Nechci se již s tohoto místa zabývati hluboko zasahujícími a rozkladnými poměry, jaké dnes nastaly v malých selských hospodářstvích. Odpovědnost za ně spadá na ty, kteří nás dosud považovali jen za materiál k vykořisťování, jimž nenapadá, aby stavu tomu odpomohli. I na naší straně by bylo dosti malých sedláků a chalupníků, kteří by potřebovali podpory v nezaměstnanosti, poněvadž nemají výdělku a nevědí, jak své rodiny budou moci uživiti. Jestliže radikální vrstvy, které se vždy více množí, sáhnou k poslednímu prostředku, totiž k extensivnímu hospodářství, dojdeme-li jednou skutečně tam, že vyrobíme jen to, co sami potřebujeme, pak budou míti pánové ve státě, kteří dosud přecházeli zemědělství bez povšimnutí, o něm jiné mínění. My Němci máme na to přísloví, které se osvědčí i zde: Každá vina dojde na světě odplaty. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále máslovo pan posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Vážení němečtí přívrženci strany! Upozornil bych vás na to, že vás nechci obtěžovati, abyste neúčast této sněmovny ještě dále rozmnožovali. Dám zítra vytisknouti svou řeč v "Bohemii". Zde ji musím ovšem bohužel také prosloviti, aby aspoň část toho, co řeknu, vyšlo v protokole. Ostatně je to hanbou pro sněmovnu, že nezaměstnanost a hospodářskou krisi doprovází takovou neúčastí ve sněmovně a takovým plným zaměstnáním v závodě restauračním. (Posl. dr. Hnídek: Obraťte se na své kolegy!) Týče se to především vás, pánové na pravici této sněmovny. (Posl. Dubický: Kde jsou němečtí sociální demokraté?) Na německé straně je přítomna většina. Jeví se, že vývody o hospodářské krisi a také, jak se mi zdá, vývody pánů ministrů většinou nejsou brány vážně.
Abych jen něco přednesl k věci, která se mi zdá býti velmi důležitou, poukázal bych především k tomu, že se v dřívějším stadiu o hospodářské krisi v tomto státě nechtělo vůbec nic věděti. Také páni ministři svého času částečně prohlásili, že jde jen o pokles konjunktury. Později si věc vyložili jinak v tom smyslu, že nejde o krisi odbytovou, ale pouze o krisi cenovou v souvislosti s vybudováním naší valuty. Myslím, že dnes většina kruhů je o tom přesvědčena, že zde okamžitě nejde pouze o krisi cenovou nebo odbytovou, ne o krisi platební nebo finanční, ale že u nás ve skutečnosti jde o hospodářskou katastrofu. V mnohých průmyslech - to se musí bohužel říci - znamená krise počátek konce.
Chtěl bych jen zcela krátce pro jednotlivá odvětví průmyslová zopakovati, jaký byl jejich stav v prosinci. Tu vyplývá na př. pro průmysl textilní, že v tom území, které dnes obsahuje Československo, jsme měli 116.000 dělníků. V červenci roku 1922 z nich bylo ještě zaměstnáno 60.000, v listopadu 1922 již pouze 44.500. Svaz textilní provedl o zaměstnanosti v průmyslu textilním od 15. do 20. ledna zcela přesná šetření a jest nedostatkem dnešní debaty, že zde sice slyšíme leccos o různých investicích, které se zamýšlejí, pro které se však pravděpodobně ještě nesehnaly peníze, že se dále něco o tom slyší, jak se provede podpora nezaměstnaných, že jsme však nebyli poučeni o stavu průmyslu, zvláště také ne panem ministrem obchodu. K tomu by také bylo zapotřebí svědomitých šetření, a to by se nemohlo státi v té krátké době, která nám jest vyměřena. Máme teď takořka jen vyplniti přestávku až k dohotovení zákona na ochranu republiky jakousi volností řeči. Víme zcela přesně, proč se teď vsunula tato debata: stalo se tak pouze proto, že tento zákon není ještě hotov. Proto se teď nechá ten mlýn chvilku klapati. Nu, chceme tímto klapáním aspoň něco uvésti ve známost veřejnosti. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
V lednu byla zaměstnanost v průmyslu textilním takováto: Zaměstnávali jsme 19.900 dělníků po 6 dní v týdnu - poznamenávám, že by bylo dobře, kdyby se tato data přesně zaznamenala, myslím, že páni z ministerstva jich ještě nemají k disposici - po 5 dní bylo zaměstnáno 7319 dělníků, po 4 dny 7021 dělník, po 3 dny 7726 dělníků, po 2 dny 2586 dělníků a po 1 dnu v týdnu 375 dělníků.
