Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

6. Zpráva výboru ústavně - právního o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona o soudním řízení ve věcech občanských, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech (tisk 4154).

Zpravodajem je p. posl. dr. Matoušek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážená sněmovno! Předpisy zákona z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., pozbudou účinnosti dne 30. června 1923. Je proto nutno, aby uvedené předpisy o příslušnosti sborových a okresních soudů a samosoudců u sborových soudů v řízení ve věcech občanských byly nově upraveny.

Uvedeným zákonem mělo býti ulehčeno přetíženým soudům sborovým, přesunem části jejich agendy na soudy okresní. Úkolu tomu uvedená ustanovení zákona vyhověla jenom částečně. U sborových soudů i po vydání uvedeného zákona zbyla tak veliká část sporné agendy, že sborové soudy jsou přetíženy dále. Proto vládní návrh hledí dalšími předpisy ulehčiti sborovým soudům Vedle toho chce vládní návrh pozůstalostní řízení, které bylo předáno notářům, vrátiti zase k soudnímu projednávání. Konečně vládní návrh se snaží ulehčiti soudcovské agendě tím, že některé úkony, které dosud soudcové vykonávali, přenáší na úředníky kancelářské.

Ústavně-právní výbor jednaje o tomto vládním návrhu, připojil se v podstatě k důvodům vládního návrhu, změnil však některá ustanovení, a to v podstatě z těchto důvodů:

V článku prvém připojil se ústavněprávní výbor k vývodům vládní osnovy a zvýšil obnos 10.000 Kč na 20.000 Kč, pokud obnos ten má býti rozhodujícím, má-li sporná věc připadnouti senátu či samosoudci.

Bylo totiž již v první novele, která pozbývá platnosti 30. června, stanoveno, že určité věci, které jindy projednávaly se před senátem, mají přijíti před samosoudce a že samosoudce má o těchto věcech rozhodovati. Tenkráte stanoveno bylo, že všechny věci, které mají za předmět částku 10.000 Kč, mají býti souzeny samosoudcem, nikoli senátem. Dnes tato částka se zvyšuje na 20.000 Kč. Ústavně-právní výbor uznal, že toto zvýšení je správné vzhledem k znehodnocené valutě, a také podle statistických dat bylo patrno, že částkou 10.000 Kč se sborovým soudům vlastně mnoho neulehčuje. Z těch důvodů zvýšen byl tedy předmět sporu z 10.000 Kč na 20.000 Kč.

V témž článku vládni návrh navrhuje, by manželské spory byly předány samosoudci a aby nemusil o nich rozhodovati senát. V této věci ústavně-právní výbor dlouho jednal a konečně po delších debatách rozhodl se návrhu vládnímu vyhověti a předává spory manželské vesměs do rukou samosoudce. Všechny pochybnosti, které zde byly vyneseny, že rozhodování ve věcech manželských nemá býti dáno na jednoho soudce, který snad sám rodinnými poměry jest vázán určitým náhledem, přece jen nepřiměly ústavně-právní výbor k tomu, aby nesvěřil manželské věci samosoudci, a myslím, že je zde dostatečná záruka správného posuzování proto, poněvadž odvolací řízení dává dostatečnou ochranu tomu, kdo by se cítil výrokem jednoho soudce ve svých právech poškozen.

Článek I činí velmi vážnou změnu v našem civilním soudním řádě, ale zároveň tvoří velké kroky k unifikaci se Slovenskem, že totiž spory směnečné do 5000 Kč dávají se dnes touto novelou do rukou okresního soudce, pravím, úplná novota, neboť dosud v našich zemích o směnečných sporech rozhodoval senát obchodní. I zde ústavně-právní výbor připojil se k vývodům vládního návrhu, poněvadž má za to, když na Slovensku může samosoudce rozhodovati o směnečných sporech, které často nejsou spletitější než spory civilní, že tedy také u nás může o těchto věcech rozhodovati samosoudce.

Článek II vypustil ústavně-právní výbor proto, poněvadž nepokládá za vhodno nyní, kdy přenášíme na okresní soudy další agendy, zejména také směnečné, zjednodušovati protokolování vyhrazením vylíčení skutkového děje v rozhodovacích důvodech.

