Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

143 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, Srba, Udržal; za ministerstvo nár. obrany odb. rada dr. Vorel.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 256. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Kubišovi a Laubemu pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omlouvá se posl. Warmbrunn.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Biňovce za posl. Lehockého; klub poslanců čsl. strany socialistické posl. Sladkého a Pechmanovou za posl. Laubeho a H. Bergmanna; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Blažka za posl. Tesku; klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorol. lidu posl. dr. Vanoviče za posl. Oríška, posl. Tůmu za posl. Karlovského.

Do výboru zemědělského vyslal týž klub posl. Nejezchleba-Marchu za posl. Tůmu; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Zierhuta za posl. Schuberta.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Pika za posl. Bartáka, posl. Astra za posl. dr. Dérera, posl. Ant. Černého za posl. Chalupníka, posl. Geršla za posl. Ulricha; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. dr. Haase za posl. Jokla.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Nejezchleba-Marchu za posl. Molíka; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Zierhut a za posl. Schuberta.

Předseda: Byly podány dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy posl. dr. Patejdla, Davida, Jaši a Oríška:

ministru školství a nár. osvěty o výrocích faráře Josefa Sedláčka v Deštné na Moravě;

ministru nár. obrany o jednání podplukovníka Bedřicha Orla, velitele horského praporu čís. 3.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk. 4497. Sbírka interpelací:

I. posl. dr. Jabloniczkého a súdr. min. vnútra a min. s plnou mocou pre správu Slovenska o protizákonnom odstrkovaní maďarského jazyka v okrese Želiezovce,

II. posl. dr. Kafky a druhů min. železnic o zavedení jednojazyčné české vnější úřední řeči u železniční správy,

III. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů min. železnic o porušení jazykového zákona v železničním provozu,

IV. posl. Najmana, Horáka a soudr. min. obchodu, průmyslu a živností a min. pošt a telegrafů pro udělení koncese hostinské a výčepnické do šekového úřadu na Smíchově,

V. posl. Hlinku a spol. ministru vnútra a ministru pravosudia v záležitosti zhabania 36. čísla časopisu "Slovák" zo dňa 13. februára 1924,

VI. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a min. pravosudia v záležitosti zhabania "Slováka", číslo 53 zo dňa 4. marca 1924,

VII. posl. Tománeka a spol. min. vnútra a pravosudia v záležitosti zhabania "Slováka" zo dňa 11. decembra 1923, číslo 269,

VIII. posl. Tománeka a spol. na min. predsedu a min. vnútra v záležitosti slovenského úradníctva.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán zápis o 250. schůzi posl. sněmovny.

Výboru imunitnímu přikazuji žádost sedrie v Bratislavě ze dne 18. března 1924, č. B 2850/1924/2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 29. března 1924, č. 4200/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Daruly pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na schůzi konané dne 14. září 1923 v Trnavě (č. 454 im.).

Přejdeme k projednávání dnešního pořadu, a to nejprve k jeho odstavci 1, jímž jest:

Zpravodajem je pan posl. David. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno! Bytová nouze, která vznikla po skončení světové války, zasáhla svou krutostí zvláště nynější vojenské gážisty. O jejich přímo křiklavých bytových poměrech ve většině posádek bylo již několikráte v této sněmovně promluveno a také zdůrazněno, že v zájmu zdatnosti armády musí se vše podniknouti pro sjednání nápravy.

Že bytová nouze vojenských gážistů je na vrcholu krise, jejíž neprodlené řešení je nezbytností, dokazuje nejlépe v těchto dnech vydaná zpráva ubytovacího oddělení ministerstva nár. obrany. Podle ní je v posádkách trvalých 1895 ženatých gážistů, kteří bydlí odloučeně od rodiny, 1294 ženatých gážistů, kteří bydlí mimo posádku a musí denně dojížděti, 3866 ženatých gážistů, kteří bydlí společně s rodinou, ale nedostatečně, a 1296 svobodných vojenských gážistů, kteří bydlí nedostatečně, bydlí totiž v kancelářích, noclehárnách nebo mimo posádku a denně dojíždějí, nebo jinak nedostatečně.

V posádkách přechodných je 43 ženatých gážistů, bydlících odloučeně od rodiny, 59 ženatých gážistů, kteří bydlí mimo posádku a musí denně dojížděti, 107 gážistů, kteří bydlí společně s rodinou, ale nedostatečně, a 103 svobodných vojenských gážistů, kteří bydlí v kancelářích, noclehárnách, mimo posádku nebo jinak nedostatečně.

