl. inž. Junga o zavedení úplného nedělního klidu v šternberských obchodech podle § 75, čl. IX ž. ř.

min. soc. péče na dotaz posl. inž. Junga o zavedení úplného nedělního klidu v krňovských obchodech podle § 75, čl. IX ž. ř.,

min. soc. péče na dotaz posl. inž. Junga o zavedení úplného nedělního klidu v šumperských obchodech podle § 75, čl. IX ž. ř.,

min. soc. péče na dotaz posl. inž. Junga o zavedení úplného nedělního klidu v opavských obchodech podle § 75, čl. IX živnostenského řádu.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán zápis o 282. schůzi posl. sněmovny.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze a budeme pokračovati nejprve v přerušené společné rozpravě o prvních dvou odstavcích dnešního pořadu, jimiž jsou:

Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Krejčí.

Posl. Krejčí: Ctené shromaždenie! Osnova zákona živnostenského bola s túžobnosťou očakávaná príslušnými kruhy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Malí remeselníci a robotníci boli zvedaví, že ako bude vláda riešiť tak dôležitú otázku, ako je táto osnova. Ale naraz po prečítaní obsahu vládneho návrhu soznali, že nijako nezodpovedá slovenským a podkarpatskoruským pomerom. Ľud očakáva zveľadenie remesla ako aj patričnú úpravu domáceho priemyslu a obchodu. Pri zpracovaní tejto osnovy maly byť vzaté do povahy súčasne sociálné, hospodárske, obchodné a výrobné pomery, počnúc od domácej výroby krpca až po fabrickú výrobu strojov, od podomného obchodníka až po veľkoobchod. Pri tomto treba do povahy vziať ohromné zásoby surovín, ktoré sa na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nachodia a ktoré sa nezpracované vyvážajú za hranice asi tak, ako sa vyváža za hranicu pracovná sila tejto krajiny.

Podľa toho je treba budovať hospodárske, sociálné a právné ustanovizne v kontakte s potrebami chudobného ľudu.

Dnešná predloha je ale produktom cudzím, ktorý sa na pomery naše nehodí. Je napochytre spraveným výrobkom, ktorý nie je ani úplnou unifikáciou doterajších pomerov s tými, čo jestvujú v historických krajinách. To dokazuje už i tá skutočnosť, že ste v osnove celkom zabudli na domáci priemysel. Zákon má platnosť len pre malých, stredných ľudí, ale továrnici a veľkoobchodníci sú od podmienok, ktoré ustanovuje táto osnova, oslobodení.

Veľký podujímateľ nebude zachytený sieťou tohoto zákona, čo vyzerá asi tak, ako biblickí farizeji, keď pred očima ľudu cedili komárov cez zuby, ale za chrbtom celé ovce hltali. Neinformovaná verejnosť si akiste predstavuje, že táto osnova je pre obyvateľov Slovenska a Podkarpatskej Rusi dobrá, lebo tu je vraj ľud zaostalý. Mienka taká je veľký omyl. Je bohužiaľ skutočnosťou, že aj vládni činitelia podceňujú schopnosti nášho dobrého ľudu slovenského a podkarpatoruského. Títo páni i v pracovnom výkone označujú tento národ za menej schopný. Anglický publicista a zástupca národných menšín bývalého Uhorska, dr. Seton Watson, súc informovaný meštiackymi kruhy o ľude slovenskom a podkarpatoruskom, napísal v svojich úvahách "O hospodárskych pomeroch Slovenska", že "Slovenský robotník ani zďaleka pri najlepšej vôli nemôže závodiť s českým". Tak písali aj "Lidové Noviny" dňa 9. marca toho roku. Vzpomenutý pisateľ doznáva, že označenú mienku nemá zo svojej zkúsenosti, ale podľa názorov od kompetentných ľudí. Kto sú títo kompetentní ľudia a kto kvalifikoval na takúto mieru Slovákov, pisateľ neuvádza.

