Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

220 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha.

Předseda (zvoní): Zahajuji 235. schůzi poslanecké sněmovny.

Přistupuji k projednávání jejího pořadu, jehož prvním odstavcem je:

Budeme pokračovati v podrobné debatě o skupině hospodářské.

Dávám slovo panu posl. Jos. Křížovi.

Posl. Jos. Kříž: Slavná sněmovno! Pan ministr financí při předložení rozpočtu sněmovně a při jeho exposé poukazoval na to, jakým způsobem podařilo se vládě dosáhnouti v rozpočtu ohromných úspor proti roku minulému. Jest samozřejmo, že my všichni velmi bedlivě jsme sledovali, na jakých položkách úspor těchto bylo dosaženo, poněvadž jsme se domnívali, že vláda, když šetřila, zajisté šetřila na věcech neproduktivních, kdežto věcem produktivním věnovala náležitou pozornost.

Při bedlivém zkoumání zprávy výborové přišli jsme k názoru, že není tomu tak a že vláda počínala si při šetření způsobem právě opačným, že šetřila zejména na položkách produktivních. Omeziti vydání státní o tak značný obnos, který je uveden ve zprávě výborové, skoro o 3 miliardy korun, jest zajisté úctyhodná číslice, která může sloužiti naší vládě, ve které zasedá několik socialistických ministrů, jen k dobru.

My jsme si všímali v první řadě jednotlivých kapitol ministerstev, které zaměstnávají značnou část zřízenectva a úřednictva, abychom mohli sledovati velmi bedlivě, do jaké míry vychází se vstříc oprávněným požadavkům tohoto zaměstnanectva. Shledali jsme, že na příklad ve zprávě výborové v kap. XVI. při ministerstvu pošt a telegrafů jeví se ušetřený obnos o 27,100.000 Kč, při ministerstvu veřejných prací obnos o 226·6 mil. Kč, při ministerstvu financí o 215·6 mil. Kč. Tedy tyto obnosy byly ušetřeny ponejvíce na věcných výdajích proto, že na výdajích personálních nedalo se bohužel ničeho více ušetřiti. Ministerstvům těmto podléhá samozřejmě, jak jsem již řekl, největší část zaměstnanců. A tu v prvé řadě musíme si všimnouti ministerstva veřejných prací, které ušetřilo taktéž velmi značný obnos na výdajích. Toto ministerstvo provádí v první řadě výrobu ve státních podnicích na Slovensku. Jsou to železárny a také báně. Podotýkám zde výslovně, že ušetřeno bylo na věcných výdajích při těchto podnicích a tím nepřímo pomáhá se zde k omezování výroby a pomáhá se zde nepřímo také k rozšiřování nezaměstnanosti.

Na příklad v podnicích v Podbrezové a v Kremnici, kde jsou velmi ubohé poměry mzdové, bylo minulého roku a ještě letošního roku jednak dělnictvo propouštěno, jednak omezována byla ve velmi značném rozsahu výroba, a tu dělnictvo státního podniku v Podbrezové bylo nuceno jíti na tak zvanou nouzovou práci na stavbu silnic a podobné práce. Jakým způsobem bylo s těmito dělníky zacházeno, o tom mohli by se pánové přesvědčiti, že na př. onomu dělníkovi, který byl dělníkem kvalifikovaným a nepřistoupil na mzdu, která mu byla určena, tím okamžikem zastavila se podpora v nezaměstnanosti a on neměl již na ni nároku. Totéž máme na př. v podnicích, které spravuje ministerstvo financí. Zde padá zejména v úvahu dělnictvo tabákových továren, kde rovněž bylo ušetřeno na věcných výdajích. A tu je samozřejmo, že omezována je nepřímo výroba, která souvisí s udržováním těchto podniků, tedy najmě na tak zvaných režijních pracích. Když zde byly ušetřeny tak značné obnosy, tedy je jisto, že počet zaměstnaného personálu na režijních pracích musí býti snížen. Úspory, kterých bylo docíleno při sdělávání státního rozpočtu, vyvolávají mezi státními zaměstnanci, kteří stále očekávají odčinění křivd, spáchaných zákonem č. 394 ze dne 20. prosince minulého roku, velkou nevoli, zvláště mezi těmi zaměstnanci, na které zákon tento nejtížeji dolehl. Jsou to tak zvaní zaměstnanci nejnižších kategorií, nebo takoví, kteří se oženili po 1. lednu 1923, kteří jsou zkráceni o rodinné přídavky a o přídavky na děti, kterým zmíněný zákon těchto přídavků nepřiznává.

S touto otázkou samozřejmě souvisí otázka mzdová, tak zvaných samosprávních zaměstnanců. Zde náš klub učinil svoji povinnost tím, že podal 2 návrhy na řešení této otázky zaměstnanecké. Bohužel, tyto návrhy prošly sice iniciativním výborem, byly přiděleny také pánům poslancům stran koalovaných, kteří však neuznali za vhodné dosud návrhy těmito se zabývati.

Rovněž tak má se to s otázkou hospodářství tak zvaných pensistů. I v této věci podány naším klubem 2 návrhy, ve kterých poukazujeme na to, jak odpomoci zoufalství staropensistů, ve kterém se nalézají. V kap. VIII zprávy rozpočtového výboru vykazuje se vyšší příjem pro r. 1924 na pensijní a zaopatřovací požitky o 25·8 milionu Kč. To jsou obnosy, o které bude více přijato na pensijních příspěvcích od státních zaměstnanců oproti roku předešlému. Není pro to zde žádných důvodů, když značnou část těchto příspěvků uhradí si státní zaměstnanci, aby vláda otázku úpravy požitků staropensistů stále oddalovala a nechala staropensisty zmírati hlady. Poukazování na to, že není peněz, odmítáme, protože ministerstvo financí dovede velmi často opatřiti prostředky tam, kde jde o vrstvy majetné a zejména kde jde o bankovní skupinu, jako stalo se s honorováním IX. rakouské válečné půjčky koncernu Živnobanky v obnosu 250 milionů K.

Slavná sněmovno! Zde nejlépe vidíme, že vláda, kdyby nalezla odvahy a kdyby měla trochu dobré vůle, mohla by tyto nesrovnalosti v požitcích staropensistů odčiniti.

Máme celou řadu pensistů - jsou to příslušníci naší republiky - kteří jsou různým způsobem šikanováni. Máme pensisty, kteří jsou odmítáni s nároky u nás a předáváni německému Rakousku, ne proto, že by nebyli našimi příslušníky, ale proto, že železniční správa má v otázkách těchto naprostou nevyjasněnost. Nejen železniční správa, ale také ostatní státní resorty; proto stalo se, že řada pensistů dostávala své požitky od dob převratu do poloviny roku 1921. Teprve v červnu 1921 byly tyto požitky zastaveny a pensisté tito předáni německému Rakousku, aby německé Rakousko o ně se staralo, aby dostávali pensi ve valutě rakouské. Tak tomu jest, jde-li o kategorie t. zv. nižší, t. zv. služebnické, podúřednické. Na druhé straně máme však pravý opak toho, co děje se v tomto případě. Měli jsme příležitost sledovati v denním tisku otázku přebírání pensistů zejména t. zv. prononcovaných pensistů bývalých rakouských c. k. generálů. Tito pánové byli přejímáni bez všech floskulí, kdežto na druhé straně se dělají zřízencům potíže. Vláda vychází vstříc tam, kde jde o bývalé "hófráty", ale zřízenci jsou odmítáni.

Mám několik konkretních případů, které jsem také již vyšetřoval osobně. Zjistil jsem, že na příklad ministerstvo železnic zřízence, který po celý čas bydlel u nás v Československé republice, nešťastnou náhodou však pracoval ve Vídni, dojížděl každou sobotu z Vídně na Moravské Slovácko, sloužil 18 roků, při převratu byl nemocen a jako nemocný nemohl býti hned převzat, ponechalo ve starém Rakousku, nedalo mu přesto, že jako československý státní příslušník měl možnost, státi se členem, zaopatřovacích požitků u nás v Československu.

Tedy to je tam, kde je vyslovené státní občanství, kde je právo na straně zřízence. Jakým způsobem jedná se na Slovensku, o tom mohou zase vyprávěti lidé interesovaní, kteří dostávají celé řady stížností od těch, kteří sice byli ve službách maďarských, ale kteří náhodou nebyli převzati nebo byli ve stavu pensijním při převratu. Celá řada těchto lidí nedostává vůbec žádných zaopatřovacích požitků. Tito jsou vydáni naprosté bídě a zoufalství.

Dovolím si ještě podotknouti, že vysoké generalitě a vysokému úřednictvu, vysoké byrokracii vychází státní správa do té míry vstříc, že těm, kteří bydlí na příklad ve Vídni, jsou poukazovány zaopatřovací požitky tím způsobem, že vláda vysílá zvláštního kurýra každého prvního měsíce, který dováží tyto obnosy do Vídně pánům "hófrátům", aby byli uspokojeni a nemuseli čekati na své zaopatřovací požitky, zatím co na druhé straně zde v republice naši příslušníci t. zv. nižších kategorií nedostávají mnohdy 3 až 4 měsíce, ba i 6 měsíců krejcaru do té doby, nežli jejich požitky pensijní jsou likvidovány při přechodu z aktivity do neaktivity. (Posl. Blažek: To jsou chudáci, na ty se nemusí pospíchati!) V ministerstvu železnic mám přes 40 takových případů, které jsem uvedl o tom zřízenci, který byl předán r. 1921 rakouské správě, aby tato mu poukázala státní požitky.

Vážené shromáždění! My zde máme a musíme nutně rozlišovati důležitost jednotlivých podniků pro státní správu a pro veřejnost. Pro veřejnost jsou nejdůležitějšími státní podniky, železnice, pošty atd. Při poštách, které jsou alespoň zdánlivě aktivními podniky, zdálo by se, že může býti personál jakž takž spokojen, ale přesto všechno shledáváme se s velmi značnými stížnostmi na přetěžování službou a na nedodržování zákona o 8hodinové době pracovní. Toto přiházívá se zejména u zaměstnanců t. zv. ambulantní služby poštovní. V personálních poměrech jsou u poštovní správy hrozné věci. Měl jsem příležitost sledovati denní tisk, zejména časopis "Rudé Právo" ze dne 9. října t. r., které přineslo zprávy o poměrech u ředitelství pošt a telegrafů v Košicích. Zde budiž mi dovoleno, abych přednesl některé stesky nižších zaměstnanců poštovní správy v Kosicích a upozornil p. ministra pošt, jak hospodaří někteří vysocí páni úředníci, najmě sám p. president Rott, p. rada Grünberger, poštovní rada Černý a celá řada jiných. Páni tito obývají v budově ředitelství pošt a telegrafů v Košicích zcela bezplatně byty, které jsou zařizovány velmi komfortně nábytkem. Ten byl zhotoven v dílnách hospodářského úřadu poštovního ředitelství, kde je zaměstnáno mnoho poštovních zřízenců jako řemeslníků, kteří měli za povinnost, aby vyráběli potřebný hospodářský nábytek a zařízení pro státní úřadovny. Ale po dobu, kdy měl se vyráběti tento nábytek kancelářský, neměli páni nadřízení, tedy p. president Rott, nic pilnějšího na práci, než dáti si zhotoviti do svého bytu nábytek pokojský a kuchyňský, a úředníci mohli čekati. Místnosti úřední stály bez nábytku jenom proto, aby jmenovaný pan president mohl se nastěhovati do bytu a nemusel tak trpěti žádné újmy. (Výkřiky.)

Nábytek tento byl zhotoven pod dozorem známého pana Laudy, který věnoval největší péči zhotovení jeho. Zato dostalo se p. Laudovi mimořádného povýšení. (Slyšte!)

Když takovým způsobem se jedná, je jasno, jak toto všecko působí na nižší zaměstnance, když pánové, kteří obývají budovy úřední, nechávají si při tom vypláceti ještě denní diety z titulu nemožného ubytování. Tento postup je naprosto demoralisující, neboť na druhé straně zřízencům, kteří byli služebně přiděleni, tak zv. slovenské diety jsou odebírány. Za 1 obytnou místnost, za jeden pokoj ve sklepě jsou nuceni platiti 200-250 Kč měsíčně.

Já se táži proto, zdali okolnosti tyto jsou panu ministrovi pošt známy a zda zhotovení nábytku do kuchyně pro pana presidenta Rotta a ostatní pány bylo zařazeno do rozpočtu ministerstva pošt a zdali také tyto položky byly ministerstvem schváleny.

Další kapitola je ovšem pro nás nejdůležitější. Je to kapitola o správě železniční. V kap. XVII zajímá nás obnos, který byl ušetřen ve výši 31·6 milionu korun, hlavně snížením na vydáních věcných. Toto snížení odůvodňuje se tím, že je nutno, aby se spořilo za každou cenu. Jak spoření toto vypadá, dovíme se nejlépe z rozpočtu ministerstva samotného. V kap. XVII, pol. 3, na str. 67 shledáváme se s obnosem 4,467.780 Kč, kterého je používáno výhradně při překládání a pensionování železničních zaměstnanců. Kdyby veřejnost nebo značná část sněmovny věděla, jakým způsobem je tohoto obnosu používáno, domnívám se, že by si rozmyslila, aby tento obnos byl povolen, a myslím, že i z řad koaličních našli by se pánové, kteří by navrhli jeho škrtnutí. Překládání železničních zaměstnanců je dnes přímo lehkomyslností, poněvadž při nedostatečných bytových poměrech a při ohromné bytové krisi jest velmi značným luxusem, aby železniční správa železniční zaměstnance přesazovala proto, že při přesazování, když je nemožnost ubytování, musí se vypláceti tak zvané stravné čili diety z titulu nemožného ubytování. Představme si, že velmi značná část zaměstnanců, najmě úředníků nižší kategorie i podúředníků, kteří jsou přesazováni, používá někdy těchto diet 3 až 4 měsíce, ba jsou případy, že jsou tyto diety vypláceny po celé roky.

Položka, o které jsem se podrobně zmínil, slouží výhradně jen k šikanování železničních zaměstnanců, a je přímo lehkomyslností a byrokratickou zlovůlí drážní byrokracie, která zejména má nejsilnější své kořeny v obvodech jednotlivých ředitelství, zejména v Olomouci, Hradci Králové a Plzni. U těchto ředitelství neprovádí se přesazování podle služební potřeby, nýbrž provádí se tu národnostní a politická msta, a této mstě musí ustoupiti veškeré služební zájmy. V posledních měsících bylo přeloženo přes 30 zaměstnanců jen z libereckého nádraží do oblasti české. 19. listopadu t. r. vyrozuměla železniční správa 14 zřízenců ve stanici Liberec o 1/2 9. hod. dopol., že jsou povinni příští den odcestovati v 6 hod. 18 min. ráno do Nymburka, jsouce tam služebně přeloženi. Těmto zřízencům nebylo ponecháno ani 24 hodin času, aby mohli si obstarati své domácí záležitosti. Je jisto, že v tomto případě šlo ponejvíce jenom o dělníky. Kde se jedná o byrokracii, tam úřední šiml není tak rychlý, ale v tomto případě, kdy se jednalo o dělníky, stačilo pouhých 20 hodin, a to ještě nočních hodin, aby si uspořádali své rodinné záležitosti, aby mohli nerušeně nastoupiti svoji službu druhý den v Nymburce. (Výkřiky posl. Skaláka.) Ve věci této podniknuta intervence důvěrnickým sborem u ředitelství v Hradci Králové, kde se sice podařilo zachránit aspoň 2 zřízence ze 14 zřízenců, že byli ponecháni zpět, a to jenom proto, že jeden živí 79 roků starou matku a druhý, jsa modelářem, nemohl by se v Nymburce stejně uplatniti. Ale to pánové na ředitelství nevěděli, že modeláře v Nymburce nemohou potřebovat, prostě se komandovalo 14 kusů a museli jíti přesto, že v Nymburce nebude nic na práci. Vyžadoval toho vyšší zájem, anebo dokonce vzpomněl si některý byrokrat na šikanování jednotlivých lidí; a těmto šikanám musela býti udělena koncese.

Rovněž tak to máme se železnicemi brněnskými. V Brně bylo přeloženo v posledním měsíci celkem na 40 železničářů ze stanice brněnské, z toho asi 30 do Liberce, z nichž zůstali pouze 3 ve službě. Ostatní zažádali o zpětné přeložení do Brna nebo opustili drážní službu.

Uvažte tedy, co to znamená, když železniční správa tímto způsobem přímo honí zřízence s jednoho místa na druhé, aby za několik dnů zase je volala zpět anebo překládala zpět na vlastní odůvodněnou žádost.

V poslední době staly se 3 velmi křiklavé případy, které ukazují, jak neslýchaně správa dráhy postupuje. 35tiletý strojní zámečník Fišer, otec tří dítek, přeložen byl do Německého Brodu. Byt svůj v Liberci měl dáti k disposici a v Německém Brodě byl mu přikázán byt v ceně 2300 Kč. Ten přirozeně nebylo mu možná platit, proto nevzdal se svého bytu v Liberci, ve kterém měl ještě podnájemníky. Ponechal svou rodinu v tomto bytě a prohlásil, že odebéře se na místo služebního určení sám. A za to, že byt neuprázdnil, že neuposlechl rozkazu, byl bez milosti ze služeb drážních propuštěn přesto, že je ženat a že má tři malé dítky. Rovněž tak byli propuštěni výhybkář Hartig a staniční dělník Štumpe, kteří byli přeloženi do Hradce Králové a zdráhali se tam převzíti drahý byt, který nemohli platiti.

Konstatuji výslovně, že každé takové přeložení byť sebe nepatrnější, snad i do nejbližšího okolí, znamená pro železniční správu ztrátu nejméně 800 Kč na jednu hlavu. Tedy z bývalého Těšínska přesazeno bylo letošním rokem, počínaje dubnem do dneška přes 120 železničních zřízenců a úředníků. Toto přesazení stalo se tímto způsobem:

Do Karvinné přišel pověstný personální referent od olomouckého ředitelství vrchní železniční rada dr. Řebík, který zavolal si jednotlivé železniční zaměstnance a prohlásil jim, že budou přesazeni do jiného obvodu proto, poněvadž jsou neznalí služebního jazyka, proto že byli označeni jako státu nebezpeční činitelé. Když jsme se ohradili proti tomu, bylo nám konstatováno samotným dr. Řebíkem, že není tomu tak, že on se nevyjádřil takovým způsobem, ale zjistili jsme, že okolnosti daly nám za pravdu a daly za pravdu těm, kteří nám toto sdělili.

Pan posl. Sladký zde upozorňuje na to, že prý to byli skutečně státu nebezpečné elementy. Pane kolego, já vás z toho vyvedu. Dali jsme svého času p. ministrovi konkrétní případy a on vás k tomu zavolal, že lidé, kteří dělali největší alotria v době plebiscitu, zachránili se tím, že přestoupili do Zemské jednoty, a lidé, kteří zůstali věrni svému přesvědčení a v domnění, že nemají se čeho obávati, zůstali ve svých organisacích, jsou pronásledováni ne pro národnost, ale z politických důvodů. Tedy nic jiného než čistě politické důvody a momenty v těchto případech padaly na váhu. Sdělil jsem 8 jmen panu ministru a nemám dosud odpovědi, zdali se to zakládá na pravdě. 

Podotýkám, že na př. zřízenec Augustin Rašík přesazen byl na telegrafický rozkaz ze stanice Karvinné do stanice protivínské. Rašík přirozeně při dnešním kursu při železnicích uposlechl tohoto rozkazu, dostavil se do stanice protivínské, kde hlásil se u přednosty stanice do služby. Pan přednosta stanice protivínské docela klidně prohlásil, že nemá žádného podobného rozkazu, nepoukázal mu služby a v důsledcích toho nezbývalo nic jiného, než že Rašík musil se odebrati zpět do Karvinné na své původní služební místo. Celá tato procedura měla za následek, že Rašík prozahálel tímto výletem 3 dny a po celé 3 dny musel býti za něho ve službě substitut, kterážto substituce vyžaduje samozřejmě určitého finančního obnosu, tedy nepřímé vydání.

Druhý případ, kde jedná se vyloženě o politickou mstu, o politické pronásledování příslušníka, je z Čes. Budějovic. Odtud byl přesazen dělník, jménem Dušek, do Doupova u Kadaně. Byl totiž označen za politicky nespolehlivého. Ale já konstatuji, že tento zřízenec jest jedním z těch, kteří v době, kdy vyvážely se Umrathovy předměty ven z republiky, tyto ve vagonu nalezl, ohlásil to příslušnému úřadu a sám ještě s několika důvěrníky po několik dní a nocí tyto vagony v Čes. Budějovicích musil hlídati, čímž ušetřil republice ohromné miliony. Zato odměnila je finanční správa určitými obnosy a Dušek sám participoval na těchto obnosech sumou, tuším, 10 tisíc Kč, které mu finanční správa darovala za to, že v těžkých dobách pro republiku skutečně hájil státní zájmy. Dnes je označován za živel státu nebezpečný. To jsou ovšem motivy velice nepřiléhavé a my ovšem máme všechny příčiny, abychom si stěžovali. Já jen podotýkám, že, když jsme v tomto křiklavém případu Duškově zakročovali, teprve po několika urgencích byl Dušek přesazen do stanice Tachova. To jsme si vyžádali pro to, že Dušek jsa ženat a otcem rodiny - jeho žena jest zaměstnána v tabákové továrně v Čes. Budějovicích - nemohl přirozeně opustiti zaměstnání, poněvadž by svou ženu sám neuživil. Žádal proto, aby byl přesazen do takového místa, kde je tabáková továrna, aby jeho žena mu mohla pomoci vydělávati. Stalo se sice, že v měsíci srpnu byl Dušek přeložen do Tachova, avšak neměl možnost, aby se tam ubytoval se svou rodinou prostě proto, že neměl žádného bytu. Když naléhal na ředitelství, aby mu nějaký byt přidělilo, nebo že se jinak bude hlásiti nemocným, nebo že půjde ke své rodině - on také skutečně nemocným byl, poněvadž byl v lékařském ošetření loňského roku v ústavě květnickém, z čehož je viděti, že skutečně vážně nemocen byl - bylo mu řečeno a nařízeno přímo ředitelstvím plzeňským, aby, když nemá bytu, nastěhoval se s rodinou do čekárny druhé třídy ve stanici. Představte si, jak to vypadá při dnešních poměrech jednotlivých stanic v čekárnách, a železniční správa má tolik odvahy, aby, když zřízenec nemá bytu, bylo provedeno to, co si byrokracie usmyslila do všech podrobností, že prostě nechá zřízence nastěhovati se do čekárny bez ohledu na to, co tomu řekne široká veřejnost. Tak dlouho se šikanoval dotyčný zřízenec na úkor státních vydání, jen protože si snad pan ředitel plzeňský nebo některý byrokrat v Čes. Budějovicích vsugeroval do hlavy, že Duška musí ze stanice dostati za každou cenu, třeba to stálo republiku tisíce a tisíce. Tedy, vážení pánové, je jisto, že ze takových poměrů, kdy na jedné straně vyhazují se státní peníze jen za tím účelem, aby byly ukojeny choutky byrokratů a na druhé straně se spoří všemožným způsobem zase jen na úkor zaměstnanců, tento způsob nemůže přirozeně nechati nás lhostejnými a že musíme stůj co stůj na tyto okolnosti poukazovati.

V položce 6 v kap. XVII shledáváme se s položkou ve výši 18,306.000 korun jako prémie. Tento obnos slouží tak zvaným vedlejším příjmům železničních zaměstnanců. Po této stránce mám rovněž celou řadu stížností, najmě si stěžujeme na to, že celá řada kategorií, byť ne všechny, ale pro železniční správu velmi důležitých, jako jsou na příklad strojníci elektráren, kterážto kategorie vychází přímo z řad zaměstnanců dílenských, jsou stále a stále opomíjeny s úpravou paušálovou. Zaměstnanci tito, ač žádali o tuto úpravu několikráte - já sám měl jsem příležitost, abych je uváděl do ministerstva železnic - zejména z České Třebové, Tábora, Loun a Vrůtek - celkem jde o 30 lidí - jsou od úpravy stále a stále oddalováni.

Položka 17 "Cestovné a diety": Zde ovšem pánové byli poněkud štědřejší a tomuto účelu je věnováno celkem 26,460.860 Kč. Tohoto obnosu je používáno v prvé řadě na nesmyslné komise, bez kterých se dnes při železnicích nic neobejde. Já chci upozorniti, že po této stránce se vydává jeden výnos za druhým, aby se šetřilo na věcných a personálních výdajích, ale na druhé straně přirozeně se peníze vyhazují.

Já podotýkám, že ředitelství Praha vydalo výnos, ve kterém přímo nařizuje jednotlivým služebním přednostům, že musí z preliminovaného obnosu na rok 1923 ušetřiti stůj co stůj 5 %. A následkem toho se zakazuje až na další jakákoliv výměna pražců na tratích a výhybkách drah, mostnin, mostních podlah atd. a praví se: "Ony pražce, jichž výměnu považujete za bezpodmínečně nutnou k zabezpečení provozu, označte viditelně a žádejte za prohlídku zdejším kontrolorem pro udržování.

Tedy, slavná sněmovno a pánové, račte si představiti, co znamená takovýto výnos! My máme přednosty pro udržování tratí, s titulem rady, anebo vrchního rady, ovšem techniky-inženýry, kteří celou agendu správy pro udržování oboru traťového řídí. Dnes na základě tohoto výnosu béře se takovému přednostovi možnost, aby sám rozhodoval o tom, jestli příslušný pražec je nezpůsobilý, aby byl ponechán v zemi nadále, a toto rozhodování musí býti přenecháno kontrolnímu orgánu, který zpravidla bývá právníkem. Stále se mluví o tom, že je nedostatek právníků při železnicích a tito mají býti ještě rozmnožováni, aby byli dáváni do všech podřadných resortů. Tedy technik, který řídí správu odboru snad mnohdy 20 až 30 roků, tomu nerozumí, na to musí přijíti kontrolní orgán proto, poněvadž se má šetřiti!

Slavná sněmovno! My na př. máme v prelimináři samotném konstatováno, v jaké ceně jsou nakupovány jednotlivé pražce a tam je výslovně uvedena cena 55 Kč za 1 kus s impregnací a se vším. Když bude se jednati na příklad o to, aby u odboru v České Třebové vyměněny byly dva pražce, tedy musí to býti oznámeno přednostou na ředitelství státních drah do Prahy. Toto ředitelství pošle kontrolní orgán do České Třebové, který musí dostati příslušnou dietu, jež obnáší 35 až 40 Kč v tom případě, když je vyslán na tuto kontrolu úředník mladší. Je-li vyslán úředník starší, tedy je tato samozřejmě větší. Tento kontrolní orgán vezme si jednoho úředníka a dva dělníky v České Třebové k pohánění draisiny, poněvadž ku příkladu to místo je vzdáleno od odboru nebo železniční stanice Třebovské 1/2 nebo 3/4 hodiny a proto nemůže býti žádáno, aby šel pěšky. Celá tato procedura přijde správu železniční na 130 Kč. Jinak kdyby byl přednosta, který přeci musí věci rozuměti, nařídil výměnu těch dvou pražců, stála by ta celá práce celkem 110 Kč. Správa železniční ušetřila by 20 Kč a mimo to ještě mnoho úředního času, který je spojen s tímto dopisováním atd.

Vážení pánové! My máme přirozeně ještě další položku, a to položku 17, kde je preliminován obnos 5,465.000 Kč atd. Obnos tento slouží k udržování jednotlivých staveb, zejména t. zv. prací natěračských (natírání mostů, oken, úředních budov atd.). Zde přirozeně bylo šetřeno proto, poněvadž rozpočet musil býti snížen a v důsledcích tohoto šetření a snížení rozpočtu omezí se tyto práce na nejmenší minimum. A příští léta bude se museti preliminovati dvojnásobná položka, aby bylo nahrazeno to, co v rozpočtu roku 1924 bylo ušetřeno.

Položka 19 jest nejdůležitější, poněvadž souvisí s udržováním drah, udržováním kolejí a železničního svršku. Zde je preliminován obnos 9,359.000 Kč a skutečná potřeba, která je vypočtena podle normální spotřeby výměn má obnášeti 12,399.000 Kč. Zde bylo velmi značně škrtáno. Když uvážíme v jakém stavu nalézají se naše železnice, tedy musíme konstatovati, že bylo zde jednáno přímo trestuhodným způsobem, že železniční správa zde přímo hazarduje s životy cestujících proto, poněvadž dnešní časté katastrofy, které se opakují na železnicích a jsou připisovány mnohdy docela jiným okolnostem, souvisejí ve skutečnosti s tímto spořením; ku příkladu za normálních dob má býti vyměňováno nejméně 10 % pražců: jestli je ovšem příznivý stav železnic, tedy může tato výměna poklesnouti také pod normál až na 7%. (Posl. Bubník: Ale pravým vinníkem jest ministerstvo železnic, které nařizuje tyto úspory.) Ministerstvo železnic proto, poněvadž také ono do jisté míry zde akceptovalo ten rozpočet, poněvadž ono nese jako dozorčí orgán odpovědnost za to. Tato výměna, která má se pohybovati normálně na 7%, klesla v době válečné až na 2%. To znamená, že po dobu války nebylo vůbec vyměňováno na trati, anebo jen v nepatrné míře. Následky přirozeně se dostavily. Měli jsme celou řadu katastrof, zejména na lokální trati Martinice, která byla odůvodňována tím způsobem, že prý bylo náledí. Pravý stav byl ten, že veškeré pražce byly shnilé a následkem toho vlak vykolejil a došlo k ohromnému neštěstí. Šetření na těchto věcných výdajích má přirozeně za následek omezování pracovní doby a současně také restringování počtu zaměstnaného dělnictva, když uvážíme, že nebude se vyměňovati normálně nepotřebný materiál na trati. Pak poklesne tato výměna pod normál a určitá část zaměstnanců musí býti propouštěna v době, kdy tratě nacházejí se ve velmi zbědovaném stavu. Železniční správa a široká veřejnost stále a stále poukazuje na to, že jest zde nadbytek zaměstnanců. Já konstatuji, že to je nepravda, a to proto, poněvadž pražské ředitelství samotné má menší stav 660 stálých dělníků, nežli je skutečný stav normální. (Posl. Bubník: Pan ministr železnic ve výboru tvrdil, že je přebytečných 5000!) Pan ministr železnic také odůvodňoval zástupcům deputace dělníků snížení úkolových mezd v dílnách tím, že měl na vybranou, buď propustiti 1700 dělníků anebo snížiti platy. Netrvalo to ani týden a ministerstvo železnic přišlo do ministerské rady se žádostí, aby byli do dílen přijímáni noví zaměstnanci. To se skutečně také stalo. Pánové ovšem odůvodňují to tím, že potřebují jen určitou část, a to různé specielní kategorie, kdežto v jednotlivých kategoriích mají dosti. Je tedy nadbytečný počet zaměstnanců jen podle zpráv naší měšťácké žurnalistiky a také snad, jak pan kol. Bubník prozrazuje, podle prohlášení pana ministra železnic. Já konstatuji, že jest pravdou, že ministerská rada usnesla se na tom, aby bylo zastaveno přijímání personálu, a to v listopadu 1921. Ale přes to přese všechno shledáváme se s tím, že jsou stále a stále zaměstnanci do železniční služby přijímáni; ne zaměstnanci snad z řad specielních odborů, ale zaměstnanci odborů, kterých je nadbytečný počet. Já konstatuji na příklad: železniční správa přijala několik zámečníků do dílen pražsko-bubenečských v době, kdy prohlašoval centrální inspektor Lenz, že má v dílnách pražsko-bubenečských přes 60 lidí přebytečných. A když jsme šli za tou věci, shledali jsme, že byli to příslušníci Sparty, kteří byli přijati. Dokonce tam byli někteří, kteří byli staří přes normální dobu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jeden dokonce byl stár 51 roků, a přece železniční správa má nařízeno přijímati pouze do 35 roků. Bylo nám samozřejmě divno, jak to může býti aby byl přijat člověk, který byl lékařsky uznán za tuberkulosního, za člověka, který trpí chronickým neduhem, nevyléčitelným rheumatismem atd., ale tu jsme shledali, že skrývá se za tím jedna velká protekce, totiž jednoho agrárního ministra, který náhodou byl jeho spolužákem. Tedy tím jsme měli samozřejmě celou věc vysvětlenu. Zde se neohlížela železniční správa na to, je-li zde nadbytek čili nic.

Konstatuji na druhém místě, že není tomu tak s tím nadbytkem. Je-li nadbytek, spočívá zejména v tak zvaných vyšších kategoriích. Chci konstatovati, že na př. na stanici Polička - tedy docela nepatrná stanice na místní dráze - byl před válkou jeden přednosta, jeden dopravní úředník, 1 ve skladišti a 4 skladištní dělníci. Dnes má tato stanice přednostu s titulem vrchního inspektora a mimo to 8 úředníků a pouze 4 skladištní dělníky. Tedy vidíme, že nahoře vzrostl počet trojnásobně, kdežto ve skutečnosti počet dělnictva se snížil. A to není jen v Poličce samotné, to je i v jiných stanicích, v Táboře i jinde. Ve stanici táborské ve výtopně byl do převratu 1 přednosta a 1 inspektor. Dnes je tam 1 přednosta dílen, 1 přednosta výtopny, 1 náměstek přednosty výtopny a ještě jeden přednosta výtopny a mimo to jeden vrchní železniční rada. Zdálo by se, pánové, že tam musí býti mimořádný příliv práce a že musel býti při nejmenším zvýšen počet dělnictva. Počet dělnictva zůstal však takový, jaký byl v době předválečné, kdežto počet míst dozorčích byl zvýšen. Když sledujeme práci těchto činovníků, vidíme, že nejsou plně zaměstnáni, ale přes to, že nejsou zaměstnáni udržováním podniku, šikanují nepřístojným způsobem podřízené síly a sami hledají si vedlejší zaměstnání. Konstatuji výslovně, že pan inž. Čermák - pověstný Čermák, který byl vyhnán z Pardubic, poněvadž nepřístojným způsobem šikanoval zaměstnance, ač měl by sám všechny příčiny k tomu, aby byl hezky zticha" protože on v první řadě jedná proti drážním předpisům - je předsedou správní rady akciové strojírny a slévárny, kde pracuje ve své služební době některý den až 4 hodiny. Předminulý týden se na př. stalo, že přijel jeden vysoký hodnostář z pražského ředitelství na kontrolu a ještě o 1/2 3. hod. pana přednostu nezastihl. Vzkázal tedy pro něho do továrny. Za to ovšem pan přednosta nebyl hnán k odpovědnosti, ale na druhé straně staly se nám případy, že pan přednosta šikanuje jednotlivé lidi jen proto, že na veřejné schůzi opovážili se mluviti o těchto nepřístojnostech. Na základě toho dotčený zřízenec byl pohnán k disciplinárnímu řízení a odsouzen k přesazení. Podívejte se na to! Pan přednosta, který by v prvé řadě měl dbáti zájmů drážních, počíná si takovým způsobem.