Rovněž železniční zaměstnanci prožívají velmi těžké chvíle své hospodářské existence při stoupající vlně drahoty. Železnice zaměstnávají ohromný počet dělníků, jimž se platí královské denní mzdy. Jsou to tak zvaní povrchoví dělníci železniční, jichž je asi 20.000 v t. zv. poměru smluvním a jejichž denní mzdy kolísají mezi 14-20 Kč denně bez přiznání jakýchkoli drahotních přídavků na člena rodiny, bez poskytnutí výhod přiznaných zaměstnancům definitivním. Dělnictvu a zaměstnancům sníženy mzdy, ale jejich výkonnost vyzdvižena na předválečnou výši.
Tak bychom mohli projíti všechny obory výrobní, všechny kategorie dělnické. U všech se shledáváme s tímtéž faktem, že jejich výdělky naprosto nedostačují, aby kryly životní jejich potřeby a náklady, že většina jich hladoví při vysilující a namáhavé práci, že většině otců rodiny nejen nezbývá prostředků, aby dali náležité stravy svým dětem, nýbrž že jim nezbývá prostředků k opatření náležitého, hygienického obydlí, že jim nezbývá prostředků k náležitému ošacení dětí, tím méně ovšem prostředků na jakékoliv kulturní potřeby.
Veliká většina národa, který pracuje a tvoří hodnoty v tomto státě, za dnešních poměrů vegetuje, umírá v bídě a v nedostatku. Je tedy plně pochopitelno, jsou-li tyto poměry a byly-li tyto poměry tak těžké a tak nesnesitelné pro široké vrstvy pracujícího lidu, že tím hůře musilo se díti, jestliže cenová hladina životních potřeb v posledních několika nedělích zdvihla se téměř o 21%. Je pochopitelno, že těchto vrstev konsumentských a pracujících se zmocnila panika a že tato masa národa čeká, že parlament a stát učiní všechno, čeho je potřebí, aby byla vyrovnána diference mezi jejich výdělkem, mezi jejich příjmy a cenami životních potřeb.
Vláda republiky Československé od svého ustavení se má v programu řešení tohoto problému. Vy víte, že se pokoušela několika opatřeními čeliti vzrůstající drahotě, čeliti všem následkům, které zdražování životních potřeb nese s sebou. Zdá se ovšem, že tato opatření, která byla až dosud učiněna, jsou nedostatečná a že bude zapotřebí opatření radikálnějších, silnějších a zásadnějších, než kterých bylo až dosud dosaženo.
My doufáme, že vláda vyslechne mínění parlamentu a pochopí dnešní neudržitelný stav a, pokud je v její moci, že učiní všechno, aby vykořisťování pracujícího lidu neúměrnou drahotou, umělým vzestupem cen životních potřeb bylo zastaveno v zájmu klidného vývoje státu a v zájmu tisíců, statisíců, ba milionů pracovníků Československé republiky. Nechceme nikterak předháněti se v radikalismu slov, poněvadž, jestliže některý problém musí býti řešen v uvážení všech okolností, je to problém drahoty, je to problém cen a cenové hladiny, kde nemohou rozhodovati nejsilnější slova, nýbrž dobrá vůle všech občanů, kteří mají na mysli klidný vývoj státu, by pomocí všech a solidární prací všech nekalé řemeslo, nekalý způsob vykořisťování, jakému jsou vydány pracující vrstvy se strany majitelů, producentů, zprostředkovatelů, radikálními opatřeními státní administrativy byly zastaveny a vrácen klid nutný a potřebný k rozvoji štěstí tohoto státu a blahobytu jeho občanů. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. G. Navrátil.
