To jsem považoval za nutné právě při této příležitosti prohlásiti. Stanovisko své k celkové osnově jsem prohlásil již na počátku. Chci skončiti tím, že vyslovuji přání, aby tato jistě, přes to, že je dílem kompromisu, pronikavá sociální reforma, byla v brzké době následována také pronikavými reformami na poli pokroku kulturního, jak odpovídá programu naší zahraniční revoluce a jak jenom může odpovídati prospěchu československého národa a Československé republiky. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): V zastúpení ministerstva sociálnej pečlivosti prihlásil sa k slovu pán prof. dr. Schoenbaum.
Zástupce ministerstva soc. péče prof. dr. Schoenbaum: Slavná sněmovno! Mám jen několik poznámek, které dotýkají se materie, jež je mi blízká a týká se jednotlivých vývodů různých pánů řečníků.
Především považuji za svou povinnost poděkovati různým pánům za uznání, kterého se nám, spolupracovníkům na tak velikém díle, dostalo. Bylo by snad neskromností, kdybych neměl upozorniti na to, že čerpali jsme při vypracování tohoto díla z pramenů nejrůznějších, že jsme měli proti jiným pracovníkům, na příklad v Německu v letech osmdesátých, tu výhodu, že mohli jsme použíti zkušeností německých, anglických, švédských a v nejnovější době také zkušeností francouzských. Ovšem máme také snad právo pochlubiti se, že dílo, které jsme provedli, třeba že vadné, jako všechna lidská díla, jak uznal také p. zpravodaj dr. Winter, přece má různé přednosti. Důkazem je nám na příklad okolnost, že nejnovější změna německého říšského řádu pojišťovacího, provedená k 31. červenci 1924, nechci říci napodobuje, ale alespoň po nás provádí některé změny zákona říšskoněmeckého. Upozorňuji na jednu okolnost, že tato změna říšského řádu pojišťovacího provádí novou konstrukci invalidního důchodu, která je úplně, nechci říci převzata, ale téhož způsobu, jako konstrukce invalidního důchodu v našem zákoně. Invalidní důchod v našem zákoně jest konstruován tak, že skládá se ze základní částky, dále ze stoupajících obnosů. Tyto stoupající obnosy jsou vyměřovány jistou částí, tedy jednou pětinou zaplacených příspěvků. Naproti tomu původní zákon německý, tedy říšský řád pojišťovací, konstruoval invalidní důchod tak, že týž skládal se také ze základní části a také ze stoupajících obnosů. Ale základní částka našeho zákona, a to je novinka, kterou jsme provedli, je pro všechny třídy neměnlivá, obnáší bez ohledu na třídu 500 Kč, naproti tomu základní částka původního německého řádu pojišťovacího byla pro každou třídu vyměřena jiným obnosem. Podobně bylo tomu v Beckově předloze, v Bienerthově předloze, v jihoslovanském zákoně a v řadě jiných zákonů. Ta změna říšského řádu pojišťovacího, provedená k 31. červenci 1924, záleží nyní v tom, že zavádí se pro všechny třídy neměnlivý, pevný obnos 120 zl. marek. Výhody tohoto postupu našeho, na němž si do jisté míry zakládáme, jsou rázu odborného a vedly nás k němu zkušenosti z pensijního pojištění. Konstatuji, že říšskoněmecké pojištění invalidní a starobní v nejnovější své fási k 31. červenci 1924, tedy rok po našem postupu, takovýto nový modus vyměřování důchodů také zavádí. Považoval jsem za nutné zmíniti se o tom z toho důvodu, abych odpověděl na jistou výtku p. posl. Beutela, že drželi jsme se, a snad příliš úzkoprse, německého vzoru.
