Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

214 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 202. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešek a zítřek udělil jsem posl. dr. Luschkovi z rodinných důvodů, posl. dr. Raddovi a Jar. Hálkovi pro neodkladné zaměstnání, posl. Staňkovi z rodinných důvodů; na tento týden posl. Mlčochovi pro neodkladné úřední záležitosti.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jejich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Soc.-politický výbor zvolil dne 18. dubna t. r. předsedou posl. Brožíka, III. místopředsedou posl. Laube, zapisovateli posl. Malíka, Bezděka a Kleina.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru ústavně-právního posl. Skotka za posl. dr. Dérera, posl. Al. Kříže za posl. Pika; do výboru zdravotnického posl. Konečného za posl. Johanise.

Klub čsl. socialistů vyslal do výboru ústavně-právního posl. Práška za posl. Netolického.

Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru soc.-politického posl. Schuberta za posl. dr. Spinu.

Klub poslanců "Deutsche christl. soz. Volkspartei" vyslal do téhož výboru posl. Schälzkyho za posl. Böhra.

Předseda: Došly některé dotazy a odpovědi. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Patzela, inž. Junga a druhů mistrovi železnic o tak zvané třetině zaopatřovacích útrat na Moravě.

Dotaz posl. Patzela a druhů ministrovi obchodu o určení číselného poměru učedníků v obchodech.

Dotaz posl. dr. Hrubana, Fr. Navrátila a soudr. ministru školství a nár. osvěty o činnosti škol. inspektora Merty a ředitele Rozholda v Zábřehu na sev. Moravě.

Dotaz posl. Rýpara a soudr. ministru financí o poskytnutí úlev v placení daní obyvatelstvu na Hlučínsku.

Dotaz posl. Sedláčka a druhů ministru školství a nár. osvěty o poměrech na škole v Poteči.

Dotaz posl. Koška a soudr. ministru veř. prací o použití uhelného příplatku ředitelstvím báňského akciového spolku v Plzni (Skretova ul.).

Dotaz posl. dr. Mazance, Rozsypalové a soudr. ministru železnic o opatření vhodného podjezdu pod tratí státních drah u Ouval.

Dotaz posl. Adámka a soudr. ministru železnic o přímém spojení železničním z Chrudimi do Pardubic.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. inž. Junga o propuštění písařky Elsy Bognerové.

Odpověď min. pro zásobování lidu na dotaz posl. Böhra, že spolek "Der deutsche katholische Frauenbund" nebyl při brán do spotřebitelské rady.

Odpověď min. financí na dotaz posl. Schälzkyho a druhů o odpočivných platech činovníků finanční stráže, ustanovených kdysi v Bukovině, kteří jsou československými státními příslušníky, a jich pozůstalých.

Odpověď min. spravedlnosti na dotaz posl. Pohla, Palme, Schustera a druhů o zabavení časopisu "Gewerkschaftliche Rundschau" v Liberci.

Odpověď min. financí na dotaz posl. Patzela o poskytování odbytného propuštěným kancelářským pomocníkům.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. Patzela, Wenzela a druhů, jak se chovala železniční správa při povodni v Ústí nad Labem.

Odpověď min. zemědělství na dotaz posl. Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů o finanční podpoře okresu Děčín nad Labem na potírání bek. mnišky.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů o neudržitelných nádražních poměrech v Podmoklech nad Labem.

Odpověď min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr. Luschky o vyloučení 114 dětí školních z vyučování na opavské německé škole.

Odpověď min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Simma, že státní zaměstnanci jsou omezováni ve svých občanských právech.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. inž. Junga o neodůvodněném propuštění železničního zaměstnance.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. inž. Junga a druhů že železniční úřad nezaplatil za dodávky.

Odpověď min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Krause, že se v Praze nedopravují dopisy, na nichž jest ulice označena německy.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. Patzela, aby rychlíky stavěly také v městu Železné Rudě.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4086. Zpráva výborů dopravního a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 4042), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Labská plavební akta" se závěrečným protokolem, sjednaná v Drážďanech dne 22. února 1922.

Tisk 4087. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 4061) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1556), kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus upravuje způsob počítání lhůt v soudním řízení a při poručenských (sirotčích) úřadech.

Tisk 4088. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4072) o zcizení státního nemovitého majetku.

Tisk 4089. Zpráva výborů živnostenského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 4008), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a Řeckem, podepsaná v Athénách dne 10. ledna 1923.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Žádost zem. trest. soudu v Brně ze dne 14. dubna 1923, č. Vr XIV 4712/22, za souhlas posl. sněmovny k vydání posl. inž. Junga k trestnímu stíhání pro zločin velezrady podle § 58 c) tr. z., spáchaný v roce 1921 a 1922 v Polském Těšíně (č. 329 imunit.),

žádost okr. soudu pro přestupky v Praze ze dne 16. dubna 1923, č. U IV 298/23/1, za vydání k trestnímu stíhání posl. Slavíčka, Stříbrného, Zeminové, Špatného, dr. Franke, Tučného, Langra, Práška, Trnobranského a Laube pro přestupek proti bezpečnosti cti ca dr. Bartošek, Draxl, Landová-Štychová a dr. Vrbenský (č. 330 imunit.),

žádost vrch. stát. zastupitelstva v Košicích ze dne 15. dubna 1923, č. 4316/23, za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Jurigy pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 3 zák. z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., a ze skutkové podstaty přestupku podle § 46 čl. XL z roku 1879 ca adjunkt stát. drah Jaroslav Ďoubalík (č. 331 imunit.).

Předseda (zvoní): Přistupujeme k projednávání dnešního pořadu, a to nejprve k odst. 1, jímž jest:

Zpravodajem je p. posl. Langr, jemuž uděluji slovo. 

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Projednávaný zákon o ochraně nájemníků byl předmětem dlouhých porad mezi stranami. Je pochopitelno, že i celá veřejnost jeví veliký zájem o tuto předlohu. Zákon o ochraně nájemníků má ve veřejnosti vedle mnoha zastánců také velmi mnoho nepřátel. Majitelé domů uvádějí proti tomuto zákonu celou řadu námitek. Výbor soc.-politický, jednaje o této předloze, měl příležitost pojednati o všem, co proti tomuto zákonu se strany majitelů domů se uvádí.

Zákon tento podle názoru výboru soc.-politického je pro tuto dobu nevyhnutelnou nutností. Přes to, že vláda věnovala a věnuje na oživení stavebního ruchu velmi mnoho, nebylo docíleno dosud značného pokroku a v řadě větších průmyslových i menších okresních měst, jakož i v řadě venkovských obcí jeví se velmi citelná bytová krise.

Z tohoto důvodu výbor soc.-politický uznal, že projednávaný zákon musí býti i nadále zachován, hlavně pak dvě stěžejní jeho zásady, totiž ochrana proti bezdůvodné výpovědi a proti neodůvodněnému zvyšování nájemného. Jako dosud platný zákon o ochraně nájemníků, i tato předloha, kterou slavná sněmovna projednávati bude, zachovává plně tyto dvě zásady, které jsou velikou nutností pro nájemníky i pro všechny, kteří dosud shodou okolností nemohli příhodného přístřeší nalézti.

Zákon na ochranu nájemníků ve svém §u 1 rozmnožuje však a doplňuje důvody, které může okresní soud pro výpověď nájemníku uplatniti. Ani v této předloze zákona není dáno majitelům domů právo volné výpovědi, nýbrž výpověď státi se může jen na žádost majitele domu příslušným okresním soudem.

Podle §u 1. předlohy jsou rozmnoženy případy, které opravňují majitele domu žádati okresní soud o výpověď, o několik bodů. Je to hlavně rozšíření dosud platného §u 1, odst. 2., který se doplňuje tím, že trestní čin, spáchaný proti majiteli domu, rozšiřuje se také na jeho choť v domě bydlící a dále na trestní čin, který spáchal nájemník proti cizímu majetku buď majetku spolunájemníků anebo proti majetku majitele domu. Další důvod pro výpověď je, že majiteli domu je dána možnost, aby žádal za vypovědění z domu toho, který byl vypověděn z území republiky Československé. Toto ustanovení bylo dáno do osnovy zákona proto, že stává se velmi mnoho případů, že lidé, kteří nejsou příslušníky tohoto státu, byvše vypověděni z území této republiky, požívají i nadále ochrany nájemníků a tím ztrácí naše obyvatelstvo mnoho obytných příbytků. Tento nový důvod má tyto nesprávnosti odstraniti.

Další důvod, o který se rozšiřuje právo výpovědi, jest, že nájemník nesmí míti v jednom a témže místě dva byty. I toto ustanovení zákona je nutné a směřuje k tomu, aby zamezeno bylo nepřístojnostem, které se často objevovaly a které odstranění bytové krise velmi překážely. Další rozšíření možnosti vypovědění z bytu jest v tom případě, když někdo užívá bytu k jiným účelům, nežli obývacím. Toto ustanovení v zákoně má podepříti dosud platný zákon čís. 225 Sb. z. a n. o t. zv. mimořádné bytové péči a znemožniti, aby, jak tomu až dosud bylo, řada nájemníků proměňovala obytné místnosti v dílny, skladiště, kanceláře a pod.

Jako další příčina výpovědi jest v zákoně uveden případ, když nájemník neoprávněným způsobem béře od podnájemníka vysoké podnájemné. Bohužel, velká řada nájemníků, kteří vším právem volali po ochraně zákona proti neoprávněnému zvyšování činží, své podnájemníky utiskovala do tak značné míry, že znemožňovala mnoha a mnoha lidem existenci ve větších průmyslových městech. Bylo velmi mnoho případů, kdy nájemník sám platil 1/4letního nájemného 200 Kč a požadoval od podnájemníka za 1 měsíc 3, 4 až 500 Kč. (Tak jest!) Je přirozeno, že zákon nemůže chrániti podobné nepřístojnosti a že docela právem bylo dáno ustanovení, kterým dána možnost majiteli domu v takovém případě žádati okresní soud o výpověď nájemníka.

Další věc, která rozšiřuje o to právo majitele domu, je obsažena v §u 1, odst. 15., kde se praví, že "zaniklo-li živnostenské oprávnění nájemníkovo k provozování živnosti v najatých místnostech, lze z tohoto důvodu dáti výpověď jen z místností užívaných k provozování živnosti, které nejsou částí bytu." Toto ustanovení zákonné bylo do předlohy pojato proto, jelikož hromadily se případy, že v některých obcích a okresních městech, zaniklo-li živnostenské oprávnění živnostníka, buď tím, že zaniklo samo sebou, nebo že mu bylo pro některé nezákonnosti odňato, místnosti, které byly způsobilé k provozování určitého druhu živnosti, byly ztraceny ve prospěch zájmu veřejnosti tím, že přes to, že živnostenské oprávnění zaniklo, podléhaly ochraně zákona o ochraně nájemníků. Tím ovšem nemohou býti uvedeni v nebezpečí majitelé nebo pronajimatelé koncesí živnostenských, jelikož podle tohoto zákona v §u 7 vztahuje se ochrana zákona také i na pronajaté koncese živnostenské.

Co stojí dále za zmínku v §u 1 této osnovy zákona, je rozšíření odstavce 16, kterým dosud platným zákonem stanovený obnos 2 mil. Kč snížen byl na 1,500.000 Kč pro nájemníka, který je fysickou osobou. A dále bylo pojato do zákona nové ustanovení, kterým pozbývá práva ochrany společnost, která má jmění 20 mil. Kč. Jest zde dále ustanovení, že fysické osobě, tedy jednotlivci, může z těchto důvodů býti dána výpověď pouze z bytu, společnosti pak z místností užívaných k výdělečné činnosti, a to pouze v ústředí; na filiálky ústředen ustanovení tohoto zákona se nevztahuje.

Výbor soc.-politický doplnil ustanovení tohoto článku tím, že dal dodatek, který zní: "U cizozemských společností pokládá se za ústředí jejich sídlo v tuzemsku podle platných ustanovení daňových." Tím chtěl výbor soc.-politický podchytiti i výdělečné podniky, které mají ústředny za hranicemi a které by tedy podle dosud platných ustanovení této ochrany nadále požívaly.

To jsou tedy případy, které jednak byly rozšířeny, jednak byly vsunuty jako novinka do §u 1 tohoto zákona. Výbor soc.-politický je přesvědčen, že tato nová ustanovení nijak neohrožují zájem nájemníků, ba právě naopak, že jsou ku prospěchu jednak nájemníků samotných, jednak pak i zájmu veřejného, jelikož ve svých některých ustanoveních napomáhají k rozřešení dosavadní bytové krise.

Do §u 6 předlohy byla vsunu a novinka, kterou zajišťuje se dědicům zemřelého právo na byt. Výbor soc.-politický je toho názoru, že toto ustanovení bylo nutností, aby ti, kteří zůstanou po zemřelém jako dědicové a kteří obývali týž byt před jeho smrtí, byli také ustanovením tohoto zákona vzati v ochranu.

Velmi důležité ustanovení je obsaženo v §u 10 předlohy. Tímto ustanovením činí se jaksi průlom do dosavadního zákona na ochranu proti zvyšování činží. §em 10 bude umožněno, aby majitelé domu vybírali od nájemníků zvýšené činže až do 120% v případě, když zdanitelný výdělek nájemníkův jako osoby fysické činí více než 60.000 Kč ročně. Pokud se týká osob právnických, tedy společností výdělečných, musí obnášeti čistý zdanitelný výdělek ročně 250.000 Kč. Toto ustanovení bylo do zákona pojato proto, aby se dokázalo, že zákonodárci nezáleží na tom, aby byl podporován majetkově silný jednotlivec nebo společnost, nýbrž aby zákonem byli chráněni ti, kteří právě v důsledcích nynější hospodářské a průmyslové krise a špatných hospodářských a sociálních poměrů ochrany zákona nevyhnutelně potřebují.

V odst. 2. a 3. je ustanovení, kterým se ukládá berním správám, že jsou povinny k dotazu soudu sděliti, zda poplatný příjem (výnos) nájemníkův podle rozhodného posledního předpisu převyšuje částku uvedenou v odst. 1 tohoto zákona, tedy buď u soukromých osob 60.000 Kč ročně, nebo u právnických osob 250.000 Kč ročně.

V §u 11 této předlohy je novinka, která byla sem vsunuta na žádost příslušných korporací obchodních a živnostenských. Toto ustanovení §u 11 jedná o rozhodnutí, která provozovna má býti pokládána za malou, střední nebo velkou, a dává se tímto paragrafem okresnímu soudu právo v tom případě, když se nemůže majitel domu a nájemník určité provozovny dohodnout a když má o tomto sporu rozhodnouti okresní soud, že mu je dáno na vůli přibrati si na poradu nebo vyžádati si dobré mínění příslušné obchodní a živnostenské komory. Toto ustanovení sem bylo pojato na oboustrannou žádost zájemníků.

§ 12, který pojednává jako dosavadní platný zákon o mimořádné možnosti zvýšení nájemného, byl ponechán skoro v dosavadním znění, jenže v odst. 2 pod čís. 2 taxativně vypočítává všechny případy, ve kterých majitel domu má právo nájemné o příslušnou kvotu zvýšiti. 

V odst. 2 pod čís. 3 je nové ustanovení, které bylo vsunuto do zákona soc.-politickým výborem v tomto znění: "3. zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry." Toto ustanovení bylo vsunuto do zákona soc.-politickým výborem proto, jelikož při zpracovávání této předlohy zákonné nějakým nedopatřením z předlohy vypadlo. V témž odstavci pod č. 3 je novinka, kterou se nařizuje: "Jsou-li pro výlohy uvedené pod čís. 2 a 3 veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku, vypočítanou podle těchto sazeb, leč že byly výlohy nižší." Konečnou větu, "leč že byly výlohy nižší", vsunul do předlohy soc.-politický výbor proto, jelikož se stávalo, že majitelé domů přes to, že vyjednali si s některými živnostníky sazby mnohem nižší, než byly sazby stanovené obecním nebo okresním politickým úřadem, vybírali od svých nájemníků sazby stanovené tím úřadem. Tímto doplňkem soc.-politického výboru má býti napříště znemožněno podobné zneužívání tohoto zákona.

Velice důležité ustanovení, resp. změna zákona byla učiněna v odst. 3 tohoto paragrafu, který mluví o částkách, které vznikly s opravou nebo s obnovou domu. V tomto ustanovení § 12, odst. 3, praví zákon jasně, že majitelé domů nesmí vybírat 100%ní zvýšení nákladů spojených s opravou neb obnovou domu, ovšem v tom předpokladu, že ministerstvem financí bude vydán výnos, kterým bude znemožňováno aneb zabraňováno zdaňování příslušných nákladů, vzniklých opravou domů. V dosavadním zákoně bylo pouze umožněno majitelům domů toto zdanění nezapočítávati, ale prakse přesvědčila nás o tom, že ohromná většina majitelů domů tohoto dobrodiní zákona nevyužívala, a že přiznávala také ob osy, vzniklé opravou domů do zdaňovacího základu, a tím byli nájemníci povinni o celých 100% platiti více, než opravy ve skutečnosti stály. To je tedy také jedno vysoce důležité ustanovení na ochranu nájemníků, aniž by současně zatěžovalo nějakým způsobem majitele domu.

V § 12, odst. 4, byla učiněna částečná změna, kterou se jaksi vysvětluje, že zvýšený náklad za používání zdviže nebo zvýšený náklad na otop může majitel domu vybírati pouze u těch nájemníků, kteří na používání zdviže činili si nárok. Další ustanovení § 12, velice důležité, je obsaženo v odst. 8, kde se nařizuje, že obce, v nichž jest sídlo okresního soudu a berní správy, jsou povinny a ostatní obce jsou oprávněny podle návrhu berní správy vyhlásiti, do jaké míry a od které doby je přípustno zvýšení nájemného v obcích z důvodů, uvedených v odst. 2, čís. 1 a 2. Toto ustanovení bylo zostřeno proto, jelikož podle dosavadních platných ustanovení obce v mnohých případech nevyužily tohoto zákona, nejevily příliš ochoty, a proto výbor soc.-politický pojal toto ustanovení do zákona, aby obce vyhláškami povinny byly, aby tak usnadnily vzájemný poměr domácích pánů s nájemníky.

Další důležité ustanovení, které je novinkou v § 12, odst. 9, zní: "Nařízením vlády mohou býti vydány směrnice pro určení doby, která stačí, aby se náklad uvedený v odst. 2, čís. 4, a v odst. 5 v přiměřené lhůtě umořil. Výpočtu budiž položena za základ 6 % míra úroková." Toto ustanovení má účel, aby v případě potřeby mohla vláda republiky Československé vydati směrnice, jimiž by se potom řídili jak majitelé domů, tak i nájemníci při posuzování oprávněnosti, pokud se týká oprav nebo obnov domů, aby tak předešlo se častým a mnohdy zbytečným sporům majitelů domů s nájemníky před okresními soudy. Toto ustanovení zákonné má za účel ulehčiti velice těžkou situaci okresních soudů.

Další velmi důležité ustanovení, které je novinkou tohoto zákona, je ustanovení § 22, odst. 1, kteréžto ustanovení vsunuto bylo do zákona na žádost a usnesení soc.-politického boru. Ustanovení toto praví: "Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajimatelův úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v §§ a 10, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 a o podnájemném podle § 16. Bylo-li soudem před účinností tohoto zákona rozhodnuto o přípustnosti zvýšení nájemného nebo jiné úplaty, může býti žádáno za přezkoušení soudního rozhodnutí jen z toho důvodu, že výše nájemného není v souhlase s ustanovením § 12, odst. 3." Tímto novým ustanovením zákona jest umožněno majiteli domu i nájemníku žádati přezkoušení soudního rozhodnutí, které stalo se před nabytím platnosti tohoto zákona ve věcech, týkajících se nákladů spojených s opravami domů. V řadě případů se totiž stalo, že majitelé domů, aniž by započítali náklady, spojené s opravou domu do základního zdanění schopného nájemného, vybírali přes to 100%ní zvýšení vzniklé opravami, anebo soudy rozhodovaly v této věci proti výslovnému pokynu ministerstva financí, které roku loňského vydalo oběžník, kterým berní úřady byly upozorněny, že tyto náklady nemají býti brány za základ ku zdanění činžovnímu. Tedy jistě to jest zase velice významné a důležité pro nájemníky, aniž by na druhé straně nějakým způsobem zatěžovalo majitele domu.

Další a konečné ustanovení, které je novinkou této předlohy zákona, jest ustanovení § 31, odst. 2, které praví: "Osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty podle ustanovení § 1, odst. 2, č. 9, 12 a 13, nebo podle § 9 zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., může býti dána výpověď jen podle ustanovení §§ 1 až 3, i když jde o byty v domech uvedených v odst. 1, čís. 1." Toto nové ustanovení zákona bylo dáno do zákona proto, že často se stávalo, že majitel domu, potřebuje pro sebe bytu, zaopatřil podle ustanovení zákona o ochraně nájemníků dosud platného náhradní byt nájemníkovi proto, aby okresní soud přiznal mu právo výpovědi, zaopatřil však náhradní byt v novostavbě, která nepodléhá ochraně tohoto zákona, a tím se stávalo, že takový nájemník v krátké době mohl býti novým majitelem domu z novostavby vypověděn a tak zbaven jakéhokoli přístřeší. Zákonodárce měl tím na mysli, aby v takovýchto případech nájemník byl vzat v ochranu, ne však v úplnou ochranu, které požívají ostatní nájemníci tímto zákonem, nýbrž v ochranu pouze jednostrannou, a to pokud se týká výpovědi z bytu. Tato ochrana podle ustanovení § 31, odst. 2, netýká se tedy zvyšování činže, nýbrž jedině bezdůvodné výpovědi.

Slavná sněmovno! Výbor soc.-politický ve své schůzi probral podrobně všechna ustanovení této předlohy a dospěl k názoru, že za daných hospodářských a sociálních poměrů širokých vrstev je tento zákon nezbytnou nutností přes to, že veliká řada občanů tohoto státu staví se proti němu velice nepřátelsky. Jednání o zákoně předcházela řada porad, jednak stran politických, jednak zájemníků, bohužel z porad nevyšlo nic, co by dalo podklad jednak ministerstvu soc. péče, jednak pak soc.-politickému výboru, aby mohl vypracovati osnovu zákona takovou, aby jí byly uspokojeny veškeré vrstvy, které mají na zákoně určitý zájem. Výbor soc.-politický, doporučuje-li slavné poslanecké sněmovně k přijetí osnovu zákona v tomto znění, jest si vědom, že vzati jsou jím v ochranu lidé, kteří v současných poměrech nezbytně potřebují ochrany, která bude podle přesvědčení většiny výboru soc.-politického nutna do té doby, pokud nepodaří se buďto účinnou pomocí státu, anebo za účinné pomoci soukromých podnikatelů stavebních dosáhnouti takových poměrů, abychom se s dosud stávajícími těžkými případy bytové nouze více neshledávali, a aby byly vyvolány poměry takové, aby nájemník v případě, kdy dána mu bude výpověď z bytu, bez velikých obětí a bez velikého namáhání nové přístřeší sám nalézti mohl.

Výbor soc.-politický, uváživ všechny tyto důvody, které mluví pro nové uzákonění tohoto zákona, doporučuje slavné poslanecké sněmovně, aby předlohu zákona tisk 4077 přijala ve znění, jak bylo schváleno výborem soc.-politickým, a aby jí tak dala ústavní schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Měli bychom přikročiti k rozpravě. Byl mně však podán návrh posl. Dubického, Biňovce, Langra, dr. Matouška a Čuříka, aby o osnově této, jakož i o obou dalších odstavcích byla sloučena debata, a to proto, poněvadž všechny tyto osnovy věcně, vnitřně spolu úzce souvisí. Dám hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem sděleným, aby rozprava o odstavcích 1, 2 a 3 dnešního pořadu byla sloučena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh je přijat. 

Dám slovo panu zpravodaji o odstavci 2. pořadu. Je to:

Zpravodajem je pan posl. Biňovec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Ministerstvo soc. péče tentokráte použilo jiné methody při zjednávání podmínek pro novelisaci zákonů o ochraně nájemníků a o mimořádných opatřeních bytové péče. Chtělo vyhověti všem zájemníkům a proto uspořádalo anketu majitelů domů, nájemníků, podnájemníků a nebydlících. Anketa byla velice četně navštívena, ale něco positivního, co by znamenalo určitou shodu, určitý podklad, na němž bychom mohli budovati zákony, týkající se bytové otázky, nám přece anketa nepřinesla. Vedle této ankety, na které protivy mezi nájemníky, majiteli domů, podnájemníky a nebydlícími byly příliš příkré, dostali členové komise, pracující na projednávaných osnovách, nesčetné množství různých návrhů a nápadů, které vycházely čistě z egoistického stanoviska a osobních názorů, které nevystihovaly podstaty sporných otázek a ani v jednom případě, když jsme žádali o určitou dohodu mezi zúčastněnými stranami a stavy, nebylo nám dáno k disposici stanovisko, které by bylo poněkud usnadnilo zmírniti diference mezi nájemníky, majiteli domů a nebydlícími.

Také deputace, které tentokráte velice četně navštěvovaly jednotlivé poslanecké kluby a pak také členy komise, která budovala právě projednávané předlohy, dbaly jen svého stanoviska a soukromých zájmů, a ne toho účele, který musí sledovati naše zákonodárství bytové.

Proto nemůže býti ani jinak, že předlohy, které právě projednáváme, dohromady nikoho neuspokojí, ale jsou přece jen materií, která snaží se spravedlivým způsobem vyřešiti bolesti nájemníků a také majitelů domů, jakož i bolesti podnájemníků a lidí nebydlících.

Bylo potřebí tří předloh, které by sociální otázku bytovou řešily. Jednak předlohy o ochraně nájemníků, o které podával zprávu kol. Langr, pak předlohy zákona o mimořádných opatřeních bytové péče a mimo to také předlohy o tak zvaném odkladu exekučního vyklizení bytu, abychom mohli skutečně kumulativně, jednotně řešiti celý problém bytové otázky. V našem zákonodárství bytovém byla přivoděna určitá mezera ve chvíli, když působnost zákona o zabírání bytů byla zrušena a kdy tu nastala perioda volného obsazování nebo neobsazování bytů majiteli domů. Od té doby ztratili jsme nesmírné množství bytů, a snaha získávati byty stavbou obytných domů stala se téměř bezúčinnou proto, poněvadž daleko více starých bytů se nám ztratilo, než jsme mohli nových bytů nastavěti. Proto také bylo nutno v našem zákonodárství zase působiti k tomu, abychom tuto zákonodárnou mezeru opravili a abychom pomocí osnovy zákonné o mimořádných opatřeních bytové péče znovu dostali se k těm bytům, které jsou skutečně uprázdněny. Mám za to, že toto opatření nemůže se týkati majitelů domů, kteří jsou poctivými a kteří nespekulují s prázdnými byty, které volně najímají, nýbrž dotýká se těch majitelů domů, kteří z bytové otázky snaží se vyvolati konjunkturní zájmy sami pro sebe a s prázdnými byty, resp. s domy spekulují.

U příležitosti projednávání zákona o stavebním ruchu poukazoval jsem, že jsou velmi četné případy, kde jsou byty prázdné, a to nejen v Praze, nýbrž také ve venkovských městech. Aby tato slova nezdála se býti planými, opatřil jsem si seznam domů s prázdnými byty, který je zde k disposici. (Ukazuje seznam.) Je zde 165 nabídek majitelů domů v pražském obvodu, kteří chtějí ihned domy prodat a označují v těchto domech prázdné byty, a to od 4 až 6 prázdných místností do 30 až 32 místností. Majitelé těchto domů oznamují, že jsou byty a místnosti k disposici jednak k obývání a jednak k účelům provozovacím. Vážení pánové a dámy! Také ve všech okolních městech venkova, ba v každém městě bychom mohli najíti celou řadu prázdných bytů proto, poněvadž páni majitelé domů v pravém slova smyslu spekulovali s prázdnými byty a odpírali společně s námi řešiti otázku bytovou.

Zákonodárství nemůže klidně k tomu přihlížeti proto, poněvadž stát teď vynakládá ohromné miliardy peněz na stavbu nových domů, také obce a soukromníci, z nich vrstvy nejméně majetné snaží se vlastním přičiněním a posledním grošem vybudovati si vlastní obydlí. V této chvíli nemůžeme trpěti, aby jiní s touto bytovou nouzí spekulovali a snažili se na prázdných bytech na úkor ostatní veřejnosti vydělávati. Proto bylo potřebí pronikavé změny zákona č. 225, aby jeho dosavadní znění nebylo tak labilní a platonické ustanovení zákonodárné, nýbrž aby zde byla dána politickým úřadům prováděcí sankce, která umožní získání bytů, které jsou prázdné a nejsou majiteli domů obsazeny. O to má se starati politický úřad nebo magistrát. Není to, jak říkám, ustanovení proti majitelům domů, kteří skutečně snaží se prázdné byty pronajímati, nýbrž proti těm, kteří opravdu zasluhují, aby se preventivním způsobem proti nim zakročilo, když zneužívají bytové krise.

Dámy a pánové! Proto je třeba, aby poslanecká sněmovna dala souhlas k osnově zákona sociálně-politickým výborem projednané, která skutečně tentokráte značně účelným a upřímným způsobem hledí tuto otázku řešiti. Bylo potřeba ustanovení, když majitel domu do 14 dnů uprázdněný byt neobsadí, aby tak učinil jiný činitel, a zákon ustanovuje, jak již pravil, za zmíněného činitele okresní politickou správu, tam, kde jsou města s vlastním statutem, magistrát. Mimo to ovšem i v tom případě určuje osnova lhůtu pro činnost politických úřadů, aby mohly, ne, kdy se jim zlíbí, byt obsaditi, nýbrž říkáme výslovně, že do 8 dnů se tak musí státi okresní politickou správou.

Vedle těchto ustanovení dává osnova zákona také možnost obcím, aby si stanovily určité zásady pro obsazování bytů, aby vedle zřetele na příslušníky byl brán ohled i na lidi, kteří v obvodě města pracují nebo chtějí bydliti. Obce mají možnost usnésti se na těchto zásadách a mají právo žádati o schválení zemskou politickou správu. Mimo to řeší osnova problém bytové otázky u státních zaměstnanců, kteří, jak víte, jako psanci jsou štváni, od svého vlastního působiště vzdáleni a jezdí často několik hodin vlakem z místa svého bydliště do svého zaměstnání a ztrácejí velmi mnoho času a energie, Rodiny jejich tím trpí nesmírně. Proto bylo třeba v zákoně preventivního opatření v tomto smyslu, že se dává přednost státním zaměstnancům při obsazování bytů a povinnost, aby byt opustili, když jim příslušný orgán státní byt jiný zaopatří. Až dosud máme, bohužel, takové případy, že státní zaměstnanec, který je jmenován na nové služební místo, používá buď dvou bytů nebo se nechce do nového služebního stanoviště přestěhovati. Zde dáváme možnost státním orgánům, aby v takových případech učinily příslušná opatření.

Mám za to, že tato předloha zákona o mimořádných opatřeních bytové péče je opravdu věcným a důkladným doplňkem našeho zákonodárství bytového, a nemohu jinak, než vás poprositi, abyste dali souhlas k tomuto důležitému zákonnému řešení, poněvadž bez této předlohy bychom nemohli náležitým způsobem vyřešiti problému bytové otázky. Musíme tak činiti proto, poněvadž bychom se neradi dožili jednoho krásného dne, že ohromným nákladem finančním vystavíme celé spousty budov, a že tyto budovy staly by se nerentabilními, poněvadž by nájemníci z těchto bytů utíkali do starých domů. Tedy v zájmu státu a poplatnictva je třeba, abychom tímto způsobem otázku vyřešili. Doporučuji proto slavné sněmovně tuto předlohu k schválení. (Potlesk).

Předseda (zvoní): Ve smyslu usnesení o návrhu formálním přistoupíme ještě k referátu o třetím odstavci dnešního pořadu, jímž jest: