Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze ve 2 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

186 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, inž. Novák, Šrámek.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 275. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem pp. posl. dr. Hrubanovi, Laubemu, Ulrichovi, Svobodovi, Al. Křížovi, Ertlovi a Tadlánkovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru kulturního posl. Pociska za posl. Ertla; do výboru ústavně-právního posl. J. Bečko za posl. Ulricha; do výboru zásobovacího posl. Bartáka za posl. Tadlánka.

Klub poslanců čsl. strany socialistické vyslal do výboru imunitního posl. inž. Záhorského za posl. dr. Patejdla; do výboru ústavně-právního posl. H. Bergmanna za posl. dr. Patejdla.

Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal do výboru ústavně-právního posl. Votrubu za posl. dr. Hajna; do výboru kulturního posl. dr. Lukavského za posl. dr. Hajna.

Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru imunitního posl. Kaisera za posl. Zierhuta; do výboru kulturního posl. J. Fischera za posl. dr. Spinu.

Kulturní výbor zvolil ve schůzi dne 18. června 1924 místopředsedou posl. Rýpara a zapisovatelem posl. Sychravovou.

Předseda: Došly některé dotazy a odpovědi. Žádám jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Sladkého ministru školství a nár. osvěty o neudržitelném umístění obecných škol na Valašsku,

posl. inž. Junga ministrovi vnitra, že jihlavské policejní komisařství zneužívá Prügelpatentu.

Odpovědi:

min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz posl. Rýpara a druhů v záležitosti jednání správy nemocnice v Košicích při úmrtí železničního zřízence Jana Volného z Dobré u Frýdku,

min. financí na dotaz posl. H. Bergmanna a spol. o přesazení účetního asistenta Víta Janečka z Čes. Budějovic do Prahy,

min. železnic na dotaz posl. Sladkého ve věci národnostních poměrů na železničních tratích ve Slezsku a na severní Moravě,

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Fr. Navrátila a druhů o trýznění žáků učitelem Bohumilem Jášou.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 4716. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 4657) stran vládního návrhu zákona (tisk sen. 1835 a 1875) o zrušení odměn uchopitelů případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut.

Tisk 4717. Zpráva výborů dopravního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o výkupu místní dráhy Holič-Hodonín.

Tisk 4733. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tisk 4598) o výplate odpočivných a zaopatrovacích pôžitkov a jednorazových výpomocí k nim, tak učitelom škôl ľudových a občianských a opatrovateľkám detských opatrovieň na Slovensku, vydržiavaných cirkvami a obciami, ako aj niektorým pozostalým po týchto osobách.

Tisk 4734. Zpráva výborů kulturního, sov. politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o výplatě odpočivných a zaopatřovacích požitků a jednorázových výpomocí k nim jednak učitelům škol obecných a občanských a opatrovatelkám dětských opatroven na Podkarpatské Rusi, vydržovaných církvemi a obcemi, jednak některým pozůstalým po těchto osobách.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zák. čl. I/1911 o civilním řízení soudním (tisk 4719).

Výboru imunitnímu přikazuji:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost soudní stolice v Užhorodě ze dne 28. března 1924, č. Pr 32/24-4, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 14. června 1924, č. 8272/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Kunsta pro přečin podle § 1, § 2, § 3, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z r. 1914, jehož se dopustil článkem v "Munkás Ujságu" dne 25. června 1922 (čís. 479 im.).

Předseda: Posl. Stodola žádá o udělení dovolené na 3 týdny počínajíc dnem 17. června t. r. pro cestu do ciziny.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s udělením této dovolené, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Přejdeme k projednávání pořadu schůze, jehož prvním odstavcem jest:

