Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu pro přestupky v Praze za vydání k trestnímu stíhání posl. Hakena pro přestupek podle § 20 zákona na ochranu republiky (tisk 4575).

Zpravodajem je pan posl. dr. Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Okresní soud pro přestupky v Praze žádá podáním ze dne 24. března 1924 za svolení k trestnímu stíhání posl. Josefa Hakena pro přestupek podle §u 20 zákona na ochranu republiky. (Posl. Tausik: Stíhali jste Mičuru, stíhali jste Kallaye?)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pana posl. Tausika, aby nevyrušoval pana zpravodaje.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl (pokračuje):

Podle obsahu trestního oznámení, o něž se žádost opírá, postavil při zahájení schůze posl. sněmovny dne 6. března 1924 posl. Haken na ministerskou lavici láhev s lihem, ve které zaražena byla československá vlajka. (Výkřiky posl. Toužila a Bubníka.)

Imunitní výbor jednaje o této žádosti dospěl k názoru, že v daném případě jsou tu podstatné důvody pro zrušení imunity. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Celý způsob postupu posl. Hakena svědčí o tom, že československá vlajka byla potupena. (Výkřiky posl. Toužila a Bubníka.)

Vlajka jest zevním symbolem neodvislého státu, symbolem který u všech států a národů jest rozhodně hájen proti každému po tupení. Jestliže se pokládá za samozřejmé, že každý občan státu se zdrží každého činu, který by znamenal potupení jeho státní vlajky, jest tím samozřejmější, že se zdrží a zdržeti musí takového činu člen Národního shromáždění, nejvyšší veřejné korporace státu. (Výkřiky posl. Bubníka a Skaláka.)

Pan posl. Haken v dopisu, poslaném předsednictvu sněmovny, ze dne 7. března 1924 prohlásil, že mu neslo o útok na československou vlajku, nýbrž o lihovou korupci.

Imunitní výbor je toho názoru, že zkoumání subjektivní stránky činu jest předmětem meritorního rozhodování věci, jež se vymyká z posuzování imunitního výboru a o němž rozhodnouti přísluší soudu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto imunitní výbor navrhuje slavné poslanecké sněmovně, aby dala souhlas k trestnímu stíhání p. posl. Hakena pro přestupek §u 20 zákona na ochranu republiky. (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Řečnická lhůta jest tedy stanovena na 15 minut.

Ke slovu je přihlášen p. posl. Haken. Dávám mu slovo.

Posl. Haken: Paní a pánové! Slušná řada korupčních afér, jež se v posledním čase v Československé republice provalila, rozvířila oprávněně mysle občanů. Jednou z nejvážnějších je korupční aféra lihová. Jí je zasažena celá koaliční vláda i vedoucí činitelé koaličních stran. Vysoké přejímací ceny lihu, nekontrolované podvodné obchodování s tímto předmětem, podplácení význačných politických osob a celých politických stran - toť celý komplot na vykrádání státní pokladny, jež byla zkrácena o stamiliony v době, kdy dělníci, státní zaměstnanci i chudí poplatníci byli tlačeni k nejtěžším obětem, jež přímo ohrožovaly jejich existenci.

Tisk i poslanci komunistické strany mají zásluhu na tom, že lihová rakovina byla odkryta. Zásluha vynikne dokonale tehdy, až se usadí prach, jejž koaliční korupčníci zvířili, aby se v něm skryli.

