V rozpočtu ministerstva soc. péče věnováno je přes 1/2 miliardy na válečné poškozence. Je to obnos zajisté úctyhodný, ale, prosím, aby se nad jeho výší nikdo nepozastavoval. Stížnosti zasílané klubu našich poslanců svazem křesťansko-sociálních válečných poškozenců svědčí o nedostatečnosti položky, jež je pro tyto úkoly věnována. U nás mají váleční poškozenci, invalidé, postavení, které není záviděníhodné. Válečný slepec dostává měsíčně se všemi drahotními přídavky 375 Kč, 100 %ní invalida 285 Kč, vdova se třemi dětmi má měsíční rentu 185·50 Kč; obnosy, které při dnešních drahotních poměrech nejsou jistě přehnané. Ve všech evropských státech mají invalidé daleko větší renty než u nás. Nyní zamýšlejí se snížiti drahotní přídavky invalidům o 50%. A zde bych prosil pana ministra sociální péče a také pana ministra financí, aby v zájmu invalidů postarali se aspoň o udržení dnešních požitků těchto ubožáků.
Upozorňuji ještě na okolnost, která je jistě velmi zajímavá. Již 25. ledna 1922 novelisován byl zákon o požitcích válečných poškozenců, ale dodnes vyplácejí se jim požitky podle zákona starého a novelisovaný zákon se vůbec ještě neprovádí, takže se přímo vtírá otázka, proč vlastně byla novelisace provedena.
Často slyšeli jsme stesky na úřednictvo ústavů pro válečné poškozence. Já ze své vlastní zkušenosti mohu říci jedno, že toto úřednictvo ústavu pro válečné poškozence v Karlíně za daných okolností dělá to, co je v jeho moci.
Ještě jedné otázky chci se dotknouti. Jsou to humanní ústavy, které pečují o nejubožejší členy společnosti lidské, jako slepce, hluchoněmé, nevyléčitelně nemocné, sirotky a jiné ubožáky. Je známo, že ústavy pro tyto chudáky jsou zřízeny a vydržovány kruhy našimi katolickými a z milodarů našich lidí. Ministerstvo sociální péče má i zde velikou povinnost, aby tyto ústavy, které přejímají část působnosti, patřící vlastně tomuto ministerstvu, podporovalo co nejhojněji. Bohužel, že se tak neděje v dostatečné míře a rozpočet na tyto nejubožejší byl ještě snížen.
Budeme podporovati ministerstvo soc. péče, jeho činnost a působení, protože činnost jeho směřuje, má směřovati a musí směřovati ke zmírnění bídy nejmenších utlačených dosud členů lidské společnosti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Leibl.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr zemědělství prohlásil v rozpočtovém výboru, že zemědělská výroba má před sebou dva velké úkoly sociálního rázu: Především pozemkovou reformu a pak velký sociální úkol opatřiti chléb pro veškeré obyvatelstvo. O dobré vůli pana ministra v těchto otázkách nechci nikterak pochybovati. Avšak zkušenost nás poučila, že řešení takových úkolů dálo se dosud jednostranně ve smyslu kapitalistickém.
Náš stát je státem kapitalistickým a velké otázky hospodářské a politické byly doposud řešeny ve smyslu kapitalismu. Chce-li pan ministr zemědělství opravdově přikročiti k řešení otázek vpředu zmíněných, pak nesmí na sebe dáti působiti kapitalistickými stranami.
V československém státě máme přes jeden milion malých zemědělců s pozemkovým majetkem do 5 hektarů. O tyto malé zemědělce staral se ministr zemědělství a stát, co se týče podpory kultury a zvelebení výroby, velmi málo. Zde má pan ministr zemědělství velké pole činnosti. Po převratě bylo v revolučním parlamentě mezi jiným vytvořeno mnoho dalekosáhlých zákonů. K těmto především náležejí zákony o reformě pozemkové. Tyto zákony měly původně ráz revolucionářský, a kdyby bývaly byly v tomto duchu provedeny, byly by vykonány velké věci. Nastala však reakce a tak bylo k těmto zákonům vytvořeno již několik novel, jimiž byly zákony o reformě pozemkové zhoršeny. Bylo by bývalo možno splniti pozemkovou reformou veliký úkol sociální, když by se bylo půdy, která náleží několika boháčům, dostalo těm, kteří sami půdu vzdělávají. Nyní se objevuje proud, který hledí provedení těchto zákonů zmařiti. Protivníci pozemkové reformy mezi jiným uvádějí, že bude-li reforma provedena, bude to rovno úplnému roztrhání a rozkouskování zemědělství, čímž se rentabilita zmenší a výživa měst a průmyslu ohrozí. Tento názor je mylný. I když se pozemková reforma provede přísně podle platných zákonů, nelze mluviti o úplném roztrhání velkých podniků a velkých rolnických hospodářství.
Podle výpočtu, jejž jsem provedl, vytváří se majetkové poměry po přesném provedení pozemkové reformy takto: V Čechách zůstane po reformě 4397 majetníků s výměrou 50 až 250 ha a 36.199 majetníků s výměrou 20 až 50 ha; těchto se pozemková reforma vůbec netýká; dále 61.340 majetníků s 10 až 20 ha půdy, jichž majetkové poměry se rovněž nezmění. Podobně se mají poměry na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Tyto uvedené majetky jsou vesměs majetky velké a střední, v nichž může býti zavedeno nejmodernější hospodářství. Výše uvedené tři velikosti statků mají výměry 70% veškeré půdy zemědělské.
V Čechách máme kolem 700.000 malozemědělců, kteří mají jen do 5 ha půdy. Ti mají dohromady jen 12% veškeré zemědělské půdy.
Pozemkovou reformou má býti malozemědělcům přikázáno dalších 18% půdy, takže vznikne tento poměr majetku: 101.936 velkostatkářům zůstalo by 70% zemědělské půdy, kdežto 700.000 malozemědělcům připadlo by jen 30% veškeré půdy zemědělské. Takový by byl obrázek po pozemkové reformě.
Nyní se s protivné strany dále tvrdí, že výnosnost malých hospodářství jest mnohem menší, než hospodářství velkých. Velmi podrobné výzkumy pro vypočítání výnosnosti podal profesor dr. Arnošt Lauer, ředitel švýcarského svazu selského. Materiál, který tu je o těchto výpočtech, plně vyhovuje vědecké spolehlivosti. Přihlíží se při tom ku všem příjmům a výdajům. Hrubé výnosy per ha, jak byly vyšetřeny v několika tisících účetních uzávěrkách za stálé kontroly sekretariátu, podávají tento výsledek: Hrubý výnos z hektaru zemědělské plochy ukazuje se v průměru let 1901 až 1913 takto: 322 malozemědělské podniky od 3 do 5 ha daly hrubý výnos 900 franků, srovnávací číslo 100; 1158 malých a středních selských podniků od 5 do 10 ha poskytlo 786 franků, srovnávací číslo 87; 674 středních selských podniků od 10 do 15 ha poskytly 693 franků, srovnávací číslo 77; 554 velké střední podniky od 15 až 30 ha poskytly 651 franků, srov. č. 72; 168 velkých selských podniků přes 30 ha daly hrubý výnos 535 franků, srov. č. 59 Z toho je zřejmo, že malé podniky výnosností předčí podniky velké. Podobné výpočty sestavil v Německu také dr. Eduard David, jehož náš nynější ministr zemědělství také rád cituje.
Je také v eminentním zájmu státu, aby měl zdravé venkovské obyvatelstvo, vývoje schopné, žijící v dobrých sociálních poměrech. Statistika nám dokazuje, že obyvatelstvo v městech a průmyslových místech zaniká ve čtvrté generaci a je nutno, aby těmto místům byl vždy znovu přiváděn čerstvý život. To je pro stát existenční nutností. Pozemkovou reformou je dána příležitost vytvořiti v tomto směru státu velkou možnost vývoje. My se však velmi bojíme, že tento stát, který má vysloveně kapitalistický ráz, není s to, aby pozemkovou reformu provedl v sociálním duchu. Malozemědělcům nebyla státem dosud věnována ona pozornost, která jim v zájmu státu přísluší. Naopak, byla jim uložena břemena, která dokonce jejich existenci ohrožují.
Poukazuji na zákon o dávce z majetku. Již smysl slova "dávka z majetku" praví: Kdo má jmění, má podle jeho výše zaplatiti z něho dávku. Avšak jak se v tomto směru postupuje? Podle libovůle mnohých úředníků, na základě udání a denunciací, jak sami čeští poslanci v této sněmovně uváděli. Chudým zadluženým domkářům a malozemědělcům se 3 až 4 ha spatné půdy, která nenese tolik, aby uživila rodinu, předpisuje 4000 až 5000 Kč dávky z majetku a z přírůstku na majetku. Malý rolník, který byl za války na vojně, jehož rodina doma neobdělávala tolik, aby si zajistila výživu, ba který udělal ještě dluhy, tento rolník má nyní zaplatiti sumu, která je pro něho nedostupná. Stát je povinen chrániti zájmy svých občanů. V tomto případě však stát existenci svých občanů ohrožuje. Avšak také způsob vymáhání majetkové dávky, kterým se pro krátkost času nemohu zabývati, jest ke škodě malých držitelů.
