Druhou velkou křivdou je úrazové pojištění. Pánové a dámy! Kdo z vás viděl někde práci lesních dělníků, k nimž nevyzpytatelnou cestou, řekl bych, stočí se strom a usmrcuje je, kdo ví, že zákon, ač častokráte bylo na to poukázáno, vylučuje z dobrodiní zákona o úrazovém pojištění tyto dělníky, kdo ví, že při zemědělství jest možno nejen u stroje býti zmrzačen, ale i překocením naloženého vozu nebo kopnutím koně, musí se pozastaviti nad tím, že v zemědělství, o němž se vždy prohlašuje z mnohých míst, což potvrzuji, že je základem států co do výroby, nechá tuto velikou složku práce - práce je vždy základem hospodářství - nepovšimnutou. Ale máme zde také nemocenské pojištění, které vědomě budiž mi prominut onen výraz - nesvědomitými zaměstnavateli je obcházeno tak, že na dělnictvu denním, které není stabilně zaměstnáno celoročně, pokud se mu práce dá, hledí se ušetřiti s poukazem, že si toto pojištění nepřeje a proto se k nemocenskému pojištění nepřihlašuje. Přihlásí-li se však, pak je to politikum, které se snaží z politických důvodů dostati zemědělské pokladny z dosavadních okresních pokladen na tak zvanou stupnici pokladen zemědělských, v nichž se mimo zákon zemědělské dělnictvo zase připravuje o zastoupení.
Ještě větší nespravedlnost jest - to myslím, že podtrhuje každý - vyřazování stálých zemědělských dělníků ze zákona o podpoře v nezaměstnanosti. Je jisto, že zemědělství samo není žádnou periodní výrobou, potřebuje velkou část dělnictva, které je celoročně zaměstnáno, a když nějakou okolností je dělnictvo práce zbaveno, je zároveň také z této podpory vyřazeno. Nechceme to vyčítati těm, kteří by se spíše mohli nazývati sezonními dělníky a podpory berou.
Jiná věc, kterou sociální zákon hodně přechází nejen u dělnictva zemědělského, nýbrž dělnictva vůbec, je nezaručování kolektivních smluv, takže zemědělské dělnictvo, zejména na Slovensku, je vydáno na milost a nemilost těch, kteří s dělnictvem zemědělským mají co dělati. Bylo zde poukazováno častokráte na některé smutné zjevy, zejména na Slovensku, za něž často zde pánové jako mluvčí těch nejchudších, řeční a z jejichž řad právě zaměstnavatelé takovým způsobem jednají s dělníky. Uvedu některé případy: Velkostatek Peklo (Koupil Ignác) zaměstnával 81 osob, z nichž 40 leží v koňské maštali a pod jejich těly protékají zvířecí kaly. O těchto věcech - předesílám - jsem se v průvodu městské rady přesvědčil. Diosecký cukrovar tam leží 98 osob v jedné maštali a na každého člověka připadá 1 m3 vzduchu. Ve všech těchto případech jde o osoby každého stáří, obojího pohlaví, nezletilé děti, resp. děti školou povinné, které ovšem do škol nechodí, a ti všichni leží v hadrech beze slámy a nemocní v této stáji. Také velkostatek Dolina (pan Ludvík Reich) - tam je 36 osob, ležících na slámě, 1 osoba nemocná, jíž jsme se nemohli pro zimu zeptati, jak se jí vede. Velkostatek Bolmund - tam leží 48 osob v jedné maštali a nedbalo se vůbec žádných předpisů, ano nemocní neobdrželi od svého zaměstnavatele ani mléka, přes to, že to byla jediná záchrana jejich zdraví. Na církevních statcích, které jsou pronajaty též jistému panu Rotrovi, takovým způsobem zaměstnáno a uloženo 80 osob. V Mezihájí jsou tytéž poměry. Pan Goldner zaměstnává 50 osob a umístněny jsou zrovna tak. Pan Gláser Julius má 57 osob ve stodole, kde nebylo vůbec žádné slámy, až potom před mým příchodem, o němž se snad dověděl, jim dal nastlati 5 cm vysoko slámy, které, přirozeně, když se skope, není možno používati.
Ale jest zajímavé, že státní statky, resp. kde je státní hospodaření, poukazuji na Benešov svého času, v Březině, nestarají se žádným způsobem o zdravé ubytování lidí. V Benešově a Mitrovicích, kde stát je vrchním dohlížitelem, je ustavičně obava, že na zaměstnance spadnou stropy.
Ale je zajímavé, že úředník pan Rziha v Trnavě, takto županský úředník, který byl požádán, aby v této věci zakročil, nejen že prohlásil, že zákon pro zemědělské dělníky není - ten pán, který podepsal samozvaně diktovanou smlouvu, týž pán, který dal pánům luďákům 20.000 nebo 30.000 na volby a snad proto si ten způsob mohl dovoliti - a dodal, že nebudou-li chtíti robotníci za to robotovati, může je okamžitě z práce vyházeti. Tomuto pánu, který na neestetickou část těla zval pány ministry, zákony atd., když byl županským úřadem volán k odpovědnosti, nic se nestalo. Pak se divíme, že na Slovensku je tolik bídy a hladu a vystěhovalectví, když takoví pánové, o nichž jsem zde mluvil, a co - šetřil Červený kříž, úřad práce - odbočka v Bratislavě - sociální péče - kteréžto úřady jednosvorně s politickou správou nařídily, aby se zacházelo s lidmi lidsky, prostě se nepodvolili. A ten zlořád po 14 dnech jsme shledali dále.
Je zde otázka nezaměstnanosti, se kterou se počítá v průmyslových obvodech a postihuje i samo zemědělství. My, ačkoliv by se snad neslušelo říci, že bráníme se pozemkové reformě - protože právě pozemková reforma tuto nezaměstnanost a tuto bídu zaviňuje, kterážto bída, když se nedostaví dnes, dostaví se později a nemůže býti odčiněna přece musíme říci, že dostane-li se přídělu půdy 2·9% všech zaměstnanců, ať již v družstvech či individuálně, jichž je několik set tisíc, neznamená to tolik, aby o tom mohlo býti mluveno. Když se již poskytne družstvům, pak je to v daném případě ministerstvo zemědělství samo, které takové hospodaření administrativně co možná nejvíce znemožňuje.
A když se stane takový řídký případ, jak jsem uvedl, že 2 1/2 % z celých 300.000 ha půdy přidělené dostane se družstvu, pak je zde absurdum nebo, řekl bych, skoro zbytečným t. zv. zákon úvěrový, poněvadž dávno po přidělení půdy jednotlivci, kteří ji dostanou, by se mohli živiti kamením, než by se dočkali vyplnění toho zákona.
Nemohu nikdy souhlasiti s tím, řekne-li se, že po stránce sociální je o zřízence postaráno, když 95% zaměstnanců dostává t. zv. odbytné, které se rovná jenom asi na neurčitou dobu podpoře v nezaměstnání. Tato se přirozeně ztráví, a za krátký čas dojde k tomu, že tito zřízenci jsou bez zaměstnání.
A řekne-li se, že dalších 45 % dostává zaměstnaný, pak jsem, pánové, u kořene největšího zla, na které se nejvíce odvolává a hřeší. Poukáži třeba na tento Kolinec, který nebude sám o sobě, když po 45% zajištění zaměstnanců dočkáme se toho, že zase nesvědomití nabyvatelé zbytkových statků dají si vepsati klausuli, že přejímají tolik a tolik zaměstnanců, ale poněvadž tam nestojí, že je musí zaměstnati trvale, následující den je prostě propouštějí. Pozemkový úřad nad tím láme kopí a říká: My jsme to vyřídili a nemáme více s tím co dělati. Proto se dostáváme k takovým případům, jako Ovčín a Kolinec, kde celá řada jednotlivých dělníků ocitá se na dlažbě.
Totéž je s odbytným, a myslím, že by Pozemkový úřad neměl hřešiti na to, aby z důvodů čistě obchodních mladé lidi, poněvadž mají málo odpracovaných let, vykazoval z práce tím, že jim poukazuje odbytné, ale staré sedřené dělníky - v jednom případě i 67letého, odkazuje do zaměstnání, poněvadž by jim musil dáti odbytnou za odsloužení 39 i 67letého - odkazuje do zaměstnání, poněvadž děje, a může to býti jen ke škodě státu, ač přes to fondy, které právě pro zaměstnance Pozemkový úřad má k disposici, rostou a činí ohromné přebytky i v jiných fondech, a na zaměstnancích je velmi hřešeno. Ale je zde také jiná mezera, která se jedině z důvodů politiky po stránce sociální na zaměstnancích mstí. Máme případ, kde majitel 150 ha statku si smění tento statek za 150 ha zbytkový statek, na jeho vlastním statku je provedena parcelace, ale Pozemkový úřad pak řekne: Po těch zaměstnancích nám nic není, kteří připadají na těch 150 ha půdy, a podléhají kolektivní smlouvě, poněvadž to nebyl statek zabraný. Poněvadž se to houfně děje, budeme míti veliké procento těch, kteří budou ze zaměstnání vyřazeni. Vzpomínám zde na historii z r. 1811, kdy zákonem bylo trestáno zahalečství, zejména na venkově, a řeklo se, že kdo nebude zaměstnán, nejen že bude nazýván zahalečem, ale bude za to ještě trestán. My máme zákon, podle kterého vyřazujeme zemědělské dělníky a budeme je trestati proto, že byli vyřazeni z práce, poněvadž se předpokládalo, že touto podporou v nezaměstnání bude o ně postaráno, ačkoli jsme přesvědčeni, že konsolidace průmyslu a zemědělství nebude dlouho tak upravena, aby mohli tito lidé vyřazení z práce býti někde zaměstnáni. Nechceme-li zemědělské dělníky, když je vyřazujeme ze zaměstnání, nahánět jako hladové do politiky těch, kteří úplně jiným způsobem staví se proti státu, musíme se naopak rozšířením zákona o podporách v nezaměstnanosti o tyto lidi postarat.
Mám ještě jednu věc. Státní statky, o nichž se předpokládalo, že zůstanou v rukou státu, poněvadž stát sám přejímá hodně půdy na podkladě zákona přídělového a provádí parcelaci bez vědomí pozemkového úřadu a prostě půdu přiděluje, že tam všichni lidé tímto způsobem zůstanou sociálně zaopatřeni. Jestliže tyto případy uvádím, uvádím je jako výstrahu, aby všichni, kteří třeba se o pozemkovou reformu ani nezajímají, v zájmu státu i těch sociálně nejslabších, o nichž musí býti předpokládáno, že jsou jedinou cementovou podstavou, na níž byla výroba a celý stát postaveny a na konec všichni ti, kdo z práce rukou žijí, byli si vědomi, že po této stránce musí býti o sociálně nejslabší postaráno. Nemůže býti směrodatným a nemůže nás ukojiti, že 140 osob celkově provedením pozemkové reformy bylo pensionováno, nebo že jinak starobním pojištěním bylo zajištěno. To je jen maličký atom, a nestačí odvolávati se na to, že tento zákon je velikým dobrodiním a že je předchůdcem veliké osnovy o sociálním pojištění, kterým bude o dělníky postaráno. Tady, pánové, je bezpodmínečně nutno ulehčiti těmto lidem jejich existenční podmínky životní, poněvadž se jedná o složku, která vždycky byla pomíjena, na kterou nikdy nebylo pamatováno, na jejíž - promiňte mi ten výraz - otrockost bylo co nejvíce hřešeno. Jestliže mnozí páni budou říkat, že zemědělství je životní podmínkou státu, že jsme státem zemědělským, pak tvrdím, že budeme jen tenkráte života schopni, když, jak to řekl pan kol. dr. Engliš, s dělnictvem pro vybudování státu, pro lásku ke státu, nebudeme počítat jako s materiálem, z něhož budeme těžiti.
Vzpomínám jednoho brněnského zaměstnavatele, který při jedné anketě řekl: "I kdyby všichni dělníci pracovali zadarmo, my nebudeme rentabilní". Na dělnictvu nesmí býti hřešeno. Jestliže si to uvědomíme, že tomu fakticky tak jest, pak nezbývá, než zajistiti mu existenční podmínky a vtěsnati každou pracující jednotku do rámce sociálních zákonů vůbec, abychom se dočkali toho, že je získáme pro stát, že v daném okamžiku, ať by se dělo cokoliv, dělnictvo nedopustí, aby na stát mohlo býti nějakým způsobem sáhnuto.
Rozpočet budiž vždy sděláván tak, aby stát, chce-li si zasloužiti názvu "sociální", na sociálně nejslabší pamatoval. Strana naše bude hlasovat pro rozpočet u vědomí, že nedostatky, na které jsem poukázal, budou po stránce zemědělského dělnictva odčiněny. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a celého pořadu dnešní schůze.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby z formálních důvodů konala se dnes ještě jedna schůze, a to za 15 minut. Použiji této chvíle, abych dal provětrati zasedací síň a vedlejší místnosti. Podle usnesení předsednictva tedy navrhuji, aby se příští schůze konala za 15 minut, s
pořadem:
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4253) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924 (tisk 4300).
2. Zpráva výboru imunitního o návrhu posl. dr. Dérera, aby byla posl. dr. Jurigovi a Tománkovi udělena důtka podle § 51 jedn. řádu.
3. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu projednán byl vládní návrh státního rozpočtu a finančního zákona pro rok 1924 (tisk 4300).
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.
Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 5 hod. 40 min. večer.)