Nezapomeneme-li vedle všeho toho utlačování a poškozování německého národního hospodářství v tomto státě, zvláště zemědělství, na vázané hospodářství s jeho zlými národohospodářskými účinky, které ještě po léta po převratě jednostranně tížilo zemědělství, pak musí každý nestranný národohospodář přiznati, že hospodářská situace německého zemědělství je velmi bídná, již nedaleko od úplného zadlužení, kde k němu již nedošlo.
Že se v tomto státě jedná se zemědělstvím vůbec jako s pastorkem, ukazují jasně číslice rozpočtu, které jsou v kapitole "Zemědělství" na 1924 a 1923 značně zmenšeny. 700 milionů proti třem miliardám pro národní obranu. Na druhé straně se zemědělství považuje za dojnou krávu, ukládají se mu jako hlavnímu poplatníku nedostupná břemena, o nichž jsem mluvil.
Nerovnoměrnost agrárních a průmyslových cel se přes požadavek zemědělců neodstraňuje, novelisace dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, která je v předložené osnově úplně nedostatečná, se stále opět odkládá, zemědělství naproti tomu stojí před novým trvalým zatížením, jež způsobí nucené pojištění elementární a pojištění sociální.
Stojíme na stanovisku, že je nemožno zatěžovati znovu zemědělství, pokud není berní systém reformován v tom smyslu, jak jsem to žádal ze začátku, pokud není provedena novelisace dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, pokud není uspokojivě zaplacena válečná půjčka a pokud se nedostane zemědělství od vlády náležité podpory podle jeho významu v národním hospodářství a ve státní společnosti. Zvláště pro německé zemědělství, které se podle dřívějších vývodů nachází v tomto státě v nevýhodě, je životní otázkou, aby uvedené oprávněné požadavky zemědělské byly co nejdříve provedeny.
Je do toho zajisté ještě daleko a zemědělství sotva může spoléhati na účinnou státní podporu nebo na pomoc ve svém boji od českých agrárníků. Je tedy odkázáno samo na sebe, na čistou svépomoc, jako sudetský německý národ ve svém existenčním boji vůbec. Cílem této svépomoci musí býti, aby se každému německému rolníku, hospodáři, dělníku, ať velkému nebo malému, ať v horách nebo na rovině usídlenému, umožnilo, aby se přes zlobu pekla, přes nejtěžší hospodářský, kulturní, národní a politický útisk, jemuž je v tomto státě vydán v míře nejdalekosáhlejší, uhájil na své německé hroudě zděděné po otcích a na svém místě, aby ve své ruce udržel poslední zrnko písku německé rodné země neztenčeně a aby je dědictvím odevzdal dále. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je vedle tělesného zdraví a pracovitosti, která je zvláště v zemědělství předpokladem, třeba také výzbroje duševní, která může vysokou měrou zaručiti úspěch existenčního boje. Náš venkovský lid, který tvoří fysické a morální jádro našeho národa a tedy skrývá v sobě jeho budoucnost, musí se ve velkém průměru také tolik učiti jako pracovati, musí se mu dostati době přiměřeného stupně kulturního a odborného vzdělání a osvěty. V tom spatřuji naši nejostřejší zbraň. Obecné školy, zvláště zcela nízko organisovaná jednotřídní vesnická škola obecná, která tvoří sice abecedu, základy pro další vzdělání, nestačí vzhledem k dnešním požadavkům, jež se kladou z mnoha stran na jednotlivého hospodáře, zvláště uváží-li se, že venkovská mládež je od obecné školy až k samostatnému povolání přenechána sama sobě bez jakékoli duševní podpory. Se stanoviska svépomoci, zachování života musí býti tudíž nejobsáhlejší další a odborné vzdělání heslem všech, kteří to poctivě myslí s německou otčinou, kteří nezištně chtějí sloužiti našemu národu v tvrdém boji.
Zde apeluji na zemědělskou a venkovskou inteligenci, a zvláště na národní inteligenci nahromaděnou v městech, aby svoji národní práci neobmezovala jen na klubový stůl, nýbrž aby šla ven mezi nejnižší masy lidu a aby každý jako svoji povinnost vykonával podle svého práci osvětovou. Půda, na níž se koná tato povinná práce pro lid jako čestný úřad, je věcí vedlejší, ať jsou to hospodářské organisace, tělocvičné spolky, organisace mládeže jakéhokoli druhu, lidové spolky zpěvácké nebo vzdělávací. Hlavní věcí jest, aby se tato práce konala, a to konala v rozsahu co možná největším, samozřejmě ve smyslu myšlenky národní a pro otčinu. Tato osvětová práce musí býti rozšířena také na ženy a děvčata.