K vývodům jednotlivých pánů řečníků uvádím toto: Pan posl. Kostka uvádí cifry zatížení národního hospodářství podle dobrozdání vydaného Ústřednou československých obchodních a živnostenských komor. Ale tato čísla jsou dnes již úplně obsoletní, byla vypracována a vypočítána nebo odhadnuta podle pramenů, které jsou nám neznámé, v době, kdy také ještě vůbec nebyl předložen návrh zákona a kdy existovaly jakožto jediné prameny pro posouzení invalidního a starobního pojištění tři řeči, pronesené p. dr. Wintrem, mnou a dr. Galasem v sociálním ústavě. Bylo to, tuším, v červnu r. 1923. Čísla ta jsou nesprávná a mohu říci značně přeceněna. Na příklad odhad celkového zatížení národního hospodářství je 3·5 miliardy. Vysvětluje se to tím, že p. posl. Kostka uvádí zatížení z invalidního a starobního pojištění obnosem 800-850 mil. Kč ročně, jak odpovídalo původním proposicím odborné komise. Tento obnos je ve skutečnosti 640 mil. Kč. Uvážíme-li, že nemocenské pojištění, které se odhaduje obnosem snad 1 miliardy, doopravdy bude zatěžovati národní hospodářství podle novějších výpočtů obnosem přes 550 mil. Kč, dojdeme snadno k poznání, proč tento obnos 3·5 miliardy korun je dlužno považovati za přehnaný.
V řeči pp. posl. Kostky, Schälzkyho a snad i v jiných řečích se vyskytuje číselné tvrzení, které považuji za nutné opraviti, totiž tvrzení, že jmění Ústřední sociální pojišťovny bude v době stability obnášeti 35 miliard Kč. Toto tvrzení lze vysvětliti tím, že v důvodové zprávě k osnově je tiskovým omylem v poznámce o návrhu p. posl. Modráčka uveden jakožto výnos úrokový obnos 1·4 miliard Kč a jakožto obnos příspěvkový obnos 1 miliardy Kč. Mají však tyto dvě cifry býti vlastně zaměněny. Výnos úrokový byl podle tehdejších našich odhadů, ovšem velmi nejistých, to připomínáme, odhadnut 1 miliardou korun, a tomu by odpovídalo jmění Ústřední sociální pojišťovny částkou 25 miliard Kč. Podle výpočtů pozdějších, které berou ohled na pokles mzdy a na snížení pojistného, docházíme k názoru, že jmění nebude převyšovati v době stability 22·4 miliardy, ovšem obnos, připouštím, rovněž značný.
Pan posl. Kostka se zmínil o návrhu stoupavého pojistného a podotýká, že tento návrh nebyl podroben prozkoumání, čehož dlužno litovati. V důvodové zprávě sociálně-politického výboru je tomuto návrhu věnováno mnoho pozornosti, což je pochopitelné, ježto v užším výboru sociálně-politického výboru jsme se návrhem zabývali a probrali jej po jeho kladných i záporných stránkách objektivně, při čemž jsme došli k názoru, že je neproveditelný, hlavně z důvodů praktických, a potom z toho důvodu, že by v budoucnosti ohrozil existenci Ústřední sociální pojišťovny.
Pan posl. Kostka dále lituje, že nebyl vzat ve výpočtech ohled na stoupnutí morbidity. Argumentuje totiž takto: Počet dnů nemocenských, připadajících do roka na jednoho pojištěnce, byl r. 1916 8·2, r. 1921 připadalo na jednoho pojištěnce nemocenských dnů 12·1. Uvažuje tudíž, že je zde velmi značný vzestup nemocenskosti nebo morbidity, a soudí, že tento vzestup potrvá i nadále. K tomu podotýkám, že tento vzestup cifry morbiditní není nijak průkazem vzestupu morbidity, tedy nemocenskosti nebo zhoršení poměrů zdravotních, že je z valné části nebo z největší části způsoben tím, že r. 1916 byla krajní doba podpory, po níž byla vyplácena podpora nemocenská podle tehdejšího zákonodárného stavu 26 týdnů, a r. 1921, který rovněž se srovnává, obnášela tato doba podpory 1 rok. Tím přirozeně se vysvětluje stoupnutí morbidity. A dále ovšem upozorňuji, že výpočty osnovy spočívají právě na této cifře z r. 1921 a na cifře z r. 1922, že tedy representují stav poválečný a mohou býti považovány za dostatečně bezpečné.
Pan posl. Schubert uvádí ve své řeči zatížení, které plyne z nemocenského pojištění na 1 ha, a to obnosem, nemýlím-li se, asi 30 Kč. To je číslo, které na první pohled překvapuje, ale ovšem 1 ha orné nebo zemědělské nebo jakékoli jiné půdy - to by se musilo podrobně snad podotknouti - jest vůbec nedobrým měřítkem pro to, abychom měřili zatížení zemědělských podniků z invalidního, starobního nebo nemocenského pojištění, a je měřítkem také zcela libovolným. Převeliký počet závodů zemědělských je takový, že zaměstnáni jsou v nich jen majitel nebo příslušníci rodiny, kteří nejsou zaměstnáni za mzdu. Tyto závody, jichž podle sčítání r. 1902 - novějšího sčítání nebylo v Československé republice ani v Rakousku - bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 917.826, nebudou zatíženy příspěvky na nemocenské, starobní a invalidní pojištění vůbec a na 1 ha, který těmto závodům náleží, nepřipadá 30 Kč a vůbec žádný obnos. Bylo by tudíž, kdybychom chtěli snad měřiti zatížení připadající na 1 ha, nutno, abychom brali ohled na velikost závodu a počet námezdních sil v něm zaměstnaných. Ale podotýkám znovu, že 1 ha není dobrým měřítkem, které by mohlo sloužiti ke srovnávání zatížení. Měřítkem nejlepším je počet zaměstnaných námezdních sil nebo vyplacená mzda zemědělským závodem nebo jiným. Podali jsme zde řadu příkladů, z nichž je možno učiniti si představu, jak zemědělské, průmyslové nebo živnostenské závody prováděním tohoto zákona budou zatíženy.
Uvádíme v důvodové zprávě, že na př. zemědělský závod, který zaměstnává 3 námezdní síly kromě majitele a pomáhajících členů rodiny - tedy závod již dosti značných rozměrů - bude zatížen, pokud se týče zaměstnavatele, obnosem 321 Kč ročně. (Posl. Dubický: Z titulu kterého?) Z titulu zavedení tohoto zákona. Nové zatížení z tohoto zákona plynoucí bude znamenati 321 Kč.
Mnozí pánové ve svých vývodech správně poukazovali na to, že zavedení tohoto zákona mohlo by ohroziti naši soutěživost za hranicemi. Abych zde poskytl nějaké cifry z novější doby, uvádím, že Německo ocitlo se před několika lety právě tím, že restauruje své pojištění, v situaci, která nám tuto soutěživost značně ulehčuje. R. 1913 obnášelo celé zatížení německé, a to zatížení zemědělce i dělníka, 7·9% mzdy. Roku 1924, asi před měsícem, kdy jsem si sestavil tento výtah z novějších výkazů, obnáší zatížení ze sociálního pojištění toto: invalidní a starobní pojištění bude státi 4% mzdy skutečné, nemocenské pojištění 6·6%, pojištění v nezaměstnanosti 3%, pojištění úrazové 3%, dohromady 16·6%. Podotýkám, že v pojištění hornickém je to mnohem horší, a poměry podle mého názoru jsou v něm nezdravé.
Naproti tomu bude zatížení ze sociálního pojištění vyjádřeno u nás nikoli v procentech skutečné mzdy, nýbrž mzdy střední; poněkud je toto zatížení, které zde uvádím, přehnáno a bylo by dobře redukovati tyto výpočty. Zatížení na starobní, invalidní a nemocenské pojištění bude u nás obnášeti 9-10% skutečné střední mzdy. K tomu přichází asi 1·6% za pojištění úrazové pro podniky, které podléhají úrazovému pojištění, kdežto v Německu podléhají úrazovému pojištění podniky veškeré. Dohromady pro tuto část podniků 11·5% mzdy a pro ty podniky, které nepodléhají úrazovému pojištění, pouze 10% střední mzdy. Protože tento přesun v Německu stal se v nejnovější době, není tudíž zakalkulován, a můžeme říci, že nemusíme se obávati ohrožení soutěživosti s Německem. Totéž platí do jisté míry o Rakousku, kde jsem si pro poslední dobu nemohl cifry opatřiti. Upozorňuji jen, že v Rakousku také mají pojištění v nezaměstnanosti a že mají vedle toho ještě zvláštní pojištění dětí a že pojištěním nemocenským intensivně prováděným dosáhli značnějších procentuálních nákladů než u nás.
Upozorňuji na pojištění úrazové v Německu, které stojí 3% mzdy proti našim 1·5%. To je způsobeno tím, že v Německu mají od počátku systém rozvrhový, ovšem ne důsledně provedený.
