Ale živnostnictvo a obchodnictvo také z toho důvodu je proti tomuto zákonu, poněvadž zákon skutečně nepostihuje lichváře opravdové, jak to řekl některý pan řečník přede mnou, velké švindléře, velké spekulanty, kteří různým způsobem a ve velkém působí k tomu, aby ceny byly zvýšeny. Již do rukou obchodníka a živnostníka se dostává zboží touto manipulací zdražené. A na ty ovšem ten zákon docela se nevztahuje, těch nepronásleduje. Docela správně bylo zde řečeno, a my jistě se stavíme proti každé - pravím - korupci a proti každé nepoctivosti, proti každému podplácení a jmenovitě proti tomu, co děje se u různých dodávek. To je pravda, jestliže někdo podplácí, má to vliv na cenu, a my jsme rozhodně proti tomu. Podali bychom ruku všem, kteří by to chtěli potírati a postarati se, aby byla provedena očista. Ale, pro bůh, nechtějte poctivé a řádné živnostníky trestati za to, co dělají jiní.
Je charakteristické, že přijdou páni kolegové sem a říkají, že si přejí, aby zákon byl i zostřen, že jim zmenšení, které se zdě dělá, je proti mysli. Já jsem dokazoval, jak je toho potřebí, když na 11 osvobození přijde teprve 1 rozsudek. Ale zákon je také nadmíru krutý, když opravdu postihne. Páni zde řekli: postihuje ty malé. Já jsem vysvětloval způsob, jak zákon s těmi malými jedná, nemorálně, krutě. V análech soudních a v historii za dobu poválečnou bude napsán odstrašující případ, že za prodání několika cigaret, kilogramu cukru nebo mouky, byli lidé odsouzeni k nehorázným trestům a pokutám, které ničily jejich existenci. To je něco, co se příčí lidskému citu. Vždyť je možno potrestati, a my jsme jistě pro trestání, proto s tím souhlasíme, a když budeme pro tuto novelu hlasovati, činíme tak proto, poněvadž především odstraňuje se z tohoto zákona to, že byl instrumentem msty určitých tříd proti druhé nenáviděné třídě. To je opravdu instrument msty, kterého se proti živnostníkům používalo, aby hodně byli zdeptáni a potrestáni.
Je nám bolestno, že pánům se to zdá ještě příliš málo a že by si žádali zostření. Proč je to instrumentem takové msty? Poněvadž byly zavedeny právě lidové soudy, poněvadž bylo zavedeno zastoupení stran. A ty potom ovšem přicházejíce již se zaujatostí, s neznalostí veškeré obchodní manipulace a všeho toho, volají při tom soudu: Ukřižuj a odsuď! To ovšem je něco, proti čemu se bráníme.
Jestliže to budou míti řádné soudy, pak jsou mi tyto zárukou určité nestrannosti a objektivního posuzování, že bude-li potřebí znalců, že to nebudou znalci, jako se dnes děje, že na př. o koních rozhoduje obuvník, strojník atd., o tovarech, výrobcích řemeslnických rozhoduje zřízenec atd., nýbrž, že to budou soudní znalci, kteří jsou přísahou vázáni, že jejich rozsudek bude poctivý a řádný.
To je jeden význačný moment, pro který přece jenom, jakkoli tato novelisace nám nevyhovuje, jsme odhodláni pro ni hlasovati, poněvadž po této stránce opravdu znamená zlepšení. (Tak jest!)
Kde by nejvíce ještě, a to není možno neuznati, opravdu dalo se tohoto zákona použíti, je právě otázka podnájemníků. Tam se skutečně, to je beze sporu, projevily takové nadměrné požadavky, opravdové lichvářství na lidech malých, již nalézali se v dosti zoufalé situaci a neměli bytu pro svoji existenci. Nemůžeme se tomu brániti, aby se v tomto zákoně nečinilo opatření, aby bylo možno řádným způsobem i tyto přehmaty trestati, ale zase máme za to, že trestati je a dáti to zase lidovým soudům, které jsou plny nenávisti proti těmto lidem, bylo by nebezpečné, a že právě možno na to přistoupiti, když nastoupí tu řádné soudy. Zákon sám praví, jakým způsobem má to býti praktikováno.
