K naléhavé interpelaci posl. dr. Charváta, dr. Vrbenského a soudr. v záležitosti revise Živnostenské banky - tisk 4064 - prohlašuji: Zákonem ze dne 18. března 1921, čís. 124, byla vláda zmocněna, aby zajistila titry předválečného dluhu bývalého státu rakouského, uherského a rakousko-uherského, které jsou na území republiky Československé, nebo které jsou dosud uloženy v cizině, jsou však majetkem příslušníků československých. Ku provedení tohoto zákona nařídila vláda republiky Československé nařízením ze dne 7. dubna 1921, č. 151, soupis a odevzdání do úřední úschovy všech dluhopisů předválečného nezajištěného státního dluhu rakouského a rakouskouherského, pokud titry nalézaly se na území republiky Československé, a dále zjištění a seznamenání titrů, které jako majetek příslušníků československých, jakož i tuzemských osob právních uloženy byly mimo území Československé republiky. Obdobné nařízení vydáno bylo 25. září 1921, č. 355, ohledně předválečného nezajištěného státního dluhu uherského. Vyhovujíc těmto zákonným ustanovením, přihlásila Živnostenská banka v Praze k soupisu a složila do úřední úschovy v-Praze jako svůj majetek, a to majetek pocházející již z doby před nařízeným soupisem, předválečných rent rakouských, uherských a rakousko-uherských celkem za 7·8 milionů K - zde to byly ještě koruny nerozdělené. Z této položky nalézaly se renty v obnosu 1·6 milionu K ve Vídni a byly na základě vyhlášky ministerstva financí ze dne 6. září 1920, čís. 513, dle úmluvy mezi vládami Československé a Rakouské republiky o uvolnění zadržených deposit, jakož i prováděcího nařízení ministerstva financí ze dne 29. září 1920, č. 549, z Vídně dovezeny a dodatečně do úřední úschovy uloženy.
Veškeré ostatní titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakouskouherského, které na základě těchto nařízení byly Živnostenskou bankou seznamenány a do úřední úschovy uloženy, jsou majetkem komitentů Živnostenské banky a byla banka jakožto depotní místo povinna renty tyto seznamenati a za své komitenty do úřední úschovy uložiti. To vše je zřejmo ze soupisných archů.
Dodatečná nostrifikace předválečných rent povolena byla Živnostenské bance pouze v těchto dvou případech:
1. Výnosem ministerstva financí ze dne 23. prosince 1922, čís. 147.864/30.638, povolena byla Živnostenské bance nostrifikace 500.000 4% uherské zlaté renty, kteroužto nostrifikaci ministerstvo financí povolilo jí k úhradě výloh, které učinila na jeho rozkaz v zájmu měny československé v cizině.
2. Dále nostrifikována byla zlatá renta uherská v nominelní částce 137.000 zlatých, kterou banka dostala na vyrovnání své hypotekární pohledávky, váznoucí na továrně v Szakové v Haliči. Jinakých nostrifikací než právě uvedených u Živnostenské banky nebylo. To je tedy daleko od 200 milionů!
Pokud týče se vkladů cukerní komise, dlužno konstatovati, že komise tato měla dne 31. března 1923 vedle jiných ústavů též u Živnostenské banky dva menší vklady, a to jakožto vázaný vklad částku 2,934.879 a jakožto vklad volný částku 343.174 Kč. Vklady tyto zúrokují se podle podmínek svazu československých bank. Vázanost na prvém místě uvedeného vkladu spočívá na § 11 vládního nařízení ze dne 4. března 1919, čís. 110.
U Živnostenské banky nebyla v této době vykonána revise z důvodů daňových, ježto bilance její, valnou hromadou schválené, nezavdávají příčin k pochybnostem daňovým. Při bilancování bank vůbec a Živnostenské banky zvláště dlužno konstatovati, že daňovému eráru při akciových bankách, jako při každém jiném podniku, podléhajícím veřejnému súčtování, nemůže uniknouti žádná hodnota, která se z podstaty podniku v jakékoli formě vylučuje. Ministerstvo financí je přesvědčeno, že opatrné a svědomité bilancování je zvláště v nynějších těžkých dobách účelno, ba nezbytno, poněvadž tak nejlépe dociluje se ochrany vkladů, bezpečnosti akcionářů a stálosti daní a dávek veřejných. Stejně jako u bank druhých, byly i v Živnostenské bance vykonány revise, a bude i tato banka stejně jako banky ostatní podrobována i dalším revisím jak dílčím, tak celkovým.
