Jest, bohužel, také mnoho jiných trestnězákonných nehorázností v této předloze, které se nemohou nikdy setkati s naším uznáním. Podotkl jsem již, že se s odpovědným redaktorem zachází v mnohém ohledu hůře než se zločincem. Řekl bych v první předloze bylo dokonce obsaženo ustanovení - a to třeba označiti bezpodmínečně za reakcionářské že redaktor nesmí odvolati prohlášení, že zprávu přečetl a dal do tisku. Je to přece dnes při každé obhajobě zásadou trestního zákona i trestního řízení, že se obžalovanému ponechá, aby si zařídil svou obranu tak, jak to považuje za nejúčelnější. Může zamlčeti, co při líčení nechce přednésti, může na druhé straně také jednou jíti cestou, která ho vyvádí z obtíže. Povoluje se mu tedy předem jiné stanovisko než někomu, který tu nesedí jako obžalovaný, obviněný. Tedy redaktor nastoupil podle této předlohy zákona důkaz pravdy, ačkoliv mu byly známy okolnosti vylučující pravdivost zprávy. To je čistě věcí úvahy, neboť mi mohou býti přirozeně známy okolnosti, a já z nich mohu souditi, že věc je pravdivá, a mohou to býti tytéž okolnosti, z nichž soudím, že věc není pravdivá. Dovolil jsem si ve výboru takové okolnosti uvésti. Můžeme si mysliti zcela určitý případ, řekněme případ korupce. Dotyčný se doví, že o tomto případě korupce nebylo zavedeno žádné vyšetřování. Musil by přirozeně mysliti bona fide, že věc je vyřízena v dobrém smyslu. Nebo: Ve sněmovně nebo ve vládních listech se prohlásí, že člen vlády odstoupil z důvodu nemoci. Tak tedy jako věřící člověk z této okolnosti musím souditi, že je to pravda. Mohu se však velmi mýliti a chci snad nastoupiti důkaz pravdy opačným směrem, abych zde dále odhalil případ korupce, který byl zde zakryt závojem zapomenutí, závojem lásky k bližnímu. A teď se mi ten důkaz pravdy nepodaří, nejsem s to, abych materiál sehnal v tak krátké době, myslím, že ve 14 dnech nebo řekněme i za 4 neděle. Teď se mi započítá tato okolnost přímo i jako přitěžující a užije se důkazu pravdy k tomu, aby mi vězení bylo změněno v tuhou vazbu. (Posl. dr. Kramář: Ale materiál máte najíti, než to napíšete!) Materiál se v takových případech tak snadno nenajde. (Posl. dr. Kramář: Máte ho mít dříve, než píšete!) Pak vůbec nesmím nic psáti, neboť nemohu takový případ sledovati, to není možné, a závisí to vždy jen na ocenění, že dotyčný skutečně nechtěl nic jiného činiti než sloužiti veřejným zájmům a obci, státnímu organismu, sloužiti skutečně celku, a jelikož konečně může býti činěn nárok na list, jenž to otiskl, mohou se tu vyskytnouti velmi těžké případy. Neboť důkaz pravdy se v tomto případě nepodařil a místo vězení dostane redaktor tuhou vazbu. A také slova, jichž se zde užívá, "nastoupí-li zřejmě beznadějný důkaz pravdy" - a pak přijde vyšší pokuta - také to je pro odpovědného redaktora velmi nepříjemná věc. Máme ještě další nedostatky. Bylo již zdůrazněno ve výboru a opakuji to i zde opět, že první předloha byla vzorem, jak se zákony nemají dělati. Chci zde uvésti jenom ještě jeden případ. V § 2 zákona stojí, že redakce musí přijmouti také sdělení úřadu, dal-li tam úřad takovou nesprávnou, urážlivou zprávu. V předloze bylo obsaženo ustanovení, že tiskařský personál a všichni, kteří byli při tom zaměstnáni tiskem, nebudou voláni k odpovědnosti, že tím nebudou dotčeni. Zapomnělo se na redaktora a