Pan kol. Kučera upozornil správně na to, že obnosy, které věnujeme na léčebnou péči a které kalkulujeme asi 3% z příspěvku, nejsou značné. To uznávám, ale neměli jsme prostředků, nebylo možno, nechtěli-li jsme zvýšiti pojistné, věnovati na tento účel obnos větší. Upozorňuji, že účelným ukládáním jmění Ústřední sociální pojišťovny může tento obnos, který obnáší asi 20 milionů ročně, značně se zvýšiti, ježto ze zkušeností německých a v nejnovější době anglických vidíme, že způsob ukládání jmění může míti sociálně-hygienické důsledky, nejméně tak příznivé, jako jsou obnosy přímo na léčebnou péči věnované. Míním zde budování sanatorií, podporování sanatorií, poskytování půjček, budování zotavoven a podobně, a vedle toho přirozeně zvýšení zdravotní úrovně poskytováním půjček komunálních na kanalisaci a podobně, jak pan řečník podrobně zde uvedl.
Paní posl. Blatné odpověděla již paní posl. Karpíšková ve věci vrácení pojistného. Vrácení pojistného tak, jak je praktikováno u pensijního pojištění, ale jak není vůbec praktikováno v Německu, podobně jako není praktikováno v Anglii, znamená zmaření účelu pojištění. My však postavili jsme se na stanovisko, že obnosy, které jsou věnovány pojištění, mají také u pojištění býti udrženy. A pro tento názor teoreticky úplně správný, měli jsme ještě jeden důvod, že umožňujeme nejrůznějším způsobem přistoupivšímu pojištěnci udržeti pojištění anebo dokonce pokračovati v pojištění a chceme všemožně také při provádění pojištění u Ústřední sociální pojišťovny hleděti k tomu, aby každý pojištěnec, i když vystoupí ze zaměstnání, pojištění si udržel, poněvadž chceme vždy, aby došlo k výsledku, pro který se pojištění dělá, totiž k vyplácení důchodu.
Vrácení pojištění tento účel maří. Z toho důvodu jsme se proti tomu postavili a paní posl. Karpíškovou upozornili, že placením uznávacího poplatku může vystoupivší a provdavší se pojištěnka dosíci invalidního důchodu, tedy sociálně-politicky účinku vyššího, než je vyplacení dosavadní části příspěvku. Mimo to upozorňujeme, že velká část pojištěnek provdavších se ještě za doby manželství a velmi velká část po ovdovění vrací se do pojistné povinnosti, a mohou tudíž v pojištění pokračovati.
Pokud se týče vdovského důchodu, na který bylo vzhledem k jeho nedostatečnosti z různých stran poukazováno, přiznáváme tuto okolnost a litujeme ji, avšak upozorňujeme, že nemohli jsme nalézti úhrad pro poskytnutí vdovského důchodu bezpodmínečného, nebo alespoň pro poskytnutí vdovského důchodu za podmínek rozšířených. Ale mám za povinnost rovněž upozorniti, že kromě Německa jsme jediným státem, který bude vdovám vdovské důchody poskytovati. Zlepšení podmínek pro poskytování těchto důchodů je jistě otázkou budoucnosti a doufáme, že se nám podaří to, co v dnešní době snad úsporami v pojištění nebylo dobře možno.
Pan posl. Johanis uvádí omylem ve svém exposé několikráte dnešní výši příspěvků nemocenského obnosem 6% ze mzdy. Toto tvrzení spočívá na omylu. Ve skutečnosti obnáší příspěvek nemocenského pojištění dnešního 6 2/3 % týdenní mzdy, jestliže počítáme, že týdenní mzda je šestinásobek mzdy denní. Tedy, vycházíme-li ze mzdy denní a řekneme-li, že týdenní mzda je šestinásobek denní mzdy, je nemocenský příspěvek dnešní 6 2/3 %, u některých dokonce 8%. Ale ovšem řekneme-li, že týdenní mzda dělníka je sedminásobek denní mzdy, docházíme k cifře 5·704% zvýšení, jak se to stalo výnosem ministerstva sociální péče, na 6%. A to jest ta cifra, kterou pan posl. Johanis má na mysli, ale která není úplně správná.
