Pokud jde o terminování zákona, stojíme na stanovisku, aby se žádný zákon neterminoval, a navrhujeme škrtnutí dodatku §u 33: "a pozbude jí dnem 30. dubna 1924. "Odůvodňujeme to tím, že když se ponechá parlamentu, výborům a poslaneckým klubům dostatek možnosti, aby se mohly raditi, pak ty zákony budou pokud možno dokonalé a nebude třeba je terminovati. Ale poněvadž se vždy dává jen šibeniční lhůta, ve které nelze ani přečísti vládní osnovu, je přirozeno, že se s tím už počítá, a nejen z těch, nýbrž i z jiných důvodů se zákony terminují.
Druhá osnova - tisk 4070 - jedná o mimořádných opatřeních bytové péče. K tomu jsme rovněž předložili opravné návrhy. Máme zejména dojem, že kde jde o možnost, aby vlastníci domů, obce nebo jejich zástupci mohli volně pronajímati byty jen těm, kteří jsou vyjmenováni v §u 9 - kde se mluví také o "majetnících", poněvadž zákon o ochraně nájemníků v §u 1, odst. 2., čís. 16 mluví již o těch majetnících hodně bohatých, o fysických osobách, které přiznaly k dávce z majetku a přírůstku 1 1/2 mil., a o společnostech, které pod tímto titulem přiznaly obnos 20 milionů - nemělo by se toto právo týkati těchto jistě bohatých společností i jedinců, a navrhujeme proto dodatek, aby tito byli z tohoto práva volného pronajímání bytů vyňati.
Pokud jde o další opravy, jež se týkají této osnovy, doporučujeme škrtnutí 5. odstavce §u 13, který je poněkud zahrocen proti státním zaměstnancům. Chápu sice, že i státní zaměstnanci musejí konati určité povinnosti vůči svému zaměstnavateli, t. j. státu, že i zde musí býti určitý pořádek, ale zdá se mi, že tento 5. odstavec poněkud příkře tento zaměstnavatelský poměr luští. Proto navrhujeme jeho škrtnutí a stejně škrtnutí terminování zákona.
Co se týče předlohy zákona (tisk 4071), který jedná o odkladu exekučního vyklizení místností a ruší nařízení tak zvané lex Meissner, jest charakteristickým příkladem jednání této poslanecké sněmovny. Někteří moji páni kolegové se zlobili, když jsme prohlásili ve výboru, že zákony, které děláme zejména za poslední doby, jsou zahroceny proti státním zaměstnancům. Ale jestliže objevil se kde nějaký zákon, resp. vládní osnova zákona, která je zahrocena proti zaměstnancům, pak je to především vládní návrh zákona o odkladu exekučního vyklizení místností, zvláště § 3, který připomíná svou textací starou robotu a zavádí nový čeledínský řád, který ve svých ustanoveních je tak pružný a mnohovýkladný proti zaměstnancům, že přirozeně i kolegové z vládní většiny proti tomu mluvili. Zejména odboráři museli proti tomu mluviti, i když přináležejí dnes formálně k stranám většiny, protože v odborových organisacích vzbudí § 3 tohoto zákona, bude-li přijat (Posl. Merta: Ale snesou to!) - o tom nepochybuji velké rozhořčení.
Zde se mluví o tom, že ustanovení § 1, t. j. odklad exekučního vyklizení místností, neplatí: "1. opatřil-li pronajimatel (majitel místností) povinnému dostatečnou místnost náhradní," dále, byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., čís. 2 až 8 nebo v § 3 zákona o ochraně nájemníků a pak "byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance, požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry." Bylo prokázáno v debatě, že někdo se sice může dopustiti toho činu, ale zaměstnavatel nemusí ještě ztratiti důvěru v něj, proto záleží na tom, proč jest odsouzen. Ale to snad není to nejhorší. Další odstavec b) praví: "Způsobil-li svou vinou zaměstnavateli značnou škodu." To jest celý text toho odstavce. Co to je? To znamená nejširší a nejmožnější výklad soudcův, a já jsem přesvědčen, že každý soudce, který bude podle tohoto odstavce souditi, bude souditi čistě individuelně, poněvadž zákon ponechává možnost nejširší fantasie. Je-li to zahroceno proti dělníkům a zaměstnancům, kteří budou stávkovati a svou stávkou zaměstnavateli způsobí značnou škodu, aneb když z neopatrnosti obchodního pomocníka se roztrhne sáček - jest to také škoda - jest to zase důvod, aby se nevyhovělo žádosti o odklad exekuce? Zde jest to opravdu stylisováno buď chudě neb zúmyslně proti zaměstnancům zahroceno, že nechápeme, že i strany většiny mohou dáti souhlas tomuto krajně nebezpečnému ustanovení proti zaměstnancům.
Další litera c) mluví o tom: "chová-li se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě". My jistě zastáváme stanovisko, aby poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byl slušný. Ale, prosím, i zde je to opět tak široce obepsáno, že máme důvodné obavy, že bude tohoto ustanovení použito proti zaměstnancům.
Další ustanovení sub d) o bezdůvodném zdráhání se konati své povinnosti je analogické s odst. b), kde se mluví o případu, že zaměstnanec způsobí svou vinou zaměstnavateli značnou škodu: jde patrně o případ, že zaměstnanec - nevím, zda úmyslně nebo bez úmyslu - se bezdůvodně zdráhá konati své povinnosti. Tedy jistě, když dělnictvo vstoupí do stávky a zaměstnavatel je vyzve, aby ujalo se práce, aniž by byl spor vyrovnán, je přirozeno, že zaměstnavatel to bude vykládati tak, že dělnictvo se zdráhá bezdůvodně vykonávati své povinnosti, a máme o jeden důvod více. Proto jsem říkal, že toto ustanovení je zahroceno proti zaměstnancům.
Dále sub e) stojí v zákoně: "kdo vede život nemravný nebo pohoršlivý." Zde je těžko říci, zdali "nemravný nebo pohoršlivý život" rozumí se ve smyslu politickém nebo jiném. Zákon připouští všechny možné výklady. Zde zase se uplatňuje pravidlo, že se musí čísti mezi řádky.
My, pokud jde o tento zákon, navrhujeme, aby v § 1 bylo zejména opětováno a uplatňováno ustanovení starého nařízení, podle kterého možno exekuci ještě odložiti na další lhůtu, neboť nynější osnova omezuje exekuci tím, že dovoluje odklad exekuce nanejvýš na dobu jednoho čtvrtletí, a pak připouští možnost, kdy exekuci lze povoliti po druhé a kdy po třetí. Proto trváme na tom, aby tam bylo vsunuto staré ustanovení, které zní takto: "Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti na návrh povinného vyklizení odloženo znovu." V souvislosti s tím škrtáme v § 7 všechny věty a slova, která jsou v rozporu s tímto naším názorem. Jest přirozeno, že zde rovněž navrhujeme, aby terminování zákona bylo škrtnuto, s týmž odůvodněním, které jsem zde již uvedl při rozboru dvou osnov předcházejících. My jsme, vážení pánové, předložili soc.-politickému výboru návrhy propracované a věcné. Dovolávám se i výroků kolegů stran většiny, kteří prohlásili, že zejména argumentace-některých našich důvodných obav je správná. Já jsem poukázal zejména na to, pokud jde o tu možnost zabírati byty v objektech továrních. My jsme jen litovali, že pan zpravodaj odsoudil již předem veškeré opravné návrhy prohlášením, že strany většinové nepřipustí žádných opravných návrhů. Litujeme toho dvojnásob, poněvadž jsme mohli mysleti, že zdravý a rozumný názor se v parlamentě uplatní. A poněvadž tento názor je také jedině správný, je v souhlase s demokracií, je v souhlase s ústavou naší, my se ho klidně dovoláváme, a poněvadž tyto návrhy s tohoto hlediska jsme zpracovali, žádáme poslaneckou sněmovnu, aby je také schválila. (Potlesk stoupenců řečníkových.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Labay. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Labay: Vážená snemovňa! Ako chcem byť uprimným, musím doznať, že zákon na ochranu nájomníkov patrí medzi najnespravodlivejšie zákony. Nespravodlivý je preto, lebo nedovolí tomu majiteľovi, aby so svojim domom, teda so svojim majetkom voľne dišponoval, protiví sa teda tento zákon základným ustanovizniam súkromého práva. Na druhej strane ale vzhľadom na to, že je dnes bytová kríza a že dnes nemožno byt len tak na pochytro dostať, nemožno pripustiť, aby ten majiteľ domu voľne dišponoval s bytami, aby bárskedy mohol vypovedať a bárskedy mohol nájomníka i na ulicu vyhodiť. Vieme, že je dnes ťažko byt dostať i menovite ťažko chudobnému nájomníkovi druhý byt dostať, lebo tento nemá k tomu ani potrebné finančné prostriedky. Jedine táto okolnosť, táto bytová kríza môže odôvodniť tento zákon, zákon na ochranu nájomníkov, ale aby tento zákon skutočne sa touto krízou mohol odôvodniť, potrebné je, aby tento zákon skutočne hájil záujmy nájomníkov a aby súčasne nehatil stavobný ruch. Tedy v prvom rade povinnosťou je nehatiť stavobný ruch, a na druhej strane zase povinnosťou tohoto zákona je, aby bohatých, zámožných nájomníkov nútil k tomu, aby stavali. Pojednávaný vládny návrh ale týmto požiadavkom nevyhovuje. Na jednej strane obmedzuje práva tých domácich pánov, tedy majiteľov domov a následkom toho odoberá im dobrú vôľu a chuť ku stavbe. Na druhej strane zase nenúti nájomníkov, menovite bohatých, zámožných nájomníkov k tomu, aby stavali. A, vážení pánovia, jestli sa nebude stavať, jestli sa tento stavobný ruch lepšiej nerozvine, tak bytová kríza bude vždycky. A následkom toho takýto zákon, ktorý by vlastne mal byť len prechodným zákonom, budeme mať vždycky potrebný. A preto povinnosťou by bolo bývalo v tomto vládnom návrhu v prvom rade na to ohľad brať, aby bohatých, zámožných nájomníkov bolo možno vypovedať, a tým aby sme ich indirektne nútili k stavbe.
Keď tento zákon prezrieme, hneď nm napadne, že vôbec nenúti bohatých nájomníkov, aby stavali. Tu máme v prvom paragrafe v 16. bodu povedané, že len toho nájomníka možno vypovedať, ktorý preukáže alebo prihlási k zdaneniu 1 1/2 mil. majetku keď je to fysická osoba; alebo keď je to korporácia, tak nech preukáže 20 mil. Zpytujem sa, slávna snemovňa, či sa najde taký nájomník, ktorý nemá domov, že by ten vedel takéto kvantum preukázať. A keby vedel preukázať, on zúmyselne zatají, aby mu len ten byt nebol vypovedaný. Z týchto príčin dovolil bych si, slávna snemovňa, podať jedon pozmeňovací návrh, a sice v tom smysle, nech je tým nájomníkom, ktorí preukážu 1/2 mil. majetku a ďalej tým korporáciam, ktoré priznajú 5 mil. majetku, výpoveď možná. Som tej mienky, vážená snemovňa, že ten súkromník-nájomník, ktorý má 1/2 milionu majetku, že si vždy môže za 200 až 300 tisíc postaviť dom, ktorý jeho rodinným požiadavkom vyhovuje a ktorý mu bude dostatočný. A som tedy i v tom ohľadu presvedčený, že taký podnik, taká korporácia, ktorá má 5 milionov svojho majetku, môže si tiež postaviť dom, aký potrebuje. Nespravodlivé je, aby človek, ktorý má prípadne 1 milion nebo 1,300.000 majetku, bydlel v lacnom byte a majiteľ domu, ktorý je prípadne zadlžený, prišiel následkom toho so svojim majetkom do dražby. Tento návrh zákona vôbec neberie ohľad na rôzné príjmy jednotlivých nájomníkov, a tak zase je nespravodlivé, aby nájomník, ktorý má 80 tisíc alebo 100 tisíc príjmov, alebo ešte väčší príjem, bydlel v lacnom byte a zase majiteľ domu, ktorý je prípadne zadlžený, na základe toho naň doplácal.
Ja by som si preto dovolil jedon doplňovací návrh podať k §u 1 na samý jeho koniec, a síce bol by to bod 17., ktorý by znel v tomto smysle: "Nájomníkovi, ktorému bola pri poslednom daňovom predpise daň z príjmu od poplatkového základu 60.000 korún, a daň z výdelku od výnosu 250.000 korún prevyšujúceho vyrúbená, je možno vypovedať."
Tento návrh má ale aj iné chyby.
V bodoch 9 a 12 v odst. 2 §u 1 sa mluví o tom, že je možno nájomníka vypovedať, keď majiteľ domu zadováži nájomníkovi náhradný, a to dostatočný byt. Túto dostatočnosť naše súdy rozlične vykládajú a najviace v tom smysle, že porovnávajú, a že žiadajú, aby majiteľ domu vypovedanému nájomníkovi zaopatril práve taký byt, z akého nájomník bol vypovedený. Tu sa tiež veľká nesprávnosť deje, bo vieme, ako pred válkou mnohí bohatí ľudia držali za lacný nájom 4 až 6 izieb. Keď takýto byt bol vypovedaný, súd žiada, aby majiteľ domu práve tak veľký byt 4 až 6 izbový zaopatril. Mnohokráť takýto nájomník má len jedno alebo 2 deti, alebo sú to bezdetní manželia, bydlia v 4 až 5 izbovom byte a súd prinúti majiteľa domu, aby tomuto nájomníkovi, rodina ktorého sostáva zo 2 až 3 členov, stejný 4 alebo 5 izbový byt zaopatril. Preto by bolo treba v zákone dať našim súdom poukaz, že pri posudzovaní okolnosti, či byt je dostatočný a či nie, nikdy neni treba brať ohľad na to, aký dotyčný nájomník mal byt dosiaľ, ale, že brať treba ohľad na jeho rodinné pomery povolanie atď.
Preto dovolil by som si v tomto smere podať tiež pozmeňovací, rešp. doplňovací návrh k §u 1, k bodu 9 a 12 tohoto znení: V § 1 body 9, 12 nech sú doplnené:
"pri posudzovaní, či je náhradný byt dostatočný, smerodajná je najomníkova rodinná potreba a nie jeho starý byt."
Konečne, vážená snemovňa, v §u 1 11. bod hovorí: "potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytu, který jest přístupný toliko prostorami náležejícími k jeho podniku." Tento bod sa pri našich súdoch tiež rozlične vykladá a vysvetľuje. Ja by som za dobré držal, keby sa tu blíž označilo, čo patrí k tomu podniku, lebo dľa tohoto návrhu len ten byt môže byť vypovedaný, cez ktorý vedie cesta alebo príchod k tomu podniku. Toto býva, ja myslím, zriedkavý pád, ale najviac býva ten stav, že patričný byt je spojený s tým podnikom, so stavbou toho podniku a že následkom toho, že je spojený, cudzí ľudia tade chodia a podnik je poškodzovaný. Ale z druhej strany aj to škodí, že tento podnik mnohoráz potrebuje pre svojich zamestnancov a ľudí byty a má svoje byty v tom dome, ale len preto nemohol doteraz druhého nájemníka vypovedať, poneváč tento byt bol s tým podnikom zmurovaný, ale neviedol cez ten podnik, ako to zákon žiada. Preto dovolil by som si navrhnúť, aby tu bolo doplnené, že nielen takéto byty môžu byť vypovedené, cez ktoré je prístup do toho podniku, ale aj také byty, ktoré sú jednoduše spojené a patria k tomu podniku.
Ďalej, vážená snemovňa, pri tomto bode dovolil bych si poukázať ešte na peňažné podniky, lebo u nás na Slovensku najviac také pády sú, že banka a peňažný ústav má svoj dom, má v tom viace bytov, niekoľko rokov pred tým bol bankovný ústav menší, a nepotreboval toľko bytov, pre svojich zamestnancov, tieto byty potom vydal cudzím, keď však po prevrate bankovné a peňažné ústavy sa zväčšily, majú teraz viace personálu a pre tento personál nevedia vo svojom vlastnom dome byt dať. Následkom toho mnohoráz ani nemôžu zamestnanca dostať a keď dostanú zamestnanca, musí peňažný ústav v cudzom dome dvoj- až trojnásobne toľko nájomného platiť ako mu platí nájomník v jeho dome. Preto dovolil bych si ďalší pozmeňovací návrh podať, ktorý znie:
V § 1, bod 11 nech je vynechaný a miesto neho následovný text vedený:
"11. Potrebuje-li majiteľ podníku továrneho, peňažného, živnostenského alebo zemedelského pre svojho zamestnanca takej jakovosti byt, ktorý je len priestorami podníku prístupný, alebo je s podníkom spojený."
Toľko, vážená snemovňa, o výpovedi. Pri zvýšení nájomného, dovolím si tiež poukázať na veľkú krivdu. Totižto v tomto zákone je povedané, a boly pády prednesené, vo ktorých možno prenájomné zodvihnúť o 20, 40, ba aj 60%. Mnohoráz nie je to dostatočné, aby aspoň len každodenné výlohy reparačné, daňové atď. mohly byť kryté. Zákon dovolí, aby aj v istých pádoch mimo týchto 60% vyše 60% bolo možné prenájomné zvýšiť, a tu sú nám prednesené v § 12, bod 2, pod písmenami a, b, c, d, e, f, tie pády, v ktorých možno vyše 60% zodvihnúť. Tu ale dovolil by som si jedon doplňujúci návrh podať a síce pre ten pád, že majiteľ domu kúpil dom alebo ho postavil a následkom tejto kúpe alebo stavby sa zadlžil, nie je v stave úroky platiť. Mnohoráz sa stane, že ho odpredal a on vzdor tomu nemôže ani na toľko povýšiť prenájom tomu nájomníkovi, na koľko by bolo záhodné, aby mohol od tejto dlžoby úroky platiť. Mám z mojej prakse jedon pád, kde jedon náš roľník prišiel z Ameriky a doniesol s sebou 120.000 hotových peňazí, kúpil si - to bolo ešte pred 2 rokmi - dom za 270.000 korún. 120.000 mal svojich a 150.000 si vypožičal. V tomto dome sú dva byty: jedon je štyrizbový a jedon dvojizbový. Od týchto bytov všetko spolu má 1200 K prenájomného, kdežto on od tých 150.000 K, keď mu jen 8% peňažný ústav ráta, musí 12.000 K do roka platiť. Tedy, vážení pánovia, on musí doplácať každý rok blíže 11000 K na tento dom a skutočne tento človek prišiel úplne na mizinu, odpredal ten dom a ten nájomník dnes, ktorý je náhodou dosť bohatý, ešte dnes býva za 1200 K v tomto dome. Tedy tento človek svojich zarobených a krvopotne zarobených 120.000 K ztratil a nájomník i na ďalej v štyrizbovém byte býva za 1200 K!
A preto, aby sa takéto krivdy neopakovaly, dovolil by som si, aby bola vsunutá do §u 12, pod druhý bod, písmena g), že platenie úrokov od dlžoby, kúpou alebo postavením domu zapríčinenej, tiež tá okolnosť, na základe ktorej by mohol mimoriadne i vyše tých 60% domový majiteľ prenájomné zodvihnúť.
Vážená snemovna! Čo sa týka druhej predlohy, o odklade vyprázdnenia bytu, som tej skromnej mienky, že tento zákon by sa mal vztahovať výlučne jen na deputátníkov alebo takých zamestnancov, ktorí majú v slúžobnom pomere prírodný byt. Tých totižto zákon na ochranu nájomníkov neháji a následkom toho, keď sa slúžobný pomer preruší a jemu majiteľ tohoto podníku alebo domu vypovie, on aj následkom toho musí byt vyprázdniť. Na týchto je zapotreba, aby sa tento odklad do zákona uviedol a im zabezpečil, lebo obyčajne to bývajú chudobní ľudia, domovníci, deputátníci, poľnohospodárski robotníci atď., ktorí skutočne finančných prostriedkov nemajú k tomu, aby konečne mohli si dom postaviť alebo druhý odpovedajúci byt najsť. A preto je tu potrebné, aby takéhoto hájil zákon.
Čo sa ale platených bytov tyče, kde sa tedy jedná o prenájomné, tam tento zákon by nemal mať miesta. Tento zákon sa úplne zosmiešni, ba stane sa illuzórnym.
Vážení pánovia a dámy! Zákon na ochranu nájomníkov i tak veľmi obťažil výpoveď plateného bytu. Keď ten majiteľ domu horko a tažko již rôznou tortúrou súdnou prešiel a konečne dožil sa jedného výroku, v ktorom je výpoveď potvrdená, odrazu prijde mu do cesty zákon vzťahujúci sa na odklad toho vyprázdnenia a bývalé Meissnerové nariadenie tento výrok úplne spraví nemožným, lebo majiteľ domu mal síce výrok, ale nemohol ho exekvovať, poneváč toto nariadenie mu toho nedovoľovalo. Ten nájomník, ktorý bol povinný vyprázdniť byt, mal právo podať prosbu a žiadať o odklad exekúcie. Byla mu odložená najprv na štvrť roku, potom zase na štvrť roku a takto išlo do nekonečna. Nuž i v tomto ohľade tento zákon istú opravu robí, na koľko vo troch pádoch, maximálne na 3/4 roku dovolí tento odklad uskutočniť. Som tedy tej mienky, že čiste len na deputátnikov a zamestnancov takých, ktorí majú naturálny byt, by sa mohol tento zákon vzťahovať a nie i na platené byty, poneváč v tomto páde i keď ten majiteľ rozsudok konečne dosiahne, nevie ho uskutočniť.
Vážená snemovňa! Ako z mojich návrhov tu prednesených vidno, vzťahujú sa ony z väčšiny na to, aby sme tých zámožnejších nájomníkov nútili ku stavbe. Bytová kríza je prechodná a následkom toho aj tento zákon má byť len prechodným. Ale v prípade, že by sme týchto bohatých, zámožných nájomníkov nenútili ku stavbe, i táto kríza sa bude tiahnuť do nekonečna a chudobné vrstvy nájomníkov vždycky budú ohrožované tým, že budú vyhodené na ulicu.
Z týchto dôvodov bych prosil slávnu snemovňu, aby tieto návrhy si osvojila. Prosil bych slávnu snemovňu a menovite koaličné strany, aby týchto návrhov, ktoré so strany opozície sú podané, trochu viace si všímaly. Máme zkúsenosť už i pri pojednávaní vo výboroch, že keď opozičný poslanec podá akýsi návrh, tak vládne strany nikdy nehľadia na to, či je návrh zdravý a či nie, či ten návrh odpomôže dnešnej krízi bytovej, ale vždy pozerajú na to, od koho pochodí. Ak je to od komunistov či od Hlinkovcov, je-li dobrý či nedobrý, hodia ho do koša a ani ho nepojednávajú. Vážení pánovia, menovite u nás na Slovensku jak časopisy sociálnej demokracie, tak i roľníckej, tedy agrárnej strany stále sa odvolávajú na to, že my, ľudová strana, nechceme vôbec produktívne pracovať, intenzívnu prácu konať a že vraj len štveme. A tu máme príklad, keď podáme jeden návrh. Som presvedčený, že sami páni od vládnej strany uveria, že je to spravodlivé, aby sme my tých zámožnejších nájomníkov nútili ku stavbe, že to uznajú, ale vzdor tomu som presvedčený, že nám tieto návrhy odmietnu. Potom, vážení pánovia, nepozastavujte sa nad tým, že nám odoberáte chuť k intenzívnej práci a že následkom toho sme utisknutí a musíme sa ohradiť na tú demagogiu a štvanie, ako to oni volajú.
Z týchto dôvodov prosil bych vládne strany, aby si tieto návrhy osvojily, lebo bez týchto návrhov vzdor tomu, že sa volá ten zákon zákonom na ochranu nájomníkov, nepomôže nájomníkom, indirektne neháji záujmy nájomníkov, lebo keby hájil, tak by napomohol stavobnému ruchu a keď je stavobný ruch čilý, keď sa stavia, je viace a viace bytov, väčšia konkurencia a tieto byty lacnejšie a ľahšie k dostaniu. Z týchto príčin, v prípade vážená snemovňa tieto návrhy neprijme, tento zákon nebude hájiť záujmy nájomníkov a zvlášte chudobných, z robotníckej triedy pochádzajúcich nájomníkov, ale bude hájiť záujmy tých veľkých kapitalistov. A v tomto prípade moja strana za tento návrh hlasovať nemôže. (Souhlas a potlesk ľudových poslanců slovenských.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. S. Mayer. Dávám mu slovo.
Posl. S. Mayer (německy): Dámy a pánové! Především bych rád prohlásil, že nový zákon na ochranu nájemníků spolu se dvěma doplňovacími zákony znamená oslabení ochrany nájemníků. Po tomto prohlášení, které - doufám - nevzbudí odporu, rád bych vyšetřil, jsou-li tu objektivní důvody pro oslabení zákona na ochranu nájemníků. Změnilo se snad něco v tomto státě v poslední době, co byl zákon na ochranu nájemníků prodloužen? Je hospodářská tíseň menší? Zmírnil nějak stavební ruch v tomto státě letos bytovou tíseň? Nevyrostla letos nezaměstnanost? Nezvětšila se celkově hospodářská krise, krise odbytová? Připojím-li ještě, že i koaliční většina zůstala táž, jako byla loni, když byl tento zákon prodloužen, táži se: Které důvody jsou vlastně pro vládní koalici rozhodující, že právě v dob největší tísně, v době největší krise, oslabuje zákon o ochraně nájemníků, ochranu nájemníků? Víme, že pracující obyvatelstvo musilo letošního roku svoliti k snížení mezd, které mnohonásobně zhoršilo existenci dělníků i úředníků. Víme, že zejména v poslední době ceny potravin a životních potřeb, které po určitou dobu měly tendenci zpětnou, nejen se více upevnily, nýbrž mají také tendenci vzestupnou. Víme, že na př. maso a jiné předměty od loňského roku stouply o 20 až 30%. Můžeme tudíž zcela klidně tvrditi, že zde nejsou a nebyly vůbec žádné důvody, aby ochrana nájemníků byla nějak zeslabována.
Přecházím-li k pojednání o zákonu samém, musím především prohlásiti, že právě pracující obyvatelstvo, nejubožejší z ubohých, bylo velmi těžce postiženo rozšířením možností výpovědi. Domácím pánům je dovoleno, po uplynutí lhůty 24 hodin prostřednictvím svého právního zástupce domáhati se u soudu výpovědi nájemníkovy. Pánové, co to znamená právě nyní, kdy je velmi dobře známo, že jsou dělníci, kteří jsou ne půl roku, ale rok, ano dokonce dva roky bez práce, kteří prodávají poslední kus hadru, aby splnili své závazky stran nájemného, co to znamená, nezaplatí-li takový dělník po uplynutí 8 dnů od 24hodinové upomínací lhůty nájemného, a domácí pán může se pak domáhati výpovědi, to si vůbec nemůžete představiti. Zákon stanoví, že zaplatí-li vypovězený nájemník v poslední chvíli před provedením soudního jednání nájemné, důvod výpovědi pomíjí, nájemník však jest povinen zaplatiti soudní a advokátní útraty. Nuže, pánové, který domácí pán při této výhodě nebude trvati na tom, aby prvního dostal své peníze, který povolí třebas jen týdenní nebo čtrnáctidenní platební lhůtu, přičítají-li se procesní výlohy na vrub nájemníkovi? Táži se vás, jestliže jste posuzovali tuto věc nestranně: Když už jste poskytli pronajimateli možnost, aby vypověděl dělníka, či aby se pomáhal soudní výpovědi, proč pak jste k tomu poskytli domácímu pánu ještě také toto ulehčení, aby uvalil na nájemníka, který nemůže včas zaplatiti nájemného, soudní útraty?
Ještě vážnější omyl - podle mého mínění, a v komisích snad nebylo ani možno postihnouti následků tohoto opatření jest ten, který se týká zaměstnanců v zemědělství, když se slučuje jejich služební poměr s bytem. Myslím, že kdyby nebylo původního nařízení ministra Meissnera, které se stalo později zákonem, právě v této době musilo by býti vydáno v původním znění, aby byly zamezeny hrozné nepřístojnosti, jichž se nyní dopouštějí velkostatkáři vůči zemědělským zaměstnancům a dělníkům. Představte si zemědělský podnik, kde 20 zaměstnanců má 10 a 15 let místo, svůj byt i rodinu; za války a po válce mohli si zajistiti takový námezdní poměr, že činil jejich existenci snesitelnou. Avšak loni a už předloni jsme viděli, že právě nyní, používaje jako prostředku výpovědi, velkostatkář přijde k zaměstnanci a řekne: "Nemohu vám platiti podle dosavadní úmluvy, nemohu vám platiti mzdy, a nesvolíte-li, nezbývá mi nic jiného, než dáti vám výpověď!" Až dosud, dokud právě nebyly spojovány bytové a mzdové poměry, zaměstnanec hledal jiné pracovní místo a živil svoji rodinu. Ježto však nyní nejdelší lhůta je tříměsíční, velkostatkář a sedláci se o to postarají, aby smlouva byla taková, že to nebude trvat ani tři měsíce, aby připravili své lidi o přístřeší. Avšak co to znamená dnes býti bez přístřeší na venkově, kde jsou poměry horší než ve městě, kde je bytová tíseň nesnesitelná?Je nutno si to jen představiti! Tím dáváte sedlákovi a velkostatkáři do rukou mocný prostředek, aby zaměstnanců co nejvíce využitkoval; a zejména stále se odvoláváte, běží-li o rozdělení nějakých svobod, na to, že Slovensko je zvláštním územím a že právě to či ono nesmí býti vztahováno na Slovensko. Při vydávání takových zákonů musíte studovati venkovské poměry na Slovensku, abyste věděli, jak to tam vyhlíží, musíte věděti, že tamějším velkostatkářům, kteří po staletí a staletí byli zvyklí až do krajnosti využitkovati námezdných zaměstnanců, nesmíte dávati do rukou takových prostředků, aby obyvatelstvo a zemědělské dělníky úplně nezničili. Nevím, na této straně sedí řada zástupců lidu, kteří na venkově slibovali, že budou hájiti zájmů zemědělských dělníků; jestliže nyní budou moci velkostatkáři po stech vyhazovati zaměstnance, poněvadž nebudou chtíti pracovati za babku anebo zadarmo - připomínám, že se už dnes pracuje 16 hodin za 3 K denní mzdy - co se stane pak, až zákon vstoupí v platnost? Jsem zvědav, jak budou moci páni zástupci lidu na příslušném místě omluviti, že dovolují, aby bylo používáno takových prostředků proti dělnictvu.
Pánové! Řečníci přede mnou dostatečně pojednali o 3 zákonech, které máme před sebou. Poukázal-li jsem zejména na tuto okolnost, to proto, poněvadž žádný z pánů se o tom náležitě nezmínil. Můj hlavní úkol jest prohlásiti, že pro tento krok zpět nebylo věcného důvodu a že bychom byli očekávali spíše zvýšení ochrany nájemníků než omezení, a že jakožto strana tento zákon na ochranu nájemníků odmítáme. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kostka. Dávám mu slovo.
Posl. Kostka (německy): Německo-demokratická strana svobody projevila důrazně své stanovisko k zákonu o ochraně nájemníků na tomto místě již vícekráte. Naším nejvyšším cílem musí i zde býti zavedení volného hospodářství, podržeti vázanost a státní omezování smíme jen potud a v té míře, pokud takových ustanovení je nezbytně třeba k ochraně nemajetných. Hospodářská politika tohoto státu vedla také v těchto otázkách k neblahým rozporům a nesrovnalostem. Snahy vyvlastňovací, přílišné omezení při určování nájemného bránily příliš dlouho volnému vývoji trhu bytového a stavebního, takže dnes stojíme před nesrovnalostmi přímo neřešitelnými, za současných následků finanční politiky tohoto státu, která udržuje vysoko hodnotu peněz v cizině, domácí kupní sílu však zvýšiti nemůže: Stálé snižování mezd a platů nelze uvésti v soulad s přiměřeným zvýšením činží, aniž by při tom účastníci nemusili těžce trpěti; na druhé straně je zvýšení nájemného, obsažené v této osnově, pro domovní majetek úplně nedostatečné, a tato ustanovení proto nemohou nijak přispěti k tomu, aby stavební ruch mohl sám býti oživen zvýšeným přítokem kapitálu. Zdůrazňujeme také, že považujeme tyto problémy za neřešitelné tak dlouho, pokud se vláda a většinové strany nemohou rozhodnouti, aby spravedlivě rozřešily otázku válečných půjček. Teprve po odstranění těchto pout mohou spořitelny zase zaujmouti své obvyklé místo, jak si to dávno účastníci přejí, aby poskytovati mohly úvěr na stavební činnost. Německá demokratická strana svobody zastává stanovisko, že by přeměna aspoň části válečné půjčky v půjčku stavební mohla vnésti do tohoto problému jasnější a rychlejší řešení, nežli neobmezené udržení státní vázanosti.
Tato osnova je tudíž podle našeho mínění úplně nezpůsobilou, aby třeba jen nuzně vyhověla opětovně vyslovovaným oprávněným přáním majetníků domů, nebude však také naprosto schopna vykonávati příznivý vliv na stavební ruch a tím vycházeti vstříc přáním nájemníků. Nezbytnými následky tohoto zákona budou další roztrpčenost a rozmíšky, obnova volného hospodářství také na trhu bytovém bude takovými nedostatečnými zákony vždy dále oddalována ke škodě obou skupin.
Hledíc k těmto okolnostem, odmítá německá demokratická strana svobody účastniti se pořad a usnášen o tomto návrhu zákona, odmítá také jakoukoli odpovědnost za toto zákonodárné dílo tím spíše, když předem bylo jisto, že každý návrh na zlepšení zůstane od stran většiny z politických důvodů nepovšimnut. Proto se také hlasování o tomto zákonu nezúčastníme. (Potlesk na levici.)