Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

193 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, inž. Novák, Stříbrný, Udržal; za ministerstvo školství a nár. osvěty odb. přednosta Valouch a min. rada Buzek; za ministerstvo financí min. rada Chochole a min. taj. Rozvoda.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 279. schůzi poslanecké sněmovny.

Přistoupíme ihned k 1. odstavci pořadu, jímž jest:

Zpravodaji jsou za výbor kulturní p. posl. Jaša, za výbor soc.-politický p. posl. Malík, za výbor rozpočtový p. posl. Benda.

Dávám slovo prvému zpravodaji p. posl. Jašovi.

Zpravodaj posl. Jaša: Slavná sněmovno! Kulturní výbor pojednal o vládním návrhu osnovy zákona, jímž se upravuje výplata odpočivných a zaopatřovacích požitků učitelů-pensistů na školách nestátních, to jest na školách vydržovaných obcemi a církvemi, také na Podkarpatské Rusi. Učitelům-pensistům na školách státních na Slovensku i na Podkarpatské Rusi byly upraveny požitky aktivní i pensijní vládním nařízením ze dne 8. února 1923. Avšak učitelům-pensistům ze škol církevních a obecních, tedy ze škol nestátních, tyto požitky dosud upraveny nebyly.

Postavení jejich je velmi bědné, neboť pro ně platí dosud předválečné zákony maďarské. Zákonem z 21. prosince 1922 byly poskytnuty mimořádné a nouzové výpomoci učitelům těchto nestátních škol na Slovensku. Nebyly však upraveny požitky učitelů-pensistů na Podkarpatské Rusi, kde jde o okruh osob poměrně daleko menší nežli na Slovensku, a je úplně spravedlivé, aby i těmto osobám se dostalo těchto mimořádných výpomocí. Tyto výpomoci byly zvýšeny o 100 %, to jest na míru dvojnásobnou oproti r. 1922, takže dostává se pro r. 1924, 1925 a 1926 pro učitele-pensisty příspěvku ročně 2.000 Kč, příspěvek na každé dítě až do počtu 5 dětí 280 Kč, vdovám po učitelích 1.400 Kč a ošetřovatelkám dětských opatroven 1.600 Kč.

Byly učiněny pokusy již v rámci tohoto zákona upraviti požitky učitelů-pensistů škol nestátních. Ukázalo se však, že věc tato souvisí těsně se všeobecnou úpravou poměrů všech státních zaměstnanců pensistů jak v zemích historických, tak na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Vzhledem k tomu, že vláda v odpovědi na interpelaci z kruhů poslaneckých řekla, že záleží jí na úpravě této otázky staropensistů, státních zaměstnanců a učitelů, vyslovil kulturní výbor naléhavé přání, které je tlumočeno v důvodové zprávě k tomuto zákonu, že považuje řešení toto za nouzové a vybízí vládu, aby pensijní požitky učitelů nestátních škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi byly upraveny definitivně, a to současně, v rámci zákona, jímž jsou upraveny požitky státních zaměstnanců a staropensistů.

Kromě toho kulturní výbor vyslovuje přání, aby jednání ve smyslu článku 256 mírové smlouvy mezi Dohodou a Maďarskem bylo urychleno z toho důvodu, že fondy pensijní, do nichž přispívali učitelé nestátních škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nacházejí se dosud v Pešti, a jednání o převedení těchto obnosů do republiky Československé dosud ukončeno nebylo.

Kulturní výbor schválil osnovu vládní ve znění vládního návrhu a doporučuje předlohu tu k zákonnému schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Malíkovi.

Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Soc.-politický výbor uznal za nutné, aby jednorázová výpomoc podle zákona ze dne 21. prosince r. 1922, čís. 410 Sb. z. a n., na Slovensku vyplácená, byla poskytována pro roky 1924, 1925 a 1926 i na Podkarpatské Rusi, a to osobám v osnově uvedeným a ve výši o 100% zvýšené proti původnímu ustanovení zákona z r. 1922, ježto poměry hospodářské, posud neustálené, tohoto mimořádného opatření vyžadují.