K dotazům různých pánů po zaopatřování osob, které následkem vysokého stáří byly vyloučeny z pojistné povinnosti podle tohoto zákona, podotýkám, že příslušný zákon je v ministerstvu soc. péče již vypracován a bude předložen ministerstvům k podání posudku. Číslo, které uváděl o počtu těchto osob převyšujících stáří 60 let pan posl. Johanis, je velmi přeceněno. Přesná čísla podáme v důvodové zprávě k tomuto návrhu.
Pokud se týče úrazového pojištění, byla vytýkána s nejrůznějších stran přílišná výše správních nákladů. Zde musíme rozeznávati výši absolutní a relativní. Pokud se týče absolutní výše, celá konstrukce úrazového zákona vede k tomu, že skutečně správní náklady převyšují výši obvyklou v jiných zákonech. Způsobeno je to tím, že veliká většina úrazových důchodů jsou důchody malé. Podotýkám, že úrazové pojišťovny již po desítiletí snaží se o odstranění těchto důchodů malých, po případě kapitalisací jejich. Tyto důchody malé, vedle toho stálé měnění těchto důchodů vzhledem k zlepšování výdělečné schopnosti, přeřaďování dělníka do různých stupňů výdělečné schopnosti činí výdaje po stránce absolutní větší než u jiných zákonů. Tím je vinna konstrukce zákona. Ale nesprávné je srovnávati výši správních nákladů úrazové pojišťovny s výší vyplácených důchodů dnešních. Při tom dochází se k cifrám, které překvapují svou velikostí, ale křivdí se tím úrazové pojišťovně. (Posl. Bubník: Jako to udával pan prof. Srdínko!) I jiní pánové udávali ty cifry.
Považuji za svou povinnost upozorniti na to, že zákon úrazový byl několikrát novelisován po převratě. Důsledek této novely je, že vyplácejí se nyní důchody mnohem vyšší než dříve, ale obrovská spousta důchodů dřívějších jsou důchody malé. Jestliže celek těchto důchodů - část důchodů vysokých, nových, velká většina důchodů malých - srovnáme s dnešními správními náklady, které následkem zvýšení služného ihned stouply, docházíme k číslům, která jsou značně vysoká. (Posl. Bubník: Dnes jsou poměry docela jiné, pane profesore!) Poměry tyto se lepší, tato cifra se každým rokem lepší! (Výkřiky posl. Dubického.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho. Žiadam pána posl. Dubického, aby nevyrušoval. Ráčte pokračovať, pán profesor.
Prof. dr. Schoenbaum (pokračuje): Naproti tomu vyměřujeme-li správní náklady úrazových pojišťoven snad v procentech příspěvků, docházíme k cifrám, které pan zpravodaj prof. dr. Srdínko uvedl, totiž 7·69% za rok 1921 a 10·87% za rok 1922. Do merita celé otázky této nemohu se pouštěti. Já jsem se zabýval úrazovým pojištěním důkladně v dobrozdání, které jsme podávali ministerstvu soc. péče r. 1922.
Přicházím k bodu, jehož se dotkli všichni páni řečníci. Je to otázka thesaurace. Této otázce věnovali jsme v původní i novější důvodové zprávě velmi mnoho pozornosti, ale přiznávám, že učinili jsme to s hlediska pojistného matematika. S hlediska pojistného matematika je to úloha poměrně velmi snadná a jednoduchá. Abychom mohli vypláceti důchody a při tom nepřevalovali celé břemeno jejich na současnost, musíme, jak pan posl. dr. Engliš uvedl, míti vedle příspěvků, pro které jsme zavedli princip stejnosti, stálosti, ještě jiné prameny příjmů. Tím je nám úrokový výnos. Jakým způsobem opatří se tento úrokový výnos; je pojistnému matematikovi lhostejné. Dá-li jej stát, jak navrhoval na př. dvorní rada Blaschke z vídeňské university, nebo plyne-li z uloženého kapitálu nebo z půdy, která by byla sociálnímu pojištění dána jakožto podklad finanční, je matematikovi lhostejno. Jemu je jen důležité, aby ten obnos, kterého se takto docílí, odpovídal principu