V článku II, původního vládního návrhu III, zvyšuje se částka bagatelního řízení ze 100 Kč na 300 Kč. Vládní návrh žádal částku 500 Kč, ale ústavně-právní výbor jmenovitě vzhledem k živnostenským sporům, kde často jde o spory o mzdu, která přece jen při dnešním poklesu mzdy může přesahovati 300 Kč, nepovažoval za vhodno, aby bagatelní řízení na takovéto spory bylo rozšiřováno, a proto snížil částku 500 Kč na 300 Kč.

V dalším článku se zavádí mnohá ustanovení, která se u nás osvědčila, na Slovensko. Také v tomto směru provádí se vážný kus unifikační práce.

V článku VIII. ústavně-právní výbor vyhovuje vládnímu návrhu velmi vážnou reformou v civilním řádě soudním, jmenovitě ve věcech poručenských, opatrovnických a v exekučním řízení.

Jdeme tu na reformní cesty zdravější, nežli dosud. Dosud jsme neobsazovali míst u soudů, nevypisovali jsme takových míst, nechali jsme uprázdněná místa soudcovská, nestarali jsme se, aby agenda byla zjednodušena. Soudce byl zavalen pracemi, které nepatří k jeho soudcovské práci, místo aby kancelářským úřadům byla přenechána agenda, která není výhradně soudcovská. V této novele vláda, a ústavně-právní výbor ji v tom následuje, hledí agendy, které nejsou výhradně soudcovské přenésti na kancelářské úředníky, to jest jak v poručenských, pozůstalostních, tak také v exekučních věcech. Není třeba se báti, že bychom v poručenských věcech vážná rozhodnutí dávali do rukou kancelářských úředníků, kteří by nebyli obeznámeni s právními ustanoveními, neboť článek 9 jasně vytýká, že vážná rozhodnutí právní, jmenovitě prohlášení zletilým, o propuštění z moci otcovské a o svolení k uzavření sňatků, zkrátka všechna vážná rozhodnutí v poručenských věcech zůstávají nadále vyhrazena soudci. Rovněž tak exekuční věci právem a docela vhodně dávají se do rukou kancelářských úředníků, ovšem řádně k tomu připravených, neboť mnohými, jmenovitě bagatelními věcmi, exekučním řízením na svršky byl zatěžován soudce tak, že se nemohl věnovati skutečné soudcovské agendě.

V článku XII. vládní návrh a také ústavně-právní výbor obnovuje při pozůstalostním řízení dřívější stav potud, že pozůstalostní řízení, která byla přenesena právě z důvodů ulehčení soudcům na notáře, mají býti přesunuta zpět na soudce. Ústavněprávní výbor neviděl v tom ovšem zvlášť nejlogičtější postup, že vláda ve chvíli, když se ulehčí soudcům, přenáší agendu, která byla určena notářům, zase na soudce. Ale důvody, které byly předneseny vládním zástupcem ministerstva spravedlnosti, pohnuly ústavně-právní výbor, že přece k tomu se připojil, ovšem s tím rozdílem, ze nepředal pozůstalostní řízení soudům od notářů ihned, nýbrž stanovil k tomu půlletní lhůtu, až od 1. ledna 1924.

Vedle toho, když už mluvím o platnosti zákona, nepřipojil se ústavně-právní výbor k vládnímu návrhu potud, že nestanovil novelu tuto na trvalo, totiž až budou upraveny civilní procesy a jurisdikční norma definitivně, nýbrž stanovil, že platí tento zákon do konce roku 1924, tedy že ustanovení o notářích platí také do konce r. 1924; ovšem kdyby snad nebyl tento zákon novelisován, přirozeně nastoupí ustanovení nesporného patentu.

