Nezaplatil-li poplatník včas, musí platiti 7% úrok z prodlení. Ukáže-li se však později při novém předpisu, že má přeplaceno, vrátí se mu sice poplatek, ale bezúročně.
Poplatník nemá vůbec možnosti, aby si zkontroloval svoji berní povinnost a je odkázán pouze na číslice uvedené na šeku, který mu pošle berní úřad s vyplněným obnosem. Vyplnění tohoto šeku je tak povrchní, že poplatník se z něho dozví pouze tolik, že má do tří dnů zaplatiti několik set korun, nač však neví a tak nemůže si ani zkontrolovati, zdali vymáhaná částka je správná. Nezbývá mu nic jiného, než platiti tak dlouho, dokud nedostane nový platební rozkaz.
Právní postavení poplatníkovo je nejisté a neurčité. Zákon ukládá mu těžkou povinnost, ale skýtá mu příliš malou ochranu proti přehmatům a nesprávnostem úřadů. Právě v tom spočívá vážné nebezpečí pro stát a autoritu úřadů i samotných zákonů.
Je nezbytně nutno, aby provedena byla žádoucí náprava, aby daně byly řádně předpisovány a poplatnictvu vydány řádně vyplněné berní knížky, aby znalo svoji berní povinnost a proti přehmatům úřadů mohlo se náležitě a včas brániti. Je nezbytně nutno, aby celý náš berní systém byl znovelisován a zjednodušen. Tato nová úprava bude však vyžadovati mnoho času a proto je nutno, aby některé otázky byly vyřízeny předem, a to novelisací jednotlivých daňových předpisů. Zejména je nutná změna císařského nařízení ze dne 16. března 1917, kterým posledně byly upraveny otázky o slevách daně pozemkové pro škody způsobené živelnými pohromami. Ustanovení tohoto nařízení je tak kruté, že od roku 1917 bylo slev poskytnuto velmi málo, ač vlastníci půdy jsou povinni k úhradě slev přispívati 2% čistého katastrálního výnosu.
Dokladem neudržitelnosti nynějšího stavu, pokud jde o slevu daně pozemkové pro živelné pohromy, je také fakt, že mimořádné sucho nebylo dosud uznáno za důvod pro odpis daně pozemkové a že škoda utrpěná musí obnášeti nejméně 1/4 veškerého naturálního výnosu. (Poslanec Mašata: Za tři léta bylo odepsáno 49.000 Kč z celé republiky!) Tak jest. Zákon tento je pozměniti hlavně v těchto směrech: 1. Aby možnost odpisů daně pozemkové byla rozšířena na všecky živelné pohromy, zejména i na sucho. 2. Aby odpis daně byl povolen i na jednotlivou parcelu, když její výnos klesl o jednu čtvrtinu. 3. Aby odpis daně týkal se též samosprávných přirážek s daní pozemkovou souvisících. 4. Aby válečná přirážka u selských lesů byla snížena z 600% na 200%.
Pokud se týče daně z příjmu, pokládáme ji v podstatě za správnou, ale je nutno, aby byly provedeny nové volby do odhadních komisí (Výborně!), v nichž zemědělství mělo by přiměřené zastoupení a aby válečné přirážky, souvisící s touto daní, byly postupně odbourávány a podané rekursy, kterých je statisíce proti nesprávně předepsaným daním, aby byly urychleně vyřízeny. Největším zlem této daně je ta skutečnost, že při vyměřování nepřihlíží se vůbec k přiznání a že daň předpisuje se šablonovitě podle paušálů stanovených finanční správou. Po této stránce žádáme, aby berním správám a odhadním komisím bylo uloženo, že paušálního odhadu smějí použíti jen tenkráte, když byli sjednali dohodu s oprávněnými zástupci zemědělců. Co nejrozhodněji se stavíme proti úmyslu o zvýšení daně obratové u výrobků zemědělských, z 1 na 2%, poněvadž tím by bylo naše zemědělstvo značně ohroženo, jelikož přesunutí této daně v zemědělství s hlediska praktického je nemožné.
Novelisace zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku musí býti projednána hned po schválení státního rozpočtu. Po této stránce nelze přijímati už žádných kompromisů, zde je nutno, aby byl parlamentem vykonán čin.
Co naše zemědělství značně zatěžuje je zemská (obecní) dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Dávka tato byla zavedena za účelem úpravy finančních poměrů v obcích, avšak při jejím zavedení nikdo neuvážil, jaké následky bude míti pro obchod nemovitostmi. S převodem práva vlastnického k nemovitostem trhovou smlouvou jsou spojeny jednak převodní poplatky, které ve většině případů dosahují výše 7% trhové ceny, a obecní dávka z přírůstku hodnoty, jejíž průměrná výše je 18 až 25% z rozdílu ceny k 1. lednu 1914 a ceny v době převodu.