na nakladatele. Právě tyto dvě osoby by byly mohly býti potahovány při sdělení urážlivé zprávy úřadem. To jsou přece návrhy, které - vlastně i právnicky - byly dány tak nedokonalé do světa, že výbor ústavní a právní takového něco jen tak nesnese, neboť on se nemůže do toho dáti v tom tempu, k němuž jsme i my zde byli znovu donuceni. Zůstává však i dnes ještě v předloze, jak dnes zní, obsaženo v §u 2 ustanovení, že se úřad dopustil chyby a novinář musí nésti škodu, něco, co se nedá civilně-právně podle mého názoru ospravedlniti ani podle našeho tiskového zákona. Neboť udělal-li úřad chybu a vydal-li nesprávnou, urážlivou zprávu, má býti sám činěn odpovědným a lze těžko rozuměti, proč má býti jiným uložena povinnost, aby nesli škodu. Kdyby se byl povolil aspoň insertní poplatek podle sazby! Ale i to bylo ve výboru zamítnuto. Tedy se nic neplatí, noviny a redaktor to musí otisknouti, a nestane-li se to, může redaktor mimo to ještě býti trestán. To jde beze sporu příliš daleko a myslím, že se musí takové ustanovení jako nedokonalý zákon bezpodmínečně odmítnouti. Že se odejmou výhody poštovní, je neslýchaný trest, i kdyby se desetkráte opomenula povinná péče. Odpovědný redaktor se dnes nesmí považovati za to, čím býval, který dříve mohl čísti každou zprávu malého listu. Je odpovědným redaktorem a sedí v listě, aby nesl odpovědnost. Čím více takových zákonů však uděláme, tím více se tato odpovědnost proměňuje v sedění, stává se čistě redaktorem pro sedění a bude se konečně museti dáti k disposici, stal-li se takový útok tiskem. To se však zajisté podstatně liší od skutečné svobody tisku a taková ustanovení nemohou také k tomu vésti, abychom, máme-li již neslušný tisk, tento poznenáhlu a pečlivě přivedli na dráhu lepšího života. Máme dále také těžké ustanovení § 26, že redaktor může býti dva roky vyloučen ze svého povolání, nepodařil-li se mu důkaz pravdy. I to je tak závažné ustanovení, že by se muselo aspoň říci, že musil býti aspoň již dvakráte potrestán, neboť po prvním odsouzení nemělo by se směti tak přísně trestati. Ani toho výbor neuznal, ale postavil se na stanovisko, že zde musíme v obmezování stále pokračovati. Z toho přece vyplývá plné oprávnění tvrzení, že ústavoprávní zásady svobody tisku a volného projevu mínění touto předlohou, kterou jsem si dovolil vzhledem k materielně-právním ustanovením poněkud podrobiti kritice, skutečně byly těžce porušeny, a pravím: Mluví-li noviny teď o tom, že třeba truchliti nad svobodou tisku, která se tímto zákonem ztrácí, tak pravím já, že by i sněmovna měla příčiny, při takové poradě a takovém usnesení, které se asi dnes ještě stane, vztýčiti smuteční prapory. Bylo by zapotřebí zde podrobněji pojednati o útocích, které tiskovým zákonem se l skutečně dějí proti porotním soudům. Bylo by bývalo také nutno ve výboru, nejen v generální debatě, ale i později promluviti poněkud podrobněji o porotních soudech a jich zavedení. Bohužel, ani se zde nenašel žádný obhájce stran vlastně rozhodujících, oposice musila zde větší částí mluviti podrobně o svých zásadách, ale nedovídáme se, zdali strany většiny odmítají porotní soudy či nikoliv. Myslím, ze zde je jasně dokázáno, že stran jednoho z nejhlavnějších provinění, provinění tiskových, byl učiněn útok na porotní soudy, který se dotýká svobody tisku samé.
