Zkušenost učí, že tento stav, který již ústavní výbor revolučního Národního shromáždění považoval za neblahý, se od té doby ještě značně zhoršil. Vláda je proto názoru, že nelze vyčkávati úpravy této otázky jednotným tiskovým zákonem, s jehož brzkým uskutečněním v dnešní době nelze počítati, nýbrž že je nutno upraviti otázku příslušnosti porotních soudů ve věcech tiskových samostatně a ihned.
Rozhodování porotních soudů ve věcech přečinů proti bezpečnosti cti spáchaných tiskem nemůže žádného soudného a své cti dbalého občana uspokojiti, a je již dávno požadavkem naší veřejnosti, aby v zájmu vydatné ochrany cti byla judikatura v těchto věcech. (Posl. Blažek: Vláda poskytne korupčníkům větší ochrany, to je smysl toho, co pravíte! Bude to zákon na ochranu korupce!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Blažka k pořádku.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): . . . porotním soudům odňata.
Porotní řízení je do té míry vleklé, že satisfakce při nejlepším může se dostati uraženému teprve po tak dlouhé době, kdy dojem urážky ve veřejnosti již značně vybledl a kdy i průvody na své hodnotě delším trváním času hodně utrpěly. (Výkřiky posl. Toužila.) Tento stav zhoršil se ještě tím, že v důsledku zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., a v důsledku zákona na ochranu republiky byla porotním soudům odňata značná část judikatury, takže u mnohých sborových soudů počet porotních období značně poklesl. Není proto řídkým zjevem, že soudní řízení v těchto věcech bývá skončeno mnohdy až za rok, ježto téměř pravidlem zasedají poroty jen dvakráte do roka.
Porotní řízení ve věcech přečinů proti bezpečnosti cti jest ostatně nevýhodným na obě strany jednak svou nákladností, jednak nejistotou svého výsledku. Poroty soudí bez udání důvodů. Tím odnímá se zvláště vrstvám méně zámožným úplně soudní ochrana jejich cti proti nezřízeným útokům neodpovědného tisku. Zkušenosti posledních dnů ukazují, že část tisku nedovede zachovati v porotních případech tiskových nutné objektivity a reservy.
Při hodnocení zprošťujících výroků poroty v těchto věcech stává se též často, že z nedostatku důvodů, jež porota při svém výroku udávati nemusí, bývá její výrok též mylně vykládán. Stává se, že porota zprostí obžalovaného ne z důvodu, že by nepokládala výrok za urážlivý, nýbrž proto, že při spletitém a redakčním tajemstvím krytém stavu otázky původcovství zprávy nepovažuje obžalovaného za pachatele nebo z jiných více méně osobních důvodů.
Toto všechno jistě je známo a proto vláda považuje interpelaci a důvody v ní obsažené za závažné a včasné, aby v tomto směru předložila příslušnou osnovu.
Jistě interpelace a pohnutky její vyplynuly z toho ovzduší, ve kterém nyní žijeme a které je prosáklé (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Patzela.) podezříváním a útoky, a je nutno jistě nejen v zájmu osob, ale i v zájmu cti republiky, aby byla v tomto směru zjednána možnost řádně věci tyto vyšetřiti a zjednati pravdě průchod. (Posl. Blažek: Vždyť vám nikdo nebrání, abyste korupci a korupčním aférám zakroutil krk!)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Min. předseda Švehla (pokračuje): Důsledky světové války, které nezůstaly omezeny na žádnou zemi a na žádný národ, na žádný stát, objevují se ovšem také i u nás. My máme odvahu o této věci veřejně (Posl. Rouček: . . . mlčet!) mluviti i jednati. A aby se mohlo jednati, proto předložíme příslušnou osnovu zákona, aby se věc nezdržovala. (Výborně! Potlesk.) Nemáme žádné příčiny, abychom před kýmkoliv a v jakékoli věci zůstávali v ústraní a báli se veřejnosti. (Výborně! Potlesk.) Naopak, nikdy a za žádných okolností.
S největší rozhodností ohrazuji se proti tomu, aby korupci vymetali tito profesionálové teroru. (Hlučný potlesk.) Proti tomu se s největší rozhodností ohrazuji. V zájmu cti naší republiky prohlašuji, že není v tom nic specificky našeho, že není národa, nevyjímaje Ruska, Německa, Anglie, Francie, Ameriky, kde by stejné zjevy se nevyskytovaly. (Hluk. - Výkřiky německých a komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid!
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Proti čemu však se vší rozhodností vystoupíme, je obchod s morálkou. (Výborně! Potlesk.) Postaráme se již o to, aby tito kupčíci byli vyhnáni z chrámu mravnosti. (Výborně! Potlesk. - Posl. Blažek: Vymrskat vás, korupčníky!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Blažka k pořádku. (Hluk.)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Já jsem řekl . . . (Hluk. Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. (Posl. Skalák: Pane ministersky předsedo, prohlašte, zdali budete přísně stíhati všechny korupčníky!)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje) "Ano, budeme stíhati korupci všude, kde se vyskytne, také u vás! (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Kreibich: Vy jste věděli, že Prášek je lump!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Kreibicha k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Mne neukřičíte. Já jsem řekl . . . . (Posl. Toužil: Ale nazývati poslance korupčníkem není vás důstojno, nemáte k tomu dokladů!) Nikoho jsem nenazval korupčníkem. (Posl. Skalák: Národ čeká, zdali se vyslovíte proti vředu korupce!) Ano. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. (Posl. Blažek: Prášek a Sonát zakládali korupční fondy a nemáte odvahu s nimi súčtovati!) Volám pana posl. Blažka k pořádku. Žádám o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Já jsem uvedl . . . . (Hluk. Výkřiky posl. Blažka a Biňovce.)
Předseda (zvoní): Znovu žádám o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Prosím, pánové, bylo by mi velmi nemilé, kdybych se dotknul cti kohokoliv ze svých kolegův neoprávněně. Neváhám to prohlásiti. (Posl. Toužil: Prosím, vy jste ten výkřik udělal na kol. Skaláka!) Prosím, já jsem to právě již prohlásil. (Posl. Toužil: Nazval Skaláka korupčníkem!) Nikdy, to není pravda! (Výkřiky komunistických poslanců.)
Prosím, snad je možno u věci, které bylo tolik věnováno času i v tisku, zachovati několik minut klidu, abychom si mohli o ní pohovořiti, když je takové přání. Prosím tedy, aby se zachoval klid. (Posl. Burian: Mluvte jako ministerský předseda, a ne tak utrhačně!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Buriana k pořádku.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Páni kolegové budou míti čas a možnost promluviti po mně.
Řekl jsem, že zjevy, které přinesla válka a poválečné období, porušily nejenom základnu, na níž byly vytvořeny právní pojmy společnosti lidské před válkou, ale i mravní základy, ze kterých vychází přirozeně i všechno to ostatní. Tato porucha, tento zjev je tak všeobecný, že neušetřil ani jediný národ, ani poražený, ani vítězný, nýbrž setkáváme se s ním všeobecně. To jsem řekl proto, abych jednak vyvrátil ona tvrzení, která jsou stále rozšiřována, jako by to bylo něco specificky československého (Posl. dr. Lodgman: Koaličního!) - i na koalici přijdu - anebo tedy koaličního. Ale stačí pohlédnouti kamkoliv - a nepůjdu daleko, když pan kolega z německého tábora řekl slovo "koaličního", musím hned říci, že vedle v Sasku kradl ministerský předseda. (Hlučná veselost.)
A doznal: Já jsem kradl. (Posl. Kreibich: To je divná vaše výmluva!) Já to jen konstatuji. Ale prosím, pánové, v Rusku kradou také. (Výborně! Veselost.) Já jsem jenom . . . (Hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám, aby pan ministerský předseda nebyl vyrušován, aby mohl své vývody přednésti.
Ministerská předseda Švehla (pokračuje): Mně běželo jenom o to, abych své tvrzení, že demoralisace je zjevem všesvětovým, dokumentoval na některých malých ukázkách. Stačí jen v tomto ohledu vzíti denní tisk a uvidíte těchto ukázek mnohem více. Běželo mně o to, aby bylo prokázáno, že zde není rozdílu mezi národy, státy, skupinami, náboženstvím a mezi směrem nejradikálnějším a nejkonservativnějším. (Posl. dr. Šmeral: V kapitalismu kradou všichni!) V komunismu také. (Veselost.) Komunismus prohlásil krádež za svůj program. (Posl. dr. Šmeral: Pan ministerský předseda umí dělati dobré vtipy, poněvadž dělá špatnou politiku. - Posl. Toužil: Pan ministerský předseda dokazuje, ze všichni všude kradou, dokazuje všeobecnou zlodějnu! - Hluk. Výkřiky). Ale, pánové, (obrácen ke komunistickým poslancům) já jsem na to odpověděl jenom proto, poněvadž z řad vašich a stran vedle vás bylo poukazováno, že jest to něco specificky českého, československého a koaličního. (Posl. Skalák: To je internacionální zjev!) To má pravdu p. kol. Skalák, že je to internacionální zjev. To podpisuji. Já se úplně shoduji, je to internacionální zjev a mně neběželo o nic jiného, než na to poukázati. (Hluk. Výkřiky.)
Dovolte mi, abych se dostal o kousek dále. Jsem ochoten . . . (Hluk. Různé výkřiky. - Posl. inž. Jung [německy]: To máte smutnou úlohu!) Ne, jednu z nejveselejších, kterou jsem kdy měl. Vyslovuji v tomto směru, řekl bych, velmi upřímnou lítost, že my v práci, kterou demokracie jest odhodlána dělati, specielně u nás, dosti často nemůžeme používati oposice, kritiky, která jest jistě vždycky dobrá. (Posl. Skalák: Šest konfiskací za týden! Posl. dr. Šmeral: Šest konfiskací korupčních afér!) Prosím, pánové, já přijdu i k té věci. (Hluk. Výkřiky).
Předseda (zvoní): Žádám znovu o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Demokracie postavila nejvyšší svou směrnici pro hodnocení člověka, nad to . . . (Hluk. Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. dr. Šmerala o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Demokracie . . . (Posl. Haken: Nemluvte o demokracii! Vláda tato nemá práva mluviti o demokracii! - Hluk. Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Volám p. posl. Hakena za tento výrok k pořádku. (Výkřiky posl. Hakena. Hluk.)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Prosím, pánové, nevyčítejme si, zdali někdo má více práva nebo neprávo mluviti jménem demokracie. Všichni jsme sem přišli na základě stejného práva hlasovacího (Výborně!) a nemá ho nikdo více, ani vy . . . (Posl. dr. Šmeral: Vypište volby!) Prosím, my jsme v tomto státě za 5 let vypsali třikráte volby a třikráte zvítězila tato majorita (Hlučný potlesk.) a ještě desetkráte zvítězí. (Posl. Haken vstupuje mezi ministerskou lavici a řečnickou tribunu: Takovým způsobem jako v Podkarpatské Rusi!)
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Hakena, aby opustil ministerskou lavici. (Posl. Haken setrvává za ministerskou lavicí. - Výkřiky). Znovu žádám pana posl. Hakena, aby opustil ministerskou lavici! (Posl. Haken odchází k poslaneckým lavicím. - Výkřiky komunistických a německých poslanců.) Prosím o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): My netajíme se tím, že bylo by zbytečno zavírati oči, ze i demokracie (Výkřiky posl. dr. Scholicha.) pracuje za velmi těžkých podmínek a že má co dělati s materiálem, který je defektní, ale my nemáme naprosto příčiny to tajiti. Zcela otevřeně a klidně to přiznáváme. (Výkřiky na levici.) Jsou obtíže, ale máme odvahu tyto obtíže odstraňovati a k tomu také směřuje tento pokus. (Výkřiky posl. Kreibicha.) Já jsem řekl, že demokracie zrušila privilegia a postavila hodnocení člověka na základnu zcela novou, chce od něho práci a činy a tím přirozeně jeho mravní hodnoty bude oceňovati. Na základě těchto zásad běží nám o to, aby byla zjednána možnost tento veliký úkol vykonati, a jak jsem řekl máme všechnu příčinu, abychom v tomto směru každého, kdo bude chtíti poctivě pomáhati, volali a za jeho pomoc byli mu vděčni. Ale kdyby někdo chtěl z této práce, z práce, která má spěti ke zvýšení hodnoty . . . (Výkřiky na galerii.)
Předseda (zvoní): Vyzývám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo jakýchkoli projevů. (Výkřiky na levici.) Žádám pana ministerského předsedu, aby pokračoval. (Hluk.) Prosím o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Zrovna tak, jako nám záleží na tom, aby s největším urychlením zjednán byl průchod právu, kde jde o ochranu cti, tak prohlašujeme, že s největší rozhodností půjdeme tam, kde z těchto věcí činí se teror skandalisováním. (Výborně! Tak jest!) Teror všude, kde se vyskytuje v jakékoli formě, zotročuje právo a proto boj proti teroru je cestou ku právu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. dr. Schollich [německy]: To je nová morálka, o krádeži se nesmí mluviti!)
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. dr. Schollicha, aby zachoval klid. (Posl. dr. Schollich [německy]: V domě zlodějově se nemá mluviti o krádeži!) Volám pana posl. dr. Schollicha k pořádku.
Min. předseda Švehla (pokračuje): Řekl jsem, že nám běží o to, aby každý pomohl. Jestliže je čest někomu nejdražší věcí a jestliže kdokoliv nemá v této otázce nic nežli tuto čest a je vydán bez výslechu skandalisování v novinách, pak dopouští se ten, kdo bez těchto důkazů soudí a provádí tiskový lynch, jednoho z největších zločinů, jaké znám. (Potlesk. Výkřiky komunistických poslanců. Hluk - Předseda zvoní.) Z tohoto důvodu nám záleží na tom, aby byla zjednána možnost k vyšetření pravdy, ale ne ke skandalisování. (Posl. dr. Šmeral: Pane ministerský předsedo, klidně: bude se konfiskovati nebo ne?) Prosím, o konfiskaci jsou předpisy, které vy znáte jako já, a jestliže je překročíte, bude to konfiskováno, to je samozřejmé. (Posl. dr. Šmeral: V Rakousku platil tentýž zákon, ale nikdy nebyl denník 12krát za týden konfiskován jako teď!) Pane kolego, to je špatné vysvědčení pro vás. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Žádám znovu o klid a pana ministerského předsedu prosím, aby pokračoval.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Prohlásil jsem teď velmi jasně a určitě: jako půjdeme za tím, aby se čest a věci týkající se veřejné morálky důsledně, do všech konsekvencí provedly, že se stejnou rozhodností budeme postupovati proti tomu, kdo by chtěl z této věci dělati obchod ať stranický, ať žurnalistický, ať jakýkoli. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): To, co doposud v tomto směru bylo učiněno, nasvědčuje, že oněm mravokárcům neběží o mravnost, nýbrž že jim běží, jak jsem řekl, o touhu skandalisováním terorisovati. A toto není namířeno proti osobám, toto je namířeno na samu podstatu státu. (Výborně! Potlesk. Různé výkřiky. Odpor komunistických poslanců.) Prosím, já jsem nikoho z těchto moralistů za celou dobu pěti let neviděl při práci. Jmenujte mi někoho!! (Výborně! Potlesk.) Za dobu pěti let by se poznalo, kdo má vážnost a kdo má úmysl poctivě pracovati k tomu, aby veřejný život byl zlepšen. (Výkřiky posl. dr. Gažíka. Hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám pana poslance dr. Gažíka o klid. Žádám pana ministerského předsedu, aby pokračoval. (Trvalé výkřiky posl. dr. Gažíka.)
Volám pana posl. dr. Gažíka k pořádku.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Nikdo nemá práva na kritiku, kdo neprovozuje ji, aby vedla k cíli, neboť i kritika musí býti kladná. (Výborně!) Má-li někdo kritiku jen za účelem negace . . . (Hluk. Výkřiky posl. Dubického a posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní): Prosím pp. posl. Dubického a dr. Šmerala, aby zachovali klid. (Výkřiky na levici.) Žádám o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Proto koalice, majorita této sněmovny, spoléhá sama na sebe a je si plně vědoma, že tento úkol vykoná. Ne že by vylučovala, jak jsem řekl, naopak, bude povděčná za každou práci věcnou; každý pokyn, každé podání, poučení, každý sebe menší údaj, který by vedl k vypátrání, bude jen vítán. (Výkřiky komunistických poslanců: Proč to tedy konfiskujete?) Poslanec má možnost x-krát dnes, zítra, kdykoli přijíti ať do úřadu, ať kamkoliv, jako každý jiný občan. Račte uvážiti, je třeba v tom ohledu spojovati s pátráním po mravnosti špinění? Je třeba, aby ten, kdo má podezření, okamžitě šel na místo kompetentní, k soudu, k státnímu zastupitelstvu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Není třeba psáti oznámení za tím účelem, aby se vzbuzovala sensace, nýbrž buďtež psána oznámení za tím účelem, aby soudu byla dána možnost šetření. Tak zařiďme věc a sejdeme se všichni lidé, kteří máme úmysl a poctivou vůli zjednati tuto možnost. Kdo nevolí tuto cestu . . . (Posl. dr. Šmeral: . . . a hlasuje proti parlamentnímu vyšetřovacímu výboru. . . - Ministr Bechyně: Vy jste nevyloučili posl. Mikulíčka, který je stíhán pro zločin krádeže. Vy skandalisujete řemeslně! - Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. (Výkřiky posl. Koutného a min. Bechyně.) Žádám pana posl. Koutného a pana ministra Bechyně, aby zachovali klid. Pana ministerského předsedu žádám, aby pokračoval.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Koalice jest si plně vědoma své odpovědnosti jako majorita. Této odpovědnosti se nikdy neuhýbala a nikdy se do budoucnosti neuhne. (Tak jest! - Posl. Kreibich: Uhnuli jste se!) Nikdy ne. (Posl. Kreibich: Dva měsíce již uhýbáte!) Nikdy ne! (Výkřiky posl. Kreibicha a posl. Biňovce.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid. Žádám pana posl. Biňovce, aby zachoval klid. Žádám pana ministerského předsedu, aby pokračoval.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Řekl jsem, že koalice jest si plně vědoma své odpovědnosti a že v důsledku jejím . . . (Hluk. - Stálé výkřiky posl. Biňovce.)
Předseda (zvoní): Pana posl. Biňovce volám k pořádku! (Hluk.)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): . . . . a u vědomí své různorodosti, která často bývá zapomínána, tato koalice je přímo nejpádnějším důkazem a argumentem pro to, že ve vnitru jejím je o kritiku velmi, snad více než dostatečně postaráno. (Hluk. - Posl. Haken: Vzájemně pojišťující se společnost!) Pět různorodých světových názorů zastupujících skupiny, které ve své celé podstatě představují složení národa, uvésti v soulad, již samo je zárukou jistě veliké krystalisace a procesu vzájemně kritisujícího. (Výkřiky posl. Kreibicha a Toužila.)
Předseda (zvoní): Prosím pány o klid. (Výkřiky posl. dr. Schollicha, Špačka a dr. Jurigy. - Předseda zvoní.)
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Toto vědomí odpovědnosti koalice a majority dává jí také sílu a jistotu, že úkol svůj vykoná. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Když podíváme se pět let nazpět a uděláme malou bilanci z toho, co bylo vykonáno v tomto státě, a podíváme-li se na to, co bylo nebo nebylo vykonáno v jiných státech, stačí toto srovnání pro každého, aby s hrdostí se hlásil k práci, kterou udělal. (Výborně! Potlesk.) Tážeme se vás a kohokoli pod nejpřísnějším zorným úhlem kritiky, abyste našli druhý stát v Evropě po válce, aby v pěti letech, nejda nikam prositi ani žebrati, vlastní silou, svým vlastním nákladem přivedl všecko k tomuto stavu, spravil si valutu a udělal pořádek? (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Kreibich: Dělníci to zaplatili, vy agrárníci ne!) Všichni! (Tak jest!)
A když pohlédnu zpět na tuto práci, ani jednoho z těchto pánů jsem nikdy neviděl, aby třeba jen jedním prstem pomáhal na tomto těžkém, úmorném budování státu. (Výborně! Potlesk.) A proto také ani v této věci nepotřebujeme vaší rady, my si pomůžeme a uděláme pořádek sami. (Výborně! Potlesk.) Nemyslete, že z nás mluví pouhé furiantství, nikoli. Vidíme vykonanou práci. (Výkřiky posl. Toužila. - Předseda zvoní.)
Kdo pochybuje o dobré snaze a dobré vůli a vykonané práci koalice, musí také dovoliti, aby tato koalice mohla promluviti a ukázati, co vykonala. (Posl. Kreibich: Můžete mluviti. My vám to nezkonfiskujeme!) My si také nikým a nikdy zakazovati nedáme, abychom to, co jsme vykonali, i otevřeně a určitě řekli, poněvadž je to třeba říci vzhledem k tomu, že úmyslné síření pomluv, úmyslné kalení vod bylo by s to, v řadách našeho národa, který překonal válku, který překonal tolik utrpení, podlomiti sílu a vůli svůj stát si udržeti. (Výborně! Potlesk.) A proti tomuto kalení vod, proti tomuto otravování vždy se vší rozhodností budeme postupovati. (Výborně! Potlesk. - Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)
Není tomu dávno, že v jednom státě - a vy víte ve kterém - řeklo se: "Chybili jsme, musíme obrátiti!" A bylo to pokládáno za je den z největších činů toho státníka, že poznal chybu a žádal obrat. My nepotřebujeme obraceti, my půjdeme dále v této linii (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.) - poněvadž jdeme dobře. My, - a od prvopočátku jsme to říkali, - zdědili jsme rozbitý stát, trosky, demoralisovaný a hladový lid, my poctivě ze všech sil budeme se starati o zlepšení (Výkřiky posl. dr. Budaye). A kdokoli jste sebezaujatější, musíte při prostém srovnání našeho občana s občanem vedlejších států, s občanem kdekoli přiznati, že tento úkol plniti v národě založeném oposičně bylo velmi nepopulární a že jsme jej ze všech sil vykonávali. Jsme si toho vědomi, že mnoho a mnoho jest ještě vykonati, netajíme se tím Víme, že mnoho a mnoho neřestí zdědili jsme po starém feudálním, monarchistickém a nepřátelském státě . . . (Posl. Kreibich: A mnoho jich přidělali!) Ano, možná. Víme také, že není naše práce lehká, a netajíme se tím, že bude třeba usilovného napětí sil, aby bylo možno v této vzestupné tendenci pokračovati dále.
Řekl jsem, že k této práci vítáme každého, kdo nám pomáhá a kdo by chtěl pomoci, a není nic snazšího, než odstraniti tento režim a tuto celou majoritu i s jejím programem a vytvořiti novou, lepší. Každý má možnost a svobodnou vůli, ale do té chvíle - a to prosím prohlašuji všem těm, kteří si myslí a píší o koalici, že by byla ohrožena nebo že tato koalice jakýmkoli způsobem se viklá, nebo že má trhliny - vezměte na vědomí: Jsou mezi námi rozpory, a my se tím netajíme, jsou mezi námi těžké zápasy o principielní a taktické otázky, které ztravují mnoho naší energie, ale co nás pojí, to jest nezdolná láska k tomuto státu, (Hlučný potlesk.) to jest vědomí odpovědnosti nejen před touto dobou, nýbrž i před budoucností (Výborně! Potlesk. - Posl. Kreibich: Solidarita lupičů!)
Předseda (zvoní): Volám p. posl. Kreibicha za jeho výrok k pořádku.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Kdybychom i nadále měli ještě jednou tolik těch těžkostí a mnohonásobně více úkolů, jedno vám zde prohlašuji jménem celé majority, že ani na chvíli nezviklá se tato majorita, bude-li zájem státu, blaho národa a lidu toho potřebovati, aby všecky své síly dala do služeb tohoto státu. (Výborně! Potlesk!)
Toto vědomí je nejen naší silou, nýbrž také zárukou, že na této linii politiky nic se nezmění a že půjde neúprosným, železným krokem kupředu, kdyby sebe více a sebe zuřivěji bylo zneužíváno skandalisačního teroru. (Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Nemohu končiti jinak než tímto apelem: Voláme všechny, jimž běží o očistu, jimž běží o zjednání pořádku a při tom o dobro tohoto státu, aby šli s námi, aby nám pomohli zjednati a dáti důkazy neb aspoň indicie tak, abychom mohli po nich jíti při hledání. (Výkřiky posl. dr. Šmerala.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. dr. Šmerala, aby zachoval klid. (Opětné výkřiky posl. dr. Šmerala a posl. Dubického. - Předseda zvoní.) Žádám znovu pp. posl. dr. Šmerala a posl. Dubického, aby zachovali klid, a pana ministerského předsedu, aby pokračoval.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Kdyby ona energie, která je nyní vyplýtvána ať v novinách, ať zde, ať kdekoli jinde, jenom tímto hledáním a pátráním . . . (Výkřiky posl. dr. Jurigy a posl. Štolby.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. dr. Jurigu a p. posl. Štolbu, aby zachovali klid. (Výkřiky posl. Tománka. - Předseda zvoní.) Žádám p. posl. Tománka, aby zachoval klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): . . . byla účelně rozdělena, pamatovali bychom současně také na to . . . (Hluk. Výkřiky posl. Tomika.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. Tomika, aby zachoval klid.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): . . . že je nutno, abychom také věnovali čas a síly své velkým úkolům, které nás očekávají. Sociální pojištění, půdní reforma, problém daňový, cenová politika, finanční, hospodářské a kulturní úkoly, které čekají svého řešení, mohou býti ovšem jen tehdy vyřešeny, když zjednána je vzájemná možnost spolupráce a klidného řešení těch úkolů. Tato úměrnost práce - aniž by tím trpěla ona snaha po zjednání důkazů - a na druhé straně parlamentní činnost ve výborech i v plénu, musí býti úkolem parlamentu, má-li svou odpovědnost a své veliké poslání vykonati.
V tomto směru apeluji na ty, komu běží o práci, aby šel a pomáhal. Bude nám každý vítán. (Výkřiky posl. Malé. - Hluk.) V tomto duchu a směru . . . (Opětný hluk a výkřiky posl. Malé.)
Předseda (zvoní): Žádám pí. posl. Malou, aby zachovala klid. (Posl. Malá: Vy všichni lžete! - Předseda zvoní.) Paní posl. Malou volám k pořádku.
Ministerský předseda Švehla (pokračuje): Já jsem apeloval na tuto součinnost a prohlašuji, že budeme rádi, když tu bude; ne-li, že svůj úkol plně vykonáme. Ve smyslu tom, abychom mohli snáze i k této práci přikročiti, prohlašuje vláda, že podá návrh ohledně soudního řízení stejně tak, jako podá osnovu zákona o neslučitelnosti funkcí. (Výborně! Dlouho trvající potlesk.)
Předseda (zvoní): Byly mně podány tři návrhy na zahájení rozpravy o prohlášení pana ministerského předsedy: Jsou to návrhy:
1. Návrh posl. Slavíčka:
Navrhuji, aby po prohlášení p. ministerského předsedy zahájena byla rozprava, a to ihned, kterážto rozprava byla by zároveň rozpravou o rozdané naléhavé interpelaci v téže věci tisk 4437, podle § 68 jedn. řádu.
2. Návrh posl. Hakena:
Navrhuji zahájení rozpravy o prohlášení vlády.
3. Návrh posl. dr. Czecha:
Navrhuji zahájení debaty o prohlášení pana ministerského předsedy.
Dosud byla prakse, pokud šlo o naléhavé interpelace, ve smyslu přání pánů předsedů klubovních a ve smyslu interpretace presidia, aby se rozprava o naléhavých interpelacích konala vždycky ve schůzi následující po schůzi, kdy byly rozdány tiskem. V § 68 jedn. řádu stojí však: "Nejpozději ve schůzi po rozdání nejblíže příští může býti navrženo, aby se rokovalo o odpovědi nebo o jejím odepření." Vzhledem k tomu, že pan ministerský předseda učinil prohlášení již v dnešní schůzi, patrně proto, jelikož pokládá věc za příliš důležitou, než aby snesla odklad, myslím, že také jistě i celá sněmovna cítí stejně tuto potřebu, a proto dám hlasovati ve smyslu právě přečteného odstavce § 68 o všech těchto návrzích na zahájení rozpravy ihned, kterážto rozprava byla by současně rozpravou o rozdané naléhavé interpelaci.
Kdo tedy souhlasí se zahájením rozpravy o prohlášení pana ministerského předsedy a současně tím přiznává i pilnost tiskem rozdané naléhavé interpelace, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento je přijat.
Zahajuji debatu. Přihlášeni jsou dosud páni posl. dr. Šmeral, Stivín, Slavíček, Haken a Patzel.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut, tedy půl hodiny.
Je snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí, návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. dr. Šmeral. (Posl. Trnobranský k posl. dr. Šmeralovi: Co jste sdělil policii o zahraničních spolcích v roce 1915?).
Posl. dr. Šmeral: Z kruhů poslanců českosocialistických byl právě nyní učiněn na mne výkřikem dotaz, co jsem sdělil policii v patnáctém roce. Odpovídám okamžitě na tento dotaz, že podrobnou, o dokumenty a fakta opřenou odpověď, která vyjasní nejen smysl této otázky, ale i smysl celé české domácí politiky v prvých třech letech válečných, počnu uveřejňovati zítřkem v Rudém Právu. Upozorňuji na to celou veřejnost (Posl. Petrovický: Aby si ho kupovala. - Veselost.) a ponechávám jí, aby klidným promyšlením dokumentů, které budou uveřejněny, učinila si orientaci a úsudek. Doufám, až toto mé dílo, ku kterému z důvodů politických, z pocitu politické odpovědnosti po 6 let jsem nesáhl, přes to, že osobně někdy velmi silně byl jsem k tomu tlačen, páni zde přítomní si přečtou, že nebudou míti náladu tak veselou jako nyní. A, pánové, odpusťte, mám půl hodiny času a musím tedy mluviti o vlastní naší záležitosti. Dovolte, pánové, abych řekl, že tentokráte se ujímám slova v hlubokém vnitřním vzrušení. Ne pro stranické napětí, které právě v posledních dnech po poradách v Mariánských Lázních vyvolali jste proti nám ve veřejnosti, které stupňovalo se až do zcela určitě prohlášeného napsání pod odpovědností politické koaliční strany a za mlčení celé koalice, že já jsem byl policejním špiclem. Ne proto jsem vnitřně rozrušen, ale proto, že mám pocit, že celá situace, ve které se ocitá tento národ, ve které se nachází tato zem, nejenom vinou odpovědných vládních stran, ve veliké ovšem míře vinou objektivních poměrů ve světě a ve stavu hospodářského života, ale také velikou měrou vinou stran po 5 let v tomto státě už rozhodujících, je taková, že svůj vnitřní cit o tom zatím zde pouze naznačuji, abych slova, která by všechny nás měla znepokojovati, zatím s této tribuny nemusil na plná ústa vysloviti.