V některých posádkách nebydlí vojenští gážisté o mnoho lépe než cikáni a k tomu ještě musí byty draze platiti.

Tak v Bratislavě jest jen několik málo šťastných jednotlivců, kteří mají byt. Ostatní, až na malou část, již bydlí v okolních osadách, bydlí v kancelářích, důstojnické noclehárně, v bývalých dřevnících a kůlnách, jež si za vlastní peníze dali adaptovati, aby měli aspoň střechu nad hlavou, byť skrze ni často pršelo. Za ubytování v kancelářích vybírá vojenská správa měsíčně úhrnem 103.20 Kč, tedy jistě více než dosti za místnost, která by jinak stejně zůstala kanceláří bez jakéhokoli výnosu. Jeden důstojník má byt o pokoji a kuchyňce. Stropem kuchyně prosakuje tolik vody, že za dešťů bývá nachytáno za 24 hodin přes 10 litrů vody. Důstojníci čsl. pěš. pluku č. 39 bydlí většinou v barákovém ležení v Kopčanech, v bývalé to epidemické nemocnici. Stěny jsou tenké, střechy poškozené, takže za dešťů propouštějí vodu a tvoří se houba, v zimě se nedají ony místnosti vůbec vytopiti. V Leopoldově důstojníci bydlí v žalářních celách trestnice. V Trnavě většina ženatých důstojníků není s to obdržeti řádného bytu, bydlí proto s rodinou v jednom pokoji za měsíční nájemné 250 až 300 Kč. Ve Zvoleni nelze bytu dostati, leč po úmorném několikaměsíčním hledání. Jeden důstojník se ženou a o měsíčním dítětem musil bydleti 2 měsíce v hotelovém pokoji o 1 posteli, stolku, židli a umývadlu beze skříně za měsíční nájemné 300 K. V polských Šahách je ubytování přímo ubohé. Byty z největší části bez výjimky, ženatých důstojníků, jsou jen o jedné světnici, většinou vlhké a jen nejnutnějším nábytkem opatřené a mnohde i bez skříně na oděv. V Mukačevě bydlí důstojníci a rotmistři s rodinou většinou v jednom pokoji a jsou nuceni stravovati se mimo domácnost. Někteří postavili si v předsíni sporáček, aby aspoň pro dítě mohli pokrm ohřáti. Bydlí všichni v podnájmu, ve světnicích s cizím zařízením, zatím co nábytek jejich ničí se ve skladišti.

Jaký je život takovýchto gážistů a jejich rodin, nutno ukázati na případech:

Kapitán Kropek žije s manželkou a malým dítětem v malinké světničce nízké, kde se stěn voda zrovna teče. Kapitán Woschilda má pokoj stejně velký, studený, kde jeho žena onemocněla kloubovým rheumatismem, a jelikož jiný pokoj dostati nemůže, bydlí v něm již od r. 1920 a každý rok na podzim musí dáti ženu do nemocnice. Ve větších posádkách musí téměř každý nově přišlý důstojník ztráviti dobu i několika měsíců ve vojenské noclehárně. Za toto ubytování platí v létě 2 Kč, v zimě 3 Kč denně. Takové noclehárny jsou zařízeny na 15 až 25 postelí v jednom pokoji, a dostává tudíž vojenská správa od jednoho vojenského gážisty 60 až 90 Kč měsíčně; při 15 až 25 postelích se vybere měsíčně 900 až 1500 Kč v létě a v zimě 1350 až 2500 Kč z této světnice, která jest zpravidla vypravena jen postelemi bez skříní a dalšího zařízení, takže důstojník je nucen denně uzavírati své věci do kufříku.

Ne lepší jsou poměry ubytovací v některých posádkách v Čechách a na Moravě. Pokládám za povinnost upozorniti na křiklavé poměry v městech ve smíšených krajích, dále v Olomouci, Brně a jiných větších městech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Tento stav působí armádě trvalé škody. On snižuje na prvém místě vojenskou zdatnost, zájem pro službu upadá, čímž klesá kázeň a pořádek, ba vyskytly se zjevy poukazující na přímou demoralisaci, plynoucí z nemožnosti slušného bydlení, nehledě ani k častým případům rozvráceného života rodinného, závadám etickým, onemocněním, škodám individuelním a osobním.

