Vyšel jsem od podporování výroby jako nejdůležitější součásti příjmů státního rozpočtu. Budiž uznáno, že vláda státu tyto okolnosti vždy více a více hodnotí. Vláda ovšem a koalice - i zde, jak se zdá, otvírají se propasti, které jakožto opodál stojící můžeme jen tušiti, nikoli však odhadnouti. Podpora výroby znamená, bohužel, pro mnohé, kteří v tomto státě spolu vládnou, vždy ještě podporu vlastního prospěchu. Že při tom je zvláště těžko vytvořiti cílejistou obchodní politiku, je zajisté vysvětlitelno pokračováním války v míru, jak ji dnes jako následek mírových smluv hrozně prožíváme, stává se stále zřetelnějším, že i tu určovaly a určují zištné motivy velkých mocenských skupin, aby světové dějiny řídily ke svému prospěchu.
Francie chce požívati jen výhod mírové smlouvy, nechce jen politicky, nýbrž i průmyslově a obchodně ovládnouti celý svět. Druhý smí jíti jen tak daleko spolu, pokud těmto mocenským snahám slouží. Co tu vidíme ve velkém, přeneslo se jako čistě zištné snažení na mocenské skupiny jednotlivých států. Zdravá obchodní politika může však vždy jen vycházeti z vyrovnávání zájmů, mezinárodně rovněž jako ve státě samém. V tomto státě by bylo možno dospěti k snesitelným smlouvám jen tehdy, kdyby koalice měla odvahu, aby navrhla všeobecný autonomní tarif celní, na jehož bezpečné základně by se mohlo vyjednávati. Dnes je vše proniknuto protekcemi, výhodami a zvláštními povoleními a i zrušení povolovacího řízení, kteří v poslední době bylo líčeno jako něco zvláště potěšitelného, je ještě prosáknuto takovými snahami. To nejsou zdravé základy pro obchodní a výrobní politiku. Anglie při trvání dnešních poměrů otevřené dveře zavře, Německo, jedno z nejdůležitějších našich odbytišť, bojuje boj na život a na smrt s následky mírové smlouvy a jejími účinky, balkánské státy ukazují nám obchodně politicky tak často chladně záda a Československo, země skvělých obchodních bilancí, vykazuje v říjnu tohoto roku obchodní bilanci pasivní. Zajisté to pro přítomnost není důvodem k obavám. Naopak. Výroba patrně svými silnými nákupy materiálu opět lépe doplnila své sklady surovin a z toho můžeme usuzovati spíše na čilý obchod a na zmírnění krise. Právě v měsících největší nezaměstnanosti měli jsme největší prodeje do ciziny a nejvyšší číslici aktivní obchodní bilance. Přes to musíme jakožto vývozní země také z důvodů našeho kursu směnečného vždy míti na zřeteli tuto číslici vývozní a bylo by nyní věcí vlády, aby všemi prostředky pracovala k tomu, aby ulehčením výrobních podmínek mohl býti v této rozhodující chvíli náš vývoz průmyslově i na dále zachován a aby byly dány větší možnosti odbytu v cizině. K tomu však patří jasná obchodní politika, zřeknutí se každého protekčního systému a celní tarif projednaný před veřejností, tedy parlamentárně, který poskytuje celní ochrany jen potud, pokud je nutna v zájmu podpory výroby a vyrovnání, a pokud je to dále potřebí, abychom dosáhli jistého základu pro zjednávání smluv. Neboť vím dobře, že nutno jisté celní sazby stanoviti, aby se působilo na protivníka. K této kapitole by asi také náleželo, aby stát udělal pořádek ve svém tarifnictví, v tarifu poštovním a železničním. Zvláště co se týče našeho poštovního tarifu, jsme mnohem dražší než většina jiných zemí, vyjímaje jistě Německo.
Také k problému dávky z majetku nutno nejdříve přikročiti se zřetelem právě k výrobním kruhům. Navrhovaná novelisace v tom směru nestačí. Stává se také zřejmějším, že účely majetkové dávky, jak jsou uvedeny v § 1 zákona, již neodpovídají dnešním názorům na měnovou politiku. Znamenití znalci této látky právě na české straně dali tomuto mínění opětovně výraz, a také český dělnický tisk přeje si jiného použití přebytku majetkové dávky, než jak bylo stanoveno v uvedeném paragrafu. V tom směru navrhuji, aby byla uspořádána anketa o měně, která by mohla v té věci přinésti jasno. Snad se tu najde bod, aby mohlo býti začato s velkorysou podporou výroby. Náš směnečný kurs jistě potřebuje zlepšení. Výkaz bankovního úřadu z listopadu dokazuje, že máme kryto 85% skutečného oběhu bankovek a 67% přípustného oběhu zásobou valut, zásobou zlata a stříbra, kupeckými směnkami, jakož i - to uvádím jen mimochodem, neboť to není rovnocenné - provedenými již platy na majetkovou dávku. Po srážce částky podle projektované novely zbývá ještě zaplatiti asi 6.600 milionů korun. Z toho vysvítá, - i když nezapočítáváme dávky z majetku - že my, jak co se týče novelisace, tak i co do použití majetkové dávky, musíme nepochybně vycházeti ze širších hledisek než dosud. Zde bude nutno hledati podstatný kus zlepšení státního rozpočtu.
Ve specielní debatě musím se omeziti na tyto body. Protivná strana nebude moci odepříti kritice většiny Němců v parlamentě a také mimo tento dům právě ve věcech hospodářských čistě věcného posuzování. Doufáme, že na této cestě přijdeme k ocenění toho, co může býti hospodářsky vykonáno spoluprací všech vrstev v tomto státě, je však také naším přáním, abychom touto cestou dospěli u protivné strany k spravedlivému ocenění našich politických a hospodářských přání. Cesta je obtížná a namáhavá, zvláště proto, poněvadž šovinismus a násilí se snaží ještě všude rušiti cesty k vývoji skutečně upřímného pokojního smýšlení. Nebylo by vhodno mluviti na tomto místě o tom, zda si přeji spojiti se "v dobrém i zlém" s jinými silami, jež bohužel jsou daleky toho, aby mír v Evropě podporovaly bylo by však také nevhodno mluviti o tom, zda široké vrstvy obyvatelstva vidí svoji spásu v užívání pušek a děl čili nic, neboť i v politických řečech možno těmi neb oněmi úvahami způsobiti zlo - chci zde zůstati na stanovisku přísně hospodářském. A tu denně s hrůzou vidím jen tím zřejměji, že náš velký hospodářský soused, s nímž jsme ve svém hospodářském životě spojeni tisíci a tisíci hospodářskými kanály a s nímž jsme my Němci tohoto státu, řeknu to otevřeně a pyšně, spojeni také tisíci vztahy ducha a srdce, strádá v nevýslovné bídě. Na zmírnění této nouze bych ještě řekl slovo. Ani rozpočtu tohoto státu, ani jeho valutě, ani žádnému soukromému hospodářství ani v nejmenším neuškodí, pakli my všichni spojíme své síly, když budeme podporovati děti, jež v Německu hladovějí a když přispějeme střednímu stavu, který nemůže již zaplatiti a opatřiti si nejnutnější potraviny. Apeluji na vládu a na všechny vrstvy tohoto státu: Poskytněte Němcům, kteří zde bydlí, a všem, kteří chtějí podporovati toto dílo lásky, cesty k tomu neobmezené, prosté malicherných úvah okamžiku, a myslím, že prokážete takovým činem pokojného smýšlení nejlepší služby nejen hospodářskému životu tohoto státu, nýbrž i jeho politické a morální vážnosti v celém světě pro všecku budoucnost. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! Traja rečníci opoziční, páni posl. Andrej Hlinka, dr. Buday a dr. Gažík v prítomnej rozpočtovej debate odôvodňovali svoje zamietavé stanovisko k terajšiemu vládnemu systému v prvom rade ich zásadným stanoviskom k pomeru československému. Ľutujem, že títo pánovia, moji obvyklí poslucháči, nie sú prítomní, lebo chcem k ich vývodom reagovať a ináče pred politickou verejnosťou našou vyložiť, ako na vec túto hľadia ostatné strany na Slovensku, ktoré ešte i podľa výsledkov posledných volieb do žúp zastupujú majoritu slovenského ľudu.
Ústami svojho predsedu pána posl. Hlinku ľudová strana, teda strana zastupujúca menšinu slovenského ľudu, vyhlásila, že uznávanie československého národa považuje za zločin páchaný na slovenskom národe a že v tom vidí národnú existenciu Slovákov ohroženú. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Pán posl. Hlinka išiel dokonca tak ďaleko, že všetkých slovenských ľudí, ktorí sa priznávajú k československému národu, označil za renegátov a za zradcov. Ak by malo byť tomu tak, čo tvrdí o týchto ľuďoch pán posl. Hlinka, tak by musel uznať i tú skutočnosť, že väčšina slovenského ľudu prejavivšia sa voľbami, prevedenými všeobecným tajným hlasováním, ide za týmito renegátmi, priznáva sa k jednotnému československému národu a pácha tedy v jeho smysle tiež renegátstvo a zradu na sebe.
Je to, myslím, predsa len trochu odvážnym viniť väčšinu národa zo zrady len preto, že sa nepriznáva ku štátotvornému názoru jednej politickej strany, tvoriacej minoritu medzi Slovákmi. A pod obvinenie pána posl. Hlinku by museli spadať práve ľudia tých krajov slovenských, ako na príklad okresu Myjavsko-Brezovského a iných, ktorí v dobách najťažšej perzekúcie maďarskej boli tými najneohroženejšími a národne najprebudenejšími a ktorí v jednote národa československého vidia najbezpečnejšiu záštitu svojej národnej slobody.
Odhliadneme však od vôle väčšiny ľudu slovenského v tejto veci, prejavenej voľbami a obvinenie pánom posl. Hlinkom skúmajme s teoretického stanoviska. Presvedčenie o jednote československého národa je t k staré, ako sú vôbec naše národné snahy a naše národné uvedomenie. Prví naší buditelia a spisovatelia Horčička, Tablic, Ribay, Šafárik, Kollár, Bendikti a iní sú vášnivými zastánci vedomej myšlienky o jednote československého národa. Od počiatku 19. storočia po nieloľko desiatok rokov účinkuje v Bratislave ústav rečí a literatúry československej, ktorý vychoval Slovákom najzdatnejších buditeľov národných. Podľa pána Hlinku by boli i títo naší záslužní ľudia renegáti a m nemáme nič proti tomu, jestli nás dá do ich spoločnosti. A jestliže Štúr a jeho škola v rokoch 40tych od československého programu ustupuje, tak to robí u dôvodov taktických, pretože československý program v časoch rozmachu politickej moci maďarskej zdá sa im byť na ten čas neuskutočniteľný. Z vtedajšej ťažkej politickej situácii vyplývajúc, uviedli Štúrovci do literatúry uhorsko-slovenskú reč, u tvorili pojem uhorsko-slovenského národa a uhorsko-slovenského vlastenectva, aby vo vtedajšej situácii svojmu ľudu prospeli. Pozdejšie ovšem bolo jasné, že voči náporu maďarskému ani táto taktika nepomáhala a v ťažkých dobách v rokoch deväťdesiatych a pozdejších mladá slovenská generácia videla už pred svetovou vojnou práve v záujme Slovákov nutnosť hlásania vzájomnosti a jednoty československej. Rok 1918, 28. a 30. október nie je iným, než logickým článkom v dejinách slovenských.
Pán posl. Hlinka šiel vo svojich obvineniach ďalej a dovolil si povedať ešte nasledujúce: "Vy pánovia a slovenskí renegáti, československý národ uznávate a tvoríte z egoistických ohľadov", a ďalej povedal: "To robíte za vody, pane Dérer a ostatní slovenskí Čechoslováci". Inými slovy, obviňuje nás pán posl. Hlinka, že sme zaplatenými za zradu, ako on menuje naše priznávanie sa k jednote československého národa.
Nechcem na tomto mieste použiť tých slov ktorých by takéto nízke osočovanie zaslúžilo, lebo som si vedomý toho, že bezzákladné osočovanie dostatočne kvalifikuje toho, kto ho používa. Pán posl. Hlinka týmto svojím osočovaním tvrdil niečo, o čom sám vie, že nie je pravdou.
Predsa len nemohol zabudnúť, že myšlienka československá u tých ľudí, na ktorých sa vo svojej poslednej reči vyrútil, nie je výsledkom konjunktúry; vie dobre, že oni sa nezmenili vo svojom politickom presvedčení, že oni od prvopočiatku hlásili sa k jednote československej i za Maďarska. Veď pán posl. Hlinka všetkých nás, tak zvaných Čechoslovákov, či tak zvaných Hlasistov a Prúdistov vo svojom časopise napadal ešte dávno pred vojnu, on vie dobre, že sme sa nezmenili a najmenej zmenili z egoistických záujmov. Vtedy ale aspoň pán posl. Hlinka bol uprimný, neskrýval sa za plášť hájenia slovenčiny, ale zrovna celkom otvorene bol sa vyjadril, že preto sa stavia proti našim snahám, lebo vidí z opierania sa o český živel nebezpečie pre katolicizmus a nazýval nás neznabohy, pokrokármi, a pán posl. Juriga, ktorý má veľmi dobrý talent vo vynachádzaní posmešných prímení, obdaril nás pomenovaním "Masaríci". Naša línia nacionálna bola vždy priama. My a s nami väčšina slovenského ľudu priznávame sa k jednotnému národu československému. Z myšlienky tejto čerpala v minulosti, v ťažkých dobách maďarského jarma, nádej do budúcna a povzbudenie a v nej vidí zabezpečenie pre svoju budúcnosť i dnes.
Pán posl. Hlinka povedal, že "my" - totiž ľudová strana - nikdy sa nedopustíme zrady na národe." Ja by som rád pripomenul pánu posl. Hlinkovi prípad zrady, ktorý sa stal práve z radov jeho strany ba od jeho priateľa osobného, slovenského ľudového poslanca na sneme uhorskom, kňaza Franiška Jehličku. Bol to človek ľudovej strany, ktorého slovenský ľud, splynutý bez rozdielu náboženstva v jedon celok, po veľkých námahách zvolil proti nástrahám úhlavných nepriateľov slovenského ľudu za poslanca. A tu tento človek z egoistických záujmov, ako hovorí pán posl. Hlinka, vzdal sa mandátu, ktorý potom dostal sa do maďarských rúk a voličom svojim poslal otvorený list, v ktorom denuncoval všetkých ostatných slovenských poslancov na maďarskom sneme. V tomto otvorenom liste poprel, že by bol vystúpil za kandidáta ak Slovák, že by bol vystúpil za a pre slovenský ľud, ale že vystúpil preto, aby národnostný pohyb na slovenských stranách nevzal smer proticirkevný. Do národnostného klubu vstúpil nie preto, že tento klub bol jediný, ktorý poctive čelil maďarizácii, ale preto - ako povedal že sa domnieval, že národnostní poslanci sú všetci opravdoví ľudomilovia a skoro všetci dobrí kresťania. A vzdal sa mandátu vraj preto, lebo sa v činnosti národnostných poslancov na sneme maďarskom klamal. Áno, toto bol typ zrádcov, ale pán posl. Hlinka neostýchal sa s týmto človekom spolupracovať po prevrate. Spolu s ním cestoval cez Varšavu do Paríža. Pán posl. Hlinka predsa však cíti sa byť povolaným hovoriť o zrade.
Nechcem sa tu dotýkať udalostí dávno minulých, ako bola na príklad voľba Palugyaiho v Ružomberku a po nej menovanie pána posl. Hlinku za farára ružomberského, ktoré by snáď mohly osvetliť lepšie a konkrétnejšie dáta poskytnúť o tom, na ktorej strane ustupujú záujmy politické pred egoistickými.
Pán posl. Hlinka hovoril, že keby tu nezasedal dr. Dérer a jemu podobní pánovia, že by sa ľudová strana skoro sblížila s ostatnými stranami. Pán posl. Hlinka síce hovoril, že Slováci s Čechmi, lebo mermomocou chcú svetu nadišputovať, že ľudová strana a súhrn slovenského ľudu je jedno a to isté. Tvrdil, že nás tu nie je treba, lebo že umelú hradbu kladieme za ľudovú stranu, len aby sme sa tu udržali.