Zpravodajem výboru soc. politického je pan posl. Brožík, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Brožík: Slavná sněmovno! Předložením vládního návrhu o rozhodčích soudech ze dne 8. května 1924 (tisk 4610) provedla vláda usnesení sociálně-politického výboru ze dne 11. května 1923. Usnesením tímto byla vláda vyzvána, aby předložila pronikavější a rozsáhlejší osnovu zákona o rozhodčích soudech hornických, nežli byla ona, která před tím vládou byla předložena. Účelem vládního návrhu bylo, aby zákon o rozhodčích hornických soudech byl opraven v jeho hlavní závadě, týkající se připuštění a projednávání žalob báňských zřízenců, ale nepřihlížel k celé řadě dalších nedostatečných ustanovení zákona, kterými jednání rozhodčích soudů bylo značně ztěžováno. Zákon o rozhodčích soudech hornických byl třetím ze zákonů hornických, usnesených 25. února 1920. Tyto zákony jednaly především o účasti horníků na správě dolů a jejich podílu na čistém zisku. Druhým byl zákon o závodních revírních radách hornických a třetím zákon o rozhodčích soudech. Zákony tyto vešly v platnost v druhé polovině roku 1920. Ale brzy byla v praksi zjištěna celá řada jejich nedostatků a zejména objevily se nedostatky zákona o rozhodčích hornických soudech.

Uvedu některé hlavní z nich. Především nebyla v zákoně jasně stanovena kompetence soudů, a tak docházelo k tomu, že žaloby horníků podané u rozhodčího hornického soudu byly tímto soudem odmítány z důvodu, že není pro ně kompetentním. Když pak tytéž žaloby byly podávány u řádných soudů, byly tam odmítány z důvodu, že kompetentním rozhodovati o nich je hornický rozhodčí soud. To byla jistě závada velice vážná. Další závadou bylo, že rozhodnutí hornického rozhodčího soudu bylo konečné a nebylo proti němu odvolání. Tato závada je jistě významná proto, že zamezovala odvolání i v případech, kdy bylo řízení vadné nebo nedostatečné. Tím, že proti rozhodnutí hornického soudu nebylo odvolání, docházelo k protichůdným rozsudkům v jedné a téže věci, čímž pochopitelně právní jistotě nebylo nijak poslouženo.

Při této příležitosti chtěl bych upozorniti na př. na rozsudek rozhodčího soudu v Mostě ze dne 29. května 1923, aby z něho bylo patrno, k jakým důsledkům může vésti právě tento nedostatek v zákoně, kterým rozsudky rozhodčích soudů prohlášeny byly za konečné. Uvedeným rozsudkem rozhodl rozhodčí soud v Mostě, že náhrada za dovolenou horníkům patří jenom za ony dny, kdy po dobu jejich dovolené na závodě bylo pracováno. Tento rozsudek rozhodčího soudu v Mostě je v přímém odporu se zákonem o dovolených, při nejmenším násilným výkladem zákona, jak jest viděti z jasného jeho ustanovení.

§ 6 zákona o hornických dovolených praví výslovně: "Za každý den dovolené přísluší dělníku mimo veškeré obvyklé přídavky náhrada mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným podle ustanoveného pro ně průměrného výdělku, dělnictvu ostatnímu mzda jeho kategorie."

Tedy v tomto paragrafu se výslovně praví "za každý den dovolené". Že náhrada za dovolenou a její výplata rozuměla se za každý den, je potvrzeno také ustanovením §u 1 téhož zákona, kde se výslovně ve 3. odstavci praví: "Neděle a svátky připadající do dovolené počítají se do ní a platí se za ně." Tedy jestliže zákon přiznává náhradu i za neděle a svátky, ačkoli bylo každému zjevno, že v neděli a ve svátek se nepracuje, tím samozřejmějším je, že tato náhrada přísluší za všední den dovolené. Uvedeným rozsudkem rozhodčího soudu v Mostě byla tato náhrada za ony všední dny, ve kterých se na závodě nepracovalo, odmítnuta a vyplacena mzda jen za ony dny, kdy se v závodech pracovalo.

Prosím, k čemu tento výklad může vésti? V době váznoucího odbytu - a to pozorujeme také v báňském průmyslu po celou dobu hospodářské krise - je každému závodu možno, aby obmezil svoji těžbu na 14 dní, případně i na jeden měsíc v roce.

Jestliže by závod při tomto obmezení těžby, které by odůvodňoval nedostatkem odbytu, v této době dal dělníky na dovolenou, tedy podle uvedeného rozsudku rozhodčího soudu v Mostě ztratili by dělníci vůbec náhradu za dovolenou. Tím by přirozeně byla anulována intence zákona, poněvadž dáti dělníku dovolenou a odepříti mu za ni náhradu při stlačených mzdách, jak nejen v báňském, nýbrž i v celém průmyslovém životě je zřejmo, znamenalo by, že by takováto dovolená neměla naprosto žádné ceny, že by nepřinesla žádného zotavení, naopak že by mohla znamenati citelné existenční poškození rodiny dělníkovy. To by vedlo k důsledkům, kterých nikdo na zřeteli neměl.

Ale poněvadž rozhodnutí a rozsudky rozhodčích soudů hornických jsou konečné, šlo nyní o to, co dále. Odborové organisace hornické stály na stanovisku, že rozsudkem rozhodčího soudu v Mostě byl porušen zákon. A poněvadž odvolání nebylo, žádalo dělnictvo, aby ministerstvo veřej. prací společně s ministerstvem spravedlnosti vyžádaly si plenární rozhodnutí Nejvyššího soudu o správném výkladu zákona o dovolených. To se stalo. Nejvyšší soud však postavil se na stanovisko, že rozhodnutí o této záležitosti nespadá do jeho pravomoci, poněvadž rozhodnutí rozhodčího soudu je konečné, a že nemůže v tomto smyslu podané žádosti vyhověti.

A poněvadž tato rozhodnutí mohla by vésti ještě k dalším důsledkům a mohla by se týkati také jiných věcí, je samozřejmo, že tato závada zákona o rozhodčích soudech nemohla zůstati nepovšimnuta a že muselo při opravě zákona na ni býti pamatováno. Proto navrhuje vládní návrh zřízení odvolací instance, vrchního rozhodčího soudu. Je nesporno, že toto zařízení může nejenom pomoci jednotné praksi a jednotnému rozhodování u hornických rozhodčích soudů, nýbrž že mohou rozsudky, zejména v závažných otázkách, býti důkladně projednány a že se může předejíti takovým obtížím, o kterých jsem byl mluvil.

Další závadou zákona o rozhodčích hornických soudech bylo, že v zákoně nebyla stanovena funkční doba jejich přísedících. To je okolnost, která je jistě hodně důležitá. Při fluktuaci, která jest i v průmyslu báňském, mohlo by se státi, že přísedící již nepracuje na závodě, že nemá podmínky opravňující ho k zastoupení a rozhodování o podaných žalobách, nebo může se státi, že vystoupí z organisace, na základě jejíhož členství jako přísedící do rozhodčího soudu byl povolán; tedy v každém případě závada značná.

Stejně v zákoně nebylo ustanovení o ochraně přísedících rozhodčích soudů, čímž přirozeně trpěla nebo mohla trpěti svoboda jejich rozhodování, poněvadž při svém rozhodování jinak bez ochrany zůstávali v pracovním poměru na závodě se všemi konsekvencemi, které potom takový úřad s sebou přináší. Stejně nebylo v zákoně ustanovení proti sabotáži se strany přísedících stran rychlého vyřizování žalob. Stačilo, aby některý z přísedících k soudu se nedostavil, a líčení bylo znemožněno. Nebo pod různými záminkami mohlo projednávání žalob býti oddáleno, a jak prakse ukázala, byly případy, kdy trvalo celý rok, nežli došlo k projednání podané žaloby.

Tyto hlavní nedostatky zákona z 25. února 1920 pochopitelně volaly po nápravě. Vláda dne 1. února loňského roku sice předložila posl. sněmovně návrh na opravu zákona o rozhodčích soudech hornických, ale návrh byl naprosto nedostatečný. Uvedeným návrhem byl měněn jen § 2 zákona o rozhodčích soudech, a to v tom směru, že byla jasně stanovena kompetence soudů při projednávání odvolání z výroků rad zřízeneckých. Návrhem tímto se celkem změnila v zákoně jen tři slova §u 2. Všecky ostatní nedostatky, o kterých jsem mluvil, a jistě nedostatky dalekosáhlé, činnost hornických rozhodčích soudů podlamující a znemožňující, zůstaly nedotčeny. V důsledcích toho došlo v poslanecké sněmovně k podání iniciativních návrhů posl. Brožíka, tisk 453, a posl. dr. Haase, tisk 4054, kterými byla navrhována důkladnější a obsáhlejší osnova uvedeného zákona.