Aby alespoň částečně bylo těmto nezdravým poměrům bytovým zabráněno, podává vláda osnovu zákona na účinnou reformu příslušných ustanovení zákona ubytovacího, jenž bude vhodným prostředkem ke zlepšení ubytovacích poměrů vojenských gážistů, a to ne jenom na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž v oblasti celé Československé republiky. Jím má býti stanoveno, že obec, kde vojenský gážista je přidělen trvale posádkou, je povinna přikázati jemu byt z místností určených podle výkazu o obsazovacím prostoru pro ubytování vojska. Obsazovací prostor stanoví totiž obec podle §u 9 zákona ubytovacího u všech majitelů domů v obci pro případ ubytování vojska. Nejsou-li místnosti přikázané z obsazovacího prostoru vhodné pro ubytování vojenského gážisty a jeho rodiny, mohou býti podle navržené novely na náklad vojenské správy vhodnou adaptací na příhodný byt upraveny. Podotýkám ještě, že novela tato má míti jen ráz přechodný, poněvadž ministerstvo nár. obrany pracuje na úplně novém ubytovacím zákoně, při čemž bude zapotřebí i myšlenky §u 25 původního ubytovacího zákona nově řešiti. Jakmile vstoupí v život nový ubytovací zákon, pozbude tím účinnosti tato novela.

Pánové Jokl, Uhla druhové podali návrh, aby se přešlo přes tento bod k pořadu. Nemohu se pro tento návrh vysloviti, protože právě mnou vylíčené neutěšené bytové poměry vojenských gážistů musí býti co nejdříve v zájmu armády odstraněny, a přechodem k pořadu by se dnešní stav jen prodlužoval. Proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu.

Také navrhuji zamítnutí doplňovacího návrhu jmenovaných pánů poslanců, aby v čl. I zprávy v §u 25, odst. 1, bylo za slovo "povinna" vložené: "z bytů, v obci uprázdněných".

Jest známo, že mnohé obce nevycházejí nijak vstříc požadavkům vojenské správy a mnozí majitelé bytů obývají řadu místností, aniž jich potřebují a vymlouvají se, že uprázdněných bytů nemají. Je nutno právě proto ponechati v této osnově zákona slovo "povinna", poněvadž by jinak vydání této novely nemělo významu a nezlepšilo by bytové poměry vojenských gážistů.

Prosím proto, aby slavná sněmovna oba dva návrhy zamítla, a doporučuji jménem branného výboru přijetí této novely ve znění branným výborem schválené s resolucí ve výboru přijatou. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Sděluji, že jako zástupce ministerstva nár. obrany k projednávání tohoto odstavce dostavil se odborový rada p. dr. Vorel.

Ke slovu jsou přihlášeni pp. posl. Heeger a Budig.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20 minut.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Heeger.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Návrh, jímž se dnes zabýváme, vyžaduje ovšem také několik úvah. Pan referent se již jak v branném výboru, tak také ve sněmovně pokusil odůvodniti potřebu této změny zákona tím, že vylíčil zoufalý stav vojenských gážistů a poukázal na to, že 1294 vojenských gážistů žije úplně odloučeno od svých rodin a 3600 ubytováno je nedostatečně. Bylo by jistě velmi lákavé a byl by to vděčný úkol pro socialistu, kdyby s těmito majetníky nouzových bytů srovnal bídu a nouzi statisíců lid, kteří nemají vůbec přístřeší, kteří bydlí v místnostech nepostačujících ještě daleko více, což by musilo jistě míti pronikavý význam, kdyby se při tom řídil úvahami, k nimž jest přihlížeti při projednávání zákona o ochraně nájemníků. Avšak návrh, který jest zde podán, jest především proto zajímavý, poněvadž se zabývá spoustou věcí, které spadají pod všeobecný zákon o ubytování vojska. Platný zákon o ubytování vojska nepostačuje, pro nynější poměry jest nepotřebný. Zjistili jsme to nejen my oposiční strany, nýbrž tohoto poznání nabyly také většinové strany, což dokazují resoluce, které byly přijaty ve sněmovně a v branném výboru, jimiž se vláda vybízí, aby připravila změnu dosavadního zákona o ubytování vojska. Branný výbor se několikráte zabýval touto otázkou a zástupce ministerstva uznávaje toho nutnost, velmi určitě slíbil, že navrhne, aby nynější zákon byl co nejdříve novelován. Ovšem do dnešního dne se nestalo nic, naopak dnes se přichází s návrhem, který zákon, beztoho neupotřebitelný, který zvláště obcím ukládá velká břemena, ještě značně zhoršuje a, kdyby bylo přijato znění, jak bylo podáno sněmovně, jistě by veškeré civilní obyvatelstvo roztrpčilo. V důvodové zprávě se hezky říká, že § 25 tohoto zákona nezavádí naprosto žádného zvláštního privilegia vojenských gážistů, tedy, že nezřizuje nic nového, nýbrž že provádí ustanovení již trvající. Ve skutečnosti tomu však tak není. Faktem jest, že tento návrh zavádí nové přednostní postavení vojenských gážistů. Ke zjištění této skutečnosti třeba se jen podívati na § 25 zákona ze dne 11. června 1859 ve znění zákona ze dne 25. června 1895. Tam se praví v odst. 1, že vojenské osoby, které dostávají gáži, pokud jim vojenské velitelství nepřikázalo přiměřených bytů, dostanou náhradu podle sazby, aby si je mohly najmouti samy. V § 5 tohoto zákona o ubytování vojska se také mezi jiným ustanovuje, jak mají býti tito vojenští gážisté ubytováni. Tam se praví: V kasárnách, dále v jiných státních budovách, jichž lze použíti. Jestliže takových budov není, dostanou vojenští gážisté náhradu podle sazby, aby si je mohli najmouti sami. Že se tím projevuje názor, že tam, kde není státních budov pro jejich ubytování, mají si vojenští gážisté opatřiti jako ostatní státní zaměstnanci byty sami, vysvítá také ze zákona ze dne 19. března 1920 o úpravě služebních požitků československého vojska, kde se zrušuje tak zvané příbytečné a místo něho nastupují místní přídavky jako u civilních státních úředníků se stejným závazkem; nelze-li přikázati bytů, jak jest to uvedeno v § 5, jsou také vojenští gážisté právě tak jako státní úředníci povinni sami si najíti své byty. Nyní se to má změniti. Nový návrh zákona neobsahuje především ani zmínky o tom, že vojenští gážisté mají býti ubytováni především ve vojenských nebo státních budovách. Ba jde dokonce tak daleko, že přímo zrušuje dosud trvající povinnost vojenských gážistů, aby si sami opatřili byty; tento úkol přenáší na obce, které beztoho musí nésti velká břemena uložená platným zákonem o vojenském ubytování. Nejen že nynější obce s posádkami dnes velmi trpí pod vojenskými břemeny, nejen že udržování kasáren a budov stojí daleko více než náhrada, kterou dostávají od vojenské správy, ještě také jiné obce jsou silně zatíženy přechodným ubytováním. To bylo také příčinou, proč se v branném výboru několikráte žádalo, aby nynější zákon o ubytování vojska byl změněn a novelován, aby se shodoval s nynějšími poměry. Bude-li nyní přijat tento návrh zákona, který jest zde dnes předložen, znamená to především, že se opět zavádí část zákona o zabírání bytů a to jen pro jednu vrstvu, pro vojenské gážisty, znamená to ovšem nesmírné břemeno pro všechny obce. Mají tím býti postiženy nejen obce s posádkou, nýbrž i jiné obce. Obce s posádkou a okolní obce jsou podle tohoto návrhu povinny vésti přesný seznam prázdných bytů, nejen úplně prázdných, nýbrž také u obydlených bytů s několika pokoji míti v patrnosti, zda a kolik členů rodiny na to připadá; takovéto byty mají za daných okolností podléhati záboru pro vojenské gážisty. Politický úřad jest dohlédacím činitelem nad vedením evidence obcí. Nejpodivuhodnější při tomto návrhu jest jistě to, že se při tom dovolává § 8 zákona ze dne 11. června 1922, kterýžto zákon již koncem prosince 1923 pozbyl účinnosti. Stane-li se nyní tento návrh zákonem, jest to omezení samostatné činnosti obcí a ve velké části bytové otázky staví obce přímo pod dozor vojenských posádkových velitelů. Nechápeme, proč má zde dojíti k tak dalekosáhlým změnám. Vidíme, že všichni státní zaměstnanci musí si hledati byty sami a že se žádným těmto státním zaměstnancům nedostává jiné výhody, než onoho ustanovení v zákonu ze dne 26. dubna 1923, který jest výhodou potud, že jsou-li státní zaměstnanci přeloženi, lze uvolněné byty zabrati opět pro jiné státní zaměstnance. Nuže, podle našeho názoru jsou vojenští gážisté rovněž jen státními zaměstnanci a naskýtá se otázka, proč se vojenská správa nespokojuje s tímto opatřením. Jestliže se pan referent pokusil řadou čísel vylíčiti nouzi vojenských gážistů, bude musiti přece připustiti, že snad v ještě tísnivější nouzi žije sta a tisíce státních zaměstnanců, kteří v mnoha městech, kde jest bytová nouze, na př. v Krňově - odkud pocházím - bydlí v mizerných válečných barákách a musí se s tímto bydlením spokojiti, přes to, že jsou rovněž velmi důležitými činiteli ve státní správě a nepokládá se za nutné, vydati pro tyto účely zvláštní zákon. V branném výboru byla tato otázka odůvodněna především tím, že jsou k disposici nedostatečné obytné místnosti a také nyní ve zprávě bylo na to poukázáno, že vojenští gážisté mají k disposici nedostatečné obytné místnosti. Musíme se přec tázati, zda jen vojenští gážisté jsou ubytováni v tak nedostatečných obytných místnostech či zda nynější bytová nouze nezpůsobuje všeobecně takových bohužel politováníhodných poměrů. Poukázal jsem, že jest sta a tisíce státních zaměstnanců, kteří nemají bytů, a zvláště v průmyslových obcích a ve větších městech jest tisíce a tisíce rodin úplně bez přístřeší. Obce jsou proti bytové nouzi přímo bezmocné. Tato bytová nouze se zhoršuje jednak nesprávným výkladem zákona o ochraně nájemníků jednotlivými okresními soudy tím, že se hromadně nařizuje vystěhování z bytů, a jiný činitel, který by na tom především musil míti zájem, aby zmírnil bytovou nouzi jiným způsobem než zřízením takového zákona, jest státní správa. A tu jest zvláště příznačné, že olomoucké ředitelství státních drah postupuje tak bezohledně, že toho nelze přímo popsati. Zde se předkládá sněmovně zákon, který jest donucovacím opatřením pro získávání bytů vojenským gážistům. Olomoucké ředitelství státních drah vyhazuje nyní ze svých domů pensisty. Lidé, kteří čestně a řádně sloužili státu celý svůj život, jsou prostě vystěhováni, vyhozeni na ulici a nyní mají přijíti obce a opatřiti těmto lidem bez přístřeší byty. K tomu se ještě druží podle tohoto zákona povinnost obcí, opatřovati ještě také byty pro vojenské gážisty. Musíme tedy především konstatovati, že podle našeho názoru bylo by úkolem vojenské správy, aby nepředkládala sněmovně takových návrhů, jejichž provedení jest téměř nemožné, nýbrž úkolem vojenské správy mělo by býti, aby sama vystavěla byty pro vojenské gážisty. Peníze pro tyto účely jistě bude míti, a nemá-li jich, nechť prostě omezí militarismus, a budeme míti potom již menší počet lidí hledajících byty, kteří spadají pod tento návrh zákona. Obcím se ukládá za povinnost, aby zmírňovaly bytovou nouzi stavěním nových bytů. Ukládá se jim za povinnost, aby ty, kdo nemají bytu, někde ubytovaly, kdežto ministerstvo by přec musilo především řešiti tuto otázku tak, že samo zřídí takovéto byty. Peníze podle našeho názoru na to jsou. Jest třeba zavésti jen přesný dozor nad správou ministerstva nár. obrany a zabránilo by se tím korupčním případům, milionovému podvodu, k němuž došlo v poslední době a jistě by byly peníze na vystavění bytů pro vojenské gážisty. Bylo by to také docela dobře možno levnými stavbami, lehkými stavbami, což dnes již jest technicky možno, a nemusilo by se sahati k donucovacím opatřením, na něž se pomýšlí v tomto návrhu. Obce samy - a o to jde především - jsou nyní ve finanční nouzi, a tato finanční nouze má se ještě zhoršiti novými vojenskými břemeny. Obce nemohou naprosto splniti závazku ustanoveného v návrhu, a stane-li se tento návrh zákonem, pak jest však jisté, že tím zřídíte nový předmět sporu mezi vojáky a civilním obyvatelstvem, že tato zabírání a požadování bytů jistě roztrpčí a rozladí. A toho by se měla právě vojenská správa, která přec stále mluví o vzrůstajícím a utěšeném spolužití, co nejpřísněji vyvarovati.