Posl. Navrátil G.: Slavná sněmovno! Stanovisko klubu národně-demokratického k této tak eminentně důležité, ba mohu říci, životní, existenční otázce celé republiky je obsaženo v naléhavé interpelaci, kterou předseda našeho klubu spolupodepsal. Pan ministr zásobování ve své velmi obsáhlé řeči přiznal, že drahota stoupá a probral objektivně veškeré příčiny tohoto neblahého fakta. Já pro svou osobu věřím v dobrou vůli a energii pana ministra. Vždyť je to ostatně přirozeno, že každý ministr chce vykázati positivní výsledky své činnosti, ba doufám, že se dostaví i slušné aktivum jeho zákroku. Důležitější otázkou však jest, zda v ohlášené vládní akce budou míti také víru a naději nejširší vrstvy, které jsou hospodářsky nejchudší, a to jsou, vážení kolegové, v prvé řadě státní a veřejní zaměstnanci, najmě pak úředníci všech kategorií, ať pensionovaní, nebo sloužící ještě aktivně. Tato nejen početně, ale hlavně sociálně tak významná složka našeho obyvatelstva, složka, jíž jest svěřena správa veřejných věcí, státního majetku a státních podniků, ztratila již víru ve všechna vládní opatření, čelící proti vzrůstající drahotě. Státní a veřejné úřednictvo nenašlo bohužel dosud v naší republice sluchu pro své bolesti a přece by zasluhovalo za věrné a vynikající služby lepšího ocenění a pochopení. I v pořadu všech positivních prací našeho parlamentu jsou v pravém slova smyslu posledními z posledních. Mohou-li se, a to právem, radovati dělníci z velkých úspěchů naší zákonodárné činnosti, mohou-li doufati i živnostníci, že chystanými opatřeními nabudou alespoň daňového oddechu, a mohou-li se i zemědělci radovati ze značně zvýšené sociální úrovně, jest to jen úředník, jenž nemá příčiny k radosti, jenž skutečně snad jediný ze všech vrstev našeho národa zoufale přehlíží trosky své minulosti, zoufale se dívá však i do budoucnosti. A k tomu přistupuje nová příšera rostoucí drahoty. To nedá se ovšem odbýti podezíráním jednotlivých úředníků z nekorektního jednání, jak to učinil nedávno kol. Dubický proti dru Fialovi z Pozemkového úřadu a jak jsme to dnes slyšeli od kolegyně Zeminové proti dru Otysovi, neboť zjistil jsem sám, že veškeré tyto údaje jsou naprosto nepravdivé a zvláště tvrzení o příbuznosti dotyčných dodavatelů. Kolegové, takovými argumenty nesmí zde absolutně býti uplatňován nějaký názor. To, myslím, že každý, kdo jen trochu poctivě smýšlí, musí nejkrajnějším způsobem odsouditi.
Já přistoupím však k věci samé. Mám vylíčiti tak víře nepodobnou a přece jen, bohužel, tak pravdivou bídu úředníka státního a veřejného. Myslím, že to není třeba, vždyť celá veřejnost naše je dnes dobře informována, celé veřejnosti jsou známy všecky ty bolesti. Ale dnes se musím zmíniti alespoň o tom, že přicházejí nové a nové Jobovy zprávy, které dotírají na domácnost našeho úředníka, zprávy o stále vzrůstající drahotě těch nejnutnějších potřeb životních. Ne snad toho, co jen sem tam někdy potřebuje, ale toho, co denně rodina sama nejnutněji ke své vlastní výživě a existenci potřebuje. Je jistě při celé otázce drahotní právě tou nejtragičtější stránkou, že ne snad ty vedlejší produkty, ale právě to nejnutnější podléhá zvýšení cen, drahotě, a mohu právem při této příležitosti tvrditi, že naopak průmyslové produkty, srovnáme-li dřívější ceny, staly se daleko přístupnější i těmto nemajetným vrstvám. A proto lituji, že málo váhy se dalo v celé debatě o této věci na tuto okolnost, že celá ta drahotní vlna je přece jen jednostranná, že týká se jen určitých, ale bohužel právě nejdůležitějších potřeb holého života. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
V soukromém podnikání nejen zisky, ale i mzdy se přizpůsobí konjunkturální ceně koruny, čili drahotě. Veškeré produkty přizpůsobily a přizpůsobí se skutečné ceně, jen práce úředníka zůstává hluboko pod cenou a tak klesá hospodářská jeho potence pod úroveň existenčního minima a klesá tím hlouběji, čím více drahota stoupá.
Jest nesprávno, vytýká-li se úřednictvu, že stále jen chce míti zvýšené platy. To jest nepravda, neboť naopak úřednictvo opětně v četných schůzích a právě na nejvýznačnějších manifestacích prohlásilo spontanně, že dává přednost zlevnění cen nejnutnějších životních potřeb. Ba, úřednictvo by odpustilo republice veškerá platová zlepšení, kdyby si mohlo za to málo, co vydělává, koupiti čeho nejnutněji k nejskrovnějšímu životu a ukojení svých kulturních potřeb potřebuje.
Úřednictvo dívalo se dosti optimisticky na ohlašovaná již dřívější opatření proti drahotě. Vláda, což nelze popříti, hodně energicky s velkými obětmi zasáhla. Všimněme sobě jen příkladně železničního tarifu, když celkové snížení obnáší již přes miliardu. A tu je jistě na místě otázka, mělo-li toto tak nákladné zlepšení - myslím specielně železnice, kde se vlastně stalo na účet železničního personálu, což nemůžeme popříti, neboť jistě podle výsledku bilančního celkového podniku měří se pak také zaměstnancům - mělo-li toto opatření, které tolik obětí vyžadovalo, také výsledku. Já nemohu souhlasiti s tím, co někteří řečníci tvrdili, že výsledků takových není, ba naopak musím konstatovati, že přihlížíme-li k celkovému efektu, musíme právě takovým opatřením, hlavně toku snížení tarifu a snížení dávky z uhlí atd. vděčiti, že se v naší republice snížil také počet nezaměstnaných, musíme tomu vděčiti, že však podniky průmyslové staly se daleko silnějšími v konkurenci s cizinou, alespoň tak, že aspoň tak tak ještě můžeme vyvážeti a to, kolegové, je veliké aktivum těchto opatření, které vláda učinila. Ale naproti tomu musíme také konstatovati, že vlivu téměř žádného nemělo, bohužel, to snížení státních příjmů na nejnutnější potřeby životní, právě na to, co potřebujeme k ukojení hladu. A to je ovšem smutná stránka veškerých těchto opatření. Nemůžete se, pánové, proto diviti, jestliže úřednictvo se vůbec dívá velice pesimisticky na všechna opatření, která vláda proti drahotě podniká. Tak mohu říci, že již dnes, sotva denní tisk přinesl zprávu o chystaném mlecím zákoně, uslyšel jsem velmi nechutné poznámky, jako zajisté každý z vás, kdo přijde do styku s naším obyvatelstvem a já najmě s úřednictvem a zaměstnanectvem. Ale chci se přece zmíniti o tom, co mně zrovna jaksi s podivem se dotklo, a to, že kol. Zeminová si stěžovala docela otevřeně, že její voličové dělníci budou museti jísti černou mouku. Kolegové a kolegyně, to já mohu tvrditi, že moji voličové, kolegové úředníci, budou nejen rádi tuto mouku jísti, ale že budou spokojeni, když na ni budou vůbec míti! To je ten rozdíl mezi těmi vrstvami. Budou spokojeni, jen když budou míti na tu černou mouku. Tak, bohužel, kleslo niveau naší inteligence, našeho úřednictva.
Jest zajímavo, že ve všech vývodech, až na poslední, kolegy Laubeho, tak málo bylo vzpomenuto právě úřednictva a zaměstnanců státních. Ostatně je nesporno, že veškeré násilné zasahování do výrobních a obchodních poměrů mívá opačný výsledek. Jediným prostředkem zůstává přísné stíhání spekulace, lichvy, uvolnění levnějšího dovozu, zákaz vývozu, pokud není domácí poptávka nasycena. To vše je známo a buďte ujištěni, tyto přirozené prostředky povedou k cíli. To vše inteligentní úředník ví, to vše již úředník zakusil a proto opakuji, úředník již nevěří, že protidrahotní opatření, pokud jsou technického rázu, budou míti pronikavějšího výsledku.
Proto náleží k této debatě i otázka: co dále, nepodaří-li se nejen stoupání cen zastaviti, ale i dnešní již nesnesitelné ceny alespoň těch nejnutnějších, v pravdě životních potřeb sraziti? Tato otázka jest nejaktuálnější právě opět u úřednictva samého. Bylo by záhodno, aby vláda i v tomto směru upokojila úřednictvo a konečně, opakuji, konečně projevila veřejně, že pamatuje na tuto možnost, že nezapomíná na katastrofu, která by mohla potkati při zdražení životních potřeb nejen úřednictvo samo a jejich rodiny, ale i celou naší administrativu a tím i republiku.
Jest to mou smutnou povinností, že opět musím opakovati, že úřednictvo i v tuto péči vlády pro futuro málo věří. Vždyť i v tom směru bylo dosud zklamáno. Vzpomeňme si jen na všechny ty i nejoficielnější sliby různých úprav, vzpomeňme otázky oficiantské, zvýšení místních přídavků, otázky úředníků s vysoko- a středoškolským vzděláním, učitelstva občanských škol atd., ba vzpomeňme si jen na to utrpení staropensistů, což jest skutečně hanou naší republiky, vzpomeňme si na ta silná slova, která právě tak často a tak mnohoslibně padla právě v této tak trapné a jistě nejspravedlivější otázce. Možno se pak diviti v zoufalou nevíru těchto vrstev? A přece příkaz okolností bude tak kategorickým, nepoklesnou-li ceny životních potřeb co nejdříve, nejpozději však do podzimu, že se musí vláda, parlament co nejrychleji a nejintensivněji touto otázkou zabývati.
Věřte mi a prohlašuji to co nejslavnostněji: Není vůbec v naší republice otázky, která by byla v kritičtějším stadiu, než je otázka státních a veřejných zaměstnanců, není trudnějších následků války a poválečných poměrů, než bída nejinteligentnější vrstvy našeho národa. Mezi opatření proti drahotě náleží také včasné opatření proti jejím sociálním nákladům. Náš klub vezme projev pana ministra na vědomí v tom pevném očekávání, že vláda se postará nejen o zamezení drahoty a potrestání škůdců, ale také o zachránění ubohých obětí. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Řečnická listina jest vyčerpána, rozprava skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li sněmovna prohlášení pana ministra zásobování čili nic. Sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá. Takový návrh podán nebyl.
Přikročíme tudíž k hlasování o vládním prohlášení, které bylo zároveň odpovědí na naléhavé interpelace 4809, 4818, 4820 a 4821.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna jest schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s vládním prohlášením, učiněným p. ministrem zásobování, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila vládní prohlášení.
Prve než přikročím k ukončení schůze, rozhodneme hlasováním podle § 69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu o interpelacích, označených za naléhavé, které byly rozeslány poštou dne 1. srpna 1924.
Je to především súrna interpellácia posl. Tománka a spol. celé vláde o rozpredaní umeleckých sbierok grófa Jána Pálffyho (tisk 4757).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
4757. Súrna interpellácia posl. Tománka a spol. celé vláde republiky Československej, najmä ministru školstva a nár. osvety o rozpredaní umeleckých sbierok grófa Jána Pálffyho.
Žiadame celú vládu, ale najmä pana zástupcu ministra školstva a národnej osvety, aby v záujme veci postarali sa o následovné:
I. Odloženie ohlásenej už aukcie zatiaľ, kým celá vec pálffyovských sbierok nebude ešte raz predmetom dôkladných porád zástupcov vlády, dedičov a príslušných umelecko-kultúrnych ustanovizní Slovenska.
II. Žiadame, aby vláda ihneď podala vysvetlenie, že čo ju nútilo zrušiť platnosť testamentu, a takto obrať Slovensko o cennú umeleckú sbierku.
III. Žiadame revíziu činnosti osôb, ktoré boly povereníkmi vlády a dedičov pri pojednávaniach a
IV. žiadame konečne, aby vláda nakoľko je len možné s najväčšou rozhodnosťou chránila testamentom verejnosti odkázané umelecké sbierky a sama sa postarala o to, aby verejnosť svoje dedičstvo môhla užívať.