V. S., učitel římsko-katolické lidové školy v T., byl obviněn pro naprostý neúspěch ve vyučování. Žáci nevěděli na př., co je to Slovensko, a místo Bratislava říkali Pozsony. Disciplinární rada v Trnavě jej osvobodila.
A. J., učitel římsko-katolické lidové školy v D. S., po státním převratu odepřel složiti sliv věrnosti Československé republice, ba i jiné učitele vyzýval, aby též tak učinili. Proto byl ze školské služby propuštěn. Biskupsky ordinariát zaměstnával jej však dále a na výzvu školských úřadů, aby ho propustil, ani nereagoval.
Protože jmenovaný provozoval i iredentistickou propagandu a nebyl ani čsl. státním občanem, musil býti z území naší republiky brachiální mocí letošního roku vykázán. To je ovšem zločin na příslušníkovi ludové strany a vykládá se, že takovým způsobem postupují na Slovensku Češi proti Slovákům. Že by se při tom těm lidem řeklo, jak ty věci vypadají a jaké důvody vedly k tomu, aby byl tento učitel potrestán, toho ovšem pánové neučiní, poněvadž, kdyby ten lid, ten náš slovenský lid, tyto poměry skutečně znal, jako jsou známy všem těm pánům z ludové strany, kteří se takových lidí zastávají, nevěřil by jim, ale on by je také poučil o tom, jak oni správně mají se na tento fakt dívati.
J. Š., učitel římsko-katolické lidové školy v N. M., odepřel předložiti úřední výkazy. Též tento byl při disciplinárním vyšetřování církevní vrchností osvobozen. F. L. učitel římsko-katolické lidové školy v A. nepředložil učebních osnov po 2 roky. Proto bylo proti i němu zavedeno disciplinární vyšetřování, avšak církevní disciplinární rada v Trnavě jej osvobodila. (Hluk. Hlasy: Povezte mena!)
Uvedl jsem všechny tyto případy úředně zjištěné a úředně doložené a kdyby se snad i pánům nelíbilo, že jsem neuváděl plná jména, jest zde materiál k disposici a mohlo by býti pánům s největší ochotou poslouženo. Já to dělal jenom proto, poněvadž jsem se domníval, že je možná k dokumentaci poměrů uvésti jenom začáteční písmena a že není potřebí o těchto osobách zde z řečnické tribuny Národního shromáždění otevřeně mluviti. Kdyby si však pánové z ludové strany přáli, jsme k disposici a mohli bychom také plnými tituly a plnými jmény s největší ochotou posloužiti.
Bylo zde podotýkáno a mluveno o tom, že utlačujeme katolické učitele na církevní škole. Prosím, jak vypadá dnes na Slovensku placení a vydržování učitelů na církevních školách? Když přihlédneme k tomu, kolik platí stát, resp. přispívá na vydržování učitele na církevních školách, vidíme, že to dělá někde 92% a někde dokonce 98% z celého osobního nákladu. (Výkřiky.) Jsou případy, že učitel, který dostává měsíčně 1600 Kč platu, obdrží od státu 1525 Kč a církev mu dává 75 Kč. A ti pánové křičí: My církevní školu vydržujeme a vláda chce o ní rozhodovati!
Prohlásil-li pan kol. Hlinka, že nemůže pro rozpočet hlasovati, prosím, my jsme ochotni navrhnouti, aby tyto podpory na vydržování učitelů na církevních školách byly z rozpočtu vůbec vyškrtnuty, nám to neuškodí a panu Hlinkovi to prospěje. Kdyby si to snad přál, náš klub by ještě tento návrh mohl podati a přičiniti se o to, aby byl také přijat. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Neračte, pánové, vyrušovati!
Posl. Ulrich (pokračuje): Bylo zde mluveno o tom, že katolický člověk na Slovensku brání se zavádění vyučování laické morálky. Ne, nikoliv! Nemáme vyučování laické morálky, nýbrž toliko vyučování občanské nauky na školách. Pravilo se dále, že brání se zavádění laické morálky na školách, že to nedovolí, že bude proti tomu protestovati, poněvadž si náboženství ze škol nenechá vyháněti. Kdybyste měli vesměs takové katechety jako máme v Podbrezové, kde kaplan z Hronce, když děti neznají katechismu, vije přes tvář, přes hlavu, hází za nimi od školní katedry různé předměty a tituluje je různými nepěknými jmény, tak byste náboženství ze škol vystěhovali, nebylo by také potřebí nějakého nátlaku. Uvedl jsem tato data, týkající se škol na Slovensku, jen proto, abych tu dokumentoval nemožnost a neudržitelnost a nepravdivost tvrzení pánů se strany ludové.