To jsou všecka ustanovení, která ústavně-právní výbor, posuzuje vládní osnovu, přejal do své správy, a ze všech těchto důvodů, jak jsem uvedl, navrhuje ústavněprávní výbor, aby slavná sněmovna připojila se k návrhu ústavně-právního výboru a přijala zákon tak, jak ústavně-právním výborem byl upraven. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Byl podán resoluční návrh. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Resoluční návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů:

Vláda se vybízí, aby neprodleně podala poslanecké sněmovně návrh novely k zákonu o živnostenských soudech ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., jímž se

1. nařizuje zřízení živnostenských senátů u okresních soudů a

2. umožňuje dovolání proti rozsudku živnostenských soudů II. stolice z důvodů zmatečnosti a pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503, bod 1 a 4).

Místopředseda Buříval: Návrh je opatřen dostatečným počtem podpisů a je předmětem jednání. Žádám pana zpravodaje, chce-li míti doslov k resolučnímu návrhu, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: K podané resoluci poznamenávám toto:

Pokud se týče první části resoluce, mám za to, že není třeba, aby byla znovu posuzována ústavně-právním výborem, neboť v ústavně-právním výboru několikráte bylo vysloveno přání, aby byly zřízeny pokud možno živnostenské soudy všude, a kde by nemohly býti zřízeny, aby zřízeny byly senáty, aby tam mohly býti posuzovány věci, jako před živnostenskými soudy. Já se připojuji k tomu, aby slavná sněmovna přijala resoluci v bodě prvním.

Pokud se týče bodu druhého, ne že bych se stavěl proti meritu, nýbrž, poněvadž je potřebí, aby ústavně-právní výbor nově sám posoudil tuto věc a teprve pak předal sněmovně samotné, navrhuji, aby byl postoupen ústavně-právnímu výboru, aby v této věci podal zprávu. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.) 

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Zákon má 15 článků, nadpis a úvodní formuli. Jelikož mne nedošel žádný pozměňovací návrh, dám o celé osnově hlasovati najednou.

Je proti tomu návrhu námitka? (Nebyla.)

Námitek není. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 15 články, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.

Jest nám hlasovati ještě o resoluci.

Pan zpravodaj navrhuje, aby o ní hlasováno bylo rozděleně ve dvou částech.

Žádám, aby přečtena byla první část resoluce. Pan zpravodaj navrhuje, aby tato první část byla přijata.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Vláda se vybízí, aby neprodleně podala poslanecké sněmovně návrh novely k zákonu o živnostenských soudech ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., jímž se nařizuje zřízení živnostenských senátů u okresních soudů.

Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s návrhem páně zpravodajovým, aby první část resoluce, právě přečtená, byla přijata, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím první část resoluce je přijata.

Prosím, aby byla přečtena druhá část resoluce.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Vláda se vybízí, aby neprodleně podala poslanecké sněmovně návrh novely k zákonu o živnostenských soudech ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. z., jímž se umožňuje dovolání proti rozsudku živnostenských soudů II. stolice z důvodů zmatečnosti a pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503, bod 1 a 4).

Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s tím, aby druhá část resoluce pana posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů byla přikázána výboru ústavně-právnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila, aby druhá část resoluce této byla přikázána ústavně-právnímu výboru k projednání.

Vrátíme se nyní k odst. 1 dnešního pořadu, a to pokud se týče hlasování.

Zpravodajem výboru živnostenského je pan posl. Netolický, ústavně-právního pan posl. Špatný.

Ježto nebyly podány návrhy pozměňovací, hodlám dáti hlasovati najednou o celé osnov zákona, obsahující 25 paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Je proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak, budeme tedy hlasovati, jak jsem navrhl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 25 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím poslanecká sněmovna osnovu tuto přijala ve čtení prvém.

Čtení druhé navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest odst. 1. dnešního pořadu vyřízen a přistoupíme k hlasování o odst. 2.

Ad 2. Hlasování o zprávě výboru ústavněprávního k vládnímu návrhu zákona (tisk 4095) o uplatněni nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodařeni předměty spotřeby (tisk 4142). 

Zpravodajem je pan posl. dr. Hnídek.

Budeme tedy hlasovati. Ježto není návrhů pozměňovacích, míním dáti hlasovati o celé osnově zákona, obsahující 5 paragrafů, o nadpisu a úvodní formuli najednou.

