Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pan posl. Simm urážlivě a posměšně se vyjádřil o Poincaréovi. Nemohu připustit aby v naší sněmovně členové cizích parlamentů osobně byli uráženi. Odmítám to nejdůrazněji, zvláště, když jde o státníka spřátelené moci, a volám pana řečníka dodatečně k pořádku. (Hlučný odpor poslanců německých stran občanských.)
Dalším řečníkem je p. posl. Kraus. Dávám mu slovo. (Trvalý hluk a výkřiky poslanců německých občanských stran. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Prosím pány o klid. Nelze připustiti, aby se zde příslušníci cizího parlamentu vůbec osobně uráželi. (Výkřiky německých poslanců.)
Prosím p. posl. Krause, aby se ujal slova.
Posl. Kraus (německy): Vážení pánové! Pan kolega Simm vylíčil poměry jabloneckého sklářského průmyslu. Navazuje na to, chtěl bych poukázati na situaci průmyslu dutého skla v Boru a v Kamenickém Šenově. Průmysl sklářský je z těch, jež obchodní krise nejsnáze a nejdříve zasáhne. Dnešní krise není první. Takové krise jsme opětovně již ve sklářském průmyslu měli, avšak krisi a nezaměstnanost takového rozsahu jistě ještě nikoli. Nezaměstnanost se stala katastrofální, a to hlavně z toho důvodu, poněvadž je sklářský průmysl z 90-95% průmyslem vývozním. Ceny v tuzemsku se dají zajisté udržeti podle nákladů výrobních, avšak nelze udržeti cen pro to zboží, jež jde do ciziny, kde sklářský průmysl je vydán soutěži ciziny nebo jejího průmyslu, poněvadž tam nemůže pro vysoké výrobní náklady prodávati. V cizině je možno prodávati, jestliže výrobní náklady proti roku 1914 nejsou větší, než šestinásobné. Abych vylíčil situaci sklářského průmyslu věcně, stačí poukázati na to, že v Československu je celkem 127 sklářských pecí. To jsou dílny, kde se vyrábí sklo. Z těchto 127 pecí je toho času 28 v činnosti z polovice, 25 po celý týden, naproti tomu 74 nemohou vůbec pracovati. K těmto velkým výrobnám se druží tak zvané podniky domácí. Sklo, vyrobené v těchto pecích, přijde do ruky vývozců. Ti odevzdávají tento polotovar stům tak zvaných domáckých průmyslníků, kteří sklo zušlechtí, vyhladí je, pomatují je, zkrátka, připraví pro vývoz. Mnoho set těchto domácích dělníků, kteří zaměstnávají také 1 až 2 pomocníky, je dnes úplně bez práce a bez chleba. Naskýtá se nyní otázka: Může nebo mohla by vláda sklářskému průmyslu pomoci, učiniti jej schopným vývozu, a jakým způsobem by se to mohlo státi? (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
K zodpovědění této otázky by bylo jisté nutno, zabývati se trochu blíže podstatou a zvláštností severočeského průmyslu sklářského. Tento průmysl potřeb k výrobě skla zvláště mnoho písku, sody, potaše a mramorového skla, při tak zvaném skle tabulovém vždy značné množství koksu. K výrobě čtverečního metru tabulového skla potřebuje pec 25 kg plynového uhlí, které dnes bez přirážky stojí 2·65 Kč a uvážíte-li, že čtvereční metr takového skla se prodává za 10 Kč, vyplývá z toho, že cena uhlí je v ceně skla účastna 26 1/2 %. Pravil jsem také, že k výrobě skla je potřebí písku, a to, jestliže se cena za kilogram počítá pro 100 kg, potřebuje se k výrobě skla 70 kg písku. Je jisto, že výrobní cena písku sama o sobě není pro výrobu skla tak značná, avšak zajisté doprava, náklady dopravy z pískovny až do příslušné sklárny. Tak na příklad vidíme, že tento písek ze stanice Zálezel do stanice bilinské způsoboval v roce 1914 dopravní výlohy 29 korun, dnes činí sazba 397 Kč. To znamená zvýšení sazby o 1369%, čili okrouhle a srozumitelně vyjádřeno, 14násobek ceny mírové. Do stanice Bleistadt činí dopravné za písek v roce 1914 57 K, dnes 762 Kč, to je zvýšení o 1137%. Uvedu-li ještě stanici Teplice, vidíme, že dříve, před válkou, činily dopravní náklady 25, dnes 341 korun, tedy vyjádřeno v procentech, že byly o 1373% zvýšeny.
Situace sklářského průmyslu je taková, že by byl schopen vyvážeti, kdyby jeho výrobní náklady nečinily více než šestkráte, snad sedmkráte tolik, jako náklady v míru. Takto však vidíme u každého předmětu zvýšení nákladů desatero až čtrnácteronásobné.
Pro výrobní náklady - to chci zvláště zdůrazniti - jsou rozhodné ceny uhlí. Sklářský průmysl, který se prostírá v několika okresích, potřebuje pro svoji výrobu ročně 120.000 vagonů uhlí. Toto uhlí je proti dobám mírovým osmkráte dražší. Nyní vláda svými zástupci popírala správnost tohoto zvýšení cen a pravila, že zvýšení ceny uhlí je pouze 9 1/2 a 10násobné. Vláda však, sestavujíc tuto statistiku, učinila rozhodně chybu, a to v tom, že určujíc ceny za 1914, vzala tak zvaný ceník 1, 2 a 3, to jest ceny za uhlí, jež odbírají maloobchodníci a malospotřebitelé atd. Nehleděla k tomu, že průmysl tehdy měl a má ceny uhlí podstatně levnější, ceny, jež jsou podstatně nižší. V roce 1914 stálo uhlí 45 korun, nyní stojí 915 korun.
Abych uvedl další věc, jež je nutna k výrobě skla, totiž sodu, zmínil bych se rád o této věci: soda stála v míru 12 korun, dnes stojí 500 korun. Sláma, jíž je třeba k balení skla, měla v míru cenu 3·60 korun, dnes stojí 100 korun. Balící materiál nehraje při výrobě skla úlohy nevýznačné. Pro jeden vagon skla je potřebí nádob nebo beden, k nimž je třeba 3000 až 4000 kg prken.
Abych se vrátil ještě k uhlí; je příznačno, že v listopadu 1922, tedy před několika měsíci, pokusily se severočeské uhelné doly dopravovati uhlí do ciziny. Majitelé dolů stanovili tehdy ceny a uhlí mělo býti do ciziny dopravováno až do pohraniční stanice za 1250 Kč. Pánové, 1250 Kč pro průmysl zahraniční; pro průmysl domácí však stojí totéž uhlí dnes 1350 až 1390 korun, k čemuž přijde ještě 30% přirážek, takže náš průmysl musí počítati s tím, že toto uhlí, jehož potřebuje k výrobě skla, stojí 1755 korun, t. j. o 505 K více, než když by se vyvezlo do ciziny. K tomu přistupuje ještě, že v prvním případě by bylo dopraveno až do pohraniční stanice, kdežto ceny pro průmysl domácí platí na dole.
Pánové! Vyložil jsem to všechno trochu podrobněji, poněvadž jsem přesvědčen, že průmysl při takové podpoře nemůže existovati, nemůže býti schopen života. Co však žádá a musí žádati průmysl sklářský a veškeren průmysl, jsou obchodní smlouvy s druhými státy, zvláště s Francií, Italií, Německem, Španělskem, Švýcary a s Belgií. Ku správné podpoře průmyslu je však také nutno, aby československé konsuláty ve všech částech světa také náležitě průmyslu pomáhaly. Není možno, aby československé konsuláty byly pouze úřady representačními, české konsuláty mají naopak dbáti hlavně toho, aby československý průmysl vydatně podporovaly. Ovšem, vidím-li chování pana ministra obchodu Nováka, který prostě zástupcům průmyslu, kteří mu píší, aby je přijal, aby byl informován o situaci sklářského průmyslu, na taková přání a dotazy vůbec neodpovídá, mohu si zcela dobře představiti činnost konsulátů pro průmysl.
V prosinci konala se v Boru tak zvaná anketa. Bor, poměrně malý okres, má dnes 2700 nezaměstnaných. Nezaměstnanost, to stavěli při anketě zástupci dělníků jako zástupci průmyslu do popředí, může býti potírána jen snížením ceny uhlí a dopravních sazeb. Před touto anketou mluvil jsem o věci se zemřelým finančním ministrem dr. Rašínem a řekl jsem mu: "Pane ministře, tuto nezaměstnanost, obchodní krisi v území borském a kamenicko-šenovském můžete odstraniti velmi rychle. Snižte tarify, uhelnou daň, snižte ceny mého uhlí!" Na to mi odpověděl: "To nemohu učiniti, nemohu se zříci příjmů, které plynou z tohoto titulu!" Řekl jsem mu na to: "Pane ministře, vy se nechcete jich zříci. Avšak nebude-li těchto 120.000 vagonů uhlí odebráno a dopravováno, dostanete pak příjem z tarifů a z uhelné daně?" Musil mi ovšem zůstati odpověď dlužen. Od té ankety, k níž ministerstvo obchodu a ministerstvo financí poslala jediného zástupce, ovšem úředníka z nejmladších, jakého bylo možno najíti, nestalo se ani toho nejmenšího, aby byla tato obchodní krise zprovozena se světa, leč patří k podpoře průmyslu vklad nedoplatků daní do knih, jako se stalo v Boru, a čímž, ovšem byla schopnost úvěru průmyslu ještě více poškozena.