Chci se nyní ještě zmíniti o jiné, stejně důležité otázce. Je to otázka církevní daně na Slovensku, která stala se zejména velmi aktuelní otázkou u nás v Bratislavě, kde jest velká část českého úřednictva. V poslední době jsou doručovány jednotlivým osobám v Bratislavě výměry daně církevní, které zní někdy i na obnosy několika set. Při tom třeba podotknouti, že výměry ty jsou doručovány i takovým osobám, které příslušníky církve římsko-katolické nejsou. Poněvadž při vymáhání této církevní daně hrozí se stranám exekucí a poněvadž celá otázka postrádá vůbec po stránce formálně právní zákonitého podkladu, třeba tu proti postupu tomuto co nejdůrazněji protestovati.
Poměr církve ke státu upraven byl na Slovensku uherským zák. čl. XXXVIII. a LIII. z roku 1868 a XLIII. z roku 1895. Organisace církví postavena byla zákony těmito na podkladě církevních ovcí autonomně spravovaných, jimž přiznáno právo, od věřících vyvírati a vymáhati církevní daň. Tyto ovce potřebují podle platných právních norem schválení církevních statutů, které schvaluje církevní vrchnost - biskupský ordinariát a ministerstvo kultu jako orgán dozorčí.
Klíč k vyvírání daně církevní stanoví volený církevní výbor - školská stolice - klausule zákonná stanoví pak, že každá změna stanov podléhá schválení ministerstva kultu.
V bratislavské církevní ovci římsko-katolické nebyly církevní statuty dosud ministerstvem schváleny, ano, nebyly mu ani dosud ke schválení předloženy. Dosavadní statut obsahuje ustanovení, že členem ovce církevní může býti toliko uherský státní občan. Jednací řeč je maďarská. Stanovy dále obsahují předpis, že daň církevní má býti vyměřována podle daně státní. Výbor se však usnesl, že tento zákonný předpis nemá býti dodržován, nýbrž, že má býti církevní daň předpisována nikoliv podle výše daně státní, nýbrž podle faktického příjmu; tento postup je také dodržován. V odvolacím řízení provádí se naprostá a úplná libovůle. Předseda Molec, křesťanský sociál, rozhoduje v odvolacím řízení podle kabátu a od oka.
Přijde-li k němu člověk, který se mu líbí, jest mu předepsaná daň náležitě restringována. Přijde-li někdo, kdo se mu nezalíbí, tedy je mu hrozeno, že daň předepsaná bude celá v předepsané výši vymáhána. Celý tento postup svědčí o tom, že předepsané formy zákonné není dbáno, že celý postup vybírání daně církevní je vlastně protizákonný. Třeba uvážiti dále, že máme dnes na Slovensku tři kategorie státních úředníků: úředníky stále ustanovené, úředníky exponované a úředníky substitující. Velká část úředníků exponovaných a úředníků substitujících dostává poukázaný plat nikoliv na Slovensku, nýbrž ze svého dřívějšího působiště. Učitel exponovaný na Slovensku dostává vyplácený plat z Čech, v Čechách je mu srážena daň, v Čechách jsou mu započítány veškeré přirážky také na potřeby církevní. A na Slovensku jest mu předpisována nová církevní daň úplně nezákonně, poněvadž žádný občan tohoto státu nemůže býti pro jeden a týž předmět dvojnásobně zdaněn. (Posl. Hancko: A co diety? Ty mohou bráti?)
Bylo-li zde poukázáno na to, že mají diety, pak odkazuji tu otázku Nejvyššímu správnímu soudu. Já bych s hlediska práva připustil nejvýše za správné započítání daně církevní z onoho zvýšeného příjmu, který tvoří diety na Slovensku. Ale tu bych hned, pánové, upozornil na to, že toto plus dává se mu proto, že svým pobytem jako exponovaný úředník na Slovensku má opětně jisté minus příjmové. Není to tedy nadlepšení, nýbrž položka vyrovnávací. Pochybuji, že se Nejvyšší správní soud postavil na stanovisko, že by z tohoto plus příjmového mohla býti církevní daň vymáhána. Pokud tato církevní daň jest předpisována úředníkům substitujícím nebo státním zaměstnancům, kteří jsou na Slovensku na substituci, jest předpisována úplně nezákonně a jest nezákonitým způsobem předpisována osobám, které ještě dříve, než dostaly se na Slovensko, z církve římsko-katolické vystoupily. Nemají s tím nic společného a také přirozeně žádné poplatnosti a zdaňovacím povinnostem v tomto ohledu nepodléhají. (Výkřiky posl. Hancka). Pánové si řekli o to, k čemu jsem chtěl dojíti. Na Slovensku máme dosud platné maďarské zákony, jimiž se také upravuje poměr občana k církvi. (Výkřiky poslanců slovenské ľudové strany.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid, pánové. (Výkřiky.)
Posl. Ulrich (pokračuje): U nás bylo právní postavení občana církve do jisté míry změněno zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 277 Sv. z. a n., ale stávající právní předpisy a právní stav na Slovensku podle uherského zákona jsou nadále zachovány. To je pravda, že podle tohoto maďarského zákona každý, kdo chce vystoupiti z církve římsko-katolické, jest podroben takové tortuře, že, než by ji prodělával, raději si to rozmyslí a nechá to výti. Musí se ohlásiti u svého duchovního představeného, přednésti mu tam oznámení, že vystupuje z církve, oznámení musí učiniti přede dvěma svědky a čekati měsíce, zdali to milostivě církevní duchovní správce vzal na vědomí. Když ne, prodělává tuto torturu prostřednictvím politických úřadů. A když ten nešťastný člověk přes toto všecko zdržování a znásilňování svého přesvědčení dostane se šťastným způsobem z toho ovčince, z církve římsko-katolické ven, má to jediné potěšení, že ještě 5 roků je povinen platit církevní náklady a církevní daň.
Toto vyvírání církevní daně na Slovensku jest právní anomalií, po stránce formálně právní je úplně nezákonné, ježto církevní statuty autonomních ovcí církevních na Slovensku nebyly po převratu předloženy ku prozkoumání a schválení nejvyššího dohlédacího úřadu, ministerstva školství a nár. osvěty. A je to nezákonný stav, poněvadž se občanu hrozí, že daň bude na něm vymáhána politickou exekucí.
Z těchto důvodů obracíme se na pana ministra školství a nár. osvěty a prosíme ho, aby okamžitě vydal zákaz, že činnost těchto autonomních církevních ovcí se zastavuje, že jsou tyto autonomní církevní ovce povinny okamžitě předložiti ministerstvu školství a nár. osvěty své statuty, aby ono je prohlédlo, schválilo, nebo, je-li potřebí oprav, opravy navrhlo. A žádáme dále, aby okamžitě byl vydán zákaz, že daň církevní nesmí býti vyvírána.
A konstatuji při tom toto: Církevní vrchnost, episkopát trnavský, byl několikráte upozorněn na to, že celé to předpisování církevní daně nemá zákonitého podkladu. A přes to vše episkopát trnavský neučinil v tomto směru nápravy. Dovoláváme se proto nápravy se strany ministerstva školství a nár. osvěty.
Přáli bychom si jako sociální demokraté, abychom již jednou dostali se k tomu velikému řešení problému poměru církve ke státu. Jsme přesvědčeni o tom, že tento stav je trvale nemožný. Bylo-li zde před nějakým okamžikem předřečníkem ze strany lidové, římsko-katolickým knězem prohlášeno, že je potřebí upraviti poměr církve ke státu, máme-li zde takový stav, že dochází k násilnostem mezi příslušníky jednotlivých církví o používání kostela, stává se tento kulturní problém pro Československou republiku těžkým politickým břemenem Jest třeba, aby otázka tato byla řešena. My, sociální demokraté českoslovenští, máme pro tuto otázku svoje vyhraněné stanovisko a neustaneme usilovati o to, by provedena byla úplná rozluka církve od státu. Přejeme si však, aby do té doby, nežli tento veliký problém politický bude vyřešen, byla aspoň provedena změna stávajících právních předpisů, kterými upraven jest na Slovensku poměr občana k církvi. Prosíme proto pana ministra školství a nár. osvěty a pana ministra unifikací, aby připravili a Národnímu shromáždění jménem vlády předložili osnovu zákona, jíž se tato otázka upravuje.
Pokládáme to za nejvýš důležité, neboť nám záleží na tom, aby v tomto ohledu nastalo na Slovensku po stránce právní úplné jasno.
Budeme hlasovati pro rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty, ale prosíme jenom, aby to, oč byl pan ministr školství a nár. osvěty žádán, v době krátké bylo splněno. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pí. posl. Deutschová. Dávám jí slovo.
Posl. Deutschová (německy): Velectěné dámy a pánové! Slova, která k vám pronáším zde dnes jménem své strany, platí nejen ministerstvu školství, nýbrž všem ministerstvům, do jejichž kompetence přináleží péče o mládež. Není jich méně nežli sedm. Již tato okolnost sama podává smutný obraz o roztříštěnosti prací péče o mládež v tomto státě. Společenské a hospodářské poměry, v nichž se člověk rodí a vyrůstá, rozhodují o jeho pozdějším vývoji. Sociální prostředí, jaké nás obklopuje v prvních létech našeho života, vytváří osobnost, zdraví, zdatnost a povahu člověka. Jelikož dítě nemůže se starati samo o sebe a jelikož se v dnešní době mnohým rodičům znemožňuje, aby věnovali svým dětem více péče a starosti, nežli ukojení hladu, stala se ochrana dětí a péče o mládež věcí státu. Na tisících rodin leží hospodářský tlak, který především škodí dorůstajícímu pokolení, brzdí jeho duševní a tělesný vývoj a činí ho nezdatným pro život. I dítě chudých rodičů má právo na plné rozvinutí své schopnosti, zanedbání dítěte se trestá nejkrutěji na společnosti samé. Rozvojem kapitalistického hospodářství vzrostla bída proletariátu. Proletář zná cestu, která ho vyvede z této bídy. Leč válka a hospodářské následky války zasypaly tuto cestu. Známe souvislost bídy naší doby a víme, že se naše dráha opět uvolní. Avšak nežli bude volná, je před námi cesta útrap a strádání. Nejhorším hořem jest však to, které musí nezaviněně snášeti děti. Proto jest jedním z nejdůležitějších našich denních požadavků požadavek dostatečné státní ochrany dětí. Zákon, který u nás upravuje hlavně péči o děti, je chudinský zákon z roku 1868, který trvá po 55 let a naprosto nevyhovuje požadavkům, jaké musíme činiti na moderní zákon o péči o mládež, poněvadž jest naprosto zastaralý a je v rozporu s požadavky doby. Nemáme u nás také zemského úřadu pro mládež, jaké jsou v jiných zemích. U nás musí soukromá péče o mládež, to jest německá a česká zemská komise pro Čechy, Moravu a Slezsko, zúplna nahrazovati zemský úřad pro mládež, který v Rakousku a v Německu je zákonným podkladem pro péči o mládež. Mohlo by se tudíž míti za to, že náš stát má největší zájem na tom, aby podporoval tuto blahodárnou instituci a zajistil práci péče o mládež. Toho by se dalo dosíci dostatečnou subvencí zařízením péče o mládež z prostředků státních. Avšak jak to u nás vypadá?
Péče o mládež jest většinou odkázána na soukromou dobročinnost, jelikož jejich hlavní peněžní zdroje plynou ze svírek. Bez této sběratelské činnosti ocitla by se německá péče o mládež v koncích se svou činností. V posledních létech bylo důležité odvětví této svěrací činnosti, a to svírky ve školách, ministerstvem školství zakázáno. Zákaz tento se týkal hlavně péče o mládež, neboť když na podzim roku 1922 uspořádal Červený kříž ve školách svírku, povolil to výnos ministerstva s podotknutím: "V zájmu výchovného cíle školy jest žádoucím, aby školy všech druhů a učitelstvo činně podporovali úspěšnou práci této organisace." K Červenému kříži zaujímá se naprosto jiné stanovisko, patrně proto, poněvadž se toto zařízení dá obratem ruky proměniti v zařízení válečné mašinerie.
Státní subvence jsou naprosto nedostatečný. Tak dostala německá zemská komise v Čechách v roce 1922 na podporu své činnosti pečující o mládež, prospívající tisícům dětí, částku 300.000 Kč, pravím třikrátstotisíc Kč. Byl to desátý díl jejích příjmů. Devět desetin muselo býti sebráno soukromou pomocí. Subvence na rok 1923 nebyla zemské komisi dosud poukázána, ačkoliv musela zemská komise letos za své účely vydati o půl milionu Kč více než v loni. S rostoucími požadavky, jež se kladou na péči o mládež, musela by také růsti výše státních subvencí. Jak to však vypadá ve skutečnosti? Jest konstatovati právě opačný poměr. Letos se výdaje na péči o mládež zmenšují o 9 milionů. Veškerá péče o mládež ve státě má se uhraditi 14 miliony. Subvence byly o 50% sníženy. V ministerstvu soc. péče činily subvence pro péči o mládež, pro zařízení na ochranu matek a pro péči o kojence vloni ještě 13·25 milionů, letos již pouhých 6·7 milionů Kč. Subvence ministerstva zdravotnictví byly sníženy ze 7·36 milionů na 4·83 milionů. V neslavné lihové aféře, jež nebyla dosud zcela vyjasněna, byl presidentu Práškovi k disposici 10milionový fond na podplácení. Skoro stejnou částkou se odbývá u nás péče o mládež pro statisíce dětí. Ministeria doufají, že letos vystačí se sníženými částkami.