Ľutujeme veľmi, že nám nie je možné tejto žiadosti pána posl. Hlinku vyhovieť, preto, lebo ačkoľvek on síce miení, že nás tu nie je treba, väčšina slovenského ľudu je naproti tomu tej mienky, že áno, nás je tu treba. Veríme, že sme pánu posl. Hlinkovi nepríjemnými a nepríležitými, ale predsa pán posl. Hlinka nemôže žiadať od nás, aby sme zmizli, keď väčšina slovenského ľudu sa vyslovila proti politike pána Hlinkovej. Ináč isteže my nekladieme žiadnej prekážky úmyslom zbližovacím sa ľudovej strany ku koaličnej väčšine, naopak bude nám to iba vítaným, keď i ona sa zúčastní na pozitívnej práci v prospech tohoto štátu. Ináče odstrániť nás len tak per šundam-bundam pôjde asi ťažko, dokiaľ totiž v tejto republike potrvá zásada všeobecného a tajného práva hlasovacieno - a k nejakej ľudáckej diktatúre, myslím, ani na Slovensku nedôjde.
My jasne a určite vyhlašujeme, že nikdy nedáme svoj súhlas k pokusom rozbitia československej jednoty a preto odmietame rozhodne úklady separatistické, ktoré považujeme za zločin páchaný na celom československom národe. (Výborně!)
Jestli podľa slov pána posl. dr. Budayho ľudová strana, vlastne členovia tejto strany v bývalom klube slovenských poslancov v revolučnom Národnom shromaždení odhlasovali ústavu s rezervami, nemení na fakte, že ústava táto, ktorá hovorí o československom národe, bola odhlasovaná i nimi. Pán posl. dr. Buday tvrdil ďalej, že boly falzifikované na nejakom osvedčení bývalého klubu slovenských poslancov, poslanom do Ameriky, ich podpisy. Chcel som po jeho reči zistiť podstatu tohoto obvinenia, poneváč o veci samej vedomosti nemám, lebo som sa v dotyčnej dobe, keď boly prejednávané veci ústavy, zdržoval v Paríži pri jednaní o mier trianonský. Chcel som zistiť vec z archívu klubu, ale ani k tomu som sa nemohol dostať, lebo pán dr. Kolísek, priateľ pána Hlinku, si bol krátko po rozídení sa revolučného Národného shromaždenia archív vypožičal cieľom študia a dosiaľ ho nevrátil na patričné miesto, to jest k rukám pána prof. dr. Vlčka. Myslím však, že pred zistením hodnoverného stavu veci nebolo na mieste, že pán posl. dr. Buday užil tak príkrych výrazov ako v minulej reči svojej, neoznačujúc menom nikoho, ale generalizujúc a dávajúc možnosť podozrievaniu i nevinných ľudí. Rozhodne však popieram oprávnenosť tvrdenia pána dr. Budayho, že Mamatej zahodil sa za konzulát centralizmu.
Iste že je dosť príčin k oprávnenej kritike, nežijeme ešte v dobách úplne normálnych, sám by som mohol uviesť mnohé veci, ktoré ťažko snášam, obzvlášte ktoré ťažko snáša strana naša na Slovensku, ale neviem si predstaviť človeka, ktorý chce vskutku milovať svoj ľud, aby tieto vady a nedostatky zneužíval ku štvaniu a rozbíjaniu svojho národa a štátu. (Výborně!)
Veľactená snemovňa! V poslednom čase vo verejnosti československej ozývajú sa hlasy v prospech takej zmeny zákona o župmom sriadení, aby ponechané bolo zemské sriadenie a zemské výbory. Môžem vyhlásiť menom svojej strany, že považujeme ponechanie zemského sriadenia za ohroženie jednotnosti československej a preto postavíme sa rozhodne proti každému pokusu o takúto zmenu zákona o župnom sriadení a proti sabotovaniu uvedenia jeho do života v historických zemiach. (Výborně!) Ovšem, že nemali by sme námietok proti eventuálnym zmenám tohoto zákona, nakoľko sa týka zmeny hraní župných.
Pán posl. dr. Gažík vyhlásil ďalej, že jeho strana protestuje proti tomu aby vláda menovala na základe zákona ustáleného na dobu do r. 1940 jednu tretinu členov župných zastupiteľstiev. Pán posl. dr. Gažík iste nebude mať známosť o tom, prečo bolo takéto ustanovenie pojaté do zákona. Stalo sa to na naliehanie slovenského klubu, a to i so súhlasom ľudovej strany (Slyšte!), a to z toho dôvodu, aby župy slovenské boly ochránené od možnosti vzniknutia maďarských väčšín v nich, pochopiteľnej následkom maďarizácie slovenského ľudu prevedenej školami starého Uhorska. Že dnes ľudová strana protestuje proti tomuto opatreniu, to dokazuje len to, že dnešné záujmy ľudovej strany a maďarstva sú u nás kongruentnými.