Porovnáme-li pracovní hodiny s rokem 1914, dostaneme pro rok 1914, předpokládajíce osmihodinovou dobu pracovní, součet 5,568.000 pracovních hodin, v 492 závodech textilních, z nichž dnes ještě 126 stojí úplně. Dnes máme podle uvedené doby pracovní 1,702.000 pracovních hodin v týdnu, tedy jen 20% pracovní doby z roku 1914. Týž poměr jest také v průmyslu moravském, jak bylo zjištěno přesnou statistikou svazu moravských průmyslníků. Tam u porovnání podle stavu z ledna t. r. vyplývá pracovní doba pouze 27% z roku 1914, tam jest tedy krise ještě větší.
Průmysl sklářský vykazoval ze 32.000 dělníků 22.000 vůbec nezaměstnaných. K tomu přijdou dělníci domáčtí a průmysl zušlechťovací, které jsou s tímto průmyslem úzce spiaty, u nich na př. na Jablonecku pracovní doba činí nejvýše 20% normální doby pracovní, 2000 dělníků prý již odešlo z tohoto odvětví průmyslu - jak zjistila anketa uspořádaná v Boru, na níž byli přítomni též zástupci ministerstva - do ciziny, jelikož nemohou doufati, že zde více najdou obživu.
Průmysl porculánový měl na vrcholu krise třicetiprocentní zaměstnanost. V průmyslu produkujícím surové železo je známo úplné vyhasnutí vysokých pecí. Průmysl železo zpracující na Moravě jest stlačen až asi na 50%, průmysl kožní na Moravě na 43%, atd. Průmysl dřevoobráběcí, krajkářský, prýmkářský, výšivkářský v Rudohoří průmysl hudebních nástrojů, varnsdorfský, rumburský, šluknovský, průmysl nožířský, lnářský, konopný, kam se ohlédnete, týž obraz. Dejme tomu, že vrchol krise byl v prosinci a že jsme za leden v některých skupinách mohli zjistiti malé oslabení zvláště v bavlnářském průmyslu a ve všech skupinách, které jsou v jakékoli souvislosti s obsazením Poruří anebo stojí pod vlivem těchto průmyslů, tedy průmysl uhelný, koksový, dále železářský a několik jiných průmyslů, které, což je podivuhodné, jsou v úzké souvislosti se zaopatřováním vojenského materiálu a které přirozeně byly teď vládou poněkud více zaměstnány.
V průmyslu bavlnářském se bohužel již z různých krajin hlásí, že jsme s touto konjunkturou již zase u konce. Až k dnešnímu dni bohužel neuplynulo ještě dosti času abychom mohli zjistiti, máme-li počítati skutečně s trvalým zlepšením pro příští dobu nebo zdali to bylo jen vzplanutí rychle míjející, a zdali chronická krise, která zde byla již narýsována a která se je, nejzřetelněji v číslicích nezaměstnanosti, jak je uvedl pan ministr sociální péče, nezačne znovu a v silnější míře.
Je zapotřebí, abychom si blíže všimli k posouzení situace několika poznámek, které v poslední době zajímaly veřejnost. Zvláště naši aktivní bilanci obchodní nám nakreslili růžově a člověk viděl takořka miliardy jen tak plynouti do země; přepočítalo se to na dolary, také jeden německý zpravodaj v "Tribuně" se díval velmi optimisticky do budoucna a vypočítal, že máme obdivuhodnou aktivní bilanci obchodní. Nuže, zde jsou cifry částečně úředně zjištěny, byť pouze cifry ohledně množství. Zde v obchodní bilanci je to zcela zajímavé a význačné, že jsme na př. roku 1920 měli ve vývozu 69 milionů metrických centů, roku 1921 97 milionů metrických centů, že však ocenění v obou letech, tedy ceny vývozní, zůstávají stejné, ba naopak, ocenění roku 1921 ještě o něco málo kleslo. Nebudiž úřednímu stanovení množství dnes nic více vytýkáno. Nacházíme, že jsme měli roku 1922 vývoz 92 milionů metrických centů, dovoz 31·6 milionu metrických centů, tedy značné plus v množství. Teď je však veliká otázka, jak by se vlastně měla vyměřovati číslice hodnoty. I zde je zřejmé, že podrobný výpočet bude možný teprve tehdy, až se bude skutečně věděti, jaké hodnoty byly vyvezeny do ciziny. Tak bylo na př. v průmyslu textilním jednou tvrzeno, že se vývoz celkem udržel na stejné výši. To není pravda, neboť bylo vyváženo zboží méněcenné; bylo zjištěno svazem průmyslníků textilních, že vývoz roku 1922 se hlavně vztahoval na méněcenné zboží. A k tomu by se daly také uvésti přesné číslice - mohl bych uvésti číslice, avšak v této sněmovně to věru nestojí za to; ale chci se zde vrátiti jen k jedné číslici oceňování, zdali pak také tu statistika správně oceňuje nebo ne. Jak víme, dělí se nepravdy na světě ve tři kategorie: jednak ve vědomé nepravdy, pak v nevědomé nepravdy, a za třetí v statistiku. To jsou důvody rozdělování nepravdy. Byla jednou také s velmi vysokého místa československá statistika hodnocena takovýmto způsobem. Je to na každý způsob povážlivé, když ve vývozu na př. při surové přízi ve statistice nacházíme číslici 229 korun za 1 kg, a slyšíme-li pak od odborníků, že nejvyšší cena v tuzemsku byla 120 K a nejnižší cena v tuzemsku 40 K, tedy rozdíl asi 180 K. Pak si člověk také může vyložiti, že, když ve schůzi československých statistiků - snad to bude toho nebo onoho pána zajímati - se konečně našla číslice, dotyčný zástupce ministerstva konečně řekl: Vezmeme-li tuto nízkou číslici jakožto průměr, tedy, budeme-li se držeti pravdy, nedojdeme správných hodnot. Tedy, předpokládali s počátku jiné hodnoty a tyto jiné hodnoty pak jednoduše počítali.
A teď jinou důležitou úvahu, kterou musíme zdůrazniti zde při obchodní statistice. Nebyla, pokud vím, také v tomto státě ještě jasně a zřetelně zdůrazněna, totiž k výkonnosti právě v průmyslu textilním se nepřihlíží náležitě. Vyváželi jsme ve starém Rakousku textilního zboží roku 1913 úhrnné množství asi 1,407.000 metrických centů. Československo roku 1921 vyvezlo textilního zboží 544.000 metrických centů, tedy značné minus asi 900.000 metrických centů. Odečteme-li zde vnitrozemskou spotřebu Rakouska, Uherska a Polska, dostaneme se konečně ve vývozu textilním ke schodku 655.000 metrických centů. Neboť, jak známo, Československo převzalo 70% průmyslu textilního a bylo by tedy muselo také převzíti 70% vývozu starého Rakouska. Jak řečeno, zde odpočítávám částečně potřebu vnitrozemskou pro Vídeň, protože dnes Vídeň provádí také reexport, zboží se z Vídně zase posílá dále. Prosím tedy pana ministra obchodu - snad jest někdo z pánů tak laskav a upozorní ho na to, neboť si účet asi ještě nepropočítal aby těchto 655.000 metrických centů násobil průměrnou hodnotou pro metrický cent zboží bavlněného a vlněného. Tu vyplývá pouze z vývozu našeho průmyslu textilního schodek 14.767 milionů. Dávám zde tuto číslici k debatě a prosím, zajímá-li se vůbec někdo o tento stát, také z vážených stran většiny, aby tuto číslici podrobili kritice, neboť jest to přímo neutěšená číslice pro naši nezaměstnanost a naši hospodářskou krisi. Náš průmysl textilní, základ našeho průmyslu zde v tomto státě, nebo řekněme, spolu jeden ze základů - neboť konečně beze skla také nelze v tomto státě žíti - sám ve vývozu roku 1921 vykazuje schodek 14 1/2 miliardy korun podle úředně stanovených číslic. Ať se tedy někdo odváží tvrditi, že v tomto státě v textilním průmyslu nemáme chronické krise! Tak malichernými opatřeními, jak snad zde s to je provésti, vůbec nebude moci býti odstraněna. Ale je to důležitá věc, aby se na této číslici studovalo dále, aby se statisticky prozkoumala a podle toho zjistilo, jsme-li vůbec s to, abychom se této číslici dostali na kloub. Co se týče skla, není to o mnoho lepší. Neboť právě náš vývoz skla, kterému se také se strany odborníků v poslední době častěji orgány vládními dostalo rad, konečně také s panem ministrem pro veř. práce několikráte vyjednával a zjistil, že pouze snížení cen uhlí, a to nejen takové, jaké dnes jest již provedeno, ale toliko dalekosáhlé snížení, by mohlo náš průmysl učiniti opět konkurence schopným. Dnes jím není, není jím také proto, že ceny lučebnin dosáhly takové výše, že spolu s cenami uhlí tak důležitý předmět našeho vývozu, sklo, učinily jednoduše neschopným konkurence vůči cizozemsku.
Jděmež teď ve své argumentaci o krok dále: Přijměmež klidně tyto dvě nebo tri miliardy aktivní bilance obchodní a vyviňme z toho jednou svou bilanci platební! Neboť o to tu asi vlastně půjde; k čemu pak tu vlastně aktivní bilance obchodní je? Je tu přece k tomu účelu, aby zvýšila národní majetek zde v zemi, aby nám přiváděla kapitály, abychom mohli investovati a zaplatiti dělnické mzdy, abychom mohli vybudovati, co bylo dosud zničeno. Ale povšimněme si jednou platební bilance. Čteme ve všech listech a novinách, že jsme měli až do začátku listopadu 100 insolvencí, 341 ohlášených konkursů a 1435 v rovnání. To není ani tak nad míru veliké. Vezmete-li k tomu tichá vyrovnání, vyplývá z těchto vyrovnání samo až do počátku listopadu číslo pasiv 2174 milionů korun. Vyrovnání neubývá, konkursy pokračují právě tak, a budeme-li počítati dále až k dnešnímu stavu, přijdeme k tomu, že máme aspoň takovou škodu, která opět vyváží naši celou aktivní obchodní bilanci. Nezůstalo jednoduše nic pouze z položky pasiv konkursů a vyrovnání. Ale tím ztráty nejsou vyčerpány, ale mohli bychom ještě k tomu připočítati miliardy dalších ztrát, jež utrpělo národní jmění. Uvedu tu jen jednotlivosti. Stálé snižování cen vedlo přirozeně k prodejům se ztrátou, hlavně do cizozemska; chtěli se zbaviti zboží. Detailisté v tuzemsku drželi své sklady, které byli za drahý peníz nakoupili, pokud možno dlouho, továrníci to nahlédli a vyváželi přímo za ceny se ztrátou, čímž utrpěli ohromné ztráty. K tomu se druží ztráty valutární, neboť, jak známo, loni naše koruna nebyla ještě dostatečně stabilisována a tím vznikly, hlavně stoupáním, zvláštní ztráty valutové, ztráty v cizině. Tažte se průmyslu, živností a obchodu! V Rumunsku, v Jugoslavii, v Italii, v Rakousku, v Polsku - což vím - ve všech zemích se řeklo, když koruna stoupala: nemůžeme více plně platiti, musíte svoliti k vyrovnání, musíte za to vzíti méně! A v mnohých případech byl dotyčný obchodník s tím spokojen, když vůbec dostal malé vyrovnání. Že to nebylo nepatrné dokazuje okolnost, že náš celý vývoz v posledním roce je vázán s 82% na Rakousko, Uhersko a Německo - myslím, že z Německa byly celkem nejmenší ztráty, i když ztráty na marce, ztráty valutové, byly přirozeně ohromné, které dotyční obchodníci utrpěli. Pak plynou ztráty ze znehodnocení strojů: zcela samo sebou se rozumí, že stojí-li polovička zařízení závodu naprázdno a musí státi čtyři, pět i šest let neupotřebena, že z toho vzejdou neocenitelné ztráty. Nuže, vezměme k tomu ještě ztráty, které můžeme oceniti a které se dají vypočítati. Poukázal jsem k tomu jednou v jedné debatě. Abyste zjistili pracovní mzdu, která ušla dělníkům, počítejte hodinovou mzdu 3 K za pracovní hodinu a počítejte s 300.000 nezaměstnanými, které jsme měli; těchto 300.000 nezaměstnaných je konec konců dnes již skoro 6 měsíců bez práce, zaznamenáváme tedy ušlý zisk 1296 milionů. Tak se schází miliarda k miliardě a zase miliarda, která přichází ještě k tomu. Nákupy v Německu - mluvím o platební bilanci - nejsou také neznačné, neboť peníze, které byly pro nákupy odvezeny do Německa, dostanou se konečně při platební bilanci jako pasivum do účtu a sníží platební bilanci. Vezměte pak dále ztráty, které utrpěla lázeňská místa, milionové ztráty, které máme tím, že tak dlouho musíme platiti podporu v nezaměstnanosti - pan ministr udal pro poslední léta sumu 600 milionů, vezměme, že v posledním roce to bylo jen 200 milionů - tak vidíte, že národní jmění touto krisí bude zajisté zcela systematicky takořka rozmělněno. K tomu přijdou ohromné závazky bankovní, které dnes má každý jednotlivec, naléhání úřadů, aby se platily daně, přízrak dávky z majetku, jenž stojí v pozadí dále panem řečníkem přede mnou již uvedená poštovní spořitelna, staré pohledávky za vojenské dodávky asi 1 miliardy - je jich 800 milionů - vázané pohledávky a samo sebou válečná půjčka. A teď si jednou představte, zdali je možno, aby se v jednotlivé domácnosti, ve vedení obchodu sestavila aktivní platební bilance a zdali bude možno, aby se sestavila aktivní platební bilance v státním hospodářství. Myslím, že nikoliv. Myslím, že po krisi obchodní, i když pomine, budeme míti takové hrozné potíže platební, a dostaneme se do takové finanční krise, že všechny ty krásné sliby pana ministra veř. prací, co se týče investicí, jednoduše z větší části nebudeme moci provésti, protože na to nebudeme míti peněz.
Ba, jak se vlastně v hospodářství státním spoří? Tím, že se sníží platy úřednické, že se na druhé straně zvýší daně, že se hrozí exekucemi, že se snad také zatíží hodnota domů, nedá se konec konců státní hospodářství udržeti. Budiž poukázáno na několik nepodařených pokusů státních úřadů, které nijak nepřispěly k tomu, aby se ulehčila krise finanční a hospodářská. Myslím především zostření řádu devisového. Bylo to chybou, zostřiti řád devisový do té míry, jak se to stalo bankovním úřadem a nechci opakovati úsudky, které o tom byly jednou proneseny znalcem. Byly velmi ostré. Podotýkám jenom, že je dnes spojeno s obtížemi, prodati exportní valutu na termín. V poslední době se to, jak slyším, konečně dovolilo, ale tu patří zase k povšechnému povolení depot 100.000 korun, které se u bankovního úřadu z pravidla vyžaduje ve státních papírech. Při stornování, kde je opět zapotřebí zpětné koupě exportní valuty, vznikají nesnáze; ztráty jdou na účet obchodníkův a zisky, které po případě vyplývají ze stoupnutí valuty, shrábne bankovní úřad. Předprodej telegraficky avisovaných valut se nedá provésti. Je to velmi nesnadné, cizozemec neví, jaký kurs dostane. Tažte se Jabloneckých! Dnes sem opět přijeli; deputace chodí s místa na místo, aby vysvětlovala, oč jde. Dovozní valuta na zaplacení zboží, které se dováží, vlny, bavlny atd., také se ztěží opatří. Dovozce nemůže v cizině kupovati za hotové, protože se musí teprve tázati bankovního úřadu, zdali dostane na to povolení. Tu bych poukázal na jednu věc: Je znám případ, že byla v posledních týdnech zaslána faktura v jazyku německém; došla zpět s poznámkou: "Nepovoluje se." Osm dní po tom byla zaslána táž faktura v jazyce českém a přišla obratem zpět: "Povoleno". Nevím, koho třeba za to činiti zodpovědným. Při nejmenším jsou zde lidé, kteří nejsou vědomi své zodpovědnosti. Tyto osoby nelze označiti za způsobilé, čímž nemyslím správce bankovního úřadu, a onoho pána, který má vésti devisové oddělení, který se snad hodí pro malé hokynářství, avšak nikoli, aby vedl ono místo.
Není nic platno, hledí-li se tam, kde jsou zaměstnáni také čeští dělníci, čeliti nezaměstnanosti dodávkami vojenskými. Jak známo, vojsko kupuje dráže. Vím o případech, kde nabídky německých továrníků byly odmítnuty, a když potom český obchodník podal touž nabídku, dostal dodávku i s připočtením provise. Také případ pana Vodičky dodnes není vysvětlen, který, jak se musí bohužel říci, takové obchody s jedním pánem z ministerstva dělal ve velkém. Konečně nestačí poloviční opatření. Neboť jest to polovičním opatřením, povolí-li se, jak uvedeno, snížení daní, ale jenom do jisté lhůty, a pak se provede vymáhání exekucí. Také dávka z majetku musí býti konečně zreformována. Musíme přikročiti k její novelisaci a musíme také jednou postaviti praksi nad teorii. Teorie je snad velmi krásná, ale může dojíti k tomu, že uvidíme jednoho krásného dne, že velká odvětví našeho průmyslu jsou touto dávkou zničena. Malicherná opatření nepomohou hospodářskému životu v nejbližší době. Musí býti utvořeny, to bylo již opětně zdůrazněno, velké oblasti hospodářské, musí se ujmouti konečně také u stran většiny myšlenka, že naše politické dohody jsou v nevyléčitelném rozporu s našimi dohodami hospodářskými. Neboť tu se jeví tato veliká rakovina, která vždy znova brzy tam, brzy onde se otevře jako hnisající rána a o níž se zmínil řečník přede mnou několika slovy. Jsme orientováni na jednu stranu, na stranu vítězovu, a právě této orientace politické nesnese náš život hospodářský. Náš hospodářský blahobyt leží v boji proti dalším opatřením násilným, a ne v tom, že vysíláme dělníky do Poruří, ale že podporujeme všechny snahy, které mají urovnati cesty mírné spolupráci národů.
Ke konci své řeči bych přednesl ještě skromné přání v otázce péče o válečné poškozence. Snad je pan ministr sociální péče tak laskav a přijme zvláště toto přání. Nechť se jim totiž při podpoře v nezaměstnanosti neodpočítává vždy důchod válečný, neboť tím se jim děje velká křivda. Nebudu mluviti o těch, kteří nemají vůbec výdělku, kteří jsou poškozeni 85%, ale pouze o těch, jimž se odpočítávají od jejich nuzné podpory v nezaměstnanosti ony 2 neb 3 K důchodu válečného odškodnění, které dostávají při 50%ním poškození. I vdov se to týče, jsou-li bez zaměstnání. Dovolíme si předložiti návrh zákona, jenž pozměňuje zákon v tomto směru, a prosíme pana ministra sociální péče, aby si toho povšiml.