Počet percipientů na Podkarpatské Rusi, počet osob dobrodiní tohoto zákona požívajících, bude samozřejmě menší, nežli na Slovensku. Počítá se celkem s 50 učiteli, 90 vdovami, 55 sirotky, 2 opatrovatelkami a 3 poživateli darů z milosti, tudíž dohromady s 200 osobami.

Poněvadž jde o osoby, jimž nelze pomoci odepříti do doby, než sněm Podkarpatské Rusi upraví vlastním zákonem právní a hmotné poměry učitelstva škol obecných a občanských na Podkarpatské Rusi, navrhuje soc. politický výbor, aby posl. sněmovna tento vládní návrh schválila. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Bendovi.

Zpravodaj posl. Benda: Slávne Národné shromaždenie! Rozpočtový výbor jednajúc o vládnom návrhu tisk 4598, kde jedná sa o výplate odpočivných a zaopatrovacích požitkov a jednorazových výpomocí pre učiteľov církevných a obecných škôl na Podkarpatskej Rusi, schválil stanovisko výborov kulturného a soc. politického, poneváč ide skutočne o osoby, ktorých hospodárske a socialne postavenie bolo velice trudné a špatné. Poneváč ide skutočne o obnos veľmi malý, ktorý môže ministerstvo financií samo bez zvláštneho zákona vyplatiť a schváliť, pripojil sa rozpočtový výbor k vývodom predtým menovaných výborov. Preto doporučujem menom výboru rozpočtového, aby zpráva výborov kulturného, soc. politického a rozpočtového tisk 4734, bola schválená tak, ako ju výbory navrhujú. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pp. posl. dr. Lukavského, J. Marka, Staňka, Slavíčka a dr Noska:

Podepsaní navrhují, aby rozprava o zprávách výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového k vládním návrhům zákonů o učitelských požitcích na Podkarpatské Rusi (tisk 4734) a o učitelských požitcích na Slovensku (tisk 4733) byla sloučena, ježto osnovy tyto věcně spolu úzce souvisí.

Budeme o tomto návrhu hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem právě přečteným, týkajícím se sloučení debaty o odst. 1 a 2 pořadu, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh na sloučení rozpravy je přijat.

Přikročíme nyní k referátu o 2. odstavci pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou páni posl. Oríšek, Malík a Benda za uvedené výbory.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji p. posl. Oríškovi.

Zpravodaj posl. Oríšek: Slávna snemovňa! Neštátni učitelia na Slovensku, nachodiaci sa na trvalom odpočinku, požívajú odpočivné vo výške, vymerenej dľa maďarských, dosiaľ na Slovensku platných zákonitých predpisov. Dľa týchto predpisov počíta sa do penzie spomenutých už učiteľov len tá doba, ktorú patričný nepretržite ztrávil v službe, ako riadny učiteľ od 1. októbra 1893, t. j. odo dňa, keď XXXVIII. článok zákona z roku 1868 rozšírený bol právoplatne i na neštátnych učiteľov. Tento, na Slovensku ešte do dnes zákonitý stav, zapríčiňuje, že mnohí penzisti-učitelia požívajú ďaleko menšie odpočivné, ako by im dľa skutočnej služby prislúchalo. Keď ešte povážime k tomu, že základný plat k vyrátaniu odpočivného pohybuje sa medzi 1400-3200 Kč ročného platu, tak ľahko si je predstaviť, že položenie staropenzistov-učiteľov škôl neštátnych je temer nesnesiteľné.

Vláda je dobre informovaná o nedostatku, v akom sa neštátni penzisti-učitelia na Slovensku nachodia, preto už minulého roku zákonom zo dňa 21. decembra 1922, čís. 410 Sb. z. a n., poskytla týmto penzistom jednorazovú výpomoc známym už obnosom.