Chci jen ještě něco uvésti. Zmínil jsem se o výrobních nákladech skla, chci však vylíčiti také zatížení podniků, které vzniká předpisem daní. Ministerstvo financí ohlásilo před několika dny berní reformu, která má nabýti platnosti, jak myslím, ode dne 1. ledna 1924. Výdělková daň a daň z příjmu mají býti ukládány společně, a to podle příjmu. To se vlastně již dnes děje. Kromě toho má prováděti táž odhadní komise uložení daní a pak mají býti vydány platební rozkazy na obě tyto daně společně. Berní reforma má dále záležeti v tom, že bude zavedena stálá daň z majetku na jmění, ležící ladem. Avšak jak vlastně to jest s výší našich daní? Bylo by bláhové chtíti přes takové otázky přejíti. Je při našem daňovém zatížení vůbec možno zdravé národní hospodářství? Na tuto otázku bych odpověděl, že nikoli. Při příjmu 40.000 Kč jest podle zákona předepsána osobní daň 1705 Kč. K tomu přijde 85 % přirážek, to je 1499 Kč, dohromady 3204 Kč. Pak jedno a půl procenta daně výdělkové, to činí 600 Kč, a ježto můžeme počítati průměrně se 700 % přirážek, činí to 4200 Kč, čili při výdělečném příjmu 40.000 Kč dělá povinnost berní 8004 Kč, to je okrouhle 20 % celkového příjmu poměrně malého podniku. U příjmu ve větších podnicích, u takových s příjmem 100.000 Kč, dělá zatížení daní z příjmu 5109 Kč; k tomu přijde 130 % přirážek, takže celková daň z příjmu činí 11.750 Kč. K tomu přistoupí 2 1/2 % daně výdělkové, což činí opět částku 2500 Kč, 700 % přirážek pak dělá 17.500 Kč. V celku musí živnostník, který má 100.000 příjmu, zaplatiti na dani z příjmu a výdělkové dohromady 31.750 Kč a několik haléřů, tedy skoro třetinu veškerého příjmu. Avšak k tomu ještě přistupuje, že se výdělková daň za rok 1922 a 1923 vyměřuje nikoli podle výsledků roku předchozího, nýbrž podle výsledků roku 1921, tedy podle nejlepší konjunktury, nebo podle nejlepšího obchodního roku má býti vyměřena daň na rok 1922 a 1923, a tak se často stane, že zatížení daněmi bude větší, než příjem, který je již dávno spotřebován a utracen nesmírnými nedoplatky daní z předešlých let 1914-1918. Za takových poměrů musí se shroutiti celé národní hospodářství. Nám to může býti jen vhod, není to přece stát náš, který tím bude poškozen. Avšak průmysl nemůže převzíti toto vysoké zatížení, které činí 20 až 30 % příjmu, toto daňové zatížení musí pojmouti do kalkulace. Proto také ovšem mizí možnost soutěže s jinými státy, jež nemají tak vysokých daní.
Shrnu-li ku konci svých vývodů celou hospodářskou situaci, vidím, že naše vláda byla v této krisi úplně nečinna. Neudělala nic. Následky této nečinnosti se ukáží, a já jsem velmi zvědav, až bude daň z výdělku v tomto roce předepsána, jestliže vláda očekává, že se má sejíti o 21 1/2 milionů korun více na dani výdělkové, kolik se na těchto daních pak sejde, neboť žijeme v době, kdy obraty klesly o 30 % až 40 % a ještě více, žijeme v době, kdy nejen sklářský průmysl, který jsem postavil ve svých vývodech do popředí, nýbrž také veškerý průmysl textilní a jiná odvětví průmyslová jsou bez zaměstnání, žijeme v době, kdy naše německé okresy zasáhla netušená hospodářská krise, která pro blízkost hranic působila na obchod a průmysl katastrofálně. A docházíme k závěru, že tato nečinnost vlády je úmyslná. Vláda chce zániku našeho průmyslu, německého průmyslu, chce zániku německého obchodu a německých živností. Při tom však zapomíná, že tím zároveň podkopává podporu celého státu, která pod takovým zatížením musí padnouti. Vláda se nikdy nepokusila, ať s jmenovala jakkoli, aby si získala důvěry hospodářských kruhů. Toho se zříká. Ona a bývalé vlády znaly jen politiku nepřátelskou Němcům, politiku, která ovšem povede k zániku německého národního hospodářství. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. H. Bergmann.
Posl. H. Bergmann: Slavná sněmovno. Naše debata o naléhavých interpelacích jak koalovaných, tak oposičních stran v záležitosti hospodářské krise, nezaměstnanosti a drahoty má býti jednak vážným rozhovorem o opatřeních, jakými by bylo lze tato tři tíživá zla když ne odstraniti, alespoň podstatně zmírniti, má býti nejen vážným apelem na vládu, ale také posílením a podepřením vlády, aby mohla pod tlakem této debaty účelně zasáhnouti do spletitého procesu našeho národohospodářského života, a konečně má býti vážným mementem všem známým i tajným původcům a podporovatelům těchto tří zel, aby se v čas vzpamatovali a potlačíce v sobě schátralou, válečnou morálku zvykli si počítati pouze s přiměřenými občanskými zisky a uvědomili si, že i oni mají občanské povinnosti ke státu, že i oni musí přinésti k zmírnění těchto tří zel své oběti a že nelze do nekonečna žádati, aby jen široké vrstvy pracujícího lidu byly povinny konati své státoobčanské povinnosti a přinášeti oběti ve prospěch konsolidace a upevnění našeho hospodářského a státního života.
Bylo zde prvním řečníkem, panem Kučerou řečeno, že naléhavá interpelace koaličních stran je kuriosní, když vládní koalice má v ruce moc do všech těchto záležitostí účinně zasáhnouti, a že by tudíž naše debata mohla vlastně odpadnouti. Tuto výtku nepovažuji za správnou a to z toho důvodu, že život národohospodářský je příliš jemným strojem, který se nedá regulovati jen vládními dekrety, není-li zde vedle této moci vládní také působivé morální síly, jakou může vládě dodati naše debata, jako projev lidové sněmovny, a zejména v této sněmovně tak vzácná jednomyslnost, se kterou byla všem v těchto záležitostech podaným interpelacím, ať již stran oposičních nebo koaličních přiznána pilnost. Tento projev sněmovny jest jistě vážným činitelem, který musí zapůsobiti na všechny složky našeho národohospodářského života, výrobního a obchodního procesu, aby si uvědomily, že sněmovna míní vážně zasáhnouti do přítomných hospodářských poměrů a že jí také vážně leží na srdci, aby svou debatou přispěla k zmírnění hospodářské krise, nezaměstnanosti dělnictva a stoupající drahoty.
Jest nám jasno, že k ozdravění nynější krise musí přinésti oběti všichni zúčastnění činitelé, jak stát, tak výrobci a zaměstnavatelé, bankovní kapitál a podnikatelé, velkoobchodníci i meziobchod a že nelze jenom žádati jednostranných obětí pracujícího lidu, který molochu válečnému a všem s ním spjatým neřestem pokleslé válečné morálky, ničivé spekulace a egoismu jednotlivců i celých stavů přinesl oběti nejtěžší, ať již daní z krve, či úplným ožebračením a zhoršením svých sociálních poměrů. Stát projevil již dostatek ochoty ochranou průmyslu, snížením tarifů a uhelné dávky, dělnictvo, zaměstnanectvo a úřednictvo snížením svých mezd a platů, maloživnostník tím, že on byl snížením životní úrovně nejlepších konsumentských vrstev dělnických a zaměstnaneckých stržen do víru nezaměstnanosti a hospodářské krise, poněvadž, je-li nucen dělník a úředník obmezovati svůj nákup, nemá i živnostník a nemá ani obchodník komu prodávati a tím také klesá jeho hospodářská úroveň. Je nám také jasno, že máme co činiti s přirozenými příčinami této krise, jež toho času buď vůbec nelze odstraniti, aneb jejichž odstranění potřebuje několikaletého vývoje, aby válkou rozvrácený život politický, přerušené mezinárodní styky a na ruby obrácené národohospodářské zákony přivedeny byly opět do normálních kolejí.
Tyto přirozené příčiny dokazují, že nynější krise není specielní krisí našeho státu, nýbrž že je krisí světovou, s níž zápasí všechny státy válčící či neválčící, vítězné či poražené. Ztráty odbytišť Evropy v Číně, Indii, Egyptě, Japonsku, Jižní Americe Australii atd. za války, když Evropa, jsouc ve víru válečném, nemohla dodávati své výrobky do těchto území a když tyto státy zřídily si za války svůj vlastní průmysl a dnes nestojí o výrobky Evropy, rozhárané finanční a valutové poměry mnohých styky, neurovnané mezinárodní a obchodní styky vyřadění Ruska jako spotřebitele na světovém trhu průmyslovém, nevyřízené otázky reparační, politické, hospodářské, mírových smluv, zničení celkové soustavy dopravní a úvěrové, politická a hospodářská nejistota, miliardy zničených hodnot šíleným čtyřletým válčením, pro nás pak nové skupení výrobní a spotřební následkem změny hranic a utvoření nových států, to jsou přirozené příčiny nynější hospodářské krise, jichž odstranění jest velikým úkolem všech státníků Evropy a vyžaduje času. Naše vlády staraly se jistě poctivě o odstranění těchto příčin navázáním mezinárodních styků a podporou domácího průmyslu.
Máme však i co činiti s nepřirozenými příčinami této krise, jež odstraniti jest naším společným úkolem a úkolem vlády a státu. Touze po nadměrných, za války zvyklých ziscích výrobců, velkoobchodů, meziobchodů, bankovního kapitálu, musí býti účelným opatřením vlády a zákonodárných sborů postavena hráz tak, jako musí býti účinnými opatřeními zabráněno nezřízené spekulaci s cenami životních potřeb při kolísání kursu koruny a nepřiměřené úrokové míře bankovního kapitálu a přílišnému zasahování tohoto kapitálu do průmyslové výroby a obchodu. (Výborně!) Legitimní obchod, ovšem obchod poctivý, spokojující se s přiměřeným občanským ziskem, musí býti chráněn proti nelegitimnímu obchodu řetězáků a lichvářů. Náš průmysl musí se učiti přizpůsobovati se konkurenční schopnosti cizího průmyslu zlepšením a organisací práce, zdokonalováním výrobního procesu, zvýšením výkonnosti a šetřením materiálu, musí si odvyknouti držeti se strnulé teorie kalkulační, snižováním mezd zlevňovati výrobu nikoliv ve prospěch snížení cen výrobků, nýbrž k dosažení většího zisku, musí si také konečně osvojiti Fordovu teorii, hleděti poskytnouti co nejvíce a nejlepších výrobků za kupní jednotku peněžní a nehleděti na výši zisku, nýbrž hraditi malý zisk velkým obratem a eventuelně smířiti se v dobách horší konjunktury s prodělkem, když dobrá konjunktura to v minulosti nahradila nebo v budoucnosti to může nahraditi. Nutno i nezdravým cenovým kartelům zabraňovati, aby ony, ovládnouce výrobu a prodej, byly diktátory cen.
Nutno při této příležitosti poukázati na některé zajímavé praktiky výrobců, jež dokazují, jak uměle vyvolává se zvyšování cen životních potřeb. Je to zejména průmysl kožní, který ihned, jakmile roztrušovány byly zprávy a mobilisaci, zvyšoval ceny kůže o 2 až 4 koruny na jedné stopě, a vedle toho začaly továrny schovávati hotové zboží. Na podzim žádaly velké továrny na kůže vývoz hotového zboží do ciziny s odůvodněním, že je zde nadbytek hotového zboží, které nenalézá i při nízkých cenách dostatečného odbytu. Nyní se opět tvrdí, že je zde nedostatek hotové kůže, aby se odůvodnilo zvýšení cen. Cukrovarnický kartel stanovil dobrovolně na podzim cenu cukru na 400 K za 1 q. Počátkem ledna žádal o zvýšení o 50 Kč s poukazem na stoupání cen cukru na zahraničních trzích. Nyní z téhož důvodu žádá nové zvýšení, ačkoli nakupoval řepu za cenu daleko nižší a snížil mzdy dělnictva a zaměstnanců o 30 až 40%. Když však byly zahraniční ceny nižší, neslevili cukrovarníci na cenách cukru v domácím konsumu.
Pivovarníci nejeví dostatek ochoty ke snížení cen piva, přes to, že cena surovin k výrobě piva potřebných klesla průměrně o 50 až 60% a mzdy dělnické o 12%. Nejen tedy že pivo je drahým nápojem, ale má neustále ještě poválečnou jakost, takže konsum jeho poklesá, poněvadž se stává jak vysokými cenami tak i jakostí nápojem málo hledaným. Jakost piva měla by býti zlepšena a ceny sníženy, čímž zvýšila by se výroba a zmírnila také nezaměstnanost. Jistě zajímavým zjevem je, že pokles konsumu piva měl za následek zvýšení konsumu lihových nápojů. Cena zápalek, ačkoli továrny snížily platy úředníků a zřízenců až o 35% a ceny potřebných chemikalií a surovin značně klesly a vedle toho byla snížena státní dávka o 2 h, nebyla dosud snížena a sirkářský kartel brání se okamžitému snížení cen. Důsledky snižování mezd a veřejných dávek neobjevily se ve stlačení cen životních potřeb, nýbrž oběti, které státní správa v tomto směru přinesla, uvázly v kapsách průmyslníků obchodníků.
Dalším zajímavým zjevem jest, mnozí naši výrobci obávají se světový cen na vzorkových veletrzích a snaží se pod různými záminkami uspořádati vlastní výstavy a veletrhy jen pro ten který odbor, z nichž vylučuje se zahraniční soutěž, a tak zdejší obchodník a spotřebitel nemohl srovnávati ceny domácí a cizozemské a nemohl vypočítati si zisky podnikatelské. Tím se tato odvětví sama vylučují ze zahraniční soutěže a rozmnožují tím nezaměstnanost. V prvé řadě byly to továrny automobilové, jsou to dále společenstva truhlářů a výrobců nábytku v Praze a průmysl papírnický, který uložil majitelům papíren v Československé republice, aby své zboží nevystavovali na žádném veletrhu v Československé republice (Slyšte!) pod pokutou 20.000 K, nýbrž pouze v Lipsku. Když však na jarní veletrh přihlásilo se 18 vystavovatelů papíru z Dolních Rakous se zbožím více než o 1/3 levnějším, vynucuje si náš papírový průmysl u ministerstva chodu zákaz, že obchodní uzávěrky všech těchto 28 firem nesmějí na jarním veletrhu přesahovati obnos 10.000 Kč.
Máme zde tedy co činiti s vázaným chodem ve volném obchodu, po němž se tolik volalo. Jest z toho patrna snaha uzpůsobiti si obchodní praktiky tak, jak se pánům výrobcům nejlépe hodí. Je-li naděje na velký zisk z obchodu vázaného, tedy obchod vázaný, a je-li tato naděje větší z obchodu volného, tedy obchod volný. Těmto praktikám ovšem nelze klidně přihlížeti.
Nechci zde líčiti bídu a tíseň dělnictva poněvadž je všeobecně známa a každý z nás zajisté dovede se vžíti v situaci dělníka-živitele rodiny, když ocitá se na dlažbě, jsa vypověděn z továrny neb práce a nemůže nikde práce najíti, aby si vydělal potřebného chleba pro svoji rodinu, každý kdo se vžíti do situace dělníka, jemuž se o 30 až 40% redukují mzdy, aniž by při tom současně stejnoměrně klesaly ceny životních potřeb, a jehož kritická hospodářská situace a sociální postavení jest ještě zhoršováno tím, že se mu poskytuje práce jen několik dnů v týdnu. Není možno, abychom všichni necítili s tímto dělníkem a neprojevili dostatek vůle přispěti všemi zákonnými prostředky k zmírnění této neblahé situace dělníka; jest zapotřebí zakročiti proti bezdůvodnému uzavírání závodů a propouštění dělníků, kontrolovati oprávněnost uzavírání závodů a dosazením dozorčích a rozhodčích mzdových komisí znemožniti bezohledné snižování mezd. Pouhé vyplácení podpor nezaměstnaným dělníkům, byť i zákon o podpoře nezaměstnaných sebe liberálněji se vykládal, nestačí a poctivý dělník nestojí o podporu v nezaměstnanosti (Zcela správně!), jež nestačí k životu; on žádá práci a chce býti také z výtěžku své práce slušně živ. (Tak jest!)
Vyplácení podpor nezaměstnaným je národohospodářskou a mravní nemocí, kterou nutno řešiti opatřením práce, prováděním investičního programu, stavbou budov, komunikací, regulací řek, jež umožňují využití našeho přírodního bohatství a zjednají blahobyt obyvatelstvu tohoto státu. Zákon o podpoře nezaměstnaných může býti jen dočasným sociálním opatřením do té doby, dokud nelze naznačenou cestou opatřiti dělnictvu práci. Je nutno zákon ten nejliberálněji vykládati a nevylučovati z dobrodiní zákona potřebné nezaměstnané dělníky a živitele rodin. Považuji také za nutné, zmíniti se též o poměrech soukromých úředníků, kteří trpí nezaměstnaností poměrně stejně jako dělnictvo. I zde zaměstnavatelé, využívajíce dnešní hospodářské krise, propouštějí hromadně úřednictvo a u zbylé částky úřednictva vynucují prohlášení, že bude ochotno pracovati přes čas bez jakékoli náhrady. Takovýto způsob jednání, který vyskytl se v několika případech, zejména v kovoprůmyslu, je při nejmenším bezohledností. Stav nezaměstnaného úřednictva jest zhoršován ještě tím, že okresní správy politické ve většině případů nepřiznávají úřednictvu nárok na podporu podle zákona ze dne 12. srpna 1921, i když žadatelé stanoveným podmínkám vyhovují. V zájmu rodin těchto nezaměstnaných jest, aby zákon ten byl vykládán co nejbenevolentněji.
Zákonem ze dne 20. prosince 1922 převzaly koaliční vláda a koaliční strany na sebe velkou odpovědnost postarati se, aby předpoklad tohoto zákona, totiž trvalé klesání cen životních potřeb, stal se skutkem, poněvadž jinak kráčeli bychom vstříc nejen velkému zákonodárnému omylu, ale také nemožnosti prováděti zákon o redukci platů státních a veřejných zaměstnanců od 1. dubna 1923 do všech důsledků. Není zde v sázce jenom proponovaná úspora několika set milionů korun, která sice ve státním rozpočtu nemůže hráti rozhodující roli, nýbrž bylo by zde něco daleko cennějšího a důležitějšího v sázce, kdyby předpoklad redukce platů státních zaměstnanců měl zklamati, totiž autorita vlády a zákonodárných sborů a důvěra státních zaměstnanců, kteří docela loyálně dali na jevo tolik pochopení pro stát a jeho potřeby, že smířili se, protestujíce sice, s tímto opatření jen v pevné důvěře, že důvodová zpráva tohoto zákona zůstane skutečně reálným důvodem a nikoli pouhým fantomem. Škoda z toho vzniklá státu byla by škodou nenahraditelnou, poněvadž nesmíme zapomínati, že spokojený státní zaměstnanec, naplněný důvěrou k své vládě a zákonodárným sborům, je základním pilířem existence státu.
Při této příležitosti musím se zmíniti o t. zv. ošacovací akci pro státní zaměstnance, jež uvedena byla v život počátkem r. 1921 a měla za účel umožniti státním zaměstnancům v době drahoty látek a textilií, aby mohli sebe a své rodiny levně ošatiti. Nepochybuji o dobré vůli tehdejšího ministra financí pana kol. dr. Engliše, který měl úmysl státní zaměstnance a jejich rodiny ošatiti, a jistě nemůže býti činěn za to odpovědným, že tato ošacovací akce nesetkala se s dobrým výsledkem, naopak těžce dolehla na ty, kteří, donuceni jsouce nevyhnutelnou potřebou zaopatřiti sobě a svým rodinám nejnutnějšího oděvu, použili poskytnutého úvěru a nakoupili ze státní ošacovací akce potřebné oděvy a musí nyní poskytnutý úvěr citelnými splátkami umořovati. Nejen že látky ze státní akce ošacovací nebyly nejlepší jakosti, ale i ceny těchto látek byly velice vysoké, takže není možno tvrditi, že by státní zaměstnanci byli ve státní akci ošacovací obslouženi dobrým a levným zbožím.
Látky tyto byly nakupovány v době, kdy kurs naší koruny byl na 5 až 8 centimech a splátky byly předepsány v době, kdy kurs naší koruny pohyboval se mezi 15 až 20 centimy, takže splátky ty byly placeny v daleko hodnotnější valutě, nežli zboží bylo nakupováno. Státní správa uznala sama méněcennost a vysokou cenu těchto látek a slevila na nich těm, kteří později kupovali za hotové, až 70% původní ceny, a aby se zbavila braku, který nešel na odbyt, prodala veliké množství těchto látek za tuto sníženou cenu obchodníkům, kteří na nich vydělali veliké peníze. Tím jest prokázáno, že státní zaměstnanci, použivší této ošacovací akce, byli proti těm, kteří později kupovali za hotové toto zboží o 70% levněji nebo zboží daleko lepší jakosti, poškozeni. Poskytnutý úvěr není dosud splacen a státní zaměstnanci, kteří použili akce ošacovací, mají ještě zapraviti 3 splátky, které budou ve svém domácím rozpočtu velice trpce pociťovati, zvlášť budou-li provedeny 1. dubnem předepsané srážky zákonem ze dne 20. prosince 1922. Vzhledem k tomu, že při projednávání zákona ze dne 21. prosince 1921 byly jak v dolejší sněmovně, tak v senátě přijaty resoluce, jimiž se žádá, aby splátky na státní akci ošacovací nebyly státním zaměstnancům předepisovány až do doby nové úpravy platové, a vzhledem k tomu, že původně zde byl úmysl splátky tyto nejen odsunouti, ale i svého času prominouti, a že vývojem státní akce ošacovací bylo prokázáno, že touto akcí byli dotyční státní zaměstnanci poškozeni, měla by vláda vážně zabývati se otázkou, zdali by se nedoporučovalo, zlikvidovati tuto akci ošacovací ke dni 1. dubna 1923 odpuštěním a odepsáním dalších splátek.
Ti, kteří této akce nepoužili a byli tím v daleko lepší situaci, majíce možnost stejně hodnotné zboží později nakoupiti o 70% původní ceny levněji ve státní akci ošacovací nebo nakoupiti látky levnější i lepší jakosti v soukromém obchodě, nemohou záviděti těm kolegům, kteří, jsouce nedostatkem donuceni, použili dobrodiní poskytnutého úvěru, a nemají také práva a nároku domáhati se, aby jim snad v náhradu byly poskytnuty nějaké výpomoci peněžní. Touto likvidací státní akce ošacovací zbavila by vláda tisíce státních zaměstnanců tíživých splátek, jež k 1. dubnu dvojnásobně na ně dolehnou, a vykonala by jen pouhý akt spravedlnosti, kdyby i těmto poškozeným zaměstnancům nyní dodatečně slevila na nakoupeném zboží alespoň těch několik procent, jež representují tři poslední splátky, když mohla sleviti těm, kteří, jsouce hospodářsky a finančně silnější, mohli kupovati za hotové, a konečně slevila na těchto látkách i soukromému obchodu až 70% původní ceny, jen aby se tohoto nepotřebného braku zbavila. Tím větší morální povinnost má státní správa dáti to, co soukromníkům poskytla, i svým zaměstnancům, zvláště když tuto povinnost uznala i zemská správní komise a prominula zemským zaměstnancům zbytek těchto splátek.
Jak jsem již s počátku řekl, jest touto krisí dotčen i živnostník i obchodník, ztrátou, která mu vzniká následkem snížení životní úrovně nejlepších vrstev konsumentských, a je proto nutno i těmto stavům přiskočiti na pomoc, nejen účelnou změnou tíživého daňového systemu, zlepšením sociální úrovně dělníka ruky i péra, nýbrž i pamatováním na tyto živnostníky při státních dodávkách.
Nelze také přehlédnouti, že nynější hospodářskou krisí jest postižen i náš malozemědělec, jehož výrobky stlačila světová konkurence v ceně na stupeň, který neodpovídá ani výrobnímu nákladu, ale na druhé straně jest nucen platiti výrobky, jež pro své hospodářství a pro svou domácnost potřebuje, stále ještě za cenu 10krát až 20krát větší než v míru, kdežto své výrobky zpeněžuje proti míru v poměru 1:6. Uvážíme-li, jak tíživě doléhá na tohoto malého člověka nynější daňový systém, nemůžeme se ubrániti dojmu, že je zapotřebí zasáhnouti rukou pomocnou i tento článek vpředu vylíčeného řetězu hospodářské a sociální bídy a že tedy je potřeba nejen zmírniti nezaměstnanost a hospodářskou krisi, nýbrž, že jest především potřebí, vybaviti ministra zásobování potřebnou právní pravomocí a také potřebnými prostředky finančními, aby mohl zlomiti stoupající tendenci cen veškerých potřeb životních, která jest jedním z nejhlavnějších činitelů, ba můžeme říci kořenem zla nejen hospodářské a sociální bídy pracujících vrstev nýbrž i průvodním symptomem, ovlivňujícím všeobecnou hospodářskou krisi a zostřujícím důsledky nezaměstnanosti.
Mnoho se u nás mluví o vlastenectví. Nemohu požadovati vlastenectví od německých a maďarských velkoprůmyslníků jako jsou pánové Schicht a spol., Weimann a Petschek, Manesmannovy závody, Poldina Huť, Vítkovické železárny a řada jiných závodů v národnostně smíšených krajinách, nemohu na ně apelovati, aby nevyhazovali domácí dělníky z práce a nepřijímali cizích příslušníků do práce, jest však úkolem vlády, aby donutila tyto pány k povolnosti a uvědomění, že, majíce své závody a centrály na půdě tohoto státu a používajíce dobrodiní lepších hospodářských a zejména valutových poměrů tohoto státu, mají také povinnost zaměstnávati ve svých závodech domácí dělnictvo a úřednictvo, příslušníky Československé republiky. Ale mohu snad apelovati na soudnost a vlastenectví našich českých průmyslníků a našeho českého kapitálu, aby on dal na jevo tolik vlasteneckého uvědomění, jakým se honosí, a uvědomil si, že pravé vlastenectví spočívá v tom, nedělati a netrpěti nic, co by do naší republiky vnášelo zmatek a nepořádek, a nepotřebuji ho zajisté upozorňovati, že uměle na účet dělnictva a úřednictva udržovaná nezaměstnanost a za účelem dosažení vyšších zisků a dividend prodlužovaná hospodářská krise může přetrhnouti tětivu trpělivosti a vyvolati ve státě zmatky a nepořádky, které byly provázejícím symptomem doby revoluční a porevoluční, které za těžkých obtíží byly překonány a jichž návratu zajisté nikdo z nás si nepřeje. To by bylo oním vážným mementem, které bych adresoval všem jednotlivcům i stavům, kteří, ať přímo či nepřímo, vědomě či bez úmyslu, veřejně či tajně podporují tato tři zla, o nichž dnes mluvíme.
Ke konci dovoluji si citovati stručné výňatky z řečí zvěčnělého velikého našeho státníka, finančníka a národohospodáře dr. Rašína, jež adresoval nejen vrstvám lidovým, ale také těm hořejším desetitisícům: "Pracovat a šetřit! Budu stíhati bez milosti všechny spekulanty." Heslo "pracovat a šetřit" vzaly si pracující vrstvy k srdci, neboť voláním po práci dokázaly, že pracovati chtějí, a uskrovněním své životosprávy dokázaly, že chtějí také šetřiti. Že se v těchto vrstvách šetří, dokazuje nejlépe reserva a střízlivost v nákupu. Přál bych si jen, aby také druhý odkaz Rašínův našel ohlasu, aby nemusila vládní moc potahovati k odpovědnosti ty, kteří honí se za nadměrnými zisky a ničivou spekulací. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji další projednávání tohoto předmětu, jakož i pořadu schůze. Měli bychom ještě hlasovati o pilných interpelacích pp. Hlinky a soudr. a posl. Tománka a soudr.
S vaším souhlasem odkládám však hlasování pro nedostatečnou presenci. (Námitky nebyly.)
Máme ještě některá presidiální sdělení.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy. Prosím, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4019. Zpráva výboru zásobovacího a výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3962), jímž zrušuje se zákon ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny.
Tisk 4020. Zpráva výboru pro průmysl obchod a živnosti a výboru ústavněprávního k vládnímu návrhu zákona 3972), kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, uvedeného v platnost cís. nařízením ze 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.
Místopředseda Buříval: Dodatečně na schůzi 191. dne 23. února t. r. udělil jsem dovolenou posl. Hvizdákovi, Tadlánkovi, Hummelhansovi, Landové-Štychové pro neodkladné zaměstnání.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Janu Bečkovi a Tadlánkovi pro neodkladné zaměstnání.
Dodatečně na schůzi 191. dne 23. února t. r. omlouvá se nemocí posl. Ulrich.
Staly se některé změny ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. strany socialistické vyslal do výboru zemědělského posl. Hrušovského za posl. dr. Vrbenského.
Klub slovenských ľudových poslancov vyslal do výboru imunitního posl. dr. Labaye za posl. dr. Kubiše.
Klub posl. republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu vyslal do výboru dopravního posl. Rychteru za posl. Křemena.
Klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" vyslal do výboru pro dopravu a veř. práce posl. Wenzela - za posl. inž. Junga.
Klub poslanců "Deutsche soz.-demm. Arbeiterpartei" vyslal do výboru branného posl. Heegera za posl. Tauba.
Klub posl. "Deutsche Nationalpartei" vyslal do výboru zdravotního posl. dr. Lehnerta za posl. inž. Kallinu.
Místopředseda Buříval: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 28. února 1923 o 2. (14.) hodině odpol. s
pořadem:
1. Pokračování rozpravy o naléhavých interpelacích ve věci hospodářské krise a nezaměstnanosti:
a) posl. Kučery, Tesky, Warmbrunna a soudr. (tisk 3977),
b) posl. Johanise, dr. Lukavského, dr. Noska, Slavíčka, Staňka a soudr. (tisk 3989),
c) posl. Schäfera, Roschera, Pohla a druhů (tisk 3994),
d) posl. Dietla, Čermaka, R. Fischera a druhů (tisk 3992).
2. Zpráva výborů zásobovacího a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3962), jímž zrušuje se zákon ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny (tisk 4019).
3. Zpráva výborů živnostenského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 3972), kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. (tisk 4020).
4. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3779), kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schválení Protokoly o změně úmluvy o Společnosti národů, dané v Ženevě dne 5. října 1921 (tisk 4010).
5. Zpráva výborů zahraničního a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3956), kterým se vláda zmocňuje, aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle čl. 16 úmluvy o Společnosti národů použila cesty nařizovací (tisk 4018).
6. Volba 16 členů a 16 náhradníků stálého výboru Národního shromáždění.
7. Volba 16 členů a 16 náhradníků Úsporné komise parlamentní.
Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není, návrh je schválen
Končím schůzi.
(Konec schůze v 8 hod. 15 min. večer)