Nyní se konají porady o novelisaci zákona o dávce z majetku. Žádáme jen, aby především přihlíženo bylo k hospodářsky slabým. Kdyby bylo původně 100.000 chudých malozemědělců nebo více vůbec vyloučeno z majetkové dávky a kdyby byla ve vhodný čas majetková dávka vybrána od bohatých, byl by výnos její býval mnohem větší, než tomu bude nyní. Tak byly statisíce chudých lidí majetkovou dávkou týrány a šikanovány, aby z nich bylo vymačkáno několik milionů, zatím co u bohatých byly ztraceny miliardy.
U jiných daní není tomu mnohem lépe, zvláště u daně z obratu. Z počátku předpisovala se tato daň podle bonitních území. Nyní však je jisto, že pozemky malozemědělců leží ponejvíce ve špatných bonitních třídách, neboť malozemědělci museli nabývati nebo pachtovati ta pole, která velcí nechtěli, poněvadž byla ponejvíce pro svoji špatnou polohu a bonitu méně výnosna. Při daních se však v jednom okresu nedělal rozdíl mezi bonitou dobrou a špatnou. My jsme kdysi žádali, aby daň z obratu byla vybírána podle katastrálního čistého výnosu. Tomu sice bylo vyhověno, avšak prováděcí nařízení k tomuto zákonu poškozuje zase malorolníky. Daň z obratu se na př. počítá takto: Při 1 ha obdělané půdy s čistým katastrálním výnosem 5 korun je násobitel 84. Při katastrálním čistém výnosu 10 Kč je násobek 109, při čistém výnosu 21 Kč je 123. To jsou pozemky v páté a šesté bonitní třídě. Až sem stoupá násobitel podle bonity. Nyní přijdou lepší třídy bonitní. Na př. u 1 ha půdy se 47 Kč katastrálního čistého výnosu je násobitel jen 100, při čistém výnosu 70 Kč je jen 74, při 90 Kč čistého výnosu je násobitel jen 57. Tedy u špatné půdy, kterou má zpravidla malozemědělec, je násobitel 84 a u prvotřídní panské louky je násobitel 57. Výpočty pro prováděcí nařízení k tomuto zákonu dály se s přibráním českých a německých velkostatkářů.
Němečtí sociální demokraté od počátku této sněmovny usilovali v zájmu malozemědělců o dobry ochranný zákon o pachtech. Pacht pozemků měl býti prodlužován i proti vůli vlastníkově. Neboť tisíce malozemědělců opatřilo si existenci pomocí pozemků pachtovních. Odnětím těchto pozemků majetníkem je ohroženo tisíce existencí. Avšak naše návrhy byly s brutální bezohledností přehlasovány spojenými občanskými stranami českými a německými. S politováním musím zde zjistiti, že to opět byli právě němečtí zástupci agrárníků, svazu zemědělců, kteří se vyslovili proti zákonu na ochranu pachtů. Také naše návrhy v zemědělském výboru, které zněly ve prospěch reformy zákona na ochranu pachtů, byly hlasy svazu zemědělců odmítnuty.
Dovolte mi jen jednu otázku: Proč jsou vůbec agrárníci proti ochraně drobných pachtů? Přece nikoli proto, aby vzali zpět do vlastní režie ponejvíce uboze špatný pozemek, nýbrž aby dostali malopachtýře do hospodářské i politické závislosti. Jen ten má dostati pozemek do pachtu, kdo vykonává svoje demokratická práva ve smyslu majetníkově. Agrárníkům jde o to, aby malozemědělce a pachtýře zbavili politických práv.
Ministerstvu zemědělství dostane se v krátké době k disposici 50 milionů korun na sociální účely, především na vzniklé škody elementární. Žádáme co nejrozhodněji, aby v zájmu spravedlivého rozdělení byly přibrány i organisace malozemědělců, neboť jen tehdy bude možno zabrániti protekci a korupci. Žádáme zvláště ochranu hospodářsky slabých. Agrárně kapitalistické strany vždy tomu opět zabránily. Jsou zvyklé ještě ze starého Rakouska činiti si nárok na všecky subvence. To platí ještě dnes a chci to dokázati příkladem. Přede dvěma léty rozmohla se ohromně v několika okresech kulhavka a slintavka. Tisíce maloselských existencí bylo ohroženo. Zvláště těžce stihlo to chudé malozemědělce. Pan ministr zemědělství na nátlak slíbil, že malozemědělci obdrží za kus dobytka, padlého touto nemocí, 1000 Kč odškodnění. Tento slib byl také zpočátku zachováván. Když však agrárníci slyšeli, že odškodnění má se dostati jen malozemědělcům se 3 až 4 kusy hovězího dobytka, vystoupili proti tomuto způsobu náhrady. A zase to byli agrárníci němečtí, kteří podali interpelaci, v níž se praví, že je to poškozování větších majetníků, pakli jen malozemědělci podporu obdrží. A skutečně interpelace měla úspěch, že náhrady byly zastaveny s odůvodněním, že není peněz. Vzpomeňme si, jakým podivným způsobem právě agrárníkům byly darovány miliony. Pro krátkost řečnické lhůty nemohu se tím zabývati blíže. Naproti tomu pro tisíce malozemědělců, kteří byli ve své existenci zahynutím často jediného kusu dobytka těžce poškozeni, nebylo vynaloženo víc než jeden milion. Vidíme tedy, že agrárníci neusilují o podporu zájmů malozemědělců, naopak chování agrárníků vůči malým sedlákům je škodlivé. Avšak také politicky bývají malozemědělci často pronásledováni s největší nenávistí a utrhačstvím. Jen krátce poukazuji na poslední skandál se spiritusem. Je prokázáno, že zemědělská družstva agrární sebrala v posledním roce fond 10milionový na podplácení, že fond spravoval agrárník Prášek jako předseda senátu. Je skutečnost, že v letech minulých byla k účelům korupčním sebrána částka ještě vyšší. Je dále skutečností, že sociální demokrat dr. Heller podal v senátě návrh toho obsahu, aby byla dosazena vyšetřující komise. A přece agrárníci píší, že socialistické strany dostaly na úplatcích 10 milionů korun. Místo, aby před hanbou zalezly, utrhají na cti.
Ke konci bych chtěl ještě poukázati na nutnost zavésti sociální pojištění v podnicích zemědělských. Je mylné, jestliže agrárníci tvrdí, že zemědělci nemají na sociálním pojištění zájmu. Je sice správné, že podniky velké a střední nemají na této otázce zájmu. Správné však je, že v Československu daleko přes milion malozemědělců sociální pojištění žádá, Malozemědělci prohlašují se s dělníky solidárními jakožto lidé ze stejné třídy; majetek zemědělců není ničím jiným než nástrojem, kterým si svůj denní chléb vydělávají. Ti si pro stáří nemohou uložiti žádných úspor a proto požadují rychlé provedení zákona o sociálním pojištění. Víme, že strany občanské, především Svaz zemědělců, jsou proti zavedení sociálního pojištění. S posměchem o sociálním pojištění mluví. Tak píše mezi jiným agrární poslanec František Windirsch v pojednání o dávce z majetku doslova: "Strany socialistické lámou si hlavy nad tím, jak by splacené miliardy majetkové dávky mohly dostati pro svůj účel; přistupují k tomu, aby zaváděly sociální pojištění. Zemědělci jsou však v tomto ohledu mínění jiného a nedopustí, aby jim vyvlastněných miliardových částek bylo používáno k zřizování výnosných prebend pro socialisty." To je sprosté na cti utrhání straně dělnické.
Tedy posměch a utrhání na cti proti dělníkům místo snahy o sociální pojištění.
Chci ještě poukázati na zcela sprosté překrucování skutečnosti Svazem zemědělců. V jedné z posledních schůzí sociálně-politického výboru žádali sociální demokraté, aby se projednávala novela k zákonu o dani majetkové současně se zákonem o sociálním pojištění, neboť víme, až budou míti agrárníci majetkovou dávku vyřízenu ve svém smyslu, zradí zákon o zavedení sociálního pojištění. Křičí jen, že sociální demokraté chtějí zabrániti novelisaci zákona o majetkové dávce, čímž by bylo poškozeno desetitisíce malých zemědělců a domkářů. Vyslovuji zde jménem malozemědělců, že se prohlašujeme s dělníky solidárními. Nám je sociální pojištění důležitější než novelisace zákona o dávce z majetku. Za sociálně demokratické strany německou jako českou prohlašuji, že usilují o novelisaci majetkové dávky a to ve smyslu hospodářsky slabých. Malozemědělci doufají, že spolu s dělnictvem v boji o sociální pojišťování obstojí. My víme, že pracující třídy jsou odkázány jen na sebe. A vidíme také, s jakou nenávistí stojí kapitalistické vrstvy proti nám.
Panu ministru zemědělství budou se dělati obtíže v opatřování chleba pro všecky, nikoli od nás, nýbrž se strany kapitalistických stran: Úkol, opatřiti v Československu chléb pro všecky, které má nejkrásnější podmínky, není úkolem největším. Velkým úkolem je spravedlivé rozdělení. Tento úkol je vyhrazen socialismu. Nynější rozpočet nám této záruky neposkytuje. Budeme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. dr. Blaho.
Posl. dr. Blaho: Slávna snemovňa! Náš rozpočet na r. 1924 je sostavený v znamení sníženia položiek, v znamení sporivosti a všeobecného ochudobnenia. Keď sa podívame, že položky pre Slovensko sú značne snížené, rozhodne nás to v mnohých oboroch bolí, lebo sľúbili sme mnoho a dali sme málo.
Na rozpočet, slávna snemovňa, nesmieme sa dívať, ako na suché cifry, ako na mrtvé litery a sumy, ale nutno si všímať toho, aký účinok mravný a sociálny majú tieto cifry a tie zákony, na ktoré sa tie obnosy venujú.
Pán kol. Šamalík preniesol včera veľmi ostrú kritiku o Štátnom pozemkovom úrade. Ja sa domnievam, že kritika je potrebná a nutná, ale musí byť tiež spravedlivá. Jestliže uvážime, že Štátny pozemkový úrad je inštitúcia, ktorá nemala žiadneho vzoru v celom svete, ktorá nemala príklad v žiadnom národe, tu doznáme, že nie je možné, aby tento zákon bol dokonalý, aby nevykazoval isté medzery, ktorými vniká do tohoto zákona akási neistota, ba možnosť, aby sa ten zákon neprevádzal dobre, aby sa neprevádzal v duchu, ktorý do zákona o Štátnom pozemkovom úrade a o pozemkovej reforme bol vložený.
Ja by som si mohol vzpomenúť tiež na mnohé chyby, neprístojnosti, ako je na príklad parcelácia Moravsko-agrárnej a priemyslovej banky v Trenčianskom Podhradí, ktorá parcelácia ešte dnes bolí celú Trenčiansku župu. Ďalej mohol by som vzpomenúť parceláciu Moravsko-slovenskej banky, ku ktorej stojí p. kol. Šamalík dosť blízko. Bolo by to veľmi nebezpečné, keby som to začal kritizovať. Myslím, že je nutné, aby Štátny pozemkový úrad po poznaných chybách a nedostatkoch bol zreformovaný a zreorganizovaný k lepšiemu. Verím, že keby po dr. Viškovskom, dr. Holúbkovi a celom výbore prišiel iný výbor, že by sa tam mnoho nezmenilo, že by sa tým mnoho nenapravilo. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha. - Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o kľud.
Posl. dr. Blaho (pokračuje): Uvidíme, jestli by sa to nezmenilo, a poviem tiež prečo. Dokiaľ predseda, miestopredseda a výbor Štátneho pozemkového úradu nebudú chránení dosiaľ nie sú chránení - pred intervenciami bánk, veľkostatkárov, šľachticov a bohatých židov, dotiaľ Pozemkový úrad bude vystavený útokom a nástrahám. Musíte uvážiť, že tam sedia ľudia, ako inde. Jestli uznáte to, vysvetlíte si mnoho vecí. Ja tvrdím, že Pozemkový úrad musí byť chránený zákonom. Jestliže neprestanú procesie strán do toho paláca "Na Košíku", v ktorých sú u nás zúčastnení všetci vlivní činitelia, maďarskí, nemeckí a židovský advokáti . . . (Hlas: A čeští ne?) Pomery v Čechách tak dobre neznám. Ja hovorím o našich, ktorí sem putujú zo Slovenska. Čo vy viete, o tom ste si mohli prehovoriť, keď ste rečnili vy.
To je dôležitá vec, aby sme chránili ten Štátny pozemkový úrad, aby bol neodvislý. Ale ako to dnes vypadá, nezávidím nikomu, kto tam úraduje. Toľko podozrievania a toľko špiny sa naň hádže, že to človek v žiadnom inom úrade nevidí. Keď sa dívame na sociálne účinky pozemkovej reformy, musíme samiuznať, že sú tam vady a chyby. Ja považujem ten malý prídel bývalým zamestnancom veľkostatkov za nedostatočný. Tí robotníci, z ktorých chceme stvoriť nové jednotky roľnícke a hospodárske, ktorí ztrávili celý život v službách zeme, ktorí sa na nej zrodili a na nej umierajú, zasluhujú, aby zem bola ich vlastníctvom. Je treba, aby títo chudobní ľudia boli tiež finančne podporovaní hneď z počiatku, poneváč bez finančného zaistenia každý prídel pôdy znamená zárodok hospodárskej smrti každého roľníka a bývalého zamestnanca veľkostatku zvlášť. To bola chyba hneď pri prvých prídeloch, pri koloniách. Chybou je, že dáva sa ľuďom zem a nepovie sa im, kde majú vziať prostriedky na zaplatenie. Po tejto stránke musí sa stať náprava, terajšia prax v zaopatrení zamestnancov, musí sa zdokonaliť a zametsnancom veľkostatkov musí sa tej pôdy dostať. Pozemková reforma nesmie ublížiť tým, ktorí na nej pracovali a z nej žili. Pri tejto reforme, hlavne pri rozdeľovaní pôdy, nesmie platiť šablóna alebo mrtvá litera nariadenia. Niektoré obce volajú u nás na Slovensku tiež po prídele veľkostatkárskej pôdy, ale svoje vlastné grunty majú neobrobené, alebo špatne obrobené a ornú pôdu obracajú na pasienky. Bolo by o tom treba riecť nejaké slovo. Tvorenie pasienkov na rovinách znamená len rozširovanie lenosti. Kde sa dá intenzívne hospodáriť, tam učme ľud modernému, intenzívnemu hospodáreniu a nie je treba rozširovať pasienky na rovinách, tak ako sa to deje pri Nových Zámkoch. Inou je otázka v hornatých krajoch Slovenska, kde pasienky sú životnou otázkou nášho malého roľníka. Ale i tam musí sa vziať vec rozumne do ruky. Iné obce majú pole a celé chotáry na mnoho zamorené močiarmi. Kultúrne technický úrad vypracoval plány na odvodňovanie mnoho obcí, ale občania odmietli odvodňovať, ač mali sľúbené na 70% podpory štátnej. Na druhej strane domáhajú sa tiež ľudia silne prídelu pôdy z veľkostatkov. Týmto občanom netreba vôbec pôdy prideľovať, lebo by to znamenalo vývoj k horšiemu, zanedbávanie pôdy vlastnej a zhoršenie výnosu pôdy pridelenej a tak sníženie výnosu poľnohospodárskeho. Pozemková reforma nesmie byť prenáhlená, lebo je to reforma nie na 50 rokov, ale skoro na celé storočie. Zmeniť držanie pôdy štyri - až päťstoročné nie je tak snadné, ako by sa javilo.
Je treba pri prídele pôdy postupovať individuálne. V obrábaní pôdy nepostupuje sa všade rovnako intenzívne. Sú smutné zjavy, ktoré vyžadujú, aby sa ministerstvo zemedelstva postaralo o poriadny dozor na obrábanie pôdy, kde boly väčšie jej čiastky rozparcelované. Tu musí byť dozor dvojitý, musí sa stopovať obrábanie pôdy a výnos pôdy. Hospodárske vzdelanie širokých vrstiev roľníckych musí ísť súbežne s parceláciou a prídelom pôdy. Nevidíme, že by všade v tejto veci bol udržovaný rovnaký krok.
Účelom pozemkovej reformy musí byť podpora malých zemedelských existencií, udržovanie výnosov pôdy na bývalej výške a čo viac, zvýšenie výnosu. Zo širokých lánov nesmejú však povstať malé pruhy a úzke políčka špatne obrábané a trávou porostlé. Tak by pozemková reforma bola neúplná a zklamala by v každom smere.
Pozemková reforma nesmie ohroziť našu pšeničnú produkciu v republike, naopak intenzívne obrábanie slovenských rovín musí prispieť k vyššiemu výnosu pšenice. Počítam, že polovica nedostatku v produkcii našej pšenice mohla by byť hradená z výnosu slovenskej pôdy. Naša sebestačnosť v produkcii pšenice záleží vo zvýšení osevnej plochy pšenice na Slovensku. Keby sme rozšírili osevnú plochu o 5 až 10%, získali by sme ročne priemerne o 10.000 vagónov, tedy tretinu toho, čo nám na množstve pšenice chybí a čo musíme dovážať z cudziny. Podmienkou vyššieho osevu pšenice je, že cena domácej pšenice nesmie klesnúť pod paritu ceny pšenice z cudziny dovezenej.
Osev pšenice musí byť podporovaný ušľachtilým semenom, prídelom umelých hnojív a modrej skalice na morenie, hlavne u malých roľníkov a v krajinách menej úrodných. Že osev pšenice je teraz menší, toho príčinu treba hľadať tiež vo veľkej zadlženosti sedliackych statkov. Nemyslite si, že všetky sedliacke grunty a statky zostaly čisté ako boly za války. V poslednom roku sa roľníci zase zadlžili, a následkom toho hľadia pestovať tiché rastliny, ktoré sú rentabilné, ktoré sa viac vyplácajú. Tak na Slovensku zvyšuje sa osev repy, zvyšuje sa osev tabáku, ktorý sa na Slovensku veľmi dobre vypláca. To všetko musí brať zemedelská správa do ohľadu, jestli chce, aby osev pšenice neklesol, ale aby sa zvýšil.
A práve osevu pšenice musí venovať naše ministerstvo zemedelstva veľkú starosť a pečlivosť, aby výnos jej sa stále zvyšoval, lebo vtedy sa z tohoto začarovaného kruhu nedostaneme von. Budeme deklamovať o sebestačnosti, ale tá sa nedostaví, poneváč osevná plocha sa bude zmenšovať.
Skutočný výnos pšenice je veľmi nízky, činí u nás len 14 q po hektare. Podľa nemeckého priemeru mal byť výnos 22 až 25 q po hektare. V Uhorsku bol výnos pomerne menší nežli v Čechách a v Nemecku. Bola to stará boľasť veľkostatkárov maďarských, ktorí sa vždy čudovali, ako je to možné, že v Čechách sa dosiahne na 1200 štv. siahach úrody 11 až 12 q, kdežto v Uhrách len 8 až 9 q. Tu bola a je na príčine priznanie pôdy a intenzita obrábania a tiež spôsob hnojenia. Horentné číslice nútia nás k tomu, aby sme o tejto pšeničnej otázke rozmýšľali, aby sme často usporiadali výstavy pšeničné, ako to bolo minulého roku, keď sme boli svedkami toho, ako na jarnej výstave Jednoty zemedelskej, a tak sme videli aj pri dunajskom veľtrhu, kde zemedelská rada vystavovala. Máme krásne druhy pšenice, len sa musíme pestovaniu tejto pšenice venovať!
Čo sa týka jakosti múky, je dobre známe, že pšenica slovenská na slovenských rovinách dobre pestovaná má mnoho lepku, "Kleisteru", ktorý dáva kvalitu, tahavosť múke a cestu. Žiadame ministerstvo zemedelstva, aby venovalo zvýšenú pozornosť otázky pšenice a výzkumné ústavy aby boly poukázané k výberu, selekcii nových druhov a semien, a aby sa viedla v evidencii osevná plocha pšenice na Slovensku, či stúpa alebo klesá.
Preto je nutné, aby výskumníctvo nebolo tak chudobne dotované, ako ho nachádzame v rozpočte a v rubrikách nášho ministerstva zemedelstva. Ja na výskumníctvo kladiem veľkú, ba najväčšiu váhu a tiež na pokusy. Len touto cestou dospejeme ku zdokonaleniu našej výroby a sebestačnosti. Je nutné, aby výskumné ústavy v Bratislave, agro-chemický a kontrolný ústav boly náležite vybudované a doplnené sriadením biochemického ústavu. Morava má pri zemedelskej rade krásny výskumný ústav, tiež v Čechách sú zemské a štátne výzkumné ústavy, len Slovensko má výskumný ústav ešte nedokonalý, nedostatočne vybavený, je nutné tomuto ústavu v Bratislave prideliť aspoň 100 ha zeme pre výskumníctvo a pokusníctvo. Je treba, aby náš roľník a sedliak videl na mieste, ako sa robia pokusy semenárske, hnojárske, sortovné, ako sa zušľachťuje osev, sadba, ako sa zpracováva pôda, ako sa konzervujú krmivá, ukládajú plodiny, zemiaky atď. a všetko, čo do tohoto oboru patrí.
Náš roľník - to vždy hlásam - verí len tomu, čo na svoje vlastné oči vidí. Keď vidí, že sa niekde zavádza štátna školka ovocinárska, rozšírí sa silne záujem pre ovocníctvo, keď vidí krásne stromy a moderné druhy, dostáva interes a vôľu k tomu, aby si tie stromky kúpil. A tak je to i s umelým hnojivom.
Tu by som si dovolil povedať na adresu nášho ministerstva obchodu, že jestli chceme budovať ústavy pre výzkumnictvo a pokusníctvo, je toho logickým dôsledkom, že potrebujeme hodne umelého hnojiva, aby pán minister nepovoľoval vývoz umelých hnojív do cudziny. Ako to môžeme doporučovať nášmu sedliakovi a maloroľníkovi, keď sú tieto hnojivá tak drahé? Povoľujeme vývoz síranu amonnatého a nemáme dusíku, tento je potrebný u nás doma ako soľ, a tu musí sa vláda postarať o to, aby sme takýmto falošným národohospodárskym výkladom vývozu našich výrobkov samých seba neklamali. Budeme posielať umelý hnoj von a budeme kupovať z cudziny pšenicu? To si vyvážame svoj vlastný chlieb a svoju vlastnú múku. Žiadam, aby na budúci rok bolo vložené aspoň pol miliona korún k tomu cieľu, aby ústavy v Bratislave mohly sa náležite vybudovať.
Starou dôležitou a dozaista aj veľmi zaujímavou otázkou pre Slovensko je otázka pestovania tabáku na Slovensku. Táto otázka je i z finančne-politického ohľadu veľmi vážna a naliehavá. Jestli v úvahu vezmeme, aké ohromné miliony vyvážame za tabák a keď porovnáme dovezené rôzné druhy z Jávy, Sumatry, zo Spojených štátov a z celého sveta, vidíme, že na Slovensku sa rodia tak krásne a priblížne tiež tak jemné a pekné druhy ako sú tie importované. A daly by sa tieto jemné druhy ešte zjemňovať pokusníctvom a zušľachťovaním, keby sme mali takú odbornú školu pre pestovanie tabáku. V Nových Zámkoch, kde je kraj a klíma výhodné pre pestovanie tabáku, je treba takú školu vybudovať. Ja som už laňajšieho roku nabádal ministerstvo zemedelstva, aby takú školu ako jedinú a prvú v Československej republike v Nových Zámkoch sriadilo. Tam je tabáku ohromné lány, tabák je dobrej kvality a preto túto školu doporučujem a žiadam, aby aj výskumná stanica pre pestovanie tabáku bola sriadená v Nových Zámkoch alebo v Starej Ďale, kde sú tiež pomery pre pestovanie tejto technickej rastliny veľmi priaznivé.
Ovšem takých žiadostí by malo Slovensko ešte mnoho. Mnohí rečníci to už predo mnou povedali. Ja obmedzím sa ešte na jednu otázku, a to je otázka kolonizácie na Slovensku. Pri laňajšej rozpočtovej debate predniesol som mnohé požiadavky týchto kolonistov. Spomenul som ich smutné položenia a ohromnej biedy, ktorá na nich zaľahla následkom prenáhleného osídlenia a finančnej nepripravenosti a následkom istej nevybavenosti Št. pozemkového úradu a nepohotovosti všetkých ostatných ministerstiev, ktorých sa to týkalo. Ja som predniesol celý rad žiadostí a musím konštatovať tedy na moje veľké zklamanie a zklamanie týchto kolonistov, že sa stalo veľmi málo, lebo nevyplnilo sa skoro nič. Keď sa kolonisti vysťahovali zo svojich starých sídiel z trenčianskej, oravskej a iných žúp na nové svoje sídla, na maďarské pusty, vtedy ministerstvo železníc sľúbilo, že 50% spustí z dovozného. Prez to, slávna snemovňa, že jedon vagón starého dreva, sena, rozličných hospodárskych odpadkov z Kisuckého Nového Mesta alebo Čadce stál do Nových Zámkov alebo na Žitný ostrov až 5 tisíc Kč, takže celý ten náklad nemá ani 1/3 ceny toho, čo v tom vagóne bolo, ministerstvo železníc nespustilo týmto ľuďom, ktorí museli zaplatiť 1/2 miliona Kč na dovoznom. Jestli chceme pomáhať kolonistom, musí každý rezort, každé ministerstvo a každý úrad vykonať svoju povinnosť. Jestliže ju všetci splnia, bude tá pomoc viditeľná a citeľná. A ten kolonista by sa presvedčil o tom, že skutočne tá československá vláda seriózne to s ním smýšľa.