Jiný stesk, který jsme zde slyšeli, byl stesk o pracovních oddílech. Je pravda, že návrh, který dnes projednáváme a vládní návrh nejsou totožné; tam skutečně bylo navrhováno, aby pracovní oddíly byly odstraněny, a to proto, poněvadž se neosvědčily a neosvědčily se již tím, že nemohly býti praktikovány, ježto přišly pozdě. Ale důvod, proč nemohly býti praktikovány, zajisté spočívá v různých okolnostech, které zde padají na váhu. Pracovní oddíly nebyly zrušeny, ale jejich použití je umožněno takovým způsobem, že mají býti umožněny tam, kde opravdu nejde o řádné obchodníky a řádné řemeslníky, nýbrž o individua, která z různých okolností, jaké se nyní objevují nebo objevovaly po válce, těží, která bez práce v pravém slova smyslu dosti nádherně žijí. Jestliže takovým způsobem toto bude praktikováno, nemůžeme se proti tomu stavěti. Nevěřím však, že zase bude možno právě tyto lidi postihnouti, poněvadž jsou příliš chytří, než aby se postihnouti dali.
Chtěl bych ještě na některé věci ukázati. Pan kol. Hackenberg si udělal situaci velice snadnou. Použil tohoto zákona k tomu, aby láteřil na vládu, na celou naši republiku, aby ji prohlásil za náramně špatnou atd. Uvádí okolnost, která je charakteristická, že je to právě meziobchod, který působí na zvyšováni cen. Mám za to, že je to strašlivý omyl, neboť ve skutečnosti je tu na jedné straně konkurence a na druhé straně jsou tu naše všechny instituce odborové, obchodní komory a jiné instituce, které stojí na takové výši, že tyto věci vůbec nejsou možné, že tyto zjevy nemohou se vyskytnouti, a kde se vyskytnou, dá se velmi dobře zjistiti, jaké ceny jsou možné. Také tvrzení pana kol. Hackenberga, že zákon sám byl příliš krutý, že tresty na malé přestupky byly takové, že byla obava sáhnouti na někoho, jest, myslím, nepodstatné, poněvadž poctivý soudce nemohl sáhnouti k tomu, aby tak krutě potrestal takového občana. Nejhorší při té věci bylo ovšem bezpodmínečné odsouzení. Ale pro živnostníka a obchodníka jest již trestem ohromným, jestliže takové udání bylo na něho učiněno, jestliže je souzen, neboť i když je osvobozen, v celém okolí zůstává na něm nevinném nesprávné odium, že je lichvářem.
To jsou hlavní důvody, které vedou nás k tomu, aby tyto výjimečné zákony, které jsou dnes úplně zbytečné, byly také zrušeny.
Kol. Tayerle mluvil o veřejných dodávkách a ukázal na to, s čímž plně možno souhlasiti, že i ve veřejných dodávkách někdy dochází k tomu, že ceny jsou neoprávněně zvyšovány. Mám, jako živnostník, značnou zkušenost, a přicházím k tomu, že právě nouze v řadách živnostnických, hlad po práci a výdělku, je taková, že dochází k nabídkám, při nichž není žádného výdělku. Jestliže někteří se dopouštějí a mohou dopouštěti nepoctivosti a mohou býti nebezpečni, jsme, jak jsem řekl, plně ochotni spolupůsobiti k tomu, aby se to změnilo.
Jestliže by si chtěl někdo mysliti, že zákonem proti lichvě dojde se ke snížení cen, tedy by se úžasně mýlil. Snížení cen je velmi složitý proces.
Již také řečníkem, kterému všechno to bylo málo, bylo poznamenáno, že ceny se nedají vynutiti. Snížení cen přivodí konkurence sama sebou. Ale na druhé straně najisto mají pravdu ti, kteří říkají - a to by se mělo uvážiti, když se upravují zákony proti živnostníkům - že ty velké poplatky, daně, režie atd. tvoří ceny, že to je ten proces, který tvoří ceny. A tu jistě musíme porozuměti tomu, že živnostnictvo se po této stránce všemožně brání, a že jistě bude raději, jestliže mu bude po této stránce pomoženo.
Jestliže zde mohl pan kol. Burian si stěžovati na velké daně, ukládané dělníkům, tu mi jistě dovolíte, abychom i my si stěžovali na velké daně, ukládané obchodníkům a živnostníkům, jenže u dělníků - jak známe ty věci - bývají daně odepsány, ale nejsme tak šťastni, aby také živnostníkům byly odepsány.
To jsou všechno věci velmi důležité. Také zde padlo slovo "volný dovoz". Uznávám to, ale mohlo by se namítnouti: Což je možno nekriticky u všeho zavésti volný dovoz? Co by tomu řeklo dělnictvo, které právě na domácí práci je interesováno, které musí míti výdělek? A my to chápeme, poněvadž víme, že jen zaměstnané dělnictvo bude naším dobrým konsumentem. Tedy snížení cen, to je něco, pro co musíme všichni bez demagogie a planých hesel svorně pracovati.
Snížení cen! Říkalo se zde: Meziobchod, obchodníci atd. Ale, pánové, je bez počtu konsumů, jež mají vyšší ceny než obchodníci. V konsumech, přes to, že mají železniční a jiné neobyčejné výhody, o kterých se živnostníku ani nezdá, přece bývají často vyšší ceny než u obchodníků, ačkoliv tam je monopol, kdežto obchodník je vázán konkurencí, musí se nutiti.
Končím tím, že budeme hlasovati pro tuto novelisaci, poněvadž opravdu znamená jistou rozumnější úpravu, a poněvadž očekáváme, že zákon nebude vykládán a praktikován, jak zde bylo řečeno, v duchu zákona o lichvě, t. j. v duchu, jenž již je v tom slově vložen: každý, kdo je udán pro lichvu, musí býti také odsouzen, poněvadž jde o lichvu. Doufáme, že zákon bude praktikován ve smyslu spravedlnosti a poctivosti a že právě tím, že to budou nyní souditi řádné soudy, dojde se k tomu, že na těch 11 udání nebude již ani jedno odsouzení, nýbrž, že se ukáže, že máme pravdu, když říkáme, že takového zákona není třeba. Proto, u vědomí, že k tomu dojdeme, a poněvadž zákon znamená zmírnění, budeme pro něj hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Luschka. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Luschka (německy): Velectěné dámy a pánové! K projednávané osnově zákona chováme smíšené pocity. Nemůžeme upříti, že pociťujeme jakési zadostiučinění z toho, že věčné novelisování zákonů revolučního národního shromáždění zasahuje vždy další látku a že se v něm vyskytují nejen věcně nutné změny, nýbrž že také z různého pojímání tenkrát a dnes prosvítá přiznání, že zákony revolučního shromáždění jsou v praksi neproveditelný a prodchnuty duchem, který se nedá trvale udržeti. Spočíváť vlastně hlavní práce parlamentu, lze-li o takové vůbec mluviti, v novelisaci překotné výroby zákonů, jakou provozovalo revoluční shromáždění a kterou jsme vždycky cejchovali jako pochybenou. S tohoto hlediska vítáme novelisace, poněvadž v nich spatřujeme přece snad náhled, že zákonodárství ve vítězném opojení zasadilo těžké rány morálce, jež zůstává vždy stejnou, a vskutku nezměnitelným právům a že tímto zákonodárstvím se neotevřel žádný zdroj trvalého politického, kulturního a hospodářského blahobytu pro veškeré obyvatelstvo. Možná, a doufejme, že je tomu tak, že se tím uplatňuje via facti také nové pojetí, a sice, že se již netrvá na zásadě, jež byla často prohlašována v tomto státě za směrodatnou, že moc jde před právem a že se upouští od toho, ponechati každému volnou ruku, aby mohl lež jako pravdu, bezpráví jako právo, brutální nesnášenlivost jako nejvyšší státní moudrost obklopovati gloriolou ctnosti.
Leč nepřihlížeje k tomu, vykazuje tato projednávaná osnova zákona přece i veliké nedostatky formálního a meritorního rázu. Především neobsahuje tato novela celou látku a všecky případy lichvy, jak by bylo zapotřebí, jelikož lichva jest dnes, bohužel, ještě stále všeobecnou nákazou a disposicí, hlavním zlem doby, jíž čeliti veškerou energií a v každém ohledu muselo by býti zajisté povinností zákonodárných korporací. V předložené osnově se však mění pouze několik ustanovení starého zákona o lichvě a ponechává se ještě mnohé i po formální stránce, což nutno již považovati za překonáno v přítomnosti. Tak na příklad se nevzal v této osnově zákona ještě žádný zřetel na to, že již nemůže býti vlastně žádné válečné lichvy, poněvadž není již žádné války, že tudíž i celou terminologii jest považovati za předstiženu a pro nynější dobu za pochybenu, konečně že právě se zřetelem k tomu lze prostě docela postrádati různých zákonných trestních ustanovení o zatajování zásob, porušení dodavatelské povinnosti atd. a musela by býti zrušena, poněvadž nejsou již více odůvodněna soustavou nuceného hospodářství. K tomu se mělo také přihlížeti krátkou stilisací, aby se látce novely dostalo i po stránce technické úpravy vyrovnalosti a nevláčely se v soudnictví jest stále přežilé skutkové povahy lichvy.