Dňa 8. októbra 1922 vyslovil sa v Prešove na prednáške terajší minister unifikácie p. dr. Markovič, že slovenský robotník nemá tej výkonnosti ako robotník český. Následkom odporu prítomných čiastočne svoj výrok p. minister opravil. Toto vyslovenie sa o slovenskom ľude so strany jedného z popredných osôb vládnej väčšiny je ďalekosáhle, a keď porovnáme mienku Setona Watsona s mienkou p. ministra unifikácie, vidno, že sú si úsudky celkom podobné. Mienkou anglického učenca má byť zakrytá činnosť, ktorá zapríčinila rozvrat v priemysle na Slovensku i v Podkarpatskej Rusi. Slovenský robotník nie je ešte týmto názorom diskvalifikovaný. Slovenský robotník nedá sa poštvať týmto spôsobom oproti svojmu českému spolurobotníkovi. O výkonnosti a schopnosti slovenského robotníka hovoria skutky a nie mienky jednotlivcov. Slovenský robotník otročil kapitalistom po storočia nielen europejskej pevnine, ale aj kapitalistom za morom. Z jeho práce rozmnožovali kapitalisti majetok nielen tu, ale aj v zahraničí, a za to, že tento slovenský robotník zostal v chudobe, je nespravodlivé ho podceňovať. Je isté, že len ten podceňuje schopnosť človeka, kto potrebuje lacné pracovné sily. Aj tu by to bola námietka z istej strany, a to tá, že slovenský a podkarpatský ľud žije primitívnejším spôsobom života, že dorába dosiaľ primitívne remeselné články a tak že sa aj šatí. Ale aj to je veľkou dovednosťou, čo sám k svojej potrebe zhotoví. Keď samoučený človek sám si zrobí krpce, nohavice, halenu, vybuduje domčok, nezasluhuje opovrženia, ale uznania. Že až dodnes je prinútený vzpomenuté potrebné články si zhotovovať sám, toho je príčina jeho chudoba.

Pri svojej samoučnej primitívnosti sa však konkurenčne osvedčil. Kožušníci a pláteníci vyvážali v minulom storočí svoj tovar až do Ruska a odtiaľ dovážali zpät suroviny. Jelšavské pokrovce najdete ešte dnes v chorvatských sedliackych domácnostiach. Garbiary, čižmáry, zvoničkári a iní boli svojim tovarom známi až v balkánskych krajinách. Dnes sú tieto obchodné styky celkom znemožnené. Zem slovenská a Podkarpatská Rus má nadbytok kovových a železných rúd. Prírodné sily by umožnily zbudovať tu exportný priemysel pre Východ. Vládni činitelia ale pozerajú nečinne, ako sa zatvára jedna továreň železná za druhou.

Pokladom Slovenska a Podkarpatskej Rusi sú tiež lesy, z ktorých sa každoročne vyváža vyše 1 mil. kubických metrov dreva. Okrem toho vyváža sa zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi na 1 1/2 mil. kubických metrov dreva na rôzné stavebné potreby rezaného. To je veľký úbytok v národnom hospodárstve krajiny. Náš slovenský a podkarpatoruský ľud je odkázaný v hornatých obvodoch len na zárobok pri dreve. Tento ľud vykonáva najťažšiu prácu pri rúbani a svážaní dreva, ale na remeselnom alebo priemyselnom zpracovaní dreva účasti nemá, to značí už vopred jeho biedny stav existenčný. Ešte tu nebola ani spravená zkúška vzorných dielní alebo odborných škôl. A dnes za nahrádu hovoríte, aby si aj školy pokračovacie sriadily spoločenstvá na vlastné trovy. Dľa toho je zrejmá tendencia vládnych činiteľov, doterajší priemysel a remeslá odbúrať a nové nebudovať. Dosť zreteľne sa vyslovil pri jednom intervievu pán minister dr. Hodža jednému redaktorovi "Kassai Napló", kde pán minister priznáva vzpomenutú tendenciu slovenského priemyslu. Ako príčinu toho označuje pán minister, že sa nachodíme v stave chorobnej nadindustrializácie. Tam vraj, kde nieť prirodzených podmienok pre priemysel, nemá byť tento umele udržovaný. To sa dá natoľko pochopiť, že bývalé Rakúsko-Uhorsko priemysel umele udržovalo, a dnes, keď máme silne vyvinutý priemysel v historických krajinách, netreba udržovať nepohodlný priemysel Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Tiež úbytok činných osôb v remesle a priemysle dokazujú samy úradné číslice. Štatistika i sčítanie ľudu z r. 1921 zaznačuje 251.000 osôb činných pri remesle a priemysle, ale zpráva priemyslných inšpektorov za rok 1922 hovorí, že na Slovensku bolo 1140 továrnych a 9348 remeselných živností. Tieto priemysle a živnosti zamestnávaly už len 70.636 robotníkov. Keď k tejto sume pripočítame domáci priemysel, zmenšil sa počet zamestnaných oproti úradnej štatistike z r. 1921 najmenej o 100.000 osôb. Len to je to najdôležitejšie, čo nielen na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nám zostalo, len o 1 priemysel na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bolo riadne postarané vládnymi kruhy, to je priemysel liehový. Počet krčiem a výčapov pálenky zvýšil sa oproti predválečnej dobe o 2-3 razy. Maličký prípad, ako na pr. v Trebišove samom, kde ja bývam, je to maličká obec, môžeme rátať na 110 čisiel a máme tam, počujte, 26 výčapov pálenky. A to je v každej obci, v každom meste na Slovensku i v Podkarpatskej Rusi.