Je proti tomu způsobu hlasování námitka? (Nebyla.)

Není jí, budeme tedy hlasovati tak, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jejími pěti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím poslanecká sněmovna osnovu tuto přijala ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze. Tím je vyřízen odst. 2 pořadu dnešní schůze.

Přistupujeme ke hlasování o odst. 3.

Za nepřítomného zpravodaje p. posl. dr. Noska je zpravodajem p. posl. dr. Hnídek.

Budeme hlasovati. Ježto nebyl podán návrh na odklad hlasování, dám hlasovati o návrhu výboru na prodloužení lhůty podle § 43 ústavní listiny o dalších 7 měsíců.

Kdo tedy souhlasí s návrhem výboru na prodloužení lhůty podle § 43 ústavní listiny o dalších 7 měsíců, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna se usnesla navrhnouti senátu další prodloužení lhůty. Tím vyřízen je odst. 3 pořadu schůze.

Přistoupíme ke hlasování o odst. 4.

Zpravodajem je p. posl. dr. Matoušek.

Budeme hlasovati. Ježto nebyl podán návrh na odklad hlasování, dám hlasovati o návrhu výboru na prodloužení lhůty podle §u 43 ústavní listiny o dalších 7 měsíců.

Kdo tedy souhlasí s návrhem výboru na prodloužení lhůty podle §u 43 ústavní listiny při této osnově o dalších 7 měsíců, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se navrhnouti senátu další prodloužení lhůty, a tím je také vyřízen odstavec 4 pořadu schůze.

Jest nám přikročiti ke hlasování o dalším odstavci pořadu:

Zpravodajem je p. posl. Veverka.

Zákon má 4 články, nadpis a úvodní formuli. Dám o něm hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 4 články, nadpisem a úvodní formulí, podle znění, obsaženého ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona ve čtení prvém.

Tím je odst. 5 pořadu dnešní schůze rovněž vyřízen a přistupujeme k 7. odstavci pořadu.

Zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Černý Jan (rep.), výboru ústavněprávního p. posl. Špatný.

Uděluj i slovo zpravodaji výboru ústavněprávního, p. posl. Špatnému. 

Zpravodaj posl. Špatný: Slavná sněmovno! Již ve starém státě připravovány byly náběhy k zákonné úpravě a podpoře elektrisace. Teprve v Československé republice uvedeny byly v platnost dva zákony, které týkají se podpory soustavné elektrisace, a to zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., a zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n. (elektrisační zákon a jeho novela).

Československý elektrisační zákon provádí soustavnou elektrisaci pomocí všeužitečných elektrických podniků, náležejících veřejným korporacím anebo společnostem smíšeně veřejným, jimž za tím účelem ukládají se různé povinnosti v zájmu veřejném. Z těchto povinností bylo by zvláště uvésti povinnost dodávati v území podniku přikázaném energii podle jednotných sazeb každému spotřebiteli pro všechny účely, odebírati energii vhodných vodních sil v témž území, vypomáhati si se sousedními elektrárnami, udržovati díla elektrická ve stavu hospodářsky účelném a schopném řádného provozu, podrobiti se úřední kontrole, zachovávati zadávací řád platný pro státní úřady a jiných více.

Aby se usnadnilo plnění těchto povinností, propůjčuje elektrisační zákon všeužitečným elektrickým podnikům především výhody právní (zejména právo klásti elektrická vedení), jimiž byl poskytnut základ k existenci těchto podniků.

