Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

166 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, Habrman, dr. Hodža, dr. Kállay, inž. Novák, Stříbrný, Šrámek.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemní dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 205. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně na včerejší schůzi udělil jsem dovolenou posl. Práškovi pro neodkladné zaměstnání. Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Zavřelovi pro nemoc v rodině, posl. inž. Bottovi, Janu Černému (s. dem.), Nejezchlebu-Marchovi, Hausmannovi, Astrovi, Janu Bečkovi, Geršlovi, Lehockému, Pociskovi, Oktávcovi a Prokešovi (tomuto také pro včerejší schůzi), vesměs pro neodkladné zaměstnání, posl. dr. Winterovi pro cestu do zahraničí.

Byly provedeny některé změny v klubech a výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu vyslal do výboru branného posl. Dubického za posl. Macha; do výboru rozpočtového posl. Berana za posl. dr. Srdínko; do výboru zahraničního posl. Rychteru za posl. Bradáče; do výboru zemědělského posl. Nejezchleba-Marchu za posl. Hálka; do výboru ústavně-právního posl. Macha za posl. Štolbu.

Klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské vyslal do výboru rozpočtového posl. Horáka za posl. Najmana.

Klub čsl. socialistů vyslal do výboru dopravního posl. Trnobranského za posl. Pelikána.

Klub poslanců čsl. soc.-demokratické strany dělnické oznámil spolu s posl. Modráčkem, že tento poslanec stal se hospitantem zmíněného klubu.

Předseda: Došly některé dotazy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. Pika a soudr. ministru železnic ve věci bytové nouze železničních zřízenců v Plzni.

Dotaz posl. Jokla, Heegera a druhů ministrovi železnic o zlepšení železniční dopravy z Prahy do Bohumína a na přípojné trati.

Dotaz posl. Jokla, Heegera, dr. Haase a druhů ministrovi vnitra, aby Hlučínsko a Těšínsko bylo pojato do nastávajících voleb do obecních zastupitelstev.

Dotaz posl. Patzela a druhů ministrovi financí o vybírání obecních a okresních přirážek.

Dotaz posl. dr. Luschky ministrovi nár. obrany o odmítnutí odbytného bývalému déle sloužícímu námořnímu poddůstojníkovi Vojtěchu Ziglarschovi z Cukmantlu.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministrovi nár. obrany o odpočivných platech bývalého c. a k. majora v. v. Josefa Nichta.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministrovi spravedlnosti o trestním oznámení na Rolfa Fröhlicha a Vojtěcha Heidricha.

Dotaz posl. J. Mayera a druhů ministrovi zemědělství, aby okres ašský byl pojat mezi okresy, jimž byly přiznány dopravní úlevy pro krmivo a stelivo.

Dotaz posl. J. Mayera, Windirsche a druhů ministrovi vnitra, že ředitelovi svazu "Reichslandbund", vládnímu radovi von Volkmannovi, bylo odepřeno povolení příjezdu.

Dotaz posl. Zierhuta a druhů ministrovi železnic, že přednosta stanice nadával německým cestujícím pakáž.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 201. schůzi posl. sněmovny.

Přikazuji výboru ústavně-právnímu vládní návrh zákona o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby (tisk 4095).

Výboru imunitnímu přikazuji žádost hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě ze dne 23. dubna 1923, č. 4897/23, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tománka pro přečin osočování podle § 1, bod 1 a 2, § 3 a bodu 6 §u 9 zák. čl. XLI. z r. 1914, jehož se dopustil článkem v Ľudových Novinách, č. 29 ze 14. června 1922 proti biskupu Samueli Zochovi (č. 336 imunit.).

Jednací zápis o 201. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jedn. řádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přejdeme k projednávání pořadu dnešní schůze, a to k odst., jímž jest:

Zpravodajem je za omluveného posl. Nejezchleba-Marchu pan posl. Mach.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno!

Zemský soud trestní v Praze požádal poslaneckou sněmovnu přípisem ze dne 7. dubna 1923 o vydání posl. dr. Kubíčka, proti němuž má býti zavedeno trestní řízení podle §§ 197, 200, 203 tr. z. event. dle § 183 téhož zákona. Posl. dr. Kubíček požádal přípisem ze dne 17. dubna 1923 předsednictvo imunitního výboru, aby žádosti jmenovaného soudu za jeho vydání bylo hladce vyhověno, poněvadž mu záleží na tom, aby jeho věc byla co nejobjektivněji vyšetřena, což se může státi jen cestou soudního řízení.

Imunitní výbor navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby žádosti zemského trestního soudu bylo vyhověno.

Předseda: Ke slovu jest přihlášen pan posl. dr. Kubíček.

Než mu udělím slovo, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není, návrh můj jest přijat.

Uděluji slovo p. posl. dr. Kubíčkovi.

Posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Návrh imunitního výboru týká se vydání mé osoby, a to ve dvou žalobách, které obě souvisejí se záležitostí banky Bohemie. V žalobě dr. Huly se sice praví "dr. Kubíček a spol.", ale poněvadž se týká tato věc mé osoby, stojící v čele a na prvém místě, žádá se o vydání moje.

Dovoluji si říci k této věci asi toto:

O bance Bohemii, o její historii, mluviti nebudu, poněvadž o tom jsem promluvil v poslední své řeči a pan ministr financí byl tak laskav, že odpověděl na to v senátě, a sice na interpelaci sen. dr. Hellera. "Národní Listy" na základě toho napsaly tučným písmenem, že dr. Kubíček tvrdil nepravdy ve své řeči a že mu to bylo dokázáno řečí pana ministra Bečky. Konstatuji, že pan ministr Bečka doznal revisi, o které zde bylo hovořeno, doznal také, že banka Bohemie byla vynechávána při sdělování spořitelnám, do kterých ústavů mají ukládati peníze. Pan ministr Bečka ve své řeči především obíral se důvody revise a tvrdil, že důvodem této revise bylo podání staré správní rady, která před několika lety - r. 1920 - žádala zvýšení kapitálu. Když se jí položila podmínka, aby upravila obchod se zbožím, aby se zbavila nostroakcií a aby zvýšila likviditu, odložila provedení těchto podmínek a teprve po dvou letech k této věci se vrátila novým podáním na základě kterého ministerstvo financí nařídilo revisi, jak se zde výslovně praví, "aby zjištěn byl stav banky".

Tato důvodová zpráva pana ministra financí jest v rozporu s důvodovou zprávou samotné revisní zprávy, která tvrdí něco jiného, která neříká, že byla revise vykonána za tím účelem, jak se praví v prohlášení pana ministra, nýbrž za tím účelem, jakým se koná dnes celá řada revisí v peněžních ústavech, a to vyšetření ústavu následkem poplachu, který mezi vkladateli nastal. V revisní zprávě hned v úvodě se praví:

"V poslední době byly po Praze šířeny pověsti, že Bohemie utrpěla značnější ztráty a byly tyto ztráty odhadovány dokonce na mnoho milionů. Následek toho bylo jakési zneklidnění, jež se prozatím omezilo na peněžní ústavy a úzký kruh zasvěcených osob. Byly však obavy, že během času rozšíří se pověsti ty na širší veřejnost, což mohlo míti za následek značný odliv vkladů. V tom případě by byla Bohemia přišla ovšem do nebezpečné situace. Revise předsevzatá v Bohemii měla za úkol vyšetřiti, jak dalece rozšířené pověsti se zakládají na pravdě a při této příležitosti zjistiti také dnešní stav banky."

Tedy z toho je vidno, že jsem nemluvil nepravdy, když jsem mluvil o tom, že důvodem tehdejší revise byly poplašné zprávy o bance Bohemii o její kritické situaci, a že jsem měl pravdu, když jsem se dovolával té listiny, kterou mám v ruce, totiž samotné revisní zprávy. Pokud se týká revise samotné, pokusil se pan ministr v senátě o vyložení bilance. Nechci tvrditi, co se tak všeobecně říká v kruzích účetnických, že bilance je harmonika, že se dá na ni hráti různým způsobem, ale fakt je ten, že s touto bilancí Bankovní úřad a ministerstvo financí si zahráli, ale falešně. Pokud se týká této bilance samotné, tedy mluví se v ní především o ziscích a praví se, že banka měla zisku 21,000.000 Kč. Do toho ovšem byl zařaděn eventuelní zisk na rentách, tedy případný zisk neexistující, což znamená, že zisk byl o 6 milionů nižší, ne 21 nýbrž 15 1/2 milionu.

Pokud se týká ztrát, tedy revisní správa ministerstva financí mluví o ztrátách ve výši 41,000.000 Kč.

Vážení pánové! Nyní přicházím k tomu hlavnímu, co pan ministr ve své výpovědi řekl. Pan ministr od této diference, kterou on si vytvořil na 19 1/2 milionu, která však ve skutečnosti má býti 25 1/2 milionu, odpočetl veřejné reservy ve výši 10 mil. Kč a mluvil o jakýchsi tajných reservách. Jenom že pan ministr financí při tomto výpočtu zapomněl na jednu věc: že v samotné revisní zprávě se praví, že ztráty činí 41 milionů a mimo to případné ztráty z vykázaných pochybných položek, na které nebyl při výpočtu těch ztrát vzat zřetel. Ty činí podle samotné zprávy 22,204.000 Kč, nehledě ani k položkám immobilním, o nichž se dále praví, že mají býti okamžitě vylikvidovány, pokud se týká oddělení pro zboží ve výši 24 mil. Kč. Ovšem, pánové, když já budu dělati takovou revisní zprávu, při níž nebudu respektovati 22 milionů pochybných položek a 24 milionů immobilních, o kterých vím, že se musí okamžitě vylikvidovati, o nichž předem vím, že při jich likvidaci prodělám, pak si mohu udělati bilanci jakou budu chtíti. Fakt je, že při řádném súčtování se musí objeviti bilance tím způsobem, že nesmí býti do zisku vřazena položka eventuelních zisků na rentách, že zisky mají býti vykázány správnou cifrou 15 1/2 milionu Kč a že při ztrátách 42 milionů Kč mělo a musilo býti počítáno také s případnými ztrátami, jak samotná revise praví, z vykázaných pochybných položek, na které nebyl vzat zřetel.

Když samotná revisní zpráva mluví o tom, že během let byly nahromaděny různé závady vzniklé lehkým povolováním úvěru a oddalováním banky od svého původního poslání atd., když se dále praví, že se nemohla do detailů provésti celá revise a jíti až na kořen těch ztrát, tedy z toho ze všeho je jisto, že pravý stav banky, jak si ho vyžádal bývalý pan ministr Novák, jemu nebyl sdělen a nevyplývá z kalkulace, kterou si může každý z pánů vypočítati. A já se o to po starém, aby každý člen tohoto váženého shromáždění dostal tuto bilanci vytištěnou: ať si ji předloží odborníkovi, který ji prozkoumá a dokáže, že na základě této bilance pan ministr financí neřekl plnou pravdu. Pan ministr měl doznati všecko, co stojí ve zprávě a neměl pouze operovati ciframi, které jsou také ve zprávě samotné uvedeny.

Pokud se týká další záležitosti tedy mně zajímá především ta otázka, kde se vyvrací sdělení, že pan dr. Scheiner nedostal důvěrné upozornění o této bilanci. Slavná sněmovno, já si dovoluji konstatovati toto: 

Zde ve vývodech pana ministra financí se praví: "Posudek o stavu banky byl odevzdán přednostou bankovního oddělení místopředsedovi správní rady dr. Scheinerovi 1. února 1922, aby správní radu o něm uvědomil." Konstatuji, že když byl pan dr. Scheiner ještě místopředsedou do konce srpna loňského roku - správní rada, ani stará ani nová, podle protokolu správní rady nebyla uvědoměna. Vážení pánové, to znamená, že zde bylo učiněno sdělení úplně soukromým způsobem k soukromému použití a že tohoto sdělení nebylo použito tak, jak se ho má užíti v každé řádné akciové společnosti. Kromě toho konstatuji, že mně velmi překvapuje, že sdělení bylo učiněno místopředsedovi, proč ne předsedovi, kterým byl pan Hyross? A proč to sdělení bylo učiněno určité osobě, když se nahoře mluví o podání, které bylo bankou učiněno ministerstvu financí? Na podání písemné se odpovídá řádně písemně a ne nějakým sdělením, doručeným určité osobě, o které potom nemám jistotu, zda bude řádně a správně informovati.

Tedy prosím, zde se provedlo zase jiné changement, ne bilanční, ale jiného druhu, kde se vina svaluje na pana dr. Scheinera. Pan ministr financí uložil panu dr. Scheinerovi, aby informoval správní radu. Ten však podle protokolu správní rady banky Bohemie tak neučinil. Zde tedy vina se svaluje na jinou osobu. Konečně to je věcí pánů z národní demokracie, proč s jedné osoby svalují vinu na druhou.

Pokud se týká tak zvaného korektního postupu, o němž pan ministr ve svém exposé mluví, já konstatuji tedy následující:

Podání, které bylo učiněno ministerstvu financí, nebylo korektně doručeno. Račte prominouti, do bytu doručovati místopředsedovi úřední revisní zprávu nebo do jeho kanceláře nebo kam jinam to není správné. Odpověď na podání z banky patřila bance a ne do soukromých rukou. (Posl. Stivín: Teď se jedná o vydání nebo nevydání, tohle ať si nechá k soudu! Výkřiky posl. Tománka.)

Pane kolego, já bych rád viděl, kdyby byl pan ministr Bečka na mou řeč odpověděl před týdnem okamžitě ve schůzi zde, abych měl příležitost jemu odpověděti. Já jsem tu příležitost neměl, tedy na základě toho musím použíti dnešní schůze.

Pokud se týká toho upozornění spořitelnám, o němž jsem mluvil a které se vyvrací různým způsobem, je to, vážení pánové, jedno, zdali se vydá oběžník anebo zdali banka Bohemie je škrtnuta či vynechána v seznamu bank, které se doporučují vládou k ukládání přebytků. Já mohu konstatovati, že při takovýchto sděleních ohledně přebytku, na příklad při dotazu městské spořitelny v Poděbradech, který mám v rukou, byla doporučena na př. Česká banka a Agrární banka; o bance Bohemii se praví, že stane se rozhodnutí dodatečně. To bylo 17. března 1922. S upozorňováním spořitelen, prosím, to je pouze překrucování fakt. Jisto je tolik, že na otázku záložen, může-li se u banky Bohemie ukládati nebo ne, se řeklo: "Počkejte" a že v seznamu bank byla banka Bohemie škrtnuta. Tím bylo dáno na jevo, jak smýšlí páni v ministerstvu financí o bance Bohemii. To je formalismus a slovíčkářství které se může různým způsobem vykládati.

Pan posl. Stivín řekl, abych zůstal u své otázky. V této věci chci tedy říci tolik: Valí se velká vlna hospodářské krise přes Evropu a také přes naší republiku; vlna hospodářské krise, která zasáhla veškeren život a také banky. Příklad banky Bohemie není ojedinělým, a já jsem při tom zvlášť vytýčenou osobou, vůči které se exponovaným způsobem postupuje. Je to kolo osudu, které snad zdrtí jednu osobu a druhou vynechá. Mně byl přiřknut ten úděl, abych byl kolem osudu zdrcen. Konstatuji, že při revisi v Bohemii byla zjištěna celá řada okolností, které mohly vésti k různým a různým výslechům a policejním vyšetřováním jiných osob, během revise Pozemkové banky, o které se podezřele mlčí, přišlo se na různé věci, ač to všechno mohlo vésti k různému šikanování osob, ale přes to nic se neděje. Vše je tak, jakoby dr. Kubíček zavinil všechnu tu krisi v Praze, v republice, Evropě atd. (Posl. Kreibich: Všechny nemohou zavříti, to by ztratili většinu v parlamentě! Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Volám p. posl. Kreibicha pro tento výkřik k pořádku. (Hluk.)

Prosím o klid. 

Posl. dr. Kubíček (pokračuje): V době, kdy se záležitosti hospodářského rázu projednávají, v souvislosti s tím se podává také žádost o mé vydání. Já jsem sám požádal imunitní výbor, aby hladce mne vydal a konstatuji, že se naprosto nebojím žádného dalšího šetření a řízení vůči mé osobě ať je rázu trestního, po případě civilního. Vždyť každému dá jeho klidný úsudek, že za těch několik měsíců není možno, aby se člověk provinil takovými vinami, jaké se mu kladou na bedra, že není možno, aby za těch několik měsíců, po které jsem stál v čele banky, způsobeny byly takové škody, o jakých se na různých stranách mluvilo.

Prosím slavnou sněmovnu o své vydání, ale prosím také o jedno. Aféra Kubíčkova bude snad tímto ve sněmovně skončena, ale aféra bank a peněžních ústavů veřejných není skončena. Banky a peněžní ústavy jsou tepny našeho hospodářského života a proto prosím, aby těm a hlavně jejich vkladatelům byl věnován aspoň takový zřetel, jaký byl věnován osobním útokům na dr. Kubíčka. Když se podaří, aby náležitý zřetel k našemu peněžnictví zachránil dnešní krisi, která pronikla a mohla by jíti ještě dále, kdyby se včas udělalo opatření, všecko zlo hospodářské odčiniti, nebudu ani toho litovati, pakli za tu cenu moje osoba zmizí z politického jeviště, zvím-li, že se zdařila dobrá věc, zvím-li, že to neštěstí hospodářské a bankovní krise, o kterém se mluví v listech a ve veřejnosti, ať severských ať jiných států, pro náš stát přešlo klidně.

A ke konci své řeči vyslovuji vřelé přání, aby tato těžká krise peněžní klidně skončila, vyslovuji přání, abychom se dočkali v naší republice klidného dne, kdy jmenovitě drobní vkladatelé nebudou se třásti o úspory uložené do peněžních ústavů. Důvěru vrátiti peněžním ústavům je naší povinností! Jestliže tu byla jistá éra velikých osobních útoků, vedoucích až do parlamentu a až k žalobám, prosím, aby zde ta aféra vyvrcholila, aby vrátil se klid a mír, poněvadž naše republika nemůže potřebovati vnitřních rozporů, nemá-li se skácet.

Předseda (zvoní): Ke slovu se dále přihlásil pan posl. Najman. Uděluji mu je.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Používám příležitosti, kdy se jedná o vydání posl. dr. Kubíčka, k tomu, abych několika slovy reagoval na včerejší výpad pana ministra financí proti naší straně. Pan ministr financí ve včerejší schůzi rozpočtového výboru obviňoval mě, že jsem v této sněmovně nemluvil pravdu, když se o této otázce jednalo. Já prohlašuji, že ministerstvo financí nám nabízelo Kupeckou banku - to také pan ministr přiznává. Tato banka byla úplně zkrachována a akcionáři její dostali, tuším, 10%, čili ztratili 90 %. Pan ministr přiznává, že se to stalo s jeho vědomím. Já poukazuji na to - a mohou to dokázati všichni poslanci naší strany - že dr. Budínský nabízel nám, abychom převzali Moravsko-slezskou banku, a potvrdil, že ho posílají z ministerstva financí. A svědčí o tom také to, že nikdo jiný nevěděl, že máme zadáno o banku, jen ministerstvo financí. Jak by se dr. Budínský o této věci dověděl? To se mohlo státi jen s vědomím a na popud referenta, v tomto případě pana dr. Páry.

Znovu konstatuji, že musilo býti v ministerstvu financí známo, v jakém stavu se nalézá Moravsko-slezská banka, poněvadž je nemyslitelno, aby ministerstvo financí, když provádí revisi, nepostřehlo, že je 170 miliony pasivní, jak se o několik měsíců později zjistilo. Konečně konstatuji, že když se tato akce nezdařila, ministerstvo financí nám povolení k utvoření banky odmítlo.

Předseda (zvoní): Slovo si dále vyžádal pan ministr financí inž. Bečka. Uděluji mu je.

Ministr financí inž. Bečka: Slavná sněmovno! Pan dr. Kubíček prohlásil, že by se mohla dělati bilance jako harmonika. Aby z toho snad, totiž z cifer, které pan dr. Kubíček uvedl, nevyplynulo, že také revisní zpráva ministerstva financí ohledně banky Bohemie byla nějakým takovým způsobem sestavena, chci se vrátiti k těmto cifrám, které uváděl, a prokázati to, co jsem prohlásil také v senátě, za správné. Tedy prominete, že se musím zde obírati podrobněji čísly, která by ukázala správnost toho, co prohlašuji a co jsem prohlásil.

Ve zprávě bylo uvedeno, že skutečně imobilních položek je kolem 24 milionů, pochybných 22,204.000 K, ztrát 30,553.000 K. Naproti těmto 30,553.000 K byl vykázaný účetní zisk k tomuto dni obnosem 21,590.000 K, čili byla ještě nekrytá ztráta k tomu dni 8,963.000 K. Revisor k tomu připočítal ještě režii, které bude potřebí, obnosem 6 milionů korun, vedle toho připočítal k tomu pravděpodobné ztráty, které budou na cenných papírech podle kursu tohoto dne 1,500.000 K, nekrytá konta lombardní na 1 milion; kromě toho kapitálová účast banky na různých podnicích činila by ztrát asi 2,200.000 K, tedy dohromady ztráty k tomuto dni 19,663.000 K. Je viděti, že revisor počínal si v této věci opatrně, poněvadž uváděl i ztráty, které ještě prokázány nebyly.

Pokud se týče výtky pana dr. Kubíčka, že bylo ještě 22,204.000 K na pochybném kontě, připomínám tolik: Zcela oprávněno a povinno je připočítati asi 50% možných ztrát, ačkoli nejsou prokázány to by bylo 11,102.000 K - k dřívějším 19,663.000 K. Připomínám, že od těchto 19,663.000 K, nežli zařazeny byly do ztráty, odečtena je v bilanci vykázaná reserva podle bilanční zprávy z roku 1921; tato bilanční zpráva, která byla valnou hromadou a revisory prozkoušena a schválena, vykazovala vlastních reserv povinných podle zákona nebo stanov: reservní fond 9,500.000, druhý reservní fond 115.000, specielní fond pro ztráty na pohledávkách 39.000, stavební fond 500.000, dohromady 10,154.000 K. Tedy odečteme-li tento reservní fond od ztráty 19,663.000 K, zbývá 9,505.000 a 50% s pochybnými 11,102.000, zbývá ztráta pravděpodobná 20,607.000 (Posl. Najman: A 25 milionů akciového kapitálu!) Pardon, račte počkat! Naproti tomu jsou ovšem reservy tiché, v bilanci nevykázané, a to na bankovních budovách. (Posl. Najman: To má Živnostenská banka také!) Jen když je má! Tedy na bankovních budovách je zisk nejméně 5,000.000; firma Lanna, vedená v bilanci 9,000.000, byla revisory akciových společností odhadnuta na 20 milionů a nemovitosti této firmy na 8 milionů, čili 28 milionů. Poněvadž v bilanci bylo 9 mil., tedy méně 9 mil. je 19 mil. Kč. Firma Brodský a Sovák odhadnuta na 1,500.000 Kč, čili byly tyto reservy 25,500.000 K oproti ztrátám 20,607.000 Kč. Jevil se ještě přebytek na reservách 4,893.000 Kč; k tomu akciový kapitál. Je tedy viděti, že v době, kdy vláda povolovala zvýšení akciového kapitálu, byla banka aktivní.

Pokud se týče pana posl. Najmana, dovolím si jenom odpověděti krátce, že trvám na tom, co jsem ve výboru řekl. Bylo to veřejně vyhlášeno a to se nedá oddiskutovati. (Hlas: Nedovolili jste to!) To nebylo mojí věcí.

Pokud se týče tvrzení pana dr. Kubíčka, že byly věci banky se týkající odevzdány snad soukromé osobě nebo osobě podřízené v bance, prohlašuji, že byly panu dr. Scheinerovi odevzdány proto, že jím bylo zakcionování banky jakožto právním zástupcem žádáno, on byl právním zástupcem, tedy jemu byly odevzdány. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Ministr inž. Bečka (pokračuje): Pokud se týče dalšího tvrzení, že bance nebyly věci ty sděleny, nevím, zdali o nich ovšem pan dr. Kubíček věděl, to nemohu tvrditi, ale stal-li se předsedou, měl se starati, aby se o těchto věcech dověděl. Tyto věci byly předloženy staré správní radě 13. února 1922 v přítomnosti předsedy, prvního místopředsedy a 6 členů správní rady, za přítomnosti dvou členů revisorského výboru a dvou členů ředitelstva. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Kubíček.

Posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Pan ministr přiznal zde, že podle revisní zprávy jasně vyplývá, že po úplném ztrávení veškerých veřejných reserv a s připočtením 50 % kvoty dubios byly podle revisní zprávy min. financí z ledna 1922 ztráty 20 mil. Kč, na akciovém kapitálu 25 mil. Kč. Tedy banka byla konkursní. Na to zde pan ministr mluvil o jakýchsi tajných reservách. Divím se, že pan ministr financí, který má tolik zájmů daňových, mluví najednou o účtování veřejném a tajném. Znám jenom jedno účtování: veřejné! (Výkřiky posl. Stivína.) A na základě toho není možno, pane kolego, aby pan ministr financí hájil před sněmovnou tajné účtování, zakrývání zisků a zakrývání daní. Toto, prosím, není možno v žádném státě, a u nás také to nemá býti. (Hlas: A u lihovarníků také je nemají?) Žádné nejsou!

Pokud se týká otázky druhé, zda bylo dr. Scheinerem referováno správní radě o výsledku úřední revise či nikoliv, konstatuji, že jsem si sám dal práci, abych přečetl veškeré protokoly správní rady, ale nic takového, co pan ministr tvrdí, jsem nenašel.

Předseda (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj posl. Mach: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak, budeme hlasovati. Prosím paní i pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem zpravodajovým, aby posl. sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. dr. Kubíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se vydati k trestnímu stíhání posl. dr. Kubíčka a vyřízen je tím tento odstavec pořadu dnešní schůze.

Přikročíme ke druhému, jímž jest:

Zpravodajem je p. posl. Koudelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dr. Jan Brežný, veřejný notář v Žilině, podal dne 21. června 1922 soukromou žalobu pro urážku na cti na odpovědného redaktora periodického časopis "Slovák" dr. Michala Buzalu pro urážku na cti, spáchanou v časopise "Slovák" dne 18. května 1922 ve článku pod nadpisem: "Odpoveď na článok uverejnený v čís. 108 Slovenské Politiky." Průběhem trestního řízení proti odpovědnému redaktoru časopisu "Slovák" bylo zjištěno, že pisatelem tohoto článku je člen tohoto váženého sboru, p. posl. dr. Robert Kubiš. Hlavní státní zastupitelství v Bratislavě žádalo proto podáním svým za vydání tohoto poslance. Imunitní výbor, jednaje o této žádosti, konstatoval, že inkriminované věty dotyčného člena, jímž se cítí soukromý žalobce uražen na své cti, přesahují meze dovolené kritiky, dotýkají se nepřístupným způsobem soukromého života žalobcova, a navrhuje proto, aby posl. dr. Kubiš k trestnímu stíhání byl vydán.

Předseda (zvoní): Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15 minut. (Nebylo námitek.)

Námitek proti tomu není, návrh můj je přijat.

Uděluji slovo posl. dr. Kubišovi.

Posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňa! Moje prihlásenie sa ku slovu nemá účel, aby usnesenie výboru imunitného snáď bolo zmenené. Ako člen výboru imunitného len to chcem konštatovať, že bolo uzavreté vo výbore, že v takých prípadoch, keď sa jedná o čiste politickú vexáciu, dotyčný previnilec bez ohľadu na politické stranícke príslušenstvo vydávaný nebol. (Výkřiky posl. Tausika.) Súčasne v tom ohľade bolo usnesené, že, jestliže sa člen posl. snemovne prehrešuje proti paragrafom znejúcim na urážku na cti, je to vecou súkromnou, a dotyčný aby bez ohľadu na to, či patrí do strany opozičnej, či patrí k niektorej z tak zvaných strán štátotvorných, bol vydaný. Ja len na kraťúčko chcem konštatovať, že pod 3, 4 a 5 bodom poradu dnešného zasedania sú zprávy imunitného výboru, v ktorých sa jedná o vydanie posl. Dubického (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové a poslanců strany komunistické) pre urážku na cti, pre pomluvu spáchanú tlačou a tento nestranný imunitný výbor sa usniesol, aby tento p. posl. Dubický pre podobný čin vydávaný nebol. (Různé výkřiky.) Chcem totiž len kraťúčko konštatovať, ako sa rešpektuje usnesenie výboru voči straníkovi koaličnému, a voči straníkovi opozičnému. (Hluk.) To nechce byť omlúvaním alebo nahovorovaním snemu, aby usnesenie výboru v tejto veci bolo zmenené. 

A ešte treba konštatovať, na koľko je tendenciovaný uvedený denný porad dnešnej schôdze, kde sa skrze podvod a zločin, a neviem čo ešte žiada o vydanie posl. Kubíčka, podobne o vydanie posl. Dubického, kdežto v mojom prípade sa žiada o dovolenie k "trestnému stíhaniu pre urážku na cti." (Hluk. Různé výkřiky poslanců ľudové strany.)

To nutno konštatovať, že v tom vidíme boj proti opozícii, neodôvodnený stranícky boj a my z toho vyvodíme dôsledky tohoto opozičného boja. (Souhlas ľudových poslanců slovenských.)

Předseda (zvoní): Přeje si p. zpravodaj doslovu?

Zpravodaj posl. Koudelka: K výtce pana řečníka přede mnou konstatuji, že usnesení v jeho věci stalo se v příslušném výboru poslanecké sněmovny jednohlasně všemi poslanci bez rozdílu politických stran, tedy i příslušníky stran oposičních. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem p. zpravodaje, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. dr. Kubiše, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se vydati k trestnímu stíhání posl. dr. Kubiše, a vyřízen je odst. 2. pořadu dnešní schůze.

Přejdeme ke třetímu odstavci, jímž jest: