Bylo by se také zmíniti o ustanovení §u 5, v němž se pojednává o zásilkách barev olovo obsahujících. Zastáváme stanovisko, že zasílání barev olovo obsahujících může se díti pouze ve stavu tak zvaných past, aby obal byl takový, že nemůže vzniknouti nijaké nebezpečí životu nebo zdraví těch lidí, kterým jest co činiti s dopravou těchto barviv. Zastáváme také stanovisko, že obaly barev olovo obsahujících mají býti opatřeny značkami, aby se ihned poznalo, že jde o zboží jed obsahující a že při dopravě těchto předmětů je třeba zvláštní opatrnosti toto své stanovisko odůvodnili jsme také v návrhu. V příloze k samému návrhu zákona připojila vláda také všeobecné předpisy. V zákoně samém stojí, že při nastoupení práce se má doručiti dělníku zákon, že jak zákon, tak i doplňovací předpisy se mají vyvěsiti v dílnách na viditelných místech, že dělníci mají býti o tom poučeni, aby dodržovali předpisy, aby se řídili zákonitými ustanoveními atd. To všecko je velice pěkné a velmi správné. Nejdůležitějším, aby se zamezily otravy olovem, bude však hlavně to, aby úřední orgány, v tomto případě živnostenské inspektoráty věnovaly zvýšenou pozornost těmto podnikům a především malým podnikům, aby žádaly co nejrigorosněji plnění povinností zaměstnavatelových. Pak se nehody a případy otrav barvami olovo obsahujícími patřičnou měrou zmenší. Prosíme tudíž, aby naše pozměňovací návrhy byly přijaty. Ostatně budeme hlasovati pro předlohu, poněvadž znamená přece také sociální pokrok. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kamelský.
Posl. Kamelský: Vážená sněmovno! K projednávanému zákonu pokládám za důležito připojiti několik poznámek, jednak jako odborový živnostenský pracovník, jednak jménem naší strany, ve které jsou kromě jiných vrstev velkou měrou zastoupeny také vrstvy zaměstnavatelské, a to jak průmyslníci, tak i živnostníci. Z toho, jak se na tento zákon díváme, je viděti, že národní demokracie není stranou nějak třídně zaujatou, že je opravdu všenárodní a že i jednotlivé zákony posuzuje s tohoto stanoviska.
Projednávaný zákon patří do skupiny zákonů, které průmyslu a živnostem ukládají jistá omezení i jisté oběti a odnímají jim absolutní svobodu. I my nahlížíme, že vzhledem k všeobecnému dobru a prospěchu národa i státu je možno uložiti jednotlivcům určité oběti. A právě s tohoto hlediska souhlasíme i v zásadě také s tímto zákonem, kterým má býti vydatně přispěno k ochraně života a zdraví dělníků. Je jisto, že v tomto směru učiněn byl proti dřívějšku veliký pokrok. Pravím to výslovně k vývodům pana kol. posl. Blažka, který chtěl dokazovati, že vlastně jdeme zpět. Naopak, my po této stránce skutečně stále a stále postupujeme kupředu a činíme to rádi - a to je to, co hlavně konstatuji.
Ve všech oborech lidské práce a zejména tam, kde je společně zaměstnán větší počet dělníků, vešly v platnost určité předpisy a pořízena různá zařízení k ochraně zdraví dělnictva a nebylo by spravedlivé, kdyby tento pokrok byl podceňován a zneuznáván.
Je nepochybno, že péče o zdraví pracujícího dělnictva je dítkem nové doby. Máme ve všech odborech ještě pamětníky dob, kdy nebylo o takových ochranných nařízeních ani ponětí. Bylo potřebí dvojího: jednak porozumění všeobecného, porozumění veřejnosti, zákonodárců, lékařů a veřejných činitelů, jednak porozumění dělnictva. Na tomto velmi mnoho záleží, neboť není-li takového porozumění, pak mnohá zařízení minou se úplně účinkem, poněvadž dělnictvo jich nepoužívá a podle vydaných předpisů se neřídí, pokládajíc je za zbytečné, ano často prohlašujíc je za šikanování a pronásledování.
Otázka otravy olovem byla dlouho nadobro podceňována, až statistika a mezinárodní konference ukázaly k velikému tomuto nebezpečí a předvedly statisticky také v brožurách a obrazech celou hrůzu tohoto nebezpečí. To vedlo také k mezinárodní úmluvě a k zákonným opatřením na ochranu zdraví a života dělníků, pracujících tam, kde se přichází ve styk s olovem a kde je tedy nebezpečí otravy.
Tato předloha týká se předpisů pro živnosti natěračské, malířské a lakýrnické, kde dosud platilo pouhé nařízení ministerstva obchodu z 15. dubna 1908, č. 81 ř. z.
O této věci bylo jednáno na mezinárodní konferenci r. 1921 v Ženevě, kde bylo usneseno učiniti mezinárodní úmluvu, která by zakázala používání běloby olovnaté, síranu olovnatého a jiných olovnatých přípravků, obsažených v barvách, užívaných při natěračských a malířských živnostech.
Na základě toho vypracován byl návrh, který má nahraditi a doplniti dosavadní ministerské nařízení.
Při přípravách k vypracování tohoto návrhu projevilo se něco, co nás se živnostenského stanoviska může těšiti a o co po léta odborové organisace živnostenské usilují. Byla totiž předloha předložena včas - to je před konečnou úpravou - zájmovým organisacím k posouzení. Byly to nejen Obchodní a živnostenské komory, ale také Státní rada živnostenská a odborové organisace živnostenské a dělnické.
Musíme žádati, aby tento způsob byl bezpodmínečně zachováván i při všech příštích případech. Zvláště živnostnictvo si právem stěžuje, že se na ně nedbá, že se ho nikdo na ně táže na jeho mínění a na jeho potřeby. Zákony se prostě dělají bez něho a ukládají se mu stále nové a nové oběti.
Ale to není všechno. Bez rady odborníků a těch, jichž se zákony takové dotýkají, jsou ony zákony upraveny tak, že se často ani při nejlepší vůli není možno podle nich říditi
Často by to znamenalo poškození, nebo i ohrožení jednotlivých živností a tím i dělnictva. Z toho vzniká pak šikanování živnostníků, jich odsuzování a trestání, zkrátka spousta nepříjemností, jež nikomu prospěchu nepřinášejí, a nejméně ovšem věci, o kterou jde.
Prosím, aby bylo vzato na vědomí, že živnostenské organisace nedomáhají se práva dobrozdání z nějakého nepřátelství k dělnictvu a hlavně ne ze zásadního odporu proti úlevám v práci a nejsou proti snahám, ochrániti zdraví zaměstnaného dělnictva. Již proto je to nemožné, že všichni živnostníci jsou napřed dělníky, že ve velké většině také sami v dílnách pracují a že dovedou dobře pochopiti, co pro celý stát znamená zdravý národ, zdravé občanstvo. A ochrana dělníka v práci je nejdůležitější částí nutné péče státní o zdraví občanstva.
Starost živnostnictva o ochranné zákonodárství dělnické vychází ze zcela jiných pohnutek, a to z těch, aby ustanovení zákona byla opravdu účelná, aby mohla býti prováděna, aniž by uvedla zmatek do živností a ohrozila jejich existenci. Zejména mají odborové organisace živnostenské na mysli, aby zákonná ustanovení nebyla bez nevyhnutelné potřeby takového druhu, aby majitelům živností ukládala neproveditelné povinnosti, což se často žádá, hlavně pokud se stavebních úprav a nákladného zařízení týče. Takové povinnosti by přirozeně vedly k vyhánění malých a středních živnostníků a zjednávaly by nerovné výhody velkému průmyslu, poněvadž tomu při jeho kapitálové sile může býti velký náklad na zařízení lhostejný.
Uvádím to všechno proto, poněvadž se o tom poměrně velmi málo hovoří a živnostníci nemají možnosti, aby se ohradili, když je jim vytýkáno nepřátelství k dělnictvu a odpor proti pokroku vždy, jakmile se ozvou, třebaže i dosti skromně, na obranu svých zájmů.
Při tomto zákonu je to Zemská jednota lakýrníků v republice Československé, která o předloze jednala a vyslovila některá přání, ke kterým přihlédnuto bylo při detailním vypracování osnovy. Také výbor soc.-politický přijal některé z požadavků Jednotou přednesených, zejména, aby připuštěno bylo používání olovnaté běloby také pro malbu písma. Potřeba její je celkem malá a povaha této práce neskrývá příliš velké nebezpečí pro dělníky.
Jinak možno souhlasiti, že předloha vyžaduje, aby při dalším obmezení zákazu užívání olovnaté běloby na různé nátěry slyšeny byly také organisace zaměstnavatelské i zaměstnanecké. Při tom nutno s důrazem požadovati, aby to nebyly, pokud se týče organisací zaměstnavatelských, jenom Svazy a organisace průmyslníků, ale také organisace živnostenské, maloživnostenské, v tomto případě tedy Zemská jednota mistrů lakýrnických v republice Československé.
Jednota také požadovala, aby určité povinnosti, pokud se týče opatření zvláštních místností dílenských, pro mytí a oblékání, ukládány byly teprve závodům s 20 dělníky. Také tomu nebylo vyhověno a sociálně-politický výbor změnil původní osnovu v tom smyslu, že má býti zvláštní místnost opatřena již v podnicích s 15 pravidelně zaměstnanými dělníky. Bylo by bývalo lépe, kdyby bylo bývalo přání odborné živnostenské organisace, Jednoty mistrů lakýrnických, respektováno. Přes to však nestaví se příslušní živnostníci proti tomu. Co však musí požadovati, je to, aby správně bylo vystiženo určení pojmu pravidelného zaměstnání. Mnohý živnostník zaměstnává hlavně v dílně pravidelně - t. j. po celý rok - jenom 2 až 3 stálé dělníky, v létě však, v sezóně, má jich třebas více nežli 15, z těch však za celou dobu zaměstnání 10-12 vůbec do dílny nepřijde. V té pracují jeden nebo dva. Z toho by mohlo lehce vzejíti nedorozumění, a hlavně ovšem různá šikanování živnostníků, jimž by mohlo býti ukládáno opatřování zvláštních místností, aniž by tomu ve svých poměrech, při rozměrech a úpravě dílny, mohli vyhověti, a aniž by to také mělo praktického účinku, poněvadž počítaní dělníci nikdy do dílny nepřijdou.
Je proto nutno, aby v prováděcím nařízení, jež k tomuto zákonu bude vydáno, bylo na všechny podobné případy pamatováno. Takových jednotlivostí má zákon tento mnoho. Mohly by býti zdrojem velkých svízelů pro menší a střední živnostníky, kdyby v prováděcím nařízení nebylo všechno jasně vysvětleno a přizpůsobeno poměrům tak, aby v mezích zákona bylo všechno upraveno účelně a aby to nebylo jenom puntičkářstvím a metlou pro živnostníky, aniž by to dělnictvu a celku, t. j. zdraví národa, přineslo skutečný prospěch.
Doporučuji tudíž vřele, aby při sdělávání prováděcího nařízení, což stane se v ministerstvu sociální péče spolu s ministerstvem zdravotnictví a za součinnosti min. obchodu a min. vnitra, byly spoluúčastny také odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké. Rekviruji toto právo především pro Jednotu mistrů lakýrnických, která je na tom nejvíce interesována.
Velmi důležitý je § 11, týkající se poučování dělnictva. Všechna opatření a všechna nařízení tohoto zákona by nebyla nic platna, kdyby dělnictvo, s těmito nebezpečnými látkami pracující, neznalo toho nebezpečí a nebylo samo přivedeno k tomu, aby je nepodceňovalo, naopak, aby se samo chránilo. Právě taková důkladná znalost nebezpečí vedla by k tomu, že by každý co nejúzkostlivěji dbal všech příkazů opatrnosti a tím také předpisů zákona. K tomu je potřebí rozsáhlé akce poučovací, kterou bych především uložil odborovým organisacím dělnickým, pokud se týče i živnostenským, ovšem za předpokladu, že se jim dostane k tomu úkolu náležité podpory hmotné se strany vlády.
K zákonu je také jako příloha připojeno stručné poučení, které má podle zákona vyvěšeno býti v pracovních místnostech, kde se s barvami a tmely, olovo obsahujícími, pracuje a má býti dáno každému dělníku, který na práce ty je přijat, ihned když vstoupí do práce. V zásadě proti tomu opatření není námitek. Je však třeba vysloviti požadavek, poněvadž toto všeobecné poučení je v zájmu celého státu, aby bylo pořízeno nákladem státu, aby se ho odborovým organisacím dostalo bezplatně. Mám však za to, že to, co k zákonu jako poučení je připojeno, je nedostatečné. Může snad stačiti jako vývěska v dílně, avšak poučení by mělo býti podrobnější, měla by to býti brožurka, kde by vylíčeny byly pohromy, které otrava olovem dovede způsobiti.
Je mně známo, že vydány jsou spisy, kde i obrazem znázorněny jsou různé následky této otravy, jak zničily organismus vnitřní. Výtah takového spisu upravený jako brožurka byl by tu na místě. Nákladu na toto poučení věnovaného nebylo by třeba jistě litovati.
V souvislosti s poučením jsou lékařské prohlídky. Dělník musí sám o ně pečovati. § 8 projednávaného zákona ukládá zaměstnavatelům povinnost, aby dělníky, kteří pravidelně pracují s bělobou olovnatou a jinými olovo obsahujícími barvami, dali aspoň jednou za půl roku prohlédnouti lékařem.
V původní osnově bylo navrhováno, aby v závodech, kde je aspoň 10 dělníků, byl zaměstnavatel povinen, pracují-li s olovnatou bělobou, dáti je každé 3 měsíce prohlédnouti lékařem. Předloha byla proti původnímu znění změněna v ten rozum, že povinnost prohlídky lékařem nemá se týkati jen závodů nejméně s 10 dělníky - nýbrž závodů všech, avšak povinnost ta se týká jen těch dělníků, kteří pravidelně s takovými barvami pracují. To je, myslím, také lepší pro věc samu, neboť nebylo by dobře vylučovati z povinnosti prohlídky lékařské dělníky podle toho, mnoho-li je jich v závodě zaměstnáno, nýbrž podle toho, jsou-li pravidelně, to je aspoň po jistou dobu, trvale zaměstnáni nebezpečnými barvami. To je velmi důležité, aby bylo řádně rozuměno slovu: "pravidelně". Z dřívějšího návrhu dalo se souditi, že všichni dělníci, ať pracují s bělobou olovnatou nebo ne, jsou povinni dáti se prohlédnouti. Ale rozumí se tomu jistě v zákoně tím způsobem, že týká se to těch dělníků, kteří s bělobou olovnatou pracují. Tedy i v tomto směru mnoho bude záviseti na prováděcím nařízení. A proto vyzdvihuji znovu požadavek, aby toto nařízení vydáno bylo za spoluúčasti odborových, živnostenských organisací.
Z toho, co jsem uvedl, je viděti, že národní demokracie ráda spolupůsobí tam, kde jde o zájmy dělnické, ovšem musí míti při tom na mysli i zájmy druhých tříd a stavů, jež spolu přicházejí v potaz a zejména že nemůže nevšímati si potřeb živnostenských. Věří také, že není nutno kopati mezi jednotlivými stavy hluboké příkopy, nýbrž že je možno najíti střední cestu, na které se mohou sejíti. Tento zákon je toho dokladem, a proto naše strana bude pro něj hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Byla podána řada návrhů pozměňovacích a doplňovacích. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Blažka a soudr.:
§ 1 znějž:
"Běloby olovnaté a jiných olovo obsahujících barev a tmelů jest zakázáno používati při pracech natěračských, lakýrnických a malířských vůbec."
2. Pozměňovací návrh posl. Hausmanna, Schustera a druhů:
V §u 2 odstavec c) budiž škrtnut.
3. Pozměňovací návrh posl. Blažka a soudr. k §u 3:
Číslo "18" v odstavcích 1 a 2 budiž nahrazeno číslicí "20".
4. Pozměňovací návrh posl. Blažka a soudr. k §u 4, odst. 2:
Číslo "15" budiž nahrazeno číslicí "10".
5. Pozměňovací návrh posl. Hausmanna, Schustera a druhů:
§ 4, odst. 2 nechť zní:
"V živnostenských podnicích, jež zaměstnávají průměrně více než deset dělníků atd."
6. Pozměňovací návrh posl. Blažka a soudr. k §u 4, odst. 4:
Odst. 4 znějž:
"Podnikatel jest povinen dělníkům, kteří pracují s olovnatou bělobou a jinými barvami, tmely a podobnými látkami obsahujícími olovo, opatřiti a ve stále dobrém stavu udržovati pracovní oblek a pokrývku hlavy a pečovati o jich čištění, a to mokrým způsobem. Tato všechna opatření jest podnikatel povinen činiti výhradně na vlastní útraty."
Od slov "Kromě toho" až do konce odstavce 4 beze změny.
7. Pozměňovací návrh posl. Schustera, Hausmanna a druhů k §u 4:
Odst. 4 nechť zní takto:
"Podnikatel jest povinen pečovati, aby dělníci, kteří pracují s olovnatou bělobou nebo barvami, tmely a podobnými látkami obsahujícími olovo, nosili zvláštní pracovní oděv a pokrývku hlavy, které musejí býti podle potřeby čištěny, a to mokrým způsobem. V podnicích, v nichž pracuje více než průměrně 10 dělníků atd."
8. Doplňovací návrh posl. Schustera, Hausmanna a druhů:
K §u 5, odst. 2 budiž připojen tento dodatek:
"Barvy a pasty hotové k použití, obsahující více než 2 % olova, jest vyrabitel povinen značiti předepsanou jednotnou rozpoznávací známkou."
9. Pozměňovací návrh posl. Hausmanna, Schustera a druhů:
§ 8, odst. 1 nechť zní takto:
"Každý dělník, který se přibere k pracím s bělobou olovnatou nebo sloučeninami obsahujícími olovo, budiž zapsán do seznamu vedeného zaměstnavatelem.
Tento seznam jest zaměstnavatel povinen bez vyzvání předložiti čtyřikrát do roka příslušnému živnostenskému inspektorátu."
10. Doplňovací návrh posl. Schustera, Hausmanna a druhů:
K §u 8, odst. 2 budiž připojen tento dodatek:
"Nemocenské pokladny jsou povinny každé takovéto hlášení předložiti příslušnému živnostenskému inspektorátu."