Sociálně politický výbor, který v květnu loňského roku o vládním návrhu jednal, usnesl se, aby současně byly projednávány jmenované iniciativní návrhy. Při svém jednání pak rozhodl, aby vláda byla požádána o vypracování nové, pronikavé a obsáhlé osnovy zákona o rozhodčích hornických soudech a aby při zpracovávání této osnovy zákona byl vzat ohled na podané iniciativní návrhy posl. Brožíka a soudr. a posl. dr. Haase a soudr. To bylo usneseno v soc. politickém výboru 11. května 1923. Vláda tomuto usnesení výboru vyhověla a výsledkem toho byl vládní návrh ze dne 8. května 1924, tisk 4610, který byl sněmovně předložen a soc. politickým výborem projednáván.

Vláda v odůvodnění svého návrhu uznává nutnost pronikavějších změn zákona ze dne 25. února 1920 a tím připojuje se k důvodům, které v iniciativních návrzích, o kterých jsem dříve mluvil, jsou obsaženy. A poněvadž nedostatky zákona byly tak značné, že bylo velmi těžko, aby starý zákon mohl býti opraven, bylo rozhodnuto vypracovati zákon nový, což také předložením uvedeného návrhu se stalo. Vládní návrh opravuje hlavní nedostatky zákona, s ohledem na iniciativní návrhy posl. Brožíka a soudr. a posl. dr. Haase a soudr. zřizuje vrchní rozhodčí soud, stanoví funkční dobu pro přísedící, přesně stanoví kompetenci soudu, stanoví ochranu přísedících a ve svém celku odstraňuje hlavní závady starého zákona.

Z těchto důvodů soc. politický výbor ve svém jednání dne 13. června vládní návrh zákona v podstatě schválil. Změny, na kterých se soc. politický výbor usnesl, jsou jen nepatrné, týkají se § 2, kde se praví, aby zaměstnancům i v případě propuštění podle §u 202 horního zákona bylo dáno právo dovolávati se rozhodnutí rozhodčího soudu, a to z toho důvodu, aby byl zamezen jednostranný výklad tohoto zákona. Menší oprava byla provedena v §u 15 za tím účelem, aby bylo čeleno jednak event. sabotáži a jednak aby v tom případě, nedostaví-li se přísedící, nerozhodoval předseda sám, nýbrž učiněno opatření, aby strana při jednání mohla býti zúčastněna.

Doporučuji návrh výboru soc. politického, který je návrhem jednomyslným, z důvodů, které jsem přednesl, slavné sněmovně k přijetí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, jímž je pan posl. dr. Haas, navrhuji ve smyslu usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 25minutovou.

Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Námitky není. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo panu posl. dr. Haasovi.

Posl. dr. Haas (německy): Velectěné dámy a pánové! Tento návrh zákona je výsledkem nejen vad, které se ukazují přímo ze zákona o rozhodčích soudech hornických, nýbrž byl především vyvolán tím, že vláda svým prováděcím nařízením zbavila účinnosti v závodních a revírních radách v hornictví velkou část vymožeností, které tkvěly v tomto zákoně. V prováděcím nařízení k zákonu o závodních a revírních radách hornických vláda podivuhodně přetvořila tento zákon, dovolivši si výklad, který musí každý nepředpojatý právník a zvláště každý člověk, který ví, jaké cíle zákonem o závodních a revírních radách v hornictví jsou sledovány, označiti nejen za odvážný, nýbrž také za úplně chybný. Vynález, který učinilo prováděcí nařízení o závodních a revírních radách, jest vytvoření zvláštních výborů mzdových. Tímto způsobem vláda svým nařízením způsobila, že v četných případech, v nichž by měla podle tendence a obsahu zákona rozhodovati závodní rada úplně autonomně, rozhoduje nikoli závodní rada, nýbrž paritní komise. To vede k nejstrašnějším důsledkům. Snažili jsme se opětně dosáhnouti u Nejvyššího soudu, aby aspoň tento bod o mzdových komisích prohlásil za protizákonný a tím zároveň vyslovil, že tento předpis prováděcího nařízení není pro soudy závazný. Nemohli jsme s tím však proniknouti. Nejvyšší soud naopak se snažil pomoci si v jednom rozhodnutí, které je takového druhu, že člověk musí býti velmi, velmi čiperným právníkem, aby se v něm vůbec jen trochu vyznal. Stal se totiž tento případ: Do mzdové komise se dostal nárok dělníkův, směřující k tomu, aby mu byly vráceny částky, které mu byly se mzdy strženy, poněvadž prý rozbil důlní lampu. Mzdová komise dala dělníkovi za pravdu. Podnikatel na to odvolání k rozhodčímu soudu nepodal. Byly činěny pokusy dělníka odškodniti. Věc šla sem a tam, rozhodčí soud se o žalobě dělníkově prohlásil nepříslušným, stavě se na stanovisko, že komise mu přece dala za pravdu; že rozhodčí soud může v tomto případě rozhodovati jen tehdy, když si podnikatel stěžuje. U toho však lhůta již prošla. Tu pak šel ten člověk k soudu, který však prohlásil, že není příslušným rozhodovati, že pro to jsou příslušny jen rozhodčí soudy hornické. Věc prodělala pak dlouhou cestu utrpení a konec, succus bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se praví: "Dohodnou-li se strany u rozhodčí komise, která je paritně složena, pak v tom je smír. Tento smír však není vykonatelný, nýbrž lze jej žalovati u řádného soudu. Nedohodne-li se mzdová komise, pak je tu spor z hornického poměru mzdového a pak je příslušným rozhodčí soud hornický." Rozhodnutí velmi hledané, u něhož se vidí, že Nejvyšší soud se nalézal v hrozných těžkostech, vyvolaných paritním sestavením mzdové komise, která právě v každém případě předpokládá dohodu, má-li vůbec k rozhodnutí dojíti.

Prováděcí nařízení k zákonu o závodních radách hornických dovolilo si také ještě něco jiného. Kdežto se v zákoně výslovně upraví cituji podle českého textu - že závodní rada má právo spolupůsobiti při zrušení služebního poměru zcela všeobecně, provedlo prováděcí nařízení rozdělení a rozeznává: 1. propuštění z důvodů disciplinárních, a to a) z důvodů § 202 všeobecného zákona horního, b) z důvodů jiných; 2. propuštění nebo zrušení pracovního poměru pro snížení počtu dělníků nebo zastavení nebo obmezení provozu; 3. výpověď z jiných důvodů. Nuže, v prováděcím nařízení bylo podle tohoto rozdělení přiznáno závodní radě jen právo spolupůsobiti bezpodmínečně ve všech případech disciplinárního propuštění, vyjímaje ony případy, v nichž se podnikatel dovolává předpisu § 202 všeob. horního zákona. V těchto případech vůbec není možno předložiti věc k posouzení soudu nebo vůbec nějakému foru. Pro případ, že jde o snížení počtu dělníků, stala se ze spolupůsobení závodní rady v prováděcím nařízení jen funkce poradná. V případech výpovědi, tedy nikoli propuštění, nemá závodní rada vůbec nic přímo do toho mluviti, nýbrž jen když dělník se k závodní radě odvolá.

Slavná sněmovno! Z toho je viděti, že šlo vládě v prováděcím nařízení skutečně o to - možno to říci zcela určitě a jasně - aby sabotovala přímo zákon o závodních a revírních radách v hornictví, který sám o sobě byl velmi značným pokrokem sociálně politickým, a aby vytvořila přechod k podstatně zředěnému a zhoršenému zákonu o závodních výborech v druhých závodech mimo hornictví.

V poslední době připadly podniky ještě na novou methodu, jak by mohly práva závodních a revírních rad sabotovati. Dělají totiž věc takto: Pošlou dotyčného dělníka k povolnému lékaři, ten prohlásí dělníka zralým pro pensi a na to se tam, kde podnikatelé mají dnes ještě vliv na bratrské pokladny, vysloví pensionování. V ostravsko-karvínském revíru se nám již staly případy, kde výlučně z politických důvodů byl dělník poslán k lékaři přímo po skončení šichty - dělník byl v plné činnosti a tedy bezpochyby práce schopen. Lékař prohlásil, že ten člověk, který ještě před 10 minutami pracoval v dole, není již práce schopen a má býti pensionován. Bratrské pokladny se dostávají tedy do obtížné situace. Sociálním pláštíkem pensionování, zdánlivě sociálním opatřením - neboť nárok na pensi je pro horníky nepochybně obrovským pokrokem - maskuje se obcházení a vyřazení závodní rady. Bylo by tedy nutno, aby bylo možno předložiti i taková pensionování rozhodčímu soudu hornickému k posouzení, neboť pensionování je se stanoviska aktivního dělníka zrušením jeho služebního poměru.

Nedá se popříti, že se tato osnova blíží v podstatných ustanoveních oběma iniciativním návrhům posl. Brožíka a posl. dr. - Haase a Pohla, avšak přes to - a to nutno zdůrazniti - usnesení výboru neodstraňuje ještě docela oněch vad, které se objevily a které by se měly odstraniti. Chtěl bych zvláště poukázati na to, že v těch případech, kde jde o výpověď z nějakých důvodů nikoli disciplinárních, je situace vždy ještě taková, že závodní rada přímo zasáhnouti nemůže. Ve svých návrzích iniciativních jsme navrhli, aby závodní rada měla v každém případě, v němž vůbec nebyla dotazována, právo apelovati k rozhodčímu soudu. Dále se pořád ještě považuje § 202 všeobecného horního zákona za zvláštní výjimečné ustanovení, kdežto my jsme ve svém iniciativním návrhu navrhovali, aby ani tyto důvody k propuštění, které jsou obsaženy v § 202 všeob. horního zákona, nezaujímaly specielního výjimečného postavení. Neboť často je velmi pochybno, zda je dán skutečně propouštěcí důvod §u 202 všeob. horního zákona, a o tom má právě rozhodovati soud. Částečné, ale skutečně jen částečné zlepšení přináší tento návrh zákona, když umožňuje dělníku, aby v takovém případě se dovolal rozhodčího soudu hornického. Rozdíl naproti našemu iniciativnímu návrhu je v tom, že jsme navrhli, aby také v tomto případě mohla závodní rada jíti sama k rozhodčímu soudu. Důležitý rozdíl naproti iniciativním návrhům je také v tom, že obsazení vrchního rozhodčího soudu je takové, že laický živel byl snížen takřka k bezvlivnosti, kdežto v našich iniciativních návrzích měl míti laický živel také u vrchního rozhodčího soudu převahu. Další důležitou vadu, která se neodstraňuje ani v nové osnově, spatřujeme v tom, že právě u rozhodčího soudu hornického, kde je co dělati s finančně nejsilnějšími podnikateli, dochází se k obtíži, vyvolané tím, že samozřejmě požadujeme vyloučení advokátů ze zastupování před rozhodčím soudem. Avšak na druhé straně budeme musiti vždy počítati s tím, že podnikatel postaví proti dělníkovi advokáta, který však nevykonává volně advokacii, nýbrž je v jeho službách jako úředník, takže podnikatel je předem ve výhodě tím, že lépe ovládá celý postup procesu.

Další nevýhodu, kterou jsme ještě ani dnešním návrhem neodstranili, musíme viděti v tom, že v rozhodčích soudech třeba jako přísedící podnikatelů sedí právnicky vzdělaní úředníci a kromě toho také úředníci, kteří jsou zvláště vzděláni často nejen právnicky, nýbrž ještě také odborně technicky, hornicky, bývalí úředníci horních úřadů, kteří přešli k podnikatelům do jejich služeb. Důsledkem toho žádali jsme výslovně, aby byly tyto vady odstraněny, a domáhali jsme se, aby státní úředníci, advokáti z povolání, bývalí státní úředníci a bývalí advokáti z povolání nesměli vystupovati jako zástupci stran; tím bychom ovšem také znemožnili, aby se podnikatelé mohli dáti zastupovati zvláště kvalifikovanými zástupci.

Opětovně jsme si také položili otázku, zda bude možno zachytiti hned všechny ony nedostatky, které v praxi zákona o hornických rozhodčích soudech vyšly na jevo a ještě vyjdou, a došli jsme k přesvědčení, že to je sotva možno, pročež jsme, opírajíce se o § 30 starého zákona o hornických společenstvech, který byl zákonem o závodních radách zrušen, podali návrh, aby byla stanovena alternativní příslušnost řádných soudů také zákonem. Může se vždy ještě státi, že je v jistých případech nutno dovolati se řádného soudu a rychlost řízení obětovati, aby za jistých okolností bylo vyvoláno zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu se všemi kautelami řádného soudního řízení. Toto ustanovení, které bylo obsaženo v iniciativním návrhu, bylo také vymýceno.

My jsme zcela přesvědčeni o tom, že dnes předložená výborová zpráva a výborové usnesení znamená velký pokrok; avšak přece zdůrazňujeme, že vždy ještě spatřujeme v zákoně velmi mnoho nedostatků a že zajisté nebude trvati příliš dlouho, že zase nastane nutnost, přivoditi reformu zákona, nebo když již nikoli reformu tohoto zákona, pak přece reformu zákona o závodních a revírních radách v hornictví, jimiž by zákonodárce učinil to, co se zpěčoval učiniti Nejvyšší soud, totiž zrušiti prováděcí nařízení k zákonu o závodních a revírních radách hornických, jež nepochybně zákonu odporuje. Jenom z toho důvodu, aby se v tomto případě věc lepší nestala nepřítelem dobrého, budeme hlasovati pro dobré, ačkoli bychom si přáli, aby to lepší bylo usneseno. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo dále přihlášen, debata je skončena.

Pozměňovací návrhy podány nebyly, dávám tedy závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Brožík: Slavná sněmovno! Kol. dr. Haas ve své řeči zmínil se o nedostatcích, které zejména jsou ztělesněny v prováděcím nařízení k zákonu o závodních a revírních radách. Mohu říci jenom tolik, že se k tomuto jeho prohlášení plně připojuji, že prováděcí nařízení k zákonu o závodních a revírních radách mělo jedině snad ten účel, aby to, co v zákoně bylo dobrého, bylo anulováno a zeslabeno. Myslím, že právě okolnost, že třetí část těchto zákonů zákonem, který právě je předložen ke schválení, jest opravována, bude pobídkou, aby také i ostatní dva zákony, o kterých máme již čtyřletou praxi a jejichž nedostatky jsou tak znatelné, byly opraveny aspoň tou měrou, jako tímto návrhem je opraven zákon o rozhodčích soudech hornických. Protože jinak se žádné strany proti předložené zprávě výboru soc.-politického nebylo námitek a zpráva tato ve výboru byla jednomyslně schválena, předpokládám, že také slavná sněmovna jednomyslně zprávu soc.-politického výboru schválí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Osnova projednávaného zákona má tři články, z nichž sice prvý má osmnáct paragrafů, pak nadpis a úvodní formuli, ale poněvadž pozměňovací návrhy učiněny nebyly, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomuto způsobu hlasování není a budeme hlasovati, jak jsem právě řekl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 3 články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém p. zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu na pořad některé schůze příští.

Vyřízen je odst. 1 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 2, jímž jest:

Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan posl. dr. Nosek.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Nemám korektur.

Předseda: Pan zpravodaj nemá korektur, budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona o inkompatibilitě tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, které jest odchylné od původního usnesení posl. sněmovny.

Tím vyřízen je odst. 2 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme ke 3. odstavci, jímž je:

Zpravodajem za výbor dopravní je pan posl. Votruba, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Věc, o niž jde, je tato: Okresní silnice I. třídy - Prostějov-Boskovice-Svitávka v části mezi obcemi Žďárnou a Valchovem v několika místech, po většině zalesněných, tak silně stoupá, že stoupání dosahuje až 16%. Tím stala se část této okresní silnice neschůdnou a nesjízdnou, zvláště v zimních měsících, kdy náledí brání jízdě nahoru i dolů. Proto pomýšlelo se na to, nalézti náhradu za část této silnice vybudováním silnice nové, která by měla menší stoupání. Tato náhrada se našla a následkem toho bylo zase třeba, by původní silnice jako okresní silnice byla zrušena. K takovému zrušení, i když předchozí jednání vedlo k positivním výsledkům a zemský výbor moravský, projednav věc s příslušnými činiteli, dal souhlas, je přece jen třeba zemského zákona. Poněvadž zákon zemský není možno usnášeti dnes, kdy zemský sněm již neexistuje, je třeba podle naší ústavy, by to bylo nahrazeno zákonem usneseným Národním shromážděním, a proto vláda předložila osnovu zákona o zrušení části okresní silnice Prostějov-Boskovice-Svitávka a Sloup-Valchov.

Dopravní výbor pak, projednav celou záležitost, doporučuje, by tak, jako senát usnesl se ohledně této vládní předlohy, schváliv ji, také sněmovna poslanecká návrh zákona v plném znění schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Osnova má dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Jelikož nebyly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati o celé osnově najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.

Čtení druhé navrhnu na pořad některé schůze příští.

Vyřízen je odst. 3 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme ke čtvrtému odstavci, jímž je: