Podľa tu uvedených krátkych slov, ktoré sú doplňkom obšírnej dôvodovej zprávy, odporúčam, aby slávna snemovňa tento vládny návrh zákona aj podľa špeciálnej debaty prijala. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pan posl. Darula, na straně "pro" pan posl. dr. Bartošek.
Upozorňuji předem, že na počátku schůze stanovena byla lhůta řečnická pro speciální debatu na 25 minut.
Uděluji slovo panu posl. Darulovi.
Posl. Darula: Pánovia a panie! (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Predovšetkým protestujem menom pracujúceho ľudu proti návrhu zákona, ktorý nebude zákonom na ochranu republiky, ale zákonom na ochranu poslaneckých mandátov zkrachovaných politických strán, na ochranu súkromného využitkovania zlodejstva a korupcie.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana poslance, aby se mírnil.
Posl. Darula (pokračuje): Protestujem proti návrhu aj preto, poneváč i tú polodemokratickú ústavu mení a zhoršuje. Dnešná vládna koalícia je vládou násilia, vládou malých skupín, ktoré buďto čiastočne, alebo v celku ztratily dôveru voličstva. To, čo dnes sa prevádza, je terorom, zneužitím poslaneckých mandátov.
Kritika, ktorá sa na tomto mieste prednášala, sa znemožní. Odhaľovanie úradného zlodejstva a korupcie bude umlčované a bude sa kradnúť, keťasiť, zbíjať a prevádzať korupcia pod ochranou republiky. Ešte nebol zákon vynesený a po Slovensku zatýkali našich ľudí, v Bratislave na schôdzi, ač sú to práve občania Bratislavy, ktorí boli držaní vo väzbe a súdení boli urychleným spôsobom.
Nemôžem pri tejto príležitosti mlčaním prejsť spôsob, ako sa zachovala vláda k veľkému protestnému prejavu, ktorý ohlásila naša strana na nedeľu dňa 4. marca v Prahe. Vláda zakázala ohlásenie prievodu od Žofína na Staromestské námestie s odôvodnením, že by tým bolo ohrožené verejné blaho. Tento zákaz je niečim neslýchaným a ukázal nám rovno, ako celá rada zakázaných verejných schôdzí o zákone na ochranu republiky, čo vláda zamýšľa, keď tento zákon podáva. (Výkřiky posl. Nejezchleba-Marchy.) Vláda nielen že dala bezdôvodne zakázať prievod, ale ač poriadatelia sa zaručovali za pokoj, učinili proti našemu nedeľnému prejavu mimoriadné provokačné opatrenia a delníkom, ktorí sa shromažďovali na predmestiach a okolných miestach, prejav bol zakázaný, pochod v hlúčkoch alebo im bolo vôbec bránené odobrať sa do Prahy. Keď Žofínsky prejav bol skončený, začalo sa ihneď pri východoch na nábreží surové rozháňanie davu, ktorému nebola daná ani možnosť v pokoji sa rozísť na nábreží. Pozdejšie zástup demonstrantov bol prepadnutý vo Vodičkovej ulici, kde bol priamo vlákaný do pasti a prepadnutý na mieste, kde nieto postranných ulíc k rozchodu. Už pri východe so Žofína a vo Vodičkovej ulici bolo vidno, že taktika policajného veliteľa, ktorým bol Kolčakov katan, pán Zajíček, je najvýš surová. Mala byť vyvolaná panika v dave, aby jednotlivci alebo celé rady boly pošliapané alebo ušliapané. V čele policajnej stráže, ktorá previedla útok, boli muži zrejme vybraných surovostí. Zdá sa, že aj opilí, ktorí húronsky mlátili a revali okolo seba ako zbesilí, takže došlo k neobyčajne surovým a zvierackým výjavom. Policajti mali zvlášte namierené na ženy a dievčatá, ktoré tĺkli obuškom a kopali i na zemi ležiace. Celý rad žien bol ťažko pošliapaný. Zvlášte na ukázku uvádzam surový výjav v úzkom priechode "Lucerny", kde sa na ľud vrhli a povalili výkladnú skríňu pod i návalom davu. Na jednom mieste tri ženy strachom sa trasúce tlačili ku zdi a zmačkali; policisti, riadiaci ako zver, vrhli sa na ženy a trhali ich. Niektoré srazili k zemi. (Hluk. Různé výkřiky. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Vyskočil nadstrážnik a kopnúl jednu ženu do brucha. Uľavil si kopnutím a syčal ešte skrz zuby: "Svině, kurvo!" A týchto slov i na iných miestach strážníci užili voči ženám a dievčatom. Je videť, že boli vybraní pre túto rež policajti zo starého Rakúska, ktorí snáď pomáhali pánu Zajíčkovi na Sibiri v jeho katanskom diele. Musíme sa domnievať, že tej slušnejšej časti policajnej stráže, ktorá je vybraná z legionárov, hnusí sa to, čo tu prevádzala druhá časť policie. Táto stráž vo Vodičkovej ulici ztíkla i celý rad nevinných ľudí. Mienenie väčšiny Prahy o týchto nedelných policajných činoch bolo odsudzujúce. My sa len pýtame: Či chcete mať policajnú stráž v Prahe u obyvateľstva tak nenávidenú, ako tomu bolo pri posledných demonštráciach v roku 1905: Hlavná vina padá na vládu, lebo priamo na jej pokyn bol zakázaný nedeľný prievod, ktorý by bol pominul (Vykřiky. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) v plnom pokoji a hľadaly sa pokyny, ktorými by mali možnosť zaryť do más.
Pánovia, po svete sa rozkrikujete, že Československo je konsolidovaným štátom, a s útechou čítate, keď buržoasne noviny cudzozemské pochvaľujú si poriadok v Československej republike. Prečože zavádzate výnimečný zákon v tejto konsolidovanej republike? Nie dosť verne vám slúžia lokajovia, ktorí nechajú sa ešte menovať sociálni demokrati? Pre aké prípady sa zabezpečujete? Či ešte má byť väčšia bieda, nezamestnanosť, bieda maloroľníckých rodín, že sa bojíte búrky hladových žalúdkov a proti týmto treba vám zákona, ktorým by ste mohli hlad kvalifikovať ako úklad o republiku? Haňba je to, že o tejto predlohe pred rokom hovoril Slovák, posl. Dérer. (Posl. dr. Dérer: Hanba je to, že vy ste za války maďarské básne písal na maďarského kráľa!) Ja som písal maďarské básne, a čo ste vy robil? (Posl. dr. Dérer: Na maďarského kráľa ste písal básne, to bolo r. 1918!) Napísal som, i slovenské básne som napísal a budem ešte písať. Za to sa nestydím. (Hlas: Na Karla!) Nadávali ste na toto maďarské nadpanstvo, a sami ste r. 1918 hovorili, že maďarské zákony boly tyranské, a dnes tieto maďarské zákony sú tu v platnosti a ako vrchol všeho vynášate zákon o ochrane kapitálu a kapitalistického systému v tejto republike. Starí potlačovatelia slovenského ľudu zostali majetkove na miestach, a kde sa zmenily osoby, tam byrokracia rozpína sa ešte zhubnejšie, než tomu bolo v starom gentryckom Maďarsku. Ľud na Slovensku stone pod ťarchou daní a pri tom berete mu politické a občianske práva. Vy, pánovia, vo vládnych laviciach nechápete dušu slovenského ľudu. (Hlas: Vy teprve ne!) A i keby ste chápali, zapierate to ako Peter zaprel Krista. Vy chcete tvrdou päsťou nad týmto ľudom vládnuť, toho však nedosiahnete, aby ste získali tento náš ľud láskou pre seba a pre svoj vládny systém. Slovenský človek nenávidí z hľbky svojho srdca policajtské obušky, četnické bajonety a byrokratickú vrchnosť, a keď oproti jeho presvedčeniu budete ho nútiť, aby sa stal týmto argumentom poslušným, zmýlite sa. Obdivujete veľkého slovenského revolucionára Janošíka a tlieskate jeho deju v divadle. Ale ten Janošík nebol revolucionárom buržoázie, nebol totožný s nejakými lúpežnými rytiermi, Janošík bol borcom za práva slovenskej chudoby, on a jeho horskí chlapci nenávideli zemepanskú vrchnosť, zemänov a panských hajdúkov. Slovenský básnik, otec miestopredsedu tejto snemovne, Botto, o ňom písal, ako sa Janošík hájil pred súdom v Liptovskom Sv. Mikuláši:
Zbíjal som ja zbíjal,
krv teplú trávničok popíjal,
zbíjal som ja zbíjal sedem rokov v lete,
a od kedy že vy ten biedny ľud drete?
A túto psychologiu v srdciach nášho ľudu nezničíte.
Ak hovorím menom komunistických poslancov slovenských, konštatujem, že slovenský proletariát nemôže prekvapiť tento zákon, ktorý menujete zákonom na ochranu republiky. Na Slovensku je postup buržoázie, korupčnej byrokracie už tak zakalený, že všetky vrstvy pracujúcej triedy považujú váš postup len za potvrdenie všetkého násilia vašich pendrekárov, vašej žandarmerie, ktoré na rozkaz korupčníka Mičuru a monarchistov Klímu a Slavíčka na chudobe slovenskej prevádzajú.
Tvrdíme ako Slováci, že zákon, ktorý pojednávate, je zákonom na ostudu Československej republiky a na ochranu bankovných lúpežníkov, korupčných ministrov, monarchistických provokatérov, špiclov a exponovaných korupčníkov.
Uvádzam len dva prípady, ktoré každé dieťa pochopí. Kolega Tausik konštatoval a predniesol tu, že Mičura vydrancoval a vykradol statok arciknežaťa Jozefa, zámok v Malých Topoľčanoch.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se držel věci.
Posl. Darula (pokračuje): Rozhodne to sem patrí. Predniesol doklady, na ktoré však ani za 6 mesiacov, ba ani za 1 a 1/2 roka odpovedi nebolo. Môžem vám tu predniesť, čo všetko bolo ukradené v Malých Topoľčanech zo zámku. Tuto je úradný výkaz, ako vyšší československí úradníci, župani a potom ministri mohli si osvojovať milionové majetky a statky.
Dopodrobna musím uviesť: Vypilo sa vo Veľkých Topoľčanoch, čo nebolo zodpovedané, že to je nutné, abysme hovorili, keď sa jedná o ochrane republiky, aby sa jednalo o korupčných zlodejoch, ktorí toto môžu prevádzať a útočí sa na malých ľudí, ktorí sú statoční, ideoví, bojujú a pracujú, vypilo sa podrobne: tokajského 86 fľaší, koňaku 104 fľaše, Goldtröpfchen 79, ja to ani vypovedať neviem, to sú francúzske mená, ako likéry tokajské a rôzne pijatiky. Ďalej Liebfrauenmilch 39, Chateau ville 91, Reaundtaler 59, Berncastello 92, Hochheimer 27, Schloß Reaundhauser 62, Stephansberg 78, Rüdesheimer 9, Marcobrunner 50, Schloß Johannesberg 69, Mosel Brancberg 60, Mosel Celsinger 39, Mosel Schwarzberg 52, Josefhöfer 27, Madeira 11, Franc. seté side Drymadeira 5, Chateau Igoca 29, Vilányi 56, Chateau Lafite alt 21, Chateau Malescot 45, St. Julien 25, Medoc 157, Chateau Leoville Toifery 29, Ermelléki akator 35, Esterházi Somlai 25, Hegyaljai 9, Eculiptum 8, Magyarádi Cabinett 10, Jambe-szomorodni 186, úhrnom páni Mičura, Kállay, Medvecký, Blaho atď., ktorí vraj v tej spoločnosti účasť brali, vypili 1674 rozmanitých druhov vína Malotopoľčianskeho zámku. Mimo to z tohoto zámku bolo odcudzené: 1 umývadlo, 2 porcelánové svietniky, 2 prikrývadlá so zlatým výšivkom, tucet strieborných lužíc, 6 kusov porcelánových tanierov, jedna garnitúra pokrývok na postele, 2 kusy pokryvadiol, jeden veliký hodvabný ručník, 2 prikrývadlá so zlatým výšivkom, 2 prikrývadlá z veľblúdej srsti, 3 kusy ános prikrývok, 2 kusy ános servítkov, jedon flanel obrúsok, 9 zlatých figúr, jedna strieborná veľká tobolka. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Darula (pokračuje): 3 pozlatené tobolky, 10 strieborných veľkých ľužic, 1 velké prikrývadlo z čavovej srsti, 2 strieborné stojánky na figúru, ďalej to víno, ktoré za blaho Československej republiky vypili, ďalej 2 páry koní i s postrojom a 2 vozy, ktoré boly odpredané v Nitre a peniaze sa nejak ztratily.
Nábytok bol pozdejšie vrátený nazad, ale ceľkom poškodený. Tedy, vážení, toto robil bývalý pán minister Mičura, dnes predseda súdnej tabule v Košiciach.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pana řečníka, aby neurážel nepřítomného hodnostáře.
Posl. Darula (pokračuje): Za to, že doviedol okradnúť jedon statok, bol vymenovaný a dostal vyššiu hodnotu, ale keď malý človek povie kritiku, povie, čo sa kde pácha, tak je štváčom, rozvratníkom a je uvržený na 10-20 rokov do žalára. Hodláte chrániť monarchistických provokatérov a špiclov atď. ako Klíma a Slavíček a pri ich provokatérskom postupe aj vy napomáhate proti chudobe slovenskej. Hájite provokatérske činnosti proti národnostiam a dosiahnete toho, že na Slovensku pomaly nebude ani jedného človeka bez rozdielu národnosti, ktorý by súhlasil s terajšou vašou diktátorskou politikou. Chránite taktiež prezidenta, ktorý je synom kováča. Ak povieme ma schôdzach pravdu, že podpísal pittsburskú smluvu a washingtonskú deklaráciu a že podľa týchto nejednal, pretože je to pravda, budeme odsúdení.
Chránite guvernéra v Podkarpatskej Rusi, ktorého obviňujeme, že je pôvodcom toho, že 150 tisíc rusínskych duší bolo privedené do záhuby, (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) ktorí umierajú tam hladom. Prehlašujeme otvorene, že tento úradník je vo svojej nevšímavosti a s celým aparátom vrahom rusínskeho ľudu.
Tento zákon rešpektovať nikdy nebudeme. Pôjdeme proti týmto vašim zákonom na ochranu republiky a budeme postupovať v intenciach III. komunistickej internacionály a budeme pracovať ku všesvetovej proletárskej revolúcii. (Potlesk poslanců komunistických.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále slovo má p. posl. dr. Bartošek. (Výkřiky posl. Kreibicha.) Volám vás k pořádku, pane posl. Kreibichu!
Posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Svůj dnešní projev mohu začíti památnými slovy velikého L. N. Tolstého: Nemohu mlčet! A věru nelze již mlčeti k metodám, jež zavládly v této sněmovně při usnášení právě nejdůležitějších zákonů.
My máme vlastně dvoje zákony, jaké jsme tu usnášeli: malé o dvou až třech paragrafech nebo o málo větší, jež se své látky jen tak docela zlehka dotknou a vlastní vyřízení přesunou na cestu nařizovací. Ba, usnesli jsme tu již i zákony, které dokonce praví, že se vláda zmocňuje, aby mohla nařízením měniti zákonný text.
Druhá kategorie zákonů závažných a obsažných bývá zde usnášena docela s matematickou pravidelností až na konci období, a to zpravidla ještě ve zkráceném řízení; hlasování docházívá tu pak po celonočním, po případě celý den i noc trvajícím zasedání, kdy myslet a uvažovat o tom, oč se jedná, vůbec již dobře nelze.
Nad to zavládly metody, jež, chceme-li již chrániti demokraticko-republikánské zřízení, měly by býti především a velmi rozhodně zamezeny. Zavládl režim, který nelze již nazývati demokratickým, nýbrž mnohem spíše oligarchickým. Majorita sněmovní má 156 poslanců pěti stran. Něměl bych naprosto ničeho proti faktu této koalice, třebas, upřímně řečeno, jako socialista viděl bych raději všechny socialisty této sněmovny sdruženy ke společné práci. Ale dokud to není možno, jest smířiti se s koalicí a majoritou, jaká je dosažitelná. Nepochybuji o tom, že kdyby 156 zralých a rozvážných mužů a žen v této sněmovně, byť náleží i k vel i odchylným, ba protichůdným světovým názorům a programům politickým, při zralé úvaze určité zákonné opatření uznalo za nezbytné, že by se dalo s velkou pravděpodobností předpokládati, že opatření takové je skutečnou nezbytností tohoto státu.
Ve skutečnosti však nerozhoduje tu těchto,156 lidí, není možnosti, aby každý z nich nezakrytě projevil to, co mu káže jeho svědomí, osobní čest a poslanecká povinnost. O tom, co se má státi zákonem, na které předloze smí anebo nesmí býti něco měněno, rozhoduje mimo vlastní sněmovní jednání velmi úzký sbor politiků, kteří osobují si právo, aby svým jednáním nebo sněmovno! opomenutím v nějaké předběžné poradě památnými zavázali členy svých klubů bez ohledu na. Nemohu osobní stanoviska takto zavázaných, bez k metodám, ohledů na smýšlení občanstva mimo sněmovnu a také často bez ohledu na programy a zásady, jež hájiti a prosazovati byli jsme občanstvem vysláni do této sněmovny.
Ujímá-li se prakse, že poslanec většinové strany smí uleviti svému svědomí nanejvýš jen v důvěrné poradě klubovní nebo nějaké neoficielní předporadě, že však ve výboru a dokonce už v plenu sněmovny, je-li disciplinovaným straníkem, má pouze mlčet a hlasovati pro vládní návrhy, může-li nejen proti duchu, ale i přímo proti výslovnému ustanovení naší ústavní listiny - odkazuji na její § 23 - býti zamezováno většinovému poslanci, aby ve sněmovně podával svoje pozměňovací návrhy, potom hrozí nám nebezpečí, že parlament bude velmi podstatně oslaben ve své vážnosti stane-li se místo shromážděním vážných a své odpovědnosti si vědomých politiků jakousi, lze-li se tak vyjádřiti, bizarní tělocvičnou, kde většinou poslanci provádějí pouhé prostocviky dle příkladu svého režim, který cvičitele-zpravodaje.
Je mi ctí, že mi bylo uloženo částí poslanců mého klubu, abych byl mluvčím tohoto hlasu svědomí, který docela logicky důrazně se ozývá právě z členstva strany čsl. socialistů, u níž nebývalo zvykem kompromisovati, jejíž stoupenci nelekali se ani persekuce a žalářů, když svědomí jejich jim volalo neustupovati hrubé moci a teroru. Tito dobří lidé byli a jsou nositeli idee tohoto státu. Tato strana soustředila do sebe po převratu většinu činitelů, kteří vedli naši revoluci a vybudovali tento stát. Tito lidé svými životy vyjadřují i smysl historie československého národa a jim tedy náleží a musí náležeti také právo, aby řekli svoje závazné a rozhodné: až sem a ani krok dál, tam, kde moci starého světa a předpřevratového režimu zacházejí trochu již příliš daleko v odbourávání díla naší národní revoluce.
Vystupujeme-li dnes s tímto projevem nespokojenosti a rozhořčení, kterým jen tlumočím to, co četnými organisacemi mé strany výslovně bylo mi uloženo, neznamená to oposici proti žádné z nezbytností tohoto státu, ba, mohu právě při této příležitosti zdůrazniti, jak drahou je nám tato republika a že pro její hájení nebudeme se lekati ani nejtěžších obětí, jako jsme se jich nelekali v době, kdy na soudu dějin naplňovala se míra neřestí starých tyranů a držitelů moci.
Aby tedy bylo jasno na všechny strany: já nevystupuji tu oposičně proti myšlence ochrany republiky, a to třeba velmi přísnými, ba nejpřísnějšími opatřeními trestnými. Proto také já i moji klubovní kolegové pro celou řadu ustanovení tohoto zákona hlasovati budeme. Musíme však se zásadně opříti nedemokratickým metodám, jež vžily se již v této sněmovně a jež jeví se na příklad v tom, že nemá býti v plenu pozměňovacích návrhů. Dosud vždy náš klub, shledal-li nějakou vadu na projednávané předloze, nikdy se nerozpakoval, a třeba v poslední chvíli, podati pozměňovací návrh - vzpomínám na příklad na předlohu o zabírání habsburských statků - a velká část pozměňovacích našich návrhů bývala i přijata, a to jistě nikoliv na škodu té věci, kterou šlo, a dokonce již ne na škodu našeho státu.
Proto jednak z důvodů zásadních, že prostě nestrpíme zneuctění a snížení své poslanecké funkce na pouhou mechanickou činnost hlasovací, jednak též proto, že osnova obsahuje ustanovení, s nimiž nám zásadně není možno souhlasiti, i kdybychom souhlasili se základními principy zákona, podali jsme k této předloze některé pozměňovací návrhy.
Budiž mi ještě dovolena poznámka rázu poněkud osobního. Já sám jsem byl účasten projednávání osnovy ve svém klubu a také v subkomitétu ústavně-právního výboru, kde jsem za svůj klub a s jeho souhlasem a podporou a také za součinnosti ostatních členů i z druhých koalovaných stran docílil nejedné podstatné změny původního návrhu. Nemohu při této příležitosti nevytknouti oposici její naprosto mechanicky odmítavé stanovisko. Bylo by bývalo v zájmu věci, aby byla i ona věcně spolupracovala na zákoně a spolu s námi přičinila se o to, co je žádoucí. Tedy podstatných změn bylo docíleno - to loyálně konstatuji ale ovšem nebylo dosaženo všeho, co musíme my navrhovatelé považovati za nezbytné. Že jsem nezmařil již v přípravném jednání zásadně projednávání tohoto zákona, bylo proto, že jako zástupce celého klubu nepokládal jsem se za výhradného představitele svých názorů, nýbrž bylo mi zastupovati klub celý a především většinu tohoto svého klubu. A právě jménem většiny tohoto klubu nečinil jsem a nemohl činiti námitek, aby se stalo usnesením výboru, co je obsahem výborové zprávy. Tím, prosím, jsem však ještě nepřistoupil na žádné osobní sacrificium intellectus a nezadal v ničem svobodě svého svědomí, jež mne nutí k tomu, abych dal výraz stanovisku velké části organisovaných příslušníků své strany a také menšiny svého poslaneckého klubu. Aby nebylo třeba nějakého doplňování a opravování, konstatuji, že při hlasování v klubu pro návrh výboru ústavně-právního vyslovilo se 20 jeho členů, pro tyto pozměňovací návrhy, jež zde hájím, jeho členové čtyři
Budiž mi nyní konečně dovoleno, abych několika slovy dotkl se těchto pozměňovacích návrhů, které jsme podali.
K §§ 7 a 8 této předlohy navrhujeme aby byla eliminována věta, podle které má se zvýšené ochrany ve smyslu těchto ustanovení dostati členu zákonodárného sboru také pro jeho jakoukoli činnost v životě politickém vůbec. Máme za to, že se zde jde příliš daleko a že nejde z politika dělati pendant "vrchnostenské osoby" ve smyslu § 68 našeho trestního zákona. Dovolujeme-li již zvýšenou ochranu při výkonu nebo pro výkon poslance či senátora ve sněmovně, chráníme tím politika právě dost.
Návrhem k 4. odstavci § 7 dotýkáme se trestu smrti. Jsem, prosím, velmi povděčen všem, kdo pracovali na této předloze, že v ní i tak, jak jest obsažena ve zprávě výborové, nerozšiřujeme trestu smrti. Avšak dovolte, abych jako socialista řekl, že toto mi nestačí. Chceme, aby smrtí vůbec u nás trestáno nebylo, poněvadž poprava mně není trestem, popravou nemohu nikoho napraviti. Je to věc hrozně primitivní a barbarská, jež vrhá lidi nazpět o celé tisíciletí, dráždí nejprimitivnější pudy v člověku, věc opředená strašlivými pověrami, zkrátka rituelní vražda v pravém slova smyslu! Tento zákon přece nemá býti zákonem výminečným, já ho také chci chápati tak, že je to kus modernisace a unifikace našeho práva, že chceme tu unifikovati určité partie práva trestního, které dosud u nás jednotny nejsou, poněvadž platí na Slovensku jiná ustanovení a v této části státu také jiná ustanovení. Chceme-li unifikovati, budeme unifikovat zajisté moderně, a v moderním trestním zákoně pro trest smrti místa není!
V § 14 dostává se zvýšené ochrany náboženství a také, aby se to vyvážilo, tomu stavu, že je kdo bez vyznání. Mám za to, že lid bez vyznání nepotřebuje žádné takovéto umělé ochrany, nikdy po ní nevolal, a jde tu vlastně jen o zakryté výsady náboženského názoru. Proto navrhujeme vynechání těch slov o ochraně náboženství i bezkonfesnosti.
Navrhujeme dále, aby 3. odstavec § 14, jenž stíhá pouhé popuzování k "záští", byl eliminován ze zákona vůbec, poněvadž zášť jest vnitřní myšlenkový stav, a pro obsah svého myšlení, pokud nedochází k žádným zevním projevům, jež by byly nebezpečny či z jiné příčiny trestuhodny, není třeba, aby bylo saháno k opatřením trestního zákona.
V § 15. jest nesrovnalost v tom, že stíháme podněcování k pouhému přečinu také jako přečin ve smyslu našeho práva. Zapomnělo se zde, že přečinem podle vojenského trestního zákona a také přečinem podle trestního práva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platného jest vše to, co není zločinem. Tam se přečinem označuje i to, co my zde pouhým přestupkem nazýváme. Toto ustanovení by rozhodně vyžadovalo, kdyby mělo býti logicky správné, jiného sestavení, které právě intenduje náš pozměňovací návrh, jaký činíme k §u 15.
Také k §u 16 máme pozměňovací návrh, žádajíce, aby byla eliminována slova, kterými má trestným býti prohlášen i ten, kdo sbírá na peněžité tresty pro odsouzence nebo na náhradu, jakou mu soud uložil. Mám za to, že by tím bylo nebezpečně prejudikováno známé instituci vězeňských fondů, zejména u dělnických stran velmi obvyklé. Loyálně konstatuji, že v důvodové zprávě se o tom mluví, že zákonodárce nechce postihnout vězeňských fondů, ale jako právník musím prohlásiti, že důvodová zpráva zavazuje právě jen tehdy, je-li opravdu logickým výkladem zákonodárného textu. Jestliže by však vykladač zákona přišel k názoru, že textem zákona nevyjádřil zákonodárce to, co snad říci chtěl, platí text zákona, pak platí to, co zákonodárce řekl a nikoli to, co říci jen chtěl, ale nepověděl. Proto mě tento odkaz k důvodové zprávě postačiti nemůže.
Odstavec 3 tohoto § 16 pokládám za zbytečný. To je o nařízení, že se obraz pachatelův nesmí uveřejňovati v časopisech pod trestem značné peněžité pokuty. To je nejen zbytečné, ale i neproveditelné ustanovení, neboť tady ukládáme každému, kdo veřejně vykládá na př. cizozemské časopisy v kavárnách nebo čítárnách, povinnost, aby censuroval a hledal, není-li tam někde reprodukován obraz někoho, kdo se kdysi někde dopustil nějakého trestního činu. Je to tedy ustanovení jednak malé, malicherné, my ho naprosto nepotřebujeme a je také neproveditelné. Proto jsme si dovolili navrhnouti, aby také toto bylo vypuštěno.
V §u 19, kde se jedná o stíhání návratu Habsburků nebo podporování takového návratu, je nám zase trest, který je v předloze, poněkud malý, a navrhli jsme proto, aby vrchní sazba trestní místo jednoho roku zvýšena byla na léta dvě.
V §u 24 zakazuje se zhotovování popisu, plánů, nákresů nebo snímků takových zařízení nebo opatření, jež jsou na ochranu republiky. Souhlasíme plně s tímto ustanovením a žádáme jen, aby bylo lépe precisováno tím, že se tam vsune věta: "o němž ví, že je na ochranu republiky". Chceme, aby pachatel, má-li se dopustiti trestního činu, věděl, že tu opravdu jde o nějaké opatření na ochranu republiky.
§ 25 nám nemůže dostačiti v té textaci, jaká je ve výborové zprávě. Tím stíháme jen něco, totiž přestupování zákonů ústavních nebo zákonů a nařízení vydaných na provedení ústavních zákonů, ale nestíháme přestupníky jiných důležitých zákonů. Jestliže už se chrání republika, tedy musím ji chrániti proti všem rušitelům, a to zejména a na prvém místě proti rušitelům republikánských statků mravních, kteří sedí v úřadech, proti těmto pozůstatkům starého režimu. Kdyby čas dovoloval, mohl bych zde uvésti celou řadu příkladů, z nichž vzpomenu aspoň některých. A nebyl to nějaký zastrčený úřad, nýbrž zemská správa politická v Praze a česká finanční prokuratura také v Praze, která důsledně cituje a dovolává se rakouských ústavních zákonů z roku 1867, jakkoliv jsme svou ústavní listinou tyto rakouské zákony výslovně zrušili. Nechci posuzovat, je-li to pouhá setrvačnost či demonstrace. Mohl bych uvésti také doklady, kde se docela ostentativně neplní zákony. My jsme usnesli na př. zákon proti zneužívání kazatelen. Byl však publikován pastýřský list všech čsl. arcibiskupů a biskupů loni 1. listopadu, ve kterém, prosím, se vyslovuje i to, že legitimita našeho státu je pochybná. V tomto pastýřském listu také řádek za řádkem a zrovna manifestačně se přestupuje ten zákon proti zneužívání kazatelen. Nestalo se však ničeho. Tyto přestřelky, tyto nedostatky je přece třeba také postihnouti, a to intenduje náš - doplňovací návrh k §u 25, který je shrnutím staršího iniciativního návrhu celého našeho klubu.
Při §u 32, který jedná o ztrátě čestných práv občanských, máme za to, že není potřebí, zejména při politických činech trestných, aby nastávala také ztráta akademických hodností a povolání, pro něž ta
ková hodnost je podmínkou a že zejména není potřebí, abychom zde dekretovali i ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, a to z dvojího důvodu: jednak na tyto požitky zaměstnanec má svůj dobrý nárok - vždyť je to část jeho mzdy a jednak, když mu tyto požitky odejmeme, vrháme odsouzeného vlastně zase zpět na dráhu zločinu. Jedno i druhé je nežádoucí. Navrhujeme proto, aby toto ustanovení ze zákona bylo eliminováno.
V §u 34, který jedná o věcech tiskových, zaráží nás, že má k zastavení listu stačiti i to pověstné objektivní tiskové řízení, kde se konfiskuje pro ty a ty zločiny, ale kde pachatel, ačkoli je třeba notoricky známý, není stíhán, ačkoliv se tvrdí, že byl vážným způsobem porušen trestní zákon. Žádáme, aby zastavení listu, ovšem jen při deliktech v osnově výslovně uvedených, bylo možným jen tehdy, když bylo provedeno nejenom takové objektivní konfiskační řízení, ale řádné trestní řízení proti určitým osobám. Nanejvýš bychom dali zde souhlas pro toto objektivní řízení konfiskační, kdyby tu bylo omezeno jen na případy, v nichž v určité době není možno proti skutečnému pachateli řádné trestní řízení zavésti.
Odstavec tře téhož § 34 obsahuje ustanovení, že tiskový úřad může zastaviti listy, i když vycházejí pod jiným jménem. Mám za to, že toto ustanovení jde trochu daleko. Jestliže se taková změna názvu děje, aby se obešel úřední zákaz, rozumí se přece samo sebou, že to lze pozastaviti a zameziti již podle práva platného, a také se úřady až dosud tím nedaly uvádět v omyl, jestliže zastavený časopis pokračoval dále s nějakým změněným jménem. Ale když zde dáváme do zákona odstavec a dokonce v tom nešťastném znění "má-li tiskový úřad za to", postačí právě, jen když subjektivně ten úřad "za to má", ale skutečnost nemusí ještě tomu předpokladu tiskového úřadu do všech důsledků odpovídati. Velmi neradi vidíme, že § 36 se omezují poroty. Porota jest vymoženost demokracie již minulého století. Mám za to, že když zde ty nejtěžší delikty dáváme zvláště nově vytvořenému soudu státnímu, o němž bych si přál, aby byl institucí demokratickou a dobrou a aby splnil ty naděje, které se do něho kladou, že tím jest učiněno dosti a že není potřebí, aby ještě také pravomoc porot byla omezována tím způsobem, jak se to dle výborové zprávy má státi.
Další náš návrh týká se §u 37, stíhání osob vojenských. Zde se praví, že "trestní stíhání činů spáchaných za války náleží ve všech případech soudům vojenským". Nadpis tohoto paragrafu - je pravda zní: "Stíhání osob vojenských," ale tato věta, kterou jsem přečetl, zní přes to příliš všeobecně, takže k vůli jasnosti by se věru doporučovalo, aby zmínka o těch vojenských osobách přišla sem přímo do textu. Velmi bych se přimlouval, aby se pan zpravodaj alespoň tomu konformoval, že jen trestní stíhání osob vojenských za činy spáchané za války náleží ve všech případech soudům vojenským. Kdyby to bylo takto zřejmě omezeno jen na vojenské osoby, pak je to logické a pak proti tomuto ustanovení nemáme žádných námitek.
Konečně poslední věc, kterou navrhujeme, jest, by do soupisu ustanovení, která se mají zrušiti, bylo v § 41 pojato také ono známé císařské nařízení z 20. dubna 1854, čís. 96 ř. z., známější pod populárním označením "Prügelpatent". Myslím, že to jest ustanovení velmi odiosní a že bychom ho měli úplně potlačiti. Ať se příslušná látka, pokud je toho třeba, upraví nově a způsobem moderním, ale já bych velmi nerad, abychom se s touto starou rekvisitou bachovského absolutismu ještě dále vlekli v inventáři svých platných norem právních.