Litovati jest, že pod čís. 2 uvedený dotaz je povahy tak všeobecné a postrádá přesnějšího udání jednotlivých skutečností, takže ministerstvu financí jedině z tohoto důvodu přirozeně nezbývá než také všeobecně odpověděti. V nejprvnější řadě je zdůrazniti, že již z povahy každého valutního opatření plyne, že nelze dělati vůbec výjimek, nemá-li celé takové opatření býti ve své podstatě zmařeno. Již proto tedy odlišování jednotlivých osob a poskytování jim zvláštních výhod nebo informací jest prakticky nemožno. Při tom nedotýká se ministerstvo financí ani právní povahy této věci, která vylučuje přípustnost takového jednání, a bylo by to porušení nejzákladnější povinnosti dotyčného státního činovníka. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Srdínko.
Posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Poslanecký klub, jehož jsem členem, uložil mi, abych v debatě, která se zde vede o poměrech v našem bankovnictví, jménem klubu učinil tento stručný projev.
Potíže, do kterých se dostaly některé naše banky buď následkem poměrů valutních nebo následkem krise, hlavně průmyslové, nesmějí býti podceňovány. Nesprávným však bylo by odůvodňovati nebo omlouvati touto cestou i tu část potíží, která zaviněna snad byla ať úředníky, ať členy správy bank samotnými. Tu viny, pokud byly proti znění zákona spáchány, nechť stihne moc zákona.
Stanovisko vlády, že sanace bank v úpadku nemá se díti na účet státu a poplatnictva, považujeme za správné a schvalujeme je. Žádáme však, aby vláda podporovala pomalou likvidaci podniků, kde lze během roku vytěžiti obnosy pro likvidační masu banky, a očekáváme, že při tom bude na zřeteli vlády v prvé řadě - i když zásadně nelze činiti rozdílu mezi malými a velkými vkladateli - ochrana drobných vkladatelů a ochrana takových institucí a peněžních menších ústavů, kde jsou uloženy peníze drobných lidí.
Odpověď vlády je nám zárukou, že vláda nebude trpěti nepořádků v bankovnictví, a jsme proto přesvědčeni, že úvěrové organisace našich drobných lidí a s nimi obchodně spojené různé družstevní organisace nemají naprosto žádné příčiny k obavám.
V této době třeba rozvahy jak u vkladatelů, tak u akcionářů, a rozvaha tato nejlépe zabezpečí zdravý další vývoj. V tom úplně souhlasíme s prohlášením vlády. Nebylo by správným věnovati sluchu a víry úmyslně šířeným tendenčním zprávám novinářským i jiným, které sledují jediný nekalý cíl: tak či onak prolomiti slibně se rozvinující finanční poměry v naší republice, které se jeví přiblížením se k rozpočtové rovnováze v hospodářství státním a které se jeví dále aktivní obchodní bilancí našeho státu od počátku trvání až do dnešního dne. Proti tomu všemu směřuje tažení nepřátelské agitace, která popuzuje vkladatele a akcionáře i proti takovým našim ústavům, proti jichž stavu a hospodářství nebylo dosud nikdy nejmenší námitky. Varujeme proto nejširší vrstvy naší veřejnosti před agitací toho druhu, radíme ke klidu a rozvaze a důvěřujeme vládě, že všemi prostředky zabrání této zločinné agitaci proti spořádaným ústavům, protože agitace tato míří proti financím samotného státu a proti příznivé bilanci našeho obchodu a proti spořádaným hospodářským poměrům v naší republice vůbec.
Budeme hlasovati pro prohlášení vlády. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. dr. Kubíček.
Posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Pokládám za otázku své poslanecké cti, abych s tohoto místa promluvil o záležitosti banky Bohemie, ve které jsem působil několik měsíců a za kteroužto působnost byla na mne celou veřejností vržena vina, jako bych byl nejhlavnějším vinníkem a nejhlavnějším původcem všeho toho, co zavinilo úpadek banky Bohemie. (Posl. Kučera: Máte tady žádost za vydání pro podvod a zpronevěru!) Pane kolego, záležitost ta je soukromoprávní a právě proto, že se ničemu a v ničem nebráním, odebral jsem se docela klidně k výslechu na policejní ředitelství. Když se o té věci jednalo v imunitním výboru, rovněž i zde jsem se dobrovolně nabídl k vydání. Já mám svůj štít čistý, nemusím se báti jednání před žádnými orgány ať policejního nebo trestního rázu.
Interpelace podané zde v parlamentě týkají se jednak Moravsko-slezské banky, jednak banky Bohemie a Pozemkové banky. Nebudu se zabývati případem Moravskoslezské banky, poněvadž je nesporno, že její úpadek je jednou z příčin úpadku banky Bohemie a banky Pozemkové. Kdyby se nebyl připustil, a ty možnosti zde byly, úpadek Moravsko-slezské banky, jistě by se bylo nestalo to, co následovalo u dalších ústavů již v dřívější historii hodně ochablých a zvláště ochablých panující krisí hospodářskou v našem státě. Dnes je nesporno a známo všem interesentům, že téměř jedna třetina živnostníků a obchodníků v našem státě se již vyrovnala. A bude-li toto vyrovnání pokračovati, znamená to, že i silnější banky budou ve svých základech otřeseny, znamená to, že tato krise půjde i na ty podniky peněžní, které jsou dnes pevny, ale které mohou těmito vnějšími okolnostmi býti otřeseny.
Pokud se týče vlastních, interních příčin, ztrát banky Bohemie, bylo by zapotřebí, aby se zde rozvinula celá historie této banky, která byla založena r. 1909 a která během svého působení prodělala celou řadu fásí příznivých i nepříznivých. A mnohým pánům i dámám, kteří se zajímali o tuto otázku, je jistě známo, kolikrát se mluvilo o těžké a svízelné situaci banky Bohemie.
Před 4 léty platila ještě banka Bohemie vysokou dividendu, poněvadž zde byly vysoké zisky. Ale její ředitel dr. Písecký se členem správní rady Waldesem odjel do Ameriky k několikaměsíčnímu pobytu, tam nakoupil zboží, které naprosto nepatřilo do bankovního obchodu, poněvadž banka není k tomu, aby konkurovala živnostnictvu a obchodnictvu, banka není k tomu, aby obchodovala se zbožím, nýbrž jejím úkolem je, starati se o financování těchto podniků. (Souhlas poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) Na základě toho se stalo, že tam byla zakoupena celá řada olejů a jiného zboží, dokonce i veliké kvantum filmů, - neslýchaná věc, banka obchoduje filmy - na kterých se prodělalo desítky a desítky milionů. Také i na jiných obchodech se hodně prodělalo, zejména také na pařížské filiálce. Jakým způsobem byly tyto obchody sledovány starou správní radou, k tomu poznamenávám jen tolik, že pan vrchní ředitel dr. Písecký dostal za své tak "výhodné" nákupy pro Bohemii od správní rady mimořádné odměny 600.000 korun. (Slyšte!)
Banka Bohemie, jak jsem pravil, byla několikráte v krisi. (Posl. Najman: Kdo byl tehdy ve správní radě?) Tehdy ve správní radě byla celá řada pánů a obchod sám ležel v rukou vrchního ředitele dr. Píseckého, p. dr. Scheinera a továrníka Waldesa. (Slyšte!) Já konstatuji pravdu, jak jsem ji slyšel od ředitelů, kteří mi sdělovali, kteří z pánů nejvíce touto otázkou se zabývali a také v těchto obchodech osobovali si rozhodující slovo.
Koncem roku 1921 rozšířily se po Praze pověsti - tedy ještě za staré správní rady, nikdo z nás tam nebyl - že banka prodělává jistou krisi a že prodělala na devisových a jiných obchodech mnoho a mnoho milionů. Na základě toho dozorčí orgán nad bankami, ministerstvo financí, vykonalo si tam revisi od 20. do 25. ledna inklusive 1922, tedy plných pět dní do 9 hodin večer. Úkolem této revise bylo, jak je řečeno v revisní zprávě, kterou mám před sebou, zjistiti, jak dalece rozšiřované pověsti o ztrátách banky Bohemie se zakládají na pravdě, a dále zjistiti dnešní stav banky.