Mal by som ešte jednu poznámku k reči pána dr. Gažíka, ktorý sa dotknul istých daní u nás. Pán dr. Gažík protestuje proti týmto daniam, ale zapomína, že ich sám odhlasoval!
My sme, ako som práve vzpomenul, neboli nadšení mnohými položkami rozpočtu a mnohými skutky našej štátnej správy, ale pri tom všetkom sme si vedomí, že daná politická situácia a terajší poválečný hospodársky stav nedovoľujú nám nastúpiť iné cesty, než uznať princíp koalície a odhlasovať tento štátny rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Horák.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Rozpočet, který projednáváme po čtvrté, vyznamenává setím, že úsporný systém, který v rozpočtu tomto letos zavládl, vidíme v jednotlivých položkách ministerstev. Účinnějším bylo by bývalo, kdyby zásada "šetřiti" prováděna byla po celý hospodářský rok ve všech provozovnách, podléhajících státnímu dozoru a státní správě.
Srovnáme-li blíže jednotlivé úspory, vidíme, že stalo se tak stabilisací koruny a vy plývajícím z toho výsledkem, totiž snížením cen jednotlivých potřeb.
V rozpočtových položkách ministerstva financí shledáváme, že největší příjem tohoto ministerstva tvoří daně, cla a poplatky. Především jde tu o daň z obratu, která preliminována je částkou 1.593,000.000 Kč, přímá daň částkou 1,760 milionů a spotřební daň 1,594 milionů korun, poplatky 495 tisíc, takže z celkových příjmů ministerstva financí, jež činí 9.077,840.040 korun připadá na daně 6.625,668.310 Kč, tedy celé dvě třetiny.
Snížení v prelimináři týká se některých druhů daní, ale u daní, které odvádějí výhradně živnostníci a obchodníci, toho, bohužel, nevidíme. Tak na př. daň všeobecná výdělková doznává naopak zvýšení oproti předešlému roku, a preliminovaný příjem z 211 milionů korun zvýšen je na 250 milionů korun, tedy je vyšší o 39 milionů korun na rok 1924.
Válečná daň snížena je z 289 milionů korun na 145 milionů, tedy je nižší o 144 milionů, což tvoří téměř polovinu.
Při tom ovšem dlužno uvážiti, že, ač tato daň vykazuje značné zmenšení, dnes v pátém roce po ukončení války, neměla by se vůbec v rozpočtu vyskytovati a neměla by vůbec býti předpisována.
Smutným přiznáním hospodářské krise je zvýšení exekučních poplatků z vybírání daní, a to z 18 mil. v r. 1923 na 57 mil. v r. 1924; to jest tedy více než trojnásobné zvýšeni. Slyšíme, že politika naše musí býti politikou hospodářskou a uzavřeli jsme četné obchodní smlouvy s různými státy. Počet těchto smluv však nepadá na váhu jako okolnost, jak účinkovati budou tyto smlouvy na náš zahraniční obchod. Tu slyšíme vak mnohé stesky. Jako stát průmyslový a převážně výrobní musíme hledati a najíti cestu, jak bez velkých obtíží umístiti přebytek našich výrobků za hranicemi. Přichází tu také v úvahu nezaměstnanost našeho dělnictva, neboť nemůžeme stále povolovati nadmíru veliké částky na podporu v nezaměstnanosti, ovšem poškodily nás inflační poměry v okolních státech.
Celní ochrana, byť někdy a jen v některých případech odůvodněná, nesmí poškoditi náš obchod a musí výrobě poskytnouti dostatek levných a dobrých surovin a polotovarů. Daň z obratu, které mělo býti koncem prosince t. r. odzvoněno, neboť jen do té doby byla povolena, má býti vyměřena osnovou, ve které od 1. ledna 1924 se navrhuje její jednotnost 2%ní, s tím rozdílem, že má býti postižen i dovoz některých předmětů. Má to býti kompensace za snížení uhelné dávky. Vedle toho má býti dosavadní 12%ní přepychová daň zaměněna za 8%ní, zato má býti dosavadní počet předmětů dani přepychové podléhajících značně rozšířen. Bylo si stěžováno, že ustanovení o přepychové dani byla obcházena, ale často se stávalo, že předmět, jehož se ve skutečnosti k výdělečné činnosti používalo, podléhal dani z přepychu, ač přepychem nebyl. Tedy má nastati jakési zjednodušení, ne však úleva, naopak ohlášeným rozšířením má nastati větší výnos.
Daň z přepychu zatěžuje svou povahou často několikráte kupující obyvatelstvo a proto nepřispívá ke snížení cen. Zemědělská produkce má podléhati 2%ní dani, kdežto dříve činila daň ta pouze 1%. Jelikož jest spotřeba produktů zemědělských značná, bude míti tato novota neblahý vliv na odbourávání cen. Finanční správa uvádí, ze má býti čeleno jednotnou daní z obratu technickým obtížím, které vznikly, a tak ulehčeno má býti berním správám a úřadům. Uvidíme, půjde-li skutečně vyměřování rychleji a zdali také ten účinek bude takový, jak se předvídá.
Slyšíme stále radu, že kupec může přesunouti lehce daň z obratu na kupujícího. Jest to velký omyl, ze tomu dnešní poměry dovolují. Ceny všech výrobků klesají, obchodník má denně ztráty, když ne na jednom, tedy jistě na druhém předmětu. Za takových poměrů, kdy prodávající neutrží ani kupní ceny zboží, jest skutečně těžko přesunouti daň z obratu na kupujícího. Stane-li se to přece, je to ilusorní, poněvadž daň z obratu nevyváží větší ztráty, kterou prodávající utrpěl slevou na zboží. 2%ní daní z obratu postižen jest dovoz mouky, obilí a mastnoty, z kterýchžto produktů byl vyměřen při povolovacím řízení 1/2%ní poplatek. Nyní má nastati vybírání daně z obrstu. Bude to jakési narovnání s požadavky agrárními, kde bylo voláno po celní ochraně. Nevím, náleží-li tato daň k začátku všeobecné reformy daňové, na kterou se poplatnictvo těšilo. Je-li tomu tak, potom by nastalo ihned určité zklamání. Co se osvědčilo, je paušalování daně z obratu. U mnohých druhů zboží a výrobků mohlo by se tak státi všeobecně, zač se přimlouvám.
K nemilým zjevům, které ukazují na okolnost, že blížíme se stále více a více mírovým poměrům, náleží úvěr poskytovaný opět ve velké míře drobným konsumentům. Obchodnictvo a živnostnictvo stále doufalo, že alespoň jedna ctnost, která byla za války, nám zůstane, to jest nedávati na úvěr. Bohužel, tomu tak není. Ten konsument, který si dá šíti boty u obuvníka, neplatí včas a jde potom, když potřebuje udělati druhé, jinam. Před krejčím, má-li ho potkati, uhne se zákazník za roh, aby nemusel obhajovati své svědomí, že ještě nemá zaplaceno. Jak tíživě daň z obratu a jiné dávky působí, vysvětlila dnes zde meškající deputace Zemské jednoty společenstev obuvnických v Čechách, Zemského svazu moravských obuvníků a korporace slezské. Přejí si věci, které každé řádné zákonodárství by míti mělo, a to: 1. Vydání zákona o nekalé soutěži, 2. novelisaci §u 38 živnostenského řádu, pojednávající o oprávnění továren k drobnému prodeji a spravování předmětů; 3. zrušení daně z obratu.
Pokud ovšem z fiskálních důvodů nelze daň tuto odstraniti, žádají paušalování této daně, což se osvědčilo tam, kde až dosud, na př. u řezníků, cukrářů atd. to bylo zavedeno.
Dále dožadují se toho, aby před každou dodávkou obuvi ministerstvům, hlavně ministerstvu nár. obrany, svolána byla kalkulační anketa, aby tak bylo uvarováno všem nedorozuměním a steskům co do ceny. Za nynějších poměrů měli bychom hledati každou příležitost k zvelebení výroby, neboť otázka sociálního postavení nejen živnostníka, ale i dělníka je s tím úzce spiata. Plně zaměstnávati naše výrobní vrstvy znamená rozmnožení výroby jak v živnostech, tak průmyslu, a v důsledku toho vedlo by se i obchodu lépe.