Tohoto roku znovu prichádza vlada svojím návrhom o výpomoci neštátnym učiteľom penzistom - a môžme hneď konštatovať - že o veľa priaznivejším, než bol laňajší, lebo kým zákon č. 410 vzťahoval sa iba na učiteľov škôl neštátnych, požívajúcich štátnu podporu, prítomný návrh dáva pomoc všetkým (§ 1) bez rozdielu. Krom toho zmocňuje sa minister školstva a národnej osvety povoliť jednorazovú výpomoc tiež (§ 2) "penzionovaným učiteľom a opatrovateľkám detských opatrovieň, ktorí pôsobili na neštátnych školách ľudových a občianskych mimo územia Slovenska na území bývalého štátu uhorského, ako aj pozostalým po ich" prirodzene mnohú trpkú slzu, rinúcu po tvári biednej, drobnými deťmi obsypanej uč. vdove - vysuší. Konečne pripomenúť treba, že prítomný návrh zvyšuje jednorazovú výpomoc o 100 % proti zákonu laňajšiemu (§ 3), penzijný poplatok však ostáva (§ 4). Sú to všetko dobré stránky návrhu, no pri tom všetkom len ľutovať možno, že ani prítomný návrh otázku odpočivného nerieši definitívne a teda rozdiel medzi penzistom štátnym a neštátnym ostáva i naďalej a zkazonosne hlodá do tela československej jednoty a brzdí konečné ustálenie, konsolidovanie politických, kultúrnych a iných pomerov na Slovensku. Len si ráčte predstaviť, ako to musí boleť, keď jednému (štátnemu) započítajú sa do postupu válečné roky (2 1/2) a druhému (neštátnemu) sa nepriznávajú; alebo keď jednému meria sa odpočivné 2.4 procenty a druhému iba 2 %; jednému stačí 35ročná služba, druhý však musí pracovať 40 rokov, aby dosiahnul nároku na plnú penziu. Tento rozdiel dotýka sa síce direktne iba penzistov, no nemožno zatvárať oči pred neblahým pomerom, aký vyvoláva i v radoch aktívneho učiteľstva na Slovensku.

Kultúrnemu výboru síce sú známe ťažkosti, ktoré hatia definitívne riešenie penzijnej otázky, no pri tom všetkom dovoľuje si naliehave žiadať vládu, menovite však ministra školstva a národnej osvety, aby otázku túto hľadel riešiť súčasne, keď bude riešená penzijná otázka celého štátneho zamestnanectva.

V presvedčení, že sa tak stane v krátkej dobe, kultúrny výbor, považujúc prítomný návrh ako výpomoc z núdze, doporučuje plenu poslaneckej snemovne prijať ho v pôvodnom znení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu zpravodaji - za výbor soc.-politický - jímž je pan posl. Malík.

Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Zákonem ze dne 21. prosince 1922, čís. 410 Sb. z. a n., byl ministr školství a nár. osvěty zmocněn, aby učitelům, kteří působili na Slovensku na školách obecných nebo občanských, vydržovaných církvemi nebo obcemi (s podporou státní) a jsou na odpočinku nebo odejdou na odpočinek do konce roku 1923, jakož i vdovám a sirotkům po těchto učitelích, podle svého volného uvážení vyplatil z moci úřední k vypláceným dosud odpočivným a zaopatřovacím požitkům jednorázovou výpomoc, a to zvláště pro každý z roků 1921, 1922 a 1923.

Touto výpomocí měly býti těmto učitelům, jakož i vdovám a sirotkům po nich, aspoň částečně zvýšeny pensijní a zaopatřovací požitky, vyměřené podle dosud platných zákonných předpisů z doby předválečné.

Tato výpomoc povolena byla dosud jen do konce roku 1923. Dnešní poměry nejsou však takové, že by se mohlo od další výpomoci upustiti, i jest nutno, nežli dojde k definitivní úpravě právních a hmotných poměrů učitelstva nestátních škol na Slovensku, aby tato jednorázová výpomoc byla i na další 3 roky, totiž r. 1924, 1925 a 1926, poskytována, jak to tato vládní osnova také navrhuje.

Osnova tato není však pouhým prodloužením zákona číslo 410 z roku 1922, nýbrž značným zdokonalením jeho. Toto zdokonalení záleží jednak v tom, že rozšiřuje okruh osob dobrodiní zákona tohoto požívajících, jednak v tom, že ony jednorázové výpomoci o plných 100 % zvyšuje. Podle této novely přiznává se výpomoc na př. i těm pensistům, kteří z důvodů politických nebyli v milosti u maďarské vlády a státní podpory od ní nedostávali, dále osobám, které působily na nestátních školách lidových a občanských mimo území Slovenska na území bývalého státu uherského, jakož i pozůstalým po nich, dokáží-li, že jsou státními občany československými, že se nijak neprovinili nepřátelsky proti republice Československé a že obývají na jejím území. Dále pamatováno i na pensionované opatrovatelky nestátních opatroven, o nichž v zákoně z r. 1922 zmínky není.

§ 1 novely, značně rozšířený proti původnímu znění v zákoně z r. 1922, vypočítává podrobněji všechny pensisty, kterým může býti jednorázová výpomoc udělena.

§ 3 tuto jednorázovou výpomoc zvyšuje dvojnásobně o 100 %, jak už jsem se zmínil, a to: pensistům učitelským z 1000 Kč na 2000 Kč, vdovám po nich ze 700 Kč na 1400 Kč, poživatelům příspěvků na výchovu dětí (pro každé dítě až do 5 dětí) ze 140 Kč na 280 Kč, poživatelům darů z milosti ze 140 Kč na 280 Kč, a konečně stanoví jednorázovou výpomoc opatrovatelkám dětských opatroven obnosem 1600 Kč ročně.

Dobrodiní zákona tohoto bude účastno 559 učitelů, 840 vdov, 320 dětí, 20 sirot, 35 poživatelů darů z milosti a 11 opatrovatelek, celkem tudíž 1785 osob. Původní zákon počítal pouze asi s 1333 percipienty, tento zákon cifru tuto o 452 osob rozmnožuje.

Není pochyby, že vláda koná zde dobrý sociální skutek a pomáhá těm, kdož by jinak živiti se musili žebrotou, i navrhuje proto soc.-politický, výbor, aby posl. sněmovna vládní návrh tohoto zákona schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo poslednímu zpravodaji k tomuto odstavci, jímž je p. posl. Benda.

Zpravodaj posl. Benda: Vážené Národné shromaždenie! Rozpočtový výbor, prejednávajúc vládny návrh tisk 4598, o výplate odpočivných a zaopatrovacích pôžitkov a jednorazových výpomocí k ním, tak učiteľom škôl ľudových a občianskych a opatrovateľkám detských opatrovieň na Slovensku, vydržiavaných cirkvami a obcami, zaoberal sa tiež zprávami výborov kultúrneho a soc.-politického a uznávajúc rozdielnosť administratívy a taktiež rôzne hmotné pomery učiteľov cirkevných škôl v historických zemiach a na Slovensku, prišiel k tomu, že rozdiely, ktoré boly predtým, musia byť aspoň čiastočne vyrovnané tým, že týmto učiteľom musí byť poskytnuté aspoň to, čo najnutnejšie pre udržanie života potrebujú.

Vieme, že zákon tento nás všetkých neuspokojuje, že by tu bolo snáď ešte treba vykonať viac, ale pomery sú snáď ťažšie ako naša vôľa. Myslím, že v tomto ohľade vykonali sme toľko, čo sa vykonať dalo.

Tento zákon vyžaduje ročne asi 2 1/4 milionov Kč pre Slovensko. Jedná sa o výpomoc 559 učiteľom, 840 vdovám, 320 deťom, 20 sirotám, 35 požívateľom darov z milosti a 11 opatrovateľkám. Pre tento rok hovorí ministerstvo financií, že potrebný k tomu groš opatrí sa v úsporách celkového rozpočtu. Pre budúci rok, hovorí, podľa predbežného odhadu bude možno čiastku 2,416.600 Kč, potrebnú na jednorazové výpomoci, zabezpečiť v kap. XIII, tit. 6, § 1, z položiek 4 a 14, a čiastku 3,000.000 Kč na riadne penzie v kap. VIII a VIII A štátneho rozpočtu na rok 1924.

Pre budúci rok, poneváč jedná sa o rok 1925 a 1926, tiež hovorí: "Jestli by sa pred koncom roku 1924 ukázalo, že sa prebytkov v týchto kapitolách čakaných nedosiahne, bude úhrada hľadaná tiež v iných kapitolách štátneho rozpočtu, kde bude s najväčšou pravdepodobnosťou najdená, zvlášte, keďže bude podľa zmocnenia daného v § 7 zákona možné užiť úspor v rozpočtových úveroch vôbec, tedy aj vo vecných úveroch, na drahotných prídavkoch atď."

Pri tých ostatných slovách "na drahotných prídavkoch" som pripomenul, že bude povinnosťou organizácie učiteľstva, aby v tomto ohľade vykonaly tiež svoju stavovskú povinnosť, aby sme pri tomto zákone nedožili sa toho, že by sa jednému chuďasovi vzalo, čo by sa dalo druhému chuďasovi. Dúfajme, že odborové organizácie učiteľstva budú mať toľko schopností a moci, aby toto všetko upravily tak, ako je to stavovskému záujmu potreba.

Ja menom rozpočtového výboru pripojujem sa k slovám mojich ct. predrečníkov a odporučujem, aby plenum poslaneckej snemovne osnovu zákona tisk 4733, prijalo tak, ako ju výbory navrhujú. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Za ministerstvo školství a nár. osvěty se k jednání o těchto dvou odstavcích pořadu dostavili odb. přednosta Valouch a min. rada Buzek.

Zahajuji debatu, k níž jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. dr. Schollich, Simm a Kurťak; na straně "pro" pp. posl. dr. Gagatko, Deutschová a Bobok.

Než dám slovo prvnímu řečníku, navrhuji ve smyslu usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 20minutovou.

Je proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není jí, návrh můj jest přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž jest p. posl. dr. Schollich.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Tento návrh zákona napravuje staré bezpráví, které by ovšem byla sociální vláda již dávno musila odstraniti. Neboť od převratu žijí pensionovaní učitelé a profesoři, kteří kdysi vyučovali na tak zvaných konfesijních a obecních školách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, politování hodné vdovy a děti po těchto pensistech žijí v největší nouzi a v největší bídě a všechna volání, která častěji doléhala k české vládě, zůstala do dnešního dne nevyslyšena. Představme si stav, jaký byl na Slovensku po převratu a jaké byly druhy škol, vlastně pensistů, zaměstnaných na školách. Byly tři druhy škol: Předně konfesijní, za druhé obecní školy a za třetí školy státní. Poslední však byly v menšině, nebylo jich mnoho, první tvořily velikou většinu. Byly tedy tři druhy pensistů: Učitelé na obecních školách, kteří si platili do svého vlastního pensijního fondu a dostávali pensi z tohoto fondu, nestátní učitelé občanských a středních škol, kteří měli svůj vlastní pensijní fond, a pak tak zvaní státní učitelé občanských a středních škol, kteří měli nárok na státní starobní zaopatření. Víme, že pensijní zákony všeobecně vždy a ve všech časech byly naprosto nepostačitelné a jsou také dnes více než kdy jindy. Víme, že tyto pense nezaručují snesitelného a postačitelného života a jen stěží chrání před smrtí hladem. Avšak vždy jest to přece aspoň něco málo a lidé jsou chráněni před nejkrutější nouzí. K tomu přišla ještě jedna věc, že dřívější státy měly vždy jakýsi proud sociálního cítění, jehož v dnešních nástupnických státech pozorovati nemůžeme, když se pensijní zákony přizpůsobovaly dočasným poměrům, t. j. tedy, že se čas od času provádělo zlepšení pensijních požitků, takže každý pensista klidně mohl patřiti do budoucnosti, věděl, že ve stáří nezemře hladem. Převratem se však niť náhle přetrhla. Lidé, kteří byli odkázáni na vlastní pensijní fondy, dostali ovšem pense, které se již nesrovnávají s okamžitými poměry, to jest, že nepřizpůsobení pensí k velkému částečně až úplnému poklesu valut vedlo k tomu, že se postižení octli v největší nouzi. Stát se o tyto lidi nestaral vůbec, ujal se pouze státních učitelských pensistů. Kdysi zabývali jsme se zde vládním návrhem tisk 3798, podle něhož těmto státním pensistům byly povoleny na léta 1921, 1922 a 1923 výpomoci, ovšem v naprosto nepostačitelné míře. Učitelským pensistům bylo tehdy povoleno 1000 Kč, vdovám po nich 700 Kč, těm, kdo dostávali vychovávací příspěvky až do 5 dětí, 140 Kč za dítě, poživatelům pensí z milosti, které nahrazovaly odpočivné a zaopatřovací požitky, 140 Kč. To byly částky naprosto nepostačitelné a bylo by chybou předpokládati, že se těmito malými přilepšeními nějak napravila nouze státních pensistů; avšak přece to byla aspoň kapka. Nestátní pensisté, které jsem uvedl vpředu, nedostali však vůbec nic. Ba používalo se ještě starého znění pensijních zákonů, na příklad při učitelích na obecných školách znění zákona z r. 1875, vlastně 1891, takže jim byly vskutku vypláceny jen hladové platy.

Chci vám to objasniti na několika příkladech. Ve Spišské Nové Vsi (ve spišské župě) dostávali na příklad učitel Karel Marton se 43 služebními lety, 72letý, měsíční pensi 304 Kč, učitel Edvard Kertscher, s 41 služebními lety, 69letý, dostává 304 Kč, učitel Jan Lesnitzky s 41 služebními lety, 66letý, dostává 350 Kč, učitelka Augustina Thernová, s 23 služebními lety, 63letá, dostává měsíční pensi 186 Kč. Zvláště špatně jsou na tom vdovy. Vdova po učiteli Matylda Böhmischová, jejíž muž měl 39 služebních let a jež jest stará 81 let, dostává 75 Kč měsíčně, vdova po učiteli Irma Philippová, jejíž muž sloužil 42 let, ona sama jest 65letá, dostává měsíční pensi 91 Kč. Vdova po profesorovi Amanda Guhrová, jejíž muž sloužil 24 let a jež jest 77letá, dostává 240 Kč, vdova po profesorovi Hermína Rothová, jejíž muž sloužil 39 let a jež sama jest 70letá, dostává 261 Kč pense, vdova po profesorovi Augustina Zimannová, jejíž muž sloužil 42 let a která jest 66letá, dostává 166 Kč, vdova po profesorovi Marie Redlichová, jejíž muž ovšem sloužil jen 18 služebních let, sama jest 44letá, dostává 190 Kč pense i s příspěvkem na vychování na dvě své děti. Nebo v Kežmarku: Hermína Palesová, vdova po gymnasiálním profesorovi, jejíž muž sloužil 42 let a jež sama jest 77letá, dostává měsíčně Kč 122·80, Ella Grossová, vdova po řediteli gymnasia, 75letá, dostává 124 Kč, Hermína Lorschová, vdova po gymnasiálním profesorovi, 75letá, dostává 91 Kč měsíčně.

A tak bych ještě mohl libovolně pokračovati v řadě ubohých, politování hodných osob a ukázalo by se vám, že skutečně, jak se obyčejně říká, k životu jest toho málo, avšak v tomto případě jest toho také málo i k smrti. Při tom jde vesměs o lidi velmi staré, o pensisty, kteří se celý svůj život plahočili ve službách lidskosti, konali výchovnou práci, důležitou výchovnou práci, jedním slovem získali si zásluh a kteří se dnes mají živiti a šatiti s pensijními požitky 100, 200 a 300 Kč měsíčně, jejich vdovy docela z pense 75 Kč. Jak to má býti možno, to by měl vypočítati jednou nějaký jiný umělec v počtech a měl by mi také někdo odpověděti na otázku, co mají dělati tito ubozí, politování hodní lidé na stará kolena. Jest samozřejmé, že se nemohou již učiti řemeslu a také pro jiná zaměstnání nelze jich již použíti. Jest to křiklavým bezprávím a také tak se pociťuje, jestliže na příklad školník ze státních škol nebo cestář, často lidé, kteří neumějí ani čísti ani psáti, dostávají třikráte vyšší pensi než profesor nebo učitel na státní a kdysi nestátní škole. Ne, že bych jim toho nepřál. Nechci říci, že pense oněch lidí jsou příliš vysoké, oni pravděpodobně nebudou také s tím moci dělati velké pány, avšak musí to takovéto zasloužilé učitele mimořádně raniti, že jsou odstrkováni a že se jim nevyplácí aspoň to nejnutnější k životu na stará kolena. Neboť konec konců mají totéž právo na zaopatření, platili své příspěvky kdysi pravidelně podle předpisů a za jiných poměrů, kdyby byl právě nepřišel převrat, kdyby byl zůstal starý stát, byli by měli možnost se svou pensí v spokojenosti skončiti život. Musíte si jen představiti nouzi a bídu v těchto vrstvách, které ovšem byly nuceny všechny úspory, které si s námahou našetřily, vydati, které byly nuceny prodati, co vůbec mělo nějakou cenu, myslím totiž rodinný majetek, zařízení a podobné věci. Jest pochopitelné, že nálada byla mimořádně roztrpčená a že vláda nemohla proto postupem času toho nedbati a nyní podala tento návrh zákona. Vláda si nechala hezky na čase, 5 let to trvalo, mezitím ovšem velmi mnoho pensistů pro nedostatečnou výživu zahynulo, doslova zemřelo prostě hladem, a snad to bylo úmyslem státu, aby bylo lze tuto otázku později snáze a s menším nákladem řešiti. Stále tvrdím, že tytéž methody jsou dodržovány při placení válečné půjčky, český stát čeká tak dlouho, až velká část německých majetníků válečných půjček zemře hlady nebo zahynou (Souhlas na levici.) nebo se oběsí či utopí.

Tento návrh zákona o výplatě odpočivných a zaopatřovacích požitků a jednorázových výpomocí k nim, jednak učitelům škol obecných a občanských a opatrovatelkám dětských opatroven, vydržovaných církvemi a obcemi, jednak jejich pozůstalým, jest úplně nepostačitelný. Především jest to zákon zmocňovací. Ministr školství a národní osvěty opět se již, jako tak často, zmocňuje, aby něco zařídil. Již častokráte jsme zaujali stanovisko proti tomuto druhu zákonů a žádali jsme, aby bylo zvoleno přesné znění a aby se všechno neponechávalo uvážení onoho ministerstva. Výměr toho, co má býti poskytnuto, musí býti označen jako naprosto nepostačitelný. Tato jednorázová výpomoc se povoluje na léta 1924, 1925, 1926 učitelským pensistům v nejvyšší částce 2000 Kč, vdovám po 1400 Kč, vychovávací příspěvek na každé dítě do 5 dětí po 280 Kč, poživatelům darů z milosti z pensijních a zaopatřovacích ústavů po 280 Kč. Jednorázová výpomoc opatrovatelkám dětských opatroven činí 1600 Kč ročně. Jestliže si tyto částky rozložíte na měsíční příspěvky, jistě budete se mnou souhlasiti, tvrdím-li, že jest to almužna, která se dává těmto ubohým lidem. Podle toho dostane takový učitel pensista měsíčně 166 Kč, vdova 116 Kč, vychovávací příspěvek činí měsíčně 23 Kč. Opatrovatelky dětských opatroven dostanou po této úpravě měsíční přídavek 133 Kč. Podle mého mínění jest to úplně nesociální činiti pro tyto vychovávací příspěvky ještě nějaké omezení, a to omezovati tyto vychovávací příspěvky na 5 dětí, poněvadž, když již jednou konečně ty děti zde jsou, musí býti živeny a musí jim býti pomáháno a proto znamená to pro rodinu s více dětmi přímo potrestání, jestliže více dětí než 5 nespadá pod tento zákon. Měl by mi některý z pánů, kteří ten zákon spáchali, pan odborový přednosta v ministerstvu školství nebo za to odpovědný ministr vyučování Bechyně říci, jak ti lidé mají s těmito částkami žíti, jak lidé, kteří přece v posledních letech vše prodali a nemohli si nic koupiti, mají této bídě čeliti touto almužnou. Není přec možno něco si opatřiti, opotřebované prádlo, šaty a podobné věci nějak doplniti.

Formulace zákona jest mimořádně opatrná. Nepovoluje se totiž pensistům, učitelkám a opatrovatelkám dětských opatroven, kteří sloužili na nestátních obecných a občanských školách, a jejich pozůstalým tato pense za všech okolností, nýbrž v § 2 se praví: Může býti v případech zvláštního zřetele hodných povolena jednorázová výpomoc, výjimečně zcela nebo z části a to jen tehdy, dokáží-li, že jsou státními občany a pak že se nikterak neprovinili. To jest omezení doložkou, které musíme za všech okolností co nejostřeji odmítnouti. Kdo zkoumá tyto stížnosti, kdo jest pro to příslušný, aby zjistil, zda se onen pensista neprovinil nějak vůči Československé republice? Víme sdostatek ze zkušenosti, jak povstávají takovéto stížnosti a obžaloby. Víme, že často pramenem jejich jest jen zlá vůle některého vyzvědače, víme, že takovéto údaje mnohdy nemají vůbec žádného oprávnění. A nyní se přijímá takováto doložka a tím se ovšem otevírají svévoli dveře dokořán. Za 100 Kč se zde na jedné straně požaduje bezpodmínečná loyalita od onoho pensisty a domnívám se, že jest to více než nemravné. Ti ubozí pensisté nemohou přece pro boha za to, že vznikl československý stát. A nyní žádati od nich za 100 Kč měsíčně loyalitu, jest podle mého mínění směšný požadavek. Na druhé straně musím však jistě také tvrditi, že jest mravní povinností státu, aby bez zřetele na city, myšlenky a smýšlení lidí vyplatil jim tuto malou almužnu.

Vedle toho ještě ustanovení §u 5, v němž se doslova praví: Jestliže někdo dostal někdy přeplatek, srazí se mu nyní ve třech ročních splátkách. Domnívám se, že to bude prostě nemožné, jestliže již dostali o těch několik korun více, aby z toho mála, co dnes dostanou, musili to ještě také vraceti. Tento zákon jest podle mého mínění vzorným příkladem pro to, s jakou vážností se v tomto státě řeší takovýto problém. Takových zákonů měli jsme zde již dostatek. Jednak víme, že se sněmovně nedostává jakékoliv vážnosti v takovýchto otázkách, připomínám jen otázku úpravy pensí všeobecně a zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty. (Souhlas na levici.) Opět se v posledních dnech hraje s těmito ubožáky frivolní hra. Ačkoliv koaliční strany již minulého podzimu slíbily pensistům, že bude ihned provedena úprava, do dnešního dne k úpravě této otázky nedošlo. A opět bylo slíbeno včera nebo předevčírem deputacím, že tato otázka bude pokud možno rychle a uspokojivě řešena. Čas od času prochází také takováto zpráva novinami a utěšuje pensisty příští úpravou, která se bude konati, a přece všichni víme, že se sněmovně prostě dosud nedostávalo skutečné vůle k tomu, (Souhlas na levici.) neboť kdyby sněmovna takovouto vůli měla, byl by takovýto zákon vyřízen prostě ve 24 hodinách, poněvadž by nebylo lze očekávati odpor s žádné strany.

Tento zákon musili jsme vlastně pro jeho úplnou nedostatečnou formu odmítnouti. Poněvadž však přece vždy ještě obsahuje několik zlepšení, i když nepodstatných, jsme nuceni pro něj hlasovati. Bylo by také třeba podati k němu mnoho pozměňovacích návrhů, avšak jest to úplně bezúčelné. (Souhlas na levici.) Již ve výboru byl učiněn takový pokus, avšak pozměňovací návrhy, podané německými stranami, byly vesměs jako vždy přehlasovány. A proto pokládám za bezúčelné podávati takovéto návrhy zde ve sněmovně. Budeme tedy v tomto smyslu hlasovati pro zákon, doufáme však a očekáváme s určitostí, že se vláda s touto úpravou nespokojí a co nejdříve přikročí k pronikavé úpravě otázky pensistů všeobecně. (Potlesk na levici.)