Jest samozřejmo, že tato revise nemohla býti revisí soukromou, jak se mi také s jedné strany namítalo, poněvadž stát dnes nemá soukromých potřeb. Stát jest veřejnoprávním orgánem, který když koná jistý akt, musí uvažovati o tom, že jej koná nejen v zájmu několika soukromníků nebo v zájmu soukromém, nýbrž v zájmu celého státu a celé veřejnosti, ke které patří poplatnictvo a obyvatelstvo tohoto státu.
Tato revisní zpráva dostala se mně do rukou teprve před měsícem, a to zvláštním způsobem. My, nová správní rada, o této revisi vůbec jsme nevěděli, (Slyšte!) ale interesantní je, že vědělo se o ní v Bratislavě. Jednomu z našich pánů ředitelů zde v centrále bylo telefonováno ředitelem bratislavské filiálky, že se tam nalézá zpráva o revisi banky Bohemie provedené ministerstvem financí a že ji má jeden kamnář. (Slyšte!) Okamžitě náš ředitel dal si o této věci napsati dopis, který se nalézá v jeho rukou, ihned šel po této zprávě a skutečně touto cestou dostal do rukou revisní zprávu ministerstva financí. (Výkřiky: To je skandál!) Tedy prosím, aby bylo jasno, jakým způsobem se tyto věci šířily a jak se provedly.
Tato revise, velectění pánové, je nejlepším obrazem toho, kdo je vlastním vinníkem ztrát v bance Bohemii, a je také nejlepším obrazem, řekl bych, činnosti a stavu banky za starého režimu. Ačkoli se v bilanci praví, že revise mohla zkoumati materiál pouze v hlavních rysech, do těch detailových ztrát nemohla jíti, že nemohla propracovati se k tomu, aby zjistila veškeré ztráty, přece jen tato revise vykazuje, že zisku za rok 1921 v bance bylo pouze 21,590.000 Kč a ztrát 41,153.000 Kč, tedy akc. kapitál dotčen 19,563.000 Kč. Tehdy, prosím, byl akciový kapitál 25 milionů korun! Podle zákona je povinno a bylo povinno ministerstvo, poněvadž ztráty prokázané a zjištěné překročily polovinu akciového kapitálu, okamžitě zakročiti v bance, aby se buďto uzavřela banka nebo aby se vyhlásil konkurs. (Různé výkřiky.) Ale při tom jsou zajímavé ještě některé detaily. Aby ztráty nevypadaly tak veliké, tedy se do zisků dalo: "případný zisk na rentách 6 milionů Kč", tedy ještě nerealisovaný "případně možný" v budoucnosti zisk ve výši 6 mil. korun na rentách. Totiž těchto 6 mil. korun potřebovali pánové proto, poněvadž: 19 a 6 je 25, akciový kapitál také 25 milionů, takže bylo by se muselo říci, že akciový kapitál je úplně stráven, a proto se musilo učiniti výhodné finanční changement. (Hlas: Kým je revisní zpráva podepsána?) Zprávu dělal pan tajemník bankovního úřadu Herfurt ještě s jedním pánem. (Posl. Houser: Kdo byl ministrem?) Ministrem financí byl pan ministr Aug. Novák, nynější vrchní ředitel Bankovního úřadu.
Velectění pánové! Dále konstatuji z této zprávy, že v ní bylo již tehdy zjištěno, že imobilita banky je taková, že opatření 5 mil. korun hotových prostředků způsobilo by bance značných obtíží. V této revisní zprávě tehdy ještě se praví, že "u vedení filiálky v Paříži musí nastati změna, poněvadž filiálka vykazuje větší ztráty, které byly způsobeny v bance docela lehkomyslným způsobem". Pánové, podtrhávám ta slova "u které musí nastati změna". Ještě se k tomu vrátím.
Dále bylo konstatováno v této bilanci, že společnost "Kosmos" provádí obchody z té patří bance téměř celý akciový kapitál - a že se nakupovalo jenom k vůli získání nákupní provise. To se přímo praví v úřední zprávě. Dále v této úřední zprávě jsou rozhozeny, a to je ta chytristika, ztrátové položky všeobecně, na úplně ztrátové, na pochybné a imobilní, z nichž jsou dnes všecky ztrátové. Vykazovala úplně ztrátových položek 30 milionů, pochybných 22 mil. a imobilních 24 mil. korun.
Vážení pánové! A nyní se udělala bilance, u které se nota bene řeklo, že je ztráta pouze 19 1/2 milionu a případné ztráty z vykázaných pochybných položek, na které nebylo při výpočtu zisků a ztrát bráno zřetele. Takovým způsobem se provede úřední revise. A nyní praví tato revise dále, že "z předeslaného nutno usouditi, že banka, byť nebyla ve své existenci ohrožena, je krajně imobilní a nutno pomýšleti na pronikavou nápravu všech během let nahromaděných závad", jež byly přivoděny hlavně tím, co řekl pan ministr financí Bečka, lehkomyslným poskytováním úvěru a oddálením se banky od svého poslání.
Velectění pánové! Nyní přijde to nejzajímavější. O tom, že se revise v bance konala, věděl kde kdo, poněvadž se konala za asistence úředníků v bance, avšak o této revisi nenajdete ani jediné zmínky v protokolech správní rady Bohemie, poněvadž nebyla správní radě vůbec oznámena, a před svědky nám přiznal před měsícem pan vládní komisař, který v bance několik roků zasedá, že o této revisi vůbec neměl ponětí. Tedy, vážení pánové, prosím, tak byla tato revise konána. A nyní, když jsme se ptali a šli jsme po té revisi, bylo nám řečeno, že pan ministr důvěrně upozornil na výsledek této revise pana dr. Scheinera. (Různé výkřiky.) Pan dr. Scheiner, starosta obce sokolské, nesdělil tuto věc ani správní radě, ani vládnímu komisaři, jenom se podle toho zařídil. (Hlasy: Slyšte! Skandál!) A, velectění pánové, co to znamená? Jedna třída lidí v tomto státě byla upozorněna, aby odněkud utíkala a jiného napálila, a těm druhým bylo to zamlčeno, aby tam vlezli. Prosím, nejde o novou správní radu, nejde o nás, kteří jsme tam přišli později, nýbrž jde o ubohé vkladatele a akcionáře, neboť na základě této revise bylo povoleno zvýšení akciového kapitálu o dalších 10 milionů Kč! (Hlasy: Skandál! To je něco neslýchaného!) Velectění pánové, když takovéto věci se mohou díti, pak není divu, že nad tím zůstává člověku rozum státi. A nyní, velectění, co se stalo? Veřejnost nebyla upozorněna. Úřad ex offo nesplnil svojí povinnosti, ač bylo to s jeho strany hrubé porušení, hrubé zanedbání povinnosti oficielního vládního orgánu, kterou přece měl i podle ústavy i podle jiných zákonů vykonati. Ale co se stalo? Důvěrně zase dalo se upozornění několika spořitelnám, které žádaly o sdělení, u kterých ústavů smějí ukládati peníze. Důvěrně dalo se jim za tím účelem, aby u banky Bohemie peněz neukládaly. Je to tedy zase dělení občanů na určité třídy. Co to znamená? Toto upozornění se dalo dvěma nebo čtyřem spořitelnám. Okamžitě o tom však věděl Svaz záložen, okamžitě o tom věděla Jednota spořitelen, okamžitě zpráva se šířila dál a dále, nezůstala pouze ve městě, a následek toho byl, že v době, kdy ministerstvo financí spolu s ministerstvem vnitra doporučovalo Moravsko-slezskou banku, byla banka Bohemie na černé listině. Toto sdělení spořitelnám nebylo intimováno ani Bohemii, nebylo známo ani vládnímu komisaři, nebylo nikomu jinému sděleno.
Velectěné shromáždění! Nyní přišlo mezidobí - řekl bych - éry pana kolegy Sonntága v bance Bohemii, na kterého se v měsíci únoru obrátil pan dr. Scheiner s dotazem, zda by nebylo možno vhodným způsobem provésti arangement. Konstatuji, že do banky jsem přišel teprve koncem měsíce dubna, že při všech těchto jednáních jsem nebyl, že za ně nenesu naprosto žádné odpovědnosti, že podávám informace jenom tak, jak mně samému byly sděleny. Vyjednávalo se o převzetí banky tím, že část členů staré správy by resignovala, že by přišli noví členové správní rady a že by byla provedena revise a vyčištění banky od některých ředitelů. To se mělo státi za podmínek, které byly smluveny, velectění pánové, také i s vládními činiteli a které se opíraly o výsledky revise, již si dal vykonati pan kol. Sonntág za tím účelem, aby měl správný názor o stavu banky Bohemie. Tuto revisi samozřejmě nemohl vykonati sám, poněvadž není odborníkem, nýbrž dal si ji vykonati od dvou čelných ředitelů bank pražských, kteří mu tuto revisi vykonali a kteří mu doporučovali, aby do té banky vstoupil, že všechny tak zvané ztráty, které jsou tam vykázány, jsou kryty vlastními reservami. Mám po ruce všechny tyto výkazy, poněvadž mně byly v pozdější době doručeny jako pravý stav banky, a budu moci také jimi veřejnosti posloužiti, aby se dobře vidělo, za jakých okolností vstupoval jsem já později do správní rady, jaké informace mně byly dány a za jakých podmínek jsem musil míti důvěru, že banka ta není bankou špatnou. (Posl. Geršl: Jak se jmenovali ti dva ředitelé, kteří prováděli revisi?) Jeden z nich byl Wengráf z Anglo-československé banky a druhý byl tuším ředitel Řezáč. Nepamatuji se dobře na jeho jméno.
Když na to pan kol. Sonntág byl zvolen předsedou Anglo-československé banky, obrátil se na mne, abych já na jeho místo šel do banky Bohemie. Nešel jsem hned, trvalo to dlouho, poněvadž chtěl jsem znáti přesně stav banky. Ten také byl mi sdělen a podle toho stavu, jaký mně byl sdělen, aktiva, kapitál i reservy byly úplně intaktní. Kol. Sonntág mně to sděloval zase na základě revisí, které obdržel. Prosím, snad by někdo řekl, že to bylo lehkověrné, že jsme tomu neměli věřiti. Vážení pánové, já se dovolávám všech pánů, kteří sedí ve větších podnicích, že tam musí býti jistá důvěra k určitým revisním orgánům ať rázu účetního neb bankovního, poněvadž v takovém případě, když si povolám odborníky, musím spoléhati, že, co mně sdělí, je pravda.
Ale ani to mně nestačilo. Když jsem nastoupil, začal jsem sám prováděti revisi banky Bohemie, revisi celé její činnosti a jmenovitě začal jsem se starati o to, aby se bance dostalo nejhlavnějšího a nejpotřebnějšího, nových vkladů. Zavolal jsem za tím účelem revisi anglickou tak zvanou Treuhandgesellschaft. To jsou anglické společnosti soukromé, jimž se dobrovolně dávají veškeré banky v Anglii revidovati za tím účelem, aby prokázaly, že nebojí se veškerých vnitřních důkazů o své bance, že se nebojí to říci veřejnosti a ne pouze před svými vlastními dozorčími orgány, nýbrž před veřejnými orgány. Takový anglický dům Hamlin vyslal své dva revisory, kteří v bance Bohemii seděli v měsíci červnu a v červenci plných 6 neděl a kteří podali mně, který jsem tam teprve před několika měsíci přišel, takovou zprávu, že nám Anglo-československá banka na ni půjčila 20 milionů korun.
Vážení pánové, račte prominouti, ono se to náramně snadno řekne, ten Kubíček je vinen nebo ten druhý je tím vinen, ale čemu měl bych více věřiti, než když si vezmu nejlepší odborníky ze státu, který je znám jako nejlépe finanční, a ti mně podají takové dobré ocenění a kteří mně takovou půjčku povolí.
Banka začala se rozvíjeti a mohu říci, že v měsíci srpnu a září byli jsme plni naděje, že tu káru hodně zabořenou přece jen vytáhneme a zachráníme našemu peněžnictví jeden ústav, který za hranicemi má dobré jméno, jak jsem se mohl sám na místě v Paříži přesvědčiti, který požívá důvěry a kterého potřebujeme, poněvadž, netajme si, naše banky a jmenovitě ty největší moc málo dělaly pro zahraniční naši úvěrní politiku. Tady byl malý ústav, který se o to staral, aby se určitým způsobem naše zahraniční politika dobře rozvíjela.