stálosti, neměnlivosti pramene. Kdybychom ovšem s tohoto hlediska uvažovali o problému thesaurace, příliš bychom si otázku zjednodušili. Hleděli jsme proto také s jiných hledisek tuto otázku prozkoumati a uvésti ji v souvislost s problémy národohospodářskými. Ale považuji za svou povinnost poděkovati zde panu posl. dr. Englišovi, že nám osvětlil tento problém s různých hledisek, která nám sice snad tanula na mysli, ale ne tak jasným způsobem, jak nám byla předvedena. Hlavně vítám, že pan prof. dr. Engliš zdůrazňuje poznání, že obživa z důchodu v našem systému bude čerpána v budoucnu nejen od těch, kteří aktuelně budou platiti, nýbrž také z výnosu statků, které se dnes kapitalisací zakládají, a že tedy bude čerpána také od těch, kteří důchody tyto budou bráti. V tom je skutečně veliká přednost systému kapitalisace nebo thesaurace nebo tvoření fondu, jak bychom měli systém úhradový v našem zákoně zváti. Prosil bych jen znovu, aby nebyly srovnávány obnosy, které bude míti Ústřední sociální pojišťovna po 50 nebo 80 letech a které nebudou převyšovati obnos 25 miliard, s dnešním stavem národního hospodářství. Chceme-li skutečně míti nějaké měřítko pro výši těchto obnosů, což jest zase jen, bych tak řekl, matematikovi velmi příjemné a velmi jednoduché stanovisko, museli bychom bráti ohled, že vklady u peněžních ústavů a tvoření statků, hodnot přibývá tempem neméně tak rychlým, jako bude tempo, kterým budou přibývati kapitály Ústřední sociální pojišťovny. Tempo toto bude takové: S počátku budeme ubírati národnímu hospodářství k tomuto účelu a přelívati snad jiným způsobům podnikání asi 600 milionů ročně. Tento obnos v prvých letech bude stoupati s přírůstkem pojištěnců. V pozdějších letech už bude klesati, ježto se bude uplatňovati již značné stoupání důchodů a současně bude stoupati také průměrná výše jejich.
S hlediska národního hospodářství, jak toto bude snad vyhlížeti po padesát let, musíme otázku tuto posuzovati, chceme-li o velikosti jmění Ústřední sociální pojišťovny uvažovati. Že jmění Ústřední sociální pojišťovny má býti ukládáno, zejména podle dnešní stylisace zákona, způsobem, který přijde hospodářskému podnikání k dobru, bylo v debatě opětovně a opětovně zdůrazněno a doufám, že vedení Ústřední sociální pojišťovny bude těmto zde vysloveným názorům o ukládání skutečně odpovídati.
Zvláštní úvahy, pro něž zde není místa, zaslouží otázka souvislosti osudu sociálního pojištění s otázkou stabilisace měny. Na tomto místě upozorňuji jen na souvislost tuto ve dvou směrech. Změnami valuty dotčena je především výše důchodů a za druhé podložení jich jměním Ústřední sociální pojišťovny. V prvém směru nemohou výkyvy deflační nebo inflační té intensity, jako byl výkyv r. 1922, přivoditi ohrožení Ústřední sociální pojišťovny, ježto automaticky jsou provázeny vzestupem nebo sestupem ve mzdových třídách. Výchylky větší intensity by po případě vyžadovaly změny zákona rozmnožením počtu tříd. Pokud se týče kapitálového podkladu Ústřední sociální pojišťovny, není správno uváděti za příklad Německo nebo Rakousko, ježto tam jedná se o katastrofu prohrané války. Podložení Ústřední sociální pojišťovny půdou bylo by lze vítati, kdyby mohl býti zaručen stálý a dostatečný výnos půdy. K témuž výsledku vedou podněty, aby poskytování a splácení půjček Ústřední sociální pojišťovny dělo se v relaci ke zlaté měně. Zda-li je to možno přímo ukládací politikou Ústřední sociální pojišťovny nebo zákonodárným krokem, nemohu dnes posouditi. Zodpovědění otázky té náleží budoucnosti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Kreibich.
Posl. Kreibich: Velectěné dámy a pánové! Vznáší-li komunistická strana v Československu v měšťácko-kapitalistické společnosti požadavek všestranné ochrany dělnictva a takové sociální péče, jež by v nejširší míře zahrnovala všechny vztahy a poměry života dělníkova, nečiní to ze stejných pohnutek jako sociál-reformistické strany, které v bláhovém očekávání a po případě s kontrarevolučními úmysly usilují, aby úděl pracující třídy v dnešní fási kapitalistické společnosti učinily snesitelným a do jisté míry smířily s ním proletariát. Pro nás má tento požadavek význam jako nový předmět boje, který třídní boj proletariátu rozšíří a vždy nové a nové masy vykořisťovaných strhne do boje. Vůdcové sociál-reformistických stran vynášejí každou vymoženost proletariátu na tomto poli s úmyslným přeháněním jako ohromný úspěch, aby masy ukolébali, vsugerovali jim, že se třídní protivy mírní, a strhli je tak s cesty boje na cestu kompromisu s buržoasií, který musí vésti k úplnému podrobení diktátu kapitalistů. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Jestliže kompromisní politika sociálních patriotů dává možnost, aby právě projednávanou osnovu zákona prohlašovali za známku sociálního porozumění a citu národní solidarity české buržoasie, jest to vědomě páchaný podvod na pracujících masách a rána do tváře všem revolučním tradicím dělnického hnutí, které každému třídně uvědomělému dělníku praví, že každý ústupek buržoasie může míti jen dvojí pohnutku: Strach před revolučním třídním bojem proletariátu a úmysl proletariát oklamati a uchlácholiti. Při tom již od prvního dne, kdy k ústupku přivolila, usiluje buržoasie, aby dělnické třídě zase to, co jí byla nucena dáti, nějakým jiným způsobem vzala. S hlediska revolučního třídního boje musí tudíž každý ústupek buržoasie býti jenom prostředkem k tomu, aby sebevědomí a bojovnost proletariátu byly zvýšeny, každou sociálně politickou vymoženost můžeme hodnotiti jenom jako novou posici, v níž se usadíme, abychom z ní učinili nový opěrný bod revolučního třídního boje a nové východisko dalších útoků proti buržoasii. Jen tím, že boj proti buržoasii ihned zostříme a vynutíme na ní nové ústupky, můžeme zabrániti, aby okamžitě se za své ústupky na jiné straně odškodňovala.
Jenom tak můžeme boje o ochranu dělnictva a o sociální péči, jen tak můžeme boje o sociální pojištění vřaditi do třídního boje proletariátu a do jeho taktiky. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Neboť sociální pojištění není nějakým nadpřirozeným zjevením, které by nemělo nic společného s věcmi tohoto světa, s celkem hospodářských a politických poměrů. Celá jeho konstrukce a podstata i způsob, jakým přichází na svět, prozrazují stejně jeho původ, jeho smysl a význam. Ti, kdož se snaží demagogickým vynášením sociálního pojištění zastříti dělnictvu jeho souvislost s dnešním hospodářským a politickým režimem, jsou titíž lidé, kteří ve smyslu měšťácké ideologie pojem státu i jiných institucí měšťáckého zřízení se snaží třídně odbarviti a povznésti na absolutní nadtřídní hodnoty.
Při posuzování uzákonění sociálního pojištění je rozhodujícím účel tohoto díla a úmysly, které vedly tvůrce k jeho uskutečnění.
Je podstatný rozdíl mezi sociálně-politickými zařízeními, jsou-li prováděna tam, kde má politickou moc dělnická třída, nebo tam, kde vládne buržoasie. Je také rozdíl, vynutí-li si dělnictvo sociálně-politické zařízení bojem, či dá-li mu je buržoasie zdánlivě dobrovolně a cestou kompromisu. Teprve z účelu vyplývají případné rozdíly jak co do rozsahu sociálního zařízení, tak co do výhod, jež poskytuje. Kde vládne dělnická třída jako v Rusku (Veselost.), tam je účelem sociální politiky upevnění hospodářských a politických posic dělnictva, zdokonalení jeho fysické síly za účelem zvýšení jeho schopností, aby ovládlo společnost a stát. Buržoasie však používá sociální politiky k tomu, aby zastřela vzrůst třídního uvědomění proletariátu, nebo aby se takticky hnula přímému boji, jako tomu bylo po převratu v Československu a po válce vůbec, aby umožnila a usnadnila zradu sociálpatriotů na sociální revoluci, nebo konečně aby zdokonalila výrobu odstraněním závad, které - pro ni ovšem jaksi mimochodem - jsou zároveň sociálním břemenem dělnictva.
Tohoto rozdílu v třídním charakteru sociální politiky byli si sociální demokraté před válkou dobře vědomi. Stačí jen poukázati na jejich poměr k měšťáckým a profesorským společnostem pro sociální politiku a srovnati jej s jejich poměrem dnešním. Počátkem října t. r. bude se konati v Praze Mezinárodní sjezd sociální politiky, pořádaný dvěma mezinárodními společnostmi sociálně-politickými: Sdružením pro zákonnou ochranu dělnictva a Sdružením pro boj proti nezaměstnanosti. Podnět k založení mezinárodní společnosti pro zákonnou ochranu dělnictva dal Vilém II. v devadesátých letech, když bylo v Německu jisto, že výjimečné protisocialistické zákony nemohou potlačiti dělnického hnutí. K těmto všelijakým reformním společnostem zachovávala sociální demokracie před válkou i její odborové organisace stanovisko odmítavé. Teprve za války vlivem sbratřovací komedie s měšťáckými stranami vstoupily sociálnědemokratické organisace do Společnosti pro sociální reformy, která tvoří německou sekci Sdružení pro zákonnou ochranu dělnictva. Také naši sociální demokraté změnili frontu proti těmto reformním společnostem a dělají nyní pro Mezinárodní kongres, pořádaný těmito společnostmi v Praze, největší reklamu.
Také sociálně politické zákonodárství buržoasie posuzovala sociální demokracie v době, kdy byla ještě poctivě revoluční, docela jinak než dnes. Na známé zahájení této zákonodárné sociálně-politické činnosti v Německu odpověděl sjezd německé sociální demokracie v Kodani v r. 1883 konstatováním, že vládnoucí třídy používají sociálních reforem jen jako taktických prostředků, aby dostaly dělníky od správné cesty třídního boje. Ve smyslu tohoto zásadního posuzování povahy a účele sociálního pojištění v kapitalistické společnosti a vzhledem k tomu, že všechny návrhy sociální demokracie byly zamítnuty, odevzdala sociální demokracie na říšském sněmu německém své hlasy proti sociálně pojišťovacím zákonům.
Sociálně-politické zákonodárství v letech osmdesátých minulého století, v letech nejhorší persekuce dělnického hnutí, bylo tedy druhou částí válečného tažení buržoasie proti vzrůstajícímu dělnickému hnutí. Třídně uvědomělá část proletariátu měla persekucemi býti potlačena a přinucena k zastavení akcí, kdežto masy proletariátu měly býti zkorumpovány sociálně-politickými dary buržoasie, aby se nikdy neprobudily k třídnímu uvědomění a nevzchopily se nikdy k třídnímu boji. V podstatě stejné a jenom dnešnímu období revolučního vývoje přizpůsobené úmysly sleduje také předloha koaliční vlády československé.
Vládní osnova o sociálním pojištění, o které zde debatujeme, jest výlupek dnešních hospodářských poměrů a politického režimu. Ona nejen že by nemohla býti v dnešních poměrech a při taktice vládních socialistů jiná, nežli právě jest, ale ona by vůbec nemohla vzniknouti, kdyby toho právě existenční potřeba dnešního hospodářského a politického režimu nežádala. Je jen zdánlivě paradoxní, že hospodářský systém, který stlačuje mzdy a platy pod existenční úroveň, který zároveň vyhání ceny do nebývalé výše, jenž nezaměstnaným ubírá koruny podpor a stamiliony, vydává na sanaci zkrachovaných bank a na honorování válečných půjček, že politický režim, jenž persekvuje dělnické hnutí, konfiskuje dělnický tisk a dává stříleti nespokojené dělníky a malé zemědělce, že právě tento režim předkládá svými představiteli osnovu sociálního pojištění. Neboť nejde o sociální pojištění jako o absolutní princip, to jest tedy o otázku, má-li sociální pojištění býti či nebýti, nýbrž o příčinný vztah tohoto počinu, o jeho funkci či o účel, jehož má býti dosaženo. Účelem tohoto zákona není zajištění nemocných, invalidních a starých dělníků, nýbrž podplacení československého dělnictva, aby se spokojilo se vší špínou koaliční politiky. Smysl vládního návrhu sociálního pojištění je korupce v měřítku třídním. Odehrává-li se tu v podstatě stejná komedie . . .