Poplatky tyto jsou tak vysoké, že pohlcují téměř 1/4 trhové ceny. Následkem těchto poplatků zmenšuje stát rozvinutí soukromohospodářské podnikavosti a zastavuje úplně volný obchod zemědělskými realitami, čímž na druhé straně ztrácí značné příjmy na převodních poplatcích.
Nebýti právě této obecní dávky, nastal by značný obrat na trhu zemědělských statků, čímž by stát vyzískal značné sumy na převodních poplatcích a zemědělskému lidu, který tíží této dávky nejvíce pociťuje, by se značně prospělo. V každém případě je nutno celý náš finační systém přebudovati, zjednodušiti a zavésti takovou praksi berních orgánů, aby vyvarováno bylo těžkým přemrštěnostem a nastal vzájemný pocit důvěry.
V popředí aktuelních hospodářských otázek, na kterých má zájem stav zemědělský, stojí mezi jiným též problém reformy zemědělského životního pojištění, problém to nad míru důležitý, který má svou téměř 50letou historii. Od 70 let předešlého století až do ochromení činnosti českého sněmu podnikány opětovně kroky zejména u příležitosti živelních katastrof k odstranění nebo aspoň k paralysování nedostatků dnešní soukromé pojišťovací organisace.
V roce 1907 vyzrály snahy až do té míry, že český zemský výbor podal tehdy sněmu tři propracované předlohy na zřízení veřejného zemského pojišťování proti krupobití, požáru a pádu dobytka.
Než násilné zastavení činnosti zemského sněmu pohřbilo též tyto odůvodněné a propracované návrhy. Přes to, že ideje ty zjednaly si potom přístup též na říšskou radu, neměly dosud reálného úspěchu.
Revoluční Národní shromáždění vyzvalo resolucí ze dne 9. dubna 1920 vládu, aby přikročila k řešení problému živelního pojištění na podkladě obligatornosti, monopolu a za přispění státu. Též dnešní vláda pojala do svého programu požadavek reformy živelního pojištění.
Za první positivní úspěch v tomto směru pokládám zákon ze dne 1. července 1923, kterým se zřizuje fond 50 milionů Kč pro účele veřejného živelního pojištění, ke kterémuž cíli se reservuje též část fondového obnosu.
Tu třeba ještě podotknouti, že zemědělský výbor poslanecké sněmovny důrazně urgoval u vlády brzké předložení zákonné osnovy o zveřejnění živelního pojištění, ve kterémžto směru všechny politické strany postupovaly jednotně.
Proč uvádím stručně tuto historii? Abych zdůraznil, že dnešní akce min. zemědělství je jen logickým pokračováním vývoje problému, v jehož službách stáli a stojí přední zástupci našeho zemědělství a že tato akce jest podnikána ministerstvem zemědělství na přímý rozkaz netoliko poslanecké sněmovny, nýbrž i dnešní vlády.
Jaký cíl sleduje tato akce? Cílem jejím je v první řadě podstatné zlevnění pojišťovacích sazeb dnešních zkartelovaných soukromých pojišťoven, které brzdí žádoucí rozšíření této důležité hospodářské instituce z důvodů výdělečných a vysazují takto zemědělský majetek škodám, vyplývajícím z živelních pohrom. Jest prokázáno, že výtěžky našich soukromých pojišťoven v oboru krubobití jsou více než pětkrát vyšší nežli výtěžky německých soukromých pojišťoven a čtyřikrát vyšší nežli výtěžky pojišťoven francouzských.
Dalším cílem zveřejnění živelního a zejména krupobitního pojištění jest odstranění dnešního bezkonkurenčního stavu našich soukromých pojišťoven, které dle kartelních úmluv diktují celému zemědělství své cenové požadavky.
Toť také jedna z hlavních příčin, že pojišťovací sazby mohou se udržeti v posavadní výši.
Konečně třeba požadovati od zveřejnění živelního pojištění odevzdání této důležité hospodářské záležitosti do rukou výhradního interesenta, t. j. zemědělství, jemuž až dosud na tento pojišťovací obor z velké části nenáleží žádný vliv. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Proti této z veřejného stanoviska jen žádoucí akci rozvinuly soukromé pojišťovny agitaci, která způsobem dosud neslýchaným, nelitujíc žádných nákladů, vede urputný boj proti veřejné správě a min. zemědělství vůbec. Celý venkov byl zaplaven agitátory a letáky, které nesprávnými údaji a překrucováním skutečnosti snaží se pobouřiti venkovský lid proti této akci, neštítíce se ani útoků osobních proti jednotlivým pracovníkům. Proč podnikají soukromé pojišťovny tento boj? Zajisté, že ne z lásky k zemědělství, nýbrž z obavy o prosperitu svých soukromých zájmů. Jde tu o otevřený útok soukromých, zejména výdělečných snah proti veřejným zájmům zemědělským. Třeba si uvědomiti, kdo je v prvé řadě povolán k řešení tohoto problému, zda interesenti soukromých kapitalistických pojišťoven, kteří hledají v pojišťování živelním dobré uložení svých kapitálů, nebo zemědělský lid, zejména existenčně ohrožený drobný zemědělec, který následkem drahoty dnešního pojištění zůstává ohrožen ve své existenci. A jak se chovají soukromé pojišťovny k veřejným zájmům zemědělským? Jak akciové, tak i vzájemné pojišťovny v jedné frontě diktují zemědělství jednotné pojišťovací sazby, vylučujíce jakoukoliv cenovou konkurenci, jediný to regulator ceny soukromého podnikání. Zájmem zemědělským a tudíž veřejným jest, učiniti konec dnešní soukromé organisaci pojišťovací, která sleduje jen své soukromopodnikatelské zájmy, zájmy veřejné stavíc do pozadí. Třeba tu protestovati proti neslýchanému postupu pojišťoven, které ze soukromých důvodů snaží se zmařiti všeobecně prospěšnou věc a trvati za všech okolností na tom, by zveřejnění živelného a dobytčího pojištění stalo se co nejdříve skutkem.
Zdemokratisování našeho společenského a hospodářského života vyzvedá čím dále tím více důležitost organisačních forem družstevních, o nichž chci pojednati, a to jak pro výrobní podnikání nejrůznějšího druhu, tak i pro obchodní sprostředkování nákupů a prodej výrobků pro široké vrstvy občanstva potřebné. Z té příčiny dlužno věnovati obzvláštní pozornost zemědělskému družstevnictví, které zapustilo již hluboké kořeny v našem hospodářském životě v době předválečné a vyrůstá v nejsilnější organisace ve státě. Jak známo, bylo k 1. lednu 1921 v republice Československé skoro 13.000 družstev z nichž 60%, t. j. 7.500 zemědělských, která mela 2,300.000 členů a spravovala jmění činící 7 1/2 miliardy Kč. Družstva tato jsou sdružena v 36 svazech, které spravovaly jmění téměř 2 miliardy a jichž obrat ve zboží činil přes 3 miliardy Kč. Jde tedy o podniky velké hospodářské kapacity, jichž význam určován jest počtem jednotlivců na nich zúčastněných. Již pouhý počet členů a osob družstevně organisovaných stačil by k důkazu, že stát musí míti zájem na této formě hospodářského podnikání. Ono jest v prvé řadě kladným tvořícím prvkem skladby společenské. Družstevnictví nikdy se nespokojilo s pouhým kritisováním hospodářských poměrů, nýbrž aktivní samostatnou účastí snaží se řešiti obtíže doby. Tento kladný, tvůrčí element družstevnictví dlužno zvláště vyzvednouti v nynější době. Čím širší kruhy zájemníků spojuje v sobě družstevnictví, tím u něho musí býti brán větší zřetel na obecno-hospodářské prospěchy, kterých nesnaží se docíliti cestou donucovací, nýbrž volnou konkurencí. Kde této není, tam ji namnoze tvoří samo tím, že spojením slabých jednotek z konkurence vyloučených činí je konkurence schopnými.