Koaliční korupčníci používali všech prostředků své moci aparátu státního, aby lihová korupční rakovina zůstala obyvatelstvu utajena. O to přičiňoval se zejména skorumpovaný koaliční tisk, v tomtéž smyslu pracovala i státní censura, jež zprávy o korupcích konfiskacemi umlčovala. A to je nejsmutnějším faktem v celé záležitosti. Jím přestala býti lihová aféra aférou nepoctivých, bezcharakterních, hrabivých jednotlivců a vyrostla na aféru všech koaličních stran a koaliční vlády, vyrostla na aféru státní. O tom svědčí i pád ministra Tučného, předsedy senátu Karla Práška i pády význačných osob, jež budou následovati. Aféra není dosud likvidována a my neustaneme, dokud korupční rakovina, jež prolíná nynější koalici, nebude pracujícímu lidu odhalena. Jestliže koalice tvrdí, že tím otřásáme státem, dopouští se urážky milionů poctivých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že stát je dlužno budovati a udržovati poctivou prací a že nic tak existenci a pověst státu nepodrývá, jako nepoctivost a korupční znemravnělost. Jest samozřejmé, že odhalováním korupcí podvracíme nynější koalici, neboť její nejmocnější páskou soudržnosti jsou sinekurní žlaby a korupce. Ale jako ten, kdo má máslo na hlavě, zlobí se na slunce, tak také koalice nesnese kritiky, a bojíc se jí, snaží se ji umlčeti. To dokonale postřehuje byrokracie, čehož jest svědectvím censurní prakse, soudní prakse i případ přednosty okresní politické správy turnovské Šmelhovského, jenž zakázal veřejnou schůzi s programem "Koalice a korupce".

Nynější koaliční vláda, jež nastoupila s velkým gestem, ukázala se úplně neschopnou, ukázala se vládou malých lidí. Nepokusila se vyrovnati se ani s jednou vážnější otázkou. Dělnictvo u ní nenašlo ani špetky dobré vůle. Nedovedla rozřešiti otázku státních zaměstnanců. Zhyzdila pozemkovou reformu. Daňovým systémem zklamala. Nedovedla najíti poměr k Němcům a ostatním národnostem ve státě, nezískala lidu Slovenska ani Podkarpatské Rusi. Tato vláda bez programu a politické linie živí se politickým čachrářstvím a šejdířstvím. Nějakého státnického činu k dosud neukázala. Zato projevuje neschopnost, malichernost a politickou mstivost.

Týž obrázek vykazuje parlament. K veslům politických stran koalice dostali se političtí šplhavci a čachráři, pod jejichž tlakem je sněmovní většina, v níž - o tom není pochyby - mají sice upřímní a poctiví lidé převahu, ale nikoli moc. Je přirozeno, že političtí šejdíři, prospěcháři a úplatkáři bojí se kritiky. Proto mají býti konečně poslanci umlčeni.

I v konstituční monarchii byl parlament uznanou volnou tribunou kritiky. Bylo tomu tak i v dobách nejhoršího absolutismu. Vzpomeňte jen dravých, nehorázných kritik českých poslanců na rakouské říšské radě, velezrádných odbojných řečí, obstrukčních represálií útočných činů! Házeli jste na ministry tašky i kalamáře. Ale ani v jediném případě nesáhla tehdejší parlamentní většina k tomu, aby některého z vás vydala stíhání. (Výkřiky komunistických poslanců.) U nás předsednictvo sněmovny pod vedením bývalého buřiče, sociálního demokrata pana Tomáška, zavedlo přísnou censurní praksi sněmovních řečí i interpelací.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku (Hluk. - Výkřiky: Za co?), za nepřípustný výraz o předsedovi sněmovny.

Posl. Haken (pokračuje): . . . tak přísnou, že zachází až do malicherností a hloupostí. K tomu přistupuje poměrně časté užívání policie ve sněmovně, konečně poměr koaliční většiny k oposici. Už tyto věci stačí ke konstatování úpadku parlamentu.

Vládní většina má snahu imunitu poslanců oklestiti. V národně demokratických časopisech píše se o tom zcela otevřeně. Oklešťování imunity provádí se zatím tak, že oposiční poslanci jsou žalováni a sněmovnou vydáváni. Imunitní výbor jest jediným výborem, který má plné ruce práce, zatím co na příklad socialisační výbor nebyl již 2 roky svolán. Tato fakta jsou již evropským skandálem.

Dnes, kdy kapitalistická reakce ohrožuje pokrok na poli kulturním, hospodářském i sociálním, dnes, kdy je neslýchanou censurní praksí znemožňován tisk, kdy je omezována svoboda shromažďovací svoboda slova, jest již v zájmu prostého pokroku hájiti imunitu poslanců. Imunita není osobní záležitostí poslanců, nýbrž je záležitostí voličů, je záležitostí širokých vrstev lidových. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Útok na poslaneckou imunitu v dnešní reakční době jest útokem na práva lidu, jest útokem proti pokroku. To je smutným úkazem, že poslanci, kteří o sobě tvrdí, že jsou pokrokoví - o socialismu ani nemluvím - slouží reakci, udržují ji a podporují ji. Slouží jí už tím, že trpí omezování občanských práv a svobod, slouží jí tím, že souhlasí s oklešťováním poslanecké imunity.

Paní a pánové! Můj případ je typickým toho dokladem. Postavil-li jsem na vládní lavici láhev s lihem, opatřenou praporkem, o němž jste usoudili, že tato hračka je vlajkou československého státu, vyplnil jsem nejen příkaz klubu, nýbrž i přání dělníků, kteří tuto politickou satiru nám přinesli. Neprotestoval jsem jen já či klub proti lihové korupci, nýbrž všichni poctiví občané a poplatníci, kteří si uvědomují, že z jejich mozolů jsou tvořeny korupční milionové fondy. (Tak jest! Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Celá veřejnost je přesvědčena, že nešlo o urážku československé vlajky, nýbrž o snahu, ostrou satirou potírati lihovou korupci. O tom byli přesvědčeni jistě všichni poslanci i žurnalisté i pan min. předseda Švehla, neboť jinak by byl dal československou vlajku při nejmenším slušným způsobem odnésti se stolu (Potlesk komunistických poslanců.) a nebyl by láhev i s praporkem srazil brutálním, hospodským způsobem k zemi.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku za urážlivé výroky o panu min. předsedovi. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prosím o klid.

Pánové, prosím o klid. Prosím pana řečníka, by pokračoval.

Posl. Haken (pokračuje): Leč pánům Meissnerovi, Stivínovi a Johanisovi šlo o to, aby síla satiry byla zmírněna a aby pozornost veřejnosti byla odvedena od korupce na vlajku a s koaličních korupčníků na komunisty. (Posl. Tausik: Protože jsou vyložení pacholci buržoasie!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kolego Tausiku, volám vás za tento výrok k pořádku.

Posl. Haken (pokračuje): Z tohoto důvodu, jakož i z důvodu politické msty bude sněmovní většina hlasovati pro vydání poslance pro politickou satiru ve sněmovně předvedenou, pro satiru, jejíž tendence směřovala proti znemravňování politického života milionovými korupcemi. Můj případ je celkem malý, ale v důsledku je příznačný a ohromně poučný. Je novým evropským skandálem vládní koalice. (Hluk a různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid. Prosím pana kol. Hakena, aby pokračoval.

Posl. Haken (pokračuje): Postup sněmovní většiny v této záležitosti je rovněž poučný. O referát žádal v imunitním výboru soudr. Rouček. Nebylo mu vyhověno. Žádal jsem referenta pana posl. dr. Patejdla, aby ve výboru tlumočil mé přání, abych byl osobně vyslechnut. Nestalo se tak. (Slyšte!) S velikým urychlením pracoval imunitní výbor, jen aby co nejdříve oposiční poslanec dostal se před soud. Bude-li sněmovní většina hlasovati pro mé vydání, dokáže jen, že i ona je pod tlakem lihových korupčníků. (Tak jest! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Burian. Dávám mu slovo.