Toho však nedosáhneme nepatrným snížením daní reálních, dokonce pak ne zvýšením daně výdělkové, jak preliminováno je na rok 1924. Přesunutím několika set předmětů do kategorie daně luxusní nepomůže se arciť spotřebě. Zvláště těžce dolehne zvýšení obratové daně na výrobu nábytku, když trochu slušnější postel nebo skříň podléhati má místo dani 2%ní nadále 8%ní dani přepychové.
Tíha všech daní, k nimž přicházejí v úvahu ještě obecní a zemské přirážky, dále různé platy na sociální zařízení, účinkuje také na naši expansi odbytovou za hranice, neboť přesun tolika předmětů výroby do kategorie luxusní znamená zatížení o 6%, t. j. v mnohém případě celý vlek. Nezbude nám než přikročiti zásadně k rozřešení celé otázky daňové její reformou, která však musí odpovídati hospodářským poměrům, době a také fiskálním zkušenostem.
Spotřební daň na čáře poskytuje jen nepatrný výnos. Vybírání této daně působí cestujícímu obecenstvu velké nepříjemnosti; jde tu o veliké zdržování na nádraží, a jelikož čas má každý odměřen, stává se, že mnohý přijde pozdě na místo svého působení no zmešká vlakové spojení, to stává se k vůli několika mnohdy haléřům. Vzhledem k nepatrnému výnosu této daně, ježto režie téměř její celý příjem spotřebuje, a v uvážení, že uvolnil by se velký počet ubikací, v nichž byly umístěny její úřadovny, dávám na uváženou, nemělo-li by se pomýšleti na zrušení její.
Změněnými poměry hospodářskými a opožděným předpisováním a doručováním platebních rozkazů na dávku z majetku a z přírůstku na majetku nastala nutnost novelisace zákona a byl v té věci podán také vládní návrh.
V zásadě zmenšuje se dávka z majetku a z přírůstku o polovinu, nepřesahuje-li konečné jmění, to jest základna pro dávku z majetku 50.000 Kč. Při větším majetku odstupňuje se sleva po 5%, takže při majetku jeden milion korun činilo by celkové zmenšení pouze 5%.
Tendence nivelisace směřovati má k tomu, aby hospodářsky slabším poskytnuta byla úleva, názor jistě zásadně správný. § 3 však praví, že slevy ty nejsou přípustny, činí-li dávkou povinný přírůstek více než 200% počátečného jmění. Uvážíme-li, jakým způsobem odhad jmění movitého i nemovitého byl prováděn na mnoha místech, seznáme, že slevy dostalo by se málo komu. Ti, kteří neprodali v lepší konjunktuře své domy, obchody a dílny se zařízením - a těch je přes 90% - dočkali se již dnes anebo dočkají se v nejbližší době toho, že domnělý jejich větší majetek stal se ilusorní. Proto bude třeba, má-li míti sleva v § 3 obsažená nějaký podstatnější vliv, zvýšiti procento povinného přírůstku na základě jehož sleva udělena býti má.
Těžké doby prodělávají také společnosti s r. o. Podle zákona mohou býti zdaněny až do 80% čistého zisku. Chtíti na někom, aby za své namáhání a činnost odvedl 80% na daně, to je přece trochu mnoho. Řekl bych, že nepřímo jsou tyto společnosti nabádány k tomu, aby neodkryly účetnicky úplně své faktické zisky. Proto také byl vzrůst těchto společností zaražen a nové se málo zakládají. Při likvidaci těchto společností, třebas vyhověly úplně požadavkům po vyrovnání svých závazků i daňových, docházejí stížnosti, že berní úřady činí velké obtíže vydání potvrzení, že z daňového ohledu není proti výmazu co namítat. Proto některé tyto společnosti nalézají se už dva i více let v likvidaci a nemohou dosíci výmazu z obchodního rejstříku pouze a jedině proto, že jim potvrzení od berních úřadů k tomu účelu schází. Mezitím, ač nejsou v činnosti, vyměřují se jim daně dál, neb aspoň poplatky z podílů. Jistý pražský notář mi sdělil, že má 15 takových případů již celé měsíce ležet a nemůže s tím hnout opět vinou berních úřadů, poněvadž nemůže dostat jejich potvrzenky.
Je tudíž třeba, aby byl dán pokyn berním úřadům, aby konaly v této věci svoji povinnost a aby nezdržovaly těmto firmám jich výmaz z obchodního rejstříku při likvidaci.