Dosud byla všeužitečnost podle §u 1 elektr. zák. propůjčena 17 elektrickým podnikům, z toho 4 hydrocentrálám. Ve stadiu organisace dle podmínek všeužitečnosti jest dalších 6 podniků. Jde tu tedy celkem o 23 podniky, z nichž ministerstvo veřejných prací v mezích rozpočtu mohlo se až dosud zúčastniti kapitálově pouze na 16 podnicích, majících společenského kapitálu 237,367.400 Kč nom. Z toho činí státní účast celkem 44,100.000 Kč nom., ze zbytku připadá 131,219.000 Kč na ostatní kapitál veřejný (země, okresy a obce) a 62,048.400 Kč na kapitál soukromý (u deseti podniků). Veřejný kapitál má tudíž u všeužitečných elektrických podniků převahu 73%. Odpočte-li se 16,000.000 Kč, jimiž stát zúčastní se Ústředních elektráren, akciové společnosti v Praze, připadá z 15 zbývajících podniků průměrně na každý 1,850.000 Kč státní účasti. Předložený vládní návrh znamená pomoc pro rozvoj elektrisace a to ve směru finančním i ve směru právním. Všecka přání všeužitečných elektrisačních podniků nebyla vyřízena příznivě. Bylo by potřebí, aby na př. smlouvy elektrárenských svazů s elektrárnami o dodání elektrického proudu byly osvobozeny od poplatků, aby dostalo se všeužitečným elektrickým podnikům určitých výhod pokud se týká poplatků při zvyšování závodního kapitálu.

V ústavně-právním výboru bylo poukázáno, že na příklad elektrárenský svaz středočeský za smlouvu o dodávání elektrické energie s Anglo-českým těžařstvem v Lánech zaplatil jen na poplatku za tuto smlouvu 96.000 Kč. Pro návrh na osvobození od poplatku ze smluv pro zamítavé rozhodnutí zástupce ministerstva financí nebylo dosaženo většiny. Přes to znamená předloha nového zákona značné výhody pro elektrárenské svazy a tím i pro širší veřejnost.

Pokud se týká merita zákona:

K §u 1: Ustanovením tohoto paragrafu má se všeužitečným elektrickým podnikům poskytnouti ochrana proti přílišnému daňovému zatížení, zejména proti neobyčejné výši autonomních přirážek. Ustanovení toto sleduje tudíž podobný účel, jako ustanovení §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., aby však přineslo znatelné ulehčení bilancím podniků, snižuje procentní sazbu tam stanovenou o 30%.

Ujma, kterou stát nebo samosprávné svazky tím utrpí, nebude významná, ježto jde o poměrně malý počet podniků a ježto výhody takto všeužitečným elektrickým podnikům poskytnuté umožní jim dodávání levnějšího proudu podnikům jiným.

K §§ 2 a 3: Ustanovení těchto paragrafů mají za účel zlevniti opatřování finančních prostředků pomocí dílčích dlužních úpisů a tím docíliti příznivější podmínky pro jich nabídku, trpící konkurencí jiných ukládacích papírů, zvláště státních.

K §u 4: Uznává se opodstatněným, aby u společností, které provozují všeužitečné elektrické podniky, notářské spisy a osvědčování byly nahrazeny jiným způsobem, méně nákladným.

Konečně k §u 5: Právní výhoda zde poskytnutá má umožniti opatřování potřebných vlastních finančních prostředků akciovým společnostem úměrně s postupem elektrisačních prací, čehož vyžaduje zvláštní povaha elektrisování rozsáhlých území, prostupujícího tato území nikoli najednou a všemi směry, nýbrž postupně dle přirozených a hospodářských podmínek elektrisace.

Jménem ústavně-právního výboru nejen doporučuji tento návrh zákona k přijetí, ale vyslovuji se i pro resoluci, navrženou rozpočtovým výborem. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Janu Černému (rep.).

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Rozpočtový výbor jednal ve své schůzi, dnešního dne konané, o vládní předloze o podporách a právních výhodách soustavné elektrisace. Ústavně-právní výbor, který projednával tuto předlohu předem, schválil předlohu vládní bez jakýchkoli změn a doporučil ji sněmovně. Rozpočtový výbor má potom povinnost, aby po stránce finanční vyšetřil, zda je možno doporučiti předlohu slavné sněmovně ke schválení. Bylo konstatováno, že snížení výdělkové daně z maximálních 80 %, jak u veřejných podniků dřívějším zákonem je stanoveno, na 50% čistého zisku bilančního příslušné společnosti znamená do určité míry snížení příspěvků, které tyto společnosti musejí odváděti státu a autonomním korporacím ve formě přirážek. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Rozpočtový výbor uznal, že toto snížení sice je skutečnou ujmou příjmů státních, ale že na druhé straně příslušné snížení toto vyvolá u podniků elektrisačních mnohem vehementnější činnost, kterážto činnost na druhé straně přinese státu a příslušným autonomním korporacím mnohonásobné výhody.

Je známo z prakse na územích, která již elektrisována jsou, že na takovém soustavně elektrisovaném území veškeré podniky, jež mají k disposici levnější energii, pracují s dvojnásobným efektem, a že pak možnost jich zdanění činí je skutečně mnohem poplatnějšími ve formě poplatníků státu. Je konstatováno, že v území takovém, kde elektrická energie, zejména pro pohon je plně k disposici pro veškeré podniky, vznikají nové menší průmyslové elektrické závody a podniky, jež svojí poplatností, jak je jisto, mnohonásobně vyváží škodu, která event. zákonem tímto státu našemu vznikne.

Výhody tyto po stránce finanční ovšem nejsou tak značné, aby vyčerpávaly povinnost, kterou stát vůči těmto eminentně veřejným a potřebným podnikům má, a proto zákon stanoví další výhody, že příslušné dílčí dlužní úpisy všeužitečných elektrických podniků, vydané v době od 1. ledna 1922 do konce r. 1926, jsou osvobozeny od poplatků, jež z těchto dílčích dlužních úpisů mají býti placeny přímo před jich vydáním.

Povinnost vyjíti tímto způsobem těmto podnikům vstříc vyplývá již ze samé věci tohoto podnikání elektrisačního, a rozpočtový výbor usnesl se v tomto směru znění zákona doporučiti.

Důležité jsou dále výhody právní. Ačkoliv zákon praví, že veškerým příslušným změnám společenských a akciových smluv a stanov mají vždycky předcházeti příslušná právní jednání za přítomnosti notáře, kterážto právní jednání zatěžovala ovšem značným nákladem celé podnikání těchto společností, stanoví se v §u 4, že příslušná usnesení o změnách smluv nebo stanov akciových společností a smluv společností podle zákona z roku 1906 zřízených mohou se také prováděti pouze u příslušných soudů a těmito soudními orgány mohou býti ověřeny. Samozřejmě znamená to značné snížení poplatků a tím také pomoc v provádění soustavné elektrisace.

§ 5 stanoví, že ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvy ostatními svoliti k tomu, aby, ustaví-li se akciová společnost, bylo přípustno na akciový kapitál, na vydané akcie, předem splatiti pouze 25 % a teprve podle postupu stavby během určité doby odváděti další splátky až do 100% splacených akciových jednotek. Samozřejmě je to značnou výhodou, poněvadž elektrisace jednotlivých území, ať jsou to okresy nebo kraje, znamená vždycky, že určité jednotky musejí přijíti značným akciovým kapitálem vstříc tomuto podnikání, a není třeba, aby celý přihlášený kapitál byl splacen plně předem, nýbrž je možno, aby byl podle výše investic kapitál splacen v určitých kvotách procentních, tak jak investice postupují. Tímto zákonem dostává se tomuto způsobu příslušného placet.

Tím samozřejmě nesmí býti řečeno, že zvýšení akciového kapitálu určité akciové společnosti nemůže býti provedeno dříve, než takovýto kapitál akciový, zatím z 25% splacený, byl úplně splacen. Takovýmto akciovým společnostem, které chtějí rozváděti síť na dalších tratích, je třeba rozšířiti akciový kapitál, což znamená, že musí býti dáno tímto zákonem zmocnění, že zvyšovati akciový kapitál je možno, aniž by plný obnos emisní do 100% byl splacen.

Výhody tyto je nutno elektrisačním společnostem přiznati také z toho důvodu, že většinou investovaly do nynějších rozváděcích sítí a výroben elektrické energie tak ohromné obnosy vzhledem k devalvaci naší valuty, že dnes, aby tyto podniky byly i v budoucnosti schopny řádné dodávky za konkurenčních cen, nutno odepsati v několika letech nejméně 40-50% celého investovaného kapitálu, což však nelze provésti jinak, než když příslušná podpora těmto podnikům bude plně zajištěna.

Jak pan kolega Špatný referoval, nebyly splněny všecky tužby elektrických společností tímto zákonem, a také rozpočtový výbor v tomto případě uznal, že jde též o to, aby emisní poplatek, který je vysoký při akciových společnostech a který je nutno podle zákona platiti z běžných příjmů příslušného podniku, bylo příslušným společnostem prodlouženo spláceti aspoň do té doby, než rentabilita podniků do určité míry bude zajištěna.

Dále zde byla brána v úvahu věc, která vyskytovala se při organisaci jihočeských elektráren, které hned v počátku své činnosti mají splatiti 1,400.000 Kč na emisní poplatky z běžných příjmů, které nehradí ani příslušných nákladů režijních. Samozřejmě takovým způsobem výrobní společnost octla se ve velmi těžké situaci a nemohla by splniti příslušný úkol, který jí zákon o soustavné elektrisaci předpisuje. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)

Proto rozpočtový výbor v této věci navrhuje resoluci, kterou žádá vládu, aby ministerstvo financí elektrickým podnikům, prohlášeným za všeobecně užitečné, k jich žádosti povolilo odklad v placení poplatků podle § 6, lit. b) a d) zákona ze 7. ledna 1920, čís. 31 Sb. z. a n., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 6, lit. b) vládního nařízení ze 14. června 1920, čís. 403 Sb. a n., po dobu, dokud společnost není schopna bez újmy hospodářského provozu poplatky zaplatiti.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby vládní osnova zákona byla schválena i s resolucí jím navrženou. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Zákon má 6 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy dvou nečíslovaných částí zákona a úvodní formuli. Jelikož mne nedošel žádný pozměňovací návrh, dám o celé osnově hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem zákona a nadpisy obou částí, jakož i s úvodní formulí, tak jak je obsažena ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.

Zbývá nám hlasovati ještě o resoluci výboru rozpočtového, která je připojena ke zprávě výborové.

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato je schválena a tím je vyřízen odst. 7 dnešního pořadu.

Přistoupíme k bodu 8, jímž je:

Zpravodajem výboru dopravního je pan posl. Votruba, výboru rozpočtového pan posl. Biňovec.

Uděluji slovo prvému zpravodaji panu posl. Votrubovi. 

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Předložená vládní osnova zákona o nabytí Buštěhradské železnice vymyká se z obvyklého rámce způsobu sestátňování soukromých drah, jaký až posud byl šetřen ve starém Rakousku a jaký jsme šetřili u nás v naší republice. Obyčejná bývalá forma sestátnění byl výkup na základě oboustranné dohody, jenž ústavně byl prováděn tím způsobem, že parlament projednal příslušný zmocňovací zákon sestátňovací současně s předloženou a oběma smluvními stranami podepsanou kupní smlouvou. V případě Buštěhradské dráhy je věc poněkud jiná. Vláda předkládá pouze osnovu zmocňovacího zákona bez příslušné kupní smlouvy, jež má býti teprve dodatečně sjednána podle směrnic, obsažených v zákonné osnově.

Bezprostřední příčinou podání této vládní předlohy byla dopravní krise Buštěhradské dráhy, která datuje se již z posledních let světové války, Zejména z roku 1918, kdy společnost mohla udržeti svou finanční rovnováhu jedině tím, že státní správa jí ponechala část válečné přirážky k dovoznému, a dále následkem všeobecné hospodářské stagnace v letech 1921 a 1922, kdy obrátila se společnost se žádostí o sanaci na státní správu, jež poskytla společnosti část válečných přirážek za léta 1919 a 1920 a na investice, které bylo třeba provésti, další částku přes 11 1/2 milionu korun jako zápůjčku. Ale státní správa nemohla vyhověti žádosti Buštěhradské dráhy, aby jí poskytla přímou subvenci a tím situace společnosti při současné stagnaci hospodářské stala se katastrofální.