Nemůžeme tedy hlasovati pro tento zákon především již z toho důvodu, poněvadž jest průlomem do zákona o ochraně nájemníků, poněvadž zavádí výjimečné postavení malé vrstvy lidí, především však také proto, poněvadž přes to, že byly přijaty resoluce, přes to, že byla učiněna určitá prohlášení zástupců vlády, že bude sněmovně podán nový zákon o ubytování vojska, dodnes se to nestalo. Nutnosti byla uznána, do dnešního dne však to, co bylo uznáno, nestalo se skutkem. Domníváme se, že jest to nesmysl, nedbati špatného zákona a vybrati jeden paragraf a usnésti se pro tento paragraf na novele a staré špatné ponechati nadále. Z těchto důvodů podali jsme návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu, poněvadž se domníváme, že tuto otázku lze řešiti jen při projednání celého zákona, který zástupci vlády slíbili podati. Nebude-li však tento náš návrh přijat, podali jsme dále pozměňovací návrh, aby se zabírání bytů vztahovalo jen na prázdné byty. Prosím tedy slavnou sněmovnu, aby návrhy, které jsme podali, přijala. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Budig.

Posl. Budig (německy): Slavná sněmovno! Při každé příležitosti se poukazuje na to, že máme demokratickou republiku. Mělo-li by se souditi podle osnov nám k projednávání předkládaných a stranami vládními většinou přijímaných, nezdá se naprosto, že by tomu bylo tak; jinak nebylo by možno, aby byl parlamentu předložen takový zákon, jakým jest zákon o ubytování vojska. Zákon tento by se nehodil ani pro absolutistický stát, tím méně pro demokratickou republiku. Ve starém Rakousku, o němž se vždy říkalo, že prý je zpátečnické, byl by takový zákon, který obsahuje tak jednostrannou privilej pro militarismus, býval naprosto nemožným. Mohlo by se téměř míti za to, že žijeme ve státě s vojenskou diktaturou, kde není žádných ohledů na práva obyvatelstva a jeho potřeby. Po pětiletém trvám této republiky, kdy se již přikročuje k tomu, aby se poněkud omezil zákon na ochranu nájemníků, není pojednou žádných bytů pro vojenské gážisty v posádkových místech V § 25 této novely k zákonu se přiznává vojenským velitelstvím posádkových míst právo, aby směly na obcích žádati, aby jim během 8 dnů byly dány k disposici byty pro vojenské gážisty, nehledíc k tomu, jsou-li volny, čili nic. Kdyby šlo o byty, jež jsou prázdné, tu by nemohl nikdo ničeho namítati proti tomu, že obec má býti povinna zabrati je pro vojenská velitelství, pakliže se těmto hodí. Vyhoditi však nájemníky přes to, že máme zákon na ochranu nájemníků, na ulici bez ohledu na to, mají-li náhradní byt či nikoliv, jest jednostranným nadržováním militarismu a čímsi přímo neslýchaným. Vláda sice tvrdí, že se nemá tohoto zákona naprosto užívati tak rigorosně, jak se předpokládá, nýbrž, že se ho užije pouze v nejkrajnější potřebě. Ví se však již, jak se takových zákonů používá. Vždyť jsme měli něco podobného u úředníků. Znám případ, kde v malém venkovském městě správce české menšinové školy žádal o jistý byt, ačkoliv bydlil zcela dobře. Politický úřad prostě nařídil, že onen byt musí býti během osmi dnů vyklizen a námitek učiněných obecními činovníky se nijak nedbalo. Na právo obyvatelstva nebere se žádného zřetele, nýbrž má býti vysazeno každému libovolnému znásilnění.

Ve starém Rakousku, o němž se říkalo, že jest státem vojenským, našly se byty pro vojenské gážisty, aniž bylo potřebí takového zákona, a dnes se nenajdou pro důstojníky žádné byty, ačkoli se říkalo, že se má po válce militarismus odstraňovati. Nelze-li pro důstojníky nalézti bytů, tu by se měla konečně nabrati odvaha, odstraňovati nepřirozený militarismus, jehož břemen nelze beztoho malému státu hraditi. Je to smutné, že o síle naší armády nerozhodujeme vlastně my, nýbrž Francie, jejíž vasalským státem jsme. Všecky státy zmenšují militarismus, jedině československý stát vydržuje armádu, která přesahuje daleko jeho výkonnost. Máme tolik vojenských gážistů, že přijde vlastně na každého dvanáctého muže jeden důstojník a na každého desátého jeden rotmistr. Dříve se polovice důstojníků spokojila se skromnými byty v kasárnách a dnes se činí vesměs nárok na velké byty. Vládě mělo by jíti o to, aby v zájmu armády nepřiváděla vojenské gážisty v rozpor s obyvatelstvem, jenž by mohl vyvolati rozhořčení proti důstojníkům. Nelze-li pro důstojníky nalézti vhodných bytů, tu bylo by bývalo v zájmu potírání bytové nouze již dávno na místě, aby stát, kde se tomu nelze vyhnouti, vystavěl byty pro důstojníky, místo aby se ukládala obcím povinnost postarati se o ubytování důstojníků. Bylo by to pochopitelným, kdyby se dělal takový zákon pro případ války, ale přece ne v míru.

Nemohu při této příležitosti opomenouti, abych nepoukázal na to, že prý se pomýšlí na to, aby se v brzku snížily platy mužstva o 50 haléřů denně, ačkoli teprve nedávno byly platy vojenských gážistů zlepšeny. A bylo-li potřeba zlepšiti platy důstojníků, nemohu pochopiti, že by se za nynějších poměrů, kdy ceny potřeb mužstva stoupají, měl jeho plat snížiti. Chápu, že je nutno snižovati nesnesitelná břemena vojenská; to by bylo velice vítáno. To se však může státi zmenšením stavu důstojnictva a mužstva a obzvláště spořením u ministerstva národní obrany, kde je to na místě, a zamezením všech podvodů, jaké se nyní dějí na škodu státu. Označí-li se velký počet korupčních afér za poválečné vybočení z kolejí, jak to ráčil učiniti pan ministerský předseda, nezavede se ovšem žádný pořádek. I když se poukazuje na to, že je tento nemorální stav i v jiných státech obvyklý, musí se přece říci: i když se tam občas něco přihodí, tedy daleko ne v té míře, jak je tomu u nás, kde korupce vyrostla na tasemnici, která ve finačním ohledu tyje ze státního tělesa a podrývá morálně každou vážnost, autoritu a důvěru. Když se již dospělo k operaci, že podvodníky, kteří ke škodě státu prováděli tak mnohostrannou korupci, stihne zasloužený trest, má se zlo důkladně odkrýti a jednou důkladně vyčistiti, aby byla tato korupční tasemnice konečně odstraněna. Mohu jen souhlasiti s tím, co řekl již jeden poslanec v branném výboru, že se při čištění tohoto korupčního Augiášova chléva má započíti s poslanci a nemá se přestati u úředníků a ministrů. Taková práce by se vy. platila. Prozatím se postupuje teprve tak, že se věšejí malí zloději, aby velcí měli příležitost zatím utéci. Tím nechci naprosto říci, že by malí podvodníci měli vyjíti na prázdno. Vidí-li sluha, že se pán obohacuje nebo krade, domnívá se, že je mu to také dovoleno. Nechci naprosto pochybovati o dobré vůli ministra národní obrany, že chce udělati pořádek. Podle zpráv českých listů se prý udály takové přehmaty, že se popletlo mé s tvým, u různých jiných ministerstev. Bylo by v zájmu poplatníků a poctivých úředníků i ostatních činovníků, aby se tu udělal pořádek a vinníci potrestali, jak zasluhují. Kolik je těch, kdož se podvody neb nadržováním obohatili? Ti všichni bez výjimky měli by prokázati, odkud získali své jmění. (Souhlas na levici.) Již přede dvěma roky stálo v českých novinách, že ve válečné obilní ústředně prý schází neméně nežli 8 miliard, avšak do dneška nebylo slyšeti, že by takový podvodník, jichž bylo zajisté mnoho, byl býval zavřen. Nutno se diviti, že "pětka" nenašla v té příčině ničeho, oč by se opřela. Žádáme v zájmu německého lidu, aby vláda našla odvahu udělati v této věci pořádek.

Co se tkne zákona samého, nemůžeme proň hlasovati z uvedených důvodů. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.

Byly podány některé návrhy, žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Návrh posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů:

Navrhujeme přechod k pořadu.