Výsledek revoluce jak v roce 1848 tak i v pozdějších letech byl přece, že se chtěl zavésti opět cit lidu jako soudce, a nacházíme-li dnes pěkná slova o samosprávě nebo o sebeurčení v ústavě, tak jsou to slova, která vlastně lidu opět udělují velká práva. Ale proč na druhé straně lidu táž práva zase odnímáme, která může právě při funkcích soudcovských a v úřadě soudcovském velmi dobře vykonávati? Vždyť lid v mnohých případech svým přirozeným citem snad opět napraví, co pokazilo příliš právnické myšlení. Pro jisté případy není zákona. Lid musí svým citem najíti, co je správné. Věříme-li v to, pak máme demokracii, nevěříme-li v to, pak vůbec není demokracie. Já v to věřím a proto musím zde tomuto zákonu vytýkati, že lidovým soudům, soudům porotním, při proviněních tiskových vlastně zasazujeme ránu. Mohl bych také uvésti příklady úsudků právníků v jiných zemích o této otázce. I Francie má soudy porotní jako i Anglie, byť i částečně v jiné formě. Máme porotní soudy v jižním Německu a právě tam jsou provinění tisková mnohem vzácnější než v severními Německu. Porotní soud svým zdravým citem dal svobodě více místa. Kde vznikl "Simplicissimus", kde "Jugend"? V Mnichově. Kde se vyvinuly takové svobody? Ne v Prusku, ale v jižním Německu.
Přihlíží-li se již k důvodu, že poroty jsou příliš drahé, musily by se utvořiti soudy kmetské, v nichž by zasedali tři kmetové a tři soudci z povolání. To by bylo velmi dobré vyrovnání. Jednoho kmeta přivede obžalovaný, druhého žalobce, jen třetí kmet se volí s listiny. Tím by se došlo k úplnému vyrovnání a při tom by se stále ještě přihlíželo k elementu laickému. Přispěje se zde a tím přicházím ke konci - velmi málo k mravnosti, chceme-li tuto mravnost povznésti zákony, neboť zákon sám třeba v jeho nejvnitřnějším jádře podle mého přesvědčení označiti jako zákon nemravný. Bylo řečeno kdysi jistým publicistou v Německu, že celé umění vládnouti v státě záleží v tom, že se dobře rozumí znamením doby a že se podle nich jedná. Myslím, že se v tomto zákoně nerozumí znamením moderní doby. A jeden Angličan kdysi řekl, a tím končím: "Vynajděte tisk a vynajdete demokracii!" Já bych to obrátil: "Ubijte tisk a ubijete demokracii." (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Tománek.
Posl. Tománek: Slávny snem! Dnešný deň, v ktorom ide vláda zabiť slobodu tlače, smele môžme nazvať dňom čiernym v dejinách tohoto parlamentu. Ja sa vám priznám, že nemám vôle hovoriť, ale hovoriť musím; hovoriť musím preto, aby som v mene slovenského národa protestoval proti tomuto hroznému útoku, ktorý útok táto vláda na slobodu tlače spáchala. (Tak je!) Ovšem ja sa nedivím tomu, že vláda s týmto návrhom zákona pred snem prichádza. Veď čo dokazujú dejiny? Dokazujú to, že každý slobodu svoju milujúci národ za najväčší poklad svoj považoval slobodu tlače. A ani dišputovať nemožno o tom, že sloboda tlače tvorí slobodu národa, že sloboda tlače je kardinálnym fundamentom slobody národa. Štáty, ktoré slobody nemaly, všemožne sa usilovaly, aby si slobodu tlače vybojovaly. Ale tiež dejiny ukazujú, vlastne sú svedkom toho, že nebolo, ani nikdy nebude vlády absolutizmus pestujúcej, ktorá by nebola vyhlásila za najväčší hriech slobodu tlače a ktorá by nebola použila na ubitie a zničenie slobody tlače všetkú svoju moc a silu. (Výborně!)