Leč, ctěné dámy a pánové, podle mínění pana ministra spravedlnosti záleží jednak přednosti tohoto zákona v tom, že se nemají nepatrná provinění přísně trestati, že se trestání lichvy má nyní na ochranu konsumentů dáti do rukou soudců z povolání. Co se týče poslední formální stránky, musel bych konstatovati, že v tom není žádného důvodu pro to, aby se zrušily lichevní senáty, neboť nebyl podán ještě důkaz, že se ztuhlou doktrinou učených soudců více vyhoví lidovému cítění o lichvě, nežli tomu dosud bylo při lichevních senátech. Podřízení každé materie řízení soudců z povolání považujeme za pochybené, poněvadž spatřujeme v co možná nejvíce demokratickém soudnictví, prováděném lidovými soudy, vymoženost, jež nemá za žádných okolností zase zmizeti, a která, pokud vykazuje nedostatky, může býti zlepšena, která však v zásadě samé není nikdy nesprávnou a nesmí býti označována pro další jednání za pochybenou a zbytečnou. Podle našeho přesvědčení jest názor, že se mají lichevní soudy odstraniti, mylný. Raději bychom viděli, kdyby pro zlepšení soudnictví bylo již dostatečnou reformou, že se formalie přiměřeně přizpůsobí a změní podle nutnosti a kdyby se setrvalo na zásadě zachování lichevních senátů.
Po stránce meritorní nebyl v zákoně vyvozen nutný důsledek z vývodu pana ministra, že se totiž podstatná provinění mají při lichvě energičtěji trestati; o tom není v zákoně žádných ustanovení, jakož předložená osnova dbá vůbec pouze toho, aby provedla jednotlivé změny - jak jsem již zdůraznil - aniž by šla na kořen materie. Jediné ustanovení jest novým. Lichva při nájmu a podnájmů bytů se formuluje jako specielní povaha skutku, podléhající ustanovením zákona o lichvě. Nuž, pánové, tu jest však zapotřebí předpokladu pro to, aby nenastalo tím zároveň rozšíření skutkové povahy. Lichvu bytovou dlužno zajisté zrovna tak potírati, jako každou jinou lichvu. Nesmí se jí však nadržovati tím, že se při nastávající novelisaci zákona na ochranu nájemníků připustí všeobecné zvýšení nájemného a tím se vženou nespočetné existence zoufalých, platu neschopných nájemníků do takové trestné skutkové povahy bytové lichvy. To by se snadno mohlo státi v tom případě, že by zvýšení nájemného bylo takové, že by velká část dosavadních nájemníků nemohla nájemného již platiti a musela by proto přikročiti k přenechání jednotlivých pokojů podnájemníkům a mohla snadno podlehnouti pokušení bytové lichvy. Pro nepatrná provinění připouští beze všeho oprávnění, ze se musí dosavadní snížená míra trestu šesti měsíců zmírniti, poněvadž vedla v jednotlivých případech k neobyčejným tvrdostem. Stále ještě tane mi na mysli případ, že v Kateřinkách u Opavy byla odsouzena vdova po úředníku pro lichvu na šest měsíců a k uveřejnění této lichvy v novinách, poněvadž prodala kg ryb za 17 korun. To jest ovšem pro takový přečin v rámci tak četných nejtěžších lichevních deliktů, které se přiházejí a zůstanou nepotrestány, neuvěřitelně tvrdé, a z tohoto hlediska jest snížení míry trestu při menších proviněních s použitím mimořádných polehčujících okolností zajisté vhodné.
Leč, jak jsem již pravil, k posouzení zákona třeba se zajisté napřed tázati, co jest vůbec lichva? Lichva jest podle nauky právníků vykořisťování nesnáze, lehkovážnosti a nezkušenosti, dá-li si někdo přislíbiti neb poskytnouti majetkové výhody, které podle okolnosti jsou v nápadném nepoměru k protiúkonu. Mám za to, pánové, když se to tak čte a slyší, vyvolává to dojem, že se tu příliš často věší malí a velcí pouštějí, a že by i ještě dnes muselo býti kriteriem lichvy, že i bezmocnost, v níž se někdo nalézá, tedy nouze, povstalá z nedostatku nějaké právní ochrany aneb jiné ochrany, je-li vykořisťována a přivodí o lichvaření postiženého, musela by podléhati trestní sankci. Tu si člověk vzpomene beze všeho na četné stížnosti, jež se uplatňují při pozemkové reformě, že na příklad přejímací cena za zabraný pozemkový majetek vykazuje proti pozdější ceně prodejní při přídělu půdy rozdíl 200 až 300%, což podle dřívějších pojmů bylo čirou lichvou, a i také ještě dnes podle právního cítění, jež zůstává stejné, zajisté je totéž a nemůže býti jinak nazváno, že při dávce z majetku se vyvlastněné velkostatky hodnotí cenou z roku 1919, kdežto vyvlastnění samo se děje podle průměrné ceny z let 1912-1914. To jsou přece rozdíly, jež mohou míti za následek zkázu hospodářských jednotek a osob s tím souvisejících, a jež dlužno zajisté posuzovati těsně na hranici, ne-li vůbec v rámci pojmu "lichva". Faktem jest také, že se proti nejmocnějším, to jest proti kartelům bank, jakož i zcela velkým podnikům, jež se těší obzvláštní ochraně vysoce postavených příznivců, nehledí dosti na to, neolichvaří-li svými obchody jednotlivce neb veškeré obyvatelstvo. Je nápadným, abych promluvil za malého člověka, že se na příklad naprosto pomíjí, že se v tolika a tolika nucených úschovách podrobují poplatkům předválečné renty a dosud naprosto bezcenné válečné půjčky, ačkoliv samy o sobě nic nevynášejí, vyžadujíce nákladů, které nejsou v žádném poměru ani k těm nadějím, které lze klásti v budoucí zhodnocení papíru. Na jedné straně nedostati ničeho a nesměti nic vyzvednouti, poněvadž i vyzvednutí těchto nucených úschov jest vyloučeno, na druhé straně však míti uloženu povinnost ještě platiti, aniž by se požívalo právní ochrany, jest tvrdostí a může se podle okolností, přepočítáno a vyjádřeno v procentech, státi skutkovou povahou lichvy, o níž jedná předložená osnova. To, pánové, jest lichva penězi. Jest však, ponejvíce v souvislosti s tím neb nezávisle na tom, ještě jiná lichva, o níž by se ovšem muselo mluviti v této sněmovně: to jest lichva mocí, která se tak často jeví u těch, kdož jsou povoláni k moci, často ještě více u těch, které lze nazvati příživníky oficielní moci. Tito považují patrně za zvláštní čest, využíti tak bezohledně své moci, že se tím mohou dotknouti podstatných hodnot, právní svobody a cti jiných a jsou při tom naprosto bez trestu, ba naopak smějí dokonce platiti ještě za obzvláštní vlastence. Takové případy lichvy mocí zažili jsme na příklad v době soupisu lidu a přivedli jsme je opětně v této sněmovně na přetřes. Soupis lidu, pánové, má, jak se nyní vždy více ukazuje, největší význam pro právní postavení jednotlivých státních občanů se zřetelem na jejich národnost a jazyk a také jiné výhody, jichž mohou dosíci, příslušejí-li národu státnímu, jichž se jim po případě nedostane, není-li tomu tak. (Posl. Schälzky [německy]: Viz Hlučínsko!) Ano, Hlučínsko! Tu chtěl bych dnes zdůrazniti jeden případ, který tak dobře dokazuje, jak může volné působení sil vyvolati přímo paradoxní názory. Na Hlučínsku byl prostý zedník při soupisu lidu počítán za Moravce, v tamějším pojímání národnosti za Čecha. Odvolal se proti tomu a dostal odmítavé vyřízení tohoto obsahu: "Podle §u 20, lit. d) citovaného vládního nařízení o prováděcích nařízeních zákonů o soupisu lidu musí udání národnosti býti zjištěno podle pravdy Již z tohoto ustanovení vyplývá, že přiznáni se k národnosti musí zrovna tak odpovídati objektivní pravdě, jako každý jiný údaj, k němuž jest jinak strana zavázána při soupisu lidu. Jest tudíž mínění, že zůstává ponecháno libovůli podatele rekursu určiti svoji národnost, naprosto falešné, poněvadž úřední sčítání lidu má zjistiti kontrolovatelné objektivní příznaky, nikoliv však subjektivní názory a osobní přesvědčení. Chtěl-li podatel rekursu namítnouti, že přiznání se k národnosti jest nějakou osobní věcí, chce-li tím říci, že je národnost osobním přesvědčením a nedá se kontrolovati třetí osobu, tu se připomíná, že soupis lidu zjišťuje objektivní příznaky, nikdy však osobní názory a přesvědčení, a že tudíž zůstává nerozhodujícím, jakou národnost si někdo přeje aneb co cítí."
Pánové! Tvrditi houževnatě, že nezáleží na vlastním přesvědčení, jaké jest kdo národnosti, nýbrž že se národnost zjišťuje teprve úřadem, to jest zajisté paradoxním názorem o národnosti a demokracii. Nicméně na odvolání dotyčného, který na důkaz své německé národnosti uvedl, že po osm let navštěvoval pouze německé školy, že sloužil sedm roků u vojska v Německu, že umí jen německy a že o jazyku Moravců, natož o národnosti Moravců neměl ani potuchy, že pracoval po 12 let jako zedník v Německu a že ani on, ani jeho žena neumí po moravsku čísti neb psáti, odmítlo ministerstvo vnitra 29. prosince 1923 toto podání s odůvodněním, že nemůže o podání jednati, poněvadž je psáno německy a poněvadž podle jazykového zákona z 29. února 1920 není straně dovoleno činiti podání v jiném jazyku nežli státním. (Výkřiky na levici: 19·8!%) Těch 19·8%, které připočteny byly k německé národnosti v Hlučínsku, bylo vskutku podkladem pro toto rozhodnutí, poněvadž se béře opět zřetel k tomu, že se při posledním soupisu lidu nepřihlásilo 20% státních občanů k německé národnosti, neb lépe řečeno, nesmělo přihlásiti. Tím se stalo skutkem, že národnost dotyčného zůstává nerozhodnuta a že se stalo pravomocným, že nesmí nikdo zkonstatovati svoji národnost podle svého vlastního přesvědčení. Mám za to, že jest to případ, který zasluhuje, aby byl přednesen v této sněmovně.
Dále jest také jiný způsob využívání moci právě v tomto území na Hlučínsku na denním pořádku. Tak se dostane na příklad - a to se zcela oficielně na všech stranách přiznává a praví - při přídělu půdy něčeho pouze těm, kdož patří k státnímu národu, po případě se hlásí, jak se tam říká, jako Moravci a nikoliv těm, kdož přináležejí k Němcům a vůbec nikoliv těm, kdož byli na německé kandidátní listině. Ti nemají žádného nároku, nýbrž pouze ostatní. Tu se dělá pozemková reforma a tvrdí se, že se řeší problém osídlení, tvrdí se, že se tím tvoří moderní vývoj v zájmu celku. A ve skutečnosti nesleduje tato pozemková reforma žádného jiného cíle, než aby se vzala tato území specielně obyvatelstvu starousedlému, aby se mu vzaly kořeny, aby bylo hospodářství poškozeno aneb dohnáno k vystěhování a aby se obzvláště těm, kdož se hodí pro účely politických stran a politických korporací, zaopatřila půda, aby pronikli naše území a aby počeštili naši zděděnou domovinu. Takové je provedení ve skutečnosti, a z velikých cílů pozemkové reformy neuskutečňuje se ani slovo, nýbrž zůstává pouze a jedině při tomto malicherném a nevraživém vynucováni pozemkové reformy, aby se ukázala moc a aby ti, kdož se necítí povinni podrobiti se moci na podkladě zákonů, byli všemožně šikanováni, hospodářsky a sociálně podryti a utlačeni.
Potud právě se různí také názor o morálce, ale na posledním místě i při posuzování lichvy. Proto jsme toho mínění, že může býti pouze jedna morálka, morálka zákona, která jest naprosto stejná pro každého v právech i povinnostech. (Souhlas na levici.) Je pouze jediný pojem lichvy, který musí stejně platiti pro každého; za to nemáme však záruky, že se se všemi stejně nakládá a že všichni, kdož provozují lichvu, se stejně trestají.
Nemáme tudíž žádné příčiny hlasovati pro tento zákon, který jest pouze zlomkem na cestě k vývoji zlepšené kodifikace zákona o lichvě, a při zkušenosti, získané z fakt denně zažitých, připomínáme si při tom velkých slov filosofa Descartesa - uvádím výslovně citát francouzského filosofa, který nalezne snad spíše sluchu: "Poznal jsem lidskou komedii, však pravda má více ceny." (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Najman. Dávám mu slovo.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Jménem klubu, jejž mám čest zastupovati, prohlašuji, že neznám většího zločinu, než je lichva, a jistě také nemůže býti žádný trest dosti veliký na potrestání její. Ovšem je třeba rozeznávati, co je lichva, je třeba rozeznávati lichvu skutečnou od lichvy tak zvané předstírané.
Já považuji za lichvu neoprávněné zdražování a kořistění z lidské bídy, a naše strana vítala by každý zákon, každé administrativní opatření, které by takovouto lichvu potíralo a stíhalo. Je otázka, činil-li tak dosavadní zákon. Musím říci, že dosavadní zákon tak nečinil, že nepotíral skutečnou lichvu, ale že plnou krutostí postihoval ty, kteří ve skutečnosti lichvy se nedopustili. Je třeba vzíti jen statistiku udání, statistiku provedeného řízení a konečně statistiku odsouzení. Z této statistiky je viděti, že udání bylo učiněno na desetitisíce, trestních stíhání pak je na tisíce a odsouzení bylo jen nepatrný počet.
Viděli jsme v praksi, že udání byla v pravém slova smyslu po továrnicku vyráběna. Jsou známy případy, kde zřízenci pro potírání lichvy považovali za svou povinnost, aby učinili co největší počet udání. Vždyť staly se případy, kde se přímo řeklo: "Já musím udání učiniti, poněvadž, kdybych udání neučinil, stal bych se bezpředmětným, byl bych propuštěn." Prosím, co máme říci o tom, že na př. najednou přišlo na žižkovský soud na pekařské mistry 35 udání, naprosto neodůvodněných a bezpodstatných. Lichevní zřízenci prostě napsali: "Cena mouky v poslední době klesla, pekaři však neprodávají levněji; činím trestní oznámení." Sluší skutečně v této věci vzdáti dík soudcům, že měli lepší náhled o lichvě, než-li ti, kteří byli určeni k tomu, aby lichvu potírali, poněvadž soudcové tito vynesli rozsudky osvobozující. Prostě řekli, že neshledávají v těchto případech lichvy. Co máme říci o tom, když dva zřízenci pro potíraní lichvy přišli na pražský trh, zapsali si tam 40 žen, které prodávaly brambory za určitý obnos a řekli, že se dopustily lichvy? Když došlo k projednávání případu, soudní znalec řekl: "Tito lidé neprovozovali lichvy, prodávali poměrně velice levně." A všichni tito lidé museli býti osvobozeni. Kdo ovšem těm lidem nahradí muka, která tím vytrpěli, kdo jim nahradí jejich hájení, poněvadž víme, že v těchto případech advokáti dali si hájení dobře zaplatiti.
Chápu, že i soudcové laikové neradi chodili k lichevním senátům, poněvadž viděli, že vlastně lidé, kteří před lichevní soud přicházeli, skutečně žádnými lichváři nebyli. Tak se stávalo velmi často, když měl zasedati lichevní senát, že bylo třeba po celé Praze sháněti soudce z lidu, aby senát stal se schopným k zasedání a usnášení. Prostě lid věděl, že se zde nepotírá lichva, že právě jen nejchudší z chudých lidí před lichevní soudy přicházejí. Viděli jsme, že nepřišla žádná banka před lichevní senát. Svého času byla to naše strana, která podala návrh zákona, jímž se zakazovaly bankám obchody zbožím. Bohužel, v této slavné poslanecké sněmovně nenašel návrh náš přijetí, jakého by byl zasluhoval. Důsledky ovšem dnes se dostavují. Staly se případy, kdy dostali se před lichevní soud také bankovní ředitelé - nedávno byl jeden z bývalé banky Bohemie před soudem. Bohužel, řeklo se, že pracoval ve prospěch banky, nikoli ve prospěch svůj vlastní, a byl osvobozen. Kolik jsme viděli akciových společností nebo vedoucích činitelů jejich, aby se byli octli před lichevními senáty a lichevními soudy? A přece nebyli by patřili ti, kteří vypláceli 80 nebo 100 % dividend, před lichevní senát? Nebyli by sem patřili ředitelé nebo vedoucí činitelé smíchovského pivovaru, který vyplácel 80 % dividendy? Nepatřila sem akciová společnost na cukrovinky, která vyplácí 50 % dividend, nebo jiné podobné závody, které vyplácejí tak ohromné dividendy? Nebo nepatřily sem také banky, které vybírají ohromné úroky a vykazují přirozeně obrovské zisky? Nepatřili sem karteláři, kteří se usnášejí na pevných cenách a kteří tím způsobem znemožňují zlevnění a kteří naopak pracují, aby ceny zboží stoupaly? Jistě, že tito lidé v první řadě patřili by před lichevní senáty.
Ale koho jsme viděli před lichevním soudem? Bylo to trapné, když člověk přišel do soudní síně - a měl jsem několikráte příležitost navštíviti soudní síň, abych viděl, jací lichváři se soudí. Člověk by byl nad tím plakal, když viděl invalidu, člověka bez nohy, který i ruku měl schromenou, kterého žalovalo státní zastupitelství pro lichvu, které se měl dopustiti tím, že prodal několik cigaret na nádraží, nebo když jsem viděl, že před lichevním soudem octla se žena, která chodila k sedlákům pro mléko, přinášela snad 25 litrů mléka denně, a to proto, že snad prodávala o něco dráže, než byla stanovena maximální cena. Co jsme měli říci, když jsme tam viděli řezníky a uzenáře, o nichž bylo psáno, že byli lichváři a zdražovateli, ač jsme měli přesné informace o tom, že ti lidé stojí před úpadkem, že ani své živobytí obhájiti nemohou, nebo když jsme tam viděli malého obchodníka, který prodal mák o 10 h dráže? Viděli jsme, jak před lichevními soudy jsou odsuzováni na šest měsíců nebo k 10.000 Kč pokuty, a potom chápu, že za takových okolností samotné soudce z lidu přešla chuť, takovéto ubohé lidi odsuzovati. Ovšem měli jsme zákon na potírání lichvy, čili: vlk se nažral a koza zůstala celá. Veřejnost měla pro potěšení zákon na potírání lichvy, ale ve skutečnosti lichva potírána nebyla, aspoň ne tam, kde měla býti potírána.
Co tu bylo humbuku s pracovními oddíly! Pamatuji se, že časopis socialistické strany svého času napsal: Bude to zajímavá podívaná, až uvidíme lichváře se zlatými řetězy a brilantovými prsteny na rukou zametati pražské ulice! Ale marně jsem očekával, kdy uvidím takové pracovní oddíly, kdy uvidím oddíl lichvářů s brilantovými prsteny na rukou. Nedočkal jsem se toho, ale málem bychom se byli dočkali něčeho jiného. Štěstí snad bylo, že nikdo ty pracovní oddíly nechtěl na práci, že si jich nepřálo ani město Praha, kterému byly nabízeny, poněvadž by se bylo ukázalo, že právě socialistické strany, které naléhaly na to, aby byl vydán zákon o utvoření pracovních oddílů, byly by se v těchto pracovních oddílech setkaly se svými vlastními lidmi. Co se stalo? Celkem bylo odsouzeno pro lichvu do těchto pracovních oddílů 21 osob. Z těchto byla jedna žena, pradlena, která dostala od pana presidenta milost, 3 byli malorolníci, a 17 bylo dělníků a nádeníků, čili ani jediný živnostník neb obchodník nebyl odsouzen do pracovního oddílu. Vážení pánové a dámy! Jak často v této slavné poslanecké sněmovně se tvrdilo a říkalo, že prý živnostníci a obchodníci jsou lichváři, a ejhle, utvořily se pracovní oddíly a co se zjistilo? Že ti, kdož by byli musili zametati ulici, nebyli by bývali páni se zlatými řetězy, ale chudí dělníci a nádeníci nebo snad malorolníci. A já zde otevřeně říkám, že tito lidé jistě se nedopustili lichvy, ale že oni v těchto osidlech uvázli, kdežto skuteční lichváři vesele pohybovali se v barech a někde jinde a vesele se smáli tomu, jek ve skutečnosti zákon, který měl potírati lichvu a stíhati je, postihoval ty, kteří se toho nejméně nadáli. Prosím, já nechápu, jak naše socialistické strany, když viděly výsledky pracovních oddílů, když viděly, k čemu vlastně pracovní oddíly spěly, ještě dnes tento zákon chtějí nechati, že ještě dnes chtějí nechati pracovní oddíly. Vždyť je to přímo výsměšek! Co je platný zákon a nařízení, když se nedají prováděti? Mám za to, že by socialistické strany v první řadě, když viděly, jak ve skutečnosti tento zákon vypadá, měly se starati o to, aby pracovní oddíly byly zrušeny.