Krčmami má byť nahradený rozpadajúci sa priemysel, pálenkou má sa povznášať ľudovýchova. So stanoviska robotníckeho je potrebné v predlohe zákona opraviť hlavy VI. a VII. tejto osnovy.

Osnova táto má 10 hláv, ale jedno zdravé telo so zdravým duchom má nadostač jednej hlavy. Stvora s 10 hlavami nemá medzi ľudom dobrého chýru.

Osnova táto je po stránke sociálnej nedostatočná a v mnohom podobná starorakúskym ustanoveniam. Keď by stvoritelia tejto osnovy vzali si za podklad prednášku "Vývoj hospodárskeho sriadenia západnej Europy" a prirovnali sociálné pomery remeselných pomocníkov stredoveku k pomerom dnešním, akiste by sa nad svojim výrobkom osnovy zahanbili.

Osnova neustáľuje ničoho na ochranu práce žien, dietok, učňov a mladých robotníkov. Ona nedáva žiadneho práva priemyselným inšpektorom, ktorí by mohli v závodoch neprístojnosti súce na úkor robotníctva odstraniť. Priemyselným inšpektorom sa dáva touto osnovou len titul.

Predpisy o ochrane robotníckeho zdravia sú nedostatočné. Pokračovacie školstvo je odstavené do kútika. Priemyselné súdy prvej inštancie zrušujete a za tieto náhradu nedávate.

Za to, že výbor živnostenský a soc.-politický naše opravné návrhy odmietly, predostierame ich pozneva, aby ľud slovenský a podkarpatskoruský poznal, že jednáte proti nemu. (Souhlas komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Mlčoch.

Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno! Trvalo to skoro 6 let, než došlo ku projednání zákona, kterým zavádí se unifikace ve věcech živnostenských podle dnes platného zákona v zemích historických také na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Je pozoruhodné, že zákon, který zavádí pořádek a jednotné předpisy v celé republice v živnostenských závodech, potřeboval tak dlouhé cesty a tak dlouhé doby, než dojde k uskutečnění, co zatím na druhé straně jiné velmi závažné zákony, které uvalují velká břemena na bedra občanstva, octnou se na stolcích poslaneckých bez jakékoli předchozí informace. Aniž by byly vyslechnuty odborné a povolané kruhy, nadiktuje se prostě, že za několik hodin musí takové zákony býti zde ve sněmovně odhlasovány, ač se jimi buď odnímají politické svobody a politická práva občanstvu a jeho zástupcům, jak stalo se při zákonech o omezení svobody tiskové, o omezení svobody poslanců a projevů veřejných, anebo zavádí se tak ohromná břemena, která znamenají celé miliardy, převzetí nových povinností státního občanstva v této republice, jak se stalo při osmi finančních zákonech právě v těchto dnech projednávaných a odhlasovaných, jimiž bude republika zatížena nově více než 10 miliardami.

Tato vláda, která sestává z 5 politických stran, snižuje parlament na prostý hlasovací aparát, chce mermomocí dokázati, že nemáme u nás opravdové demokracie, nýbrž diktaturu pěti vůdců politických stran, u nichž všechny rozvážné a rozumné návrhy, všechny protesty z povolaných kruhů jsou přezírány prostě proto, že odpovědní vůdcové v této republice myslí, že mají takovou moc, že mohou prostě diktátorským způsobem rozhodovati v zákonodárném sboru a ve vládě. Dámy a pánové, já zde v zájmu dodržení opravdu demokratických řádů v naší republice jsem povinen proti tomuto režimu a způsobu co nejdůrazněji protestovati, poněvadž tento režim snižuje náš parlament před celým kulturním světem. My jsme jako strana pro dodržení a provádění nejpřísnějšího a nejpoctivějšího demokratismu ve všech směrech, a to také v zákonodárném sboru, a nesneseme bez protestů, aby šlapána byla nejprimitivnější práva parlamentarismu v Československé republice. Ne politické strany a politické organisace, nýbrž hospodářské sbory k tomu povolané, Jednota záložen, Jednota spořitelen, hospodářský sbor státní, obchodní komory, živnostenské rady a všechny jiné hospodářské korporace žádaly, aby byly vyslechnuty předem o těch finančních zákonech, poněvadž se jimi zavádí opravdu něco, co bude ohromným břemenem, uvaleným na bedra hospodářského života v naší republice bez rozdílu politických stran a bez rozdílu národnosti. Přes tyto protesty se klidně šlo a nebyl tázán žádný kvalifikovaný poradní sbor, aby se předem vyslovil o hospodářských důsledcích těchto zákonů. Klidně se šlo přes tyto korporace a přes tyto povolané instituce prostě proto, poněvadž byl vydán diktát, aby se v několika hodinách odkývaly věci, které zatěžují celé generace ohromným břemenem. Tak ubíjí se a znásilňuje parlamentarismus.

Jinak je tomu ovšem, když jde o živnostnictvo. Tam je času dost, tam trvá 6 let, než dojdeme aspoň k tomu, že zavádí se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tentýž starý rakouský živnostenský zákon z roku 1853 s příslušnými novelami, který u nás platí. Je tedy viděti, že na některé věci a velmi vážné věci má slavná naše vláda a koaliční strany velmi mnoho a dosti času, kdežto na druhé straně, jak dokazuje koaliční praxe, provádějí se zákony t. zv. příležitostné, kterých z politických důvodů potřebují páni k tomu, aby sešněrovali politický a hospodářský život v naší republice třebas přes noc.

Zavádí se tedy konečně zákon živnostenský na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Stěžejní zásadou tohoto zákona, platného u nás v historických zemích, je průkaz způsobilosti a do jisté míry určitá samospráva společenstevní. A je zajímavo, že, aniž by se co nového pro živnostnictvo zavádělo, vyvstali zde mluvčí, kteří protestují proti tomu, aby aspoň to, co ještě dnes živnostnictvo má, bylo udrženo, a slyšeli jsme s tohoto místa včera mluvčí německé strany sociálně-demokratické, která prohlašovala, že z toho zákona čiší cechařství a zpátečnictví. Jako důkaz svých vývodů uváděla pí. posl. Kirpalová, že prý dokonce je tam strašný paragraf, ten nejstrašnější § 139, který mluví o povinnosti učňů. Aby slavná sněmovna věděla, jak je to strašný a hrůzný paragraf, dovolím si citovati aspoň jeho část. Paragraf tento praví (čte):

"Povinnosti učňov.

(1) Učeň povinný je voči zamestnávateľovi poslušnosťou, vernosťou a mlčanlivosťou, pilnosťou a slušným chovaním a musí sa podľa jeho poukazu zamestnávať v živnosti.

(2) Nezletilý učeň podrobený je otcovskej kázni zamestnávateľa, ktorého ochrany a pečlivosti požíva."

Tedy to je to strašné, to nejhrůznější z tohoto celého zákona. Myslím, že občan, který zná trochu poměry v životě praktickém a také v životě živnostenském, se tak nezhrozí nad tímto paragrafem, poněvadž nepovídá nic tak strašného, jen to, že učeň musí býti slušný vůči svému učebnému pánovi, resp. svému vychovateli, jímž právem je podle zákona učebný pán zde kvalifikován, a že má mistr právo a povinnost řádně vychovati svého učně. Kdo, prosím, je zde k tomu kvalifikován, aby toho učně řádně vychoval? Podle mluvčí německé strany sociálně-demokratické patrně německá strana sociálně-demokratická má nám vychovati učně a ne mistři, případně organisace, které mistři a živnostníci k tomu zřizují a vydržují ze svých prostředků, totiž učňovské besídky a útulny k tomu zřízené, aby vychovaly nám řádný živnostenský dorost.

Jestliže se vyskytnou případy - a vyskytnou se - že učeň je pro své špatné chování snad mistrem citelně potrestán, z toho ještě nenásleduje, že by se zde mohlo mluviti o tom, proti čemu jsme se museli včera v parlamentě ohraditi, že dokonce velká většina živnostníků týrá a vydírá učně. Pánové a dámy, snad byly kdysi doby, kdy mohlo míti do jisté míry oprávnění pověstné okřídlené heslo: "Učedník mučedník", ale to už patří dávné historii. Učeň nebyl mučen ani ve středověku a nejméně dnes, kdy vzdělaný, slušný živnostník - a ohromná většina takových lidí je a musí býti, poněvadž dnes by se vůbec jako samostatní neudrželi - nevidí v učni předmět vydírání, nýbrž vidí v něm svého nástupce, vidí v něm svůj dorost, vidí v něm budoucnost živnostenského stavu, a proto se snaží dnes skutečně řádný živnostník - a těch máme dnes ohromnou většinu - aby řádně tento svůj dorost vychoval jak odborně tak morálně, aby byl všestranně vyzbrojen pro těžký boj života, který mu nastane jako živnostenskému dělníku, po případě samostatnému zaměstnavateli. S tohoto místa s největším rozhořčením odmítám paušální útoky na živnostníky a na živnostenský stav vůbec, podnikané z určitých stran, jako by tito a celý živnostenský stav učně týrali, učně vydírali.

Pánové a dámy, my ze zkušenosti nevidíme v zavedení a unifikaci živnostenského řádu na Slovensku a Podkarpatské Rusi zvláštní vymoženost pro živnostnictvo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž víme, že živnostenský řád sám o sobě ještě není vyvrcholením požadavků živnostnictva a živnostenského stavu. Je sice jakýmsi stěžejním základem živnostenské politiky a živnostenské otázky, ale záleží na tom, jak živnostenský řád v praxi se bude prováděti. Bude-li se prováděti živnostenská politika a živnostenské zákony na Slovensku tak, jako se provádějí v historických zemích, pak i slovenské živnostnictvo bude míti velmi mnoho příčin si stěžovati, že se nerespektují předpisy platného živnostenského řádu.

Slovenské živnostnictvo nemá sice dnes ještě té organisace, jakou máme my v historických zemích, nemá snad ani té všestranné možnosti státi se tak odborně zdatným, jako je tomu u nás. Je proto tím více práce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po této stránce a bude záležeti nejen na úřadech, ale i na živnostnictvu samém, aby systematicky pracovalo k tomu, aby zvelebeny byly živnosti a podmínky jeho života. Bude také potřebí, aby živnostnictvo slovenské otevřeně prohlásilo - jak také dnes již prohlašuje - že vezme otěže vedení svých osudů do vlastních rukou. (Tak jest!)

Dámy a pánové! Tak mnohdy se rozčilujete nad tím, že prý také o živnostenských věcech se má jednati v této sněmovně. (Posl. Roudnický: Nikdo se nad tím nerozčiluje!) Ano, pánové, zde z levého tábora se rozčilují. (Různé výkřiky.) Ano, na to si musíte již zvyknouti, že vedle otázek dělnických, vedle otázek zemědělských budou denně na programu sněmovny otázky živnostenské, tím více a tím spíše, čím více politického vlivu živnostnictvo bude dosahovati ve státě československém. (Výborně! Potlesk. - Různé výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců. - Výkřiky posl. Vávry.) Máme zde politické strany, které tvrdí, že chrání hospodářsky slabších.

Nuže, co je vlastně živnostenská politika? Co je středostavovská politika a jaké jsou její cíle? (Posl. Vávra: Podpořiti hospodářsky slabší!) Ano, podpořiti hospodářsky slabšího, samostatně výdělečně činného občana proti přemoci velkokapitalismu. Proto zde provozujeme politiku středostavovskou, poněvadž chceme ochranu zákona i pro lidi, které ničí velkokapitál. Jako vy chcete ochranu zákona pro dělníky, zemědělce, tak i my si přejeme a chceme ochranu pro živnostníky a obchodníky a pro tyto vrstvy. A to je jádrem strany živnostensko-středostavovské. (Posl. Roudnický: To chtějí všecky strany!) Ano, chtějí to všichni, jenomže v praxi to neprovádějí, (Posl. Roudnický: Vy jste pro živnostníky neudělali nic. Co se pro živnostníky stalo, udělaly ostatní strany proti vám, to vy jste neudělali!) poněvadž ke všem zákonům a návrhům, které zde podávají k tomu kvalifikovaní zástupci živnostnictva, tedy zástupci živnostensko-středostavovské strany, vy strany koaliční docela provokativně a odmítavě se chováte a proti nim hlasujete, ačkoli na schůzích slibujete, že budete hlasovati pro jeho potřeby. Tato fakta nikdo nevyvrátí. (Výkřiky posl. Roudnického a Vávry. - Předseda zvoní.) Já zde prohlašuji jménem svojí strany, že použijeme všech prostředků, aby konečně živnostenské otázky staly se předmětem jednání v zákonodárných sborech a aby také byly splňovány. Víme, že to není jediná pomoc, která musí býti poskytnuta stavu tak důležitému, jako je stav živnostenský, že jediná pomoc není ve vládě a v zákonech, víme, že půldruhého milionu lidí, kteří pracují jako samostatně výdělečně činní, nebudou spaseni jenom zákonem, ale víme také, že zákonodárný sbor a vláda mají ohromný a veliký vliv na vývin hospodářských poměrů v republice a také na vývin poměrů živnostenských. Proto se dožadujeme a dožadovati budeme splňování všech požadavků živnostenských a jsme jisti, že čím dříve živnostnictvo pochopí, že musí se politicky sjednotiti, že musí vyvolati veliké politické hnutí stavovské, jako tomu bylo u dělnictva a sedláků, tím dříve budou splněny jeho požadavky. (Výborně!) Živnostnictvo potřebuje vedle řady zákonů ho ochraňujících co nejvyšší vzdělání všeobecné i odborné, potřebuje finančních prostředků, potřebuje odbytu a v těchto všech věcech je správa státní povolána, aby živnostnictvo podporovala. Proto žádáme ochranářského zákonodárství živnostenského, potírání fušerství, větší pravomoci společenstev, zákona proti nekalé soutěži, zadávání dodávek živnostníkům tak, jak sám parlament již usnesl, aspoň ze 75% a zvláště na Slovensku slovenským živnostníkům, žádáme podpory živnostenského úvěru, odborného vzdělání, zřizování odborných škol, zestátnění živnostenského školství, odborných kursů, zřízení zemské rady živnostenské pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, demokratisace obchodních komor, poněvadž se za dnešního režimu staly doménou velkokapitalismu a zvláště národně-demokratického velkokapitalismu, dále snížení daní a spravedlivého jich rozdělení, poněvadž daně jsou největší příčinou úpadku živnostenských provozoven, dále sociálního pojištění pro samostatně výdělečně činné, tedy také pro živnostnictvo atd.

Podívejme se však, jak se v praxi provádí tento aspoň v hlavních rysech načrtnutý, středostavovský program ve sněmovně. Živnostnictvo dosud je politickými stranami, zvláště koaličními napájeno - jen krásnými sliby. Jeden pán z koalice - lidovec Roudnický - před chvílí se rozčiloval, že prý oni pracují pro živnostníky, a ne my. Jak pracují koaliční strany pro živnostníky, ukázalo se, když se hlasovalo o nemocenských pokladnách živnostenských, společenstevních a gremiálních. Socialistům nemáme za zlé, že žádali, aby tyto nemocenské pokladny byly zrušeny a reservní fondy ve výši 26 mil. Kč byly dány okresním nemocenským pokladnám, které jsou v rukách socialistických stran, jež mohou těchto peněz dobře použíti k svým event. stranickým účelům. To jim nemůžeme míti za zlé, to konečně je věcí každé politické strany, když dobývá posic. Ale byly zde povolány druhé strany, t. zv. občanské strany v koalici, aby obhájily to, co živnostnictvo dosud má. Ale co se stalo? Tyto koalované strany občanské docela klidně hlasovaly pro zrušení společenstevních nemocenských pokladen živnostenských a obchodních. (Posl. Vávra: Proti všem úlevám živnostenským!) Hlasovali jste proti všem úlevám živnostenským i proti všem zlepšovacím návrhům, které podala živnostensko-středostavovská strana v této sněmovně. Takový je rub živnostenské politiky koaličních a zvláště všezájmových stran a taková je činnost odpovědných činitelů vládních. Máme také ministerstvo živností, obchodu a průmyslu, jehož účelem jest, aby pracovalo pro zvelebení, udržení a podporu těchto vrstev. Ukážeme, jak pracuje. Živnostnictvo na př. poznalo, že v ohromné konkurenci, která dnes opětně je v největším rozmachu, musí se brániti systematickou prací hospodářskou a musí také ukázati své výrobky veřejně. Zemská jednota živnostenských společenstev v Čechách usnesla se, že uspořádá všeživnostenskou výstavu. Když nějaký společek naprosto bezvýznamný uspořádá výstavku, jíž se zúčastní nějakých 10-15 vystavovatelů, jde tam pan ministr obchodu osobně, zahajuje takovou výstavu a postará se o to, aby byla řádně také podporována z prostředků státních. To uznáváme za správné, poněvadž každá výstava má svůj význam hospodářský, kulturní i praktický, a proto zasluhuje každá podpory. Když byla konána na př. dělnická výstava družstevní, která zaujímala v průmyslovém paláci asi čtvrtinu jednoho křídla, ničeho jsme proti tomu nenamítali, naopak jsme to schvalovali, když z prostředků státních byla podporována a byla oficielně podepřena, poněvadž to pokládáme za samozřejmé. Co se však stalo? Když byla pořádána celostátní výstava všeživnostenská ve všech palácích na výstavišti - a ještě nové se musily vystavěti, poněvadž nestačilo místo - tu se přičinil pan ministr obchodu o to, aby slavná naše vláda postavila se proti této výstavě, a nejen že odepřela jakoukoli finanční podporu, ale dokonce i morální podporu odmítla, ba dokonce stalo se i to, že státní ústavy, které již se přihlásily se svými exposicemi do této výstavy, na nátlak vládních činitelů musily svoji přihlášku odvolati. (Výkřik posl. Vávry.) Dnes čteme v odpovědi vlády na interpelaci, kterou podali naši senátoři ve sněmovně, že Všeživnostenské výstavě nemohlo se dostati státní podpory proto, že při živnostenské výstavě nesmělo by chyběti jako důležitá složka odborné a obchodní školství, zvelebovací ústavy živnostenské a podobné jiné státní a soukromé instituty. Já zde před celým parlamentem prohlašuji, že ministerstvo školství se oficielně přihlásilo za vystavovatele na této výstavě, zvelebovací ústavy živnostenské se na tuto výstavu rovněž přihlásily, ale byly na nátlak z kruhů vládních, patrně pana ministra obchodu, přinuceny, aby tuto svoji přihlášku odvolaly. Je to kulturní ostuda, která se stala tím, že Všeživnostenské výstavě odepřena byla jakákoli pomoc i podpora morální kruhů vládních jen z toho důvodu, že to nebyla výstava, již by aranžovala strana, jejímž exponentem je pan ministr obchodu.

Nyní se podívejme na další praxi, jak se provádí. Zavádí se průkaz způsobilosti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, což je jistě správné, protože průkaz způsobilosti, který žádáme od každého veřejného zaměstnance, od každého kvalifikovaného dělníka a každého jiného občana v této republice, musíme právem žádati také od živnostníka a obchodníka. Avšak jak se tento průkaz způsobilosti provádí? U nás se provádí podle toho, kdo to je; buď se žádá průkaz způsobilosti, nebo se mu uděluje dispense. Mám zde důkaz: Obuvnický dělník ve Znojmě, řádně vyučený tři roky, invalida, kterému scházely jen 3 měsíce pomocnické praxe, aby měl plný průkaz způsobilosti, byl odmítnut druhou instancí, totiž zemskou správou politickou v Brně a nebyla mu udělena dispense proto, poněvadž prý to závisí jedině od formálního předlož ní vysvědčení o odbytém již tříletém zaměstnání pomocnickém; doba pomocnická sama nemůže prý býti prominuta ani zkrácena. Prohlašuji krátce, že podle tohoto předpisu se neřídila zemská správa politická v Brně, když se jednalo o udělení dispense továrníku Baťovi. Režijní kovárny zřizovaly se podle dosavadního ministerského nařízení, poněvadž měly býti spravovány kvalifikovaným mistrem. Když se však proti tomu ohradil velkokapitalista May, cukrovarník v Olomouci, rozhodla zemská politická správa proti ministerstvu, že může zaměstnávati, koho chce, a ministerstvo stojí dnes před faktem, že podřízený úřad postaví se proti jeho nařízení a že nejvyšší správní dvůr rozhodl rovněž ve prospěch onoho cukrovarníka. Takovým způsobem provádějí se v praxi zákony živnostenské, tak dodržují se předpisy o průkazu způsobilosti, a pan ministr obchodu prostě tento chaos nechává platiti bez ohledu, jak na to nazírá a nazírati musí české živnostnictvo.