Je tedy zrejmé a samo sebou sa rozumie, že takej vláde, ktorá šliape po právu shromážďovacom, ako to my Slováci zkúšať musíme takej vláde, ktorá ide zničiť demokratickú ustanovizeň porotných súdov, ktorá zničila - ajhľa, pozrite sa tento parlamentarizmus, takej vláde ovšem v ceste stojí sloboda tlače. Taká vláda, ktorá vládne v znamení násilia, za prvotriednu povinnosť pokladá ubiť, zničiť všetky tie časopisy, ktoré za žiadne peniaze, ani za špiritusové, ani za benzinové, ani za všetky ostatné peniaze zakúpiť a zterorizovať sa nedajú. (Výborně! Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.) To, čo dejiny o vládach absolutizmus pestujúcich dokazujú, až na vlas platí o našej vláde, o terajšej koaličnej vláde, a ja so stanoviska tejto našej koaličnej vlády veľmi dobre viem porozumeť tomu, že tejto vláde veľmi záleží na tom, aby sa tento návrh zákona čím skôr stal zákonom. Pro? Preto, lebo tým ľahšie utečie pred tými palicami, ktoré palice neodvislú, nepodplatenú tlač vo svojich rukách na tú vládu má. Ja so stanoviska ľudského viem porozumieť a rozumiem tomu, že tie mnohé a mnohé odhalenia rôznych korupcií a panám, že tie mnohé odhalenia rôznych špinavých kšeftov, že tie nemôžu byť milé ani príjemné vláde, ani koaličným stranám. A preto my, menovite my Slováci, dnes už nad slnko jasnejšie vidíme, že táto naša slávna vláda a pán min. predseda Švehla týmto návrhom zákona, ktorý sem do tohoto parlamentu proti vôli ľudu doniesol a ktorý má ubiť slobodu tisku, chce chrániť, ratovať panamistov a korupčníkov.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca za tento výrok k poriadku.
Posl. Tománek (pokračuje): Ja, veľactené Národne shromaždenie, viem, že je velikánske množstvo tých špiritusových panám, tých špinavých kšeftov, ako: špiritusová panama, benzinová panama, koňská panama, drevárska panama, papriková panama, podkovová panama, slaninová panama, papierová panama, sedemnásť bedieň odvlečeného zlata a striebra zo Slovenska, odvlečené náradie, skúpené zo Slovenska, odvlečený Izabelin budoár zo Slovenska, najnovšia panama v Zlatých Moravciach, ukradené hlasy nedávno pri voľbách v nitrianskej veľžupe atď. atď. (Výborně! Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)
Všetko by bolo zostalo až na veky v tajnosti, keby tento návrh zákona bol sa stal dávnejšie zákonom. Toto by bolo bývalo zostalo v tajnosti, lebo keby sa bol opovážil niektorý redaktor alebo vydavateľ novín tieto špiritusové panamy, tieto špinavé kšefty odhaliť dávno by ste ho boli hmotne zničili, dávno do žalára poslali.
Veľactené shromaždenie! Ale nezapomínajte na jedno, a to na to, čo celý svet priznáva, že práve najpeknejším a najšľachetnejším povolaním tlače je na svetlo vynášať korupcie, na svetlo vynášať rôzne politické hriechy a tieto v novínach odhaľovať, trestať, na pranier stavať. Ja vám môžem povedať, že v mnohých a mnohých pádoch na mnohého a mnohého korupčníka takéto odhalenie, také na pranier postavenie viac účinkuje a viac pôsobí ako žalár alebo iný trest. A ajhľa, čo vy pre to robíte? Vy to krásne povolanie týchto neodvislých časopisov, ktoré korupciu odhaľujú, im znemožňujete. Už aj ten fakt, že ako vyzerajú naše časopisy: s jakými oblokami ich cenzurujú a stále konfiškujú (Ukazuje slovenský časopis.), už ten fakt iluzorným činí celú, celičkú slobodu tlače. Čujte len na príklad, ako si dovolí u nás v Bratislave váš český fiškus nakladať s naším časopisom? Poslali sme mu na cenzúru časopis Slov. Ľudové Noviny ešte v stredu večer - časopis vychádza v piatok - a cenzor, bratislavský fiškus tento náš časopis, trebárs nariadenia stanovia, že týždenník má cenzor prečítať behom 2 hodín, čítal ho 3 dni. (Výkřiky.) Doručil, prosím pekne, cenzurované noviny až na tretí deň.
Pravda, v Bratislave dávno už naše noviny boly po všetkých trafikách, ľudia dávno ich prečítali, ale, čo on chcel učiniť? Škodu hmotnú. On, ten cenzor, fiškus bratislavský, ktorý dľa zákona maľ prekaziť, aby sa i prípadnou otravou nenakazila duša Slovákov, on to nechcel prekaziť, on chcel výlučne, jedine hmotnú škodu zapríčiniť slovenskému časopisu. Také prípady sa u nás dejú a sú na dennom poriadku. Pán minister spravedlnosti, ktorému sme to veľmi často povedali, ktorému sme to cestou súrnych a naliehavých interpelácií na vedomie dali, keby niečo len na spravedlnosť dal, neni možné, aby takého galgána za 24 hodín z Bratislavy nevyhodil. (Ho, ho! Výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Žiadam pána poslanca, aby takýchto výrazov v parlamente neužíval.
Posl. Tománek (pokračuje): Keď nás škrtia a hrdúsia, nemôžem sa zdržať. (Výkřiky slovenských poslanců ľudových.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Tománek (pokračuje): Pán cenzor nám cenzuruje noviny, škrtá i také veci, ktoré sú celkom nevinné. Na príklad my sme napísali nedávno, že pán minister s plnou mocou i pre Slovensko bez výnosu sudcovského nechal zhabať list, opakujem, bez výnosu sudcovského, rekomandovaný list amerických Slovákov, upravený na pána prezidenta tejto republiky. My sme napísali v našich novinách, že prečo sú v našich Tatrách, vo Smokovci zamestnávané české dievčatá a prečo nie sú tam zamestnávané slovenské dievčatá? My sme napísali v našich slovenských ľudových novinách, že slávna vláda a páni vladári českí nechávajú prepadať v rozpočte položky a neinvestujú, prosím, na Slovensku vôbec nič. Prosím, pánu cenzurovi sa to neľúbilo a škrtnul to. To, prosím, je niečo poburujúce? Či to není svätá pravda, že i loňského roku i tohoto roku skoro všetky i položky v rozpočte nechajú sa prepadnúť a na Slovensku sa z daní ľudu nič neinvestuje? Preto je tam tak veľká nezamestnanosť.
Slávna snemovňa! Najviac sa však divím pánom sociálnym demokratom, že dovolia tento zákon prejsť a že zapomínajú na slová svojho pámbožka Lassalla. Lassalle vo svojej jednej reči hovoril, že fyzickí pracovníci sú vo výhode o mnoho väčšej, než pracovníci duševní, pracovníci tlače. Vo svojej reči - ako som ju v istej nemeckej knihe čítal - píše toto: "Ihr Proletarier verkaufet Eueren Arbeitsherrn nur Euere materielle Kraft, die geistigen Arbeiter verkaufen aber auch ihre Seele!" Proletári predávajú len svoje materielné sily svojim chlebodárcom, ale duševní robotníci predávajú i svoju dušu. Preto žiadal Lassalle úplnú slobodu tlače, žiadal zotretie kaucií, novinárskych známok. Veľactené Národné shromaždenie, vy sociální demokrati sa veľmi chvastáte s demokraciou, vy ste chvastúni demokracie, a hľa, zradili ste odhlasovaním tohoto zákona zásady svojho najväčšieho vodcu Lassalla! Môžte se za to dnes hanbiť.
Tento váš návrh zákona bije a tlče každého, kto stojí v nejakom spojení s nejakým orgánom tlačovým, ale najviace bije a tlče zodpovedného redaktora. Podľa dosavádneho práva a vôbec podľa každého práva zodpovedný redaktor, keď pomenoval auktora, bol oslobodený od každej ďalšej zodpovednosti, ale podľa tohoto vášho návrhu zákona zodpovedné následky ponesie zodpovedný redaktor i naďalej. Podľa tohoto vášho návrhu i vtedy bude redaktor zodpovedný, keď pomenoval pôvodcu. Keď túto kolektívnu zodpovednosť posudzujeme, prichodí mi na um jedna anekdota: Bol jeden židák, ktorý si odsedel v žalári svojich 8 smutných dní za decko, do ktorého mu vôbec nič nebolo, lebo nebol jeho otcom. (Veselosť.) Tak to bude so zodpovedným redaktorom, keď pomenuje pôvodcu a auktora článku, môže byť ťahaný na zodpovednosť i naďalej. Čo je to? To je jednoducho nič inšie ako zanesenie politickej vexatúry i na pole žurnalistické.
Odňali ste, vlastne vláda odňala právo trestať prestupky tlačou spáchané porotným súdom. Viete, čo ste tým vykonali? Vy ste potupili taký súd, ktorý sa opiera o svedomie a dali ste prednosť takému súdu, ktorý môže jednať stranícky. My Slováci sme to zkusili, my vám to dokážeme, ako nás súdia vaše české súdy. Je to síce trochu žartovné, čo poviem, ale je to svätá pravda: Kráča si financ dedinou a počuje kvičať prasa vo dvore roľníkovom. Ako to počuje, zaznačí si číslo domu a myslí: "Počkaj, oznámim to súdu a budem mať nádej na 5/6 pokuty." A oznámi to. Sudca predvolá roľníka a povedá mu: Bratku, vy budete pokutovaný, lebo ste zabíjal prasa. - Ja že som zabil prasa? Ani mi nenapadá. - Nuž, prečo to prasa kvičalo? - Preto, lebo ho český miškár miškoval. - Ale veď vás videl na tom prasati kľačať a kvičať ho čul! - Ako by nekvičalo! Keby toho pána financa bol český miškár miškoval, tiež by bol kričal. (Veselosť.) A prosím, ten pán český sudca napriek tejto obrane jednoducho odsúdil k pokute 200 Kč milého roľníka, ktorý) si nechal to prasa miškovať českým miškárom. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Nedávno, veľactené Národné shromaždenie, oslavovali ste skvele, veľmi skvele verného a veľkého priateľa slobody a priateľa i našej republiky, bývalého a dnes už nebohého prezidenta Spojených Štátov Severoamerických, Woodrowa Wilsona. Viete, čo ten Woodrow Wilson povedal? Tento múdry muž povedal: "Každá reforma je hriechom, jestli nevieme na miesto starého stvoriť niečo lepšieho." A toto je svätá pravda. Tedy odporúčam vám, veľactení páni kolegovia, aby ste si všimli slov tohoto nášho priateľa, priateľa Československej republiky, a aby ste už raz prestali v práci, ktorú konáte. Áno, postojte v práci rúcania a búrania, lebo zrúcate a zbúrate všetko, čo je národu nášmu sväté a nedotknuteľné.
Na koniec, veľactené Národné shromaždenie, musím reagovať na slová p. referenta dr. Medveckého, ktorý včera vzpomenúl s tohoto miesta s pochvalou tých, ktorí pod maďarským režímom za slobodu krvácali a menovite pochválil tých, ktorí pretlačové pravoty v žalároch sedeli, ale žiaľbohu vzpomenúl len asi troch, a to evanjelikov, ale katolíka žiadneho. Nuž, musím to rektifikovať a musím povedať, že v prvom rade za tú slobodu slovenskú, za slobodu slovenskej tlače odsúdení boli: dr. Ferdiš Juriga na 2 roky pre článok "Ohrňme rukávy" a "Herodiani a Faraoni". Ďalej sedel Ambro Pietor, Anton Bielek, Juraj Čajda, Eduard Šandorfy, Janko Gál Podďumbiersky, Šľachta, Paľko Ciferský, Peter Gablík, Kvantolík atď. atď. Títo všetci sú katolíci a tých pán poslanec Medvecký nevzpomenúl, o tých vraj nevie. On ako Slovák je tak spravedlivý! Preto som si za povinnosť pokladal s tohoto miesta uviesť, že treba pána referenta rektifikovať.
Veľactené Národné shromaždenie! Ja opätujem a zdôrazňujem, že v mene slovenského národa (Výborně!) proti tomuto návrhu protestujem, áno v mene slovenského národa, jehož dôveru úplne ste ztratili, a ktorý vás a vôbec dnešný režím tak nenávidí, ako svoje hriechy a preto i ja tento návrh neprijímam a proti nemu hlasovať budem. (Výborně! Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i vůbec pořadu a ukončím schůzi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes, dne 15. dubna 1924, za 10 minut, to jest ve 2 hod. 45 min. s
pořadem:
1. Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.
2. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu byly projednány osnovy zákona:
a) o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem (tisk 4569),
b) o inkompatibilitě (tisk 4567),
c) kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě (tisk 4568),
d) ktorým sa upravuje užívanie niektorých pastvín na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v ročných pastevných obdobiach 1924-1929 (tisk 4552).
Jsou snad proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)
Není tomu tak. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze ve 2 hod. 35 min. odpol.)