2. Doplňovací návrh posl. Hegera, Lokla, Žhla a druhů:

V článku I zprávy v §u 25, odst. 1 budiž za slovo "povinna" vloženo "z bytů, v obci uprázdněných".

Předseda: Oba tyto návrhy mají dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.

Závěrečné slovo dávám panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno! Pan posl. Heeger nemůže pochopiti, že já jako socialista v době, kdy tisíce lidí a tisíce dělnických rodin je bez bytu, poukazuji na bytovou nouzi vojenských gážistů. Vím, že dnešní bytovou krisí trpí i ostatní státní zaměstnanci v našem státě, vím, že bytovou krisí trpí na prvém místě široké vrstvy malého dělného lidu a vím také, že je povinností povolaných orgánů státních podniknouti vše, aby bytová krise v našem státě konečně byla rozřešena a aby všichni občané v Československé republice mohli opravdu lidsky žíti, ale povinností státu je také, postarati se o odstranění bytové nouze vojenských gážistů, poněvadž, jak již jsem dnes zde řekl, dnešní bytové poměry vojenských gážistů přinášejí na prvém místě veliké škody naší československé armádě a armády - to prohlašujeme i my socialisté - v přítomné době potřebujeme. Přáli bychom si, aby se co nejdříve uskutečnila slova našeho velikého presidenta Masaryka, která jsou vepsána ve známé deklaraci washingtonské, že v Československém státě bude stálá armáda nahražena milicí. Ale do té doby, dokud existence našeho státu nebude plně zajištěna, dokud nepřátelé naší republiky budou stále a stále poukazovati na nutnost změny mírových smluv, dokud neuznají nepřátelé našeho státu existenci našeho státu, do té doby i my, socialisté, prohlašujeme, že potřebujeme armády, že potřebujeme armády vojensky zdatné, spolehlivé a státu věrné. A když tu armádu již máme, tu všichni, i my socialisté a je to naší povinností - budeme se starati, aby bylo odstraněno vše, co armádu poškozuje, a aby ti, kteří armádu vedou, totiž naši důstojníci a rotmistři, naši vojenští gážisté mohli v posádkách, v nichž slouží, také opravdu lidsky bydleti.

Páni posl. Heeger a Budig ve svých řečech poukázali na poslední korupční aféry v našem státě a zmínili se také o poslední aféře, která se dotýká na prvém místě ministerstva národní obrany, o aféře benzinové. Ostrý postup pana ministra národní obrany Udržala v této aféře a zatýkání celé řady lidí v ní zúčastněných dokazuje nejlépe, že povolané úřady v našem státě chtějí s největší ostrostí postupovati proti vinníkům a učiniti zde konečně nápravu.

Páni posl. Jokl, Heeger, Uhla soudr. podali dva návrhy, a to návrh první, aby se přešlo přes tento odstavec k pořadu, a návrh druhý, doplňovací, aby v článku I zprávy v §u 25, odst. 1, bylo za slovo "povinna" vloženo "z bytů, v obci uprázdněných". Já jsem se již ve své zprávě vyslovil proti přijetí těchto návrhů a prosím slavnou sněmovnu, aby učinila také tak a aby přijala osnovu zákona v tom znění, v jakém byla přijata branným výborem. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se usadili na svých místech. (Děje se.)

Při hlasování míním postupovati tímto způsobem:

Nejprve bychom hlasovali o návrhu pp. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů na přechod k pořadu.

Bude-li zamítnut, hlasovali bychom pak meritorně, a to tímto způsobem:

Nejprve o záhlaví článku I ve znění zprávy; neníť pozměňovacích návrhů.

Potom bychom hlasovali o odst. 1 §u 25, jenž touto novelou má býti upraven, ve znění navrženém výborovou zprávou.

Pak bychom hlasovali o doplňovacím návrhu pp. posl. Heegera, Jokla, Uhla a druhů na přičinění vsuvky do tohoto prvého odstavce §u 25.

Pak bychom hlasovali najednou o zbývajících odstavcích §u 25, o článcích II a III, o nadpisu zákona a úvodní formuli, k nimž není pozměňovacích návrhů, ve znění zprávy výborové.

Je snad nějaká námitka proti tomu způsobu hlasování? (Nebyla.)

Není tomu tak, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Nejprve tedy budeme hlasovati o návrhu pp. posl. Jokla, Heegera, Uhla a soudr. na přechod k pořadu. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů:

Navrhujeme přechod k pořadu.