Začátek schůze v 11 hod. 15 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Bradáč, Taub.
163 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Markovič, Udržal, odb. přednosta dr. Benda.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 227. schůzi posl. sněmovny.
Dodatečně na schůzi dne 13. listopadu t. r. omluvili se nemocí posl. Hrušovský a dr. Labay.
Lékařské vysvědčení předložil poslanec Szentiványi.
Dovolenou udělil jsem dodatečně na minulou schůzi jakož i na dnešní schůzi posl. Pittingerovi pro nemoc v rodině; na dnešní schůzi posl. Hlinkovi pro úřední záležitosti, posl. dr. Haasovi pro neodkladné zaměstnání; na týden posl. dr. Vanovičovi a Ertlovi pro neodkladné záležitosti, posl. Hoffmannovi z téhož důvodu, posl. Hauptovi pro nemoc v rodině.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Zásobovací výbor zvolil dne 14. listopadu 1923 místopředsedou posl. Biňovce.
Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické dne 16. listopadu t. r. posl. Ant. Nováka za posl. Biňovce, dne 17. listopadu t. r. posl. Biňovce za posl. Němce, dne 20. listopadu t. r. posl. Němce za posl. Ant. Nováka; klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu dne 14. listopadu t. r. posl. dr. Hnídka za posl. dr. Medveckého, dne 15. listopadu 1923 posl. dr. Medveckého za posl. dr. Hnídka; klub poslanců čsl. národní demokracie dne 13. listopadu 1923 poslance Dyka za posl. Maška, dne 14. listopadu t. r. posl. Maška za posl. Dyka a posl. dr. Hajna za posl. Špačka, a na další schůze posl. dr. Matouška za posl. dr. Hajna a posl. Špačka za posl. Maška; klub poslanců "Deutsche christl. soz. Volkspartei" posl. Bobka za posl. dr. Petersilku; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Böllmanna za posl. dr. Spinu.
Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Macha za posl. Mašatu.
Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte" dne 13. listopadu t. r. posl. dr. Spinu za posl. dr. Hanreicha, dne 14. listopadu posl. dr. Hanreicha za posl. dr. Spinu.
Předseda: Došly některé dotazy, naléhavé interpelace, odpovědi atd. Žádám jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotazy:
posl. Ant. Černého ministru nár. obrany o protekčním systému při zadávání vojenských koní zemědělcům,
posl. Patzela ministrovi školství a nár. osvěty a ministru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, že německým školním dětem bylo zakázáno účastniti se výletů německých tělocvičných spolků,
posl. inž. Junga a druhů ministrovi pošt a telegrafů o provádění jazykových zkoušek v části Slezska obydlené Němci,
posl. dr. Mazance, Myslivce a druhů ministru nár. obrany o přiřknutí důchodu předků vdově Ant. Čálkové,
posl. H. Bergmanna, Zeminové a spol. ministru nár. obrany o poměrech kancelářských pomocníků vojenské správy na Slovensku,
posl. H. Bergmanna. Špatného a spol. ministru spravedlnosti o poměrech vězeňské stráže,
posl. H. Bergmanna, Slavíčka a spol. ministru financí o poměrech řemeslníků tabákových továren,
posl. Adámka ministru školství a národní osvěty o rozporech mezi pravdou a odpovědí pana ministra školství a nár. osvěty ze dne 8. srpna 1923 na dotaz ze dne 29. května 1923, čís. 906/1516, o potrestání školních dětí pro účast jejich na prosebných průvodech,
posl. Adámka, Pěnkavy a druhů ministrům financí a zemědělství ve věci výrobního oprávnění družstevních lihovarů,
posl. Adámka a druhů ministru financí o zařazení města Hlinska do vyšší třídy místních přídavků,
posl. Bezděka a druhů ministru financí o předpisování daní v okresu ivančickém,
posl. Koška a druhů ministru školství a nár. osvěty o učebné látce a osnově církve československé ve školách obec. a občanských,
posl. Koška a druhů ministru vnitra, proč dosud příslušníky církve československé zabraný katolický kostel v Držkově není vrácen katolíkům,
posl. dr. Lelleyho a súdr. ministrovi školstva a nár. osvety o škandalóznom počínaní školského inšpektorátu v Nových Zámkoch,
posl. Simma a druhů ministrovi financí, že chebský berní referát nespravedlivě předepsal daň výdělkovou, z obratu a přepychovou p. Františku Hausmannovi, učiteli v. v. v Schönbachu,
posl. dr. Lelleyho ministrovi železníc o odňatí cestovnej výhody Ferdinandovi Dudásovi, Imrichovi Tarrovi, Jánovi Bogyóvi, Imrichovi Pénzesovi, Ferdinandovi Polyákovi, obyvateľom v Ohaji (Aha),
posl. dr. Lelleyho ministrovi spravedlnosti o zastavení penzie Ilone Zimmermannovej rod. Kozelkovej, vdove po Pavlovi Zimmermannovi, kancelárskom úradníkovi v Baňskej Štiavnici,
posl. dr. Lelleyho ministrovi vnútra a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska o anomáliach, spozorovaných pri vydávaní zbraňových pasov vo veľkožupe nitrianskej,
posl. dr. Lelleyho a súdr. ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska o protizákonnej manipulácii s cestovnými pasmi, prevádzanej okresným náčelníkom v Baňskej Bystrici,
posl. dr. Jabloniczkého a súdr. ministrovi železníc vo veci penzijnej mzdy Theodora Grassalkovicsa, býv. železničného robotníka,
posl. Bartáka ministrovi spravedlnosti o nezákonném postupu okresního soudu v Lučenci,
posl. Staňka ministru financí a zemědělství o zkrácení družstevních lihovarů při poměření výrobního oprávnění pro kampaň 1923/24.
Naléhavá interpelace posl. Blažka a soudr. vládě o bezdůvodném rozpuštění okr. správní komise v Lounech.
Odpovědi:
min. vnitra na dotaz posl. Jokla, Heegera, dr. Haase a druhů, aby Hlučínsko a Těšínsko bylo pojato do nastávajících voleb do obecních zastupitelstev,
min. vnitra na dotaz posl. dr. Lodgmana a druhů o nezákonném zasáhnutí kaplické okresní polit. správy do obecní samosprávy,
min. financí na dotaz posl. dr Körmendy-Ékesa o zastavení pense vdovy po Jánovi Kalla-ovi v Král. Chlumci.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4293. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu o návrhu sen. dr. Krouského a soudr. (tisk sen. 1562 a 1636) na doplnění trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., a na změnu zákona z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, o příslušnosti soudů trestních rozhodovati o výši nákladů soudních, jež se mají nahrazovati podle § 393, odst. 3 tr. ř. (tisk 4238).
Tisk 4298. Zpráva výboru ústavno-právneho k usneseniu senátu (tisk 4235) o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 1608 a 1635) o trestnom pojednávaní konanom podľa trestného poriadku, zák. čl. XXXIII z roku 1896 proti neprítomným osobám.
Tisk 4300. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924 (tisk 4253).
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4285. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Spojenými Státy Severoamerickými sjednána v Praze dne 29. října 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. listopadu 1923, č. 209 Sb. zák. a n.
Tisk 4286. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému, schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Norskem podepsaná v Praze dne 2. října 1923.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4261. Sbírka interpelací:
I. posl. Skaláka, Toužila a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" v Praze,
II. posl. H. Bergmanna a spol. min. vnitra a financí v záležitosti zmírnění důsledků zákona č. 394 pro některé individuelní případy státních zaměstnanců,
III. posl. Schuberta a druhů min. zemědělství o náhradě těžkých ztrát způsobených zemědělcům slintavkou a kulhavkou a aby k těmto ztrátám bylo přihlíženo při vyměřování dávky z majetku, osobní daně z příjmu, daně z obratu a všech jiných daní a přirážek,
IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o neslýchané konfiskační praksi proti německým listům,
V. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra o útisku německých obcí v soudních okresech domažlickém, novokdýňském, klatovském a sušickém,
VI. posl. dr Raddy a druhů min. vnitra o neodůvodněném zabavení článku v časopise "Nikolsburger Wochenschrift".
Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 221. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byl tiskem rozdán zápis o 219. schůze posl. sněmovny.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4278. Návrh posl. Windirsche a druhů na změnu zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace.
Tisk 4282. Návrh posl. dr Czecha, Čermaka a druhů na změnu zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z., o spolkovém právu.
Tisk 4292. Návrh posl. dr Lodgmana a druhů na rozpuštění sněmovny.
Tisk 4296. Návrh posl. Staňka, Křemena, Molíka a soudr. na výpomoc poškozeným požárem ve Všechlapech, okr. Bechyně, pak ve Štěměchách a Předíně, okr. Třebíč.
Tisk 4294. Návrh posl. Grünznera, Tauba, Hofmanna a druhů na novou úpravu právních poměrů státních zaměstnanců v. v.
Tisk 4295. Návrh posl. dr. Schollicha a druhů na změnu některých ustanovení zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.
Předseda (zvoní): Pan posl. Janček žádá o udělení dovolené do 28. listopadu t. r. pro cestu do ciziny.
Sněmovna jest schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s udělením této dovolené, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená jest udělena.
Předseda vlády zaslal některé věci.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Přípisem ze dne 14. listopadu 1923, čís. j. 26.448/23 m. r., vládní nařízení ze dne 18. října 1923, kterým se zrušuje § 3 vládního nařízení ze dne 26. září 1921, čís. 358 Sb. z. a n., týkající se úpravy obchodu cukrem a použití řepy cukrovky.
Předseda: Přikázal jsem výboru zásobovacímu, výboru zemědělskému a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Přípisem z téhož dne, č. j. 26.511/23 m. r., vládní nařízení ze dne 25. října 1923, kterým se doplňují a prodlužují přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních pasech.
Předseda: Přikázal jsem výboru ústavně-právnímu.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Přípisem ze dne 2. listopadu 1923, č. j. 24.022/23 m. r., vyjádření ministerstva soc. péče k resoluci, týkající se předložení zpráv o činnosti zemských úřadů pro péči o válečné poškozence, přijaté v 217. schůzi posl. sněmovny dne 28. června 1923 (k tisku 4205).
Předseda: Přikázal jsem výborům soc.-politickému a rozpočtovému.
Zápisy o 223. až 226. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Přejdeme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1:
1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4248), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a doplňují se některá jeho ustanovení (tisk 4271).
Zpravodajem jest pan posl. dr. Matoušek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění!
Zákon z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., o jehož prodloužení a doplnění jde, chtěl v první řadě odstraniti vliv znehodnocení peněz na trestné činy proti majetku, jichž kvalifikace i trestní sazby závisí namnoze na pevných hranicích peněžitých, a dále chtěl odstraniti důsledky, jež znehodnocení peněz jevilo na příslušnost soudní, a ulehčiti soudům tímto přesunem neobyčejně zatíženým. Tímto způsobem přesunuty některé delikty z porotních soudů na sborové soudy, u sborových soudů zřízeni samosoudci a některé delikty přesunuty se sborových soudů na soudy okresní.
Dále jde o prodloužení platnosti zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1920, a to článku I, čís. 3, 4, 11, jimiž počet členů trestních senátů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku snížen byl u sborových soudů I. a II. stolice ze čtyř, resp. pěti na tři.
Všechna tato ustanovení měla jeden a hlavní účel, zjednodušiti agendu trestní vzhledem k velkému nedostatku sil u soudů a vzhledem k tomu, že trestní činy za dnešního stavu valuty stávaly se činy, které musely býti trestány před porotními soudy, kdežto jindy byly podávány pouze k sborovým soudům.
Ústavně-právní výbor uvažoval předem, pokud tato ustanovení se osvědčila. Měl k disposici statistiku, která poskytuje nejlepší měřítko na to, jak se uvedený zákon osvědčil.
Pro trestné činy vypočtené v §§ 1 a 2 (zločiny krádeže, zpronevěry, podvodu a padělání kolků na bankovky) podáno bylo roku 1922 celkem 94 (45) obžalob před porotním soudem. Naproti tomu bylo učiněno roku 1922 podle § 4 celkem 3765 (1799) návrhů. To znamená, že v důsledku znehodnocení peněz bylo by bývalo r. 1922 rozhodovati porotním soudům o těchto 3765 obžalobách. Je prostě nemožno, aby porotní soudy zdolaly tento úkol. U zemského trestního soudu v Praze bylo podáno r. 1922 podle § 4 celkem 947 (488) obžalob. Bez tohoto zákona musil by tudíž porotní soud v Praze zasedati den co den a projednati denně tři až čtyři případy, aby zmohl úkol naň vložený. Při dnešním nedostatku soudců je téměř nemyslitelno, aby při formálním, těžkopádném a zdlouhavém řízení porotním se této úlohy zhostil. Třeba uvážiti i značné zatížení občanstva povolaného k úřadu porotčímu, jež by neprodloužení tohoto zákona mělo za následek.
Zařízení samosoudců u sborových soudů podle předložené statistiky se také osvědčilo. Roku 1922 podáno bylo celkem u sborových soudů I. stolice 30.986 obžalovacích spisů, z nichž ve 14.267 případech byl učiněn návrh na projednání věci samosoudcem. Bylo tedy celkem 43% všech trestních věcí u sborových soudů I. stolice projednáno samosoudcem. Z těchto číslic je patrno, jaké nedozírné následky mělo by neprodloužení zákona, jenž zavádí u sborových soudů I. instance samosoudce. Soudy dnes obsazeny jsou právě se zřetelem k tomuto zařízení a i tak panuje u soudů trestních značné přetížení, které by zavedením senátů v těchto věcech přešlo v naprosté zastavení celé trestní agendy.
Při projednání dotčeného zákona se namítalo, ze veřejní žalobcové budou zneužívati §§ 4 a 6 uvedeného zákona. Tato námitka však vyvrácena je také předloženou statistikou. Ze statistiky je patrno, že veřejní žalobcové neodnímali porotním soudům závažnějších případů a že užívali dotyčného ustanovení správně a obezřele. Roku 1922 ze 3765 případů pouze ve 3 případech prohlásil se soud podle § 5 nepříslušným proto, že nepovažoval navrhovanou sazbu za dostatečnou, a poněvadž věc náležela před soud porotní. Roku 1923 dokonce vyskytl se ze 1799 případů pouze jeden případ takového výroku o nepříslušnosti. Ostatně po dnešních zkušenostech se soudy porotními, myslím, že nebude tolik úzkostlivosti při přesunu určitých věcí s porot na sborové soudy. Také §u 6 dotyčného zákona užíváno bylo jak teritoriálně, tak časově stejnoměrně a odchylky byly jen nepatrné. Roku 1922 bylo proti návrhu veřejných žalobců ve smyslu § 6 dotčeného zákona podáno pouze 168 odporů, tedy pouze 1·3%.
Pokud jde o přesun trestních činů se sborových soudů na okresní soudy, i zde zákon se osvědčil, jak statistika dokazuje. Podle §u 9 bylo podáno v r. 1922 celkem 27.289 návrhů; bez uvedených ustanovení vzrostl by tedy o tento počet příděl sborových soudů I. stolice. Vzhledem k celkovému počtu věcí, o nichž by jinak sborové soudy rozhodovaly, bylo dotčeným ustanovením celkem 46% všech případů přeneseno se sborových soudů na okresní soudy. Z toho je patrno, že by bez tohoto ustanovení agenda u sborových soudů téměř se zdvojnásobila.
Jestliže i při dnešním stavu pociťuje se veliký nedostatek soudců a neobyčejná přetíženost soudů, jmenovitě trestních, pak by neprodloužením uvedených zákonů, jak uvedená čísla dokazují, nastalo úplné ochromení trestní agendy. Z důvodů těch ústavně-právní výbor rozhodl se doporučiti posl. sněmovně, aby přijala prodloužení dotčených zákonných ustanovení až do konce r. 1925.
Z týchž důvodů ústavně-právní výbor uznal za vhodné, doporučiti poslanecké sněmovně také prodloužení článku I, čís. 3, 4 a 11 zákona z 18. prosince 1919, jimiž byl snížen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku počet členů trestních senátů u sborových soudů I. a II. stolice ze čtyř, resp. pěti na tři. I zde vedle jiných důvodů působí nejvíce dnešní nedostatek soudců, který nás musí nutiti k tomu, abychom trestní řízení pokud možná zjednodušovali.
Konečně vládní návrh rozšiřuje zákon z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., také na zpronevěru v úřadě, § 82 tr. z., a na zločin veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85 a) tr. z. a na přečin maření exekuce podle § 1 zákona z 25. května 1863, čís. 78 ř. z. Poněvadž toto rozšíření je též logickým doplněním uvedeného zákona, jmenovitě §u 9, uznal ústavně-právní výbor, že je třeba při prodlužování uvedeného zákona rozšířiti § 9 také na uvedené trestní činy.
Ze všech těchto důvodů usnesl se ústavněprávní výbor, abych jako referent ústavněprávního výboru doporučil poslanecké sněmovně, aby poslanecká sněmovna přijala vládní návrh jako osnovu zákona tak, jak byl vládou podán a ústavním výborem usnesen. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.
Navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20 minut. Je snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí, návrh je přijat.
Uděluji slovo řečníku, zapsanému na straně "proti", jímž je pan posl. dr. Radda.
Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Ujal jsem se v této věci slova, abych zaujal stanovisko k předloze samé a v souvislosti s tím k soudnictví v tomto státě.
Proti předloze jest namítnouti, že neobsahuje i jiných naléhavě nutných novelisací ustanovení trestního zákona. Především měla býti s sebou pojata již dávno slibovaná novelisace zákona o válečné lichvě či o zvyšování cen. Zákon o válečné lichvě je ve své sankci tak přísný, že se při svém používání jeví jako nemožný. Právo zmírniti neb změniti trest jest soudci vzato, podmínečné odsouzení je vyloučeno. To vede k tomu, že lichevní soudy raději osvobozují než odsuzují, jelikož nemohou odpovídati za to, aby pro nepatrné překročení cen zavíraly lidi na několik měsíců. Příklad nejlépe ukáže nespravedlivost takových přísných trestních ustanovení.
Chudá vdova se šesti nezaopatřenými dětmi - případ byl před znojemským lichevním soudem - prodala kdysi za války husu místo za 60 za 90 korun a byla tehdy odsouzena k nepatrnému trestu. Po válce přihodilo se za platnosti nynějšího lichevního zákona této ženě neštěstí, že žádala za 1 kg sádla, které jí v domácnosti zbylo, cenu o málo vyšší nežli cenu směrnou. Tato žena byla žalována pro přečin válečné lichvy a odsouzena k šesti měsícům vězení a 10.000 Kč pokuty. Účinek rozsudku na obžalovanou byl takový, že hrozilo nebezpečí, že zešílí. Co by se dálo s jejími šesti dítkami, kdyby byla šest měsíců zavřena? Odkud má vzíti 10.000 Kč, když jí nezbývá ani 10 Kč? Státní zástupce a soud ulekli se účinku rozsudku, snažili se ženu uklidniti a slíbili jí, že ji doporučí milosti presidenta republiky. Žena dostala také skutečně a to právem milost. Co je tedy následkem takových drakonických trestních ustanovení? Že president republiky a ministerstvo spravedlnosti jsou zaplavováni žádostmi o milost, jimž ve většině případů nutno vyhověti.
Nestojím na stanovisku, že lichva a přehánění cen nemají býti přísně trestány, ale soudce nesmí býti donucován, aby ukládal tresty, jež jsou v křiklavém nepoměru k provinění. Soudce nesmí býti vtěsnáván do šablony. Musí přece rozlišovati, žádá-li malý hokynář někdy o několik krejcarů více za nějaký předmět potřeby, nebo provádí-li někdo ve velkém rafinovaný řetězový obchod neb řemeslnou lichvu. Soudci musí býti ponecháno, aby posoudil, nemá-li býti trest zmírněn neb změněn aneb nemá-li se povoliti podmíněný odklad trestu, tak, jak to trestní zákon všeobecně připouští.
Kromě této změny zákona o válečné lichvě mělo se v této předloze v § 6 zákona ze dne 22. prosince 1921 škrtnouti ustanovení, že potrestání válečné lichvy vyjímá se z jeho výhody. Rovněž bylo by rozšířiti ustanovení §u 9 uvedeného zákona také na válečnou lichvu. Při tom jest ovšem vytknouti, že tento § 9 zůstal beze změny. Je tam úplně pozůstaveno veřejnému žalobci podati při určitých proviněních návrh na potrestání pachatele pouze pro přestupek, považuje-li se zřetelem na povahu činu, znehodnocení peněz a nepatrnou nebezpečnost pachatelovu takové trestání za dostatečné. Jedině správným by bylo ponechati to rozhodnutí soudu a nečiniti to závislým na návrhu veřejného žalobce, který se stává takovým způsobem orgánem o právu rozhodujícím, což jest beze vší pochyby neslučitelným s jeho funkcí.
Při této příležitosti nutno také něco říci o státních zastupitelstvech všeobecně. Klesla dnes na četníky, kteří slídí, avšak mnohdy nikoli z vlastního popudu, nýbrž z vyššího rozkazu. Pan ministr spravedlnosti odmítá - a to právem - vždy zasahovati do soudnictví, jde-li o to, aby obviněnému neb obžalovanému dostalo se výhod, aneb aby řízení bylo urychleno a pod. Že se však o každém přihodivším se politickém deliktu vyšším a nejvyšším místům musí podati zpráva, že propuštění z vazby obviněného z politického činu činí se závislým na souhlasu těchto vyšších a nejvyšších míst, to není, jak se zdá, žádným zasahováním do soudnictví! Státní zastupitelství nejednají dnes již po právu a po zákonu, nýbrž stala se nástrojem držitelů vládní moci.
K tomuto úsudku musí se dospěti, uváží-li se asi tento případ: Předseda místního odboru Spolku válečných poškozenců měl letos v létě při odhalení pomníku padlým obvyklou řeč. Bylo naň učiněno anonymní udání, že prý m. j. řekl: "Stát se opírá o 80 legionářů, válečné invalidy nechává stranou a pro jejich vdovy a sirotky se nic nedělá." Státní zastupitelství ve Znojmě nařídilo stíhání řečníka pro urážku státní správy podle § 491, čl. V. Obviněný předseda popřel výrok. Jelikož nebylo žádného důkazu, že výrok skutečně pronesl, nařídilo státní zastupitelství šetření, nenašel se však nikdo, kdo by byl mohl výrok dosvědčiti. Místo aby se řízení zastavilo, podalo státní zastupitelství žalobu a nařídilo funkcionáři státního zastupitelství, aby se odvolal, kdyby rozsudek byl zprošťující. Český trestní soudce zprostil obžalovaného, ježto za prvé nelze ve výroku, který prý byl pronesen, vůbec spatřovati žádné trestní skutkové povahy, za druhé proto, že není žádného důkazu, že obžalovaný výrok skutečně pronesl a za třetí poněvadž trestní čin byl promlčen. Funkcionář státního zastupitelství se podle příkazu proti tomuto rozsudku odvolal, znojemské trestní zastupitelství trvá, ačkoliv není nejmenší čáky, že by rozsudek byl změněn, na odvolání, patrně jen proto, aby po rozumu státní moci zhnětlo předsedu spolku, který je nešťastnou náhodou učitelem. Toto zpolitisování státních zastupitelstev zasahuje i soudy. Není to snad moje mínění, nýbrž mínění velmi vysokého soudního funkcionáře, který vůči mně s politováním konstatoval toto zpolitisování. Zdá se, jakoby vládnoucí, státní národ a státní správa byly vůbec pozbyly veškerého citu pro právo a spravedlnost.
Dr. Baeran byl pražskými porotci odsouzen, ačkoliv nebylo žádného skutečného důkazu o jeho vině, že vyzvídal. Byly mu dokonce podkládány nízké a nečestné pohnutky, ačkoliv v průběhu líčení nemohl ani státní zástupce tvrditi, že by byl dr. Baeran za domnělou svoji vyzvědačskou činnost dostal peníze. Tatáž pražská porota osvobodila přiznavšího se vraha bulharského vyslance Daskalova. Lze tu ještě mluviti o právu a spravedlnosti? Zdaž se tu nemusí říci, že právní vědomí v lidu vymřelo aneb hrozí vymřením? Dnes přinášejí noviny zprávu, že žádost dr. Baerana o obnovení řízení byla prý zamítnuta. V této novinářské zprávě se praví: "Žádost o obnovení řízení se zakládala na prohlášení Baeranově, doloženém svědeckými výpovědmi a podklady, že zločinu vyzvědačství nedopustil se on, nýbrž jeho syn Arduin Baeran. Pražský zemský co trestní soud prohlašuje v zamítnutí žádosti o obnovení řízení, že důvody v žádosti uvedené dávají sice vzniknouti podezření o spoluvině Baeranova syna, nevylučují však nikterak spoluviny odsouzeného dr. Baerana, což prý stačí, aby žádost o obnovení řízení byla po právu zamítnuta." Nuže, pánové, bylo-li toto odůvodnění pražským zemským trestním soudem skutečně tak uvedeno, tedy neodpovídá zákonu, neboť pražský trestní soud nemá při posuzování, má-li se obnovení trestního řízení povoliti, souditi o tom, je-li Baeran vinným či nevinným neb pouze spoluvinným, je-li původcem či něčím jiným, nýbrž výhradně posouditi, vyšla-li na jevo nová fakta nebo nové průkazy, jež ospravedlňují obnovení řízení. Má tudíž zkoumati pouze po stránce formální, nikoliv po stránce materielní. Je však viděti, že ačkoli bylo v novinách, že právě ony politické kruhy, které usilují o obnovení řízení proti vrahu Daskalovu, aby věc tak nekřičela, chtějí přivoditi i obnovení Baeranova procesu, že zpolitisování soudů jde tak daleko, že snad protizákonně rozhoduje o vině, kde má rozhodovati pouze o formálních předběžných otázkách.
Právní vědomí schází ostatně i mnohým soudcům a jiným činitelům státní správy. Může se jen poukázati na provádění jazykového zákona, jež zabíhá do nehorázných forem. Příklad: Advokátní kancelář podala u okresního soudu v Břeclavě za německého klienta žalobu, která se zřetelem k jazykovému zákonu byla sepsána česky. Rovněž plná moc byla česky napsána a dokonce i firma kanceláře. Nedopatřením použito bylo německého razítka, obsahujícího jméno právního zástupce a místa. Národní svědomí přimělo břeclavského soudce k tomu, že si sedl a na žalobu napsal: "Odmítá se, poněvadž jméno zástupce a jeho adresa uvedeny jsou německy, což je u jednojazyčného českého soudu, jakým je zdejší soud, nepřípustno."
Že jazykový zákon nezamýšlí, aby se průběh soudnictví zdržoval proto, že v české žalobě zůstala na docela nedůležitém místě dvě, pravím dvě německá slova, o tom netřeba snad teprve nějakých výkladů. Netřeba však také dále rozebírati, co jest při provádění jurisdikce očekávati od soudce, na něhož již pohled na dvě německá slova působí, jako červený šátek na býka. Na každý způsob jsou takové případy velice příznačný pro kormutlivý i z jiných známek zjevný úpadek soudnictví v tomto státě, který vyvěrá ze způsobu, jak mnoho českých soudců chápe své povolání, který nelze jinak nazvati nežli nízkým, poněvadž se tito pánové, přezírajíce pravé své povolání, považují za dráby nejvýstřednějšího českého šovinismu.
Tento případ měl ještě svoje důsledky. Článek v novinách, obsahující ve svém znění totéž, co jsem nyní uvedl, byl politickou okresní správou v Mikulově zabaven. Interpelace ministrovi vnitra stran tohoto zabavení byla předsednictvem této sněmovny censurována, a sice bylo ve stati". . . avšak národní svědomí přimělo břeclavského soudce . . ." slovo "národní" a oba poslední odstavce článku škrtnuty, a to - slyšte a divte se - proto, poněvadž tyto výroky ohrožují bezpečnost státu. Tedy poněvadž národní svědomí nedá břeclavskému českému soudci pokoje, jest bezpečnost státu ohrožena! Ano, předsednictvo sněmovny může míti v tomto pravdu. Pro právní řád v tomto státě bylo by lépe, kdyby čeští soudci projevovali méně národního svědomí na úkor soudnictví.
Jak nedostatečně jsou vypěstěny právní pojmy, případně s jakou lehkovážností se nedbá práva a zákona, vysvítá také z tohoto:
Podle jazykového zákona jsou úřady povinny přijímati a vyřizovati v okresech, kde je 20 % menšina státních občanů jiného nežli československého jazyka, podání v tomto jazyku učiněná. Z tohoto znění zákona usuzují nejen úřady a soudy, nýbrž i nejvyšší vládní místa, tak ministerstvo spravedlnosti a v poslední době i ministr vnitra v odpovědi na interpelaci, že úřady v okresech, kde není takové kvalifikované menšiny, nejsou oprávněny přijímati či snad dokonce vyřizovati podání jazykem této menšiny. V jazykovém zákoně není nikde takového ustanovení. Naopak, § 8 praví výslovně, že je vláda povinna vydati předpis, jak se má s menší než 20% menšinou jiného nežli československého jazyka usnadniti úřední styk s osobami této menšiny a předpis, jak se má v okresech s menší než 20% menšinou jiného nežli československého jazyka usnadniti úřední styk s osobami této menšiny a předpisy, jak se mají strany chrániti před právní ujmou, která by jim mohla vzejíti z neznalosti jazyka. To praví přec jasně a zřejmě, že pro neznalost jazyka nemůže býti žádnému státnímu občanu právní pomoc odpírána, to však také praví, že úřady, není-li v okresu kvalifikované menšiny, nejsou sice povinny, přece však oprávněny, aby úřadovaly v jejím jazyku. Na žádný způsob nelze však z ustanovení jazykového zákona dovozovati opačných závěrů.
Obzvláště smutné je dále pro soudnictví v tomto státě, že se správní úřady neřídí rozhodnutím nejvyššího správního soudu, nýbrž přes naprosto stejná a zásadní rozhodnutí staví se vždy na potírané stanovisko, odůvodňujíce je, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu týká se prý vždy pouze jednotlivého případu. Třeba jen pozorovati praksi při vyřazování dítek z německých škol, aby se to dokázalo.
Nač potřebují tedy nejvyššího správního soudu, jsou-li jim jeho rozhodnutí ničím? Zpravodaj v rozpočtovém výboru si stěžoval obzvláště na zatížení soudů. Kdo ztěžuje soudy? Vy sami, poněvadž nechcete se vůči nám Němcům vzdáti svého nesmiřitelného stanoviska! Poněvadž se snažíte pomocí povolného úřednického sboru a povolné justice prosaditi toto stanovisko, dobře vědouce, že stálý útisk zkřehčí nakonec i nejsilnějšího, obzvláště má-li pocit, že je bez práva a bez ochrany.
A teď by se dalo ještě mluviti o censurní praksi politických úřadů a státních zastupitelstev, kterou nutno již zváti přímo dětinskou. V časopise "Der mährische Grenzbote" byl na př. článek o sloučení Dřevěných Mlýnů s Jihlavou z větší části censurním úřadem zabaven, článek, který zároveň vyšel bez závady v několika německých listech a který mohli tudíž Jihlavané beze všeho čísti.
Že ostatně nastalo i na nejvyšších vládních místech zmatení právních pojmů, to dosvědčuje právě tento případ sloučení Dřevěných Mlýnů a Jihlavy. Městské zastupitelstvo. v Jihlavě vyslovilo se převážnou většinou a obecní zastupitelstvo v Dřevěných Mlýnech jednomyslně proti sloučení. Podle demokratických zásad, které prý se v tomto státě provádějí, nesmělo by se sloučení provésti. Přes to ohlašuje vláda, že prý toto sloučení "povolila". Komu pak je povolila? Marně se tážeme, jak může vláda mluviti o povolení sloučení, když přece toto sloučení není ničím jiným nežli znásilněním obou obcí a jejich obyvatelstva.