Předložiti blíže načrtnutý plán, jak by se mělo prováděti toto další a odborné vzdělání, nedovoluje krátká doba řečnická, která je mně k disposici. Podávám tu k diskusi jen otázku, zda by se nemělo sáhnouti dokonce k závaznosti v této vysoce důležité otázce pro zachování sudetského němectví se zřetelem k vlažnosti a neúčasti právě zámožných vrstev na venkově. Že by se měla tato vzdělávací a osvětová práce na nejširším základě podporovati ze státních prostředků, zvláště ve státě demokratickém, je na bíledni a stát by to měl uznati. Avšak 50 zemědělských škol pokračovacích, jež mají býti v roce 1924 zřízeny, z nichž my Němci smíme očekávati jen několik, ovšem nestačí k tomuto účelu. Jsme čistě odkázáni na svépomoc, proto se musí německé zemědělství síliti vybudováním svého družstevnictví a utužovati svoji hospodářskou odolnost. Venkovský lid hospodářsky silný, kulturně a odborně vyspělý je nejlepší zárukou pro udržení německé otčiny a německé národnosti.
Tohoto poslání je si německý lid venkovský, který je sdružen ve svazu zemědělském, plně a zcela vědom, tvrdou pěstí a houževnatou vytrvalostí zachová zděděnou hroudu, s níž srostl srdcem a je spojen tepem krve. Vlastní silou se dá s pevnou vůlí na cestu ku předu a nahoru, která byla dosud ze zištnosti zatarasována právě těmi, kteří se k němu tlačili jako přátelé. Bude-li náš německý lid státi kulturně a odborně vysoko a bude-li hospodářsky spojen myšlenkou družstevní, pak nás mohou státní rozpočty, v nichž musí hráti úlohu popelčinu, naplňovati mnohem menší starostí. Zatím odsuzujeme v nich nespravedlivost k německému venkovskému lidu a rozpočet odmítáme. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Veverka.
Posl. Veverka: Slavná sněmovno! Vedle politických směrů jednotlivých skupin této sněmovny mají její členové ještě zvláštní zájem na jednotlivých oborech práce různých povolání. Mne zajímají věci živnostenské pokud souvisí ovšem s jednotlivými ministerstvy. Sem náleží ministerstvo nár. obrany, objednávající u výrobců a obchodníků své potřeby. Podstatně sem náleží též výstroj mužstva, jmenovitě obuv. Sluší poukázati na způsob zadávání těchto potřeb. Ministerstvo v denních i úředních listech prostě vyhlásí zadání ofertní jistého počtu toho kterého zboží. Podle výše ceny, pravidelně však nejlacinější nabídky, stanoví se i pro všechny ostatní taková norma a nehledí se k tomu, jde-li o výrobce tovární, či o výrobce maloživnostníka.
V letošním jarním zadávání tohoto zboží vyšly zvláštní okolnosti na jevo, které nutí mne k tomu, abych se o nich zmínil z té příčiny, že bych vysoce želel toho, kdyby se opakovaly. Ministerstvo vypsalo ofertu na jistý druh zboží - výrobků obuvnických - kde ceny mezi malými oferenty, jmenovitě tedy družstvy, a velkovýrobci byly na značném rozpětí. Malovýrobci žádali 110 Kč, mechanické závody 79 až 79·50 Kč. K poznání věci je nutno posoudit malého výrobce s velkým. Abych všeobecně uvedl, poukazuji k tomu, že v dřívějších dobách řídily se ceny tím způsobem, že ministerstvo přidávalo malovýrobcům 15%. Řekl bych ze svého stanoviska, že ani těch 15% dosti neodpovídá. Byly však rozhodně větší, než 5%, ku kterým se odhodlalo ministerstvo v době jarních dodávek. Kdo zná poměry a ví, s jakými obtížemi jest spojeno opatření specielního zboží pro výrobu vojenských potřeb, co to dá malému člověku za práci, než skutečně může zbožím ve svém závodě disponovati, ten to dovede posouditi. Co tu hlavně padá na váhu mezi těmito dvěma činiteli, jest ta okolnost, že, kdo z malých podnikatelů shání zboží na malý počet výrobků, nepracuje za takových podmínek jako ten, kdo shání zboží pro velký počet. Kalkulace je tu ovšem podstatně různá. Jestliže vydělává velkovýrobce na takovém páru obuvi - řekněme velmi malý peníz - 2%, a vydělává-li malovýrobce 5%, pak při zadávkách, které representují 100 nebo 200 Kč event. 20.000 párů obuvi, je výdělek, o nějž jde, nepoměrně vysoký pro továrníky a nepoměrně malý pro maloživnostníky, takže celá tato objednávka resp. její zisk nemá pro maloživnostníka cenu a je to balast tím spíše, jestliže se mu nepodaří odvésti zboží takovým způsobem, aby z toho neměl různé opravy atd., jež velmi často vyplývají z rozmaru. Z rozmaru proto, poněvadž v témže stavu po druhé odvedené zboží bývá přijímáno bez jakýchkoliv námitek. V materielním směru má přece továrník daleko výhodnější poměry. Budiž uváženo, že malý člověk nemá téměř za dnešních poměrů žádného úvěru. Musí platiti hotově, kdežto továrníkovi jsou namnoze peněžní ústavy k disposici. Malý nemá nač udělati eventuelní vyrovnání. Proč? Protože mu nikdo nic nepůjčí. V tom spočívá ten podstatný rozdíl.
Na dodávkách, které byly na jaře zadány, byli dva velicí podnikatelé zúčastněni. Dostali značný počet práce, ale oferovali za tak nízkou cenu, že sami na nich prodělali několik set tisíc korun. Konstatuji, že oni sami prodělali, a když se ministerstvo pak řídilo touto ofertou, resp. jejich cenou pro ty ostatní, přirozeně že malí lidé, o něž hlavně jde, prodělali nepoměrně více a u nich to padá značněji na váhu. Fakt je, že na těchto jarních dodávkách pro naše vojsko prodělali jak velcí, tak malí výrobci hotové své peníze. (Slyšte!) Během doby ucházeli se oba tito faktoři u ministerstva o doplatky na škodu, ku které přišlí také tím způsobem, že té doby, kdy práce měla býti vykonána, cena zboží stoupla. My žijeme v těch dobách, kdy skutečně není možno o nějakém ustálení cen mluviti. Ministerstvo praví, že nemá prostředků, aby tuto náhradu dotyčným mohlo vyplatiti. Já pokládám tento výrok jenom za pouhou výmluvu a to z té prosté příčiny, že kdyby tito dodavatelé svoji původní ofertu zvýšili o 50%, byla povinna správa resp. ministerstvo nár. obrany vyplatiti tak dobře celý ten peníz jako vyplatilo těch 79·50 Kč za pár. Ministerstvo nemá pevně určeny peníze pro tu kterou potřebu. Přirozeně, poněvadž není možno dnes stanoviti při rozpočtu, zač se ten, který artikl příštím rokem bude platiti.
Poněvadž se jedná skutečně o lidi tak malé, kteří vzhledem k panující krisi tímto způsobem ne že si pomohli, ale abych udělal vtip, řekl bych, že si pomohli od svých vlastních peněz. A já, vzácní, zde na tomto místě konstatuji, že dávání premií malovýrobcem republice za poskytnutou práci, z vlastních peněz, je po mém soudu pro republiku nedůstojným. (Výborně!)
Musím ovšem pochváliti správu vojenskou, pokud se týče spořivosti.
Pan referent, který tyto záležitosti má na starosti, je velice hodný pán, vysvětloval mi osobně své názory o spořivosti státu, což jest ŕ la bonneur. Já tyto snahy rád kvituji, ale, prosím, ony nesmějí jíti tak daleko, aby jimi byli stiženi nejmenší lidé v těžkých dobách, neboť práci, kterou od státu žádají, žádají jen proto, aby na ní mohli míti aspoň nějaký výdělek. Když však dotyční seriosní lidé prohlásí, že na této práci ztrácejí 20 Kč na každém jednotlivém páru, pak jest povinností, aby, když jim samotným se nezdaří tyto poměry pro sebe příznivě vyříditi, někdo se jich zastal a veřejně to prohlásil. Mám pevně za to, že nebude potřeba dalšího apelu, že ministerstvo uzná těžké postavení těchto lidí a že jim dodatečně jejich požadavek v příhodné době vyplatí.
Živnostenské záležitosti, vzácní pánové a dámy, tangují nás také ještě v ministerstvu školství a národní osvěty. Již několikrát jsem z tohoto místa kladl značný důraz na výchovu našeho živnostenského dorostu a odůvodnil jsem to nutností vzhledem k poměru, v jakém se malý výrobce k průmyslu nalézá. Pro tyto stavy jest jediné učeliště, primitivně opatřené a zařízené, tak zvané pokračovací školy živnostenské. Tyto školy nemají zákonitého podkladu, jsou seřízeny na základě ministerského nařízení 50 let starého a jest to hotové příštipkaření, které se tam provádí. Já, pojednávaje o školství obchodním, poukazoval jsem na to, že při všem, co jest mi v tomto školství sympatickým, není mi sympatickým to, že školy ty jsou v soukromých rukách, resp. že jsou předmětem zisku jednotlivců, kteří jedině z toho důvodu školy ty seřizují. Já bych také velmi rád viděl, aby veškeré školství bylo opatřováno nejpovolanějším činitelem, a to jest stát (Výborně!), poněvadž stát má povinnost, aby se staral o školství vůbec, poněvadž mu musí záležet na tom, aby národové v něm žijící byli přiměřeným způsobem vzděláni, aby mohli čeliti hospodářským poměrům v jiných státech, kde snad jsou poměry příznivější. Ale jestliže z ministerstva školství děje se to, co mně bylo sděleno a oč jsem byl požádán, abych zde vyřkl, pak se děje něco, co by se jen za čistě konservativní vlády mohlo díti. Podmínkou pro nově tvořící se školu živnostenskou, respektive eventuelní její rozšíření, má býti záruka se strany ne státních činitelů, aby zaručili eventuelní schodek. Já bych rád znal činitele, který na tyto školy za nynějších jejich stavů přispívá, aby se odhodlal k tomu, že se zaručí za hrazení eventuelně vzešlého schodku těchto škol. Kladu otázku, co je komu do toho - ne-li státu a příslušnému ministerstvu, které se nechtělo těchto škol zbavit, když jsme žádali, aby byly přičleněny ministerstvu obchodu, tak jako školy rolnické podléhají ministerstvu zemědělství.
Ministerstvo obchodu, které má i ostatní živnostenské akce pro povznesení živnosti a průmyslu ve svém oboru, je k tomu úplně způsobilé.
Žaluji na tyto poměry, a poukazuji na to, že 4 desítiletí chystá se zákon, se kterým nemůže býti ministerstvo hotovo proto, poněvadž není nikoho, na koho by rozprostili povinnosti pro udržení tohoto školství nutné. Těším se na to, až nám toto ministerstvo předloží návrh zákona o úpravě živnostenského školství, který podle mých soukromých informací leží již v příslušném ministerstvu, a podle sdělení je to určité nedochůdče. Přičiníme se, abychom jej potřebám živnostenským přizpůsobili. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
To jsou potřeby, které se dotýkají jednak hospodářských a jednak vzdělávacích zájmů živnostnictva a myslím, že musíme se o nich zmíniti, a že to bude vděčnější, než abychom se zabývali nějakou nezáživnou statistikou.
Žádám jménem stavu živnostenského, jehož jsem příslušníkem, a jejž také zastupuji, aby na oba tyto požadavky, jak na ministerstvo nár. obrany, tak na ministerstvo školství, byl vzat zřetel a bylo jim učiněno zadost, poněvadž jsou nanejvýš spravedlivé. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kraus. Dávám mu slovo.
Posl. Kraus (německy): Velectění pánové! Je ovšem nemožno v krátké době mluviti o rozpočtu podrobně, a musím se tudíž omeziti na to, abych pojednal hlavně o rozpočtu ministerstva obchodu, o investicích a o otázkách s tím souvisejících.
V roce 1923 měla kapitola ministerstva obchodu vydání 51·9 milionů, proti nimž stály příjmy 64·8 milionů, takže resort ministerstva obchodu byl minulého roku aktivním 12·9 miliony. V roce 1924 nacházíme poměr přibližně týž, aspoň tak dalece, že kapitola ministerstva obchodu je ještě aktivní 10·1 miliony korun. Výdaje činí 38·7, příjmy 48·8 milionů korun. V kapitole ministerstva obchodu bylo škrceno na značném počtu výdajových položek, a to o 13·2 milionů korun. Procházíme-li jednotlivé body tohoto resortu, najdeme na př., že na podporu průmyslu je preliminováno o 800.000 Kč méně a ohlédneme-li se na léta minulá, shledáme, že přede dvěma roky bylo v rozpočtu ustanoveno na podporu průmyslu 4·2 milionu, roku minulého 3·8 milionu a nyní v roce 1924, jak jsem se již zmínil, ještě o 800.000 korun méně.
Druhou položkou, v níž rovněž byly výdaje přistřiženy, je podpora živností. Na podporu živností bylo vydáno o 130.000 korun méně, a my vidíme, že částka na podporu živností 2 1/2 milionu před dvěma léty klesla na 1·2 milionu v roce letošním a na něco přes jeden milion na rok příští.
Za to byla na druhé straně výdělková daň zvýšena ze 190 milionů na 250 milionů a při rozhovoru o této otázce je pro výdělkovou daň rozhodně směrodatné, jaký příjem se činí základem dani výdělkové. K vyměření výdělkové daně neslouží tak zvaný důchod podrobený dani z příjmu, nýbrž příjem podrobený dani z příjmu spolu s pasivními úroky a se zaplacenými daněmi a přirážkami. Nuže výdělková daň by sama o sobě nebyla tak veliká a byla by snesitelná, kdyby na ní nespočívalo nesmírné břemeno přirážek. Zajisté nechybíme, předpokládáme-li, že přirážky dělají průměrně pětkrát až osmkrát tolik jako státní daně. Jedna obec v okresu německo-jabloneckém má zvláštní štěstí, že má jen obecních přirážek 1400%, a připočtete-li přirážky okresní a jiné, pak má tato malá obec, jedna z nejchudších, jež znám, přirážek 2000%. Co to znamená, jest viděti ze dvou příkladů. Malý domkář, který v tomto místě má dvě obytné místnosti, musí platiti 6 korun státní daně domovní, připočteme-li 2000%, je to 120 korun, t. j. jeho daňová povinnost činí v tomto případě s přirážkami 126 korun. Ještě křiklavěji se to ukáže, vezmeme-li v tomto místě nějaký živnostenský podnik, snad podnik s příjmem 10.000 korun. Ježto se pro vyměření výdělkové daně připočítávají k těmto 10.000 K ještě daně částkou něco přes 1.000 korun, je tento příjem podroben zdanění vlastně částkou 11.000 korun, což při příjmu 10.000 korun odpovídá celkové povinnosti 1.155 korun bez daně z příjmu a bez válečných přirážek. Je tudíž vysvětlitelno, že z vrstev poplatníků podrobených přirážkám vždy hlasitěji se ozývá volání, aby byly přirážky omezeny a aby nepřekračovaly jisté výše. Při rozpravě o této otázce nemůžeme ovšem souhlasiti s ministerstvem financí. Při zamýšlené berní reformě ať je také pamatováno na obmezení přirážek. Avšak ministerstvo financí si nepředstavuje obmezení těchto přirážek tak, aby se poplatníkům dostalo ulehčení, nýbrž přirážky mají býti omezeny proto, aby bylo umožněno náležitě zvýšiti daň výdělkovou. Všeobecně musejí poplatníci podrobení přirážkám, kteří náležejí zemědělství, průmyslu a živnostem, rozhodně zastávati zásadu, aby kruh poplatníků přirážek byl v každém místě náležitě rozšířen.
Co však je snad zvláště tíživé, to je vyměřování daní samých. Některé případy jsou zajisté tak poučné, že jich dnes při rozpočtové debatě nemohu zamlčeti. Frýdlandská berní správa na příklad vykládá § 5 zákona o dávce z majetku zcela zvláštně. Tento paragraf obsahuje ustanovení, že ve zvláštních případech, když příjem pozůstává z platů služebních, mají nastati úlevy. Ze slova "platy služební" dovozuje tento úřad, že úlevy stanovené v § 5 neplatí pro příjem dělníkův, to značí, že dělníkům, kteří byli odkázáni na svůj pracovní příjem, se nedostalo výhody, aby se jejich jmění vyměřovalo teprve počínajíc 10.000 korun a také dávka z majetku nebyla jim snížena o třetinu, jak předpisuje § 5. Další břemeno při vyměřování daně z příjmu v okrese frýdlandském vzniklo tím, že v poslední době byla daň z příjmu vyměřena najednou zpětně za 4 roky. To značí jinými slovy, že poplatníci daně z příjmu v okrese frýdlandském musí zaplatiti daň za celá 4 léta; naskýtá se přece otázka: Bylo vinno obyvatelstvo, byli vinni skutečně poplatníci, že berní správa ve Frýdlandě tak pozdě provedla vyměření daně z příjmu? Přehmaty dějí se i v okresech druhých. V okrese jabloneckém byly na příklad daně předepsány berní správou libovolně. V Boru u České Lípy byly daně, jež pro hospodářskou krisi nemohly býti zaplaceny, nejen předepsány, nýbrž byly současně vloženy do knih; tím rozhodně trpí úvěr právě v nejvyvinutějších průmyslových okresech, které jsou odkázány na vývoz svých výrobků. Zajímavý je také postup u berní správy v Mikulově na Moravě. Tam předepisuje berní správa výměnkářům a domkářům dávku z majetku částkou 30 korun a také méně a tato majetková dávka se vymáhá nebo se aspoň dělají pokusy vymáhati ji exekučně. Věc, jež je úplně bez výsledku, poněvadž oni domkáři vůbec nemohou majetkovou dávku zaplatiti.
Vzorným referátem, ovšem v nejhorším významu slova, jest berní referát v Německém Jablonném. Nacházíme tu na příklad, že obuvník v roce 1920 dostal předepsáno 36 Kč daně výdělkové, ačkoli jeho obchod poklesl o dvě třetiny, což je vzhledem k blízké saské hranici velmi lehce vysvětlitelno. Tomu nyní byla výdělková daň ze 36 K zvýšena na rok 1922 a 1923 na 48 Kč. Berní referát v Německém Jablonném patrně naprosto nezná zákonných předpisů. U tohoto vzorného referátu na příklad vůbec se neprováděly úlevy § 5 zákona o dávce z majetku, o nichž jsem se již zmínil. V jednom případě, kde dotyčný vedoucí úředník berní správy zná poměry onoho poplatníka, poněvadž je to jeho kolega, který odešel do pense a jehož jmění se zmenšilo, byl by podle mého náhledu povinen, na základě vlastního názoru provésti náležité zmírnění této daně.
Chci promluviti o dalším případě. Tento berní referát předpisuje daň z příjmu za léta 1907 až 1914, a to nikoli snad již v roce 1918 nebo 1919, nýbrž teprve v době nejnovější, za čas, kdy Čechy, pokud se pamatuji, ještě nenáležely k Československu. Úředník musel zcela přesně věděti, že tento postup postrádá jakéhokoli zákonného podkladu. (Posl. dr. Radda [německy]: To jsou přece promlčené případy!) Zcela jistě. Je to úplně nepřípustný postup, poněvadž platí pro dobu, kdy vládly docela jiné poměry. O lidskosti tohoto berního referenta rozhodně svědčí tento případ: Prostý občan, který byl nepříznivými hospodářskými poměry úplně zničen, který není s to, aby vůbec daně platiti mohl, který nezaviněně upadl do neštěstí, přišel k bernímu referentu a prosil ho pro Boha, aby přece zařídil, aby mu bylo s platy posečkáno a daně upraveny na správnou výměru. Odpověď, kterou dal tento nelidský berní referent poplatníkovi, zněla: "Nemůžete-li platiti, pak se prostě oběste, avšak vezměte si k tomu pevný provaz." (Posl. dr. Radda [německy]: Ten chlap by měl sám býti pověšen na nejbližším stromě, to je přece prase!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte a neužívejte takových urážlivých výroků.
Posl. Kraus (pokračuje): V jiném případě řekl tento berní referent poplatníkovi: Ze 100 poplatníků jich lže 99 a jednomu věřiti nemohu.
Velectění! Možno za takových okolností vůbec mluviti o berní morálce? Neřekne si tu nutně každý poplatník: I když přijdu s nejpoctivějším svědomím a s údaji úplně správnými k bernímu referentu, nebude se podle slov jednoho berního referenta mým vývodům vůbec věřiti.
Nuže, když sem aspoň několik z těchto případů u berních úřadů vylíčil, vrátím se k některým vývodům pana posl. Kostky. Ohražujeme se proti tomuto poučujícímu tónu ve vývodech pana posl. Kostky. Naše strana ví zcela přesně co má dělati. Nacházíme se také v souhlase s naším obyvatelstvem, když podáváme návrhy v tom neb onom směru. Tím chci aspoň pro dnes precisovati stanovisko naší strany proti straně pana posl. Kostky. Později budeme míti ještě příležitost vrátiti se k těmto vývodům jmenovaného poslance.
Druhou část svých vývodů chtěl bych věnovati investicím. V rámci státního rozpočtu máme dáti vládě zmocnění, aby v příštím roce vydala částku 2229 milionů na stavby a jiná zařízení. Nuže, to je věc důvěry. Dáme-li vládě tak velkou sumu do ruky a kromě toho sumy ostatního státního rozpočtu, pak musíme přece aspoň jako Němci býti přesvědčeni o tom, že se nám při zadávání těchto dodávek dostane našeho práva. Když však prohlížíme investiční program vlády, nacházíme na příklad, že se na pět státních tiskáren vydává částka 3·09 milionu, na pozemní stavby výlučně v Praze 30 milionů, na nedokončené stavby 146·7 milionů; v Čechách samých preliminuje se na novostavby úředních budov částka 23 1/2 milionu. Výslovně bych zdůraznil, že mezi těmito úředními budovami, jež mají v Čechách býti vystavěny, není ani jedna v městě německém. Finančnímu ministerstvu má se dáti k disposici na provedení staveb 8·03 milionu, při čemž se přihlíží k jedinému městu německému, totiž Cvikovu. Jsem úplně přesvědčen o tom, že ani ve Cvikově nestavěla by se úřední budova pro okresní soud, kdyby poměry u tamějšího soudu byly na trvalo udržitelné. Okresní soud stojí na náměstí, nemá žádného dvora, takže na př. práce, jako štípání dříví, musí býti prováděny na náměstí tohoto stále většího města. Naproti tomu na zřízení nebo stavbu českých menšinových škol je v rozpočtu částka 39 milionů. Na jedné straně se vydává na zřizování českých menšinových škol tolik milionů, a na druhé straně se z úsporných důvodů tisíce německých školních tříd ruší. Zajímavo je v investičním programu, že se jen v Čechách vydává asi 67 milionů na stavbu odborných škol, na jejichž zařízení je do programu preliminováno 200.000 Kč. Když jsem se dříve dotkl kapitoly "menšinové školy", chci se zmíniti, že se také ještě zřizují menšinové školy střední, a to v Teplicích, v Duchcově, v Mostu, v Ústí n. L., v Žatci, Trutnově a Litoměřicích; na těchto 7 středních škol je stanovena částka 8·3 milionů.
V souvislosti s tím mohu se dotknouti otázky vydržování státních průmyslových škol v Plzni. Na českou státní průmyslovou školu v Plzni je preliminován 1 milion korun, na německou, právě poněvadž je německá, pouze částka 300.000 Kč.
V položkách 141 až 161 nacházíme uvedeny ony částky, které se vydávají na účele škol uměleckých a vysokých: Na účely českých škol uměleckých 33·8 milionu, na vysoké školy německé bez technik 3 miliony korun. Na české techniky je v programu stanovena částka 8·4 milionu, na německé techniky 2·85 milionu. Právě tyto poměry jsou proto příznačné, poněvadž každý ví, jak je špatně a nedůstojně umístěna německá technika v Praze.
Dalo se očekávati, že při investicích budou velké částky vynaloženy k účelům vojenským. Jakému přátelství se Československo těší u svých sousedů, vysvítá ze skutečnosti, že do programu bylo pojato 10·9 milionu na zřízení střelnic a částka 124·8 milionů na jiné vojenské stavby.
Hospodářskou otázkou je rozhodně zřizování nových drah, a na to nacházíme částku asi 171 milionů, pro Hlučínsko kromě toho částku 14 milionů. Za tyto obnosy má býti provedeno 16 projektů místních drah. Je samozřejmo, že mezi těmito 16 projekty není vyjma Hlučínska ani jediný německý. Po desetiletí projektované dráhy v severních Čechách, Doubí, Chabařovice, Šluknov, čekají ještě svého dokončení, již před 10 a více lety byly v Rakousku zamýšleny při tehdejších projektech místních drah. Vedle stavby nových místních drah běží vypravení drah státních; na tyto je v rozpočtu okrouhle 723 milionů korun, mezi tím na opatření nových lokomotiv 101 milion, na opatření nových vagonů 229 milionů.
Když jsem se právě zmínil o číslicích, které jsou určeny na tyto účely, pak jsem to učinil v úmyslu, abych na základě skutečností, jak jsou ve státním rozpočtu a v investičním programu každému úplně volny k nahlédnutí, dal na jevo naše stanovisko a navázal na ně otázku: Můžeme my Němci za nynějších poměrů míti k této vládě důvěru? Můžeme povoliti tak veliké miliardové částky? Nebo řečeno jinými slovy: Můžeme věřiti, můžeme míti důvěru k této vládě, že při zadávání těchto staveb bude také přihlíženo k německým podnikatelům a k německým dělníkům atd.?
K tomu chci uvésti vzorný příklad. Před půl rokem vypsalo ministerstvo národní obrany vojenské dodávky a bylo tehdy zadáno 66.000 garnitur českým družstvům a jen 1.000 garnitur družstvům německým. Bylo zadáno 14.000 kalhot českým, 2.000, t. j. sedmá část německým družstvům, 24.000 plášťů českým, 1.500 plášťů německým družstvům. To není nic nového, ty číslice jsou známy, avšak je rozhodně zajímavé, že jsem tehdy potom podal k celé vládě interpelaci, v níž jsem tyto poměry vylíčil. Nyní pan zástupce ministerského předsedy po 5 měsících laskavě tuto interpelaci zodpověděl. Ve starém Rakousku bylo zásadou předsednictva poslanecké sněmovny chrániti práv poslanců. Bylo by zajímavo věděti, jaké stanovisko zaujímá předsednictvo v tomto případě, když práva poslanců - a právem poslance je právo na odpověď k interpelaci - nejsou v mezích jednacího řádu vládou respektována. Těchto skutečností ovšem nemohl upříti ani pan Bechyně; avšak jak ospravedlniti chování vlády? Pravil, že vláda při všech dodávkách postupuje úplně nestranně bez ohledu na národ; avšak nemohli býti všichni uspokojeni. Toto poslední nutno přiznati. Avšak jedno mohlo býti při zadávání vojenských dodávek uděláno, aby k nám bylo podle našeho počtu - němečtí řemeslníci činí asi 42%, Češi 58% - aby k nám bylo podle tohoto počtu při vojenských dodávkách náležitě přihlíženo. Nezadání Němcům odůvodňuje se dále tím, že bylo nutno tyto vojenské dodávky k vůli dopravním úsporám zadati v blízkosti Brna, a že je náhodou, že blízko Brna bydlí samí Češi. (Posl. dr. Radda [německy]: Bydlí tam přece i Němci!) Zajisté, a také německá družstva se o to ucházela. Abychom se vyhnuli této poslední překážce, možno ostatně stanoviti zásadu, kterou lze snadno provésti, že se dodavatelům předepíše prostě podmínka, dodati vyplaceně do Brna, kde je oděvní skladiště. Mělo by se přihlížeti k tomu, aby byly dodávky zadávány do těch krajů, které v hospodářském směru dodávek nejvíce potřebují, a táži se Vás" kteří znáte poměry ve středních Čechách a poměry v území německém, kde byla v posledních letech hospodářská krise největší? Přece zcela rozhodně v severní části země, kde nebylo možno zboží odbýti, kde nastala nezaměstnanost, jak ji dříve nikdo nepovažoval za možnou. Národnostní klíč při dodávkách se v odpovědi na interpelaci vůbec odmítá.
Nuže, přicházím ke konci svých vývodů a táži se německých poslanců: Je nám za takových poměrů možno věnovati vládě takovou důvěru, jaká by byla vyslovena schválením státního rozpočtu? Povolíme-li rozpočet, dáme vládě do rukou moc vydávati miliardy, a to vydávati je na české účely, dáme této vládě takový projev důvěry, ačkoli dosud neučinila ani nejmenšího, aby splnila oprávněná přání německého obyvatelstva po zaplacení válečné půjčky. A co soudíme o většině této sněmovny a co máme očekávati, toho zajisté nepotřebuji už vyličovati. Poměry se v tomto směru rok po roce horšily; vidíme, že němečtí poslanci jsou pátým kolem u vozu, že se přes naše popudy a návrhy, i když jsou sebe lepší a oprávněnější, přechází prostě k dennímu pořádku. Když dále vidíme, jak jsou staří, ve službě sešedivělí otcové rodin, kteří jsou německými státními zaměstnanci, prostě bez ohledu na jejich rodinné poměry překládáni do vzdálených krajů, jak bývají z poměrů, jimž přivykli, řekl bych vyrváni způsobem nanejvýš nelidským a krutým, když dále vidíme, jak osvědčení přednostové berních úřadů atd. jsou přeskakováni a nejsou povyšováni, když dále vidíme úplné počešťování našich poštovních úřadů - na př. v žateckém kraji jest ještě jen 5 poštovních úřadů s německými přednosty - když to všechno pozorujeme, pak jistě docházíme k přesvědčení: Povolení státního rozpočtu je otázkou důvěry; my však k této vládě důvěry nemáme, ani ve směru národním, ani v hospodářském, a z toho důvodu rozpočet odmítáme. My pro rozpočet státní hlasovati nemůžeme a při tomto postupu jsme si jisti úplným souhlasem našeho obyvatelstva. (Potlesk na levici.)