S německou péčí o dítě nakládalo se při udílení subvencí vždycky jako s nevlastním dítětem. Chtějí-li páni ministři vystačiti s těmito sníženými částkami, je pro to pouze jediné vysvětlení, a sice to, že česká péče o mládež je saturována právě ze státních prostředků a veškeré úspory se dějí na úkor německé péče o mládež. Z rozpočtu není bohužel zjevno, v jakém poměru se rozdělují rozvržené částky mezi českou a německou péči o mládež Postrádáme však všeobecně při rozdělení subvencí národní spravedlnosti. Chtěla bych uvésti pouze jediný příklad, který je však typickým pro celý způsob přídělů. V Jihlavě dostala česká péče o mládež 48.000 Kč subvence a 50 000 Kč na zakoupení domu; německé okresní péči o mládež dostalo se celkem peněžního příspěvku 6000 Kč. To je poměr 1:16. Ve Znojmě je poměr týž a v jiných místech není to lepší.
Samo o sobě ztěžuje se německým organisacím dosažení subvence velice různými podmínkami, jelikož se v ministerstvech vylíhnou při zeleném stolu věci, které se ukáží v praksi jako velká překážka podniku. Péče o mládež měla by se státem provozovati ve velkých rysech. Péče o mládež má vznešený cíl, chce chrániti mládež, aby zachovala společnosti lidi. Čím více vydává stát na péči o mládež, tím méně bude musiti vydati na soudící a trestající moc. Pozorujte naše donucovací pracovny, vězení, neřest, která bují v temnu noci, a považte: všichni tito lidé byli dětmi, jež se daly vésti a byly dobré, jež plné důvěry vinuly své ručky kolem krku matčina, Společnost nechala je vyrůst v divou zvěř, odepřevši jim svoji ochranu. Tak jako jest si mnohého přáti v příčině práce státu v péči o dítě, tak problematickou je i práce výchovná. Nouze doby vynucuje sociální zařízení, jež musí opraviti stanovisko státu: laissez faire.
Proletariát si vytvořil blahodárné zařízení v organisaci přátel dítek. Část výchovné práce, kterou škola přenechává otcovskému domu a které nemohou konati rodiče, jež jsou vědou naší doby oba nuceni jíti za povoláním, vykonávají přátelé dítek. Je to proletářská ochrana dítek, proletářská péče o děti, kterou vykonává spolek "Kinderfreunde". Chrání mládež proletářů, která je nejvíce ohrožena před i zpustnutím a zbídačením. Chce pomáhati vychovávat děti v duševně čilé, tělesně zdravé lidi. Útulny a dětské zahrádky, tělocvik a cestování chrání a podporují vývoj dětí, nad i nimiž drží organisace přátel dětí svou žehnající ruku. Již 10 let trvají tyto spolky; za největších obtíží plní svůj odpovědný úkol, zcela odkázány na jmění proletariátu. Vláda dosud i si nevšimla tohoto blahodárného zařízení. Nyní, kdy přátelé mládeže zažádali o subvence, činí ministerstva okolky. S malichernou úzkoprsostí se setkáváme tam, kde jsme čekali plné pochopení a otevřenou dlaň. Proletariát se naučil poznání, že nemá mnoho co očekávati od vlády tohoto státu, a přikročil všude k svépomoci. Hroznou krisí, která připravila tisíce lidí o chlév a práci, zbavena jest dělnická třída všech peněžitých prostředků. Nemůže docela postrádati hmotné pomoci vlády. Bohužel jest u nás velice smutně postaráno o podporu mravních, duševních a tělesných sil naší dospívající mládeže. U nás platí jako v Schillerově "Valdštýnovi": "Jen v poli stojí člověk za něco." Zde platí jednotlivec pouze jako voják a i tu pouze v masse, která se má cepováním vychovati v bezduché i poslušnosti. Této snaze stála by ovšem v cestě výchova, která činí člověka ve všech oborech duševní a tělesné výchovy volným a zralým.
Pro jednu stránku výchovy musela by však i vláda, která na vše pohlíží zrakem šikovatele, míti plné pochopení: pro otázku tělesných cvičení. Máme ministerstvo pro tělesnou výchovu, avšak o něm platí slova: "Jen když je dítě pokřtěno, pak může klidně umříti." Ministerstvo pro tělesnou výchovu dosud sice nezemřelo, ale zdá se, že mu dochází dech, poněvadž mu ze 159 milionů ministerstva zdravotnictví zbývá pouze 3,800.000 Kč na tělesnou výchovu veškerého obyvatelstva. To nejsou ani 2 1/2% celé částky. V loni měli jsme k tomu účelu ještě 6 milionů k disposici. Letos byla tato částka zredukována téměř na polovinu s odůvodněním, že přihlížejíc k úspěchu dřívějších let jeví se snížení oprávněným. Odůvodnění zní jako výsměch. Pan ministr, do jehož oboru patří tělesná výchova, stal se velmi skromným; anebo neví snad ničeho o tom, že naše mládež podléhá daleko více než v dřívějších letech záludným lidovým epidemiím, že tuberkulosa, nedokrevnost, všeobecná tělesná slabost jsou degeneračními příznaky lidu sesláblého podvýživou po léta trvající? Nemusí si naše vláda sama říci, že pouze plánovité zocelení a otužení těla může zachovati naši mládež schopnou odolnosti a zdravou? Kolik z těch peněz, které musí stát vydávati na nemocnice a chorobince, mohlo by se ušetřiti, kdyby byla u nás rozumná péče o ohrožené na zdraví? Žádáme nyní alespoň dostatečné podpory spolků tělocvičných a sportovních. I zde bych chtěla upozorniti na nestejné nakládání německými a českými spolky. Kdežto se spolky "Orlů", jež jsou pod protektorátem pana ministra Šrámka, ministerstvem přímo vyzývají, aby žádaly o subvence, jsou německé spolky mnohdy odmítány a nedostanou ničeho.