Posl. Burian: Pánové a paní! V případě zrušení poslanecké imunity našeho soudruha Hakena dopustí se poslanecká sněmovna tak neobyčejného a typického porušení imunitního práva poslanců, že se domnívám, že je nutno, aby toto jednání poslanecké sněmovny bylo ještě mimo řeč soudr. Hakena jiným způsobem též zde pranýřováno a objasněno.

Poslanecká imunita patřila a patří až dosud všude k neobyčejně důležitým základním právům nikoli poslanců, ale lidu vůbec a měla ten smysl, že pomocí jí bylo možno působiti ve prospěch občanstva daleko vydatněji než bez ní. Ve své řeči, kterou jsem zde měl proti náhubkovému zákonu tiskovému, jsem již uváděl, jakým způsobem již v letech šedesátých Rieger obhajoval poslaneckou imunitu a jak za ni zápasil. Citoval jsem tenkráte jen několik málo vět, ale jeho výklady, které pronesl 12. dubna 1861 ve sněmu českém, byly takového rázu a jsou tak vhodné pro dnešní případ a dnešní situaci, ve které jsme v Československu, že dovolím si ještě několik slov z jeho tehdejší řeči zde úvodem citovati.

Rieger mluvil takto: "Každý člověk, kdykoli ho stihá nemoc nějaká, povolá k sobě k poradě lékaře. Vznešenější osoby mívají osobní lékaře, kteří zdraví jejich neustále opatrují a svými dietetickými předpisy jejich život spravují. Takový lékař je často přinucen vznešenému pánu, jejž léčí, říci: Pane, nemoc tvá pochází z tvého nepořádného života. Musíš napraviti život svůj a pak musíš užívati toho neb onoho léku, který je snad perný a nepříjemný. V podobném případě je také sněm náš. I naše vlast a náš stát nyní je v poměru jaksi chorobném a potřebuje lékaře. Náš sněm je takový lékař jeho, je právě jakési kollegium medicum, které mu má dávati radu. Rada ta musí býti upřímná a ty léky, kteréž má předpisovati, musejí snad býti trpké. Kdyby každému lékaři, kdykoli předpisuje trpké léky, anebo kdykoli dává svému pacientovi přísné napomenutí, hned jíti mělo o hrdlo, bylo by málo dobrých lékařů, a též bylo by podobně málo sněmovníků, kteří by neohroženě lék předpisovali, kdyby nebyli zcela neodvislí v mínění svém a kdyby měli za slovo a radu svou odpovídati. Protož myslím, že nebude našim poměrům, ovšem chorobným, ani rady ani pomoci, nebude-li se mluviti upřímně, jak říkáme "do pravdy" a nebudou-li se předpisovati dobré léky, ať jsou již trpké nebo sladké."

Z toho dovozoval a vyvozoval Rieger, že poslanci musejí býti úplně imunní, že musejí míti právo mluviti tak, jak chtějí a jak za dobré uznávají. A tuto svobodu poslaneckou hájil pak právě oněmi slovy, která už jednou zde jsem uvedl: "Není ani svobodného sněmu, kde není neodpovědnosti jeho poslanců, a není ani důstojnosti sněmu, kde není neporušitelnosti jejich." Domníval se, že věc poslanecké imunity je naprosto přirozená, samozřejmá, a pravil proto: "Věc je tak jednoduchá, patří tak říkajíc k abecedě konstitučního života a nezasedá žádný sněm, žádné konstituční shromáždění, pro které by neplatil tento zákon o neodpovědnosti a nedotknutelnosti jeho poslanců." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ale zdá se, že zde v Československu demokratičtí poslanci nechtějí tomu rozuměti, nechtějí uznávati oné abecedy, kterou uznával a vyznával konservativní český poslanec a která prosazena byla v monarchistických státech.

Pánové, ještě na počátku Československa v ústavním výboru prvního, starého Národního shromáždění mluvil o poslanecké imunitě také jeden velmi konservativní politik - a, řekl bych přímo, reakcionářský politik český - pan dr. Kramář. A on v ústavním výboru popřevratového Národního shromáždění výslovně pravil, že v Československu nesmí býti s poslaneckou imunitou a s poslanci zacházeno tak, jak bylo s poslaneckou imunitou zacházeno ve starém Rakousku. On přesně řekl větu: "Co bylo ve starém Rakousku a jak jednalo se ve starém Rakousku, to my, poslanci v Československu, líbiti si nedáme." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dnes přikročujete k činu, kdy ne na poslanci Hakenovi, nýbrž sami na sobě, na poslanecké imunitě, na svých vlastních právech pášete největší příkoří a svá vlastní práva uvádíte ad absurdum, a k tomu ještě na případě tak zvláštním, tak markantním, jako je případ Hakenův.

Naše ústavní listina praví, že když zde v poslanecké sněmovně poslanec něco činí, nesmí za to býti vydán, nýbrž že podléhá výhradně disciplinární pravomoci předsednictva té které sněmovny. Ústavní listina praví: "Pro výroky, učiněné tam" - ve sněmovnách "při výkonu mandátu podrobeni jsou" - totiž poslanci, členové Národního shromáždění - "jen disciplinární moci své sněmovny".

Poslanci nesmějí tedy býti za to stíháni, nesmějí býti vydáváni. A co dělají zde? Vy ovšem můžete říci, že to nebyl žádný výrok, který zde učinil pan posl. Haken. Ale, pánové, vy všichni, kteří jste zde, jste řečníci, jste redaktoři, jste lidé, kteří působí dlouhou dobu v politickém životě, a tu tvrdím, že výrokem, který činí ten neb onen řečník, ten neb onen politik, není pouze jeho řeč, k výroku patří často něco jiného. Výroky, projevy, nečiní se jen řečí, činí se i gesty a můžeme gesta činiti různým způsobem. Výroky dále můžeme činiti písemně, činíme je plakáty, činíme je obrazy, můžeme je činiti soškami, můžeme je vůbec činiti různým a rozmanitým způsobem. Co učinil zde poslanec soudr. Haken, nebylo nic jiného než to, co dělá každý řečník: různým a rozmanitým způsobem, vtipem, jakoukoli dovedností, čímkoli snaží se svůj výrok zesíliti, nějakým gestem zdůrazniti, zkrátka vyjádřiti nějakým dalším prostředkem, poněvadž řeč sama o sobě v mnoha případech nedostačuje, aby vyjádřeno bylo, co řečník míní a co myslí. To také učinil posl. Haken. Ničeho jiného se nedopustil, on učinil projev, on učinil určitý výrok v poslanecké sněmovně (Souhlas komunistických poslanců.) a teď má býti pro to vydán.

Pánové a paní! Chcete-li toto učiniti, pak zde znovu porušujete ústavu, znovu dopouštíte se porušení ústavní listiny. To ovšem je již pravidlem u nás, to je u nás přímo soustava, že se něco takového děje. Co učinil Haken? On tu jednal tak, jak je možno dnes všude ve veřejném životě jednati, on zde spáchal jakousi karikaturu. A od které pak doby pozastavují se tu lidé nad karikaturou? V monarchistickém Německu bylo dovoleno zkarikaturovati Viléma, jak kdo chtěl, a páni s velikou radostí sledovali "Simplicissimus", sledovali i jiné časopisy a měli radost, že byla karikatura dělána na německého císaře Viléma. Viděli, že tam byla dělána karikatura na vlajku německou, na barvy německé, na všecko. Jistě každý z vás ví velmi dobře, že zde neběží o karikaturu vlajky československé a dojista je každý přesvědčen, že šlo pouze o výraznou demonstraci, o výrazný protest, že šlo pouze o výrazný projev proti korupčníkům a že o nic jiného zde v tomto případě neběželo.

Ale tak, pánové, jako hájíte špatných věcí, tak vám musím říci, že také k tomuto stíhání našeho kol. soudr. Hakena došlo velmi špatnými prostředky. Toto stíhání, toto vydání, kterého se zde možná dopustíte, je výsledkem docela obyčejné, docela hanebné, docela nízké denunciace, které se dopustil jeden člen poslanecké sněmovny. (Souhlas komunistických poslanců.) Byl to p. posl. Stivín, který zde denuncoval našeho soudr. Hakena. Na základě této denunciace došlo k tomu, že Haken dnes má býti vydán. Já, pánové, poznal jsem ve válce, co je to denunciace, poznal jsem, co znamenala denunciace v českém politickém životě, ve válce jsem poznal, že denunciace byly v politickém českém životě velikou podlostí, páchanou v době války. A teď znovu zde byla učiněna taková denunciace proti poslanci a na základě této denunciace má nyní dojíti k vydání posl. soudr. Hakena. A jako to bylo špatné, čeho se dopustil p. posl. Stivín, tak potom nutně z toho vyplynulo další, co opětně nemůže býti zvykem parlamentního života, a vy donutili jste dokonce k činu muže, kterého opravdu měli byste si vážiti a kterého neměli jste donutiti k takovému činu, starého Tomáška, který pro demokratická práva dlouho a dlouho se bil. Neměli jste ho donutiti k tomu, aby učinil trestní oznámení proti poslanci Hakenovi!

Jsem, pánové, pevně přesvědčen, že nebýti této denunciace, která zde byla vyslovena, a nebýti vystoupení domýšlivého pana posl. Viktora Dyka, nebyl by býval p. předseda sněmovny učinil tento krok a nebyl by býval nikoho udal, nebyl by býval poslal oznámení soudu. Ale marná věc, stalo se tak a proto používám svého práva, které mně na této tribuně přísluší a které mám, abych i tento čin pana předsedy poslanecké sněmovny s této tribuny nazval takovým, jak to cítím a jak ho pojímám, že tento čin jest. Pánové, jestliže předseda posl. sněmovny, který jest povolán, aby chránil práva poslanců, v tomto případě - třeba donucen - učinil udání na posl. Hakena, pak musím říci, že snad ještě nikdy v dějinách parlamentarismu se nestalo, aby předseda - ani Tisza, ani nikdo jiný - proti poslancům dopustil se něčeho tak malicherného a ubohého.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se ve výrazech o předsedovi této sněmovny mírnil.

Posl. Burian (pokračuje): Pánové, o tom, co zde činěno jest proti posl. Hakenovi, můžeme říci jen jedno: Jestliže v tom vidíte velikou politickou akci, my v tom žádné velké politické akce nevidíme, nýbrž jest to výron nesmírného dětinství vás v koaliční většině. Tak nejednají lidé, kteří jsou zvyklí tvrdým bojům, aby k vůli této věci šli k soudu, aby k vůli této věci imunitu poslaneckou, základní právo poslanců, porušovali.

Pánové, vy vydáte - učiníte-li to - Hakena soudu. Sněmovna má hájiti svých práv, předseda má hájiti práv poslanců, ale pánové, vy kopete do těchto práv a kopete tím do práv občanův a voličů.

Pánové, vy tomuto soudu, nerozhodnete-li se v poslední chvíli jinak, našeho poslance Hakena vydáte, ale v řadách českých socialistů i v řadách sociálních demokratů vyvolá tato událost nový další ohlas. Byl jsem v těchto dnech v Mor. Ostravě na několika schůzích. Na jedné se ujal slova sociálně demokratický dělník a pravil - ne za sebe, nýbrž za veliký počet sociálně-demokratického dělnictva - že je již veliký počet sociálně-demokratického dělnictva, které s reakcionářskou politikou dnešní strany nesouhlasí, a že se postarají, aby jejich strana byla vyčištěna.

Pánové, jednejte podle své vlastní vůle! Můžete ještě v posledním okamžiku se rozmysleti a ještě v posledním okamžiku můžete vzpomenouti své vlastní minulosti. Ale vy tak jednati nemusíte. Soud jeden bude souditi Hakena, ale soud lidu bude souditi vládní socialisty! (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. dr. Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Se strany pana posl. Hakena bylo vytýkáno mně osobně, že nebylo mu umožněno slyšení v imunitním výboru. Konstatuji, že jsem podle zvyklostí imunitního výboru slyšel osobně pana posl. Hakena a že kromě toho ze spisů jsem zjistil, že pan posl. Haken několik dnů po činu poslal obšírný dopis panu předsedovi poslanecké sněmovny, kde nejenom líčí cely případ, nýbrž také pohnutky a svůj subjektivní názor na celou věc. Tedy z této situace bylo jasno, že věc se strany pana posl. Hakena je úplně jeho dopisem vysvětlena. (Posl. Teska: Ale druhé kolegy voláte do imunitního výboru ke slyšení, že ano?) Volání kolegů poslanců do imunitního výboru je ryze výjimečné a stalo se, pokud já se pamatuji, jen v několika případech. V daném případě vzhledem k tomu, že pan posl. Haken poslal obšírný dopis, v němž celou věc obšírně objasnil a jehož obsah do jisté míry odpovídá tomu, co sám dnes o případu povídal, nebylo imunitním výborem usneseno jeho osobní slyšení.

A nyní, pokud se týče věci samé. Pan posl. Haken prohlašuje, že mu šlo o ostrou satiru. Pan posl. Haken a v souvislosti s tím pan posl. Burian uvádějí, že chtěl pan posl. Haken tímto svým činem dáti výraz svému stanovisku a snad stanovisku svého klubu oproti lihové aféře, při čemž, jak sám uvedl, chtěl tím uplatniti výraz rozhořčení, opovržení atd., atd. Pan posl. Hakena zejména pan posl. Burian domnívají se, že tento čin je určitého druhu výrokem ve smyslu ústavní listiny a že spadá pod imunitu. Myslím, že o tom nebude sporu, že naše ústavní listina má na mysli výroky skutečně slovné ve sněmovně učiněné a že nemá na mysli činy, kterých se člen Národního shromáždění dopustil. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Měli jsme předchozí případ, kde by - podle této argumentace - bylo také bývalo vržení bomby, které před časem zde proti předsedovi poslanecké sněmovny se stalo, jen určitého druhu projevem neboli gestem. Se stanoviska znění naší ústavní listiny nemůže býti pochybnosti, že podobné činy nemohou spadati pod pojem "výroky" v §u 23 ústavní listiny, a se stanoviska všeobecného - ne absolutního - chránění imunity poukazuji k ústavní listině, která právě žádá svolení poslanecké sněmovny. V ústavní listině samé se již na různé možné případy zrušení imunity pomýšlí. Tolik pokud se týče stránky právní.

A nyní chtěl bych připomenouti toto: Není možno při nejlepším posuzování najíti logického důvodu, proč při kladení této láhve byl do ní vložen prapor v barvách republiky, čili československá vlajka. (Výkřiky posl. Skaláka a Blažka.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid. Nevyrušujte pana zpravodaje.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl (pokračuje): Československá vlajka, symbol nezávislosti československého státu, neměla podle mého názoru naprosto nic společného s lahví a jejím obsahem. (Posl. Teska: To byl jen kousíček papíru!) Na velikosti nezáleží, záleží na tom, že československá vlajka byla uvedena v souvislost s činem tak, že nemohl nikdo jinak za to míti, než že po stránce objektivní československá vlajka doznala pohany. (Výkřiky posl. Blažka.) Imunitní výbor mohl posuzovati jen konkretní případ, který se týká pana posl. Hakena. Pan posl. Haken uvádí a uváděl, že neměl úmyslu potupiti československou vlajku. Řekl jsem již ve svém referátu, že toto zkoumání subjektivní stránky vymyká se příslušnosti imunitního výboru, že to patří do věcného zkoumání, do meritorního posuzování činu.

Z těchto důvodů, vykonávaje svou povinnost jako referent, nemohu, než opětovati svůj návrh, by svolení k trestnímu stíhání pana posl. Hakena dáno bylo. (Výborně! Potlesk. Odpor komunistických poslanců. - Různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid. Pánové, posaďte se na svá místa. (Děje se.) Konstatuji, že sněmovna jest schopna se usnášeti.

Budeme hlasovati. Byl jsem požádán, abych při tomto hlasování dal sečísti hlasy. Vyhovím této žádosti a budeme hlasovati povstáním. Nežli však započneme hlasovati, chci ještě prohlásiti toto: Když bylo odhlasováno o předešlém odstavci pořadu . . . (Výkřiky na levici.) Prosím o klid. Když bylo odhlasováno o předešlém odstavci pořadu, bylo mně jedním z pánů kolegů sděleno, že část pánů poslanců l na levici vyslovila pochybnost, že návrh imunitního výboru byl přijat většinou hlasů, a žádala za sčítání hlasů. Konstatuji, že nikdo před hlasováním u mne neprojevil takové přání, aby hlasy byly sčítány, a také jsem neslyšel - patrně pro veliký hluk - že by přání takové bylo bývalo vůbec vysloveno. Prohlašuji, že kdyby mně, jako nyní se stalo v tomto případě, přání takové bylo předem tlumočeno, zajisté bych mu byl vyhověl. Sám neměl jsem o tom, že návrh byl přijat velkou většinou, ani nejmenší pochybnosti a neuznal jsem tedy za potřebné, abych dal z vlastního popudu poměr hlasů ještě zjišťovati sčítáním.

Přistoupíme tedy nyní ke hlasování o projednaném pátém odstavci pořadu, a - jak jsem již sdělil - budeme hlasovati povstáním, při čemž dám sečísti hlasující.

Prosím pana zapisovatele posl. Bradáče, aby sčítal hlasy v prvních dvou úsecích na pravo a na předsednické tribuně, pana posl. Jar. Marka, aby sčítal hlasy ve dvou úsecích uprostřed, a pana posl. dr. Spinu, aby sčítal hlasy na dvou levých úsecích. Žádám pány zapisovatele, aby provedli, až dám hlasovati, sčítání s úředníky sekretariátu.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání pana posl. Hakena, nechť povstane. (Děje se. - Výkřiky německých a komunistických poslanců. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prosím, pánové, o klid. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Prosím o klid, abych mohl enuncovati výsledek sečtení hlasujících.

Pro návrh imunitního výboru vyslovilo se 112 poslanců, proti němu 80 poslanců. Je tedy návrh imunitního výboru schválen většinou a tím poslanecká sněmovna usnesla se svoliti k trestnímu stíhání p. posl. Hakena. (Výkřiky komunistických poslanců. Výkřiky na levici.)

Budeme jednati o dalším předmětu dnešního pořadu, jímž je:

Zpravodajem za omluveného pana posl. Roučka je p. posl. Konečný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě žádá za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin osočování podle § 1, § 3, bod 1 a 2, § 9, bod 6 a pro přečin urážky na cti § 2, § 3, bod 1 a 2 zák. čl. XLI z roku 1914. Přečinů těchto se jmenovaný poslanec dopustil prý tím, že v časopise "Pravda Chudoby" nazval hlavního slúžného Karla Dvořáka tichou ovečkou, které později narostly rohy proti slovenské chudobě. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Imunitní výbor neshledal v těchto slovech žádného úmyslu urážlivého aniž vybočení z mezí přísné poslanecké kritiky a doporučuje tudíž poslanecké sněmovně, aby posl. Tausik pro zmíněné přečiny k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Tausika, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Tausika, a vyřízen jest odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Přistoupíme k projednání odst. 7 pořadu, jímž jest: