Pro takovéto zlodějské peleše degradovány jsou pak záložny a komunální spořitelny, ba i zemské ústavy oběma zákony o fondu všeobecném i fondu zvláštním na stejně nízké niveau, aby zachována byla prestiž státu, ve skutečnosti prestiž bankovních zlodějů! (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)
Není divu, že proti této protekcionářské politice důrazně se ozývají zástupci spořitelen, jakož i zástupci samosprávy, dokonce i rada města Prahy a Svaz československých měst, kteří dobře vystihují jádro věci. Bylo by jen nepatrnou, ačkoliv naléhavou korekturou obou předloh, aby spořitelny byly z účasti na fondu všeobecném i fondu zvláštním vyňaty. Kdo však zná vládní metodu koaliční "pětky", pochopí, že všecky protesty odborných kruhů zůstanou hlasem volajícího na poušti a že všichni poslanci koalovaných stran svorně zdvihnou ruce pro odhlasování obou zákonů beze změny, jak jim káže jejich suverenní pán, bankovní velkokapitál.
Také osobní poměry v aféře bankovních krádeží a jejich zakrývání jsou výmluvnou ilustrací objektivního procesu, který se odehrává v struktuře státu za nadvlády finančního kapitálu. Anály bankovních krachů vykazují jména věhlasných "národních veličin": Scheinera, Rychtery, Sonntága, Viškovského, dr. Engliše, dr. Dolanského a mnoho jiných. A což když otevřeme seznamy bankovních správních a dozorčích rad! Koho tam nalezneme? Pány ministry, exministry, poslance, senátory přes to, že § 74 československé ústavy hlásá: "Žádný člen vlády nesmí býti členem představenstva nebo dozorčí rady, ani zástupcem akciových společností, pokud se tyto společnosti zabývají činností výdělkovou." Zde se setkáváme s těmito jmény: Donát, Blaho, Medvecký, Sonntág, Botto, Engliš, Kubíček, Rychtera, Markovič, Baxa, Šrobár, Hodža, Hruban, Staněk, Stříbrný, Stránský s nekonečnou řadou jiných jmen. Nuže, kdo jsou tito pánové? To jste vy sami, kteří zasedáte v tvrzích moderního raubířství a podílíte se tam na jeho výtěžcích. Tyto osobnosti, toť vůdcové koalovaných stran, jejich výběr, který tvoří koaliční vládu, který vytváří svůj výkonný orgán v podobě autokratické "pětky". Tedy také osobní stránka věci je dalším potvrzením onoho zvláštního typu vlády ve státě, která svůj osud sloučila s neomezenou vládou finančního kapitálu.
Co k této historii a jejímu rozvíjení ještě třeba připomenouti, je to, že nejen právě projednávaná předloha, ale i všechny ostatní projekty finančních zákonů, které vláda předkládá tomuto "jarnímu" zasedání ve svém celku potvrzují starostlivost a péči o majetné, a to v té formě, že především veliký a největší majetek ve formě bankovního kapitálu má býti ochráněn a zabezpečen na účet a na vrub majetku drobného, na účet vkladů pracujících dělnických a středních vrstev, na účet veřejně prospěšných ústavů, jako spořitelen a záložen. Tutéž tendenci jeví předloha o úlevách při placení přímých daní, předloha o honorování válečných půjček, předloha o placení dodávek válečných dodavatelů rakouského státu z doby světové války, jakož i ostatní předlohy, týkající se vnitřního uspořádání, kontroly a hospodářství bank. Jest v povaze dnešní epochy kapitalistické, že tak činíte a že jiného činiti nedovedete. Budete-li při tom stále tak otevření nejen v politických věcech, ale i v hospodářství, jak se nyní ukazuje, nemáme, čeho bychom na tom litovali. Výsledkem vaší činnosti bude, že se otevrou oči všeho pracujícího lidu a že v soustavě, kterou jste vybudovali a kterou podpíráte nejdrastičtějšími úkony státní moci, uvidí, čím vskutku je, totiž nový vyssavačský systém finančně-kapitalistického feudalismu, který musí býti povalen za každou cenu, má-li býti lidstvo osvobozeno z nového otroctví. A před tímto osudem nezachrání vás ani divadelní kostým republikánství a demokracie! (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kraus.
Posl. Kraus (německy): Vážení pánové a dámy! První z předložených návrhů zákona obsahuje ustanovení, že přímé daně a také přirážky do konce roku 1923 mohou býti přiměřeně sníženy, nebo zcela odepsány, ovšem v předpokladu, že by placením mohlo býti hospodářské postavení podniku nebo domácnosti ohroženo. S tímto zákonem je v souvislosti zákon o převzetí rakouských pohledávek proti vojsku. Avšak také tento zákon, jako zákon o zaplacení válečných půjček, obsahuje omezení, že pohledávky proti vojsku budou převzaty pouze u těch, kdo byli již 28. října 1918 československými příslušníky. Při placení válečných půjček shledáváme téměř stejné, a sice značně pronikavé omezení výplaty, že se tam praví, že ti, kdo před 1. lednem 1924 žili v cizině, nemají účasti na zaplacení válečných půjček.
Nyní mohl by se druhý předložený návrh zákona o starých pohledávkách proti rakouské vojenské správě označiti jistě jako příznivý, kdyby návrh zákona neobsahoval rovněž velmi značná omezení, tak mezi jiným otázku zúročení 3%, dále, že tyto rakouské pohledávky přebírají se pouze v poloviční hodnotě, totiž 50%. Pozorujete-li nynější peněžní trh a poměry na něm, musí každý - nemusí býti nakloněn průmyslu nebo živnostem - dojíti k přesvědčení, že zúročení 3%, když banky žádají 10% a 15%, je něčím neudržitelným a nepřijatelným. Postavení živností a průmyslu je dnes nepříznivé, jak jen si možno pomysliti. Ztráty na zboží způsobené poklesem cen, neustálé daňové břemeno trvající po léta, přivedly průmysl a živnosti tak daleko, že ocitly se na konci své platební síly. Ani vyměřování daní nelze ospravedlniti. Mnohé berní správy dovolují si tu něco zcela neobvyklého. Vyměřování daní je vybudováno naprosto libovolně, je obyčejně stanoveno podle úsudku nespolehlivých osob, které berní správa přibírá k podávání zpráv jak jich potřebuje, a došlo to těmito poměry tak daleko, že tato samostatná povolání úplně byla zbavena provozovacích prostředků. Avšak nyní k tomu přistupuje ještě něco jiného. Mnohé berní referáty učinily si zásadou, že na nezatížený majetek, dokonce i tam, kde každé nebezpečí, že dotčený poplatník by uprchl a mohl stát připraviti o předepsanou daň je vyloučeno, proti zákonu dávají vložiti do knih jeho dlužné daně, kdežto zákon obsahuje výslovně ustanovení, že takovýto vklad do knih - to stalo se zvláště v Něm. Jablonném a v Boru u Čes. Lípy - má provésti příslušný okresní soud pouze tenkráte, jestliže je vážné nebezpečí, že by stát mohl přijíti o vyměřenou daň.
Mělo by se především pomoci průmyslu příznivými obchodními smlouvami - a neklamme se v tom směru, ve chvíli, kdy příznivými obchodními smlouvami průmysl bude s to, aby prodával své výrobky do ciziny, bude tuzemský trh volným pro živnostenské výrobky a tím bude příznivými obchodními smlouvami zároveň podporován průmysl a živnosti. Avšak německý průmysl má býti zničen a o tom jmenovitě svědčí § 6 návrhu zákona o pohledávkách proti vojenské správě. Tento paragraf obsahuje zcela zvláštní ustanovení, že stát "může" těchto vydaných dluhopisů za pohledávky proti vojenské správě použíti na splátky daní. Jedině stát, nikoliv dotčený poplatník může tak učiniti. Ten nemůže jíti s dluhopisem k bernímu úřadu a říci, že tímto dluhopisem zaplatí své daně, nýbrž pouze stát má oprávnění, aby u toho nebo jiného poplatníka přijal dlužní úpis na místě placení. Shledáváme tedy i u tohoto hospodářského zákona zcela zvláštním způsobem vyjádřené zmocnění těch kterých orgánů vlády. Tohoto slova "může" bude jistě zpravidla využíváno k tomu, aby onoho zákonného ustanovení nebylo užíváno ve prospěch Němců nýbrž proti nim. Posl. inž. Kallina podal proto návrh, který je jak hospodářsky, tak právně úplně odůvodněn, aby poplatníkům bylo ponecháno na vůli použíti těchto dluhopisů na placení daní. A pravím-li oprávněný, pak možno to vysvětliti prostě: což finanční správa nevymáhá všechny staré nedoplatky daňové a dodatečné výměry od 1914 do 1918 pro své pokladny? Zpravodaj rozpočtového výboru, myslím, že to byl posl. dr. Srdínko, sdělil asi před dvěma lety v tomto výboru, že tyto nedoplatky daňové, jež byly za tato léta dodatečně vybrány, vynesly příjem 18.000 milionů korun.
Zcela zvláštní ustanovení obsahuje však zákon o pohledávkách proti vojsku také tím, že se tam praví: Pohledávky proti vojsku musí býti ohlášeny do 6 měsíců. Avšak tato oznámení byla podána již před rokem nebo dvěma léty, takže nebylo by naprosto třeba nových ohlášení. Tendence však vysvítá jasně. Stát se chce vyhnouti jak možno dlouho placení úroků. I tato 3%, jež jsou rozpočtena, mají býti placena teprve po roce, jen ne hned.
Další zcela zvláštní ustanovení obsahuje tento návrh v posledním paragrafu, kde se praví: Právní poměry mezi věřitelem a státem nepatří mezi civilní právní záležitosti, to znamená jinými slovy, nemohou nikdy býti předmětem soudní žaloby. Vážení pánové, ze všech těchto ustanovení vidíme, že není zde žádné obrany, žádného hájení práv postiženého, a na druhé straně je pouze zmocnění vlády, podle něhož může učiniti něco nebo ne.
Chci-li krátce promluviti o třetím návrhu zákona, o utvoření zvláštního fondu pro ztráty vzniklé poválečnými poměry, zmínil bych se jen o sestavení kuratoria. Vláda může jmenovati ze 17 členů kuratoria 5, a to předsedu, jeho zástupce a mimo to 3 další členy. Po třech ze zbývajících 12 jmenováno jest ministrem financí z akciových společností, jež spadají do rámce tohoto zákona, ze záložen, spořitelen a výdělečných hospodářských družstev. Následkem toho, že kuratorium, jež bude určeno ke správě tohoto celého fondu, bude se skládati ze samých českých státních občanů, a jestliže konec konců musí býti nějaký Němec jmenován, nebude míti onoho významu, jak by to vlastně odpovídalo poměru hospodářské moci Němců. Táhne se tedy i těmito třemi návrhy zákona systém znásilňování německého národa jako červená nit, systém znásilňování správou a celým zákonodárstvím.
Přicházím-li ke konci, musím poukázati také na to, abych naše stanovisko krátce odůvodnil, že němečtí státní zaměstnanci a úředníci jsou z nejmalichernějších důvodů propouštěni ze svých míst, překládáni do krajů, kde se jim bere všechna možnost života, kde se jim činí život nesnesitelným. Na státních drahách, zvláště v německých krajích Čech, roste nejistota den ode dne. Pouze hlasitý křik v české státní řeči oznamuje nám na nádražích, v kterém státě se nacházíme. Teprve v posledních dnech se stalo, že jeden německý průvodčí - protokol byl sepsán na libereckém nádraží - byl vážně ohrožen spolujedoucím Čechem, že mu bylo vyhrožováno, že dotčený spolucestující podnikne vše, aby tento německý průvodčí nikdy nepoužíval v tomto ryze německém kraji německé řeči, nýbrž že má se svými cestujícími mluviti výhradně česky. Nepůjde to přirozeně jinak, pan ministr železnic bude musiti svého stranníka v této věci volati k odpovědnosti. Nezbude ničeho jiného, bude to musiti učiniti, aby dal průchod právu. Bezpečnost nebo nejistota na drahách vysvítá také z toho, že před několika málo dny v Rumburku, když vlak k Warnsdorfu chtěl odjeti, byly dvéře k nádraží zavřeny. Český vrátný nepokládal za potřebno cestujícím otevříti dvéře; když již vlak byl pryč, uráčilo se mu konečně dvéře otevříti, avšak cestující nemohli se již tohoto dne domů vrátiti. V jiných stanicích, kde jsou čeští úředníci, na př. v Něm. Jablonném, stalo se před týdnem, že cestující čekali marně na otevření pokladny, aby zakoupili jízdenky, a museli pak odjeti nezaplativše jízdenek, protože dotčená česká úřednice se ještě nevyspala.
Rád bych promluvil zde také o přeplňování železničních vlaků, jež projíždějí německým krajem. Dnes ráno měli jsme příležitost pozorovati, že na trati Něm. Jablonné-Č. Lípa, kde jezdí denně na sta dělníků, aby dostihli svého místa zaměstnání ve státních železničních dílnách v Čes. Lípě, byl vlak nesmírně přeplněn, takže cestující museli státi na plošině, kde je vlastně podle železničních předpisů zakázáno státi. Stížnosti nepohnuly ještě železniční správu, aby těmto nedůstojným poměrům byl učiněn konec.
Ještě další případ. Když jsem před krátkou dobou jel z Prahy domů, ptal se mne zcela vážně průvodčí - bylo to již v noci: "Povězte mi, pane poslanče, na které straně, na levo nebo na pravo, leží stanice Bor"? Musíte ovšem znáti tyto severočeské poměry na železnicích; musíte na př. znáti stanice Rybniště a Tannenberg, kde stojí vedle sebe tři až čtyři vlaky, a jestliže průvodčí otevře z neznalosti položení stanic dvéře na nesprávné straně, jsou cestující prostě, nevědí-li sami, kde mají vystoupiti, vydáni největšímu nebezpečí. Vystoupí-li na opačné straně, vběhnou pak přímo do vedle stojícího vlaku. Nuže, ty poměry půjdou v tom smyslu dále.
Noviny podávají příliš málo zpráv o stále četnějších nehodách na železnicích. Vzpomněl bych zde na první neštěstí, kdy se ve stanici Křížany uvolnilo 7 vagonů od nákladního vlaku a sjíždělo po příkře se sklánějící trati. Bylo možno přičísti jen duchapřítomnosti železničního strážníka v Schönbachu, jenž včasně přivedl vagony k vyšinutí - jinak by byly sjely po nejsráznější trati na dráze ústecko-teplické do Rynoltic - že mohlo býti zabráněno nedozírnému neštěstí. Tak se také stalo v Německém Jablonném, kde přednosta stanice, přirozeně Čech, pustil prostě vlak dále do Rynoltic, ač by byl musil věděti, kdyby býval jen trochu zasvěcen do služebních předpisů, že v téže době jede s protivné strany vlak směrem k Německému Jablonnému. Opětně byl to německý zaměstnanec, jenž včas upozornil vlakový personál a tím mohl zabrániti, že tam nedošlo k velikému železničnímu neštěstí. Tak tomu bylo dále v Jiřetíně a tak jsme to zažili v České Lípě, a všude tam, kde se takové nehody přihodily, dlužno je z největší části přičísti tomu, že dotčení železničáři neznají toto území a z této neznalosti mohou nepopíratelně vzniknouti v nastávajících mlhavých dnech listopadových velká nebezpečí. Stará-li se pan ministr železnic jen o svou stranu, ne však o svůj odbor, jenž je mu svěřen, je to věcí pro sebe. Pak jej však budeme volati k odpovědnosti, jestliže vinou jeho nedbalosti přijde k velikému neštěstí sta lidí.
Vidíme, a tím končím, v tom systém znásilňování Němců na všech stranách. K tomuto státu, kterého jsme nechtěli a do kterého jsme se dostali jen násilím, stojíme v oposici. Odmítáme tento stát, protože k tomuto státu nemůžeme nikdy míti důvěry. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Nahlédnutím do stenografického protokolu o řeči pana posl. inž. Kalliny shledávám, že pan poslanec užil výrazů: "smlouvy o hanebném míru", "nejmenší loupežnické státy" a "lup z roku 1918".
Za tyto výroky volám p. posl. inž. Kallinu dodatečně k pořádku. (Výkřiky posl. dr. Lodgmana.)
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. dr. Kafkovi. (Posl. inž. Kallina [německy]: Co to bylo jiného než lup! Ano byl to lup, toho nepřivedete se světa! - Místopředseda Buříval zvoní.)
Volám opětně pana posl. inž. Kallinu k pořádku. (Výkřiky německých poslanců.)
Prosím o klid. Prosím p. posl. dr. Kafku, aby se ujal slova.
Posl. dr. Kafka (německy): Velevážené dámy a pánové! Již po měsíce bylo nám tiskem sdělováno, že nám bude zvláštní zářijové zasedání určeno k tomu, abychom parlamentárně vyřídili několik významných finančně-politických předloh. Význam těchto předloh, jež nám byly skutečně v těchto zářijových týdnech v této sněmovně předloženy, nechci nikterak podceňovati. Jistě však je význam těchto předloh v opačném poměru k zájmu, který vzbuzují u zástupců národa. Pokud jde naproti tomu o charakterisaci těchto předloh jako finančně-politických zákonů, musím vysloviti několik poznámek. Jsou dvě skupiny finančně politických zákonů: jedny, které si činí na toto jméno nárok proto, že se nějakým způsobem zabývají státními financemi, a druhé zákony, které možno nazvati finančně-politickými předlohami proto, ježto skutečně mají přání obsahovati finanční politiku a také jsou způsobilé, aby podporovaly finanční politiku státu, aby zavedly a udržely zdravé státně-finanční postavení. Pod tímto hlediskem nemůžeme těmto předlohám, jež nás došly, přiznati, alespoň podle mého mínění, názvu "finančně-politické". (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Především, než přijdu k tomu, co skutečně se podává, zdůraznil bych, co mezi těmito předlohami nezbytně chybí. Myslím, že nezbytně schází ona předloha, jež konečně jednou by přinesla úpravu mzdových poměrů státních úředníků a státních zaměstnanců vůbec, především však nápravu, odstranění neslýchaného bezpráví, které je pácháno na pensistech tohoto státu. Možno ovšem říci, že jsou to zákony o výdajích, a že právě o zákony výdajové není v našem státě nouze. Přes to myslím, že tato předloha byla by bývala jednou z nejvýznamnějších finančně-politických předloh. Vždyť musí nám býti jasno, že bez přiměřené úpravy těchto mzdových poměrů nelze dosíci zdravé státní správy, že však zdravá státní správa je nezbytným předpokladem pro dobrou státní finanční politiku.
Co pak nám bylo ve skutečnosti poskytnuto? Nechci již, dámy a pánové, mluviti o zákonu o příročí, který ovšem byl zde již v sněmovně vyřízen. Nechci ani snad použíti této příležitosti, abych promluvil doslov k zákonu o válečných půjčkách, jenž přece také patří mezi předlohy finančně-politické. K nějakému doslovu k tomuto zákonu o válečných půjčkách je s mého stanoviska tím méně příležitosti, poněvadž nemůžeme toto vyřešení provedené tímto zákonem považovati ani v nejmenším za vyřešení konečné. A jestliže jste, pánové z většiny a z vlády, toho názoru, že zabráníte našim přáním a požadavkům po skutečném konečném vyřešení tohoto problému tím, že dáte do záhlaví tohoto zákona slovíčko "konečný", připadáte mi tímto naivním počínáním poněkud jako ten, kdo v tmavém lese náhle počne křičeti, protože dostane strach. Tím, že sami tuto předlohu označujete jako konečnou, nezabráníte nikterak budoucímu zákonodárství. Bude záviseti na politických mocenských poměrech, zda tato předloha přinese prozatímní nebo trvalé vyřešení otázky válečných půjček, a jistě můžete býti přesvědčeni, že se pokusíme vytvořiti politické mocenské poměry tak, aby slovo "konečný", které vás prozatím upokojilo, neznamenalo nikterak znepokojení našeho lidu. Nechci tedy, byť i byla příležitost k mnohým poznámkám, mluviti dále o této předloze o válečných půjčkách. Jen jedno: Tato předloha o válečných půjčkách, jejíž záhlaví je zajímavo tím, že obsahuje slovo "konečný", zasloužila by vlastně zcela jiného titulu. Mohli bychom ji pojmenovati návrhem na zbavení práv majitelů válečných půjček, mohli bychom ji jmenovati návrhem k trvalému poškození státního úvěru, avšak jeden titul - a to bych přece rád zdůraznil - musí jí býti přiznán především, a to je název zákona na potrestání státu věrných upisovatelů IV. státní půjčky. Neboť jestliže - počínaje od určitého jmění - pozorujete postavení těch, kteří neuposlechli poukazu, aby upisovali, a postavení druhých, kteří pokynu ministerstva financí uposlechli a upsali IV. státní půjčku, shledáte při výpočtu, který si každý z vás pro sebe může sestaviti a kterému prozatím nemusíte věřiti, že ten, který neupsal IV. státní půjčku, je na tom lépe, než druhý, který ji upsal - vzhledem na geniální použití válečné půjčky k vyměření dávky ze jmění 30%.
Dámy a pánové! Není mi možno držeti se jen předloh, o nichž v této chvíli má býti rokováno. Vždyť všechny tyto finančně-politické předlohy tvoří vlastně souvislý celek a je v tom jistá dávka libovůle, že tři zákony byly odděleny od tří druhých a zde učiněny předmětem specielní rozpravy. Chci tedy zcela krátkými slovy promluviti o t. zv. zákonu o úlevách daňových, jehož účel jistě vítáme, a s kterým se tím více chceme spřáteliti, že určitá ustanovení tohoto zákona souhlasí s mnohými podněty, jež byly dány s naší strany, posledně v dotazu, který jsme podali panu ministru financí v červenci, bohužel dosud jsme nebyli uznáni za hodny odpovědi. Co nám při tomto zákoně a při všech ostatních zákonech připadá neobyčejně nepříjemným, jest, že skutečnosti jakožto předpoklady zákonných účinků jsou brány tak nepřesně, že možná libovůle rozhodnutí podle volného uvážení úřadu skýtá neobyčejné nebezpečí. Pojem relativní nedobytnosti daní, který finanční politika všestranně vypracovala, je v zákoně o úlevách daňových opsán tak, že možno jím udělati vše nebo také dočista nic. Závisí tedy jedině a pouze od uvážení finančního ministerstva, jak chce tento kaučuk uhnísti. Vedle toho rozhodnutí samo je ještě dáno do rukou ministerstva financí a daňové komise, které přece jsou povolány podle intencí spolupůsobiti podle zákonných podkladů našeho daňového zákonodárství, právě v tomto důležitém bodě jsou vyloučeny ze všeho spolupůsobení.
Mohu-li si dovoliti pronésti několik všeobecných poznámek, smím snad především vyjádřiti politování, že - zřejmě z touhy, aby i tyto zákony byly rychle odbyty - bylo opomenuto tyto návrhy zákonů předložiti vedle prozkoumání výborem rozpočtovým také přece jenom výboru ústavně-právnímu. Tyto zákony pozorovány v celku a v jednotlivostech skýtají zajisté i z formálně-právního hlediska mimořádné potíže a bylo by bývalo nezbytně třeba, aby byly také podrobeny formálně právnímu přezkoušení. To nikterak neznamená podceňování právnických schopností členů rozpočtového výboru. Je však něco zcela jiného, má-li zákon prozkoumávati výbor rozpočtový nebo výbor právní. Výbor rozpočtový bude viděti svůj úkol především v tom, aby zákon zkoumal se stanoviska státních financí a národohospodářských účinků, kdežto by bývalo bylo třeba, aby také s hledisek právnických byly všechny tyto zákony podrobeny velmi přesnému posudku. Mnoho by bývalo bylo odpadlo, co nyní s legislativního stanoviska znamená nepopíratelně podle mého mínění vadu tohoto zákonodárství.
Zákon o vkladních knížkách obsahuje na př. mnoho trestně právních skutkových podstat, jejichž vymezení není nikterak šťastné a jejichž spojitost s jinými všeobecnými trestně právními skutkovými podstatami dává podnět k mnohým pochybnostem. V souvislosti s tím upozornil bych na to, že zde v tomto zákoně máme skutkové podstaty přečinu, při nichž není třeba ani zlého úmyslu, ani zavinění. Nevím, bylo-li to zamýšleno, avšak jistě podle zákonného znění jest tomu tak a v tom jest jistá protizákonnost. Dále máme mnoho skutkových podstat, kterými jsou otřeseny různé zákony, u nichž jest směrodatným porušení povinnosti mlčení, a nyní vidíme, že toto porušení povinnosti mlčení na jedné straně je trestáno jen tenkráte, jestliže tím vznikne škoda pro ústav - znak podstaty, který se ve většině případů vymyká přesnému důkazu - kdežto v jiných případech tento moment úplně schází, vidíme, že trest je v jednom případě vězení a peněžitý trest a že v jiných velmi důležitých případech netrestá se jinak než odvoláním člena kuratoria. Podíváme-li se ostatně blíže na tato ustanovení o povinnosti mlčení, vidíme, že členové dozorčí rady a představenstva peněžního ústavu nejsou obecně povinni mlčením, jak bychom chtěli za to míti, jen vůči třetím osobám; ne. Jestliže tento zákon tak béřeme, jak nyní zní, docházíme k jistě nezamýšlenému výsledku, a že jistě bylo by možno zabrániti tomu, kdyby bylo došlo k přezkoumání po právnické stránce, že člen představenstva poruší povinnost mlčení a stane se trestným i jestliže něco sdělí členu dozorčí rady, a dozorčí rada poruší povinnost mlčení, sdělí-li něco členu představenstva. Něco grotesknějšího není si možno mysliti.
Máme pak tak zvaný zákon o úschovách, s jehož tendencemi zásadně úplně souhlasíme. Avšak i zde opět: věda láme si po dlouhou dobu hlavu o rozlišení mezi depositum regulare a irregulare, mezi kumulativní a sumární úschovou atd. A nyní přichází zákon, který by měl těmito pojmy pracovati. Avšak rozpočtový výbor - opětně opakuji, že nechci činiti žádných výtek, nebylo to jeho úkolem - neučinil o tomto hlavolamu ani nejmenší zmínky. Docházíme tak k pojmům o úschově, jež nedají se uvésti již v soulad vůbec s výsledky, jež získala věda právní, a jež vedou prakticky k zcela nemožným důsledkům. V jednom ustanovení přicházíme k pojmu úschovy, jenž nemá s úschovou již naprosto ničeho společného ani v nejmenším.
Chci uvésti s tohoto stanoviska další příklad. Jde o zákon o tak zvaných pohledávkách proti vojsku. Jmenuje se jinak, avšak každý ví, o co jde. Jde zde o odstoupení pohledávek státu. Nyní je důležito, jaká cesse je vlastně míněna, postup, jenž skutečně převádí vlastnictví k pohledávce na stát, nebo postup, který do jisté míry má jen ten účel, aby zmocnil stát k vymáhání pohledávky. Nevíme naprosto ničeho o tom, co je míněno, a výborová zpráva přenáší se smělým skokem přes všechny tyto potíže, když prostě praví: "Nastane jistá cesse." Nuže, známe v právní vědě jistý počet druhů cesse: postupy úplatné, postupy bezplatné, nutné, zákonité cesse, smluvní cesse atd., z kterých při státních zkouškách a rigorosech zkoušíme ubohého kandidáta, avšak neznáme "jistých cessí" a musím říci, že by mně jako právníkovi a učiteli práva bylo za těžko říci, co je to "jistá cesse". Že však z pojmu "jistá cesse" může býti jednou odvozován právní důsledek, že bude soudce anebo správní úřad chtíti tento pojem oceniti a pak počne nebezpečí pro stranu, toho, jak se zdá, nebyl si nikdo vědom.
Druhá všeobecná poznámka k těmto zákonům jako celku: Co nám na těchto zákonech připadá svrchovaně nepříjemným, je především přehnaná, ničím a také ne účelem odůvodněná hojnost zasahování státu do soukromého hospodářství, a za druhé rovněž ničím neodůvodněné přepínání působnosti správy nejen pokud jde o volnou činnost hospodářskou, nýbrž také v oboru zákonodárství. Správa je podporována a zákonodárství je utlačováno, ač si musíme říci, že zkušenosti, které jsme učinili se správou, pokud jde o poměr k volnému hospodářství, nejsou právě blízkými myšlénce, že správa je nějak zvláště schopná hráti tuto úlohu poručníka a opatrovníka. Vedle toho se neustále pracuje s pojmy "může" a "smí", místo s pojmy "má" a "musí", že se pracuje zmocněními a poukazy na prováděcí nařízení, takže konec konců nezbývá na vlastní obor zákonodárství téměř ničeho. Ať je jakákoliv tendence tohoto neurčitého znění zákona, jedno je jisto: Je nebezpečí, že správa v tom neb onom směru použije veliké moci dané jí do rukou k tomu, aby jí zneužívala národnostně-politicky nebo stranicko-politicky, ani nemluvě o jiných možnostech.
Mohu-li promluviti ještě něco k zákonu, o němž jsem se již jednou zmínil, totiž o zákonu o tak zvaných vojenských pohledávkách, který zaujímá poněkud oddělené stanovisko, řekl bych přece jen, že zde konečně jednou chceme míti jasno, co se vlastně zamýšlí. Co znamená výraz, který, jak se zdá, i od českých znalců řeči je různě pojímán a vykládán, totiž "úplata"? Jedni v tom vidí prostě plat, druzí tvrdí, že v tomto výrazu již přichází k platnosti moment zálohy. Nechci se pouštěti do tohoto terminologického sporu. Jsem k tomu také nejméně způsobilý. Rád bych však přece konečně viděl, aby byl pozdvižen závoj, který tkví na tomto tajemství, a prosím zástupce vlády nebo referenta, aby mně dal přesnou odpověď na tuto otázku, co je vlastně míněno. Znamená těch 50% v 3%ních slosovatelných papírech, jež za jmenovitou hodnotu pohledávky jsou dávány, zálohu, nebo znamenají konečnou náhradu? Je to důležito se stanoviska státu a také se stanoviska zájmu vojenských věřitelů. Se stanoviska státu: Stát má v úmyslu ohlásiti to, co v tom směru svým státním občanům platí, u reparační komise a nechati si to připsati na náhradové konto. Pokládám toto stanovisko za oprávněné a jsem toho názoru, že skutečně, jestliže reparační komise správně vykládá mírovou smlouvu, bude míti toto stanovisko státní správy úspěch. Avšak jestliže je tomu tak, pak myslím, že si finanční správa své postavení při jednání s reparační komisí a s Rakouskem a Uherskem zbytečně ztěžuje, když prozatím dává jen 50%ní náhradu a neoznačuje výslovně tuto náhradu za zálohu. Pokud jde o zájem postižených vrstev, jde o toto - a v té věci prosím o přesnou odpověď: kdyby vláda měla u reparační komise úspěch, a o tom nepochybuji, a kdyby měla úspěch ve vyšší míře, než 50% jmenovité hodnoty pohledávky odpovídá, co zamýšlí vláda udělati s tímto vyšším obnosem? Zamýšlí vláda strčiti tuto vyšší částku do kapsy na útraty věřitelů vojska, nebo hodlá vláda těm, kdo jí odstoupili pohledávku, vyplatiti rozdíl? O tomto zákoně o pohledávkách proti vojsku bylo by možno ještě mnoho říci, musím však přestati na všeobecné úvaze. Nepřihlížím také k specielním pozměňovacím návrhům, neboť, byť mi to bylo sebe více líto, že to zde musím říci, doufám ohledně této předlohy zákona více ve spolupůsobení senátu. Věřím s důvěrou, že senát nenechá projíti mnohou nemožnost v obsahu, především však mnohou nemožnost právnickou, jmenovitě že tuto předlohu přikáže nezbytně také ústavně-právnímu výboru a že tam snad bude možno uplatniti spravedlivé změny, kdežto dnes při ohromném zájmu, který se zde věnuje této předloze, nedá se očekávati skutečné a věcné prozkoumání případných pozměňovacích návrhů.
Blížím se nyní ke zbytku předloh. Předsednictvo sněmovny provedlo rozdělení těchto předloh na dvě skupiny s hlediska, že určité předlohy mají více na zřeteli minulost a jiné více budoucnost. To je jistě naprosto čisté rozdělení, já však pokládám jiné různění za systematicky správnější. Rozlišuji tyto předlohy ve dvě skupiny podle jejich účelu. Jeden účel, zdá se mi, že záleží v tom, aby byla zavedena ve vedení akciových společností, bank, atd., pověřených správou cizího jmění, větší přesnost, větší bezpečnost, a druhý účel je ten, pro případ, že přes všechna tato bezpečnostní opatření přihodí se přece nějaká nehoda, nebo se již něco stalo, učiniti nápravu zřízením zárukového fondu pro budoucnost a pro minulost. Nuže, proti prvnímu cíli, aby ony ústavy a podniky, jež spravují cizí peníze, postupovaly s největší opatrností a přesností, proti tomu cíli nebude snad moci nikdo namítnouti ani nejmenšího. Avšak musí nám býti jasno, jakými methodami se chceme k tomu cíli přiblížiti. Myslím, že nejbezpečnějším prostředkem zůstane vždy zvýšení pocitu odpovědnosti u oněch činitelů, již mají tyto ústavy vésti a, co je velmi důležité, také zostření sociálního a právního odsouzení těch, kdo se proti těmto zásadám přesného zacházení s cizími penězi provinili. Jedno je jisto, že v tomto směru mnohem méně ostře reagujeme, že přes všechnu hojnost trestních opatření, trestních paragrafů a trestních pohrůžek právě v tomto směru jsme mnohem lhostejnější a povolnější, jak v zákoně tak také v provádění tohoto zákona, než v západoevropských státech s Anglií v čele. A druhé, dámy a pánové, jest, že mezi lidem samým musí se počíti s výchovou k pochopení pro události na peněžním trhu a k vlastnímu svědomitému uvědomění svých zájmů. K této výchově není možno však dojíti, zvyká-li se obyvatelstvo na to, že je vedeno na šňůrce i v těchto věcech, k tomu ještě na šňůrce, jejíž jeden konec je v rukou správy, o jejíž odborné schopnosti a povolanosti, pokud jde o objektivnost, nemůžeme býti nikterak přesvědčeni. Nejenom v tomto státě, v žádném státě. Nyní však ještě nemáme tohoto stavu zvýšeného pocitu odpovědnosti, nemáme také potřebné výše výchovy lidu. V čem to záleží? To záleží na dlouhém vývoji, záleží to z části také v určitých hříších, kterých se tento stát a jeho vláda dopustily v krátké době, kdy měly možnost hříchy páchati. Také národohospodářský život u nás byl již od samého počátku zamořen politickými úvahami, z politických důvodů bylo bráněno cenným a zdravým zařízením, kdežto opět z politických úvah byla bezcenná a nebezpečná zařízení uměle podporována. Zbývá tedy pokus vytvořiti zákonitou ochranu, musí však nám býti jasno, že tento pokus zákonité ochrany s jedné strany může míti jen malý výsledek, na druhé straně znamená vždy nebezpečí.