Musím si dnes odepříti, abych se podrobně obírala školskou nouzí všeobecně a obzvláště nouzí německých skol a německého žactva. Tuto část naší kritiky rozpočtu přednese druhý řečník našeho klubu. Avšak na jedno se táži pana ministra školství a nár. osvěty: Je mu známo, že existuje také péče o školní děti? Jak pohlíží na otázku školních lékařů, školních pěstounek? Podíval se pan ministr dovře na bledé, vyhublé tváře dětí dělníků, které zalidňují naše obecné školy? Celá bída hospodářské krise, hořká doba nezaměstnanosti rodičů vryta jest do těchto tváří. Ví pan ministr, jak veliké je procento dětí, které se posílají do školy bez teplé snídaně? Školní lékaři a školní stravování jsou v době, jakou je naše, nezbytny. To uznaly mnohé ovce a ustanovily školní lékaře. Na menšinových školách, které podléhají ministerstvu, jich není. Tak mají zde v Praze sice české školy ustanoveny svého školního lékaře, na německých menšinových školách vykonává lékař tuto službu dobrovolně a bezplatně, z lásky.
Jsme rovněž pro to, aby se šetřilo, avšak nikdy pro to, aby se šetřilo na zdraví lidu. Co se však má říci o umění vládnouti, jemuž pro tak důležité ministerstvo pro lidové zdravotnictví nezbývá mnohem více, nežli pro výstavbu vojenského letectví? Veškerá péče o nemocné a na zdraví ohrožené lidi musí býti uhrazena 159 miliony Kč. Na letectví zbývá nám však 147 milionů Kč. Zdá se, že naše budoucnost je ve vzduchu, a proto se vláda tohoto státu valně o to nestará, jak to zde u nás na zemi vypadá. Zdá se, že létání se stalo oblíbeným sportem ministerským a uvažujeme-li o rozpočtu, nabýváme dojmu, že nejen ministr národní obrany, nýbrž náš celý kabinet se vznáší nad mraky a že jim země i s lidmi a jejich životními potřebami naprosto zmizela z očí. Jinak museli by páni již dávno postřehnouti, jak svízelným jest dělnému lidu pouhé uhájení vytí, že se skoro hroutí pod tíží daní a dávek, jež se mu ukládají. To jsou starosti, které tíží německou třídu dělnickou, která se nebetyčně povznáší jako kulturní faktor nad onu část německého občanstva, jehož jménem zde mluvil pan posl. Schollicha jehož požadavky vrcholí ve výkřiku po numeru clausu a jež považuje za největší kulturní úkol, aby židovská duševní soutěž byla odstraněna z vysokých škol.
Bude-li stát tímto způsobem dále hospodařiti, pak prohospodaří své nejcennější jmění, zdraví lidu, blahobyt společnosti. My nemůžeme pro kulturní rozpočet, který tak vypadá, hlasovati. Podáme k této kapitole návrhy, jimiž se odstraňují nejhorší nespravedlnosti. Přijmete-li je, bude to zároveň prvním krokem na cestě rozumu. Jinak platí o vládě a o mužích, kteří chtějí říditi osudy tohoto státu, slova básníkova: Století zrodila velkou epochu, avšak veliký okamžik nalézá malé pokolení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dále p. posl. Hanckovi.
Posl. Hancko: Slávna snemovňa! Pán minister školstva a nár. osvety v rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne dňa 14. novembra 1923 učinil toto prehlásenie:
"Školstvo naše je predmetom vášnivého zápasu, poneváč srážajú sa tu rôzne svetové názory a záujmy, a školskej správe nezbýva nič iného, než aby pečlive odvažovala všetky sily a smery, aby pokrok rezultoval zo skutočných síl politických a sociálnych. Smer, ktorý vláda zahájila, môže byť prijatý všetkými složkami našej národnej spoločnosti." Pán minister prosil ďalej o najväčšiu snášanlivosť náboženskú a národnostnú, ubezpečoval, že zásadou jeho je merať spravedlive bez ohľadu na národnostnú alevo náboženskú príslušnosť a že nie je známy prípad, ktorý by svedčil, že táto zásada nie je prísne dodržovaná.