Hlavní politický problém naší doby potvrzení a zlidovění vlády politické má za předpoklad existenci silné lidovlády hospodářské, alespoň v hlavních odvětvích výrobních. V zemědělské výrobě má nastati lidovláda, t. j. rozhodování toho, kdo na půdě pracuje, plně utvrzená pozemkovou reformou. Nebezpečí pravé lidovlády hospodářské a politické hrozící z novodobého vývoje průmyslu a obchodu směřujícího vždy ku vládě několika málo četných skupin jedinců paralysuje se úspěšně družstevními podniky zemědělců, živnostníků i dělníků, jež podporujíce hospodářskou samostatnost svých členů snaží se silně omeziti vliv kapitálové autokracie a jsou tak současně zárukou nerušeného vývoje demokracie politické. Těmito skutečnostmi jsou podloženy též směrnice, kterými dlužno upraviti v nynější době poměr demokratického státu k družstevnímu podnikání, jehož veliký státně-občanský a veřejno-právní význam nelze přehlížet. Zprvu chovaly se všechny státy k družstevnímu podnikání nepřátelsky, později pasivně. Teprve po světové válce stanovisko některých států stalo se příznivějším, ba dokonce v programech vládních mluvilo se o úkolech státu vůči družstevnictví. Tak i u nás, v Italii, Německu atd. Stát prováděje družstevní politiku musí docíliti: 1. řádného zajištění právní existence a pohybu družstev i jich svazů formou družstevního zákonodárství, 2. spravedlivé úpravy daňové politiky vůči družstvům, 3. rozšiřování vědomostí o družstevnictví školstvím, družstevně-výkonný mi kursy, výstavami atd., 4. vhodné úpravy úvěrů nebo přímých podpor družstevnictví, 5. pověření svazů družstevních některými agendami veřejno-právními.
Třebas se uznává potřeba nové úpravy družstevního zákonodárství i spravedlivé úpravy daňového zatížení družstev, jest obraceti pozornost tentokráte k tomu, jakým způsobem zasahuje stát v oboru úvěrovém a přímých podpor ve prospěch družstev. Děje se tak doposud trojím způsobem: 1. poskytuje státní garancii subsidiární za závazky družstev věřitelům, a to dle zákona ze dne 17. února 1922 do výše vždy 50 milionů Kč pro družstva dělnická, svazy živnostenských družstev a družstva zemědělská. Družstevní kruhy mnoho si slibovaly od provádění záruky družstvům, ale nepřesná stilisace zákona způsobila, že převzetí záruky státem je spojeno s takovými poplatky, že družstva jsou zatížena "tímto dobrodiním" až do výše 3% převzaté záruky, tedy jistě značně vysoko. Aby zákon ten měl praktický význam pro družstva, bude nutno provésti jisté jeho změny v paragrafu, který jedná o rozsahu poplatkového osvobození. Za druhé uděluje bezúročné zápůjčky nebo přímé subvence ať již peněžní nebo ve formě naturální. Při povolování těchto podpor zrovna tak jako při projednávání žádostí o záruky postupuje družstevní oddělení ministerstva zemědělství co nejopatrněji a dbá té zásady, že totiž státní podpora může býti toliko podporou subsidiární, druhořadou, že však podnik družstevní musí míti důvod své existence ve vlastní síle. Je potěšitelnou skutečností, že se podpory ty ukázaly ve veliké většině dobrodiním pro široký kruh členstva, jemuž za počátečních nebo mimořádných obtíží byla poskytnuta pomocná ruka z prostředků veřejných. Značná část družstev dříve obdrževších podpory nyní dobře prosperuje a svojí obecno-hospodářskou činností vrátila mnohonásobně veřejnosti to, co od státu obdržela. V každém případě dlužno družstevní činnost ministerstva podle zásluhy oceniti a podporovati.
Jestliže činnost družstevní přispívá k mravnímu a hospodářskému povznesení venkova po stránce všeobecné, přinášejí meliorace, zemědělské regulace a vodovody dobro praktické. Provádění půdních meliorací včetně zemědělských regulací a hrazení bystřin jakož i zásobování zemědělských obcí vodou pitnou a užitkovou patří dnes ve všech hospodářských vyspělých státech k hlavním prostředkům sloužícím k povznesení zemědělské výroby a tím větší pozornost musí býti věnována těmto vodohospodářským a melioračním stavbám v naší republice vzhledem na její geografické položení, aby ve vážných případech byla zajištěna její soběstačnost a neodvislost. Nejenom v zájmu čistě zemědělském, nýbrž i celostátním je potřeba, aby práce meliorační byly u nás prováděny s největší intensitou a aby stát tyto práce co nejvíce podporoval.
V přítomné době má provádění těchto prací nejenom velký význam národohospodářský zvyšováním půdních výtěžků a sklizní, nýbrž současně i sociální v tom směru, že se těmito pracemi přispívá velice vhodným způsobem k čelení nezaměstnanosti. Provádění podniků odvodňovacích, zavodňovacích, regulačních, hrazení bystřin a zemědělských vodovodů děje se rozděleně po všech oblastech našeho státu a ve velkém počtu právě v obcích nejchudších krajů, kde nalézá při nich zaměstnání právě to dělnictvo, kterému dnes není možno odcházeti za výdělkem do ciziny nebo do průmyslových středisek domácích. Podle úředních záznamů bylo loňského roku při těchto pracích melioračních zaměstnáno bezprostředně skoro 10 tisíc dělníků a letos tento počet bude ještě vyšší. Do toho nejsou čítáni zaměstnanci průmyslově pracující, na př. v cihelnách, při výrobě drenážních trubek a v železárnách při výrobě železných rour vodovodních atd. Ze stavebních nákladů investovaných na podniky meliorační připadá podle statistiky 75% na mzdy dělníků. Při této důležitosti staveb melioračních je tudíž vysvětlitelno, proč musíme sledovati s největší pozorností zařazení příslušných položek do státního rozpočtu, ze kterých mají býti tyto práce podporovány. Proti loňskému roku zůstává v návrhu letošního rozpočtu nezměněn obnos 15 mil. Kč jako dotace státního melioračního fondu, avšak snižuje se úvěrní položka na meliorace z 9 mil. Kč na 6 mil. Kč. A poněvadž právě z této položky se podporují drobnější meliorace hlavně v hospodářsky slabších krajích a všecky stavby vodovodní, musíme míti vážnou obavu, že meliorační ruch v poslední době utěšeně se rozmáhající bude podvázán a brzděn následkem nedostatečného dotování příslušných položek rozpočtových.
V rozpočtovém výboru uvedl pan ministr zemědělství několik důležitých čísel, z nichž možno posouditi, jakého rozvoje právě v tomto roce dosáhlo u nás provádění prací melioračních. Kdežto roku 1922 bylo vyplaceno z melioračního úvěru státního 26 mil. Kč, byl již v tomto roku do listopadu z těchto úvěrů vyplacen na provádění staveb melioračních obnos 34 1/2 mil. Kč. Nově bylo povoleno roku 1923 do 1. listopadu z melioračního úvěru na státních podporách okrouhle 40 mil. Kč, na uhrazení stavebního nákladu 113 mil. Kč, a to pro nové podniky meliorační s ploch u 10.500 ha, regulace a hrazení bystřin s délkou toku okrouhle 200 km a na 22 podniky vodovodní. Rozvoj melioračních prací tohoto roku nastal hlavně v Čechách, kde na vlastní půdní meliorace do 1. listopadu bylo státem nově povoleno okrouhle 11 mil. Kč a vyplacen okrouhle obnos 6 mil. Kč, proti loňského roku vyplacenému obnosu 2 1/2 mil. Kč. A poněvadž ruch tento v Čechách vzhledem k nově chystaným projektům bude příštího roku větší, zemský správní výbor také v důsledku toho zvyšuje položku na meliorace v návrhu rozpočtu zemského na rok 1924 o 3 mil. Kč na obnos 13 mil. Kč. A poněvadž dále též na Slovensku jsou na r. 1924 připraveny k provádění veliké podniky regulační a meliorační, možno jenom se souhlasem přijati prohlášení pana ministra zemědělství učiněné v rozpočtovém výboru, že do té doby, pokavade hospodářské poměry nepřipustí zvýšené budgetování položek melioračních, nutno si vypomoci jednak opatřováním příspěvků k melioračnímu fondu pomocí úvěrů a splácením půjček v anuitách a jednak zajištěním státní podpory hlavně při nákladnějších podnicích zemědělských regulací pomocí zvláštních zákonů podle ustanovení § 1 melioračního zákona. V každém případě musíme již dnes míti záruku od státní správy a hlavně od ministerstva financí, že tyto výpomocné způsoby podporování melioračního ruchu dojdou jeho souhlasu a že vůbec k odůvodněnému návrhu ministerstva zemědělství jak ohledně výše podpor melioračních tak i způsobu jejich udílení bude ministerstvem financí dáván souhlas právě vzhledem k tomu, že se tu jedná o nejproduktivnější stavební investice státu.
Vedle meliorací a regulací jeto g prvé řadě reforma půdní, která hluboce restauruje hospodářské poměry drobných zemědělců a staví je na soběstačné nohy. Pozemková reforma v šestém roce republiky dostupuje vrcholného bodu. Přes veškeré potíže vyplývající jednak z podstaty úkolu samého, jednak z úkladů nepřátel pozemkové reformy, stojí československá pozemková reforma a s ní republika v čele všech států, které v době poválečné pokoušejí se o novou úpravu pozemkové držby. Kdežto druhé státy na př. Rumunsko, Jugoslavie, Polsko svoji pozemkovou reformu po nezdaru zastavují nebo značně omezují, rozvíjí náš státní pozemkový úřad činnost čím dále tím intensivnější. Výsledky jeho práce jsou vskutku pozoruhodné a zasluhují opětovného zdůraznění, zejména uvážíme-li, s jak nedostatečnými prostředky jest mu úkol tak rozsáhlý prováděti.
Pan kol. Srdínko ve svém rozpočtovém výkladu dokázal ciferně, jak značné množství půdy bylo uchazečům přiděleno, a není tedy třeba cifry tyto opakovati. Chci jen říci, že z celkové dosud přidělené výměry zemědělské půdy dostalo se malým přídělcům v řádném řízení přídělovém asi 160 tisíc ha půdy. U zbytkových statků, které byly převzaty státem, ponecháno bylo asi 35 tisíc ha půdy. Počet těchto zbytkových statků státem převzatých a přidělených obnáší do dneška 448. Uznávám, že účelným vytvořením zbytkových statků a přidělením jich osobám řádně kvalifikovaným posiluje se slupina střední zemědělské tržby, jejich význam pro naše zemědělství a národní hospodářství jest nesporný. Na druhé straně však musím důrazně žádati, aby tvořením zbytkových statků nebyly zkracovány spravedlivé požadavky drobného člověka, k jehož prospěchu na prvém místě byla naše pozemková reforma vyvolána v život.
Pozemková reforma rozvinula se k plné činnosti a vykazuje výsledky uspokojivé. Nutno jen žádati, aby i zbývající nedostatky, jež zdárnému provádění reformy stojí v cestě, byly se vším urychlením odstraněny. K tomu čítati zejména nutno prohlubování vydatné pomoci úvěrové drobným nabyvatelům půdy a poskytnouti potřebných prostředků finančních poskytnouti potřebných prostředků finančních, zejména pak získání potřebných sil úřednických k doplnění aparátu státního pozemkového úřadu.
Povinností republiky bude, aby pilně starala se o provozování účelné agrární politiky, o to, by statisíce drobných zemědělců, jež vyvolala prováděním pozemkové reformy v život, mohlo se rozvinouti k trvalé úspěšné hospodářské činnosti a udržeti se bezpečně na získané půdě.
Při této příležitosti apelujeme znovu na povolané kruhy, aby neustupovaly nižádnému nátlaku směřujícímu k zastavení nebo seslabení naší pozemkové reformy. Naše varovná výzva vztahuje se na všechny případy, ať již se jedná o vlivy zahraniční nebo domácí, ať jedná se o půdu světskou nebo církevní. Žádáme důsledné a spravedlivé provádění pozemkové reformy ve smyslu našich zákonů na veškeré půdě zabrané do všech důsledků. Budeme neústupně trvati na tom, aby na půdě nezemědělské, zejména lesní, byla pozemková reforma provedena do všech konsekvencí. Není možna, aby všechna latifundia lesní stala se středisky, z nichž by vycházela snaha po tvoření nových latifundií zemědělských, nehledě k tomu, že lid velmi nutně potřebuje, aby získal vlastnický přístup k zabrané půdě nezemědělské. Důrazně připomínáme, aby nebylo více odkládáno provedení řádné reformy na velkostatcích státu. Důvody, které mluvily pro provedení pozemkové reformy v obvodu velkostatků soukromých, platí stejně pro území latifundií státních. Jest jenom zapotřebí, aby všichni povolaní činitelé pochopili oprávněnost a naléhavost tohoto požadavku a vyšli potřebě lidu i v tomto směru vstříc.
V oboru sociální politiky vystupuje u nás do popředí otázka sociálního pojištění a to jak dělnictva tak i osob samostatně výdělečně činných. Během pěti let uzákoněno bylo u nás tolik sociálních předloh, že dlužno na příště bedlivě a objektivně zkoumati, zda tempo sociální politiky nemá příliš rychlý spád a zda hospodářské poměry snesou přijetí oněch požadavků, které reklamují strany socialistické.
Pokud jde o sociální pojištění, lze pozorovati ten fakt, že některé strany snaží se otázky této využíti pro účely agitační. Žádný návrh není jim dosti dobrý, žádné ustanovení dosti socialistické. Licituje se s nejvážnějšími otázkami širokých vrstev pracujícího lidu a to je trapné a neudržitelné. Sociální pojištění, které připravuje vláda, je po naší ústavě největším zákonem a nejhlouběji zasahuje do hospodářských řádů dnešní společnosti. Proto celý problém musí býti řešen vážně, s klidem a náležitou rozvahou. Proto musí býti pochopení pro vzájemná stanoviska, aby dílo bylo dokonalé a úměrné našim hospodářským poměrům. Naše strana, která vždy měla plné pochopení pro rozumný sociální pokrok, účastní se jednání o sociálním pojištění svými zástupci a podá řadu pozměňovacích návrhů.
Budeme trvati zejména na tom, aby celé sociální pojišťování bylo odpolitisováno, aby starobní pojištění domkářů a živnostníků bylo pro ně dobrodiním a ne břemenem, aby pojišťování vrstev zemědělských mělo samostatnou organisaci i správu a aby tytéž příplatky, které poskytovati bude stát k důchodům pojišťování dělnického, byly poskytovány také na pojišťování domkářů a živnostníků. (Dobře!) Není u nás jistě nikoho, kdo by byl zásadním odpůrcem sociálního pojišťování a bude jistě připočteno za zásluhu dnešní vlády, podaří-li se jí toto význačné dílo provésti. Právě však proto, že jde o zákon, z jehož výhod těšiti se bude řada generací budoucích, ba že ustanovení o pojišťování invalidním a starobním uplatní se plně teprve za řadu let, zasluhuje tato osnova zvýšeného zájmu naší veřejnosti i nás všech. Je osudem velkých děl lidských, že zpravidla se na nich pracovalo déle než bylo původně zamýšleno, ale to nemůže býti překážkou, aby všichni zúčastnění činitelé neučinili vše, aby z jejich porad vyšlo dílo dobré, s nímž by všichni, kterých se dotýká, mohli býti spokojeni a při němž by žádný návrh nezůstal neuvážen, žádná námitka nevyvrácena. Tak představujeme si postup při jednání o sociálním pojišťování. Ministerstvo soc. péče, které ve státním rozpočtu má povoleno téměř 800 mil. Kč, musí si uvědomiti, že pravý sociální pokrok je pouze tehdy možným, je-li prováděn rozumně a dle daných poměrů. Socialistické experimenty se již nevyplácejí; z nich republika vyrostla.
Celkem tedy řečeno: Byť rozpočet na r. 1924 skýtal dosti látky a podnětů ke kritice, přece nelze než uznati, že za daných poměrů a přes všechny obtíže, jimiž se probíjel k cifře 16.900,000.000 Kč, je další význačnou etapou na cestě k zajištění dosavadních výsledků naší práce a konsolidace poměrů. Kreslí našemu podnikání do budoucna již hodně světlejší perspektivu a je ovšem více na našem občanstvu než snad v moci vlády, aby rozpočet skutečně znamenal začátek nového rozmachu všech našich hospodářských sil.
Pět let vykonané práce máme za sebou. Pět let není mnoho v životě jednotlivce, tím méně v životě národů. Překonali jsme různé nemoce v životě politickém i hospodářském. Co však u nás bylo vykonáno v každém oboru státní správy, to ocení teprv historie. Končím svou řeč s tím blahým vědomím, že v 6. roce své svobody jsou spokojeni i naši slovanští bratři karpatoruští. Mají svého guvernéra. Jsme šťastni, že nadešel konečně den, kdy všichni Slované u nás se cítí národem svobodným. Mnoho práce u nás vykonáno, mnoho ovšem leží ještě před námi. Pevně věřím, že všichni lidé dobré vůle přiloží ruku k dílu za další stabilisaci našich poměrů, za práci pro svůj národ, pro svůj stát. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bubník. Dávám mu slovo.
Posl. Bubník: Vážení pánové! Máme před sebou vládní návrh rozpočtu na rok 1924. Jednání ve výboru svědčilo již o přesném ujednání koalovaných stran, nepřipustiti změn a zejména takové, které navrhne některá z oposičních stran. Je zajímavo, že ze všech změn, které byly připuštěny při konečném rozhodování a hlasování, byla přijata pouze jedna, a to čistě formální, že totiž podle návrhu pana gen. zpravodaje místo tak zvaných "různých náboženských vyznání" budeme míti v rozpočtu označena "ostatní náboženská vyznání". Jediná resoluce zásadní týká se rovněž církevní organisace. Je to resoluce, kterou přednesli zástupci československé strany socialistické na budgetování československé náboženské církve. Dále byly přijaty některé podřadné resoluce, týkající se na př. nákupu umělých hnojiv pro malozemědělce a zrušení různých visových obtíží. Při objektivním zkoumání může prý podle názoru p. generálního zpravodaje i jednotlivých zpravodajů resortů podřadných se rozpočet schváliti a nelze prý mu ničeho vytýkat a proto je stanovisko oposiční, řekl p. ministerský předseda při projednávání rozpočtu v ministerské radě, velmi těžké. Nemám příliš těžkou práci. abych tento názor nebo toto hluboko zakořeněné přesvědčení p. ministerského předsedy vyvrátil. Jediný pohled do vládního návrhu, přelistování hlavních kapitol tohoto návrhu nám podá obraz, který je docela opačný toho, který předstíral nebo chtěl vykouzliti v debatě rozpočtové p. min. předseda, Známe dokonale dnešní režim a také ducha, kterým je tento režim naplněn. Z našeho stanoviska již předem možno říci v debatě generální, že je celková soustava politická, tedy i soustava sociálně-politická a finančně-politická namířena proti dělnictvu, proti kterému se vystupuje s největší bezohledností a přísností a tam, kde to nejde jinak, užívá se tak zvané methody umlčovací.
V poslední době měli jsme příležitost trošičku nahlédnouti do zákulisí různých akcí. které měly jednak ráz finanční, ale jichž účel byl ošiditi státní finance. Prostředky k nim byly vyhledávány velmi nekalé. Pánové, míním tím aféru, která je známa v celé československé veřejnosti a která je spojena se jménem presidenta senátu Národního shromáždění p. Práška. O této aféře bude ještě jednáno jistě na patřičných místech. Při této příležitosti jen uvádím sdělení, které přinášejí vídeňské noviny dokonale informované o věci (Posl. Blažek: Lépe informované než my!) - ano - podávají zprávy mnohem autentičtější, věrohodnější, správnější než máme my doma. Vídeňský bursovní časopis "Die Börse", který je jinak vždy dobře informován o hospodářském životě československém, přináší velmi zajímavou zprávu, která odhaluje clonu z lihovarnického kartelu. Pozastavuje se nad nesmírně vysokými kursy akcií lihovarnických společností, což je ve spojení s lihovarnickým kartelem, který je představován společností pro zpeněžení lihu. Lihovarnický průmysl, jehož na české půdě je 15% z celého lihovarnického průmyslu bývalého Rakousko-Uherska, chce vyvolati ztráty snížením trhu, že při tom se nechá podporovati státem. Proto Československo má nejdražší líh na světě. Zatím co v Rakousku stojí 1 litr čistého lihu 20 Kč, přepočítáno na kurs náš, platí se totéž množství v Československu 35 Kč. Lihová politika československá vyznačuje se stále stoupajícími cenami lihu, zatím co jednotlivé podniky vykazují milionové zisky a co se mluví o katastrofálním stavu lihovarnického průmyslu. Pan ministr financí při projednávání kapitoly, jeho resortu se týkající, byl interpelován jedním ze zástupců strany sociálně-demokratické v záležitosti korupce v lihovarnickém obchodě a byl přímo požádán o úsudek, co soudí o smlouvě, kterou uzavřelo ministerstvo financí s družstvem hospodářských lihovarů. Pan ministr financí velmi naivně odpověděl, že je těžko, aby provozovalo ministerstvo obchod lihem, poněvadž nemá k tomu dostatečné síly odborné a potom, je to artikl, který se vymyká z obchodní kvalifikace státních orgánů. Vážení pánové, na to bylo hned odpověděno. Neboť, jestliže může ministerstvo financí jako státní orgán provozovati podnikání samostatné v jiném kruhu, v jiném oboru, jako na příklad výrobě tabáku a doutníků, monopolu solním, tedy by mohlo docela dobře převzíti také agendu prodeje lihu. Ale vážení pánové, to my ani nechceme, aby ministerstvo provozovalo hokynaření lihem. Ale co chceme, je, aby dohlédalo na čistotu tohoto obchodu, totiž po té stránce, aby se pod zástěrkou Družstva hospodářských lihovarů nebo Společností pro zpeněžení lihu neprovozovala nejstrašlivější a nejhanebnější korupce. Týká se to, vážení pánové, také cti Národního shromáždění a jeho členů, jestliže je označen jeden z vynikajících politiků, stojící v čele a v nejvýznačnějším postavení, jako předseda senátu Národního shromáždění, je-li tady vysazen podezření, že vyplácel obnosy na podplácení vlivných činitelů určené. A jestliže president senátu dosud nepovažoval za nutné na toto nařčení, týkající se nejen jeho osobní cti, ale cti celého zákonodárného sboru, odpověděti, pak, vážení pánové, máme jistě příčiny pochybovati o čistých prostředcích, kterých se zde užívalo při akci lihové a o správnosti cest, které nastoupila finanční správa právě v tomto případě. (Výkřiky posl. Toužila.)