Po tomto skvelom prehlásení by sa každý občan republiky lebo cudzozemec mohol domnievať, že kultúrny program Československej republiky spočíva na tých najdemokratickejších zásadách a že vládnucí režím v Československej republike plne zabezpečuje slobodu národnostnú, jazykovú i náboženskú. Viďme, ako sa prehlásenie pána ministra v praxi uplatňuje.
Pán minister školstva prosí o národnostnú a náboženskú snášanlivosť a tvrdí, že jeho zásada je merať spravodlive a držal za potrebné i to zdôrazniť, že nie je ani známy prípad, aby sa táto zásada prísne nedodržiavala.
Pán minister Bechyně správne konštatoval, že sa o školu vášnivý zápas vedie. O školu skutočne 2 smery zápasia: Smer negatívistov, nevercov, tak zvaných pokrokárov za laickú nevereckú školu, a smer pozitívistov, kresťanov za náboženskú školu. Do vnútorných vecí českých, ako sa miešal predošlý rečník posl. Ulrich do slovenských, sa nechcem miešať, nech oni svoj vášnivý zápas vedú a zakončia dľa ich spôsobov a potrieb, zmienim sa len o Slovensku, o tom tak zvanom "oslobodenom" Slovensku v slobodnej československej republike.
Dľa štatistiky tábory týchto vášnive zápasiacich smerov vyzerajú číselne takto: Zo 3 milionov obyvateľov Slovenska 2,130.000 je katolíkov, o ktorých nie je možno tvrdiť, že sa hanbia za katolícku cirkev, 1/2 milionu evanjelikov, o ktorých tiež nemožno tvrdiť, že sú neveriaci, grécko-katolíkov 193.552, pravoslávnych 2877, bez vyznania, menom ktorých chcel p. posl. Ulrich asi hovoriť, 6821, a z tých je 99% Čechov, čs. cirkve 1910. Spolu ani nie 1/3% je tých, ktorí zápasia o laickú nevereckú školu, ostatných, a to nebude nikto odtajovať, že zápasia vášnive za kresťansko náboženskú školu, či sú to katolíci lebo evanjelici. Človek by myslel, že dľa tohoto nepomerne mizivého počtu pokrokárov, nevercov, vlastne Čechov na Slovensku, je tento zápas nemožný. A predsa jestvuje, ba nachodí sa v tom stave, že svojim diktátom táto mizivá menšina panuje a znásilňuje presvedčenie domorodého obyvateľstva veľkej väčšiny a česká vláda mohlo by sa povedať, lebo nemôže sa pomenovať slovenská vláda - dáva k tomu asistenciu bajonetov a celý vládný úradný aparát a celú vládnu moc. Tak je to možné, že táto mizivá menšina ovláda Slovensko v každom ohľade. (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Hancko (pokračuje): Je pochopiteľné, že takto sa dá znásilňovať duch domorodého obyvateľstva a takto sa môže hatiť pod asistenciou bajonetov voľný nepretržitý historický vývin slovenského školstva.
Keby sa v republike dľa prehlásenia pána ministra Bechyně na Slovensku vladárilo, vášnivý zápas by na Slovensku nemohol byť, ba ani vôbec o ňom rozprávať by nebolo možné, poneváč 1/3% obyvateľstva tento vášnivý zápas bez pomoci bajonetov osamotene viesť ani len by sa odvážiť nemohla. (Výkřiky.) Praha diktuje toto a dáva moc k tomu, dáva popud k tomu, dáva všetky prostriedky, vládne takto a tak je Slovensko opanované násilne proti jeho vôli.
Vidíme v praxi uplatnenie zásad prehlásenia pána ministra školstva Bechyně. Je to náboženská snášanlivosť, prosím, keď minister republiky prosiacej o snášanlivosť katolíckej deputácii prehlási v tejto istej republike, že prv zahynie štát, než by mohla byť zavedená náboženská škola? Či pán minister nevedel, keď toto veľavýznamné prehlásenie učinil, že slovenské školstvo je vlastne cirkevné? Zo 75 % ono tvorí vlastne školstvo na Slovensku, bez ktorého, keby republika pri vzniknutí tohoto školstva nebola obdržala, školstvo na Slovensku dnes by nebolo také. Ako sa mohol odvážiť pán minister také prehlásenie učiniť, keď za touto ustanovizňou mimo 6, rešpektíve 8 tisíc českých nevercov stojí národ v celku odhodlaný na život a na smrť? (Tak je!) A to tým viacej, keď cirkevná škola je na Slovensku vlastne identickým pojmom so slovenským národom. Podľa výpovedi pána ministra školstva my tu musíme a právom môžeme domnievať sa, že zavrhnutím náboženskej školy on vypovedel voj vlastne celému slovenskému národu. Či nemyslel pán minister, a ja by som sa ho úctive pýtal, keď túto výpoveď prehlásil, že jeho prehlásenie v daných okolnostiach a snáď v blízkej budúcnosti, nech by nejaké nebezpečenstvo prišlo, veľmi ľahko by sa mohlo zvrtnúť v ten smysel a zmeniť, že skoro hádam prv by zahynul štát, než by sa Slovensko a slovenský národ podrobil nevereckej duchovražde niekoľko tisíc fanatických, pokrokových a politických streštencov na Slovensku, (Tak je!) ktorým Praha diktuje a všetkými možnými dovolenými i nedovolenými prostriedky v ich počínaní napomáha. Lebo pýtam sa ďalej, je to spravodlivosť, je to náboženská snášanlivosť, že pán minister hovorí o ideálnej náboženskej slobode, keď pán minister chce vynútiť spoluužívanie kostolov? Mám jednu úctivú otázku k nemu. Ja v menšej veci by som prišiel k nemu, aby som sa ho pýtal: Pane minister, dajte mi spoluužívanie vášho bytu! Čo by mi povedal? (Hlas: Nebo vás kabát?) Alevo váš kabát alebo majetok. Či to nie je naprosto boľševický názor a nie sociálne-demokratický? Lebo prosím, čo je to v republike, je to právny stav? Podľa ústavnej listiny hovoríme, že súkromoprávnemu majetku je zabezpečená v republike, ako ste informovali cudzozemsko o cirkevnom majetku, majetková sloboda a ešte v 6. roku republiky cirkevné majetky nie sú dané patričným činiteľom, ale ešte dosiaľ šafária s nimi nepovolané komisie. A pán minister ešte nemal toľko odvahy pred jeho stranníkmi, aby sa bol vzchopil a povedal, pánovia, už boľševickými metodami v republike nemôžeme panovať, ale majetky dáme patričnému vlastníkovi. Na to pán minister ešte v 6. roku zabudol, kdežto o nás v cudzozemsku myslia, že je tu právny poriadok zabezpečený. Má pán minister náboženskú slobodu a snášanlivosť, ktorú, ako v rozpočtovom výbore riekol, žiada od obecenstva republiky, keď výnosom č. 714.222 zrušil tri marianske sviatky, bez toho, že by mal aspoň nárok, ako voľaktorý horlivý cirkevník, sa o tieto veci starať. Ja sa tážem, ako by si počínal, povedzme, že by chcel rozkazovať v náboženstve židovskom, že by im chcel do ich sviatkov diktovať, ako nás chce vo svojej svedomitosti riadiť. Pán minister hovorí o náboženskej snášanlivosti, o náboženskej slobode a neštíti sa vydať tento výnos, a to ešte pod kepienkom tohoto výnosu sa kryje a verejne prosí o náboženskú snášanlivosť v Československej republike. Alebo je to spravedlnosť, keď v republike zhabáva Slovákom katolícke gymnázia a Maďarom sa ponechávajú dve katolícke gymnázia? Nemcom ponechajú a evanjelikom ponechajú? To je otvorený boľševizmus, a ja to otvorene povedám, že tieto boľševické metody budú mať smutné následky na Slovensku, za ktoré budú tie vlády a ten pán minister zodpovední, ktorý ešte v šiestom roku republiky nevie do právneho poriadku vstúpiť. Alevo je to spravedlnosť, jestli zaľúbi sa jednému ministrovi, ktorý má nad všetkými stranami stať v republike, podporovať neverecký, pokrokárský, centralistický spolok na Slovensku a všemožne potiera rýdze slovenský, v kresťanskom duchu vedený spolok? Alevo je to spravedlnosť, je to bratská láska, keď sdruženie slovenských odborových organizácií, počítajúcich v sebe slovenských postarov, železničiarov, učiteľov, hutníkov, baníkov a slovenských profesorov, počítajúcich cirka 25 tisíc, pán minister takú lásku a ochotu preukáže, že keď sa mu deputácia dostaví, a náhodou mu to nebolo oznámené, za to ale ministerskej rade trikrát, a pána ministra tam našli, on ani memorandum nevzal od tých inteligentov slovenských, o ktorých sa hovorí, že nejestvujú. To je tá spravedlnosť pána ministra. (Výkřiky poslanců ľudové strany slovenské.)